City of Fallen Angels - 8.kapitola 2/2

2. září 2011 v 22:24 | Marti |  City od Fallen angels (Cassandra Clare)
kapitola 8


Sakra, pomyslela si Clary. Taková blbost nevzít si sebou deštník. Ranní slabé mrholení, na které jí upozorňovala máma, se proměnilo v déšť ve chvíli, kdy se dostala na Lorimerovu ulici, kde byl bar Alto. Protáhla se kolem hloučku lidí, kteří kouřili venku na chodníku a vděčně vešla do sucha a tepla uvnitř baru. Prach Milénia už byl na pódiu, kluci hráli na své nástroje a Kyle vepředu zpíval do mikrofonu svým sexy hlasem. Clary na chvíli ucítila spokojenost. Zčásti to bylo proto, že mohla za skutečnost, že byl Kyle přijat do kapely a taky kvůli tomu, že díky němu působila kapela trochu sebejistěji. Rozhlédla se po místnosti a doufala, že uvidí Maiu nebo Isabele. Věděla, že tam nebudou obě, protože Simon si dával velký pozor na to, aby na každý koncert pozval jenom jednu. Její pohled padl na štíhlou osobu s černými vlasy. Šla k ní, ale uprostřed své cesty se zastavila. Nebyla to Isabele, ale mnohem starší žena, která měla kolem očí namalované silné černé linky. Měla na sobě oblek a četla si noviny. Očividně nevěnovala hudbě žádnou pozornost.
"Clary! Tady jsem!" Clary se otočila a uviděla skutečnou Isabelu, která seděla u stolu blízko pódia. Měla na sobě šaty, které zářily jako stříbrný maják. Navigovaly jí k Isabele. Když k ní došla, vrhla se na židli vedle ní. "Koukám, žes nám trošku zmokla," poznamenala Isabele.
Clary si se smutným úsměvem odhrnula mokré vlasy z obličeje. "To si piš. Není radno si zahrávat s matkou přírodou."
Isabele zvedla tmavé obočí. "Myslela jsem, že dneska nepřijdeš. Simon říkal, žes musela zařídit něco kvůli svatbě, bla bla bla." Clary si všimla, že Isabele nebyla moc zaujatá svatbami nebo romantickou láskou.
"Mojí mámě nebylo dobře," řekla Clary. "Rozhodla se trošku pozměnit svůj rozvrh."
To byla pravda. Z většiny. Když přišli domů z nemocnice, Jocelyn šla do svého pokoje a zavřela si dveře. Clary se cítila bezmocná a frustrovaná, když slyšela za dveřmi její tichý pláč. Jenže její máma jí odmítala pustit dovnitř a dokonce i promluvit si o tom, co viděla. Nakonec přišel domů Luke a Clary mu vděčně přenechala péči o mámu. Šla ven a potloukala se snad po celém městě, než se vydala na koncert Simonovi kapely. Vždycky se snažila přijít mu na koncert, když mohla a kromě toho mluvit s ním pro ní znamenalo cítit se líp.
"Hm." Isabele už to dál nerozebírala. Někdy byl její naprostý nedostatek zájmu o problémy jiných lidí osvěžující. "No, jsem si jistá, že bude Simon rád, že jsi přišla."
Clary se podívala směrem k jevišti. "Jak jim to jde?"
"Super." Isabele zamyšleně kousala do svého brčka, které měla v pití. "Ten nový zpěvák je fakt kus. Je volný? Ráda bych si ho osedlala a vydala bych se s ním na jízdu po městě, jako na zlém, ale opravdu zlém poníkovi-"
"Isabele!"
"Co je?" Isabele se na ní podívala a pokrčila rameny. "Ach, jasně. Jenže Simon a já nejsme oficiálně spolu. Říkala jsem ti to."
Je pravda, že zrovna v tomhle směru jí neměl Simon co vyčítat. Ale pořád to byl její kluk. Měla by říct něco na jeho obranu. Když se znovu podívala směrem k jevišti, její pohled se zastavil na něčem jiném. Z dveří na pódiu vykukovala známá postava. Poznala by ho kdekoliv a kdykoliv. Bez ohledu na to v jak tmavé místnosti byl nebo jak moc byl pohled na něj nečekaný. Jace. Byl oblečený jako civil: džínsy a těsné černé tričko, které ukazovalo svaly na jeho ramenou a zádech. Jeho vlasy se zaleskly pod světlem z pódia. Zvědavé pohledy ho sledovaly, jak přešel ke zdi a opřel se o ní. Upřeně se díval do místnosti před ním. Clary cítila, jak jí začíná bušit srdce. Bylo to jako věčnost od chvíle, kdy ho viděla naposled, i kdy věděla, že to byl teprve den. A přesto dívat se na něj bylo jako pozorovat někoho vzdáleného a cizího. Co tady dělal? Neměl Simona rád! Nikdy předtím nepřišel sám na nějaké jeho vystoupení.
"Clary!" Isabelin hlas zněl vyčítavě. Clary se otočila a uviděla, že náhodou převrhla její skleničku a teď jí na její krásné stříbrné šaty ze stolu kapala voda. Isabele popadla ubrousek a zkoumavě se na ní podívala. "Jen si s ním promluv," řekla. "Vím, že to chceš."
"Omlouvám se," řekla Clary.
Isabele nad tím jenom mávla rukou. "Běž."
Clary vstala a uhladila si šaty. Kdyby věděla, že tady bude Jace, vzala by si na sebe něco jiného, než červené punčocháče, boty a staré růžové šaty Betsey Johnson, které našla v náhradní skříni u Luka. Kdysi si myslela, že zelené kytičky, kterými byly pokryté šaty, byly super a cool, ale teď se cítila mnohem míň elegantně, než Isabele. Razila si cestu místností přeplněnou lidmi, kteří stáli, tančili na hudbu, pili pivo nebo se snažili trošku pohupovat do rytmu. Nemohla si pomoct, ale vzpomněla si, kdy poprvé uviděla Jace. Bylo to v klubu a ona ho sledovala, jak procházel místností. Pozorovala jeho světlé vlasy a arogantní sklon ramen. Myslela si, že je nádherný, ale taky to, že on v žádném případě nemohl být kluk pro ní. Nebyl to typ kluka, s kterými byste mohli chodit, pomyslela si. Existoval odděleně od normálního světa.
Nevšiml si jí, dokud nestála přímo před ním. Zblízka viděla, jak unaveně vypadal. Jako kdyby nespal celé dny. Jeho obličej byl ztrhaný vyčerpáním a kosti mu vystupovaly pod kůží. Opíral se o zeď a prsty měl zaháknuté o pásek. Jeho oči byly bledé ostražitostí.
"Jaci," řekla.
Zarazil se a pomalu se k ní otočil. Na okamžik se mu rozzářily oči tak jako vždycky, když jí viděl a ona ucítila divokou naději, která se jí zvedala v hrudníku. Téměř okamžitě ale světlo v jeho očích zhaslo a z tváře mu zmizel i zbytek barvy. "Myslel jsem si - Simon říkal, že nepřijdeš."
Prošla jí vlna nevolnosti. Natáhla ruku, aby se mohla opřít o zeď. "Takže jsi přišel jenom proto, že sis myslel, že tady nebudu?"
Zavrtěl hlavou. "Já-"
"Měl jsi vůbec v plánu se mnou ještě někdy promluvit?" Clary ucítila, jak její hlas stoupá. S velkým úsilím se přinutila ke klidu. Ruce měla pevně zaťaté v pěsti a nehty se jí zařezávaly do dlaní. "Jestli máš v plánu se se mnou rozejít, mohl jsi mi to alespoň říct, ne se mnou přestat mluvit a nechat mě, abych na to přišla sama."
"Proč," řekl Jace, "se mě každý zatraceně ptá, jestli se chci s tebou rozejít? Nejdřív Simon a teď-"
"Tys o nás mluvil se Simonem?" Clary zavrtěla hlavou. "Proč? Proč sis nepromluvil se mnou?"
"Protože s tebou nemůžu mluvit," řekl Jace. "Nemůžu s tebou mluvit, nemůžu s tebou být a už se na tebe nemůžu ani podívat."
Clary se zhluboka nadechla. Bylo to, jako kdyby jí krk rozežírala kyselina. "Co?"
Zdálo se, že si uvědomil, co řekl a nastalo mezi nimi zděšené ticho. Na okamžik se na sebe prostě jenom dívali. Pak se Clary otočila a vyrazila zpátky do davu. Protlačila si cestu ven tím, že kolem sebe mlátila lokty a rozháněla tak od sebe štěbetající hloučky lidí. Byla ke všemu slepá. Chtěla se jenom dostat ke dveřím tak rychle, jak jenom mohla.
...
"A teď," zařval Erik do mikrofonu, "zazpíváme novou píseň, kterou jsme právě napsali. Tohle je pro mojí holku. Už jsme spolu tři týdny a zatraceně, naše láska je ta pravá. Budeme spolu navždy, baby. Tahle píseň se jmenuje Prašť do mě jako do bubnu."
Ozval se smích a potlesk z publika, když začala hrát hudba. Simon si nebyl jistý, jestli Erikovi došlo, že si všichni mysleli, že si dělal srandu, i když to ve skutečnosti myslel vážně. Vždycky když byl Erik zamilovaný do holky, s kterou byli právě na začátku, napsal pro ní nějakou naprosto příšernou písničku.
Normálně by to bylo Simonovi jedno, ale ve skutečnosti doufal, že po předchozí písničce už přestanou hrát. Cítil se hůř, než kdy jindy. Měl závratě, jazyk se mu lepil na patro, potil se a v ústech cítil chuť kovu podobný staré krvi.
Hudba ho obklopila a působila na něj jako hřebíky, které se mu zabodávaly do ušních bubínků. Prsty mu sklouzly ze strun, když hrál. Viděl, jak se na něj Kirk tázavě dívá. Snažil se plně soustředit. V tu chvíli to bylo ale stejně nemožné, jako nastartovat auto s vybitou baterií. V hlavě se mu ozýval tupý skřípavý zvuk, který neměl konce. Zíral na bar a hledal -i když si nebyl jistý proč- Isabele. Viděl ale jen moře bílých tváří, které se k němu otáčely. Vzpomněl si na svojí první noc v Dumontu, když se k němu obrátily tváře upírů. Jako kdyby se bílé papírové květiny pomalu rozvíjely v temné prázdnotě. Najednou se ho zmocnila příšerná a bolestivá nevolnost. Zapotácel se a jeho ruce pustily kytaru. Cítil, jako kdyby se země pod jeho nohama hýbala. Ostatní členové kapely byli ve víru hudby a nezdálo se, že by si ho všimli. Simon si z ramene sundal popruh od kytary a protlačil se kolem Matta přes oponu do zadní části pódia. Stihl to jen tak tak. Pak totiž padnul na kolena a zvracel. Nic z něj nevycházelo. Měl pocit, že je jeho břicho duté jako studna. Vstal, opřel se o stěnu a přiložil si ledové ruce na obličej. Už to byly celé týdny od doby, kdy se naposledy cítil studený nebo horký. Teď ale cítil jenom horečku a strach. Co se to s ním dělo? Vzpomněl si, když mu Jace říkal, že je upír. Krev pro tebe není jen jídlo. Krev je prostě ... krev. Mohlo být tohle všechno z toho, že nejedl? Ale neměl hlad ani žízeň. Bylo mu zle. Tak zle, jako kdyby měl každou chvíli umřít. Možná, že ho někdo otrávil. Možná, že ho Kainovo znamení nemohlo ochránit před něčím takovým.
Pomalu přešel k požárnímu východu v zadní části klubu, který ho zavedl ven na ulici. Možná, že by mu mohl studený vzduch venku pomoct pročistit si hlavu. Možná, že bylo tohle všechno jenom z vyčerpání a nervů.
"Simone?" ozval se hlásek podobný ptačímu zacvrlikání. Podíval se dolů a s hrůzou si uvědomil, že vedle něj stojí Maureen. Zblízka vypadala ještě menší. Musela mít tak malé kosti, jako ptáci. Měla hodně světlé vlasy, které jí padaly na ramena zpod růžové pletené čepice. Byla oblečená v krátkém bílém tričku s logem Jahodového koláče. Na rukách měla duhové návleky. Simon v duchu zasténal.
"Tohle vážně není moc dobrá chvíle, Mo," řekl.
"Chci si tě jenom vyfotit telefonem," řekla a nervózně si odhrnula vlasy z čela za uši. "Abych pak tu fotka mohla ukázat mým přátelům, víš?"
"Fajn." V hlavě mu bušilo. Tohle bylo směšné. Nebylo to, jako kdyby mu před dveřmi stály hordy fanoušků. Maureen byla jediná fanynka skupiny a navíc to byla kamarádka Erikovi malé sestřenice. Předpokládal, že si nemohli dovolit o ní přijít. "Jen do toho. Vyfoť mě."
Zvedla telefon, zmáčkla tlačítko a pak se zamračila. "A teď fotku s tebou a se mnou?"
Rychle se k němu přitočila a přitiskla se mu k boku. Ucítil jahodový lesk na jejích rtech, pach potu a slanou lidskou krev. Podívala se na něj, volnou rukou chytila telefon a usmála se na něj. Mezi předními zuby měla mezeru a na krku jí vystupovaly modré žíly. Když se nadechla, pulzovaly.
"Úsměv," řekla.
Simon ucítil náhlou bolest, když se mu vysunuly tesáky a on se kousnul do rtu. Uslyšel, jak Maureen zalapala po dechu a pak její telefon odlétnul, když jí chytil, otočil jí k němu a zabořil jí špičáky do krku. V ústech mu explodovala krev. Chutnala jako nic jiného na světě. Bylo to, jako kdyby celou dobu hladověl po vzduchu a teď se mohl konečně nadechnout. Vdechoval velké doušky studeného a čistého kyslíku. Maureen bojovala a snažila se od něj odtrhnout, ale on si toho sotva všiml. Ani nepostřehl, když mu ochabla v náruči a hmotnost její mrtvého těla ho táhla k zemi, takže na ní ležel a rukama jí svíral ramena. Zatínal a povoloval svůj stisk, když dál pil.
Ještě nikdy ses nekrmil z žádného člověka, viď? zeptala se ho Camille. Budeš. A když to uděláš, nikdy na to nezapomeneš.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Łucííí Łucííí | E-mail | 2. září 2011 v 22:41 | Reagovat

Super kapča...snad nejlepší...:D...ale Simon z toho bude mít průšvih... :(

2 Ivi Ivi | 2. září 2011 v 22:45 | Reagovat

wwwwwau...nevím co dodat...těším se na další tvůj skvělý překlad:-D

3 EvicQa EvicQa | 2. září 2011 v 22:54 | Reagovat

co tym dokelu Jace myslel?! sa s konom zrazil?

[1]: to teda urcite bude mat a myslim, ze poriadny...

ale inak uuuplne dokonala kapitola a uz sa tesim na dalsiu :-)

4 Lenide Lenide | 2. září 2011 v 23:18 | Reagovat

A deviatka bude ešte lepšiaa:-)  
Veľmi sa na nu teším :-D

5 Rosette Rosette | Web | 2. září 2011 v 23:34 | Reagovat

nevim co říct... je to suprový... těším se na další. :-)

6 Łucííí Łucííí | E-mail | 3. září 2011 v 10:50 | Reagovat

Marti...kdy bude další...já se nemůžu dočkat co bude dál...:D

7 Marti Marti | Web | 3. září 2011 v 19:59 | Reagovat

[6]: Pokusim se ještě dneska ;-)

8 Wessin Wessin | 3. září 2011 v 20:02 | Reagovat

Ďakujem veľmi pekne :-)  robíš môj život krajším :-)

9 Alwen Alwen | 3. září 2011 v 23:36 | Reagovat

Ach jo, teď budou na mojí nejoblíbenější postavu všichni naštvaný :D

10 viki viki | 3. září 2011 v 23:41 | Reagovat

Děkuji moc za překlad !

11 Mannon Mannon | Web | 4. září 2011 v 16:50 | Reagovat

No... já jen čekala kdy to Simon udělá :D i když z toho nejsem zrovna nadšená, ale čekala jsem že se něco podobného brzy stane.. :-? Jinak Marti děkuji za překlad :-)

12 simča simča | 4. září 2011 v 20:56 | Reagovat

ten hájzl!!! 8-O chudak mo :-( děkuju za překlad si supeer :-)

13 já | 4. dubna 2013 v 22:01 | Reagovat

Jako tohle Jace přehnal!!!A Simon....To jsem nečekala...Ale díky za překlad,skvělá kapitola:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama