Silence - 17.kapitola

30. října 2011 v 20:14 | Marti |  Silence (Becca Fitzpatrick)

kapitola 17



Scott mě odvezl domů a byl k rychlostnímu limitu mnohem velkorysejší, než jsem kdy byla já. Na moje naléhání zaparkoval dál od statku. Celou cestu domů se ve mě praly dva druhy strachu. Že nás ten Nephilský strážce sleduje i přes Scottovo opatření. A že nás moje máma bude doma vyhlížet. Byla tu šance, že začala okamžitě přes zrychlenou volbu vytáčet moje číslo, když našla mojí postel prázdnou. Nebo možná zrovna teď kypěla vztekem, kvůli tomu, že jsem jí už podruhé lehkomyslně neposlechla ani né týden po tom, co se stalo, a teď je spíš neschopná slova.

"No, bylo to vzrušující," řekla jsem Scottovi nevýrazným hlasem.

Praštil rukou do volantu. "Třicet sekund. Víc jsem nepotřeboval. Kdybych nepustil ten foťák, měl bych fotky toho skladu." Nevěřícně vrtěl hlavou.

Chtěla jsem mu říct, že jestli myslí na návrat, měl by si najít jiného kumpána. On ale jenom suše řekl: "Jestli si mě ten strážný dobře prohlídnul, nejspíš to hned půjde říct Hankovi. A i kdyby neviděl můj obličej, značky si všimnout musel. Hankovi hned dojde, že jsem to já. Pošle svoje lidi, aby prohledali oblast."

Jeho oči vyhledaly ty moje. "Slyšel jsem, že jednoho Nephilima zamknuli do speciálně zpevněného vězení. Podzemní místnosti v lese nebo sklepy pod nějakými budovami. Niphila nemůžeš zabít, ale můžeš ho mučit. Budu se muset nějakou dobu skrývat."

"Jakou značku?"

Scott si stáhnul dolů límec košile a ukázal mi tak malý kousek kůže, na které byl vypálený obrázek sevřené pěsti. Stejné, jako měl na prstenu. Maso se mu uzdravilo, ale dokázala jsem si představit, jak čerstvé a bolestivé to jednou muselo být. "Značka Černé ruky. To je způsob, jak mě dostal do své armády. Na druhou stranu nebyl dost chytrý, aby do mě vložil sledovací zařízení."

Neměla jsem moc náladu na vtipy a neoplatila mu tak jeho poloviční úsměv. "Myslíš, že ten strážce viděl tvojí značku?"

"To nemůžu říct."

"Myslíš, že viděl mě?"

Scott zavrtěl hlavou. "Přes ty světla nebylo nic vidět. Já věděl, že si to ty jenom proto, že jsem poznal Chargera."

Po tomhle zjištění se mi mělo ulevit, ale já byla tak vyděšená, že byl oddych vyloučený.

"Hank může tvojí mámu dovést domů každou minutu." Scott ukázal palcem na silnici. "Musím se dostat pryč. Pár týdnů budu dělat mrtvého brouka. Jen doufám, že ten strážný neviděl moje znamení. Doufám, že si myslí, že jsem jenom nějaký kriminálník."

"Ale on ví, že si Nephilim. Nikdy jsem neslyšela o tom, že by lidé skákali přes budovy. Když to Hank zjistí, nemyslím si, že tohle smete ze stolu jako náhodu."

"O to větší mám důvod se klidit. Kdybych se na chvíli schoval, možná by si Hank myslel, že jsem dostal strach a odjel z města. Až se to tu trošku zklidní, najdu si tě. Vymyslíme další plán a zkusíme ho dostat nějak jinak."

Cítila jsem, jak mi dochází trpělivost. "A co já? Ty si ten, kdo mi nahnal tuhle myšlenku do hlavy. Nemůžeš z toho teď vycouvat. Chodí s mojí mámou. Nemůžu si teď dovolit ten luxus stáhnout se. Jestli se podílel na mém únosu tak chci, aby za to zaplatil. Jestli má v plánu ještě nějaké horší věci, chci ho zastavit. Ne za pár týdnů nebo měsíců, teď hned."

"A kdo ho zastaví?" Jeho hlas byl něžný, ale byla v něm pevnost a neústupnost. "Policie? Má jich polovinu na výplatní pásce. Druhou polovinu si může podrobit triky mysli. Poslouchej, Noro. Musíme to přečkat. Počkáme, dokud se neusadí prach. Dokud si Černá ruka nebude myslet, že je zase na koni. Pak se dáme zase dohromady a zkusíme na něj znovu zaútočit ve chvíli, kdy to bude čekat nejmíň."

"Ale on už je na koni. Není to náhoda, že chodí s mojí mámou. Ona není jeho nejvyšší priorita - to je budovní jeho armády Nephilů. Chešvan začíná příští měsíc, v říjnu. Tak proč ona? Proč ne? Jak zapadá do jeho plánu? Musím něco vymyslet dřív, než bude příliš pozdě!"

Scott se podrážděně zatahal za ucho. "Neměl jsem ti nic říkat. Zhroutíš se. Černá ruka tě k sobě přivolá, i když bude míle daleko. Budeš mluvit. Budeš mluvit o mně a o jeskyni."

"Nestarej se o mě," odsekla jsem mu. Vystoupila jsem z Chargera a zabouchla za sebou dveře. "Klidně se schovej. Ale tvoje máma se každý den víc a víc nezamilovává do zrůdy. Dostanu ho. S tebou nebo bez tebe."

Samozřejmě jsem neměla ani tušení, jak to udělám. Hank byl v tomhle městě tak důležitý, že se dal považovat za jeho střed. Měl přátele, spojence a zaměstnance. Měl peníze, zdroje a svou vlastní soukromou armádu. Nejhorší na tom ale bylo, že měl mojí mámu omotanou kolem prstu.

Uplynuly dva dny a nic se nedělo. Scott udělal co říkal a zmizel. Když jsem se na to podívala s dostupem, litovala jsem, že jsem na něj tak vyjela. Dělal to, co musel a já mu to nemohla vyčítat. Obviňovala jsem ho z toho, že se jenom schovával, ale to nebyla pravda. Věděl kdy zatlačit a kdy se zase stáhnout. Byl chytřejší, než jsem si myslela. A taky byl trpělivý.

A teď jsem v tom byla jenom já. Neměla jsem Hanka Millara ráda a ještě míň jsme mu věřila. Čím dřív ho dostanu ze hry, tím líp. Chešvan visel jako černý mrak nad zadní částí mé mysli. Neustále mi připomínal, že měl Hank něco v plánu. Neměla jsem žádný přesvědčivý důkaz, že byla moje máma součástí toho plánu, ale všechno tomu nasvědčovalo. Vzhledem k tomu, čeho všeho se Hank pokoušel dosáhnout před Chešvanem -včetně postavení a připravení celé armády Nephilimů, která by ho přivedla k vítězství a držení padlých andělů dál od něj- proč věnoval mojí mámě tolik času? Proč potřeboval její důvěru? K čemu jí potřeboval?

Došlo mi to ale až ve chvíli, kdy jsem seděla ve třídě na hodině historie a poslouchala učitele, který popisoval události, které vedli k anglické protestantské reformaci. Hank znal Scotta. Proč mě to nenapadlo dřív? Jestli měl Hank podezření, že byl Scott ten Nephil, který čmuchal kolem jeho skladu před dvěma dny. Taky věděl, že Scott nebude riskovat tak brzo potom, co ho načapali. Věděl, že se znovu nepůjde podívat ke skladu. Ve skutečnosti Hank nejspíš předpokládal, že se Scott uklidí znova do svého úkrytu. Nikdy, ani za milion let, by Hank nečekal, že by se u jeho skladu mohl objevit další slídil už dneska v noci.

Nikdy...


...

Přišel večer. V deset mi šla dát máma pusu na dobrou noc a pak šla do svého pokoje. O hodinu později zhasnula. Čekala jsem pro jistotu další minutu nebo dvě a pak jsem vyklouzla z pod peřiny. Oblékla jsem a do tašky jsem si zabalila baterku a foťák. Zpod postele jsem vytáhla klíčky od auta.

Když jsem tlačila neslyšně Volkswagena po Hawthorne Lane, v duchu jsem Scottovi děkovala za to, že mi dal takhle lehké auto. Tohle bych s nějakým náklaďáčkem nikdy nezvládla. Když jsem byla tak čtvrt míle od statku a daleko od doslechu mojí mámy, nastartovala jsem.

O dvacet minut později jsem parkovala Volkswagena pár bloků od místa, kde nechal před dvěma dny Scott Chargera. Bylo to tam stejné. Pořád stejné budovy. Stejné staré pouliční osvětlení. V dálce zoufale zapískal vlak.

Vzhledem k tomu, že byla Hankova budova střežená, vzala jsem se myšlenky dojít až k němu. Musela jsem najít jiný způsob, jak se dostat dovnitř. Něco mě napadlo. Byla tu ještě jedna věc, kterou jsem mohla použít k mému prospěchu. Byly to stavby, které byly postavené jedna vedle druhé. Nejspíš bych mohla vidět do Hankova skladu z budovy vedle. Šla jsem po cestě, kterou jsem předtím absolvovala se Scottem. Blížila jsem se k Hankově budově. Skrčila jsem se ve stínu a začala svůj první pokus o sledování. Všimla jsem si, že už tam nebylo požární schodiště. Hank byl opatrný. Okna ve třetím patře pokrýval novinový papír. Ten kdo na tom pracoval, ale ještě nestihl dodělat čtvrté patro. Každých deset minut z budovy vystoupil strážný a udělal kolečko kolem Hankova skladu. Byla jsem přesvědčená, že mám dost informací pro to, abych pokračovala. Obešla jsem blok a vyšla u budovy, která patřila Henrymu. Když strážný dokončil obchůzku, vrátil se zpátky dovnitř. Utíkala jsem dál ulicí. Jenže tentokrát místo toho, abych se schovala za Hankovou budovou, schovala jsem se do uličky před ní.

Stoupla jsem si na vršek převrácené popelnice a vytáhla jsem dolů požární schodiště.

Sice jsem se bála výšek, ale nechtěla jsem kvůli strachu přijít o možnost vidět, co tam Hank skrýval. Rychle jsem dýchala, když jsem lezla do prvního patra. Říkala jsem si, že se musím podívat. To pokušení bylo až moc silné. Očima jsem prohledala uličku. Dívala jsem se skrz železné mříže na požárním schodišti. Sevřel se mi žaludek a viděla jsem rozmazaně.

Vylezla jsem do druhého patra. Pak do třetího. Bylo mi trošku nevolno, když jsem zkusila první okno. Prvních pár bylo zamčených, ale nakonec konečně jedno povolilo. Otevřelo se s hlasitým zaskřípáním. S foťákem v ruce jsem se protáhla oknem dovnitř.

Zrovna jsem se chtěla postavit, když mě oslepila nějaká světla. Dala jsem si ruku před oči. Všude kolem jsem slyšela zvuky pohybujících se těl. Když jsem otevřela oči, oči mi padly na řady lůžek. V každé posteli spal člověk. Všichni byli mimořádně vysocí.

Nephilimové.

Než jsem si stačila srovnat myšlenky, zezadu mě kolem pasu objaly nějaké ruce.

"Pojď!" nařídil mi tichým hlasem a táhnul mě zpátky k oknu, kterým jsem vešla dovnitř.

Snažila jsem se dostat z omámení. Cítila jsem jenom pár silných paží, které mě táhly k požárnímu schodišti.

Jev se na mě rychle podíval. Jeho oči přetékaly zlostí. Beze slova mě tlačil k žebříku. Když jsme došli až k požárnímu žebříku, z přední části se budovy se začal odrážet nějaký křik. Každou chvíli se ocitneme v pasti. Zezdola i ze shora.

Vydal netrpělivý zvuk. Vzal mě do náruče a pevně mě k sobě přitisknul. "Ať už děláš cokoliv, nech toho."

Sotva jsem kolem něj stačila omotat ruce a už jsme byli ve vzduchu. Letěli jsme přímo dolů. Aniž by se obtěžoval použít žebřík, Jev přeskočil zábradlí. Cítila jsem vzduch kolem nás a díky gravitaci jsme padali do uličky dolů. Dřív, než jsem mohla vykřiknout, dopadli jsme na zem a já se zase postavila na vlastní nohy.

Jev mě chytil za ruku a táhnul mě ulicí pryč. "Parkuju o tři bloky dál."

Zahnuli jsme za roh, oběhli jsme blok a ocitli se v uličce. Vepředu byl u chodníku zaparkovaný bílý Tahoe. Jev otevřel dveře a my nastoupili.

Jev jel rychle a tvrdě. Pneumatiky pískaly v zatáčkách a na rovině měl plyn přitisknutý až podlaze. Když mezi námi a Nephilimy byla vzdálenost několik kilometrů, Jev zastavil mezi dvěma stojany na čerpací stanici na polovině cesty mezi Newcastlem a Portlandem. Ve výloze byla cedule zavřeno. Vevnitř svítilo jenom několik tlumených světel.

Jev vypnul motor. "Co jsi tam dělala?" jeho hlas byl tichý, ale zněl rozzuřeně.

"Lezla po požárním schodišti. Ono to tak snad nevypadalo?" vrátila jsem mu. Kalhoty jsem měla roztrhané, kolena odřená a ruce poškrábané. Jedině vztek mě dělil od toho, abych se nerozbrečela.

"No, tak to gratuluju. Vylezlas tam. A málem ses zabila. Neříkej mi, žes tam byla náhodou. Nikdo se v takové čtvrti nepotlouká po setmění. A navíc si vtrhla do bezpečného úkrytu Nephilimů. Takže znova, vážně ti neskočím na to, žes tam byla náhodou. Kdo ti řekl, abys tam šla?"

Zamrkala jsem. "Bezpečný úkryt Nephilimů?"

"Teď si budeš hrát na hloupou?" zavrtěla hlavou. "Neuvěřitelné."

"Myslela jsem, že je ta budova prázdná. Myslela jsem, že ten sklad vedle byl sklad Nephilimů."

"Oba vlastní Nephil. Hodně silný Nephil. Jedna budova má sloužit jako návnada. V té druhé spí v noci asi čtyři sta Nephilimů. Chceš hádat, do jakého si se vloupala ty?"

Návnada. Jak chytré, Hanku. Škoda, že mě to nenapadlo před dvanácti minutami. Už zítra ráno všechno přestěhuje a já ztratím svoje jediné vodítko. Alespoň jsem už věděla, co skrývá. Ve skladu měl ubytovanou část svých vojáků.

"Myslím, že jsem ti jasně řekl, abys přestala vyhledávat problémy. A taky myslím, že jsem ti řekl, abys na chvíli zkusila žít normálně," řekl Jev.

"Ta moje normálnost netrvala moc dlouho. Hned po tom, co jsem tě viděla naposled, jsem narazila na starého přítele. Můj starý kamarád, který je shodou okolností Nephil." Ta slova ze mě vylétla, aniž bych o nich přemýšlela, ale já neviděla nic špatného na tom, když budu Jevovi vyprávět o Scottovi. Jev se postavil na mojí stranu, když jsem se hádala s Gabem a chtěla, aby pustil B.J. Takže nemohl nenávidět Nephilimi tak, jako Gabe.

Jevovi oči ztvrdly. "Jaký kamarád Nephil?"

"Na tohle ti odpovídat nebudu."

"Zapomeň na to. Vím to. Jenom jedinému Nephilovi věříš natolik, abys mu mohla říkat přítel. Scott Parnell."

Nebyla jsem dost rychlá, abych skryla svoje překvapení. "Ty znáš Scotta?"

Jev neodpověděl. Ale podle klidného, vražedného výrazu v jeho očích jsem mohla říct, že Scotta asi neměl moc v oblibě. "Kde je teď?" zeptal se.

Myslela jsem na jeskyni, ale slíbila jsem Scottovi, že to nikomu neřeknu. "On - mi to neřekl. Narazila jsem na něj, když jsem byla běhat. Byl to krátký rozhovor. Neměli jsme čas ani na to vyměnit si čísla."

"Kdes byla běhat?"

"V Downtownu," lhala jsem. "Vyšel zrovna z restaurace, kolem které jsme běžela. Poznal mě a chvíli jsme si povídali."

"Lžeš. Scott by se jenom tak na veřejnosti neukazoval. Ne, když Černá ruka vydal odměnu za jeho hlavu. Vsadím se, žes ho viděla někde ve větším ústraní. Třeba v lesích u tvého domu?" hádal.

"Jak víš, kde bydlím?" zeptala jsem se nervózně.

"Sleduje tě nedůvěryhodný Nephil. Jestli by sis měla s něčím dělat starosti, tak s tímhle."

"Nedůvěryhodný? Uvedl mě do celé té věci s Nephilimy a padlými anděly. Což je víc, než můžu říct o tobě!" Tolik k mému klidu. Nechtěla jsem s ním mluvit o Scottovi. Chtěla jsem mluvit o nás a donutit Jeva říct mi, co jsme spolu měli v minulosti společného. Snila jsem o setkání s ním celé dny a teď, když jsem měla co jsem chtěla, nehodlala jsem dopustit, aby mi znovu proklouznul mezi prsty. Potřebovala jsem vědět, co pro mě znamenal.

"A co ti řekl? Že je oběť? Že padlí andělé jsou ti špatní? Obviňoval padlé anděly za existenci jeho rasy? Jenže on není oběť a už vůbec není neškodný. Jestli se potlouká kolem, znamená to, že od tebe něco potřebuje. Všechno ostatní je jenom přetvářka."

"Zvláštní že to říkáš, protože on mě ještě o nic požádal. Všechno bylo zatím jenom o mně. Snažil se mi pomoct na všechno si vzpomenout. Netvař se tak překvapeně. Jenom proto, že seš omezenej pitomec nemusí být zbytek světa stejnej. Potom, co mi vysvětlil, kdo jsou to Nephilimové a padlí andělé, řekl mi, že Hank Millar buduje Nephilimskou armádu. Možná, že ti jeho jméno nic neříká, ale pro mě znamená hodně, protože Hank randí s mojí mámou."

Z tváře mu zmizela zamračenost. "Cos to říkala?" zeptal se vážně hrozivým hlasem.

"Řekla jsem, že seš omezenej pitomec a myslela jsem vážně každé slovo."

Odvrátil pohled k okýnku. Nejspíš si myslel, že něco z toho, co jsme mu řekla, bylo hodně důležité. Měl zaťatou čelist a jeho pohled byl temný a děsivý. Dokonce i z místa, kde jsem seděla, jsem si všimla jeho napnutého těla. Pod kůží mu kolovaly skryté emoce. Jistě ne moc dobré.

"Kolika lidem si o mě řekla?" zeptal se.

"Proč si myslíš, že jsem o tobě někomu říkala?"

Jeho oči mě na místě zmrazily. "Ví o mně tvoje máma?"

Vymyslela bych si další odseknutí, ale byla jsem až příliš vyčerpaná na to, abych vyvíjela takové úsilí. "Možná, že jsem zmínila tvoje jméno, ale nic jí neřeklo. Takže jsme zase na začátku. Odkud tě znám, Jeve?"

"Kdybych tě poprosil, abys pro mě něco udělala, předpokládá, že bys mě neposlechla, viď?" Když měl mojí plnou pozornost, pokračoval. "Odvezu tě domů. Zkus zapomenout na to, co se stalo dneska v noci. Snaž se chovat normálně. Hlavně, když bude někde v okolí Hank. Nezmiňuj moje jméno."

Místo odpovědi jsem mu věnovala temný pohled a vystoupila z Tahoe. Vystoupil taky a přešel ke mně.

"Co přesně má být tohle za odpověď?" zeptal se, ale jeho hlas nebyl tak strohý jako jeho otázka.

Šla jsem pryč od Tahoe pro případ, že by na mě chtěl použít sílu a dovleknout mě zpátky do auta. "Nepůjdu domů. Zatím ne. Od té doby, cos mě zachránil před Gabem, jsem myslela na všechny způsoby, jak bych tě mohla znova vidět. Strávila jsem příliš mnoho času spekulacemi o tom, jak jsme se poznali a jak moc jsme se vůbec znali. Sice si nepamatuju nic z posledních pěti měsíců, ale pořád cítím, Jeve. A když jsme tě tu noc poprvé uviděla, měla jsem pocit, který jsem ještě předtím nikdy nezažila. Nemůžu se na tebe zároveň dívat a dýchat. Co to znamená? Proč nechceš, abych si na tebe vzpomněla? Co jsi pro mě dřív znamenal?"

Zastavila jsem a otočila se zpátky k němu. Černé oči měl rozšířené a já v nich viděla snad všechny druhy emocí. Lítost, muka a obezřetnost.

"Tu noc, proč si mi řekl Andílku?" zeptala jsem se.

"Kdybych myslel jasně, hned teď bych tě odvezl domů," řekl tiše.

"Ale?"

"Ale jsem v pokušení udělat něco, čeho budu nejspíš litovat."

"Řekneš mi pravdu?" zadoufala jsem.

Podíval se na mě svýma černýma očima. "Nejdřív tě musím dostat z ulice. Hankovi muži můžou být všude."
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lara Lara | 30. října 2011 v 20:19 | Reagovat

super super super :-D jseš ůžasná ;-)

2 Łucííí Łucííí | E-mail | 30. října 2011 v 20:29 | Reagovat

Supeeeeeeeeeeeeeeeeer..;D..Děkuju děkuju děkuju..skvělýý..nejlepší..prostě Best

3 síma síma | 30. října 2011 v 20:30 | Reagovat

jůů!! :-D konečně patchi řekni jí pravdu :-D díky mooc

4 Mary Mary | 30. října 2011 v 20:30 | Reagovat

Nieeee preco to takto skoncilo kto ma vydrzat to cakanie teraz?!!! O_O  O_O  O_O

5 lucky lucky | 30. října 2011 v 20:31 | Reagovat

děkuju mooc :-D si zlatá :-)

6 Christina Christina | 30. října 2011 v 20:33 | Reagovat

Copak jí asi chce udělat? :-D  Skvělej překlad, rychle další. ;-)

7 Andy Andy | 30. října 2011 v 20:40 | Reagovat

Ach,děkuji,děkuji..řekne jí to? doufám,že jo..at jí to všechno řekne :-D  :-D  :-D

8 Wewu>>lína ! Wewu>>lína ! | Web | 30. října 2011 v 20:42 | Reagovat

jáá chci další kapitolku!! :D
tohle je úúžasný :D Konečně je tam Patch!! :D  ať se konečně přizná, co je začč :D Ať si daj pusu, božee :D
Děkujuu za dílek :D
Hooonem dáááále!! :D

9 annaliesen annaliesen | 30. října 2011 v 20:47 | Reagovat

konečně pach honem další díl jsem napnutá jak kšandy :-D  :-D  :-D :-D  :-D

10 jane jane | 30. října 2011 v 21:07 | Reagovat

super :-D konečně spolu

11 šaja šaja | 30. října 2011 v 21:32 | Reagovat

Děkuji, děkuji, děkuji, sji prostě úžasná, nejúžasnoucnější  :-D  :-D  :-D  aaaaa, super, Patch ... Každá chce mít svého Patche :-D  :-D  :-D

12 Lifes good Lifes good | 30. října 2011 v 21:50 | Reagovat

to bylo skvělý, jak se mu Nora svěřila se svými city... a Patch to vzdal.. JUPÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ :D chci už konečně tu slíbenou romantiku :D

díky, moc moc moc ;)

13 Anett Anett | 30. října 2011 v 22:05 | Reagovat

áááááááááááááááááá :-D  :D  [:tired:] konečne je tam Patch doufam že ji už konečene řekne pravdu prosím další kapitolu to nevidržim do zejtra [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]

14 viki viki | 30. října 2011 v 22:29 | Reagovat

Děkuji za překlad !

15 burixina burixina | Web | 30. října 2011 v 23:05 | Reagovat

super překůad, už se těšim na další kapitolu :)
šaja :Každá chce mít svého Patche :D parvda pravdoucí :D

16 Mannon Mannon | E-mail | Web | 30. října 2011 v 23:09 | Reagovat

Jupíííí :D áááá joooooo:DDD bůh vyslyšel mé prosby :D juchůůůůů :DDDD bože... musím si přestat číst tyhle kapitoly před spaním pač pak nemůžu usnout dalších několik hodin :DDD oh.... jsi dokonalá Marti!!! nu... jdu se pokusit usnout a těšit se na zítřejší kapitolku :D juchůůůů takže... všem závislákům zdar a dobrou noc plnou Nory a Patche(jeva) ... nebo jenom Patche :DDD

17 Anett Anett | 31. října 2011 v 10:27 | Reagovat

[16]: to sedi ja pak taky nespim uvažuju jak to bude dal :-D  :-D ja chci jenom Patche :D  :D

18 terushka terushka | E-mail | 31. října 2011 v 13:29 | Reagovat

Supeeeer!! :-D Nora musí skončit s Patchem a Vee by možná mohla klíďo se Scottem :-P
Kdy bude další kapča????

19 Catrina Catrina | 31. října 2011 v 14:54 | Reagovat

Krásná kapitola. Snad jí to konečně řekne. 8-)

20 Mijjja Mijjja | 31. října 2011 v 16:23 | Reagovat

Dnes už sem koukám asi po sté jak se těším na novou kapitolu, tato končí tak napínavě!! :) Netrapte mě :) :)

21 Míša Míša | 31. října 2011 v 16:29 | Reagovat

super kapitolka, děkuju moc za překlad :-) Patch si teda s Norou pěkně užije :-D

22 šaja šaja | 31. října 2011 v 19:34 | Reagovat

[20]: tak to jsme na tom stejně :-(  :-(

23 Janka Janka | 31. října 2011 v 20:21 | Reagovat

prosím kedy bude ďalšia? :-P

24 lucky lucky | 31. října 2011 v 21:03 | Reagovat

[23]:[22]:[18]: nebudte zvědaví nebo budete brzo starý :-D  :-P né že bych já zvědavá nebyla.... :-D

25 Mijjja Mijjja | 31. října 2011 v 21:14 | Reagovat

Prosím prosím prosím, už nás netrapte :) :) Hrozně se těšíme, už je 21:13 a pořád nic

26 síma síma | 31. října 2011 v 21:16 | Reagovat

[25]: :-D to neurychlíš :-D teda pokud jí chceš pomoct a urychlit to tak klidně :-D ale myslím že jinak to tu bude o5 kolem 23 ;-) no my si počkáme :-)  :-D

27 lucky lucky | 31. října 2011 v 21:30 | Reagovat

[26]: hlavně když to bude :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama