Covet - 6.kapitola

13. října 2011 v 21:36 | Marti

kapitola 6



Když začala noc, Marie-Terese sevřela rukojeť pánve a přejela obracečkou po okrajích dokonale kulaté placky. Byl čas, aby jí otočila, protože se na jejím krémovém povrchu začaly dělat malé bublinky.

"Jsi připravený?" zeptala se.

Její syn se usmál ze své stoličky na druhé straně pultu. "Budeme počítat?"

"Jasně."

Společně začaly odříkávat tři, dva ... jedna. Pak pohnula zápěstím a nechala placku vyletět do vzduchu. Potom jí zase chytila doprostřed pánvičky.

"Zvládlas to!" řekl Robbie a rychle vstal.

Marie Terese se usmála i přes bodavou bolest. Sedmileté dítě vám dokázalo vyjádřit úžasné uznání, díky kterému jste měli pocit, že jste zázrační, i když bylo vaše vítězství jednoduché. Kéž by si jenom dělala nějaké velké věci, aby si zasloužila tuhle pochvalu. "Mohl bys mi podat sirup, prosím?"

Robbie sklouzl ze stoličky a šoural se k ledničce v jeho pantoflích. Měl na sobě tričko Spider-mana, džínsy a svetr s kapucí Spider-mana. Na posteli měl Spider-manovu deku a Spider-manovo povlečení a Spider-manovu deku. Spider-manova lampička na čtení komiksů na sobě měla Spider-manovo stínítko. Předtím byl posedlý SpongeBobem, ale loni v říjnu se chystal opustit svůj šestiletý svět, a řekl, že už je dospělý a že by měly mít od teď jeho dárku na sobě křižáka.

Jasně. Proč ne.

Robbie otevřel dveře ledničky a vzal lahev se sirupem.

"Budem vždycky dělat tolik gramatiky jako dneska?"

"Mělo by to být spíš ´budeme´ a ano, je to nutné."

"Nemůže dělat spíš matiku?"

"Ne."

"Aspoň, že k večeři budem mít palačinky." Když se na něj Marie Terese ohlédla, usmíval se. "Teda, budeme mít."

"Děkuju."

Robbie vyskočil zpátky na židli a přepnul kanál na malé televizi vedle toustovače. Mini-Soni byl dovolený během přestávek v domácí škole a Velký-Soni, který byl v obývacím pokoji, byl zase dovolený v sobotu a v neděli odpoledne a večer po večeři předtím, než si šel lehnout.

Položila mu palačinku na talíř a sáhla po naběračce, aby na pánev nalila další těsto. Kuchyně byla na stůl příliš malá a tak se jedlo na pultu. Strčila se pod něj stolička, takže při každém jídle seděl na hlavě Formicovi.

"Připravený na číslo dvě?"

"Jo!"

Znovu s Robbiem začali počítat a ona vyhodila další palačinku do vzduchu ... a její krásný andělský syn se na ní usmál, jako kdyby v jeho světě znova vyšlo sluníčko.

Marie Terese před něj postavila talíř a pak si před něj sedla a pustila se do salátu, který si předtím udělala. Zatímco jedli, podívala se na hromádku pošty na pultu a aniž by jí otevřela, věděla že to budou jenom další účty. Dvě z nich byly velké: musela si najmout soukromého detektiva, aby se pokusil najít Robbieho a právní firma, kterou si najala, jí dala splátkový kalendář, protože 127 000 dolarů nebyla částka, kterou by mohla jen tak napsat na šek. Samozřejmě, platební plán byl s úroky na rozdíl od kreditní karty, ale ta nepřicházela v úvahu: nechtěla riskovat, že by jí P.I. nebo jiní právníci mohli najít. Nebyl žádný důvod k tomu, aby někdo přišel na to, kde se teď skrývá.

Vždycky posílala všechny peníze z adresy z Manhattanu.

Po roce a půl splatila přes tři čtvrtiny toho, co dlužila. Alespoň, že byl Robbie v bezpečí, a že byl s ní. To bylo všechno, na čem záleželo. "Jsi lepší, než ona."

Marie Terese se probrala ze zamyšlení. "Cože?"

"Tahle servírka jenom dává jídlo na tác." Robbie ukázal na malou televizní obrazovku. "To bys nikdy neudělala."

Marie Terese se podívala na ukázku vystresované ženy, která měla hodně špatný den ve své práci v restauraci. Vlasy měla kudrnaté a na uniformě měla skvrny od kečupu a jmenovku měla nakřivo. "Jsi lepší servírka, mami. A taky kuchařka."

Najednou se scéna změnila. Vystresovaná číšnice na sobě měla růžový župan a ležela na bílé pohovce. Bolavé nohy měla ponořené do vibračního bazénku. Na tváři měla výraz blaženosti. Tenhle produkt zřejmě zmírňoval bolest jejích chodidel.

"Díky, zlatíčko," řekla Marie Terese drsným hlasem.

Reklama nakonec skončila a na obrazovce se ukázalo číslo na zavolání. Pod ním byla cena $49,99. Hlasatel najednou vykřikl: "Ale počkat! Pokud zavoláte hned, bude vás to stát jenom $29,99!" Vedle ceny začala blikat červená šipka a on se zeptal: "No není to výhodná koupě?" A veselá a zrelaxovaná servírka se objevila za ním a řekla: "Ano, to je!"

"Pojď," přerušila televizi Marie Terese. "Je čas na koupel."

Robbie sklouznul ze stoličky a dal talíř do myčky. "Já už ale nepotřebuju pomáhat. Dokážu se vykoupat i sám."

"Já vím." Bože, jak rychle rostl. "Jenom se prosím-"

"Umyj i za ušima. Říkáš mi to pokaždé."

Když Robbie vyběhnul po schodech, Marie Terese se otočila na televizi a vypnula ho. Pak šla umýt mísu a pánvičku. Když se zamyslela, pekelně moc by si přála, aby byla jenom servírka ... a všechno, co jí nutilo být ve stresu by odplulo s jedním zasunutím vaničky do zásuvky.

To by bylo naprosto božské.

...

Do třetice všeho dobrého.

Konečně se Jim probudil v nemocnici. Byl natažený na bílém prostěradle s dekou vytáhnutou až k hrudi. Na jedné straně bylo nízké zábradlí. Pokoj byl slušný. Zdi měly nevýraznou barvu, v rohu byla koupelna a u stropu byla namontovaná televize, která teď ale byla vypnutá.

I hadičky v jeho ruce vypadaly skutečně.

Jenom se mu to zdálo. Ta blbost o čtyř elegantních okřídlených chlapech, hradu a všem ostatním, byl jenom divný sen. Díky. Bohu.

Jim zvedl ruku, aby si protřel oči a ztuhnul. Na dlani měl skvrny od trávy. Tvář ho bolela od toho, jak do ní dostal pěstí.

Najednou mu Nigelův aristokratický hlas zazněl v hlavě tak jasně, že to bylo mnohem víc, než jenom ozvěna paměti? Sedm smrtelných hříchů. Sedm duší provádí tyhle hříchy a jsou na křižovatce, kde se můžou rozhodnout. Jejich rozhodnutí musí být provedeno. Ty jim vstoupíš do života a ovlivníš jejich cestu. Pokud si nad hříchem zvolí poctivost, zvítězíme.

Jim se zhluboka nadechl a podíval se směrem k oknu, přes které byla zatáhnutá látková záclona. Venku byla tma. Ideální pro noční můry. Ale i když chtěl hrozně moc uvěřit tomu, že to bylo všechno jenom sen, bylo to hrozně reálné a čerstvé ... a chlapy možná mohly mít svraštělé ruce potom, co si sami ulevily, ale být špinavý od trávy?

Kromě toho on v tom nebyl zrovna mistr a nedělal to moc často. Zvláště ne po té noci s tou brunetou.

Paráda.

Problém byl teda v tom, jestli tohle byla vážně nějaká nová realita a on byl paralelním vesmíru, kde byl každý rozpolcený mezi Simonem Cowellem a Timem Gunnem, a jestli vážně přijal nějakou misi ... co měl ksakru dělat dál-

"Jsi vzhůru."

Jim se otočil. U nohou postele nestál nikdo jiný, než Vin di Pietro. Jejich generální ředitel, kterého museli poslat přímo z Pekla ... a který byl nejspíš přítel ženy, s kterou Jim spal ... sakra. "Jak se cítíš?"

Ten chlap měl na sobě pořád černý oblek, který měl i ve chvíli, kdy přijel s tou ženou. A měl taky stejnou kravatu. Tmavé vlasy měl sčesané dozadu a na tváři s tvrdými rysy měl malé strniště. Prezentoval přesně to, čím byl: Bohatý a vlivný.

Bylo nemožné, aby byl Vin diPietro jeho první úkol.

"Hej?" DiPietro mu zamával rukou před obličejem. "Seš tam?"

Ne, pomyslel si Jim. To nemůže být on. Tohle bylo nad jakýkoliv rámec jeho povinností. Najednou se nad jeho ramenem zapnula televize a běžela v ní reklama, která ukazovala cenu $49,99 - ne, $29,99 a na kterou ukazovala červená šipka ... jenže ta šipka taky ukazovala Vinovi přímo na hlavu.

"Sakra, jenom to ne," zamumlal Jim. Tohle byl ten chlap?

V televizi se najednou objevila nějaká žena v růžovém županu, usmála se na kamery a řekla: Ano, to je!

DiPietro se zamračil a sklonil se nad postel. "Potřebuješ zavolat sestru?"

Ne, potřeboval spíš pivo. Nebo rovnou šest. "Jsem v pohodě." Znovu si protřel oči a ucítil čerstvou trávu. Chtěl zaklít, ale najednou mu došel dech.

"Hele," řekl diPietro, "přepokládám, že nemáš zdravotní pojištění, takže za tebe zaplatím všechny účty. A kdybys potřeboval pár dní volna, nesrazím ti to ze mzdy. To zní dobře, ne?"

Jim si opřel ruce o postel a byl rád, že skvrny od trávy z nich jako mávnutím kouzelného proutku zmizely. DiPietro na druhé straně, se nejspíš nechystal jít vůbec nikam. Aspoň, dokud nedostane slib, že ho Jim nezažaluje. Bylo sakra až nechutně zřejmé, že ten chlap mu nenabízel služby svojí neomezené kreditky jenom proto, že mu záleželo na tom, jak se Jim cítil. Nechtěl, aby proti jeho společnosti zasahovaly nějaké odbory.

Cokoliv. Tahle nehoda teď Jima nezajímala. Všechno na co teď mohl myslet vylo to, co se stalo v noci v jeho kamionu. DiPietro byl přesně ten typ člověka, který mohl nosit Modré šaty na rukách, ale chlad v jeho očích taky znamenal, že to byl taky typ chlapa, který dokázal najít nějakou nedokonalost i v dokonale krásné ženě.

Bůh ví, že viděl nedokonalosti na všem, co se stalo na stavbě. Od usazení cementu v základech domu až k pozici hlaviček hřebíků na dřevěných deskách.

Nebylo divu, že se poohlížela po někomu jiném.

A pokud by si mohl Jim tipnout, jakým ze sedmi smrtelných hříchů se diPietro provinil, pak nemusel ani hádat: Chamtivost byla vidět na každém jeho kousíčku. Ne jenom na jeho šatníku od drahého návrháře, ale i na jeho autě, ženě a jeho vkusu, co se týkalo nemovitostí. Měl rád svoje peníze.

"Hej, dojdu pro sestru-"

"Ne," Jim se zvednul z polštáře. "Nemám zdravotní sestry rád."

Nebo lékaře. Nebo psi. Nebo anděle ... svaté ... nebo co ti čtyři chlapi vlastně byli.

"Tak teda," řekl diPietro jemně. "Co pro tebe můžu udělat?"

"Nic." Díky cestám osudu, které si našly Jima a chytily ho přímo za koule, otázkou bylo, co on mohl udělat pro svého ´šéfa´.

Co by mohlo změnit tomuhle chlapovi život? Co kdyby ho Jim donutil dát velký sponzorský dar? Stačilo by to? Nebo se bude muset vzdát svých hedvábných sak, řízení M6 a té jeho svinské nenávisti k ženám, aby tak přišel o všechno materiální a měl zase holej zadek jako mnich?

Počkat ... rozcestí. DiPietro měl být na nějakém druhu křižovatky. Ale jak měl Jim sakra vědět, co to mělo bejt?

Trhl sebou a začal si masírovat spánky.

"Určitě nechceš sestru?"

Frustrace ho přivedla na pokraj aneurysma. Televize se zase zapnula a na obrazovce se ukázali dva kuchaři. No tohle. Ten s tmavýma vlasama vypadal jako Colin a ten blonďák vedle něj, měl zase stejně panovačný výraz, jako Nigel.

Pár se nakláněl do kamery a ukazovali stříbrný podnos. Když odklopili víko, odhalili tak nějaké malé chutné jídlo.

Sakra, pomyslel si Jim, když se díval na televizi. K tomu mě nenuťte. U všeho co je vám svaté-

DiPietro zastínil Jimovi hlavou výhled. "Co pro tebe můžu udělat?"

Jako na povel se kuchaři v televizi usmáli a řekli najednou ta-da!

"Myslím si, že ... bych chtěl jít s tebou na večeři."

"Večeři?" DiPietro zvedl obočí. "Takže ... večeři."

Jim odolal nutkání přepnout kuchaře někam jinam. "Jo, ale ne jako večeře, večeře. Jenom jídlo. Večeře."

"Jasně."

"Jo." Jim rozkročil nohy a ty mu visely přes okraj postele. "To je všechno."

Natáhl se, aby si vyndal z paže hadičku. Sloupnul náplast a vytáhnul si jehlu z žíly. Solný roztok, nebo cokoliv v tom bylo, začal téct na podlahu. Pak odklopil deku a zavrčel, když si vytahával kanylu z jeho chlouby.

Potom následovaly elektrické polštářky na jeho hrudi. Nakonec se naklonil na stranu a vypnul monitorovací zařízení.

"Večeře," řekl stroze. "To je všechno, co chci."

Jo, tohle a ponětí, co měl dělat s tímhle chlapem. Ale snad ho u jídla něco napadne.

Když vstal, zatočil se s ním svět. Musel se opřít o stěnu, aby udržel rovnováhu. Několikrát se zhluboka nadechl a pak skočil do koupelny - když sklopil prkýnko, zaslechl, jak diPietro zašeptal Kurva.

Je zřejmé, že ten chlap viděl Jimova záda v celé kráse.

Jim se zastavil u dveří a podíval se přes rameno. "Je ´kuuurva´ to, co říkají boháči?"

Když se jejich oči setkaly, pohled diPietra byl podezřívavý ještě víc, než předtím.

"Proč chceš jít se mnou sakra na večeři?"

"Protože musíme někde začít. Dneska večer se mi to hodí. V osm."

Když místo odpovědi slyšel jenom napjaté ticho, Jim se pousmál.

"Jenom, abych ti v tom rozhodování pomohl, buď to bude večeře nebo zástup lidí z dělnických odborů, kteří se s tebou budou soudit a tvoje šeková knížka bude krvácet. Tvoje volba. Mně vyhovujou oba výsledky."

...

Vin diPietro už ve svém životě jednal s hodně zkurvysynama, ale Jim Heron byl na tom seznamu asi úplně nejvýš. I když možná nebyl nutně hrozba. Ne kvůli jeho devadesáti kily a urostlou postavou. Nebylo to ani jeho přístupem.

Skutečný problém byl v jeho očích: kdykoliv se na něj ten cizinec podíval, měl pocit, že ho znal líp, než jeho vlastní rodina. Museli jste se ptát, jak toho mohl docílit. Studoval vás? Věděl, co pečlivě skrývalo vaše tělo?

Jaké nebezpečí pro vás představoval?

A večeře? Ten parchant z něj mohl vymáčknout prachy, ale všechno o co stál bylo maso a zeleninová obloha?

Pokud mu ale neřekne co po něm vlastně chce, až mimo zdi nemocnice. "Večeře v osm," řekl Vin.

"A protože jsem čestnej chlap, nechám ti vybrat si místo."

Sakra, tohle bylo nějak snadné. Pokud se dostane do problémů, nebylo by Vinovi zrovna moc příjemné řešit to v nějaké drahé restauraci. "Můj dvoupodlažní byt v Commodore. Znáš tu budovu?" Heron přelétl očima k oknu za postelí a pak se na něj znova podíval.

"Jaké patro?"

"Dvacáté osmé. Řeknu vrátnému, ať s tebou počítá."

"Takže se uvidíme večer."

Heron se odvrátil a Vin znovu zamrkal, když ho uviděl zezadu. Spolknul zakletí, když dostal druhou možnost shlédnout jeho tetování, které pokrývalo každý centimetr Heronovi odkryté kůže. Na svalnatých zádech měl vytetovaný hřbitov a před ním Smrťáka. Kapuce se stínila tvář a skrz roucho byly vidět jeho zářivé oči. Kostnatou rukou svíral kosu. Tělo měl nakloněné dopředu a natahoval otevřenou dlaň, jako kdyby byl v každém okamžiku schopný vám ukrást duši. Stejně děsivý byl nápis na spodní části: pod okrajem Smrťákových šatů byly dvě řady malých značek, které dohromady tvořily číslo pět.

Pěkně ho to vyděsilo a najednou si nebyl moc jistý, že to bude úplně jednoduché.

Dveře do koupelny se zavřely přesně, když do pokoje vběhla zdravotní sestra a podrážky jejích bot zaskřípaly na podlaze. "Co ... kde je?"

"Odpojil se od přístrojů. Myslím, že se teď vyprazdňuje a pak hodlá odejít."

"To ale nemůže."

"Hodně štěstí, až se ho budete pokoušet přemluvit."

Vin zamířil ven. Když došel do čekárny, získal si pozornost dvou dělníků, kteří tam zůstávali a čekali, až se Heron probudí. Ten nalevo měl na tváři samé piercingy. Nejspíš byl trošku úchylák na užívání si bolesti. Druhý měl na kožené bundě dlouhý tmavý cop.

"Je připravený vyrazit domů."

Ten s piercingy vstal. "Doktoři už ho pustili?"

"Tohle s nima nemá nic společného. Rozhodl se sám." Vin kývl ke konci chodby. "Je v pokoji šedesát šest. Asi bude potřebovat odvézt domů."

"Kvůli tomu jsme tady," řekl chlap s piercingy a upřel na něj své vážně stříbrné oči. "Vezmeme ho kam bude chtít."

Vin se rozloučil s párkem dělníků a přivolal výtah. Když nastoupil dovnitř, zmáčnul tlačítko první poschodí a vytáhl BlackBerry. Zavolal Devině, aby jí upozornil, že budou mít na večeři hosta. Když spadnul do hlasovky, nechal jí tam krátký a milý vzkaz a snažil se nemyslet na to co dělá, když jí nechával zprávu.

Nebo spíš koho. V půli cesty se výtah zastavil a dveře se otevřely, aby mohlo nastoupit pár lidí. Když se dveře zavřely a výtah se znovu rozjel, dva obchodníci vydaly spokojený výdech, jako kdyby se nim právě povedlo něco uspokojivého a oni byly víc, než spokojení. Oba na sobě měli kalhoty a svetry. Ten nalevo měl plešku. Vlasy mu ustupovaly dolů, jako kdyby se bály vrcholu velké hory nad nimi ...

Vim zamrkal. A pak znovu.

Na plešce chlapa se začal objevovat nějaký stín. Měl barvu tuhy a kolem něj byla rozmazaná vlna, jako nad chodníkem, když je vedro.

To nemůže být ...ach, Bože, ne ... po všech těch letech klidu. Nemohlo se to vrátit.

Zatnul ruce v pěst. Zavřel oči a chtěl se té vidiny zbavit. Dostat jí ze své hlavy a odepřít jí přístup k jeho neuronům. Nemohl to zase vidět. A jestli to tam vážně bylo, byl to jenom odlesk od osvětlení ve výtahu.

Ta hrůza se přece nemohla vrátit. Zbavil se toho.

Rozevřel víčko a podíval se na chlapa ... a měl pocit, jako kdyby mu dal někdo pěstí do břicha: průsvitný stín byl viditelný stejně jako oblečení, které měl ten chlap na sobě a stejně hmatatelný jako muž, co stál vedle něj.

Vin viděl smrt lidí. Předtím, než zemřeli.

Dvoukřídlé dveře výtahu se otevřely a ti dva odešli. Vin sklopil hlavu a šel k východu tak rychle, jak mohl. Byl v pohodě. Utekl od jeho části, kterou nikdy nepochopil a nechtěl s ní mít nic společného. Najednou se srazil s někým v bílém plášti, kdo nesl plnou náruč složek. Když se složky sesypaly na zem a vyletěly z nich papíry, jako kdyby to byly ptáci, Vin pomohl ženě chytit rovnováhu a pomohl jí uklidit ten nepořádek, který způsobil. Plešatý muž, který stál před ním ve výtahu, jim pomohl.

Vin upřel oči na muže a odmítl odvrátit pohled. Z levé strany hrudníku mu vycházel kouř ... vanul z konkrétního místa a mísil se s okolním vzduchem.

"Jděte k doktorovi," uslyšel Vin říct sám sebe. "Jděte za ním hned. Musí vás prohlédnout. Hlavně ať se podívá na vaše plíce."

Předtím, než se ho někdo mohl zeptat, o čem to vlastně mluví, Vin se zvednul na nohy a vyběhnul ven z budovy. Srdce měl až v krku a zrychleně dýchal.

Když se dostal k autu, třásly se mu ruce. Měl ale dobré BMW, takže nastartoval motor bez toho, aby musel strčit klíč do zámku.

Vzal do rukou volant a zakýval hlavou dopředu a dozadu. Myslel si, že nechal všechny ty odpornosti za sebou. Myslel si, že to jeho dvojí vidění bylo minulost. Udělal co mu řekli a to i přesto, že tomu nevěřil. Zabralo to a on měl pokoj skoro na dvacet let.

Sakra ... nemohlo to být jako dřív.

Prostě nemohlo.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Life's good Life's good | 13. října 2011 v 21:51 | Reagovat

supr :) díky moc

2 hekate hekate | 13. října 2011 v 22:46 | Reagovat

Vau, super!

3 Klára Klára | 13. října 2011 v 23:29 | Reagovat

skvělý...už se to pomalu rozjíždí :)

4 Cava Cava | 14. října 2011 v 10:02 | Reagovat

moc napinavy! diky :-)

5 Catrina Catrina | 14. října 2011 v 11:22 | Reagovat

Nádhera. Žádná jiná slova k tomu nejsou potřeba. Díky

6 Marti Marti | Web | 15. října 2011 v 1:04 | Reagovat

Včera na překládek nebyl časík, takže kapitolka bude až dnes.. ;-)

7 nika nika | 15. října 2011 v 10:15 | Reagovat

jeeeee super :D

8 lucia lucia | Web | 15. října 2011 v 13:45 | Reagovat

ahoj :) chcem sa spytat budes prekladat mechanickeho princa??? dakujem za odpoved :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama