City of Fallen Angels - 19.kapitola 3/3

25. září 2011 v 1:04 | Marti |  City od Fallen angels (Cassandra Clare)
kapitola 19


Alec šel nahoru hledat Jordana a Maiu, a Simon a Isabele spolu zůstali sami. Seděli vedle sebe na dlouhém zeleném křesle v hale. Isabele držela v ruce Alecovo magické světlo. Osvětlovalo místnost skoro strašidelnou září. Světlo se odráželo od lustru a vrhalo tak na zdi kolem nich červené odlesky.

Moc toho neřekla od chvíle, kdy její bratr odešel. Měla skloněnou hlavu a tmavé vlasy jí padaly do obličeje. Dívala se na svoje ruce. Byly jemné s dlouhými prsty, ale měla na nich stejné mozoly jako její bratři. Simon si nikdy nevšiml, že nosila na pravé ruce stříbrný prstýnek se vzorem plamenů. Ve středu prstenu bylo vyřezané slovo L. Připomínalo mu to prstýnek, který nosila Clary kolem krku. Taky na něm byly obrázky hvězd.

"Je to prsten rodiny Lightwoodových," řekla, když si všimla na co se díval. "Každá rodina má nějaký znak. Náš je oheň."

Hodí se k tobě, pomyslel si. Izzy byla jako oheň v jejích planoucích šarlatových šatech a s její náladou proměnlivou jako ohnivé jiskry. Na střeše si myslel, že ho uškrtí, když se mu vrhla kolem krku a nazvala ho snad všemi jmény na světě, zatímco ho k sobě tiskla, jako kdyby ho už nikdy nechtěla pustit. Teď se dívala někam do dálky a vypadala nedotknutelně jako hvězda. Bylo to znepokojující.

Tolik je miluješ, řekla mu Camille, tvé přátele Lovce stínů. Jako sokol, který miluje pána, který ho svazuje a oslepuje.

"To co jsi nám řekla," řekl trošku váhavě a sledoval přitom Isabele, která si natáčela na ukazováček pramen vlasů, "tam nahoře na střeše - že jsi nevěděla, že z párty zmizel Jace a Clary, a že jsi přišla pro mě - byla to pravda?"

Isabele se na něj podívala a zastrčila si pramen vlasů za ucho. "Samozřejmě, že je to pravda," řekla rozhořčeně. "Když jsme si všimli, že jsi zmizel z párty - navíc jsi v posledních dnech v nebezpečí a ještě k tom ten útěk Camille-" Zarazila se. "A Jordan byl za tebe zodpovědný. Vyšiloval."

"Takže to byl jeho nápad jít mě hledat?"

Isabele se otočila a dlouho se na něj dívala. Její oči byly temné a hluboké. "Já jsem si všimla, že jsi pryč," řekla. "A taky jsem to byla já, kdo tě chtěl najít."

Simon si odkašlal. Točila se mu hlava. "Ale proč? Myslel jsem, že mě nenávidíš."

To neměl říkat. Isabele zavrtěla hlavou. Její černé vlasy jí létaly kolem hlavy a ona si od něj trošku odsedla. "Ach, Simone. Ty jsi tak natvrdlý."

"Iz." Natáhl ruku a váhavě se dotknul jejího zápěstí. Ani se nepohnula, jen se na něj dívala. "Camille mi něco řekla ve Svatyni. Že Lovcům stínů nezáleží na Podsvěťanech, jenom je využívají. Řekla mi, že by pro mě Nephilimové nikdy neudělali to, co já dělám pro ně. Ale tys to udělala. Přišla jsi. Přišla jsi pro mě."

"Samozřejmě, že jsem přišla," řekla tiše. "Když mě napadlo, že se ti něco mohlo stát-"

Naklonil se k ní. Jejich tváře byly jenom kousek od sebe. Viděl v jejích očích jiskřičky světla, které se odrážely od lustru. Rty měla pootevřené a Simon ucítil její teplý dech. Poprvé od chvíle, kdy se stal upírem, cítil teplo. Bylo to, jako kdyby mezi nimi procházela nějaká elektřina. "Isabele," řekl. Ne Iz, ani Izzy. Jen Isabele. "Můžu-"

Výtah se zastavil a dveře se otevřely. Vystoupili z něj Alec, Maia a Jordan. Alec se zkoumavě podíval na Isabele a Simona, protože od sebe v tu chvíli odskočili. Než ale stačil něco říct, dvojité dveře do haly se otevřely a dovnitř se nahrnuly Lovci stínů.

Simon poznal Kadira a Marysu, která okamžitě přeběhla celou místnost a chytila Isabele za ramena. Chtěla, aby jí vysvětlila, co se tady stalo. Simon vstal a nervózně se podíval jinam - a byl skoro poslán k zemi Magnusem, který závodil přes celou místnost, aby se dostal co nejrychleji k Alecovi. Nezdálo se, že by si Simona vůbec všimnul. Koneckonců za sto, dvě stě let tu zůstaneme jenom my dva. Budeme všechno, co tu zbude, řekl mu Magnus ve Svatyni. Když procházel davem Lovců stínů, cítil se nevýslovně osamělý. Přitisknul se zády ke zdi v marné naději, že si ho nikdo nevšimne.

...

Alec vzhlédl, když se Magnus dostal až k němu, chytil ho a přitáhnul si ho k sobě. Jeho prsty přejížděly Alecovi po tváři, jako kdyby kontroloval každý škrábanec a modřinu, kterou utržil. Přitom mumlal: "Jak jsi mohl - takhle odejít a ani mi to neříct - mohl bych ti pomoct-"

"Přestaň." Alec se vzdorovitě odtáhl.

Magnus se zarazil. Jeho hlas byl vážný. "Omlouvám se," řekl. "Neměl jsem odejít z té párty. Měl jsem s tebou zůstat. Camille je tak jako tak pryč. Nikdo nemá nejmenší tušení kam se poděla a dokud nebudete moc sledovat upíry ..." Pokrčil rameny.

Alec odsunul z mysli vzpomínku na Camille připoutanou k trubce. Pohled do jejích divokých zelených očí. "Nevadí," řekl. "Na ní nezáleží. Vím, že ses jenom snažil pomoct. Nezlobím se na tebe kvůli tomu, žes odešel z té párty."

"Ale byl jsi naštvaný," řekl Magnus. "Věděl jsem to. To je důvod, proč jsem tak bál. Utéct a skočit rovnýma nohama přímo do nebezpečí jen kvůli tomu, že jsi na mě naštvaný-"

"Jsem Lovec stínů," řekl Alec. "Magnusi, tohle je to, co dělám. Není to kvůli tobě. Příště se zamiluj do třeba do nějakýho pojišťováka-"

"Alexandře," řekl Magnus. "Nebude žádné příště." Opřel se Alecovi o čelo a hleděl svýma zlatozelenýma očima do jeho modrých.

Alecovi se zrychlil tep. "Proč ne?" zeptal se. "Žiješ věčně. To neplatí u každého."

"Vím, že jsem to řekl. Ale Alexandře-"

"Neříkej mi tak. Alexandře mi říkají moji rodiče. A myslím, že jsi udělal velký pokrok, když ses tak fatalisticky smířil s mojí smrtelností -všechno jednou zemře, bla, bla- ale jak si myslíš, že se cítím? Normální páry můžou doufat - doufat, že spolu zestárnou, doufat v dlouhý život a v to, že zemřou spolu, ale to my nemůžeme. Ani nevím, co vlastně chceš."

Alec si nebyl jistý jakou odpověď čekal -rozzlobenou, útočnou nebo vtipnou- ale Magnusův hlas jenom trochu klesl a když promluvil, zněl chraplavě: "Alex- Alecu. Jestli jsem ti dal někdy najevo, že jsem přijal myšlenku na to, že jednou zemřeš, pak mě nech, ať se ti za to omluvím. Zkoušel jsem to, myslím - a pořád to zkouším, představit si tě o čtyřicet, šedesát let staršího. Myslel jsem, že v tu dobu bych mohl být připravený nechat tě jít. Ale jsi to ty a já si uvědomil, že potom na to nebudu připravený o nic víc, než jsem teď." Jemně mu položil ruce na tváře. "A já nejsem připravený. Ani trochu."

"Tak co budeme dělat?" zašeptal Alec.

Magnus pokrčil rameny. Usmál se a najednou s jeho rozcuchanými černými vlasy a s leskem v jeho zlatozelených očích, vypadal jako nějaký rošťácký teenager.

"To co dělají všichni," odpověděl mu. "Jak jsi řekl. Budeme doufat."

Alec a Magnus se začali líbat v rohu místnosti a Simon si nebyl moc jistý, kam by se měl koukat. Nechtěl, aby si mysleli, že se díval na ně. Byl to jejich soukromý okamžik. Ale ať už se podíval kamkoliv jinam, setkal se s pronikavými pohledy Lovců stínů. Navzdory tomu, že s nimi bojoval v bance proti Camille, žádný z nich se na něj nedíval moc přátelsky. Jedna věc byla, že ho přijala Isabele a že jí na něm záleželo, ale zbytek Lovců stínů byl něco jiného. Mohl říct, co si mysleli. Ve tvářích měli vepsáno: Upír. Podsvěťan. Nepřítel.

Ulevilo se mu, když se dveře rozlétly a Jocelyn vletěla do místnosti. Na sobě měla pořád modré šaty z párty. Pár kroků za ní byl Luke.

"Simone!" zakřičela, když ho zahlédla. Běžela k němu a k jeho překvapení a prudce ho objala, než ho zase pustila.

"Simone, kde je Clary? Je-"

Simon otevřel ústa, ale nevyšel z nich žádný zvuk. Jak mohl vysvětlit ze všech lidí zrovna Jocelyn, co se stalo v noci? Jocelyn, která by byla šokovaná, kdyby věděla kolik zla v Lilith bylo, kolik dětí zavraždila, kolik krve prolila, aby stvořila víc netvorů, jako byl mrtvý syn Jocelyn, jehož tělo bylo zrovna teď na střeše v rakvi, kde byla taky Clary s Jacem.

Nic z toho jí nemůžu říct, pomyslel si. Nemůžu. Podíval se přes ní na Luka, který na něj upíral svůj pohled plný očekávání. Za rodinou Clary mohl vidět Lovce stínů, kteří byli nakupení kolem Isabele, která jim nejspíš právě vysvětlovala, co se stalo ten večer.

"Já-" začal bezmocně, ale pak se dveře výtahu znova otevřely a vystoupila z něj Clary. Byla bosá a z jejích nádherných saténových šatů zbyly jenom krvavé hadry. Na holých rukách a nohách už jí pomalu bledly modřiny. Ale ona se usmívala - spíš zářila. Vypadala ještě šťastnější, než za několik posledních týdnů.

"Mami!" vykřikla a rozběhla se k Jocelyn, aby jí mohla obejmout. Clary se usmála na Simona přes rameno svojí mámy.

Rozhlédl se po místnosti. Alec s Magnusem se pořád věnovali jeden druhému a Maia s Jordanem zmizeli. Isabele byla ještě pořád obklopená Lovci stínů a Simon slyšel vzdechy úžasu a hrůzy od skupinky kolem ní, když jim vyprávěla co se dneska stalo. Měl podezření, že si to nějaká její část užívá. Isabele milovala, když byla středem pozornosti bez ohledu na to, z jakého důvodu to bylo.

Cítil, jak se jeho ramene dotkla nějaká ruka. Byl to Luke. "Jsi v pořádku, Simone?"

Simon se na něj podíval. Luke vypadal jako vždycky: důvěryhodně, profesorsky a naprosto spolehlivě. Nevypadal ale jako někdo, komu právě někdo přerušil předsvatební párty kvůli náhlé pohotovosti.

Simonův otec umřel tak dávno, že už si na něj ani nepamatoval. Rebecca na něj vzpomínala - že měl vousy a že jí pomáhal postavit velkou věžičku z kostek - ale Simon ne. Byla to jedna z věcí, o kterých si vždycky myslel, že má s Clary společné, která je spojovala: ani jeden z nich neměl tátu a oba vychovali silné svobodné ženy.

No, alespoň jedna z těch věcí byla pravdivá, pomyslel si Simon. I když byla jeho máma zasnoubená, nikdy ve svém životě nepocítil přítomnost táty. Teda kromě Luka. Jistým zvláštním způsobem se s Clary o Luka dělil. Spolu s jeho vlkodlačí smečkou, v jejímž čele stál. Pro starého mládence, který nikdy neměl děti, měl těch dětí na starost celkem dost.

"Nevím," řekl Simon. Dal Lukovi upřímnou odpověď, kterou by dal nejspíš i svému pravému otci. "Nemyslím si, že bych byl."

Luke se obrátil k Simonovi. "Jsi celý od krve," řekl. "A hádám, že není tvoje, protože ..." Ukázal na runu na Simonově čele. "Ale no tak." Jeho hlas byl něžný. "Dokonce i s krví a s Kainovo znamením na čele, jsi to pořád ty, Simone. Můžeš mi říct, co se stalo?"

"Máš pravdu v tom, že ta krev není moje," řekl Simon chraptivě. "Ale je to vážně dlouhý příběh." Naklonil hlavu a podíval se na Luka. Vždycky přemýšlel, jestli někdy povyroste o tolik centimetrů -tak pět až deset- aby byl schopný podívat se Lukovi zpříma do očí - o Jacovi radši nemluvil. Ale to už se teď nikdy nestane. "Luku," řekl. "Myslíš si, že je možné udělat něco tak příšerného, že i když jsi to tak nechtěl, už to nikdy nepůjde vrátit zpátky? Že už ti nikdo nebude moct odpustit?"

Luke se na něj dlouho tiše díval. Pak řekl: "Mysli na někoho, koho miluješ, Simone. Myslím tím doopravdy miluješ. Je tu vážně něco co by mohl udělat, abys ho přestal mít rád?"

Simonovou myslí se míhaly obrázky, jako kdyby listoval albem: Clary, která se na něj otáčí a usmívá se přes rameno, jeho sestra, která ho lechtá jako malého kluka, jeho máma, která mu vytahuje přikrývku až k ramenům, když usnul na pohovce, Izzy -

Rychle zahnal svoje myšlenky pryč. Clary neudělala nikdy nic tak strašného, aby jí to musel odpouštět. Nikdo z těch lidí, na které myslel. Vzpomněl si na Clary, která odpustila své mámě to, že jí vymazala vzpomínky. Vzpomněl si na Jace. Na to, co udělal a jak potom vypadal. Udělal to ale bez jeho vlastní vůle. Bez ohledu na to Simon pochyboval, že někdy Jace dokáže odpustit sám sobě. A pak si vzpomněl na Jordana - který si nikdy neodpustil to, co udělal Maie. Ale byl členem Vlčích strážců a alespoň pomáhal druhým.

"Někoho jsem kousnul," řekl. Ta slova mu vyšla z úst tak nečekaně, že se teď modlil, aby je mohl vzít zpátky. Připravil se na Lukův vyděšený výraz, ale nedočkal se ho.

"A žije?" zeptal se Luke. "Ta osoba, kterou jsi kousnul. Přežila?"

"Já-" Jak mu má vysvětlit, co se stalo Maureen? Lilith jí nařídila odejít, ale Simon si byl jistý, že jí neviděl naposled. "Nezabil jsem jí."

Luke přikývl. "Víš, jak se stávají vlkodlaci vůdci smečky," řekl. "Musíme zabít starého vůdce smečky. Udělal jsem to dvakrát. Mám jizvy, které to dokazují." Odhrnul si mírně stranou límec košile. Simon uviděl na spodní straně jeho krku velkou bílou jizvu, která vypadala nerovnoměrně, jako kdyby mu někdo roztrhal hruď drápy. "Podruhé už to byl naplánovaný tah. Chladnokrevné zabití. Chtěl jsem se stát vůdcem a tak jsem to udělal." Pokrčil rameny. "Jsi upír. Je tvojí přirozeností pít krev. Vydržel jsi to bez toho celkem dlouho. Vím, že můžeš jít na slunce, Simone. Proto vypadáš jako normální kluk, jenže nemůžeš zapřít to, co jsi. Stejně jako já. Čím víc se snažíš bojovat proti svému pravému já, tím víc tě ovládá. Buď tím, čím jsi. Nikdo, kdo tě doopravdy miluje, tě od toho nebude zrazovat."

Simon řekl chraptivě: "Ale moje máma."

"Clary mi řekla, co se stalo s tvojí mámou a jak jsi nakonec skončil u Jordana Kyla. Podívej, tvoje máma se přes to přenese, Simone. Stejně jako to udělala Amatis se mnou. Pořád jsi její syn. Promluvím s ní, jestli budeš chtít."

Simon mlčky zavrtěl hlavou. Jeho máma měla Luka vždycky ráda. Kdyby se měla vyrovnat s tím, že je Luke vlkodlak, nejspíš by to udělalo věci ještě mnohem horšími.

Luke přikývl, jako kdyby rozuměl tomu, co chtěl říct. "Jestli se nechceš vrátit zpátky k Jordanovi, jsi dneska večer víc než vítaný u mě doma na pohovce. Jsem si jistý, že by byla Clary ráda, kdyby tě měla poblíž a my bychom si mohli zítra promluvit o tom, co uděláme s tvojí mámou."

Simon se napřímil. Podíval se přes místnost na Isabele. Když mluvila, divoce gestikulovala rukama. U pasu zahlédnul záblesk jejího biče a na krku se jí zalesknul přívěsek. Díval se na Isabele, která se ničeho nebála. Vzpomněl si na svojí mámu, která od něj se strachem v očích couvala. Pořád tuhle vzpomínku zasouval hluboko do své mysli. Utíkal před ní. Ale je čas přestat utíkat a postavit se tomu čelem. "Ne," řekl. "Díky, ale myslím, že nepotřebuju místo, kde bych večer složil hlavu. Myslím ... že půjdu domů."

...

Jace stál sám na střeše. Díval se na město. East River vypadala jako stříbřitě černý had, který se proplétal mezi Brooklynem a Manhattanem. Jeho ruce i jeho rty pořád cítily teplo od doteku Clary. Vítr od řeky byl ale ledový a teplo rychle mizelo. Bez bundy ledový vzduch prořízl tenký materiál jeho košile jako ostří nože. Zhluboka se nadechl. Nasál studený vzduch do plic a zase pomalu vydechl. Celé tělo měl napnuté. Čekal na zvuk výtahu a otevření dveří. Na záplavu Lovců stínů, kteří se za chvíli objeví v zahradě. Měl by být rád, pomyslel si, ale on cítil jenom strach.

Až pochopí, co se tady stalo - pak budou ucukávat před jeho pohledem a naopak se na něj budou kradmo dívat, když si budou myslet, že je nesleduje. Byl posedlý - ne nějakým démonem, ale Vyšším démonem - jednal proti Clavům, vyhrožoval a ublížil jinému Lovci stínů.

Přemýšlel, jak se na něj bude dívat Jocelyn, až se dozví o tom, co udělal Clary. Luke by to mohl pochopit. Odpustit mu. Ale Jocelyn. Nikdy se nedokázal donutit k tomu, aby s ní mluvil upřímně. Říkal jen to, co si myslel, že by jí mohlo uklidnit.

Miluju vaší dceru víc, než jsem si vůbec myslel, že bych někdy někoho mohl milovat. Nikdy bych jí neublížil.

Podívá se na něj těma svýma zelenýma očima, které byly tak podobné těm Clařiným, pomyslel si. Ale ona bude chtít víc, než jenom tohle. Bude chtít od něj slyšet to, o čem si nebyl úplně jistý, že je pravda.

Nejsem jako Valentýn.

Nebo jo? Zdálo se, že ta slova k němu přinesla studený vzduch a s ním šepot, který byl určený jenom pro jeho uši. Tys nikdy nepoznal svojí matku. Nikdy jsi nepoznal svého otce. Dal jsi své srdce Valentýnovi, když jsi byl ještě dítě. Tak to děti dělají. Stal ses jeho součástí. Nemůžeš ho od sebe odříznout jedním čistým řezem tvojí čepelí.

Levá ruka ho zastudila. Podíval se dolů a ke svému šoku v ní uviděl stříbrnou dýku jeho otce. Čepel, která byla zničená krví Lilith byla najednou zase celá a zářila. Chlad, který neměl nic společného s mrazem venku, se začal šířit přes jeho hruď. Kolikrát se probudil ze snu podobného tomuhle? Vždycky lapal po dechu, potil se a v ruce držel dýku. A Clary. Clary vždycky skončila mrtvá v jeho náruči. Ale Lilith byla mrtvá. Bylo po všem. Snažil se zasunout si dýku zpátky k pasu, ale jeho ruka ho nechtěla poslouchat. Jako kdyby jeho mysl poslouchala příkazy někoho jiného. Cítil na hrudi žhavé teplo, které následovala palčivá bolest. Při pohledu dolů uviděl uzdravovat se krvavou ránu v místech, kam ho sekla Clary a zničila tak runu Lilith. Najednou na jeho hrudi rudě zazářila. Jace si už nestačil strčit dýku zpátky do opasku. Zbělely mu klouby když sevřel těsněji rukojeť. Zápěstí se mu zkroutilo, když se zoufale snažil neotáčet ostří k sobě. Srdce mu bušilo. Přece na sebe nenechal nakreslit léčivou runu. Jak by se mohla Lilithina značka tak rychle uzdravit? Kdyby se mu podařilo znovu jí zasáhnout dýkou, ztratila by moc, i když jenom dočasně -

Jenže jeho ruka ho neposlouchala. Zůstala strnule viset u jeho boku. Jeho tělo se proti jeho vůli začalo otáčet ke kamennému podstavci, kde bylo Sebastianovo tělo. Rakev začala zářit nazelenalým světlem. Skoro připomínalo magické světlo. Jenže na tomhle bylo něco bolestivého, co mu pronikalo až do vnitřku očí. Jace se snažil udělat krok zpátky, ale jeho nohy se ani nepohnuly. Po zádech mu stékal ledový pot. V zadní části jeho mysli najednou uslyšel zašeptat nějaký hlas.

Pojď sem.

Byl to hlas Sebastiana.

Vážně sis myslel, že ses osvobodil jenom díky tomu, že je Lilith pryč? Probudilo mě kousnutí upíra. Mám v sobě její krev a ta tě teď ovládá.

Pojď sem.

Jace se snažil utéct, ale jeho tělo ho zradilo a neslo ho dopředu, i když proti tomu jeho vědomí bojovalo všemi silami. Dokonce i když se snažil na chvilku zastavit, jeho nohy ho nesly směrem k rakvi. Když prošel kruhem, zeleně se zablýsknul. Zdálo se, že rakev mu odpověděla podobnou zelenou září. A pak nad ní stál a díval se dolů.

Jace se tvrdě kousnul do rtu a doufal, že ho ta bolest probere ze snu, jenže se nic nedělo. Jen ochutnal svojí vlastní krev, když se díval na Sebastiana, který se vznášel ve vodě jako mrtvola. Jeho oči byly nehybné jako perly. Jeho vlasy připomínaly bezbarvé mořské řasy. Jeho zavřené víčka byla modrá. Ústa měl promodralá. Velmi připomínaly ústa jeho otce. Bylo to, jako dívat se na Valentýna v mladším vydání.

Bez jeho vědomí a zcela proti jeho vůli se ruce Jace začaly zvedat. Levou ruku položil na dýku. Rozevřel dlaň a přiložil si ostří na místo, kde se mu setkávala čára života a čára lásky.

Z jeho úst začala vycházet slova. Slyšel je tlumeně, jako kdyby někdo mluvil v dálce. Nebyla v žádném jazyce, který by znal, ale věděl, co to bylo. Byl to rituální zpěv.

Jeho mysl křičela na jeho tělo, aby přestalo. Ale zdálo se, že to nemělo žádný úspěch. Sklonil levou ruku a pevně v ní sevřel dýku. Čepel se mu zařízla do dlaně a vytvořila mu tam mělký řez. Téměř okamžitě začal krvácet. Snažil se dát ruku pryč, ale bylo to, jako kdyby byl ztuhnutý v cementu. S hrůzou sledoval, jak stříknul krev Sebastianovi do obličeje.

Sebastian otevřel oči. Byly černé - černější, než ty Valentýnovi, černé jako oči démona, kterým se nazývala jeho matka. Ulpěly na Jacovi. Viděl v nich odraz své tváře jako ve velkých černých zrcadlech. Byla zkroucená a sám sebe nepoznával. Ústa se mu otvírala, když vyslovoval slova rituálu. Splývaly mu v nesmyslné bláboly jako řeka černé vody.

Z ruky mu tekla krev a barvila zakalenou vodu v rakvi na tmavší červenou. Sebastian se pohnul. Krvavá voda se zvedla a vylila z rakve, když se posadil. Černé oči upíral na Jace.

Teď druhá část rituálu, promluvil hlas v Jacově hlavě. Už je to skoro hotové.

Stékala z něj voda jako slzy. Jeho světlé vlasy měl přilepené na čele. Neměly žádnou barvu. Zvedl ruku a držel jí před Jacem. Jace, i přes křik v jeho hlavě, natáhnul dýku dopředu. Sebastian vzal do ruky její ostří. Na dlani se mu objevila krev. Odhodil dýku stranou a vzal Jacovu ruku. Pak jí sevřel svou vlastní.

To byla ta poslední věc, kterou by Jace čekal. Nemohl se pohnout. Cítil Sebastianovi mrazivé prsty, jak chytají jeho vlastní dlaň a tisknou k sobě jejich krvácející rány. Bylo to, jako kdyby držel chladný kov. Z jeho ruky se mu do žil začal šířit led. Zatřásl se a pak znovu. Nakonec se třásl tak silně, že měl pocit, jako kdyby se jeho tělo pomalu obracelo naruby. Pokusil se vykřiknout, ale ten zvuk mu odumřel v krku. Podíval se dolů na jeho a Sebastianovi spojené ruce. Skrz prsty mu tekla krev a tvořila tak kolem jeho zápěstí elegantní červenou krajku. Ta se třpytila ve světle města, které je obklopovalo. Nepohybovala se jako kapalina, ale spíš jako červené dráty. Pomalu zahalily jeho ruku do šarlatové.

Přes Jace prošla zvláštní vlna klidu. Zdálo se mu, že svět klesnul a on stál na vrcholu hory. Svět se před ním rozprostíral a on mohl mít všechno. Světla kolem něj už nevypadala jako od elektřiny, ale připomínala spíš svit tisíce diamantových hvězd. Zdálo se, že na něj svítí laskavým světlem, které mu říkalo, že je tohle dobré. Správné. Tohle je to, co by si přál tvůj otec.

Ve své mysli uviděl obrázek Clary. Její bledý obličej, její rudé vlasy, ústa, která se pohybovala a říkala mu, že se hned vrátí. Za pět minut.

A pak někdo její hlas přehlušil. Její obraz v jeho mysli ustoupil a zmizel do neúprosné tmy stejně, jako zmizela Eurydice, když se Orpheus otočil a pohlédl na ní. Naposledy.

Viděl jí. Její bílé ruce, kterými ho objímala. Pak jí pohltily stíny a ona zmizela.

V Jacově hlase se teď ozval nový hlas. Známý, který kdysi nenáviděl, ale teď ho vítal. Sebastianův hlas. Zdálo se, že procházel jeho krví, která prošla skrz Sebastianovu ránu na dlani do té jeho. Jejich spojení bylo planoucí.

Teď jsme jeden, bratříčku. Ty a já, řekl mu Sebastian.

Jsme jeden.
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lenide Lenide | 25. září 2011 v 1:28 | Reagovat

:-( :-x  :-(

2 fantasy-maniacka fantasy-maniacka | Web | 25. září 2011 v 1:36 | Reagovat

aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa to co je za koniec????!!!!!!

3 Mannon Mannon | Web | 25. září 2011 v 2:38 | Reagovat

cožééééééééééééé??????????????????????????? Nééééééééééééééééééééééééééééééé.... bože ne... takový konec.... pane bože... áááá :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-(  :-( řvu jak malý děcko a nejde to zastavit.. ten odporný Sebastian... Simon ho měl rozkouskovat na miliony kousičků.... bože... a to čekání na další díl... zase nebudu spááát !!! :D já tu spisovatelku něčím  praštím :D áááá.... jdu spát.. jdu spát jinak zešílím...

4 Marti Marti | Web | 25. září 2011 v 9:22 | Reagovat

V koních se tahle spisovatelka vážně vyžívá.. :-)
Jinak epilog v knížce, kterou sem překládala já nebyl.. Možná, že v  nějakých knížkách byla poslední kapča rozdělená.. Každopádně tohle je konec.. Jestli má někdo ale epilog navíc, tak mi ho pošlete.. Ale já myslim, že by měl bejt tohle konec..

5 kitkat kitkat | 25. září 2011 v 11:12 | Reagovat

cooooo?!!! tam musi byt epilog protoze jsem cetla teastry a tam byl uryvek toho jak sebastian rikal neco jocelyn..pokusim se ho najit a poslu:)

6 Łucííí Łucííí | E-mail | 25. září 2011 v 11:19 | Reagovat

Neeeeeeeeeeeeeeeeeeeee...co to má znamenat???...to nemůže bejt normálně pravda...kdy vyjde další knížka???budeš jí zase překládat???...tohle neni možnýýýýýýýýýýýýýýýý

7 Rikkys Rikkys | Web | 25. září 2011 v 11:48 | Reagovat

Zatraceně, to snad není možný, takový konec. Grrrrr, to je snad na schvál. Áááááááááááááááá, to je hrůza, u aby byl další díl, jinak asi zešílím. Grrr, nesnáším, takové konce!!! Díky za překlad, si skvělá!

8 Misa Misa | 25. září 2011 v 11:54 | Reagovat

[5]: To bol teaser k CoLS :P

9 Angie Angie | E-mail | 25. září 2011 v 12:02 | Reagovat

[6]: Další díl vyjde až v roce 2012. :D

10 Lenide Lenide | 25. září 2011 v 14:10 | Reagovat

I ja som mala knihu kde žiadny epilóg nebol. Dokonca na konci 19tej kapitoly mám napísané:
*****
The End
*****
a potom už len podakovanie

11 barčus barčus | 25. září 2011 v 20:00 | Reagovat

Niceee :)))
kdy vyjde Silence? :)

12 Angie Angie | E-mail | 25. září 2011 v 21:06 | Reagovat

[11]: 4. října =)

13 ká | 26. září 2011 v 8:30 | Reagovat

to je moc pozděě:(

14 Kisee Kisee | 27. září 2011 v 14:55 | Reagovat

Silene pozde..sakra..jinak dekujeme moc jsi nej prekladatelka=)

15 Cava Cava | 30. září 2011 v 13:24 | Reagovat

diky moc za dalsi sqely preklad!!!

jj, zadny epilog tam nebyl, ale autorka zverejnuje cca jednou za mesic teasery z dalsich dilu - na stridacku ze City of Lost Souls a Clockwork Prince ;-)

16 Lenička Lenička | 1. října 2011 v 23:59 | Reagovat

áááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá:(!!!!!

17 Ryu Ryu | 4. října 2011 v 14:30 | Reagovat

Co-cože? Prosím, že to není pravda? ... tohle je poslední knížka? A co je to Silence? To bude ještě další nebo jak...?
To přece není možný!!!!! Nemůže to takhle špatně skončit! ... ne, chudák Jace, to není možný, já tomu nevěřím...

18 Monika Monika | 30. října 2011 v 21:51 | Reagovat

ludia ja som zatial iba na prvej časti ale prosím povedzte my ako je to z Clary a Jaceom..lebo niekde som čitala, že je to jej brat ale pride mi to ako blbost tak teraz neviem :P jak je to medzi nimi? čo vlastne su?

19 beja beja | 3. listopadu 2011 v 19:36 | Reagovat

oni si to jenom mysleli, protoze Valentyn Jace prvnich 10 let jeho zivota vychovaval. ve skutecnosti nejsou sourozenci. :-)

20 monika monika | 8. listopadu 2011 v 19:08 | Reagovat

fuu dakujem potešila si ma :P fakt by ma to štvalo :D

21 iwulik iwulik | 13. prosince 2011 v 17:37 | Reagovat

Mohla by si najst alternatyvne konce alebo ho napisat hm? aspon zatial... taky Epilog tomu vazne chyba

22 Lyn_von_nightlight Lyn_von_nightlight | E-mail | Web | 6. ledna 2012 v 19:51 | Reagovat

Ja som to začala čítať po anglicky, ale ako čítam tie posledné vety, asi si počkám, kým vyjde ďalší diel a až potom dočítam až tento.
Lebo to dopadne ako s Clockwork prince. Prečítala som, preskočilo mi z toho a teraz musím čakať až do novembra. Novembra! Tá autorka ma chce zabiť!

23 Esmaell Esmaell | 9. dubna 2012 v 22:22 | Reagovat

Asi stačí říct, že jsem tu knihu tady na blogu přečetla za jednu noc :D Bylo to jedno z nejlepších pokračování nějaké série, které jsem kdy četla. Spisovatelka se pěkně vyžívá v drásání nervů lidí, kteří její knihy čtou. Stejně jako u Clockwork Angel, nebo teď se překládajícím Clockwork Prince, ráda zapléta děj do něčeho neuvěřitelného a někdy ho uvádí skoro na pokraj fantasmagorie a naprosté pravdy.
U prvních dvou knížek této série jsem si připadala trochu zvláštně a jen se modlila, aby nebyli příbuzní, a nakonec mi situace vyhověly.
Ale to, jak to všechno zapletla v tomto díle, mě naprosto dostalo a já jsem si na konci už jen rvala vlasy a hryzla klouby.
No, ne aby nechala Sebastiana mrtvého, ale musela ho oživit, nebo něco takového, přinutit Jace aby zabíjel Clary a na konci aby odešel, nebo tak něco.
Takže je jasné, že omdlévám z toho, jak se nemůžu dočkat pokračování. :D  :D  :D

[22]:A nemá náhodou vyjít v květnu? Někde jsem si to našla, a prý že to bude v květnu a pak poslední díl až v roce 2013.

Jinak moc děkuju za tento super blog, jste vážně úžasné za to, co děláte a nemůžu se dočkat dalšího pokračování.
Ještě jednou děkuji :-D  :-D  :-D

24 Esmaell Esmaell | 9. dubna 2012 v 22:23 | Reagovat

[23]: Oh, kristova noho, omlouvám se za tento sloháč :D :D :D

25 Pája Pája | 16. června 2012 v 22:12 | Reagovat

Děkuji moc.. :-) jste užasní, že to pro nás nadšence všechno překladate... :-)  :-)  :-) takže ještě jednou děkuji moc :-)

26 Kleopatrax Kleopatrax | 19. října 2012 v 20:34 | Reagovat

Jsi skvěl Mari, opravdu moc děkuji za tvůj překlad, odivuju tě...:) Samozřejmě se neůžu dočkat na další díl...sěle do toho :D :)

27 Kleopatrax Kleopatrax | 19. října 2012 v 20:35 | Reagovat

[26]: Obdivuju tě*
smělě* - pardón, blbne mi klávesnice :-)

28 Lucy Lucy | 20. října 2012 v 13:00 | Reagovat

O_O  O_O  O_O to je strasny, Jace je pripoutan k Sebastianovi, ja asi zesilim, a posledni dil vyjde az v roce 2013 :-( (omlouvam se, psat moc neumim...)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama