City of Fallen Angels - 18. kapitola 3/3

22. září 2011 v 0:42 | Marti |  City od Fallen angels (Cassandra Clare)
kapitola 18


Clary sotva stačila zvednut ruce, než jí srazil k zemi Pekelný pes - dělová koule svalů, kostí a horkého, páchnoucího dechu. Podlomily se jí nohy. Vzpomínala na nejlepší způsob, jak spadnout a jak se bránit. Všechny rady se jí ale vytratily z hlavy, když dopadla na lokty na zem a prošla jí vlna bolesti, když si odřela kůži. O chvíli později na sobě ucítila pekelného psa. Tlapami jí drtil hrudník a jeho zkroucený ocas sebou mrskal ze strany na stranu v groteskním napodobování vrtění. Na vrcholu ocasu měl výčnělky podobné nehtům. Připomínalo to středověké žezlo. Z jeho obrovského těla se ozvalo mohutné zavrčení. Byl tak velký a silný, že cítila, jak se jí pod jeho vahou chvějou kosti.
"Drž jí tam! Prokousni jí krk, jestli se bude snažit utéct!" vykřikla Lilith pokyny. Druhý pekelný pes zatím skočil na Jace a zápasil s ním. Převalovali se ve směsici zubů, rukou a nohou. Pes rozčíleně pohazoval ocasem.
Clary bolestně otočila hlavu, aby viděla na druhou stranu. Lilith kráčela ke skleněné rakvi a Simon pořád bezvládně ležel hned vedle. Sebastian se nehybně vznášel uvnitř rakve, jako kdyby byl utopený. Mléčná barva vody se obarvila na černou. Pravděpodobně jeho krví. Pes jí přitisknul k zemi a zavrčel jí do ucha. Ten zvuk jí do těla vyslal vlnu strachu, ale taky hněvu. Hněvu na Lilith a na sebe. Byla přece Lovec stínů. To byla věc, která jí pomohla proti démonu Ravenerovi, když ještě předtím nikdy neslyšela o Nephilimech.
Teď už měla ale nějaký trénink. Měla by být schopná to zvládnout mnohem líp. Cokoliv může být použité jako zbraň. Tohle jí Jace řekl v parku. Váha Pekelného psa byla zdrcující. Vydala ze sebe dávivý zvuk a sáhla si na krk, jako kdyby lapala po dechu. Pes štěkal, vrčel a cenil zuby. Ona prsty nahmatala Morgensternův prsten na jejím krku. Tvrdě zatáhla za řetízek a ten se roztrhnul. Praštila s ním psa do tváře a surově s ním psa řízla do očí. Pes couvl a bolestivě zavyl. Clary se překulila na stranu a snažila se zvednout na kolena. Pes s krvavýma očima se přikrčil a připravil se na skok. Clary vypadl řetízek z rukou. Prstýnek se odkutálel pryč. Snažila se dosáhnout na řetízek, když pes skočil. Noc prořízlo zářící ostří. Prošlo Clary jen pár centimetrů od obličeje a oddělilo psí hlavu od těla. Vydal ze sebe poslední zavytí a pak zmizel. Zbila z něj jenom černá skvrna na kameni a démonský zápach ve vzduchu.
Najednou se k ní sklonily nějaké ruce a zvedly Clary jemně na nohy. Byl to Jace. Za páskem měl strčené andělské ostří a držel jí za obě ruce. Díval se na ní zvláštním pohledem. Nemohla ho popsat ani by ho nedokázala nakreslit. V jeho výrazu se mísila naděje, šok, láska, touha a hněv. Košili měl na několika místech roztrhanou a nasáklou krví. Sako už neměl a vlasy měl slepené potem a krví.
Na okamžik se na sebe jenom dívali. Bolestivě jí svíral ruce. Pak oba promluvili najednou:
"Jsi-" začala.
"Clary." Stále držel její ruce. Pak jí prudce odstrčil. Daleko od kruhu směrem k cestě, která vedla k výtahům. "Běž," řekl trhaně. "Vypadni odsud, Clary."
"Jaci-"
Trhaně se nadechl. "Prosím," řekl. Pustil jí a vzal do ruky andělské ostří. Pak se obrátil zpátky do kruhu.
...
"Vstávej," zavrčela Lilith. "Vstávej."
Zatřásla rukou Simonovým ramenem. Poslala mu do hlavy vlnu bolesti. Plaval v temnotě. Otevřel oči a uviděl noční oblohu, hvězdy a Lilithin bílý obličej, který se nad ním skláněl. Její oči tam nebyly. Nahradili je plazící se černí hadi. Šok z toho pohledu zvednul Simona na nohy. Ve chvíli, kdy se dostal do vzpřímené polohy, se mu zvednul žaludek a skoro spadnul znova na kolena. Zavřel oči, aby zahnal nevolnost a slyšel, jak Lilith zavrčela jeho jméno. Pak ho rukou chytla za paži a vedla ho dál. Nechal jí. Jeho ústa byla plná nechutné, hořké chuti Sebastianovi krve. Rozšířila se mu do žil. Bylo mu zle, byl slabý a třásl se až do morku kostí. Hlavu měl těžkou, jako kdyby vážila tisíc liber a závratě ve vlnách přicházely a zase odcházely. Najednou Lilith pustila jeho paži. Simon otevřel oči a zjistil, že stál u skleněné rakve stejně jako předtím.
Sebastian se vznášel v tmavé tekutině. Tvář měl klidnou a na jeho krku neviděl žádný pulz. Na straně krku, kde ho Simon kousnul viděl dvě tmavé díry.
Dej mu svojí krev. Slyšel hlas Lilith. Ne nahlas, ale v jeho hlavě. Hned.
Simon malátně vzhlédl. Měl zamžený zrak. Snažil se zahlédnout Clary a Jace přes tmu, která ho obklopovala.
Použij své tesáky, řekla Lilith. Kousni se do zápěstí. Dej Jonathanovi svojí krev. Uzdrav ho.
Simon si zvedl zápěstí k ústům. Uzdravit ho. Zapříčinit, že někdo vstane z mrtvých je mnohem víc, než jen někoho vyléčit, pomyslel si. Možná, že Sebastianovi doroste jeho ruka. Možná tím myslela tohle. Čekal, až se jeho tesáky vysunou, ale to se nestalo. Bylo mu až příliš zle a měl hlad. Bránil se šílenému nutkání začít se smát.
"Nemůžu," řekl a napůl lapal po dechu. "Nemůžu."
"Lilith!" Jacův hlas prořízl noc. Lilith se na něj s nevěřícným zasyčením obrátila. Simon pomalu sklonil svoje zápěstí a snažil se zaostřit. Zaměřil se na světlo před ním. Během chvíle uviděl hořící andělské ostří, které držel ve své levé ruce Jace. Teď už ho viděl jasně. Jeho zřetelný obrys, který se rýsoval proti temnotě. Už na sobě neměl sako, byl špinavý, košili měl roztrhanou a potřísněnou černou krví. Jeho oči ale byly jasné, klidné a soustředěné. Už nevypadal jako zombie nebo někdo kdo jako náměsíčný nakráčí do příšerného snu.
"Kde je?" řekla Lilith a její hadí oči se plazily vpřed. "Kde je ta holka?"
Clary. Simon svým zamlženým pohledem začal prohledávat tmu kolem Jace. Jenže ona nikde nebyla. Jeho vidění se začalo vyjasňovat. Viděl rozmazanou krev na zemi a kousky roztrhaného saténu, které byly zachycené ve větvích živého plotu. Bylo u něj něco, co vypadalo jako krvavé otisky tlap. Simon cítil, jak se mu stáhla hruď. Rychle se podíval zpátky na Jace. Vypadal naštvaně. Vážně hodně vytočeně - ale ne zničeně, jak Simon předpokládal, že by byl, kdyby se Clary něco stalo. Tak kde je?
"Ona s tím nemá nic společného," řekl Jace. "Říkáš, že tě nemůžu zabít, démonko. Já zase říkám, že můžu. Pojďme zjistit, kdo z nás dvou má pravdu."
Lilith se pohybovala tak rychle, že jí viděl rozmazaně. V jednu chvíli byla vedle Simona a za chvíli byla u Jace. Sekla po něm rukou, ale on se přikrčil a obratem se dostal za ní. Pak jí seknul ostřím přes rameno. Vykřikla a otočila se k němu. Z rány jí vystříkla krev. Měla třpytivě černou barvu podobnou onyxu. Zvedla ruce, jako kdyby tak chtěla rozbít ostří mezi nimi. Narazili do sebe se zvukem, který připomínal blesk. Jace byl najednou několik metrů od ní a světlo andělského ostří před ním tancovalo jako výsměšné mrkání oka.
Kdyby to byl nějaký jiný Lovec stínů, a ne Jace, pomyslel si Simon, už by byl nejspíš mrtvý. Přemýšlel nad tím, co říkala Camille. Že člověk nemůže mít nic společného s božstvím. Lovci stínů jsou jen lidé, i přes jejich andělskou krev. A Lilith byla víc, než jenom démon. Simonem projela bolest. S překvapením si uvědomil, že jeho tesáky konečně vyjely a že si prokousl spodní ret. Bolest a chuť krve ho probudily. Zvednul se na nohy a pomalu upřel své oči na Lilith. Ani si ho nevšímala. Neměla nejmenší potuchy o tom, co právě dělal. Její oči hypnotizovaly Jace. Najednou zavrčela a skočila na něj. Bylo to jako sledování dvou můr. Bojovali spolu a pohybovali se po celém prostoru střechy. Dokonce i Simon měl se svým upířím vidění problémy sledovat jejich pohyby, skákání přes živé ploty a vrhání se na chodníky. Lilith odstrčila Jace na nízkou zeď, která obklopovala sluneční hodiny. Na první pohled vypadaly čísla na nich, jako kdyby byly z pravého zlata. Jace se pohyboval tak rychle, že byl jeho pohyb skoro rozmazaný. Kroužil s Michaelem kolem Lilith s neuvěřitelnou rychlostí. Vypadalo to, jako kdyby byla v síti ze zářivých nití.
Kdokoliv jiný by byl během několika sekund pod náporem jeho ostří rozřezaný na malé kousky. Ale Lilith se pohybovala jako temná voda, jako kouř. Zdálo se, že mizí a hned se zase objevuje na úplně jiném místě. Ačkoliv Jace zjevně nebyl unavený, Simon mohl zřetelně cítit jeho frustraci.
Konečně se to stalo. Jace prudce seknul ostřím směrem k Lilith a ona ho chytila ve vzduchu. Rukou sevřela ostří. Z ruky jí odkapávala černá krev, když si přitáhla andělské ostří k sobě. Kapky krve, které dopadly na zem, se změnily na malé černé hady, kteří se následně odplazili do křoví.
Vzala ostří do obou rukou a zvedla ho. Krev jí stékala po bledých zápěstích a předloktí, jako pruhy dehtu. S vrčícím úsměvem zlomila ostří v polovině. Jedna část se rozpadla na zářící prach a ta druhá -rukojeť a malý úlomek nože- temně zaplanul a změnil svou barvu na černou.
Lilith se usmála. "Chudák malý Michael," řekla. "Vždycky byl tak slabý."
Jace zalapal po dechu. Ruce zaťaté v pěsti svěsil podél těla. Vlasy měl zmáčené potem. "Ty a to tvoje machrování se jmény," řekl. "Znala jsem Michaela. Anděl Gabriel mi dělal vlasy. Byla jsem v kapele se všemi biblickými bytostmi."
Tohle byla Jacova statečnost, pomyslel si Simon. Kvůli jeho odvážnosti a výbušné povaze ho Lilith nejspíš zabije. A tak to taky chtěl. Beze strachu a na nohou. Jako válečník. Způsobem, jakým umírají všichni Lovci stínů. Jeho píseň smrti bude vždycky plná vtipu, uštěpačnosti a předstírané arogance. Navíc bude mít v očích pohled, kterým vždy dává jasně najevo, že je lepší než všichni okolo. Simon si toho dřív nevšimnul.
"Lilith," pokračoval Jace. Její jméno vyslovil jako nadávku. "Učil jsem se o tobě. Ve škole. Nebe tě proklelo neplodností. Tisíce dětí a všechny zemřeli. No není to pech?"
Lilith držela temnou čepel. Její tvář byla lhostejná. "Buď opatrný, malý Lovče stínů."
"Nebo co? Nebo mě zabiješ?" Jacovi kapala z tváře dolů krev. Ani se jí nepokusil otřít. "Posluž si."
Ne. Simon se pokusil udělat krok dopředu, ale podlomila se mu kolena a on spadl. Tvrdě si o zem narazil ruce. Zhluboka se nadechl. Nepotřeboval kyslík, ale pomohlo mu to, aby se uklidnil. Natáhl se a chytil se okraje kamenného podstavce. Opřel se o něj a vytáhnul se do stoje. Vzadu v hlavě mu bušilo. Neexistoval způsob, jak by mohl získat nějaký čas. Všechno, co Lilith musela udělat, bylo bodnout dopředu zubatým ostřím, které držela-
Ale ona to neudělala. Dívala se na Jace, ale ani se nepohnula. Najednou se mu zablýsklo v očích a povolil své ztuhlé rty.
"Nemůžeš mě zabít," řekl. Hlas mu přeskočil. "Předtím jsi to řekla - Jsem protiváha. Jediná věc, kvůli které bys ho mohla znovu přivést" -napřáhl ruku a ukázal na Sebastianovu rakev- "na tenhle svět. Jestli umřu, on zůstane mrtvý. Není to tak?" Udělal krok zpátky. "Mohl bych teď skočit ze střechy," řekl. "Zabít se. Skončit to."
Poprvé vypadala Lilith nervózně. Začala hlavou kývat ze strany na stranu. Její hadí oči se chvěly, jako kdyby něco hledaly. "Kde je? Kde je ta holka?"
Jace si utřel z tváře krev a pot a usmál se na ní. Měl roztržený ret a po bradě mu stékala krev. "Na to zapomeň. Poslal jsem jí zpátky dolů, když jsi nedávala pozor. Je pryč - v bezpečí před tebou."
Lilith zavrčela. "Lžeš."
Jace udělal další krok dozadu. Od nízké zídky na okraji střechy už ho dělil jenom kousek. Jace toho dokázal přežít hodně, pomyslel si Simon, ale pád z čtyřicetipatrové budovy nejspíš bude moc i na něj.
"Zapomněl jsi," řekla Lilith. "Byla jsem tam, Lovče stínů. Viděla jsem tě padnout a zemřít. Dívala jsem se, jak Valentýn brečel nad tvým tělem. A pak jsem se dívala na to, jak se anděl zeptal Clarissy, co by si přála nejvíc na světě a ona řekla, že tebe. Myslela si, že je jediná na světě, kdo mohl přivést svojí mrtvou lásku zpět. A že to nebude mít žádné následky. To jste si mysleli vy oba, ne? Hlupáci." Lilith si odplivla. "Milujete se navzájem. Každý to vidí. To jak se na tebe dívá. Je to ten druh lásky, který může buď spálit svět, nebo se může stát neuvěřitelně silným a krýsným. Ne, ona by tě nikdy neopustila. Ne, dokud by si nebyla jistá, že jsi v bezpečí." Trhla hlavou dozadu, vystřelila rukama do stran a prsty zkřivila jako pařáty. "Tady."
Z křoví se ozval výkřik. Jeden z živých keřů se rozevřel a odhalil tak Clary, která za ním krčila a skrývala. Najednou začala kopat a škrábat, když jí nějaká síla začala táhnout vpřed. Nehty škrábala o zem a snažila se marně najít něco, čeho by se mohla chytit. Její levá ruka nechávala na dlaždicích krvavé stopy.
"Ne!" Jace vyrazil dopředu, ale pak ztuhl. Clary se zvedla do vzduchu, kde zůstala viset přímo před Lilith. Byla bosa a její saténové šaty -které teď byly potrhané a špinavé a jejich barva byla spíš než zlatá, červená a černá- kolem ní vlály. Jedno z jejích ramínek bylo utrhnuté a viselo jí z ramene dolů. Její vlasy, které se úplně osvobodily z třpytících se skřipců, jí ted padaly na ramena. Své zelené oči nenávistně upírala na Lilith.
"Ty děvko," řekla.
Jacova tvář byla plná hrůzy. Opravdu tomu věřil, když Lilith říkal, že byla Clary pryč, uvědomil si Simon. Myslel si, že byla v bezpečí. Ale Lilith měla pravdu. A měla z toho škodolibou radost. Její hadí oči tančily, když mávla rukou a Clary se jako její loutka otočila a zalapala po vzduchu. Lilith luskla prsty a na tělo Clary dopadlo něco podobné biči. Rozřízlo jí to šaty i kůži pod nimi. Vykřikla a chytla si čerstvou ránu. Její krev dopadala na dlaždice, jako šarlatový déšť.
"Clary." Jace se obrátil na Lilith. "Dobře," řekl. Byl bledý. Jeho chvástání bylo pryč. Ruce měl sevřené v pěsti a klouby měl bílé. "Dobře. Nech ji jít a já udělám cokoliv budeš chtít - a Simon taky. Necháme tě-"
"Necháte mě?" Rysy obličeje Lilith se změnily. Její oči se změnily v hadí, její bílá kůže byla až příliš protáhlá a zářící a její ústa neobvykle široká. Její nos skoro zmizel. "Nemáš na výběr. A navíc mně fakt štveš. Všechno na tobě mě štve. Možná, že kdybys udělal všechno, co jsem ti nařídila, nechala bych tě jít. Ale to už se nikdy nedozvíme, viď?"
Simon se pustil kamenného podstavce. Zapotácel se, ale ustál to. Pak se dal pomalu do kroku. Dával jednu nohu před druhou a měl pocit, jako kdyby chodil na mokrém písku na kraji útesu. Pokaždé, když jeho noha dopadla na zem, do těla mu to vyslalo vlnu bolesti. Soustředil se na chůzi. Jeden krok po druhém.
"Možná, že tě nemůžu zabít," řekla Lilith Jacovi. "Ale zato jí můžu hodně vytrvale mučit -to utrpení jí dovede k šílenství- a ty se na to budeš dívat. Jsou horší věci, než smrt, Lovče stínů."
Znovu luskla prsty a stříbrný bič znovu sestoupil na tělo Clary. Tentokrát se jí otevřel dlouhý šrám na rameni. Clary se napjala bolestí, ale nevykřikla. Přitiskla si ruce na ústa a zkroutila se, jako kdyby se tak mohla chránit před Lilith.
Jace popošel dopředu a chtěl se vrhnout na Lilith - a uviděl Simona. Jejich pohledy se setkaly. Na okamžik se zdálo, že všechna nevyřčená slova visela ve vzduchu. A nešlo jenom o Clary.
Simon viděl, že všechna pozornost Lilith byla zaměřená na Clary. Měla natažené ruce a byla připravená k ještě brutálnějšímu úderu. Jacova tvář byla bílá úzkostí. Jeho oči byly tmavší než obvykle, když se jeho pohled setkal s tím Simonovým - a on si to uvědomil- a pochopil.
Jace ustoupil.
Svět kolem Simona byl rozmazaný. Když vyrazil dopředu, uvědomil si dvě věci. Za prvé, že bylo nemožné dostat se k Lilith včas: její prsty už se začaly pohybovat v dalším lusknutí a vzduch před ní se obarvil na vířivou stříbrnou. A za druhé, že si nikdy předtím neuvědomil, jak rychle se můžou upíři pohybovat. Cítil, jak mu sebou svaly na jeho nohou a zádech trhnuly. Pak cítil pohyb v kotnících a najednou byl mezi Clary a Lilith a dopadla na něj ruka démonky. Dlouhý, stříbrný bič ho udeřil do tváře a do hrudníku. Okamžitě ho oslepila šokující bolest a pak se vzduch kolem něj naplnil něčím připomínající třpytivé konfety.
Simon uslyšel výkřik Clary, který prořízl tmu. Byl plný šoku a úžasu. "Simone!"
Lilith strnula. Dívala se ze Simona na Clary, která pořád visela ve vzduchu. Pak na vlastní ruce, které byly najednou prázdné. Dlouze a přerývavě se nadechla.
"Sedmerý," zašeptala a její slova byla uťata bleskem, který prozářil noc jako oslepující žárovka. Napůl omráčený Simon mohl myslet jenom na obrovský sloup ohně, který sestoupil z nebe a prošel skrz Lilith. Dlouho hořela v bílé nicotě. Byla chycená v oslepujících plamenech s otevřenými ústy. Nevydala ale ani hlásku. Její vlasy vzplanuly. Pak se barva její kůže změnila na bílo zlatou a ona poraženě praštila rukou do vzduchu. Najednou se k zemi snesly tisíce částeček soli, které spadly Simonovi k nohám se zvláštní strašlivou krásou.
A pak byla pryč.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lenička Lenička | 22. září 2011 v 6:50 | Reagovat

Bod pro Simona:)))

2 Páája Páája | 22. září 2011 v 7:02 | Reagovat

Supr překlad. No vlastně jako vždycky :-D

3 Łucííí Łucííí | E-mail | 22. září 2011 v 8:48 | Reagovat

LuXéRnÍ...dopadlo to přímo skvěle...:D...skvělý překlad...:)

4 Luci Luci | E-mail | 22. září 2011 v 10:41 | Reagovat

perfektní... bomba... wow... těším se na další díl :)

5 Rikkys Rikkys | Web | 22. září 2011 v 11:04 | Reagovat

A má to potvora jedna!! Dobře jí tak!! :D :D  Díky za překlad.

6 Catrina Catrina | 22. září 2011 v 12:14 | Reagovat

Páni. Dobře jí tak mrše. Bezva překlad. :-D

7 Cava Cava | 22. září 2011 v 13:24 | Reagovat

diky za rychly prisun sqelych prekladu! :-D

8 Mannon Mannon | Web | 22. září 2011 v 13:47 | Reagovat

Konečně se té svině Lilith zbavili :D Už mi lezla na nervy :D

9 andy andy | 22. září 2011 v 20:52 | Reagovat

děkuju :-D

10 Lenide Lenide | 23. září 2011 v 23:56 | Reagovat

ach, úplne mi to vyšumelo z hlavy, že toto Simon spravi :D dobreee :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama