City of Fallen Angels - 18.kapitola 2/3

21. září 2011 v 0:36 | Marti |  City od Fallen angels (Cassandra Clare)
kapitola 18


Alec držel v jedné ruce Sandalphon a v té druhé hachiwaru - zbraň dobrá na vzdorování víc útočníkům. Minimálně šest členů kultu mu leželo u nohou. Byli buď v bezvědomí, nebo mrtví. Alec za celý svůj život bojovat s poměrně málo démony, ale na bojování s těmihle členy církve Talto bylo něco vážně děsivého. Pohybovali se všichni najednou. Chovali se spíš jako lidé, než jako děsivý temný proud zabijáků. Byli tiší a zvláštně rychlí a silní. Taky se zdálo, že se vůbec nebáli smrti. Přestože na ně Alec s Isabele křičeli, aby se stáhli, oni šli pořád dopředu. Nevydali ze sebe ani hlásku. Chumel lidí se hnal na Lovce stínů jako krysy, které se sebevražedně a bezmyšlenkovitě vrhaly z útesu. Alec s Isabele couvali chodbou do velké otevřené místnosti plné kamenných podstavců, když se zvuky boje dostaly až k Maie a Jordanovi.
Jordan se změnil ve vlka a Maia zůstala pořád člověk, jen měla úplně vysunuté drápy. Členi kultu si jenom těžko všimli jejich přítomnosti. Bojovali a jeden po druhém padali k zemi, když na ně Alec, Maia a Jordan útočili noži, drápy a andělským ostřím. Isabelin bič se mihotal ve vzduchu, když projížděl těly a posílal do vzduchu jemné spršky krve. Maia si vedla dobře. Nejmíň tucet okultistů leželo zkroucených na zemi kolem ní a ona se s planoucí zuřivostí vrhala na další. Ruce s drápy měla červené od krve až k zápěstí.
Člen kultu zkřížil Alecovi cestu a s nataženýma rukama se na něj vrhl. Měl na sobě pořád kapuci, takže Alec nemohl vidět jeho tvář a ani nemohl poznat, jestli je to muž nebo žena a kolik let mu vlastně je. Potopil mu ostří Sandalphonu do levé strany hrudi. Ozval se výkřik. Mužský výkřik - hlasitý a chraplavý. Zhroutil se na zem a sáhnul si na hruď, kde mu plameny olizovaly díru v jeho mikině. Alec se znechuceně odvrátil. Nenáviděl, když se musel dívat na to, co se děje, když andělské ostří probodne lidem kůži.
Najednou na zádech ucítil žár ohně. Otočil se k druhé postavě, která držela v ruce kus drátu. Tenhle na hlavě neměl kapuci - byl to muž. Jeho tvář byla tak hubená, že to vypadalo, jako kdyby mu vyčnívali lícní kosti z obličeje. Zasyčel a vrhl se na Aleca, který uskočil stranou. Drát kolem něj proletěl. Otočil se a vykopnul mu ho z ruky. Spadnul na podlahu a muž se zapotácel. Málem zakopl o tělo pod ním a pak - začal utíkat.
Alec chvíli váhal. Muž, který ho napadl, byl už skoro u dveří. Alec věděl, že by se měl rozběhnout za ním -věděl, že by muž mohl někoho varovat a ten by sem poslal další posily- jenže se cítil unavený až do morku kostí. Byl znechucený a navíc se mu trochu zvedal žaludek. Tihle lidé mohli být posedlí a jen stěží by se mohli ještě považovat za lidi, ale pořád cítil, jako kdyby zabíjel lidské bytosti.
Přemýšlel, co by na to řekl Magnus, ale moc dobře to věděl. Alec už bojovat s takovými tvory - služebníky démonů- dřív. Téměř všechno, co na nich bylo kdy lidského, zničila démonská energie, takže jim nezbylo nic, kromě vražedné touhy zabíjet. Jejich lidské tělo pomalu umíralo v hrozných bolestech. Už jim nebylo pomoci: byli nevyléčitelní a navíc nenapravitelní. Slyšel hlas Magnuse, jako kdyby stál přímo vedle něj: To, že je zabiješ, je ta nejmilosrdnější věc, kterou můžeš udělat.
Sáhl pro hachiwara k opasku a rozběhnul se za mužem. Vyběhl ze dveří a pokračoval chodbou za sektářem. Chodba byla prázdná. Dveře nejdál od výtahu byly otevřené. Chodbou zněl nějaký zvláštní zvuk podobný alarmu. Několik dveří ho dělilo od vstupní haly. Pokrčil rameny a doběhl k otevřeným dveřím. Pak do nich vešel. Ocitl se v bludišti malých pokojů, které byly skoro dokončené. Sádrokarton byl jen spěšně nahozený a z děr ve zdi pořád trčela směsice různobarevných drátů. Čepel andělského ostří vrhala světlo na zdi, když opatrně procházel místností. Nervy měl napjaté. Najednou si ve světle všiml pohybu a uskočil. Snížil ostří a viděl pár červených očí a malé šedivé tělo, jak mizí ve zdi. Alecova ústa sebou škubla. Tohle byl prostě New York. I v nové budově, což tahle rozhodně byla, prostě musely být krysy. Nakonec místnosti vyústily do většího pokoje, který sice nebyl tak velký jako místnost s košíky s dětmi, ale byl větší, než ostatní. I tam byly stěny ze skla a taky jich část pokrýval karton.
V rohu místnosti se choulil temný stín. Byl v blízkosti vyčuhující potrubí. Alec opatrně přistupoval blíž. Byl to jen světelný klam? Ne, ten stín byl určitě lidský. Sehnutá schoulená postava v černých šatech. Alecova runa na noční vidění začala působit, když přivřel oči. Udělal další krok vpřed. Byla tam štíhlá žena, bosá, s rukama připoutanýma k potrubí před ní. Zvedla hlavu, když se Alec přiblížil. Tlumené světlo, které proudilo do oken, dopadalo na její stříbrno blonďaté vlasy.
"Alexandr?" zeptala se a její hlas překypoval nedůvěrou. "Alexandr Lightwood?"
Byla to Camille.
...
"Jaci." Lilithin hlas zněl jako bič dopadající na holé tělo. Dokonce i Clary sebou při tomhle zvuku trhla. "Přikazuju ti, abys-"
Jace se napřáhnul -Clary se napjala a připravila se- a vrhnul nůž proti Lilith. Ten letěl vzduchem a nakonec se jí zabodnul do hrudníku. Zapotácela se a snažila se chytit rovnováhu. Její podpatky ale uklouzly na hladkém kameni. Démonka se se zavrčením narovnala a vytrhla si nůž ze žeber. Vykřikla něco v jazyce, kterému Clary nerozuměla a pustila ho. Spadnul na zem a jeho ostří se začalo rozpouštět, jako kdyby ho někdo namočil do kyseliny.
Otočila se na Clary. "Cos mu to udělala? Cos to udělala?" Ještě před chvílí měla oči jen černé. Teď se ale zdálo, jako kdyby jí lezly z důlků. Z očních důlků jí vylezly malí černí hadi. Clary vykřikla a ustoupila. Skoro zakopla o nízký živý plot. Tuhle vizi o Lilith viděla Clary ve snu od Ithuriela - oči lezoucí jí z důlků a tvrdý hlas, který se rozléhal všude kolem. Udělala krok ke Clary - a najednou byl mezi nimi Jace a blokoval Lilith cestu. Clary se na něj podívala. Byl to znova on. Zdálo se, že hořel ohněm spravedlnosti, stejně jako Raziel tu příšernou noc u jezera Lyn. Sáhl po andělském ostří - jeho bílo stříbrná barva se mu dorážela v očích. Krev mu kapala na košili a stékala mu po holé kůži. Způsob, jakým se na ní díval, na Lilith - pokud by andělé mohli povstat z pekla, pomyslela si Clary, museli by se dívat přesně takhle. "Michaeli," řekl a Clary si nebyla jistá, jestli to bylo sílou jeho jména nebo vztekem v jeho hlase, ale ostří před ním vzplálo tak jasným světlem, jaké předtím u andělského ostří ještě neviděla. Na chvíli byla oslepená. Podívala se stranou a uviděla Simona ležícího a zkrouceného hned vedle rakve Sebastiana.
Prudce jí píchlo u srdce. Co když ho Sebastianova krev otrávila? Kainovo znamení by mu v tom nepomohlo. Udělal to dobrovolně. Sám od sebe. Pro ní. Simone.
"Ach, Michael." Lilithin hlas byl plný smíchu, když se pohnula směrem k Jacovi. "Kapitán v Pánově armádě. Znala jsem ho."
Jace zvednul andělské ostří. Zářil jako hvězda a Clary přemýšlela, jestli ho celé město vidělo jako reflektor mířící do nebe. "Nepřibližuj se."
Lilith se ke Clarině překvapení zastavila. "Michael zabil démona Samaela, kterého jsem milovala," řekla. "Čím to je, malý Lovče stínů, že jsou andělé tak chladní a nemají slitování? Proč se snaží zlomit ty, kteří je odmítají poslouchat?"
"Netušil jsem, že jsi takový zastánce svobodné vůle," řekl Jace. To, že byl jeho hlas plný ironie Clary uklidnilo víc, než cokoliv jiného. "A co takhle nechat nás teď všechny svobodně opustit tuhle střechu? Mě, Simona a Clary? Co na to říkáš, démonko? Je po všem. Už mě neovládáš. Neublížím Clary a Simon tě už nebude poslouchat. A ohledně toho kusu špíny, který se snažíš oživit. Navrhuju, aby ses ho zbavila dřív, než začne hnít. Jelikož už nevstane z mrtvých, řekl bych, že už je dávno po datu spotřeby."
Obličej Lilith se zkřivil vztekem. Plivla na Jace černý plamen, který se po dopadu na zem proměnil v hada. Začal se k němu plazit. Čelist měl doširoka rozevřenou. Šlápnul na něj nohou a vrhl se na démonku. Čepel měl nataženou, ale Lilith zmizela jako stín, když na ní zasvítilo světlo. Najednou se objevila za ním.
Pak byl Jace ve vzduchu a Michael mu vypadl z ruky a klouzal přes kamenné dlaždice. Jace letěl vzduchem a dopadl na nízkou zídku s takovou silou, že se v kameni pod ním objevily praskliny. Tvrdě dopadl na zem. Viditelně byl omráčený.
Clary zalapala po dechu a natáhla se po andělském ostří. Než se ho ale dotkla, Lilith jí chytila do svých hubených ledových rukou a neuvěřitelně silně jí odhodila dozadu. Clary dopadla do nízkého živého plotu. Větve jí prořízly kůži a na těle jí tak otevřely množství dlouhých ran. Snažila se zvednout, ale její šaty byly zamotané ve stromcích. Slyšela, jak se trhá hedvábí, když se otočila k Lilith, aby viděla, jak vytáhla Jace na nohy a rukama ho chytila za krvavou košili.
Usmála se na něj. Zuby měla černé a zářily jako kov. "Jsem ráda, že jsi na nohách, malý Nephilime. Chci vidět tvojí tvář, když tě budu zabíjet. Nebodnu tě do zad, jako ty mého syna."
Jace si otřel rukávem tvář. Krvácel z dlouhého řezu na obličeji. Látka jeho košile se barvila na červeno. "Není to tvůj syn. Jenom jsi mu dala krev. To neznamená, že je tvůj. Matka čarodějů-" Otočil hlavu a plivl na zem krev. "Ty nejsi ničí matka."
Lilithiny hadí oči se zuřivě pohnuly dopředu a zase dozadu. Clary, která se bolestivě vyplétala z živého plotu viděla, že každá z hadích hlav má ještě vlastní dvě oči. Třpytivé a červené. Clary se zvedl žaludek, když se hadi pohnuli. Zdálo se, že pohledy sjíždí nahoru a dolů po Jacově těle.
"Přeříznutí mojí runy. Jak primitivní," vyprskla.
"Ale efektivní," řekl Jace.
"Nemůžeš mě porazit, Jaci Herondale," řekla. "Můžeš být klidně největší Lovec stínů na světě, ale já jsem víc, než jen nějaký Vyšší démon."
"Pak se mnou bojuj," řekl Jace. "Dám ti zbraň. Já si nechám andělské ostří. Rozdáme si to jeden na jednoho. Uvidíme, kdo z nás dvou vyhraje."
Lilith se na něj podívala a pomalu zavrtěla hlavou. Její tmavé vlasy jí zavířily kolem hlavy jako kouř. "Jsem nejstarší z démonů," řekla. "Nejsem muž. Nemám mužskou pýchu, kterou bys mohl tímhle podnítit. Nebaví mě bitvy jeden na jednoho. To je slabost tvého pohlaví, ne toho mého. Já jsem žena. Mám svoje zbraně a taky je použiju, abych dostala to, co chci."
Pustila ho a pohrdavě do něj strčila. Jace se na chvíli zarazil. Rychle se narovnal a sáhl na zem pro zářící čepel Michael.
Když se dotkl zbraně, Lilith se zasmála a zvedla ruce. Z jejích otevřených dlaní vyrazily dva poloprůhledné stíny. Vzaly na sebe podobu dvou černých temných démonů se třpytivýma červenýma očima. Dopadli na zem. Hrabali a vrčeli. Byli to psi, uvědomila si Clary v úžasu. Dva vyzáblí, děsivě vyhlížející černí psy, kteří se trošku podobali dobrmanům.
"Pekelní psy," vydechl Jace. "Clary-"
Zarazil se, když jeden ze psů skočil směrem k němu. Jeho ústa byla otevřená. Byla tak velká, jako kdyby to byl spíš žralok. Z jeho hrdla se ozval hlasitý štěkot.
Chvíli na to skočil do vzduchu druhý a řítil se přímo na Clary.
...
"Camille." Alecovi se točila hlava. "Co tady děláš?"
Okamžitě si uvědomil, že zněl jako idiot. Bojoval s nutkáním plácnout se do čela. Poslední věc, kterou chtěl, bylo vypadat jako hlupák před Magnusovo ex-přítelkyní.
"Byla to Lilith," řekla upírka tichým třesoucím se hlasem. "Členi jejího kultu vnikli do Svatyně. Není nijak chráněná před lidmi. A oni jsou lidé - teda, puls mínus. Přeřezali moje řetězy a přivedli mě sem. K ní." Zvedla ruce. Řetězy přivázané k jejímu zápěstí o potrubí zarachotily. "Zmlátili mě."
Alec se přikrčil, čímž se dostal na úroveň Camille. Upíři neměli modřiny - uzdravovali se příliš rychle - ale její vlasy byly na levé straně slepené krví. Nutilo ho to uvěřit jí. "Řekněme, že ti věřím," řekl. "Co s tebou chce udělat? Nic o tom, co o Lilith vím mi neříká, že by měla nějaký zvláštní zájem o upíry."
"Víš, proč mě drželi Clavové," řekla. "Slyšels to."
"Zabilas tři Lovce stínů. Magnus říkal, že jsi ho přesvědčovala o tom, že ti to někdo nařídil a tys to dělala jenom kvůli-" Odmlčel se. "Lilith?"
"Když ti to řeknu, pomůžeš mi?" Camille se zachvěl spodní ret. Její oči byly obrovské, zelené a prosebné. Byla krásná. Aleca napadlo, jestli se takhle dívala i na Magnuse. Chtěl s ní pořádně zatřást.
"Možná," řekl a byl překvapený chladným tónem v jeho hlase. "U mě moc nepochodíš s tvojí vyjednávací schopností. Mohl bych odejít a nechat tě tu Lilith na pospas. Tvoje záchrana pro mě nemá žádný význam."
"Ano, má," řekla. Její hlas byl tichý. "Magnus tě miluje. Neměl by rád člověka, který by opustil někoho bezmocného."
"Miloval tě," řekl Alec.
Věnovala mu melancholický úsměv. "Zdá se, že se od té doby poučil."
Alec se trochu zhoupnul na patách. "Podívej," řekl. "Řekni mi pravdu. Jestli to uděláš, pustím tě a předám tě Clavům. Budou s tebou jednat rozhodně lépe, než Lilith."
Podívala se na svoje zápěstí připoutané k trubce. "Clavové mě připoutali," řekla. "Lilith mě připoutala. Vidím jenom malý rozdíl v tom být vězněná zrovna těmihle dvěma."
"Tak pak je to myslím tvoje volba. Věř mě nebo jí," řekl Alec. Věděl, že riskoval.
Uběhlo několik napjatých momentů, než řekla: "Dobře. Pokud ti Magnus důvěřuje, pak ti budu věřit i já." Zvedla hlavu a dělala co mohla, aby vypadala důstojně i přes svoje roztrhané oblečení a krvavé vlasy. "Lilith přišla ke mně. Ne já k ní. Slyšela, že přemýšlím o tom, že bych znovu obnovila svojí bývalou pozici šéfky Manhattanského klanu místo Rafaela Santiaga. Řekla, že by mi mohla pomoct, když já pomůžu jí."
"Pomoct jí tím, že budeš vraždit Lovce stínů?"
"Chtěla jejich krev," řekla Camille. "Bylo to pro ty děti. Vstřikovali do matky krev Lovců stínů i démonskou a snažili se zopakovat to, co udělal Valentýn svému synovi. Nefungovalo to. Z dětí se stávaly zrůdy a pak umíraly." Všimla si jeho pobouřeného pohledu a dodala: "Nejdřív jsem nevěděla, na co chce jejich krev. Vím, že o mě nemáš zrovna valné mínění, ale nemám chuť vraždit nevinné."
"Ale dělala jsi to," řekl Alec. "Jen proto, že ti to nabídla."
Camille se unaveně usmála. "Kdybys byl stejně starý jako já," řekla, "bylo by to jenom proto, že by ses naučil hrát tuhle hru života. Spojovat se do těch správných aliancí ve správnou dobu. Nemůžeš se spojovat jenom se silnými, ale i s těmi, o kterých si myslíš, že by z tebe mohli udělat silného. Věděla jsem, že kdybych nesouhlasila s tím, že Lilith pomůžu, zabila by mě. Démoni jsou od přírody nedůvěřiví. Myslela by si, že půjdu za Clavy s tím, co jsem se dozvěděla o jejích plánech na zabití Lovců stínů. I kdybych jí slíbila, že budu mlčet. Chytla jsem se fakta, že pro mě byla Lilith větší nebezpečí, než tvůj druh."
"A nevadilo ti zabíjet ty Lovce stínů."
"Byli to členi Kruhu," řekla Camille. "Zabíjeli můj druh. A i tvůj."
"A Simon Lewis? Proč ses o něj zajímala?"
"Každý chce na své straně Světlomilce." Camille pokrčila rameny. "A já jsem věděla o Kainovu znamení. Jeden z podřízených Rafaela je ke mně ještě pořád loajální. Informoval mě o tom. Ví o tom už jen dalších pár Podsvěťanů. To z něj dělá nevyčíslitelně cenného spojence."
"Na tohle ho Lilith chtěla?"
Camille se rozšířily oči. Její pleť byla bledá a pod ní mohl Alec vidět její tmavé žíly. Jejich vzor se začínal rozšiřovat po celé její tváři, jako praskliny v porcelánu. Hladoví upíři se stávali divochy. Když byli bez krve až příliš dlouho, ztratili vědomí. Čím starší byli, tím déle bez krve vydrželi. Alec si nemohl pomoct, ale přemýšlel, kdy se naposled krmila. "Co tím myslíš?"
"Zdá se, že donutila Simona setkat se s ní," řekl Alec. "Jsou někde v budově."
Camille se na něj chvíli dívala a pak se rozesmála. "Jaká ironie," řekla. "Nikdy se mi o něm nezmínila. A já se o něm zase nikdy nezmínila jí. Obě jsme ho ale chtěly pro naše vlastní cíle. Jestli ho vážně chce, je to kvůli jeho krvi," dodala. "Na rituál. Bude v tom určitě krvavá magie. Jeho krev - Podsvěťana a krev Lovce stínů- by pro ní mohla být velmi užitečná."
Alec ucítil záchvěv neklidu. "Ale nemůže mu ublížit. Má Kainovo znamení."
"Najde cestu, jak to obejít," řekla Camille. "Je to Lilith. Matka všech čarodějů. Žije už velmi dlouho, Alexandře."
Alec vstal. "Pak radši půjdu zjistit, co s ním dělá."
Camille zarachotila řetězy, když se pokusila vstát na kolena. "Počkej, ale říkal jsi, že mě osvobodíš."
Alec se otočil a podíval se na ní. "To jsem neřekl. Řekl jsem, že tě předám Clavům."
"Ale jestli mě tu necháš, nijak nezabráníš tomu, že mě Lilith dostane jako první." Pohodila rozcuchanými vlasy a on v jejím obličeji uviděl strach. "Alexandře, prosím. Prosím tě-"
"Kdo je Will?" zeptal se Alec. Ta slova z něj vyšla náhle a nečekaně. Zhrozil se.
"Will?" Její tvář byla na okamžik prázdná. Pak v ní najednou uviděl pochopení a záhy i pobavení. "Slyšel jsi můj rozhovor s Magnusem."
"Jen něco z něj." Alec jemně vydechnul. "Will je mrtvý, ne? Myslím tím, je to už hodně dávno, co ho Magnus znal ..."
"Vím, co tě trápí, Lovče stínů." Camillin hlas byl něžný a lehký. V okně za ní mohl Alec vidět vzdálená světla od letadla letícího nad městem. "Zpočátku jsi byl šťastný. Žil jsi okamžikem. Nemyslel jsi na budoucnost. Teď sis to ale uvědomil. Zestárneš a jednoho dne zemřeš. A Magnus ne. Bude žít dál. Nebudete spolu stárnout. Místo toho se odcizíte."
Alec myslel na lidi v letadle. Vysoko v mrazivém a ledovém vzduchu, jak se dívají dolů na město jako na místo plné zářivých diamantů hluboko pod nimi. Samozřejmě, že on nikdy v letadle neletěl. Jen hádal, jaké to muselo být: osamělé, vzdálené, odříznuté od normálního světa. "To nemůžeš vědět," řekl. "Že se odcizíme."
Soucitně se usmála. "Teď jsi krásný," řekla. "Ale co za dvacet let? A co až ti bude čtyřicet? A padesát? Bude milovat tvoje modré oči, když zmizí tvoje jemná mladá kůže a začnou se ti v ní dělat hluboké vrásky? Tvoje ruce zeslábnou a tvou vlasy změní barvu na bílou."
"Drž hubu." Alec slyšel, jak se mu třásl hlas. Byl zahanbený. "Sklapni. Nechci tě poslouchat."
"Nemusí to tak být." Camille se k němu naklonila. Její zelené oči zářily. "A co kdybych ti řekla, že nemusíš zestárnout? Že nemusíš zemřít?"
Alec cítil vlnu vzteku. "Nechci se stát upírem. Ani se neobtěžuj mi to nabízet. Jestli je tohle jediná možnost, radši zemřu."
Její tvář se na krátký moment zlostně stáhla. Trvalo jenom okamžik. Pak se zase začala kontrolovat. Lehce se usmála a řekla: "To neměl být můj návrh. Co kdybych ti řekla, že existuje i jiný způsob? Další možnost, jak byste spolu mohli být navždy?"
Alec polknul. Jeho ústa byla suchá jako papír. "Řekni mi jak."
Camille zvedla ruce. Její řetězy zarachotily. "Osvoboď mě."
"Ne. Nejdřív mi to řekni."
Zavrtěla hlavou. "To neudělám." Její výraz byl hladký jako mramor a stejně tak její hlas. "Řekl jsi, že tě nemůžu ničím přesvědčit. Ale já můžu. A nehodlám se toho vzdát."
Alec zaváhal. V hlavě uslyšel Magnusův tichý hlas. Je to mistryně přetvářky a manipulace. Vždycky byla.
Ale Magnusi, pomyslel si. Nikdy jsi mi to neřekl. Nikdy jsi mě nevaroval, že to bude takovéhle, že se jednoho dne probudím a uvědomím si, že jdu někam, kam mě ty nemůžeš následovat. Že my ve skutečnosti nejsme stejní. Neexistuje žádné "dokud nás smrt nerozdělí" pro ty, kteří nikdy nezemřou.
Udělal krok směrem ke Camille a pak další. Zvedl pravou ruku a sekl s andělským ostřím do řetězů tak tvrdě, jak jenom dokázal. Přeťalo je to a Camille zvedla ruce. Měla na nich sice pořád pouta, ale byla volná. Zvedla hlavu a v jejím obličeji se objevila škodolibá radost. Vítězství.
"Alecu-" ozvala se Isabele od dveří. Alec se otočil a uviděl jí tam stát se svým bičem po boku. Byl potřísněný krví stejně jako její ruce a hedvábné šaty. "Co tady děláš?"
"Nic. Já-" Aleca polila vlna hanby a hrůzy. Téměř bez přemýšlení udělal krok před Camille, jako kdyby jí tam mohl skrýt před zrakem jeho sestry.
"Všichni jsou mrtví." Isabele zněla smutně. "Členi kultu. Zabili jsme všechny. Teď pojď. Musíme začít hledat Simona." Zamžourala na Aleca. "Jsi v pořádku? Vypadáš vážně bledě."
"Osvobodil jsem jí," vyhrkl Alec. "Neměl jsem to udělat. "Já jenom, že-"
"Osvobodil? Koho?" Isabele udělala krok do místnosti. Díky okolnímu světlu a jejím šatům zářila jako duch. "Alecu o čem to sakra meleš?"
Její výraz byl prázdný a zmatený. Alec se otočil a následoval její pohled. Ale neviděl nic. Potrubí tam pořád bylo a vedle něj ležel řetěz. Prach na zemi byl mírně porušený. Camille ale byla pryč.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 mila mila | 21. září 2011 v 5:44 | Reagovat

heský!!!!!!! dík za překlad :-D

2 Łucííí Łucííí | E-mail | 21. září 2011 v 5:53 | Reagovat

supeeeeeeeeer...Jace už sice neni po nadvládou tý snině,to ale neznamená že maj vyhráno....jinak vážně super...Đíky

3 Łucííí Łucííí | E-mail | 21. září 2011 v 5:54 | Reagovat

*svině

4 Cava Cava | 21. září 2011 v 10:35 | Reagovat

Diky moc! :-)

5 Catrina Catrina | 21. září 2011 v 14:29 | Reagovat

Bezva. Ušetřím sebe i vás svých negativních komentářů a moc moc se těším na další. :-D

6 Rikkys Rikkys | Web | 21. září 2011 v 15:40 | Reagovat

Fantastiko!!! Díky moc!!!

7 kitkaT kitkaT | 21. září 2011 v 15:44 | Reagovat

JEEJ..TESIM SE NA DALŠÍ :-x

8 Klea Klea | 21. září 2011 v 18:06 | Reagovat

supeeer :D dakujem za preklad :) :) :-D  :-P

9 fantasy-maniacka fantasy-maniacka | Web | 21. září 2011 v 19:16 | Reagovat

dik za preklad :-D  :-D uz sa tesim na dalsiu :D  :D  :D

10 Ann Ann | 21. září 2011 v 20:31 | Reagovat

mám pro to jen 2 slova : Prostě boží :-D  :D  :-) děkuju za překlad

11 andy andy | 21. září 2011 v 20:33 | Reagovat

děkuji ! :D

12 Łucííí Łucííí | E-mail | 21. září 2011 v 21:37 | Reagovat

kdy bude další ??? ... :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

13 Lenide Lenide | 23. září 2011 v 23:39 | Reagovat

Joj, je mi lúto Aleca :-/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama