Silence - 11.kapitola

24. října 2011 v 23:58 | Marti |  Silence (Becca Fitzpatrick)

kapitola 11



Když jsem otevřela oči, už jsem nebyla na ulici. Tahoe, kukuřičná pole, všechno bylo pryč. Teď jsem stála v budově, která byla cítit dřevěnými polinami a něčím kovovým. Možná rezem. Třásla jsem se, ale ne zimou.

Chytila jsem Jeva za košili. Slyšela jsem trhání látky. Možná jsem se dotkla jeho zad. A teď ... jsem bylv něčem, co připomínalo prázdný sklad. Vepředu jsem viděla dvě postavy. Jeva a Hanka Millara. Ulevilo se mi, že tady nejsem sama a šla jsem k nim. Doufala jsem, že by mi mohli říct, kde jsem byla a jak jsem se sem dostala.

"Jeve," zavolala jsem.

Ani jeden z nich se neotočil mým směrem. Ale museli mě slyšet. Můj hlas se rozléhal po celé téhle obrovské místnosti. Chystala jsem se otevřít pusu a podruhé na něj zakřičet, ale překvapeně jsem ztuhnula. Za nimi byla plátnem přikrytá klec. Všechno se ke mně najednou vrátilo. Klec. Dívka s černými vlasy. Školní toalety. Chvíle, kdy jsem ztratila vědomí. Moje dlaně se pokryly potem. Tohle mohlo znamenat jediné. Měla jsem halucinaci.

Zase.

"Přivedls mě sem, abys mi ukázal tohle?" řekl Jev Hankovi s tichým odporem. "Víš vůbec jaké riziko podstupuju pokaždé, když se setkáme? Neříkej mi, žes mě sem vzal, aby sis pokecal. Neříkej mi, že tu mám být jenom jako rameno k vybrečení. Už mě nikdy nevolej k tomu, abys mi předvedl své poslední vítězství."

"Trpělivost, chlapče. Ukázal jsem ti archanděla, protože potřebuju tvojí pomoc. Samozřejmě, že my oba máme otázky." Významně se podíval na klec. "No, ona má odpovědi."

"Můj zájem o takový život zemřel už hodně dávno."

"Ať chceš nebo ne, tenhle život je pořád tvůj. Zkoušel jsem všechno, abych jí donutil mluvit. Ale ona je opatrná a navíc mluví v hádankách." Mírně se usmál. "Donuť jí říct mi všechno co potřebuju vědět a já ti jí předhodím. Pochybuju, že ti musím připomínat problémy, které ti archandělé způsobili. Jestli je tu nějaký způsob, jak se jim za to pomstít ... no, víc ti snad říkat nemusím."

"Jak se ti ji podařilo udržet v kleci?" zeptal se Jev chladně.

Hank se pobaveně ušklíbl. "Utrhl jsem jí křídla. To, že je nevidím neznamená, že nemám dobrou představu o tom, kde jsou. To tys mi vnuknul ten nápad. Před tebou jsem ani nepomyslel na to, že by Nephilové mohli andělům utrhnout křídla."

Jevovi se v očích mihlo něco temného. "Nemohls jí uříznout křídla nějakou obyčejnou pilkou."

"Já ale nepoužil žádnou obyčejnou pilku."

"Ať už se ti podařilo zpackat cokoliv, Hanku, radím ti, abys od toho dal ruce pryč. Rychle."

"Kdybys věděl co přesně jsem tak zpackal, povzbuzoval bys mě v tom, abych pokračoval. Říše archandělů tady nebude vždycky. Existují síly, které předčí i ty jejich. Ta síla čeká, až bude využitá. Pokud víš, kde jí máš hledat," řekl tajuplně.

Jev se znechuceným gestem otočil k odchodu.

"Naše dohoda, chlapče," zavolal za ním Hank.

"Tohle nebylo její součástí."

"Možná bychom jí pak mohli trošku poupravit. Říká se, žes nedonutil žádného Nephilima, aby ti přísahal věrnost. Chešvan je už za několik týdnů ..." Nechal větu viset volně ve vzduchu.

Jev se zastavil. "Nabízíš mi jednoho z tvých lidí?"

"Jo. Pro vyšší dobro." Hank rozpřáhl ruce a tiše se zasmál. "Musíš si vybrat. Tahle nabídka je až příliš dobrá na to, aby se dala odmítnout, ne?"

"Zajímalo by mě, co si myslí tvoji muži o tom, že je prodáváš nejvyšší nabídce."

"Spolkni svojí hrdost. To že mi dáš košem nevyrovná skóre. Dovol mi ti říct, proč jsem ve svém životě udělal to, co jsem udělal. Neberu tyhle věci osobně. Ani ty bys neměl. Nedovol, aby se tohle postavilo mezi nás. Zapomeň na rozdíly mezi námi. Oba máme co získat. Pomoz mi a já pomůžu tobě. Je to jednoduché."

Odmlčel se a dal Jevovi čas na rozmyšlenou.

"Naposled, když jsi odmítnul mojí nabídku, dopadlo to katastrofálně," připomněl mu Hank a stočil rty do úšklebku.

"Skončil jsem s dohodami s tebou," řekl Jev odměřeně. "Ale dám ti jednu radu. Nech ji jít. Archandělé si všimnou, že jeden z nich chybí. Únosy jsou možná tvoje silná stránka, ale tentokrát pokoušíš svoje štěstí. Oba víme, jak tohle skončí. Archandělé neprohrávají."

"Ale ano," opravil ho Hank. "Prohráli, když nechali váš druh padnout. A prohráli znovu, když vytvořili Nephilimy. Můžou prohrát znovu a taky prohrají. O důvod víc, proč bych měl jednat. Máma jednoho z nich, což nám dává určitou výhodu. Ty a já můžeme společně zvrátit průběh hry. Společně, chlapče. Ale musíme jednat hned."

Sesunula jsem se po zdi dolů a přitiskla si kolena k hrudi. Zakláněla jsem hlavu, dokud se nedotkla betonu. Zhluboka jsem se nadechla. Už jsem se dostala z halucinace dřív, dokážu to i teď. Otřela jsem si pot z čela a soustředila se na to, co jsem dělala předtím, než začala halucinace.

Vrať se k Jevovi. Skutečnému Jevovi. Otevři dveře svojí mysli. Projdi jimi.

"Vím o tom řetízku."

Po Hankových slovech jsem otevřela oči. Podívala jsem se na dva muže, kteří stáli přímo přede mnou. Nakonec jsem se zaměřila na Hanka. Věděl o tom řetízku? O tom, který hledala Marcie? Byly to dva různé řetízky nebo šlo o jeden a ten samý?

Ne, nebyly, uvažovala jsem. Nic v téhle halucinaci nebylo pravdivé. Každý detail této scény vytvářelo moje podvědomí. Zaměřila jsem se na to, abych se konečně dostala pryč.

Jev zvedl obočí

"Raději bych neprozrazoval můj zdroj," řekl Hank suše. "Samozřejmě všechno, co teď potřebuju, je ten řetízek. Jsi dost chytrý na to abys věděl, že to je ten důvod, proč si sem dneska přišel. Pomoz mi najít archandělův řetízek. Ať už ho má kdokoliv."

"Zkus svoje zdroje," řekl Jev prostě a v hlase měl slyšet posměch.

Hank stáhnul ústa do úzké čárky. "Dva Nephilimové. Ale je to tvoje volba, samozřejmě," řekl smlouvavě. "Mohl bys je střídat-"

Jev nad jeho nabídkou mávnul rukou. "Já už nemám archandělův řetízek, jestli ti jde o tohle. Archandělé ho zabavili, když mě nechali padnout."

"Můj zdroj říká něco jiného."

"Tvůj zdroj lže," řekl klidně.

"Můj druhý zdroj mi ale potvrdil, žes ho měl na sobě tohle léto."

Uplynul jenom moment předtím, než Jev začal šokovaně kroutit hlavou. Zaklonil hlavu a rozesmál se. Znělo to nevěřícně. "To snad ne. Jeho smích najednou utichnul. "Řekni mi, žes do tohohle nezatáhnul svojí dceru."

"Viděla ten řetízek na tvém krku. V červnu."

Jev zvedl k Hankovi oči. "Kolik toho ví?"

"O mně? Učí se. Nelíbí se mi to, ale přitlačila mě zády ke zdi. Pomoz ji, a já už jí znovu na nic takového využívat nebudu."

"Proč předpokládáš, že mě zajímá tvoje dcera?"

"Záleží ti na jedné z nich," řekl Hank a cynicky zkřivil ústa. "Nebo možná záleželo."

Jev zatnul čelist a Hank se rozesmál. "Po tak dlouhé době v tobě pořád rozdmýchává oheň. Škoda, že neví, že existuješ. Když už mluvíme o mé druhé dceři, taky jsem slyšel, že na sobě měla v červnu ten řetízek. Takže ho má ona, viď." Znělo to spíš jako oznámení, než jako otázka.

Jev se znovu podíval na Hanka. "Nemá ho."

"Byl by to geniální plán," řekl Hank. Neznělo to tak, že by Jevovi věřil. "Už jí nemůžu mučit, abych z ní dostal kde je - nic si nepamatuje." Zasmál se, ale znělo to falešně. "Tak tohle je ironie. Jediná informace kterou potřebuju je pohřbená hluboko v mysli, kterou jsem vymazal."

"Škoda."

Hank strhl plátno z klece. Kopl do kovové krabice na zvedání klece a na podlaze se ozvalo zaškrábání. Ta dívka měla rozcuchané vlasy spadlé do obličeje. Oči měla orámované černě. Divoce se rozhlížela po skladu, jako kdyby se snažila zapamatovat si každý kousek jejího vězení, než jí znovu oslepí plátno.

"No?" zeptal se Hank dívky. "Co si myslíš ty, miláčku? Dokážeme najít včas archandělův řetízek?"

Otočila se k Jevovi. Její oči se rozšířily a nebylo pochyb o tom, že ho poznala. Rukama zmáčkla mříže tak pevně, že jí zbělela kůže. Zavrčela slovo, které se podobalo zrádci. Přejížděla pohledem mezi Hankem a Jevem a pak prudce otevřela ústa a pronikavě vykřikla.

Síla toho výkřiku mě odmrštila dozadu. Moje tělo prorazilo stěnu skladu. Letěla jsem do tmy a pořád padala níž a níž. Zvedl se mi žaludek.

A pak jsem ležela na břiše na krajnici silnice a rukama jsem svírala štěrk. Vyškrábala jsem se do sedu. Vzduch byl nasycený vůní kukuřičných polí. Všude kolem bylo slyšet cvrlikání nočního hmyzu. Všechno bylo přesně tak jako předtím. Nevěděla jsem, jak dlouho jsem byla mimo. Deset minut? Půl hodiny? Kůži jsem měla pokrytou potem a tentokrát jsem se nechvěla zimou.

"Jeve?" zavolala jsem chraplavě.

Ale on byl pryč.
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lara Lara | 25. října 2011 v 0:08 | Reagovat

Pááni O_O to čekání sna nevydržím,jsi skvělá :-)

2 Mannon Mannon | Web | 25. října 2011 v 0:17 | Reagovat

ááááá :D :D to s děláš srandů :D bože... jen jedno napínání za druhým :D to není féér :D já té spisovatelce asi ublížím :D :D tohle mi nesmí dělat :D do zítřka zešílím :D

3 Anett=) Anett=) | 25. října 2011 v 7:49 | Reagovat

skvělýý :-D jak naschval neřekli Nořino jmeno druha dcera 8-) zas čekat až do zejtra [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]

4 annaliesen annaliesen | 25. října 2011 v 9:14 | Reagovat

pane jo já se nemůžu dočkat dalšího dílu takhle to napínat O_O  :-D honem další díl

5 Catrina Catrina | 25. října 2011 v 12:57 | Reagovat

Pořád utíká. Jednou tam je, jednou ne. :-D

6 Life's good Life's good | 25. října 2011 v 14:33 | Reagovat

je to moc komplikovaný, jasně autorka to tak psala schválně, ale co má dělat čtenář, který to čte :D jsem z toho roztěkaná a nedočkavá, jak to bude dál a jen doufám, že dá víc prostoru Patchovi a Noře jako páru a ne jako lidem co se sotva znaj a na konci si daj pusu O:-)

díky moc za překlad, opět byl bezkonkurenční ;)

7 Mary Mary | 25. října 2011 v 14:48 | Reagovat

Preco uz Patcha nikto nevola Patch? dokonca ani Hank ktory ho este na zaciatku knihy oslovoval Patch ho vola Jev :/ .. a suhlasim su to nervy hlavne teraz ked zase odisiel :( tesim sa ked sa tam znovu objavi ;-)

8 david david | 25. října 2011 v 15:58 | Reagovat

to je tak zamotaný. ale o to je to napínavější :-)

9 Monika Monika | 25. října 2011 v 17:03 | Reagovat

no neviem ale Hank tam Patcha ani raz neoslovil jeho menom...pokial dobre čítam..

10 síma síma | 25. října 2011 v 17:04 | Reagovat

děkujů :-* si úžsná, narozdíl od patche :-( on si prostě nedá pokoj, asi nechápe že tím že se drží dál ji neochranuje ale spíš naopak :-( blbec :-D

11 Mary Mary | 25. října 2011 v 19:24 | Reagovat

[9]: ano uz som si to precitala mas pravdu :D :D ... moja chyba :)

12 Monika Monika | 25. října 2011 v 20:25 | Reagovat

[11]: on ho tam neoslovuje vobec vlastne :D :D pohodička to bolo len upozornenie :D

13 Lil Lil | 25. října 2011 v 20:30 | Reagovat

ja mu jednu vrazim!!! Jak to ze se zase vyparil??? Kdy uz se zase na vsechno vzpomene, nebo at ji to ten blb konecne rekne... takhle nas furt napinat, ze se nestydi... ;-) kapitol je 34, my jsme uz u jedenacte, tak kdy se z toho konecne vymotaj?:-) Jinak moc diky za preklad... S nad to Nore uz konecne dojde když slyšela ten rozhovor. Jen aby si zase nemyslela, ze ma halucinace... jen to ne zase by zdrzovala... kdo na to ma nervy? :-)

14 I dont care i love it I dont care i love it | 6. března 2013 v 21:38 | Reagovat

páánííí myslím si že jsem na ty knížce závislá :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama