Silence - 13.kapitola

26. října 2011 v 21:09 | Marti |  Silence (Becca Fitzpatrick)
kapitola 13


V sobotu ráno jsem se probudila brzy, natáhla jsem si bavlněné kraťasy a tílko a šla běhat. Cítila jsem se zvláštně, když moje nohy dopadaly na asfalt a pot odplavoval moje problémy. Dělala jsem co jsem mohla, abych nemyslela na poslední večer. Tolik k testování mé odvahy tím, že budu bloudit městem sama v noci - od teď budu ve chvíli, kdy vyjde měsíc, naprosto šťastná zavřená doma. A když už nikdy nenavštívím 7-11, vadit mi to vážně nebude.
Kupodivu to nebyl Gabe, kdo okupoval moje myšlenky. To místo patřilo páru hříšných černých očí, které ztratily svojí ostrost ve chvíli, kdy se na mě upřely. Najednou byly něžné a smyslné jako hedvábí. Jev mi řekl, abych ho nehledala, ale já nemohla přestat fantazírovat o všech možných způsobech, jak bychom na sebe mohli znova narazit. Ve skutečnosti se mi pár minut před probuzením zdál sen, který jsem si dneska ráno vybavila. Šla jsem v něm s Vee na pláž Ogunquit, jen abych zjistila, že tam Jev pracoval jako plavčík. Z toho snu mi bušilo srdce. Cítila jsem uvnitř tu nejpodivnější bolest. Mohla jsem si ten sen klidně sama vyložit: jsem zoufalá a zmatená kvůli tomu, co za pocity ve mně vyvolal. Chtěla jsem ho vidět znovu.
Nebe bylo zatažené a vzduch byl chladný. Moje stopky zapípali po třech mílích a já se samolibě usmála. Přesvědčila jsem sama sebe, že si zaběhnu ještě jednu. Nebyla jsem ještě připravená vzdát se svých myšlenek na Jeva. A navíc jsem si to vážně užívala. Chodila jsem do sportovní třídy a na Zumbu s Vee, ale na čistém vzduchu, který byl nasycený vůní borovic a orosené stromové kůry, jsem se rozhodla, že i přes všechno mám radši pocení se venku.
Po chvilce jsem si z uší vytáhla sluchátka a soustředila jsem se na klidné zvuky přírody za úsvitu, které mě obklopovaly.
Doma jsem si dala dlouhou luxusní koupel a pak si kousala nehty, když jsem stála před skříní a studovala můj šatník. Nakonec jsem si navlékla úzké džínsy, vysoké boty a tyrkysovou hedvábnou košili. Vee si jí bude pamatovat, protože mě jí donutila koupit loni ve výprodeji. Zkoumala jsem se v zrcadle a rozhodla jsem se vypadat jako ta stará Nora Greyová. Jeden krok správným směrem, a pak už ty další půjdou snadno. Měla jsem trošku strach, o čem si s Vee budu povídat, zejména potom, co jsem byla unesená. Ujišťovala jsem se ale, že máme s Vee hodně společných témat. Můžu klidně strategicky řídit náš rozhovor nadhozením nějakých věcí. Vee o nich dokáže blábolit donekonečna. Musela jsem se ujistit, že bude mluvit o tom, o čem jsem chtěla. Byla tu jenom jedna věc, kterou jsem potřebovala vědět řekla jsem si, když jsem se kontrolovala v zrcadle. Můj outfit potřeboval ještě pár úprav. Šperky. Ne, šátek.
Vytáhla jsem šuplík a projel mnou pocit nevolnosti, když jsem objevila dlouhé černé pírko. Zapomněla jsem na něj. Bylo nejspíš jenom špinavé. V duchu jsem si poznamenala, že bych ho měla vyhodit hned potom, co se vrátím z oběda. Ale ta myšlenka nebyla moc přesvědčivá. Byla jsem ohledně toho pírka dost obezřetná - ale ne dost na to, abych se ho už vzdala. Nejdřív jsem chtěla vědět jaké zvíře ho ztratilo a taky mě zajímalo, proč jsem cítila, jako kdybych měla nějakou povinnost ho chránit. Byla to absurdní myšlenka a nedávalo to smysl, ale to nedávalo nic od té doby, co jsem se vzbudila na hřbitově.
Zastrčila jsem peří hlouběji do šuplíku a popadla jsem první šátek, který jsem viděla. Pak jsem seběhla po schodech dolů a do kapsy si dala desetidolarovku z peněz, které jsem měla v šuplíku. Nasedla jsem do Volkswagenu a musela jsem čtyřikrát praštit pěstí do palubní desky, než motor naskočil. Říkala jsem si, že to nemusí být nutně šunt. Vždyť tohle auto mělo věk jako, no, dobrý sýr. Navíc tohle auto vidělo svět. Byla tu šance, že vezlo i pár zajímavých lidí. Bylo ostřílené, zkušené a drželo si kouzlo, které mělo i v roce 1984. A nejlepší na tom bylo, že jsem za něj nezaplatila ani cent.
Po tom, co jsem načerpala do nádrže benzín za pár dolarů, jsem se vydala k Enzu. Upravila jsem si vlasy v odrazu okna a vešla jsem dovnitř.
Sundala jsem si sluneční brýle a rozhlédla se po působivém prostředí okolo. Enzo prošlo velkou rekonstrukcí od doby, kterou si pamatuju naposled. Široké schodiště vedlo dolů k přednímu pultu a kruhové jídelně. Na obou stranách byly mola, po kterých chodily hostesky. Stoly byly z hliníku a vypadaly staře, ale zároveň byly šik. V reproduktorech hrála klasická hudba a já se na okamžik cítila, jako kdybych se vrátila v čase a ocitla se v nějakém baru, které byly za prohibice.
Vee klečela na židli, aby byla vyšší a mávala rukou nad hlavou, jako kdyby to byla vrtule. "Baby! Tady jsem!"
Setkaly jsme se v polovině pravého mola a stiskla mě v objetí. "Objednala jsem ti ledové moka a talíř cukrových koblih. Člověče, máme si toho tolik co říct. Nechtěla jsem ti to prozradit, ale k čertu s překvapením. Zhubla jsem tři kila. No řekla bys to do mě?" Zatočila se přede mnou.
"Vypadáš úžasně," řekla jsem jí a myslela jsem to vážně. Po celé té době jsme byli konečně spolu. Mohla by klidně ztloustnout pět kilo a já bych si pořád myslela, že je úplně nádherná.
"V časopise psali, že jsou křivky out, takže se cítím sebevědomě," řekla a kecla sebou do křesla. Byli jsme u stolu pro čtyři, ale i když bylo na židli naproti Vee místo, vklouzla jsem na židli vedle ní. "takže," řekla a spiklenecky se ke mně naklonila: "Řekni mi všechno o včerejší noci. Sakra. Nemůžu uvěřit, že je tvoje máma s Hankem Hajzlem."
Zvedla jsem obočí. "Hankem Hajzlem?"
"Takhle jsme mu říkali Hank Hajzl. Je to tak přesný, až to bolí."
"Myslím, že by to měl být spíš Vysokoškolskej namyšlenec."
"Přesně o tom mluvím," řekl Vee a plácla dlaní do stolu. "Kolik myslíš, že mu je? Pětadvacet? Možná, že je to doopravdy starší brácha Marcie. Možná, že má Oidipův komplex a máma Marcie je i jeho matka, ale i jeho manželka!"
Smála jsem se tak, že jsem si zachrochtla. Což nás způsobilo ještě větší hysterický záchvat.
"Fajn, přestaň," řekla jsem a položila si ruce na stehna, když jsem se snažila nasadit vážný výraz. "Tohle je hnusný. Co kdyby přišla Marcie dovnitř a slyšela nás?"
"A co udělá? Otráví mě svým Ex-Laxem?"
Než jsem mohla odpovědět, dvě křesla u našeho stolu se odsunuly a sedli si na ně Owen Seymour a Joseph Mancusi. Znala jsem oba ze školy. Owen byl na Vee a mé hodině biologie. Byl vysoký a svalnatý. Měl na sobě šprťácké brýle a polo Ralpha Laurena. V šestce mě porazil jako zástupce jeho třídy v celoměstské soutěži Hláskování. Ne, že bych mu to měla za zlé. S Josephem ani s Joeym už jsem do třídy nechodila, ale znali jsme se od základky a jeho otec byl chiropraktik v Coldwateru. Joey měl obarvené vlasy. Na nohách měl žabky, i když už byla venku zima a hrál na buben v pochodové kapele. Věděla jsem, že chodí na vysokou a že je do něj Vee zamilovaná.
Owen si posunul brýle na nose a usmál se. Připravila jsem se na příval otázek ohledně mého únosu, ale on jenom lehce nervózním hlasem poznamenal: "Viděli jsme vás tady sedět a tak jsme si mysleli, že, ehm, bychom se mohli přifařit."
"Pááni, to je náhoda." Tón Vee mě trošku překvapil. Bylo pro ní typické flirtovat s každým na potkání, ale chovat se takhle odměřeně?
"A co myslíte tím ´přifařit se´? Kdo takhle ještě mluví?"
"Ehm, máte nějaký plán na zbytek víkendu?" zeptal se Joey a položil si ruce na stůl, jenom pár centimetrů od Vee.
Odtáhla se a narovnala se. "Máme, ale ty vás nezahrnují."
Dobře, nebyla odměřená. Věnovala jsem jí postranní pohled a snažila se zachytit ten její na dost dlouho, aby mi mohla neverbálně vyjádřit co se vlastně děje. Ona byla ale příliš zaneprázdněná vrháním zhnusených pohledů na Owena.
"Pokud nás omluvíte," řekla a jasně jim naznačila, že nadešel čas, aby odešli.
Owen a Joey si vyměnili krátké, zmatené pohledy.
"Pamatuješ, jak jsme spolu měli v sedmičce tělák?" ptal se Joey Vee. "Byla jsi moje partnerka na badminton. Totálně jsi mě rozdrtila. Jestli mi slouží dobře paměť, vyhrálas školní turnaj." Zvedl ruku a nastavil dlaň na plácnutí.
"Nemám nejmenší náladu zrovna teď vzpomínat."
Joey pomalu spustil ruku dolů pod stůl. "Ehm, jasně. No, určitě nechceš, abych tě pozval na limču nebo na něco jiného?"
"Abys mi ho mohl říznout GHB? Zapomeň. Kromě toho už jsme si objednali pití, jak by sis už možná všiml, kdybys zvedl oči výš, než do úrovně našich prsou." Pak mu chrstla svoje ledové moka do obličeje.
"Vee," řekla jsem potichu. Za prvé, Owen ani Joey se ani vzdáleně nedívali na místo, o kterém mluvila Vee a za druhé, co to s ní ksakru bylo?
"Ehm ... jasný ... omlouvám se, že jsme obtěžovali," řekl Owen a neobratně se zvednul na nohy. "Jenom jsme si mysleli-"
"To jste mysleli špatně," odsekla mu Vee. "Co nechutného vás dva napadlo? Ať už to bylo cokoliv, nikdy se to nestane."
"Cože, nechutného?" opakoval po ní Owen a zatlačil si brýle výš na nos. Pak znovu zamrkal.
"Máme to," řekl Joey. "Neměli jsme sem tak vpadnout. Soukromé holčičí řeči. Mám sestry," řekl vědoucně. "Příště se, ehm, nejdřív zeptáme, jestli si můžeme přisednout, jo?"
"Nebude žádné příště," řekla Vee. "Co se týče Nory a mě" -ukázala prstem na nás dvě- "skončili jsme."
Odkašlala jsem si, ale nemohla jsem přijít na to, jak bych to měla zachránit, aby to nakonec vyznělo pozitivně. Hlavu jsem měla prázdnou a tak jsem udělala to jediné, co jsem mohla. S omluvným úsměvem jsem se obrátila na Owena a Joeyho. "Ehm, děkuju, kluci. Pěkný den." Vyznělo to jako otázka.
"Jo, děkuju za nic," zakřičela za nima Vee, když od nás vycouvali. Oba se tvářili zmateně.
Když byli z doslechu, řekla: "Co se to s těma klukama děje? Myslí si, že si přisednou, mile se usmějou a my jim padneme do náruče? To tak. Ani náhodou. My ne. Máme na víc, než na tohle. Ať si jdou hledat románek někam jinam, děkuju moc."
Odkašlala jsem si. "Wow."
"Nedělej na mě wow. Vím, žes ty kluky taky prokoukla."
Poškrábala jsem se na obočí. "Já osobně si myslím, že jsme si teda jenom povídali ... ale co já vím," rychle jsem dodala, když na mě vrhla zničující pohled.
"Když se z ničeho nic objeví chlap, nechá působit svůj šarm. Jenže všechno je to jenom přetvářka. Vždycky je v tom nějaký hlubší motiv. Tohle vím na beton."
Napila jsem se brčkem ze skleničky. Nebyla jsem si jistá, co bych jí na to měla říct. Už se znova nejspíš nebudu schopná podívat do očí, ale Vee měla možná svoje dny. Možná zrovna neměla náladu. Když jsem se dívala na Lifetime, trvalo mi celé dny než jsem si dokázala zvyknout na to, že byl ten roztomilý kluk ve skutečnosti sériový vrah. Možná Vee prochází stejným procitnutím do reality.
Chystala jsem se jí zeptat na rovinu, když mi zazvonil telefon.
"Nech mě hádat," řekla Vee. "Tvoje máma tě kontroluje. Byla jsem překvapená, že tě pustila z domu. Moc se netají tím, že mě nemá ráda. Mám takový dojem, že si i chvíli myslela, že mám něco společného s tvým zmizením." Vydala znechucený zvuk.
"Má tě ráda, jenom ti prostě nerozumí," řekla jsem a otevřela zprávu od nikoho jiného, než samotné Marcie Millar.
JEN TAK MIMOCHODEM, TEN ŘETÍZEK JE STŘÍBRNÝ. UŽ JSI HO NAŠLA?
"Dej mi svátek," zamumlala jsem hlasitě.
"No?" řekla Vee. "Jakou výmluvu si ta ženská vymyslela, aby mi tě odtáhla domů?"
KDES VZALA MOJE ČÍSLO? odepsala jsem Marcie.
NAŠE RODIČE SI VYMĚNILI MNOHEM VÍC, NEŽ JENOM SLINY, PITOMČE.
Že to říká ta pravá, pomyslela jsem si.
Zavřela jsem telefon a věnovala svou plnou pozornost Vee. "Můžu mít hloupou otázku?"
"Ty mám nejradši."
"Byla jsem v létě na párty Marcie?"
Připravila jsem se na výsměch, ale Vee si jenom kousla koblihy a řekla: "Jo, na to si pamatuju. Táhla si mě sebou. Jen tak mimochodem, mám to pořád u tebe."
Takovou odpověď jsem neočekávala. "Tak ještě podivnější otázka. Byla jsem" -tady určitě narazím- "kamarádka s Marcie?"
Tak teď přišla reakce, kterou jsem čekala. Vee se skoro udusila drobky koblihy, které vyprskla na stůl. "Ty a ta Mrcha, kamarádky? Slyšela jsem dobře? Vím, že máš dočasnou ztrátu paměti, ale jaks mohla zapomenout co hnusnýho ti dělala ta malá šikanátorka posledních jedenácti let?"
Tak konečně se někam dostáváme. "Co nevím? Když jsme nebyli kamarádky, tak proč mě zvala na svojí párty?"
"Pozvala všechny. Potřebovala vybrat peníze na nové kostýmy roztleskávaček. U dveří po nás chtěla dvacet babek," vysvětlila mi Vee. "Skoro jsme odešli, ale tys prostě musela špehovat-" Zmlkla, jako kdyby měla pusu na zámek.
"Špehovat koho?" pobízela jsem jí.
"Marcie. Šli jsme špehovat Marcie. Takhle to bylo." Přikyvovala ale až moc energicky.
"A?"
"Chtěli jsme si přečíst její deník," řekla Vee. Chtěli jsme vytisknout všechny pikantní části v eZine. Docela cool, ne?"
Dívala jsem se na ní a věděla jsem, že se mi na tomhle něco nezdá. Jenže jsem nevěděla co. "Uvědomuješ si, jak divně to zní, viď? Nikdy by nám nedali povolení ke zveřejnění něčího deníku."
"Nikdy nemůže uškodit to zkusit."
Ukázala jsem na ní prstem. "Vím, že přede mnou něco tajíš."
"Kdo, já?"
"Vyklop to, Vee. Slíbilas mi, že už mi nebudeš nic zatajovat," připomněla jsem jí.
Vee mávla rukama na znamení míru. "Fajn, fajn. Šli jsme špehovat" -dramatická pauza- "Anthonyho Amowitze."
Anthony Amowitz se mnou chodil loni na tělocvik. Průměrná výška, průměrný vzhled. Charakter prasete. Nemluvě o tom, že Vee přísahala, že mezi nimi nic nebylo. "Lžeš."
"Já - zamilovala jsem se do něj." Zrudla.
"Byla jsi zamilovaná do Anthonyho Amowitze," opakovala jsem po ní pochybovačně.
"Chyba v úsudku. Můžeme už o tom prosím nemluvit?"
Po jedenácti letech mě Vee opravdu překvapila. "Nejdřív mi přísahej, že přede mnou nic netajíš. Protože celý tenhle příběh zní dost neskutečně."
"Na čest skautek," řekla Vee s klidným výrazem a jasnýma očima. "Šli jsme špehovat Anthonyho. Konec příběhu. Jen prosím sniž svoje výsměchy na minimum. Už takhle jsem ponížená až dost."
"Dobře," ustoupila jsem. "Zpátky k Marcie. Tu noc v Coopesmith mě zatáhla do kouta a řekla mi, že jí dal její přítel Patch řetízek, který jsem jí měla předat."
Vee zaskočilo pití. "Řekla, že byl Patch její přítel?"
"Myslím, že použila spíš ´letní flirt´. Řekla, že byl Patch kamarád nás obou."
"Cože?"
Netrpělivě jsem klepala prsty na stůl. "Proč mám pocit, jako kdybych byla znova ve tmě?"
"Neznám žádného Patche," řekla Vee. "Není to náhodou psí jméno? Možná, že si ho vymyslela. Jestli je Marcie v něčem dobrá, potom je to hraní s myslí druhých. Nejlepší bude zapomenout na Patche a Marcie. No páni, neumřela bys pro tyhle koblihy?" Jednu mi vrazila před obličej.
Vzala jsem si jí a dala jí na stranu. "Říká ti něco jméno Jev?"
"Jev? Jenom Jev? Je to nějaká zkratka?"
Podle toho co říkala, Vee to jméno nikdy předtím neslyšela.
"Narazila jsem na kluka," vysvětlila jsem jí. "Myslím, že jsme se poznali v létě. Jmenuje se Jev."
"Nemůžu ti pomoct, baby."
"Možná je to nějaká zkratka. Jevin, Jevon, Jevro ..."
"Ne, ne a ne."
Otevřela jsem telefon.
"Co děláš?" zeptala se Vee.
"Píšu Marcie zprávu."
"Na co se jí chceš zeptat?" Narovnala se. "Poslouchej, Noro-"
Zavrtěla jsem hlavou, protože jsem věděla, na co Vee myslí. "Tohle není začátek něčeho dlouhodobého, věř mi. Věřím tobě, ne Marcie. Tohle bude ta poslední zpráva, kterou jí kdy napíšu. Řeknu jí jenom pěkný pokus na její velkou tlustou lež."
Vee se uvolnila. Prozíravě přikývla. "To je řekni, zlato. Řekni, že jsou její lži marné, když ti hlídám záda."
Napsala jsem zprávu a odeslala jí.
HLEDALA JSEM VŠUDE. ŽÁDNÝ ŘETÍZEK. TO JE DĚS.
Míň než za minutu mi přišla další zpráva.
HLEDEJ DÁL.
"Milá jako vždy," zamumlala jsem.
"Tohle si myslím já," řekla Vee. "Tvoje máma a Hank Hajzl nemusí být tak hrozní. Jestli díky tomu budeš moct dávat Marcie na zadek, říkám jenom, já jsem pro."
Věnovala jsem jí šibalský pohled. "Samozřejmě, že jsi pro."
"Hej, takhle to není. Víš, že nemám ani jednu zlou kost v těle."
"Jasný. Jenom dvě stě šest, viď?"
Vee se usmála. "Už jsem se zmínila, jak je super, že jsi zpátky?"
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 annaliesen annaliesen | 26. října 2011 v 21:34 | Reagovat

jé další kapitola to je paráda moc pěkně překládáš a rychle dík :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

2 Fanča♥ :( Fanča♥ :( | 26. října 2011 v 22:02 | Reagovat

Jojo.. přesně další :-D díky :-)

3 kaja kaja | E-mail | 26. října 2011 v 22:08 | Reagovat

super kapitola uz aby byla dalsi je to super ze takhle rychle překladas jsi super

4 Tessa Tessa | 26. října 2011 v 22:09 | Reagovat

Konečně zase stará známá Vee. U téhle kapitoly jsem se celkem zasmála. :-D

Děkujem za překlad. :-)

5 ... ... | 26. října 2011 v 22:27 | Reagovat

další kapitola kde se nic nestalo. samí kecy a nic xD už jsme skoro v polovině knihy a zatím se nic nevyřešilo. to je bída :(

6 Anett=) Anett=) | 26. října 2011 v 22:56 | Reagovat

tyjo už mě fakt nehorazně šte jak každej Noře lže [:tired:]  [:tired:] všichni ostatní si teda Patcheho pamatujou nebo ne?? mam v tom už zmatek :-(

7 lucy lucy | 26. října 2011 v 22:56 | Reagovat

kolik to má kapitol?

8 ... ... | 26. října 2011 v 22:59 | Reagovat

34 kapitol stačí se podívat na prolog nebo na první kapitolu tam je to napsaný

9 Life's good Life's good | 26. října 2011 v 23:10 | Reagovat

popravdě se mi to už taky moc nelíbí, jak se nic neděje... skoro polovina a je tam jen Nořina ztráta paměti... a to autorka říkala v rozhovoru, že mezi ní a Patchem  bude víc romantiky :-/

10 Angie Angie | E-mail | Web | 27. října 2011 v 0:46 | Reagovat

[9]: Bude. ;D

11 Angie Angie | E-mail | Web | 27. října 2011 v 0:58 | Reagovat

[5]: No autorka začala psát čtvrtý díl. To je paráda, co? :D

12 Mannon Mannon | Web | 27. října 2011 v 1:20 | Reagovat

Taky tak moc lidi nesnášíte nevědomost jako já ?? :D :D Božeee.. kdo je pro, že jdu zabít autorku !!! :D tohle si nenechám líbit, tohle, je prachsprosté týrání svých čtenářů!!! :D než bude konec knihy, tak umřu !! Jdu dát okamžitě autorce knihu, aby jí ihned přede mnou přespala !!! [:tired:]  [:tired:]  ááá pomoc :D už jsem z toho nemocná :-(  :-(  :D  :D

13 viki viki | 27. října 2011 v 2:56 | Reagovat

no... taky mám dojem, že je ten děj o ničem !!!

14 Łucííí Łucííí | E-mail | 27. října 2011 v 9:35 | Reagovat

[12]: No...tak newim jesi jí před tebou přespí ale zkus to...třeba se ti to povede    :D

15 síma síma | 27. října 2011 v 9:58 | Reagovat

jako aspon Vee by jí nemusela lhát :-(

16 Elii Elii | 27. října 2011 v 12:07 | Reagovat

Já se teda nemyslím, že ji Vee lže.  Možná ji musel Patch taky trochu poupravit paměť aby hned všecho nevykecala. Co já vím :D Děkuju za překlad ;-)  :-D

17 ... ... | 27. října 2011 v 12:09 | Reagovat

je jasný že patch( Jev) ji poupravil pamět protože jinak by si přece Vee pamatovala na Rixona ne?

18 síma síma | 27. října 2011 v 12:21 | Reagovat

no tak jasně, ale určitě ví že tam šli sledovat patche...jenom rixona si nepamatuje :-)

19 Mannon Mannon | Web | 27. října 2011 v 21:20 | Reagovat

[14]:sakryš to mělo být přepsala :D :D :D

20 Mary Mary | 27. října 2011 v 21:24 | Reagovat

Dufam ze autorka z toho nespravi nejaku nekonecnu seriu ala skola noci to by bola vazne skoda :-|  :-|

21 .. .. | 27. října 2011 v 22:16 | Reagovat

doufam že do 11 hodin bude ještě nová kapitola. jinak jdu spat. možná by bylo lepší v pondělí až čtvrtek přeložit vždy jednu kapitolu a v patek tam dat kapitoly za pondělí až patek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama