City of Fallen Angels - 9.kapitola

4. září 2011 v 0:40 | Marti |  City od Fallen angels (Cassandra Clare)
kapitola 9
Z OHNĚ DO OHNĚ


Clary otevřela dveře a vyrazila do deštivé noci. Lilo jako z konce a ona byla okamžitě promočená. Dusila se deštěm smíseným s jejími slzami. Prošla kolem Erikovi povědomé žluté dodávky, přes kterou byla přetažená fólie, která odváděla vodu ze střechy do žlabu. Zrovna běžela přes ulici kolem pouličních světel, když jí někdo chytil za ruku a otočil jí k sobě.
Byl to Jace. Stejně promočený jako ona. Déšť mu přilepil vlasy k hlavě. Košili i černé kalhoty měl mokré a těsně mu obepínaly tělo. "Clary, neslyšela jsi, že jsem na tebe volal?"
"Jdi ode mě." Hlas se jí třásl.
"Ne. Ne, dokud si se mnou nepromluvíš." Rozhlédl se kolem nahoru a dolů po ulici. Vypadala opuštěně. Déšť bubnoval do černého chodníku a voda se rozprskávala, jako rychle kvetoucí květy. "Pojď."
Stále jí držel za ruku a napůl jí dovlekl do úzké uličky, která byla hned za barem Alto. Z vysokých oken nad nimi se na ulici rozléhal zvuk hudby Prachu Milénia, které stále hrálo. Ulice byla plná patrových cihlových domků a kousek od nich bylo smetiště starého hudebního vybavení, které už nebylo funkční. Rozbité zesilovače a staré mikrofony pokrývaly zem spolu s rozbitými pivními sklenicemi a nedopalky cigaret.
Clary vytrhla svojí ruku z Jaceova sevření a otočila se k němu. "Jestli se mi plánuješ omluvit, neobtěžuj se." Odhrnula si mokré těžké vlasy z tváře. "Nechci to slyšet."
"Chtěl jsem ti jenom říct, že jsem se snažil pomoct Simonovi," řekl. Dešťová voda mu stékala z řas a připomínala slzy. "Byl jsem tady kvůli tomu, že-"
"A tos mi to nemohl říct? Nemohls mi napsat jedinou zprávu, abys mi řekl, kde jsi? Počkej. Nemohl, protože máš pořád můj zatracený telefon. Dej mi ho."
Tiše si sáhl do kapsy a podal jí ho. Vypadal nepoškozeně. Rychle ho hodila do tašky předtím, než ho mohl déšť zničit. Jace jí při tom pozoroval a vypadal, jako kdyby mu dala facku. To ji ale jenom ještě víc rozzuřilo. Jakým právem se on cítil zraněný?
"Myslím," řekl pomalu, "že mě napadlo, že nejbližší věc tomu být s tebou, je být se Simonem. Dávat na něj pozor. Hloupě jsem doufal, že by sis pak mohla uvědomit, že jsem to dělal kvůli tobě. Třeba bys mi pak mohla odpustit-"
Všechen vztek, který Clary cítila, vystoupal na povrch. Byl nezastavitelný a žhavý. "Já ani nevím, co bych ti měla odpustit," vykřikla. "Mám ti snad odpustit, že už mě nemiluješ? Protože jestli je to to, co chceš, Jaci Lightwoode, pak si můžeš klidně jít a-" Udělala krok dozadu a málem zakopla o vyhozený reproduktor. Taška jí spadla na zem a ona natáhla ruku, aby se něčeho chytila, než se mohla rozplácnout na zemi. Jenže Jace už byl u ní. Rychle udělal krok vpřed, aby jí chytil a pak se s ní v náruči pohyboval dál, dokud zády nenarazila na zeď uličky. Pevně jí objal a zoufale políbil. Věděla, že by ho měla odstrčit - její mysl jí říkala, že by to bylo to nejrozumnější řešení, ale žádné jiné části jí nesešlo na tom, co bylo v tu chvíli rozumné. Ne, když ji Jace líbal, jako kdyby si myslel, že by za to mohl jít do pekla, ale i tak mu to stálo za to. Zaryla mu prsty do ramen. Pod vlhkou látkou jeho trička ucítila jeho svaly. Vložila do polibku všechno zoufalství, které cítila v několika posledních dnech. Frustraci -kterou cítila, když nevěděla kde byl nebo co si myslel- a všechnu bolest. Jako kdyby jí někdo vytrhl kus srdce a ona už se nikdy nemohla pořádně nadechnout. "Řekni mi," zašeptala mu mezi polibky, když se o sebe otřely jejich mokrá těla. "Řekni mi, co se děje - ach," vydechla, když se od ní odtáhl jen tak daleko, aby jí položil ruce kolem pasu. Zvedl ji a postavil jí na vrchol rozbitého reproduktoru, takže byli skoro stejně velcí. Pak jí položil ruce na tváře a naklonil se dopředu, takže se jejich těla skoro dotýkala. Bylo to k nevydržení. Cítila teplo, které z něj vyzařovalo. Ruce měla pořád položené na jeho ramenou, ale to nestačilo. Chtěla ho obejmout a pevně ho držet. "P-proč," vydechla, "se mnou nemůžeš mluvit? Proč se na mě nemůžeš ani podívat?"
Sklonil hlavu a podíval se jí do tváře. Jeho oči olemované tmavými řasami pokrytými dešťovou vodu, byly neuvěřitelně zlaté. "Protože tě miluju."
Už to nemohla vydržet. Sundala ruce z jeho ramen, zahákla prsty za jeho pásek a přitáhla si ho k sobě. Nebránil se. Rukama se opřel o zeď a přitisknul svoje tělo na to její. Dotýkali se každým kouskem těla. Hrudníkem, boky, nohami. Zapadali do sebe jako dva kousky skládačky. Jeho ruce sklouzly k jejímu pasu. Políbil jí. Byl to dlouhý a pomalý polibek, který jí rozechvěl.
Odtáhla se. "Tohle nedává žádný smysl."
"Ne to nedává," řekl, "ale mě je to fuk. Je mi zle z předstírání, že bez tebe dokážu žít. Ty to nechápeš, viď? Nevidíš, že mě to zabíjí?"
Zírala na něj. Věděla, co jí tím chtěl říct. Viděla to v jeho očích, které znala tak dobře, jako ty svoje, v temných kruzích pod jeho očima, v jeho zrychleném tepu. Její touha po tom, aby jí odpověděl, bojovala proti prvotní potřebě jejího mozku a prohrála. "Tak mě polib," zašeptala. Přitiskl rty na ty její. Jejich srdce vzrušeně bušily přes tenkou vrstvu mokrého oblečení, která je od sebe dělila. Topila se v pocitu, který měla, když jí líbal. Všude kolem nich byl déšť. Stékal jí po řasách. Jemně přejel rukama po zmačkané tenké látce jejích šatů, na kterých ulpíval déšť. Bylo to skoro jako kdyby jí přejížděl po kůži holýma rukama. Pomalu posouval ruce dolů po jejích prsou, břichu, bokách, až se dostal k lemu jejích šatů. Vzal jí za stehna a zvedl jí. Přitiskl jí zády na zeď a ona ho objala nohama kolem boků. Překvapeně vydechnul a zaryl prsty do tenké látky jejích punčocháčů. Ne neočekávaně se roztrhly a jeho mokré ruce se najednou ocitly na holé kůži jejích nohou. Aby nezůstala pozadu, sklouzla rukama pod lem jeho promočené košile a prsty zkoumala, co měl pod ní: pevnou horkou kůži na jeho žebrech, svaly na jeho břiše, jizvy na jeho zádech, kyčelní kost nad páskem jeho džínsů. Tohle pro ní bylo nezmapované území, ale zdálo se, že z toho Jace šílí: jemně sténal proti jejím ústům a líbal jí pořád naléhavěji a vášnivěji, jako kdyby se jí nikdy nemohl nasytit, ne dost nasytit-
Najednou Clary uslyšela nějaké zařinčení. Vytrhlo jí to ze zasnění i z líbání s Jacem. Zalapala po dechu a odstrčila ho pryč. Pustil jí a ona nejistě seskočila z reproduktoru na zem. Rychle si urovnala šaty. Srdce jí naráželo do hrudníku jako beranidlo. Točila se jí hlava.
"Sakra." Isabele stála v uličce a její vlhké černé vlasy jí padaly na ramena. Odkopla koš z cesty a zamračila se. "Ale proboha," řekla. "Nemůžu uvěřit tomu, co jste tu vy dva vyváděli. Proč? Co je špatného na ložnicích? A na soukromí?"
Clary se podívala na Jace. Byl úplně promočený, voda z něj tekla v malých potůčkách, světlé vlasy měl přilepené k hlavě a v slabém světle vzdálené pouliční lampy vypadaly skoro stříbrně. Jen dívat se na něj Clary působilo neskutečnou skoro bolestivou touhu znovu se ho dotknout, Isabele neIsabele. Zíral na Izzy pohledem člověka, který byl náhle probuzený ze snu - zmatený, naštvaný a pomalu se probouzející.
"Jen jsem hledala Simona," řekla Isabele na obranu, když viděla Jaceův výraz. "Vyběhl do zákulisí a já nemám ani ponětí, kam šel." Muzika přestala hrát, došlo Clary. Ani si nevšimla okamžiku kdy. "No, jak vidím, tak tu nejspíš není. Vraťte se k tomu, co jste dělali do toho okamžiku, než jsem vás vyrušila. Což bylo, jak jsem si všimla, ničení pěkné cihlové zdi. To se totiž stane, když o ní někoho takhle opřeš." Isabele odkráčela zpátky k baru.
Clary se podívala na Jace. Kdykoliv jindy by se zasmála náladovosti Isabele, ale v Jacově výraze nebylo ani stopy po pobavení. Okamžitě věděla, že to co bylo mezi nimi -co vzniklo z jeho momentálního nedostatku kontroly- bylo pryč.
"Jaci-" Udělala krok směrem k němu.
"Ne," řekl drsným hlasem. "Nemůžu."
A pak se rozběhnul pryč. Běžel tak rychle, jak jenom mohl. Zmizel v dálce dřív, než stačila popadnout dech, aby na něj mohla zavolat.
...
"Simone!"
V Simonových uších explodoval rozzlobený hlas. Měl by se zbavit Maureen -nebo si to alespoň v duchu řekl- ale neměl šanci to stihnout. Chytily ho silné ruce a odvlekly ho od ní. Zvedl se na nohy a uviděl Kylovu bílou tvář. Byl ještě rozcuchaný a zpocený z vystoupení, které právě skončilo. "Cos to sakra udělal, Simone. Cos to sakra-"
"Nechtěl jsem," zalapal po dechu Simon. Jeho hlas zněl nejistě i jeho vlastním uším. Jeho tesáky byly ještě pořád vysunuté a on se s nimi ještě pořád nenaučil mluvit. Když se podíval na zem za Kyla, viděl nehybné tělo Maureen. "Prostě se to stalo-"
"Říkal jsem ti to. Říkal jsem ti to," zakřičel na něj Kyle a tvrdě do Simona strčil. Simon klopýtnul. Najednou mu začalo hořet čelo a nějaká neviditelná síla odhodila Kyla na zeď za ním. Udeřil do ní a pomalu sklouznul na zem. Přistál ve vlčí poloze na všech čtyřech. Šokovaně zíral na svoje nohy. Pak se podíval na Simona. "Ježíši Kriste. Simone-"
Ale Simon klesl na kolena vedle Maureen. Položil na ní ruce a zoufale hledal na jejím krku tep. Když pod svými prsty ucítil slabý pulz, skoro se rozbrečel únavou.
"Jdi od ní," Kyle zněl napjatě. Stoupnul si nad Simona. "Jenom vstaň a odejdi."
Simon vstal a váhavě se postavil ke Kylovi tváří v tvář. Zády byl otočený k nehybnému tělu Maureen. Světlo procházelo ven mezerou v závěsech v oknech, které mířily na pódium. Mohl ještě slyšet ostatní členy kapely, kteří si spolu povídali a začali pomalu balit. Každou chvíli mohli vyjít ven.
"Cos to udělal," řekl Kyle. "Tys mě odstrčil? Protože jsem si ani nevšimnul toho, že by ses pohnul."
"Nechtěl jsem," řekl opět Simon zoufalým hlasem. Zdálo se, že za poslední dny ani žádnou jinou větu nepoužíval.
Kyle zavrtěl hlavou, až se mu vlasy rozletěly na stranu. "Vypadni odsud. Jdi čekat k dodávce. Zůstanu tu s ní." Sehnul se, aby vzal Maureen do náruče. Vypadala proti němu malá jako panenka. Upřel na Simona pohled. "Jdi. A už kvůli tobě doufám, že se cítíš fakt hodně mizerně."
Simon šel. Dostal se k požárním dveřím. Strčil do nich a otevřel je. Neozval se žádný poplach - alarm byl už měsíce nefunkční. Dveře se za ním zavřely a on se opřel o zadní dveře klubu. Celé jeho tělo se začalo třást. Klub ústil do úzké uličky lemované sklady. Druhá strana cesty byla zablokovaná drátěným plotem. Prasklinami v chodníku prorůstala tráva. Déšť padal ze střech domů, namáčel odpadky, které pokrývaly ulici a plnil žlaby, ve kterých teď plavaly staré plechovky od piva. Simona napadlo, že to byla ta nejhezčí věc, kterou kdy viděl. Zdálo se, že celá noc byla protkaná duhovým světlem. Plot byl spojený řetězem ze stříbrných drátků, na kterých ulpívaly dešťové kapky. Připomínaly platinové slzy.
Doufám, že se cítíš fakt hodně mizerně, řekl mu Kyle. Ale tohle bylo mnohem horší. Cítil se fantasticky. Bylo mu tak skvěle, jako nikdy předtím. Lidská krev byla dokonalá. Ideální potrava pro upíry. Přejela přes něj vlna energie. Bylo to jako rána elektrickým proudem. Bolest hlavy a břicha byla najednou pryč. Mohl by uběhnout klidně deset tisíc kilometrů.
Bylo to příšerné.
"Hej, ty. Jsi v pořádku?" Hlas, který k němu promluvil, byl elegantní a pobavený. Simon se otočil a uviděl ženu v černém plášti, se žlutým deštníkem otevřeným nad hlavou. S jeho novým duhovým viděním to vypadalo jako odlesk slunečnice. Žena byla krásná. I když bylo pro něj zrovna teď všechno krásné. Měla černé vlasy a červeně namalovaná ústa. Matně si vzpomínal, že jí viděl sedět u jednoho ze stolů, během vystoupení kapely.
Přikývl. Nedůvěřoval vlastnímu hlasu. Musel vypadat dost otřeseně, když se úplně cizí žena zajímala o to, jestli je mu dobře.
"Vypadá to, že sis narazil hlavu," řekla a ukázala na jeho čelo. "To není hezká modřina. Jsi si jistý, že ti nemám zavolat nějakou pomoc?"
Rychle zvedl ruku a připlácl si vlasy na čelo, aby skryl svoje znamení. "Jsem v pohodě. To nic není."
"Dobře. Když to říkáš." Znělo to trochu pochybovačně. Sáhla do kapsy, vytáhla kartičku a podala mu jí. Bylo na ní jméno Satrina Kendall. Pod jménem byl titul, Manažerka kapel a pod tím malým písmem město, telefon a adresa. "Tohle jsem já," řekla. "Vážně se mi líbilo, co jste to tam kluci předvedli. Kdybyste měli zájem rozjet to trošku ve větším stylu, tak mi zavolejte."
S tím se otočila a odešla pryč. Simon se za ní díval. Napadlo ho, že tahle noc už nemohla být víc bizardní. Zavrtěl hlavou. Z vlasů mu odlétly dešťové kapky. Zamířil za roh, kde byla zaparkovaná dodávka. Dveře do baru byly otevřené a lidi pomalu vycházeli ven. Všechno mu pořád přišlo až nepřirozeně jasné. Simona ale napadlo, že jeho duhové vidění začalo pomalu slábnout. Scéna před ním vypadala běžně. Bar se vyprazdňoval, boční dveře se otevřely a z nich vyšla kapela tvořená Mattem, Kirkem a jejich dalšími přáteli. Když Simon přišel blíž zjistil, že se o stranu dodávky opírala Isabele. Jednu nohu měla vyzutou z boty kvůli puchýři a opírala si jí o stranu auta. Mohla samozřejmě pomoct s nakládáním věcí do auta -Isabele byla silnější než kdokoliv jiný v kapele, možná s vyjímkou Kyla- ale zjevně se tím neobtěžovala.
Simon by od ní těžko mohl očekávat něco jiného.
Vzhlédla, když k ní přišel blíž. Déšť ustával, ale očividně už tu stála nějakou dobu, protože její vlasy byly mokré a v těžkých pramenech jí padaly na záda. "Ahoj," řekla, odstrčila se od dodávky a přišla k němu. "Kde jsi byl? Vyběhl si do zákulisí a-"
"Jo," řekl. "Nebylo mi moc dobře. Promiň."
"Už vypadáš dobře." Objala ho a usmála se na něj. Cítil vlnu úlevy, že už necítí žádné nutkání jí kousnout. Pak ho ale zaplavila další vlna viny, když si uvědomil proč.
"Neviděla jsi někde Jace?" zeptal se jí.
Obrátila oči v sloup. "Vyrušila jsem jeho a Clary, když se muchlovali vzadu," řekla. "Nejspíš už jsou ale pryč - doma, doufám. Měli by si dát na kliku cedulku ´nerušit´."
"Nevěděl jsem, že Clary přišla," řekl Simon, i když to nebylo tak divné. Nejspíš byl výběr svatebního dortu zrušený. Neměl ani dost energie na to, aby se obtěžoval přemýšlet nad tím, jak příšerný bodyguard Jace byl. Ne, že by někdy bral Jace hlídání jeho bezpečnosti nějak vážně. Jen doufal, že Jace a Clary vyřešili to, co mezi nimi bylo. Ať už to bylo cokoliv.
"To je fuk." Isabele se usmála. "Protože teď jsme tu jenom my dva. Chceš někam jít a-"
Hlas -hodně podvědomý hlas- promluvil ze stínu pod nejbližší lampou. "Simone?"
Ne, ne, ne teď. Ne teď.
Pomalu se otočil. Isabelina ruka byla pořád ovinutá kolem jeho pasu, i když věděl, že už tam moc dlouho nezůstane. Ne, pokud opravdu promluvila ta osoba, co myslel.
Byla to ona.
Maia vešla do světla lampy. Stála a ve tváři měla vepsaný nevěřícný výraz. Její normálně kudrnaté vlasy měla přilepené k hlavě, její jantarové oči byly doširoka otevřené a její džíny i džínová bunda byly promočené. V levé ruce svírala kus srolovaného papíru.
Simon si nejasně uvědomoval, že se členové kapely zastavili a otevřeně zírali na jejich scénku. Isabelina paže mu sklouzla dolů z pasu. "Simone?" zeptala se. "Co se děje?"
"Řekl jsi mi, že budeš mít moc práce," řekla Maia při pohledu na Simona. "Pak mi někdo tohle strčil ráno pod dveře." Rozevřela před ním papír a on okamžitě poznal jeden z plakátů, které zvali lidi na dnešní koncert.
Isabele se dívala se Simona na Maiu, až jí konečně na tváři prolétl výraz porozumění. "Počkej chvíli," řekla. "Vy dva spolu chodíte?"
Maia zvedla bradu. "A vy?"
"Jo," řekla Isabele. "Už pár týdnů."
Maia přimhouřila oči. "My taky. Chodíme spolu od září."
"Nemůžu tomu uvěřit," řekla Isabele. Skutečně vypadala, že nemohla. "Simone?" Otočila se k němu. Ruce měla v bok. "Můžeš to nějak vysvětlit?"
Kapela, která nakonec nastrkala veškeré vybavení do dodávky -bubny se usadily na zadní sedadla a kytary a basy se daly dozadu- se shromáždili před autem a zírali na ně. Erik si dal ruce kolem pusy, aby naznačil megafon. "Dámy, dámy," pronesl. "Není třeba bojovat spolu. Je tu dost Simona pro každou z vás."
Isabele se otočila a střelila po Erikovi takovým pohledem, že okamžitě ztichnul. Zadní dveře auta se zabouchly a oni se rozjeli pryč. Zrádci, pomyslel si Simon. Ale aby jim nekřivdil, nejspíš předpokládali, že se sveze domů v Kylově autě, které bylo zaparkované za rohem. Za předpokladu, že přežije tak dlouho.
"Nemůžu tomu uvěřit, Simone," řekla Maia. Stála s rukama v bok. Byla s Isabele v totožné póze. "Co sis myslel? Jak jsi mohl takhle lhát?"
"Nelhal jsem," protestoval Simon. "Nikdy jsme si neřekli, že spolu oficiálně chodíme!" Otočil se k Isabele. "A ani my! A navíc vím, žes chodila i s dalšími kluky-"
"Ne s kluky, které znáš," řekla Isabele ostře. "Ne s tvými přáteli. Jak by ses cítil, kdybys zjistil, že jsem chodila s Erikem?"
"Ohromeně, upřímně řečeno," řekl Simon. "On vážně není tvůj typ."
"To byl příklad, Simone." Maia se přesunula blíž k Isabele. Stály vedle sebe a on čelil dvojitému ženskému vzteku. Bar se vyprázdnil a až na ně tři byla ulice prázdná. Napadlo ho, že to byla dobrá příležitost pro to, se s nimi rozejít, ale nakonec došel k názoru, že to nebyl ten nejlepší nápad. Vlkodlaci byli rychlí a Isabele prošla výcvikem Lovců stínů.
"Vážně mě to moc mrzí," řekl Simon. Opilost z krve začala mizet. Naštěstí. Cítil mnohem menší ohromující senzaci z každé maličkosti, ale za to mnohem větší paniku. Aby toho nebylo málo, jeho mysl se pořád vracela k Maureen, k tomu co jí udělal a jestli byla v pořádku.
Prosím, ať je v pořádku.
"Měl jsem vám to říct. Mám vás obě dvě hrozně rád a nechtěl jsem zranit pocity ani jedné."
Ve chvíli, kdy to vyslovil si uvědomil, jak hloupě to vyznělo. Byla to jen další hnusná klučičí výmluva pro to, aby omluvil své debilní chování. Simon se takhle nikdy nechoval. Byl to pěkný kluk, ale taky to byl kluk, kterého každý přehlédl a pohledem vyhledal radši nějakého chlapíka se vzhledem zlého hocha nebo nějakého sexidola. Pro kluka, co si na sebe sám vydělával a nikdy si nemyslel, že by mohl mít dvě holky najednou, bylo možné typické lhaní o tom, co dělal, ale nikdy ne ospravedlňování věci, co pořádně zpackal.
"Páni," řekl si spíš sám pro sebe. "Já sem ale kretén."
"To je asi ta první pravdivá věc, kterou jsem od tebe slyšela," řekla Maia.
"Ámen," řekla Isabele. "Ale kdyby tě zajímal můj názor, je to příliš málo. Je moc pozdě na to-"
Boční dveře baru se otevřely a někdo vyšel ven. Byl to Kyle. Simon ucítil vlnu úlevy. Kyle vypadal vážně, ale ne tak vážně, jak si Simon myslel, že by vypadal, kdyby se stalo Maureen něco strašného.
Šel pomalu po schodech dolů k nim. Déšť se změnil na mrholení. Maia a Isabele stály zády k němu. Mračily se na Simona a propalovaly ho svým naštvaným pohledem. "Doufám, že nečekáš, že s tebou ještě někdy znovu promluvíme," řekla Isabele. "A já si budu muset promluvit s Clary - vážně si popovídat o její volbě přátel."
"Kyle," řekl Simon. Nebyl schopný udržet si klidný hlas, když byl Kyle na doslech. "Uh, Maureen -je-"
Neměl ponětí, jak by se měl zeptat na to, na co se chtěl zeptat, aniž by Maie a Isabele prozradil, co se stalo. Jak se ale ukázalo, nezáleželo na tom, protože ani nemohl dokončit to, co chtěl říct. Maia a Isabele se otočily. Isabele vypadala otráveně a Maia překvapeně. Obě zajímalo, kdo je vyrušoval. Jakmile Maia uviděla Kyla, její obličej se změnil. Její oči se doširoka rozevřely. Z tváře jí zmizela všechna krev. Kyle na ni zíral pohledem někoho, kdo se probudil ze zlého snu a zjistil, že je skutečný a navíc pokračuje. Otevřel ústa a němě artikuloval nějaké slovo. Nevyšla z něj ale ani hláska.
"Páni," řekla Isabele, když se dívala z jednoho na druhého. "Vy dva se znáte?"
Maia rozevřela rty. Pořád zírala na Kyla. Simon měl čas jenom na to, aby si uvědomil, že se na něj nikdy tak intenzivně nedívala, když najednou zašeptala "Jordane" - vrhla se na Kyla a zatnula mu své vysunuté ostré drápy do krku.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Rosette Rosette | Web | 4. září 2011 v 1:21 | Reagovat

Moc děkuju. Je to dokonalý... :-)

2 EvicQa EvicQa | 4. září 2011 v 1:32 | Reagovat

áááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá rychlo dalsiu :-)  :-) prosíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííím :-)  :-)  :-)  :-)

3 Lenide Lenide | 4. září 2011 v 2:08 | Reagovat

Oj, som zabudla ze Jace potom utečie :/ Ale i tak super kapitolka. A rovno celá, si skvelá, Marti :)

4 Petaaa Petaaa | 4. září 2011 v 2:59 | Reagovat

Vypadá to že Simon není jediný kdo má pořádný problém, teď přišla řada i na Kylea :-D

5 Saba Saba | 4. září 2011 v 9:21 | Reagovat

Naprosto užasné,děkuju...rychle další :-D

6 kitkat kitkat | E-mail | 4. září 2011 v 10:27 | Reagovat

°_° woooow super překlad ;-)

7 LidkaH LidkaH | 4. září 2011 v 10:41 | Reagovat

Děkuji za skvělý překlad. :-D

8 iva iva | 4. září 2011 v 11:44 | Reagovat

výborné výborné , paráda :-D

9 Cava Cava | 4. září 2011 v 12:13 | Reagovat

krasa :-) diky!

10 viki viki | 4. září 2011 v 14:35 | Reagovat

Děkuji za překlad !

11 simča simča | 4. září 2011 v 21:20 | Reagovat

skvělýýýýýýýý :-D děkuju :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama