City of Fallen Angels - 19.kapitola 1/3

23. září 2011 v 0:05 | Marti |  City od Fallen angels (Cassandra Clare)
kapitola 19
PEKLO JE SPOKOJENÉ


Zvláštní lesk na zadní straně očních víček Clary zmizel v temnotě. V překvapivě neutuchající temnotě, která se střídala s našedlým světlem a tvořila v ní tak stíny. Do zad jí tlačilo něco tvrdého a studeného. Celé tělo jí bolelo. Slyšela nad sebou tiché hlasy, které jí do hlavy posílaly vlny bolesti. Někdo se jí dotknul jemně na krku a pak ruka zase zmizela. Zhluboka se nadechla.
Celé tělo jí bolestivě pulzovalo. Otevřela oči jen do úzkých štěrbin a rozhlédla se kolem. Snažila se moc nehýbat. Ležela na tvrdých dlaždicích na střešní zahradě. Jedna z dlažebních tašek se jí zařezávala do zad. Když Lilith zmizela, spadla na zem. Byla pořezaná a pokrytá modřinami. Neměla boty. Krvácela jí kolena a šaty měla roztrhané v místech, kde na ní dopadl bič Lilith. Hedvábné šaty měla pokryté krví.
Nad ní klečel Simon a tvář měl staženou úzkostí. Na čele mu pořád bíle zářilo Kainovo znamení. "Pulz má stabilní," řekl, "ale radši sem pojď. Můžeš na ní přece použít všechny ty léčebné runy, ne? Musí tu být něco, co bys pro ní mohl udělat."
"Ne bez stély. Lilith mi nařídila tu Clarinu zahodit, aby mi jí nemohla vzít, až se probudí z bezvědomí." Jacův hlas byl tichý a napjatý potlačovanou úzkostí. Klekl si naproti Simonovi na druhou stranu těla Clary. Tvář měl skrytou ve stínu. "Můžeš jí odnést dolů? Kdyby se nám jí podařilo dostat do Ústavu-"
"Ty chceš, abych jí nesl?" Simon zněl překvapeně a Clary se mu ani nedivila.
"Pochybuju, že by chtěla, abych se jí dotýkal." Jace vstal, jako kdyby nedokázal zůstat moc dlouho na jednom místě. "Kdybys mohl-"
Hlas se mu zlomil. Odvrátil se od Simona a zíral na místo, kde ještě před chvílí stála Lilith. Na kameni byla ještě pořád hromádka soli. Clary slyšela Simonův váhavý povzdech. Pak se k ní sklonil a vsunul jí ruku pod paže. Úplně rozevřela oči a jejich pohledy se střetly. I když věděla, že si uvědomil, že už není v bezvědomí, ani jeden z nich nic neřekl. Bylo pro ní těžké dívat se na něj. Na jeho známou tvář se značkou planoucí jako bílá hvězda nad jeho očima. Znala Kainovo znamení, které mu sama dala, ale teď bylo obrovské, děsivé a jeho následky byly skoro nepředvídatelné. Udělala by to znovu, aby mu tím zachránila život. Ale přesto, když tam stál s Runou hořící jako bílé světlo, které Lilith -Vyšší démonku starou jako lidstvo samo- proměnilo v sůl, pomyslela si: Co jsem to udělala?
"Jsem v pořádku," řekla. Zvedla se na loktech, které jí strašně zabolely. Někdy během večera na ně spadla a celé si je odřela. "Můžu jít i sama."
Při zvuku jejího hlasu se Jace otočil. Pohled na něj jí mučil. Byl neuvěřitelně pomlácený a zkrvavený. Po celé tváři se mu táhnul dlouhý škrábanec. Spodní ret měl oteklý a šaty měl nasáknuté krví z jeho krvácejících ran. Nebyla zvyklá na to, vídat ho tak zbitého - ale samozřejmě, když neměl stélu, aby mohl vyléčit jí, nemohl vyléčit ani sebe.
Jeho výraz byl prázdný. Dokonce i Clary, která četla z jeho tváře jako z knihy, teď nemohla rozeznat ani jednu emoci. Sklouzl pohledem na její krk, kde ještě pořád mohla cítit bodavou bolest a krvavý strup v místech, kde jí pořezal nožem. Prázdnota jeho tváře se vytratila a on se od ní odvrátil dřív, než mohla vidět změnu jeho výrazu.
Odmávla Simonovu nabízenou ruku, když se pokusila vstát na nohy. Kotníkem jí projela palčivá bolest a ona vykřikla. Skousla si ret. Lovci stínů nekřičeli bolestí. Všechno brali s klidem, připomněla si. Žádné fňukání.
"Můj kotník," řekla. "Myslím, že je buď vymknutý, nebo zlomený."
Jace se podíval na Simona. "Vezmi jí," řekl. "Říkal jsem ti to."
Tentokrát už Simon nečekal na protesty Clary a vsunul jí jednu ruku pod kolena a tu druhou pod ramena. Objala ho kolem krku a pevně se ho držela. Jace zamířil ke dveřím, které vedly do budovy. Simon ho následoval. Nesl Clary, jako kdyby byla z porcelánu. Clary už skoro zapomněla, jak silný byl jako upír. Už ani nebyl cítit jako předtím, pomyslela si trošku smutně - po vůni mýdla a levné vody po holení (kterou teda doopravdy nepotřeboval) a jeho oblíbené skořicové lékořici. Vlasy mu byly pořád cítit po šampónu, ale jinak se zdálo, že nevoní nijak. V místech, kde se jí dotýkala jeho kůže, jí mrazilo. Pevněji ho sevřela kolem krku a přála si, aby měl alespoň nějakou tělesnou teplotu. Konečky prstů měla namodralé a její tělo bylo otupělé.
Jace před nimi ramenem otevřel dvojité skleněné dveře. Pak se dostali dovnitř, kde bylo díkybohu o něco tepleji.
Bylo to divné, pomyslela si Clary, když jí držel někdo, jehož hruď se nezvedala ani neklesala, protože nedýchal. Zdálo se, že na Simonovi ještě ulpíval nějaký druh energie. Byl to zbytek zářícího světla, které se rozprostřelo po celé střeše, když byla zničená Lilith. Chtěla se ho zeptat, jak se cítí, ale Jacovo ticho bylo tak zničující, že měla strach ho prolomit.
Natáhl se, aby přivolal výtah, ale než se dotkl tlačítka, dveře se samy od sebe otevřely. Isabele na ně skoro zaútočila svým stříbřitě zlatým bičem, který za ní vlál jako ocas komety. Alec šel tak těsně za ní, že když si Isabele všimla Jace, Clary a Simona a prudce se zastavila, Alec jí zezadu málem srazil na zem. Za jiných okolností by to přišlo Clary celkem vtipné.
"Ale-" Isabele zalapala po dechu. Byla zraněná a zkrvavená. Její krásné červené šaty byly roztrhané nad koleny a černé vlasy jí padaly dolů z drdolu. Měla je slepené krví. Alec nevypadal o nic líp. Jeden rukáv saka měl na straně roztrhaný, i když to nevypadalo, že by měl pod ním nějaké zranění. "Co tady děláte?"
Jace, Clary i Simon se na ní nechápavě dívali. Byli příliš otřesení na to, aby nějak zareagovali. Nakonec Jace suše pronesl: "Mohli bychom vám položit stejnou otázku."
"Já jsem ne - Mysleli jsme, že ty a Clary jste na večírku," řekla Isabele. Clary jenom zřídka vídala Isabele takhle neklidnou. "Hledali jsme Simona."Clary cítila, jak se Simonovi zvedla hruď. Byl to lidský reflex, kterým vyjadřoval své překvapení. "Cože jste dělali?"
Isabele zrudla. "Já ..."
"Jaci?" Byl to Alec. Jeho hlas byl autoritativní. Věnoval Clary a Simonovi užaslý pohled, ale pak se jeho pozornost obrátila jako vždycky na Jace. Nemusel ho už ani milovat, jestli to tak teda někdy bylo, ale byl to pořád ještě jeho parabatai a Jace byl pro něj v každé bitvě na prvním místě. "Co tady děláš? A u Anděla, co se ti stalo?"
Jace zíral na Aleca, jako kdyby ho nikdy předtím neviděl. Vypadal, jako kdyby byl právě uprostřed noční můry a zkoumal krajinu kolem něj ne kvůli tomu, že by byl zvědavý nebo napnutý, ale spíš aby se připravil na to, jaké hrůzy by ho tady mohly čekat. "Stéla," řekl nakonec nakřáplým hlasem. "Máš u sebe stélu?"
Alec si sáhl k pásku. Vypadal zmateně. "Samozřejmě." Podal stélu Jacovi.
"To není pro mě," řekl Jace pořád tím svým zvláštním chraplavým hlasem. "Je pro ní." Ukázal na Clary. "Ona to potřebuje víc, než já." Jeho oči se setkaly s těmi Alecovými. Zlato a modř. "Prosím, Alecu," řekl a tvrdost byla z jeho hlasu pryč stejně rychle, jako se tam objevila. "Pomoc jí kvůli mně."
Otočil se a odešel na druhou stranu místnosti, kde byly skleněné dveře. Stál a díval se skrz ně ven na zahradu nebo na jeho vlastní odraz. To Clary nemohla říct.
Alec se chvíli díval za Jacem a pak přišel se stélou v ruce ke Clary a Simonovi. Naznačil Simonovi, aby položil Clary na podlahu, což následně opatrně udělal. Nechal jí opřít se zády o zeď. Ustoupil, když k ní Alec poklekl. Viděla zmatek v Alecově tváři, který vystřídal překvapený výraz, když jí odtáhnul ruku z břicha a uviděl ránu pod ní. "Kdo ti to udělal?"
"Já-" Clary se bezmocně podívala na Jace, který k nim byl pořád zády. Viděla jeho odraz ve skle dveří. Jeho tvář byla jen bílá šmouha místy s tmavými pohmožděninami. Přední část jeho košile byla nasáklá tmavou krví. "To je těžké vysvětlit."
"Proč jsi nám nezavolal?" zeptala se Isabele. Její hlas byl slabý a zrazený. "Proč jsi nám neřekl, že sem jdeš? Proč jsi neposlal sos zprávu nebo tak něco? Víš, že bychom přišli, kdybys nás potřeboval."
"Nebyl čas," řekl Simon. "A navíc sem nevěděl, že tu bude Clary a Jace. Myslel jsem, že tady budu sám. Nezdálo se mi správné tě zatahovat do mých problémů."
"Z - zatahovat mě do tvých problémů?" vyprskla Isabele. "Ty-" začala a pak k překvapení všech, a nejspíš i k jejímu vlastnímu, skočila na Simona a objala ho kolem krku. Ten se zapotácel, protože nebyl připravený na náhlý útok, ale rychle se vzpamatoval. Objal jí a jen tak tak se vyhnul biči u jejího opasku. Pak kolem ní těsně omotal svoje paže. Položila mu svojí temnou hlavu pod bradu. Clary nedokázala poznat co si šeptali, ale znělo to, jako kdyby Simonovi polohlasně nadávala.
Alec povytáhl obočí, ale neřekl nic. Sklonil se ke Clary a tím jí zablokoval pohled na Isabele a Simona. Dotkl se stélou její kůže a ona nadskočila, když ucítila bodavou bolest. "Vím, že to bolí," řekl tiše. "Myslím, že ses praštila do hlavy. Magnus by se měl na tebe podívat. Co je s Jacem? Jak moc je zraněný?"
"Nevím." Clary zavrtěla hlavou. "Nedovolí mi být v jeho blízkosti."
Alec jí položil ruku pod bradu a otočil její obličej ze strany na stranu. Na krku jí načrtl druhou hojící runu těsně pod její čelistí. "Co udělal, že si myslí, že to bylo tak neodpustitelné?"
Rychle k němu obrátila pohled. "Proč si myslíš, že něco udělal?"
Alec pustil její bradu. "Protože ho znám. A tím co teď dělá, se trestá sám. Nenechat tě být v jeho blízkosti je trest pro něj. Ne pro tebe."
"Nechce, abych byla u něj," řekla Clary. Slyšela vzdor v jejím hlase a nenáviděla se za to, jak byla malicherná.
"Ty jsi všechno, co kdy chtěl," řekl Alec překvapivě něžným tónem. Seděl na patách. Odhrnul si své tmavé vlasy z očí. Bylo na něm něco jiného, pomyslela si Clary. Něco, co neměl, když se poprvé setkali. Co mu dovolovalo být šlechetný k ostatním tak, jak nikdy dřív nebyl. "Jak jste tu vy dva skončili? Ani jsme si nevšimli, že jste se Simonem opustili párty-"
"Taky neopustili," řekl Simon. On a Isabele od sebe odstoupili, ale pořád stáli u sebe blízko. Bok po boku. "Přišel jsem sám. No, ne tak docela sám. Byl jsem - předvolaný."
Clary přikývla. "Jo, to je pravda. My jsme neodešli z párty se Simonem. Když mě sem Jace přivedl, netušila jsem, že tu bude i on."
"Jace tě sem přivedl?" řekla Isabele užasle. "Jaci, jestli jsi věděl o Lilith a o kostelu Talto, měl jsi nám něco říct."
Jace se stále díval skrz prosklené dveře. "Myslím, že mi to nějak vypadlo," řekl bezvýrazně.
Clary zavrtěla hlavou, když se Alec s Isabele podívali z jich adoptivního bratra na ní. Jako kdyby jim nějak mohla vysvětlit jeho chování. "To nebyl Jace," řekla nakonec. "Byl ... ovládaný. Lilith."
"Posedlý?" Isabele překvapeně vytřeštila oči. Její oči reflexivně sevřely bič. Jace se odvrátil od dveří. Pomalu se natáhl a rozepnul jeho roztrhanou košili, aby mohli vidět runu, kterou ho posedla a krvavý škrábanec, který jí protínal. "Tohle," řekl pořád stejně bezvýrazným hlasem, "je znamení Lilith. Díky tomuhle mě mohla ovládat."
Alec zavrtěl hlavou. Vypadal otřeseně. "Jaci, obvykle jediný způsob, jak se zbavit spojení s démonem, který tě ovládá, je zabít ho. Lilith je jeden z nejmocnějších démonů, kteří kdy-"
"Je mrtvá," řekla najednou Clary. "Simon jí zabil. Nebo by se spíš dalo říct, že jí zabilo Kainovo znamení."
Všichni zírala na Simona. "A co vy dva? Jak jste se sem dostali?" zeptal se defenzivním tónem.
"Hledali jsme tě," řekla Isabele. "Zjistili jsme, že ti dala Lilith vizitku. Našli jsme jí v tvém bytě. Jordan nás pustil dovnitř. Je dole s Maiou." Otřásla se. "Ty věci, co Lilith dělala - tomu byste nevěřili - je to tak příšerné-"
Alec zvedl ruce. "Zpomalte. Všichni. Nejdřív my řekneme, co se stalo nám a pak Simon a Clary řeknou, co se stalo na jejich konci budovy."
Vysvětlení trvalo kratší dobu, než si Clary myslela. Isabele doprovázela svoje slova rozmáchlými gesty rukou, které párkrát ohrozily končetiny jejích přátel, protože v jedné pořád držela bič. Alec využil možnosti a vyšel ven na střechu, aby poslal Clavům zprávu o tom, kde jsou a požádal je o posily. Jace beze slova odstoupil od dveří, aby ho nechal projít a když se vracel, vrátil se zase na svoje místo. Během toho, co Simon a Clary vysvětlovali proběhlé události, neřekl ani slovo o tom, co se stalo na střeše. Dokonce ani když se dostali k té části s Razielem a Clary jim řekla, že vstal Jace v Idris z mrtvých. Byla to Izzy, kdo jí nakonec přerušil, když Clary začala vysvětlovat, že Lilith byla "matka" Sebastiana a že jeho tělo uchovávala ve skleněné rakvi.
"Sebastian?" Isabele udeřila bičem o zem takovou silou, že se v mramoru objevila prasklina. "Sebastian je tam venku? A není mrtvý?" Obrátila se na Jace, který se pažemi opíral o skleněné dveře. Byl bez výrazu. "Viděla jsem ho zemřít. Viděla jsem Jace, jak mu přeříznul páteř v polovině a viděla jsem ho spadnout do řeky. A vy teď tvrdíte, že je naživu?"
"Ne," řekl Simon a snažil se jí uklidnit. "Jeho tělo tam sice je, ale není naživu. Lilith nedosáhla svého a obřad nebyl dokončen." Simon jí položil ruku na rameno, ale ona jí setřásla. Její obličej začal nabírat smrtelnou bledost.
"Není naživu pro mě neznamená to, že je mrtvý," řekla. "Půjdu tam a rozřežu ho na tisíc kousků." Otočila se ke dveřím.
"Iz!" Simon jí znovu položil ruku na rameno. "Izzy. Ne!"
"Ne?" Nevěřícně se na něj podívala. "Dej mi jeden jediný dobrý důvod, proč bych ho neměla rozkrájet na bezvýznamné bastardské kousíčky."
Simonovi oči se rozlétly po místnosti. Chvíli jeho pohled spočinul na Jacovi, jako kdyby doufal, že mu dá za pravdu nebo k tomu taky něco řekne. Jenže on to neudělal. Ani se nepohnul. Nakonec Simon řekl: "Podívej. Chápeš smysl toho rituálu, ne? Vzhledem k tomu, že byl Jace vzkříšen z mrtvých, dalo to Lilith pravomoc na to, přivést Sebastiana zpátky. A k tomu tady potřebovala Jace, jako - jak to jenom říkala-"
"Protiváhu," vložila se do toho Clary.
"Tahle runa, co má Jace na hrudi. Znamení Lilith." V reflexivním gestu se dotkl svojí hrudi, kousek nad srdcem. "Sebastian jí má taky. Viděl jsem, jak obě najednou zazářily, když Jace vstoupil do kruhu." Bič Isabele sebou u jejího boku netrpělivě škubnul. Zuby si kousala do spodního rtu. Netrpělivě vykřikla. "A?"
"Myslím, že to mezi nimi vytvořilo nějaké pouto," řekl Simon. "Pokud by Jace zemřel, Sebastian by nemohl žít. Takže jestli Sebastiana rozřežeš na kusy-"
"Mohlo by to ublížit i Jacovi," řekla Clary. Ta slova z ní vyletěla a jí to došlo. "Ach, Bože můj. Izzy, to nemůžeš udělat."
"Takže ho prostě necháme žít?" Isabele zněla nedůvěřivě.
"Rozsekej ho na kusy, jestli chceš," řekl Jace. "Dávám ti své svolení."
"Sklapni," řekl Alec. "Přestaň se chovat, jako kdyby ti nezáleželo na životě. Iz, posloucháš? Sebastian není naživu."
"Ale ani není mrtvý. Není dost mrtvý."
"Potřebujeme Clavy," řekl Alec. "Musíme ho dát do rukou Mlčenlivým bratrům. Můžou zrušit jeho spojení s Jacem. Pak dostaneš krev, po které tolik prahneš, Iz. Je to Valentýnův syn. A je to vrah. Každý někoho ztratil v bitvě v Alicante nebo alespoň zná někoho, kdo o někoho přišel. Myslíš si, že k němu budou laskaví? Budou ho kousek po kousku rozebírat nejlépe ještě za živa."
Isabele se podívala na svého bratra. Pomalu se jí oči zalily slzami. Stékaly jí po tvářích a z tváře jí v pruzích smývaly krev a špínu. "Nenávidím to," řekla. "Nesnáším, když máš pravdu."
Alec si k sobě přitáhl svou sestru blíž a políbil jí na temeno hlavy. "Já vím."
Krátce stiskla bratrovi ruku a pak se odtáhla. "Fajn," řekla. "Ani se Sebastiana nedotknu. Nemůžu ale zůstat někde blízko něj." Pohlédla směrem k proskleným dveřím, kde stál pořád Jace. "Pojďme dolů. Můžeme na Clavy počkat v hale. Navíc se potřebujeme dostat k Maie a Jordanovi. Asi se diví, kam jsme zmizeli."
Simon si odkašlal. "Někdo by tu měl zůstat a dát pozor na - na věci tady. Já to udělám."
"Ne." Byl to hlas Jace. "Jdi dolů a já tu zůstanu. Všechno je to moje vina. Měl jsem se ujistit, že byl Sebastian mrtvý, když jsem k tomu měl příležitost. Stejně jako jsem se měl postarat i o zbytek věcí ...."
Jeho hlas se zlomil. Clary si ale vzpomněla, jak se dotýkal její tváře v temné chodbě Ústavu. Vzpomínal na to, co jí šeptal. Mea culpa, mea maxima culpa. Moje chyba, moje největší chyba.
Otočila se a podívala se na ostatní. Isabele přivolávala výtah tlačítkem, které se rozsvítilo. Clary slyšela hučení výtahu, jak jel k nim nahoru.
Isabele zamračeně stáhla obočí. "Alecu, možná bys tu měl zůstat s Jacem."
"Nepotřebuju pomoc," řekl Jace. "Není tu nic, s čím bych si neporadil. Budu v pohodě."
Isabele rozhodila rukama, když přijel výtah a otevřel se. "Fajn. Vyhrál jsi. Trucuj si tu sám, když to tak chceš." Nakráčela do výtahu. Simon a Alec šli za ní. Clary je následovala. Otočila se a podívala se na Jace, když šla. Znovu se otočil ke dveřím. Viděla v nich jeho odraz. Ústa měl stažené do bílé čárky a oči měl tmavé.
Jaci, pomyslela si, když se dveře výtahu začaly zavírat. Přála si, aby se na ní podíval. Neudělal to. Najednou na sobě ucítila něčí ruce, které jí za ramena strkaly dopředu. Slyšela, jak Isabele řekla: "Co to sakra děláš, Alecu-" Vyklopýtala z výtahu a narovnala se. Obrátila se k výtahu. Dveře se zrovna zavřely, ale ještě přes ně zahlédla Aleca. Věnoval jí trochu smutný úsměv a pokrčil rameny, jako kdyby jí tím chtěl říct Co jiného bych měl dělat?
Clary vykročila zpátky, ale bylo pozdě. Dveře už byly zavřené.
Byla v místnosti sama s Jacem.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Łucííí Łucííí | E-mail | 23. září 2011 v 6:17 | Reagovat

aaaaaaa...BeStOvNí...:D díky Marti,jsi jednička...kolik tahle knížka má vlastně kapitol???

2 Klea Klea | 23. září 2011 v 6:18 | Reagovat

supeeer :D dakujeme za preklad :) :)

3 Páája Páája | 23. září 2011 v 7:05 | Reagovat

úúúžasnééé !!!!!!!!!!!!!!!!! 8-)  8-)

4 ruzovka ruzovka | 23. září 2011 v 7:38 | Reagovat

Paráda! Moc moc děkuju, jsi skvělá...klidně by ses tím mohla živit :o)

5 prekladyknih prekladyknih | 23. září 2011 v 11:27 | Reagovat

Děkuju za všechny pochvaly lidičky.. Potěší.. :-)

6 prekladyknih prekladyknih | 23. září 2011 v 11:27 | Reagovat

[1]: Kapitolek má devatenáct.. Tohle je poslední :-)

7 Luci Luci | E-mail | 23. září 2011 v 13:06 | Reagovat

poslední kapitola? néééé... a další pokračování bude ?

8 prekladyknih prekladyknih | 23. září 2011 v 13:18 | Reagovat

[7]: Myslim, že další díl vychází někdy příští rok..

9 Cava Cava | 23. září 2011 v 13:57 | Reagovat

to je tak napinavy... a uz ted se nemuzu dockat City of lost souls :-D

10 Łucííí Łucííí | E-mail | 23. září 2011 v 14:10 | Reagovat

jo no...a zbytek tý kapitolky bude kdy???

11 Ann Ann | 23. září 2011 v 15:45 | Reagovat

Luxusní :-D  :-D těším se na příští !!

12 barčus barčus | 23. září 2011 v 16:58 | Reagovat

PŘEKLADD UŽASNÝ JAKO VŽDY :)
mám trochu negativní poznatek :D
Kdo četl druhou serii, Infernal Devices(Clocwork angel), ví, jak se k sobě chovali Jem a Will- to mi přijde jako parabatai :D
V Mortal instruments mi přijde, že přestože to sou parabatai je Alec Jacovi u prdele.. :D a naopak to rozhodně neni..
(Možná sem trochu zaujatá, protože sem si tak zamilovala pár Alecx Magnus)
možná proto sem si v poslední době víc oblíbila  Willa, i když dřív to tak nebylo.. Jace je ale pořád srdcovka :D

13 viki viki | 23. září 2011 v 17:43 | Reagovat

Děkuji ! Úžasný překlad !

14 Rikkys Rikkys | Web | 23. září 2011 v 18:37 | Reagovat

woooooooow,tak to bude zajimavé , velmi zajimavé!!! Moc díky za překlad, si úžasná! Jinak představa téhle poslední kapitoly a pak, že se za se musí čekat grrr, nesnáším čekání na skvělé knihy. Fakt moc dík! :-D

15 awrwr awrwr | 24. února 2012 v 16:09 | Reagovat

jsem první v roce 2012 :-)  :-D

16 Nina Nina | 6. dubna 2013 v 19:04 | Reagovat

Jsem první v roce 2013!! :-P Skvělý dík za překlad!! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama