Silence - 16.kapitola

29. října 2011 v 22:21 | Marti |  Silence (Becca Fitzpatrick)
kapitola 16


Scottovo auto byl Dodge Charger 1971. Nebyl to zrovna ten nejtišší způsob přepravy pro kluka, který tvrdil, že se máme držet zpátky. Když se k tomu přidala skutečnost, že ve výfuku něco praskalo, bylo jasné, že nás slyší lidi i o několik bloků dál. A i když jsem si myslela, že s nataženými kapucami jsme ještě víc podezřelí, Scott byl neoblomný.
"Černá ruka má špehy všude," oznámil mi znova. Jako kdyby chtěl potvrdit svoje tvrzení, podíval se do zpětného zrcátka. "Kdyby nás chytili spolu ..." Nechal konec věty viset ve vzduchu.
"Chápu," řekla jsem. Silná slova, kvůli kterým jsem se zatřásla. Raději jsem nemyslela na to, co by udělal Hank, kdyby zjistil, že ho se Scottem špehujeme.
"Neměl jsem tě brát do té jeskyně," řekl Scott. "Udělal by prakticky cokoliv, aby mě našel. Nepřemýšlel jsem o tom, že bych tě tím mohl dostat do problémů."
"To je v pohodě," řekla jsem, ale zlověstný chlad nezmizel. "Byl jsi překvapený, že mě vidíš. Nemyslel jsi. A ani já. Já pořád nemyslím," dodala jsem a nejistě se zasmála. "Jinak bych nikdy nešla slídit do jednoho z jeho skladů. Je ta budova monitorovaná?"
"Ne. Podle mě Černá ruka nechce žádný důkaz o tom, co se tam děje. Video by se mohlo ztratit," dodal významně.
Scott zaparkoval Chargera u řeky Wenthworth, pod nízkými větvemi stromů a my vystoupili. Ve chvíli, kdy jsme došli na konec bloku, jsem se otočila. Auto už nebylo vidět. Předpokládala jsem, že přesně to Scott chtěl. Plížili jsme se podél řeky. Měsíc moc nesvítil, takže naše stíny nebyly vidět.
Přešli jsme přes Front street a kličkovali mezi starými cihlovými sklady. Byly vysoké a úzké. Jeden byl jako druhý. Architekt nejspíš nechtěl plýtvat místem. Okna byla mastná a byly přes ně železné mříže nebo byly zevnitř pokryté novinovými papíry. Všude se válely odpadky a základy byly porostlé popínavým laskavcem bílým.
"Tohle je sklad Černé ruky," zašeptal Scott. Ukázal na čtyřpodlažní cihlovou stavbu s vratkým požárním schodištěm a s klenutými okny. "Navštěvuje to tu pětkrát týdně. Vždycky přijde těsně před svítáním, kdy zbytek města spí. Parkuje několik bloků odsud a zbytek cesty dojde pěšky. Někdy dvakrát obejde blok, aby se ujistil, že ho nikdo nesleduje. Pořád si myslíš, že v tom skladu schovává auta?"
Musela jsem přiznat, že šance, že by tu Hank skladoval Toyoty, byla hodně nízká. Kdyby nic jiného, znělo to, jako kdyby používal tuhle budovu na skladování kradených aut a následně prodával součástky, ale ani tomu jsem moc nevěřila. Hank byl jeden z nejbohatších a nejvlivnějších mužů ve městě. Nebyl na mizině, co se týkalo peněz. Ne, tady se něco muselo dít. Navíc mi stály chloupky na zátylku a já měla zlou předtuchu, že tohle nebude nic dobrého.
"Uvidíme i dovnitř?" zeptala jsem se, protože jsem přemýšlela, jestli budou okna do Hankova skladu stejně zabedněná jako ty ostatní. Byli jsme příliš daleko, abych mohla říct, jestli jsou něčím zakrytá.
"Půjdeme do jiného bloku a zjistíme to."
Obešli jsme budovu a chodili tak těsně u cihlových zdí, jak to jenom šlo. Na hlavě jsme měli pořád kapuci. Na konci bloku jsme byli k budově dost blízko, abychom viděli, že okna ve spodních dvou patrech byly zakryté novinami, ale horní dvě patra byly volné.
"Myslíš na to, na co já?" zeptal se Scott se šibalským zábleskem v očích.
"Vylézt po požárním schodišti a podívat se dovnitř?"
"Můžeme losovat. Ten kdo prohraje, půjde nahoru."
"V žádném případě. Byl to tvůj nápad. Ty bys měl jít nahoru."
"Si kuře." Usmál se, ale čelo se mu lesklo potem. Vytáhl levný fotoaparát na jedno použití. "Je tma, ale budu se snažit získat co nejlepší fotky."
Beze slova jsme se skrčili a běželi přes ulici. Spěchali jsme do uličky za budovu a nezastavili se, dokud jsme se neskryly za popelnice, které byly postříkané graffiti. Opřela jsem se rukama o kolena a zhluboka dýchala. Nemohla jsem říct, jestli jsem nemohla dýchat kvůli běhu nebo kvůli úzkosti. Teď, když jsme byli takhle daleko, jsem si najednou přála zůstat v Chargerovi. Nebo zůstat doma. Teď jsem se asi nejvíc bála toho, že by nás tu našel Hank. Je jisté, že nás se Scottem nezachytí žádná bezpečnostní kamera?
"Jdeš?" zeptala jsem se a tajně doufala, že se mu to taky rozleželo a on se rozhodně vrátit se zpátky do auta.
"Nebo to zkusíme vnitřkem. Co myslíš, jaká je šance, že Černá ruka zapomněl zamknout?" zeptal se a ukázal hlavou k velkým dveřím pro nakládání zboží.
Nevšimla jsem si jich, dokud na ně Scott neukázal. Byly trošku zvednuté a zasazené do výklenku. Ideální pro soukromé nakládání a vykládání nákladu. Byly tam tři vedle sebe. Když jsem je uviděla, něco se mi vybavilo. Vypadaly skoro jako dveře, které jsem viděla během své halucinace na školní toaletě. Sklad byl podobně strašidelný a byl podobný další halucinace, kterou jsem měla s Jevem na kraji silnice. Přišlo mi to jako hodně děsivá náhoda, ale nebyla jsem si jistá, jak bych na to měla upozornit Scotta. Kdybych mu řekla, že si myslím, že jsem ty dveře viděla v jedné ze svých halucinací, asi bych na něj nepůsobila moc důvěryhodně.
Zatímco jsem přemýšlela o tom strašidelném spojení, Scott vyskočil na cementovou římsu a zkusil první dveře. "Zamčeno."
Přešel k mechanismu, kam se zadával číselný kód. "Jaký myslíš, že je kód? Hankovi narozeniny?"
"To je moc snadné."
"Narozeniny jeho dcery?"
"Pochybuju." Hank mi nepřišel tak hloupý.
"Tak pak zpátky k našemu plánu." Scott si povzdechl.
Vyskočil na spodní příčku požárního schodiště. Dolů spadla sprška rzi a kov tiše zasténal na protest. Kladky se ale povolily a řetěz se protočil a žebřík sjel dolů.
"Chyť mě, kdybych padal," bylo to jediné co mi řekl, než šel nahoru. Zkusil prvních pár příček a došlápl na ně plnou váhou. Když nepovolily, pokračoval opatrně dál, aby minimalizoval skřípání kovu. Sledovala jsem ho celou cestu do prvního patra.
Měla jsem hlídat, zatímco Scott lezl nahoru. Vystrčila jsem hlavu a podívala se pře budovu. Přímo přede mnou se na chodníku objevil dlouhý noži podobný stín. Do mého zorného pole vstoupil muž. Rychle jsem zastrčila hlavu zpátky.
"Scotte." zašeptala jsem. Můj hlas zněl prázdně.
Byl moc vysoko na to, aby mě slyšel.
Znovu sem se podívala před budovu. Muž stál na rohu a byl ke mně otočený zády. Mezi prsty držel zapálenou cigaretu. Naklonil se do ulice a rozhlédnul se na obě strany. Nemyslím si, že čekal na odvoz a taky si nemyslí, že stepoval před svojí prací, aby si mohl zapálit. Většina skladů v okolí byla už léta odepsaná a navíc bylo po půlnoci. Nikdo v tuhle hodinu nepracoval. Kdybych si měla vsadit, tenhle muž hlídal Hankův sklad.
Další důkaz toho, že to, co tu Hank skrýval, bylo cenné.
Muž hodil cigaretu na zem a podíval se na hodinky. Pomalu se začal loudat uličkou směrem k nám.
"Scotte!" zasyčela jsem a přiložila si dlaň k puse. "Máme tady problém."
Scott už byl ve druhém patře. Jenom pár kroků od třetího patra. V ruce měl připravený foťák. Byl připravený hned fotit. Když jsem si uvědomila, že mě neuslyší, popadla jsem kámen a hodila ho po něm. Místo toho, aby ho zasáhl, spadl na železný žebřík a s řinčením a zvoněním klesal zpátky dolů.
Zakryla jsem si ústa. Byla jsem paralyzovaná strachy.
Scott se podíval dolů a ztuhl. Ukázala jsem prstem na stranu budovy.
Pak jsem běžela k popelnici a přikrčila se za ní. Přes trhliny mezi kontejnerem a budovou jsem sledovala, jak se pomalu blíží Hankova stráž. Musel slyšet kámen, který jsme hodila, protože jeho oči začaly přejíždět po okolí. Snažil se přijít na to, odkud ten zvuk přišel.
"Hej," zařval na Scotta a skočil na spodní příčku požárního schodiště. Vytáhl ho tak rychle a hbitě, že by s ním mohlo soupeřit jenom málo lidí. Byl vysoký. Scott mě učil, že je to ten nejjednodušší způsob, jak poznal Nephila. Scott lezl po požárním schodišti a bral příčky po dvou. Ve spěchu mu foťák vypadnul z ruky. Spadnul do uličky, kde se rozbil. Věnoval mu jeden nevěřícný pohled, než se dal znovu na útěk. Ve čtvrtém patře se vytáhl nahoru po žebříku, který byl zavěšený na střeše a zmizel.
Rychle jsem si probrala svoje možnosti. Strážný Nephil běžel na Scottem. Byl jenom kousek za ním a nakonec taky zmizel na střeše. Zmlátí Scotta? Dotáhne ho zpátky, aby ho mohl vyslechnout? Zavolá sem Hanka, aby se zeptal Scotta přímo?
Vyběhla jsem před budovu. Natahovala jsem krk a snažila se najít Scotta. Najednou se mi nad hlavou prohnal nějaký stín. Ne na kraji střechy, ale mezi budovami přes ulici. Zamrkala jsem, abych se ujistila, že jsem viděla správně. Najednou se přes oblohu prohnala další postava rychlostí komety. Ruce a nohy měla elegantně pokrčené.
Spadla mi čelist. Scott a Nephil skákali přes budovy. Nevěděla jsem jak to dělají a ani jsem neměla čas zamyslet se nad neskutečností toho, co jsem právě viděla. Sprintovala jsem k Chargeru. Snažila jsem se předvídat Scottovu mysl. Kdyby se nám oběma podařilo dostat se k autu dřív než Nephil, měli jsme šanci odtud utéct. Zatnula jsem ruce v pěst a vydala se po zvuku bot vysoko nade mnou. V půli cesty k autu najednou Scott zahnul vpravo a Nephil ho následoval. Slyšela jsem ozvěnu jejich neskutečně rychlých kroků, které mířily do tmy.
Přede mnou se na chodníku ozvalo kovové zadunění. Sebrala jsem klíče od auta. Věděla jsem, že to udělal Scott: navedl Nephila jiným směrem, aby mi dal čas a šanci dostat se do auta dřív, než oni. Byli rychlejší než já. Mnohem rychlejší. Kdybych neměla pár minut navíc, nikdy bych to nezvládla včas. Ale ani tak nemohl nahánět Scott toho Nephila jako divokou husu napořád. Musela jsem zrychlit.
Na Front Street jsem ještě zrychlila a vyrazila na cestu posledním blokem, který mě dělil od Chargeru. Měla jsem závrať a viděla jsem černě. Sevřela jsem si boky a opřela jsem se o auto. Snažila jsem se chytit dech. Rozhlédla jsem se po střechách. Snažila jsem se zachytit jakýkoliv pohyb Scotta nebo Nephila.
Najednou nějaká postava spadla ze strany budovy. Ruce a nohy mu ve vzduchu bezvládně povlávaly. Potom co padal čtyři patra, Scott klopýtavě dopadl na zem. Převalil se. Nephil mu byl v patách, ale zvládnul přistání líp. Zvedl Scotta ze země a dal mu příšernou ránu do hlavy. Scott zavrávoral, ale zůstal při vědomí. Nebyla jsem si jistá, jestli po té ráně bude schopný řídit. Bez přemýšlení jsem nastoupila do auta. Strčila jsem Scottovi klíčky do zapalování. Zapnula jsem světla a namířila je přímo na Scotta a Nephila. Rukama jsem svírala volant tak pevně, že jsem měla bílé klouby. Prosím, ať tohle vyjde.
Scott i Nephil se ke mně otočili. Jejich kůže se koupala v záři předních světel. Scott na mě něco křičel, ale já mu nerozuměla.
Nephil křičel taky. Rozjela jsem se na ně a Nephil na poslední chvíli pustil Scotta a uskočil před nárazníkem auta. Scott neměl takové štěstí: srazila jsem ho a on skončil na kapotě. Neměla jsem čas přemýšlet, jestli byl zraněný. Rychle se vrhl na sedadlo vedle mě.
"Jeď!"
Dupla jsem na plyn. "Co to tam vzadu mělo znamenat?" ječela jsem na něj. "Skákal jsi po těch barácích, jako kdyby to byly nějaké překážky!"
"Říkal jsem ti, že jsem silnější, než obyčejný člověk."
"Jo, fajn, ale nezmínil ses, že umíš lítat! A taky jsi říkal, že nerad používáš svojí sílu!"
"Možná, žes změnila můj pohled na věc." Věnoval mi arogantní úsměv. "Udělalo to na tebe dojem?"
"Ten Nephil tě skoro chytil a tohle je všechno, na čem ti záleží?"
"Myslel jsem si to." Znělo to samolibě. Zatínal a uvolňoval pěst, na které měl na prostředníčku prsten Černé ruky. Nemyslela jsem si, že je teď vhodná chvíle na vysvětlení. Hlavně s ohledem k úlevě, kterou jsem cítila díky tomu, že přehodnotil své rozhodnutí a znova ho začal nosit. S tímhle má Scott šanci postavit se Hankovi. A s ním i já, když budeme spolupracovat.
"Co sis myslel?" řekla jsem zmateně.
"Červenáš se."
"Jsem zpocená." Když jsem si uvědomila kam tím mířil, pokračovala jsem dál, "Nejsem ohromená! Co jsi tam dělal - Co se mohlo stát-" Zastrčila jsem si uvolněný pramínek vlasů za ucho a snažila se sebrat. "Myslím, že si bezohledný a neopatrný. Navíc máš nervy z tohohle všeho udělat jeden velký vtip!"
Jeho spokojený škleb se změnil na široký úsměv. "Už žádné další otázky. Stejně si myslím svoje."
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ,,, ,,, | 29. října 2011 v 22:25 | Reagovat

jako vždy skvělé ale máš tam zřejmě překlep.
"Nevšimla jsem si jich, dokud na ně Simon neukázal." Simon? to měl být asi Scott že?

2 Life's Life's | 29. října 2011 v 22:40 | Reagovat

super, už aby byla další, protože se tam objeví Patch a bez něj by to přece nešlo :D

díky moc, parádní překlad ;)

3 Łucííí Łucííí | E-mail | 29. října 2011 v 22:44 | Reagovat

Jááááááj..Tak teď to Scott zabil :P ...

4 šaja šaja | 29. října 2011 v 22:45 | Reagovat

skvělá jako vždy

5 Anett Anett | 29. října 2011 v 22:48 | Reagovat

jo taky jsem si toho všimla to ma byt asi Scott ale jinak superr!!! :-D  :-D

6 Marti Marti | Web | 29. října 2011 v 22:49 | Reagovat

[1]:

[5]: Jasan Scott.. Děkuju za opravu.. :-) Sem po těch Nástrojích nějaká zblblá.. :-)

7 ... ... | 29. října 2011 v 22:53 | Reagovat

to je pochopitelné. ja i kdybych uměl anglicky natolik abych mohl překládat tak bych to prostě nevydržel

8 Nikuzz Nikuzz | 29. října 2011 v 23:30 | Reagovat

super preklad diky... a kde je sakra ten Patch aaaaaaaaa chce to dalsi kapcu :) :-D  :-D

9 Andy Andy | 30. října 2011 v 0:22 | Reagovat

děkuju,děkuju,děkuju.... :-D  ;-)

10 síma síma | 30. října 2011 v 8:31 | Reagovat

si senzační!! :-D mooc děkuju :-)

11 annaliesen annaliesen | 30. října 2011 v 9:19 | Reagovat

to je parádní začíná jít do tuhýho :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

12 Míša Míša | 30. října 2011 v 9:22 | Reagovat

děkuju za překlad, napínavá kapitola a příští bude ještě lepší :-D

13 Jane Jane | 30. října 2011 v 12:36 | Reagovat

ten svinák zneužívá toho, že si nepamatuje na Patche

14 andy andy | 30. října 2011 v 13:49 | Reagovat

Děkuji ! :D

15 anna anna | 30. října 2011 v 14:53 | Reagovat

Super už se těším na další :-D a kdy asi tak bude?? ;-) :D

16 kaje kaje | E-mail | 30. října 2011 v 18:31 | Reagovat

je to super kapitola ale uz by tam mohl byt konecne patch :-(

17 Janka Janka | 30. října 2011 v 18:59 | Reagovat

Kdy bude další kapitola prosím? :-)

18 Lifes good Lifes good | 30. října 2011 v 19:02 | Reagovat

kéž by ještě dneska, je to vždy jedinej důvod proč ponocuju :D

19 viki viki | 30. října 2011 v 19:31 | Reagovat

Děkuji za překlad !

20 Marti Marti | Web | 30. října 2011 v 19:47 | Reagovat

[17]:

[18]: Za chvíli vám jí sem dal..

21 Catrina Catrina | 30. října 2011 v 19:49 | Reagovat

Moc, moc děkuji. :-D

22 Janka Janka | 30. října 2011 v 19:52 | Reagovat

děkuji :-)

23 lucky lucky | 30. října 2011 v 19:55 | Reagovat

[20]: jééé díky moc si nejlepší :-) doufám že tam bude patch :-D

24 Lifes good Lifes good | 30. října 2011 v 19:57 | Reagovat

paráda, díky moc :)

25 síma síma | 30. října 2011 v 20:00 | Reagovat

taky kvůli tomu vždycky ponocuju, pokud mě teda nenačapou rodiče :-D děkuju moooc už se nemůžu dočkat až tam bude zase patch, teda jestli tam bude :-) taky vám příde že většina lidí kteří čtou zavrženýho je posedlá patchem?? :-D

26 Andy Andy | 30. října 2011 v 20:00 | Reagovat

supeeer! chodim sem pořád a kontroluju,jestli nepribyla další :-D  :-D

27 lucky lucky | 30. října 2011 v 20:02 | Reagovat

[26]: tak nějak :-D
[25]: kdo by taky patche nezbožoval :-D

28 Lifes good Lifes good | 30. října 2011 v 20:06 | Reagovat

takhle závislá jsem jen na tomhle a Bratrstvu :D ... at myslím jak myslím, větší závislost mě ještě nepotkala :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama