Silence - 18.kapitola

31. října 2011 v 22:11 | Marti |  Silence (Becca Fitzpatrick)

kapitola 18



Jako na povel se za námi ozvalo zapištění pneumatik. Hank by měl být hrdý - jeho muži se jen tak nevzdávají. Jev mě strhl za rozpadlou cihlovou zeď. "Nemůžeme jim ujet v Tahoe, a i kdyby to šlo, nezatáhnu tě do honičky v autech s Nephilimi. Oni se klidně zvednou a v pořádku odejdou ze zdemolovaného auta, ale ty ne. Je lepší jít pěšky a riskovat. Až to vzdají, vrátíme se k autu. Blok odsud je bar. Není to zrovna to nejčistší místo, ale můžeme se tam schovat." Vzal mě za loket a strkal mě dopředu.

"Až Hankovi muži zkontrolují klub, a byly by hlupáci, kdyby to neudělali, když uvidí Tahoe a dojde jim, že jsme to vzali pěšky, poznají mě. Asi pět minut v tom skladu na mě mířili baterkami, než si mě vytáhnul ven. Někdo v tom pokoji byl a dobře si mě prohlídnul. Můžu se snažit schovat na záchodě, ale jestli se začnou ptát lidí okolo, na moc dlouho to nepomůže."

"Sklad, do kterého ses vloupala, je pro nové rekruty. Šestnáctileté nebo sedmnáctileté v lidských letech, kteří právě složili přísahu, což znamená, že nejsou Nephilimi ani rok.

Jsem silnější než oni a taky mám mnohem víc zkušeností, co se týče hraní si s myslí. Chystám se je zhypnotizovat. Když se na nás podívají, uvidí chlapa v černé kůži s obojkem s ostny a blondýnku v korzetu a vojenských botách."

Najednou mi trošku svitlo. Zhypnotizovat. Takže takhle funguje to jejich pohrávání s myslí? Díky okouzlení?

Jev mi zvednul bradu a podíval se mi do očí. "Věříš mi?"

Nezáleželo na tom jestli jsem mu věřila nebo ne. Tvrdá pravda byla, že jsem mu věřit prostě musela. Jinak bych se musela sama postavit Hankovým mužům a mohla jsem jenom hádat, jak by to skončilo.

Přikývla jsem.

"Dobře. Tak jdeme."

Šla jsem za Jevem do přestavěné továrny, která teď sloužila jako noční klub Krvavá Mary. Zaplatil za nás vstupné. Chvíli trvalo, než se moje oči přizpůsobily světlu, které probleskovalo tmou a barvilo mi vidění na černo a bílo. Vnitřní strany byly probourané, takže tu vzniknul otevřený prostor, který byl zrovna nabytý svíjejícími se těly. Větrání tu bylo dost zlé a mě okamžitě zasáhl zápach potu smíseného s parfémy, cigaretovým kouřem a zvratky. Klientela byla tak o patnáct let starší než já a já tam byla jediná oblečená ve sportovním s culíkem na hlavě. Jevovi triky s jejich myslemi ale musely fungovat, protože uprostřed moře řetězů, kůže, bodců a síťoviny se ke mně rozčíleně neotočil žádný pár očí. Prorazili jsme si cestu až doprostřed davu, kde jsme se mohli mezi těly schovat a zároveň hlídat dveře.

"Plán A je tady zůstat a čekat na ně," zakřičel na mě Jev přes dunění hudby. "Nakonec to budou muset vzdát a vrátit se zpátky do skladu."

"A plán B?"

"Jestli půjdou za námi, poběžíme k zadnímu východu."

"Jak víš, kde je zadní východ?"

"Už jsem tady byl. Není to zrovna nejlepší klub v okolí, ale je to nejoblíbenější místo, co se týče mého druhu."

Nechtěla jsem myslet na to, co mělo znamenat to mého druhu. Právě teď jsem nechtěla myslet na nic kromě toho, jak se dostat domů živá.

Rozhlédla jsem se kolem. "Myslela jsem si, žes říkal, že tím oklameš úplně každého. Tak proč mám pocit, že na nás ti lidé zírají?"

"Jsme jediní dva v místnosti, kteří netancují."

Tanec. Muži a ženy, kteří se působivě podobali členům kapely Kiss, pohazovaly hlavami, strkali se a navzájem se mlátili. Chlap s řetězem připevněným k džínsům vyšplhal po žebříku připevněném ke zdi a skočil do davu. Svý k svému, napadlo mě.

"Smím prosit?" zeptal se Jev a roztomile mu cuklo v ústech.

"Neměli bychom radši najít cestu ven? Vymyslet pár dalších záložních plánů?"

Vzal mě za pravou ruku a přitáhnul si mě k sobě k pomalému tanci, který byl v rozporu s běsnící muzikou. Jako kdyby mi četl myšlenky, řekl: "Brzo na nás přestanou zírat. Jsou až moc zaneprázdnění soutěžením o to vytvořit co nejextrémnější taneční kreace téhle noci. Snaž se uvolnit. Někdy je ten nejlepší útok dobrá obrana."

Zrychlil se mi tep, ale ne proto, že bych věděla, že jsou už Hankovi muži blízko. Takhle tančit s Jevem ve mně zadupalo jakoukoliv šanci -jestli jsem vůbec nějakou měla- držet mé pocity pod kontrolou. Jeho ruce byly silné a jeho tělo teplé. Neměl na sobě žádnou kolínskou, ale když si mě k sobě přitáhnul, cítila jsem dokonalou vůni posečené trávy a dešťové vody. A ty oči. Hluboké, tajemné, záhadné. I přes to všechno jsem se do něj chtěla jenom opřít a ... zůstat tak.

"Lepší," zašeptal mi do ucha.

Než jsem mohla odpovědět, otočil mě. Nikdy jsem takhle dřív netancovala, ale Jevovi dovednosti mě nepřekvapily. Napadlo mě, že by to mohl být street dance, ale nebyl. Byl sebejistý a elegantní ... plynulý a sexy.

"Myslíš, že ti skočí na to, že chlap v příšerné kůži může tancovat jako teď ty?" Ušklíbla jsem se, když si mě přitáhnul zpátky do náruče.

"Ještě chvíli pokračuj a pošlu tě přímo mezi ty běsnící chlapy." Nesmál se, ale cítila jsem z toho slabé pobavení. Jsem ráda, že alespoň jeden z nás našel na téhle situaci něco vtipného.

"Jak vlastně funguje ta hypnóza? Je to stejné jako kouzlo?"

"Je to složitější, ale výsledek je stejný."

"Můžeš mě to naučit?"

"Kdybych tě měl učit všechno co umím, strávili bychom spolu samy celkem dost času."

Nebyla jsem si jistá, jestli tím chtěl něco naznačit, a tak jsem řekla: "Jsem si jistá, že bychom to udrželi na ... pracovní úrovni."

"Mluv za sebe," řekl klidným tónem, díky čemuž bylo těžké odhadnout jeho záměry.

Ruku měl položenou na mých zádech a pevně mě k sobě tisknul. Došlo mi, že jsem nervóznější, než jsem si původně myslela. Přistihla jsem se dumat nad tím, jestli už to mezi námi takhle jiskřilo i dřív. Měla jsem v jeho blízkosti vždycky pocit, že si hraju s ohněm? Teplý a zářivý, intenzivní a nebezpečný?

Nenechala jsem dál pokračovat náš rozhovor a tak zacházet na nebezpečné území a položila jsem si hlavu na jeho hruď. Věděla jsem, že i tohle je nebezpečné, ale cítila jsem se u něj v bezpečí. Celé moje tělo brnělo pod jeho dotekem. Byl to úplně cizí a strhující pocit. Moje rozumná část chtěla rozebírat moje emoce. Přemýšlet a zkoumat, proč takhle na Jeva reaguju. Ale moje fyzická a zrovna teď naléhavější stránka byla unavená z přemýšlení, které mě stejně pořád drželo na tom samém místě a točilo se pořád jenom kolem toho, co se stalo během mezery v mé paměti. Tak jsem prostě vypnula mozek. Kousek po kousku jsem nechala Jeva, aby zničil mojí obrannou zeď. Tancovala jsem a opřela se do něj. Nechala jsem ho udávat rytmus. Bylo mi horko, hlavu jsem měla zaplněnou kouřem a celý tenhle moment mi přišel nereálný. Jediné, co mi potom usnadní všemu uvěřit a co zažene vinu a lítost, která mě bude pronásledovat je skutečnost, že pořád můžu předstírat, že se tohle nikdy nestalo. Když jsem byla tady, chycená v klubu a uvězněná v Jevově pohledu, bylo díky němu až moc snadné podlehnout.

Přejel mi ústy po uchu. "Na co myslíš?"

Zavřela jsem oči a chvíli se topila v těch pocitech. Na to jaké horko mi je. Jakou neuvěřitelnou živost, jasnost a dokonalost cítím v každé částečce mého těla, když jsi vedle mě.

Ústa se mu zkřivila do vnímavého, sexy úsměvu. "Hmm."

"Hmm?" Podívala jsem se stranou. Byla jsem nervózní a to automaticky vyvolalo podrážděnost, abych tak zakryla svojí nejistotu. "Co s tím má co dělat hmm? Můžeš někdy použít víc, než pět slov? Všechno to bručení a usekávání slov je jako kdybys byl - primitivní."

Jeho úsměv se ještě zvětšil. "Primitivní."

"Jsi nemožný."

"Nejsem. Jsem Jev a ty zase Nora."

"Přestaň." Skoro jsem se sama usmála.

"Jestli se chceš držet dál na primitivní úrovni, voníš skvěle," poznamenal. Natisknul se ke mně ještě víc a já si plně uvědomovala velikost, vzestup i pád jeho hrudi a teplý dotek jeho kůže na té mojí. Tělem mi projela elektřina a já se zachvěla rozkoší.

"Tomu se říká sprcha ...," začala jsem automaticky, ale pak jsem zmlkla. Moje paměť zachytila intenzivní a silný pocit. Tohle mi bylo vážně povědomé.

"Mýdlo, šampón, horká voda," řekla jsem spíš jako dodatečnou poznámku.

"Nahota. Jo, tohle znám," řekl Jev a očima mu probleskla nečitelná emoce.

Nebyla jsem si jistá, co mám dělat dál, tak jsem se snažila tuhle situaci odlehčit lehkým smíchem. "Ty se mnou snad flirtuješ, Jeve?"

"Přijde ti to tak?"

"Neznám tě dost dobře na to, abych to mohla tvrdit." Snažila jsem se udržet můj hlas klidný a neutrální.

"Pak to musíme napravit."

Stále jsem si nebyla jistá jeho záměry a tak jsem si odkašlala. Tuhle hru mohli hrát dva. "Tvoje představa o hraní hry ´chci tě líp poznat´ zahrnuje utíkání před zlými hochy?"

"Ne. Ale tohle jo."

Zaklonil mě a v pomalém oblouku si mě zase přitahoval blíž, dokud mě zase pevně nepřitisknul ke svému tělu. V jeho náruči jsem se uvolnila. Moje obrana tála a on se mnou smyslně tančil. Jeho svaly se pod oblečením napínaly, zatímco mě držel a vedl. Nikdy mě nenechal pohnout se moc daleko od něj.

Cítila jsem slabost v kolenou, ale nebylo to z tance. Dýchala jsem zrychleně a věděla jsem, že musím na kluzké podlaze našlapovat co nejopatrněji. Být k Jevovi takhle blízko, cítit jeho kůži na té mé, naše lehce se dotýkající nohy, krátké pohledy ve tmě, to všechno ve mě vytvářelo slepou senzaci a opojné teplo. Díky zvláštní nervózní radosti jsem se odtáhla, ale ne moc.

"Nemám na to tělo," zavtipkovala jsem a zvedla jsem bradu k smyslné holce, která poblíž nás horlivě vrtěla boky do rytmu. "Nemám křivky."

Jev se mi podíval do očí. "Chceš znát můj názor?"

Zrudla jsem. "Jo, chci."

Sklonil ke mně hlavu a jeho dech mě zahřál na kůži. Lehce mi přiložil rty k čelu. Zavřela jsem oči a snažila se udržet na uzdě absurdní touhu, aby se sehnul se svými rty ještě níž a našel ty moje.

"Jeve-" chtěla jsem říct. Jenže jsem jeho jméno nemohla dostat z pusy. Jev, Jev, Jev říkala jsem si v duchu s dokonalou intonací. Měla jsem zvýšený tep. Opakovala jsem v duchu jeho jméno jako tichou žádost. Začala se mi z toho točit hlava.

Ten kousek vzduchu mezi našimi ústy byl intenzivní, škádlivý a lákavý. Byl u mě tak blízko. Moje tělo se přizpůsobilo tomu jeho způsobem, který nás trošku vystrašil a překvapil. Čekala jsem v jeho náruči a dech jsem měla mělký očekáváním.

Najednou se jeho tělo napjalo. Kouzlo se zlomilo a propast mezi námi se neovladatelně rozšiřovala. Udělala jsem krok dozadu.

"Máme společnost," řekl Jev.

Snažila jsem se od něj úplně odtáhnout, ale Jev mě chytil pevněji a nutil mě dál tancovat. "Zůstaň klidná," zamumlal a tváří mi přejel po čele. "Pamatuj. Když se na tebe podívají, uvidí blonďatou holku ve vojenských botech. Neuvidí tebe."

"A nebudou předpokládat, že si hraješ s jejich myslí?" Snažila jsem se podívat se ke dveřím, ale pár vysokých chlápků v davu mi zablokovalo výhled.

"Neviděli mě moc dobře, ale viděli mě skočit ze třetího patra toho skladu, což jim nejspíš řekne, že nejsem člověk. Budou hledat pár kluka a holku, ale těch je tady nespočetně."

"Co dělají teď?" zeptala jsem se, protože jsem je pořád nemohla v davu rozeznat.

"Rozhlíží se. Tancuj se mnou a nedívej se ke dveřím. Jsou tu čtyři. Jsou rozptýlení." Jev zaklel. "Dva míří tímhle směrem. Myslím, že nás mají. Černá ruka je proškolil dost dobře. Nikdy jsem nepotkal Nephila, který by prohlédl trans během prvního roku, co složil věrnost, ale tihle to nejspíš zvládli. Jdi k záchodům a použil východ na konci chodby. Nechoď moc rychle a neohlížej se. Jestli se tě někdo pokusí zastavit, ignoruj ho a běž dál. Půjdu přímo k nim a získám nám nějaký čas. Sejdeme se v uličce za pět minut."

Jev šel dopředu a já se obrátila - se srdcem až v krku. Loktem jsem si razila cestu davem. Díky teplu příliš mnoho těl a mojí nervozitou a adrenalinem, jsem měla vlhkou kůži. Zatočila jsem do chodby, která vedla k záchodům, soudě podle toho zatuchlého smradu a hejn much to bylo cokoliv, jenom ne hygienické. Táhla se k nim dlouhá řada a já se musela protáhnout kolem každého člověka a zamumlat uspěchané ´Promiňte´.

Jak řekl Jev, na konci chodby byly dveře. Otevřela jsem je a zjistila jsem, že jsem venku. Neztrácela jsem čas a rozběhla se. Nemyslela jsem si, že je dobrý nápad stát tady venku. Přišlo mi lepší se schovat za popelnice a počkat, až si pro mě Jev přijde. Byla jsem v půli cesty uličkou, když se za mnou dveře otevřely.

"Támhle!" zakřičel nějaký hlas. "Utíká!"

Ohlédla jsem se jen na tak dlouho, abych je identifikovala jako Nephilimy. Pak jsem vyrazila. Nevěděla jsem kam běžím, ale Jev by mě našel kdekoliv. Běžela jsem ulicí a mířila k místu, kde jsme nechali Tahoe. Když mě Jev nenajde v téhle uličce, doufala jsem, že další místo kam se půjde podívat bude jeho auto.

Nephilimové byli příliš rychlí. I když jsem sprintovala tak rychle, jak jsem mohla, jsem slyšela, jak se přibližují. Ve všem jsou tak desetkrát lepší, uvědomila jsem si s rostoucí panikou.

Když už ode mě byli jenom kousek, otočila jsem se.

Oba zpomalili. Okamžitě jim došlo, co mám v úmyslu. Střídavě jsem se na ně dívala a těžce dýchala. Mohla bych běžet dál a jenom oddálit nevyhnutelné. Mohla bych bojovat. Nebo jsme mohla křičet něco jako Krvavá vražda a doufat, že to Jev uslyší. Ale každá možnost pro mě byly jako chopení se stébla.

"Je to ona?" zeptal se ten menší s britským přízvukem. Dlouze si mě prohlédnul.

"Je to ona," potvrdil ten vyšší Američan. "Jenom používá hypnózu. Zaměř se na její detail tak, jak nás to učil Černá ruka. Třeba na její vlasy."

Menší Nephil na mě zamžoural tak upřeně, že jsem se přemýšlela, jestli náhodou nevidí i za cihlovou zeď za mnou. "Dobře, fajn," řekl po chvíli. "Takže je to zrzka? Líbila se mi víc blonďatá."

Nelidskou rychlostí se ke mně každý přemístil z jedné strany a sevřeli mi lokty tak pevně, že jsem sebou cukla. "Cos dělala ve skladu?" zeptal se vyšší Nephil. "Jak si ho našla?"

"Já-" začala jsem. Ale byla jsem až moc vyděšená na to, abych si začala vymýšlet nějaké důvěryhodné lži. Asi by mi nevěřili, kdybych řekla, že to byla prostě náhoda, když jsem se k nim v noci vloupala oknem.

"Ztratila si řeč?" řekl ten menší a polochtal mě prstem pod bradou.

Vytrhla jsem se mu.

"Musíme jí vzít zpátky do skladu," řekl ten vyšší. "Černá ruka nebo Blakely jí budou chtít položit pár otázek."

"Nevrátí se dřív, než zítra. Možná by bylo lepší vytáhnout z ní pár odpovědí už teď."

"A co když nebude mluvit?"

Menší Nephil si olíznul rty a v očích mu zablesklo něco děsivého. "Postaráme se o to, aby mluvila."

Vyšší Nephil se zamračil. "Řekne jim všechno."

"Až s ní skončíme, vymažeme jí paměť. Ona ten rozdíl nepozná."

"Nejsme ještě dost silní. I kdyby se nám podařilo vymazat polovinu, nestačilo by to."

"Můžeme zkusit ďáblovu metodu," navrhl ten menší s leskem v očích.

"To je jenom mýtus. Černá ruka to dal dost jasně najevo."

"Vážně? Když tu pravomoc mají andělé v nebi, měli by jí mít i démoni v pekle, ne? Ty říkáš mýtus, já říkám zlatý důl. Představ si, co bychom dokázali, mít tohle ve svých rukách."

"I kdyby to vážně existovalo, nevíme, kde začít."

Menší Nephil podrážděně zavrtěl hlavou. "S tebou není žádná sranda. Fajn. Ujistíme se, že naše příběhy budou stejné. Naše slovo proti tomu jejímu." Začal ukazovat na prstech posloupnost jejích příběhu. "Honili jsme jí ze skladu, schovala se v klubu, odvlekli jsme jí zpátky a ona dostala strach a všechno nám vyklopila. Nebude záležet na tom, co řekne, že se podle ní stalo. Vloupala se do skladu. Kdyby nic jiného, Černá ruka bude očekávat, že bude znovu lhát."

Vyšší Nephil nevypadal moc přesvědčeně, ale neprotestoval.

"Půjdeš se mnou," zavrčel ten menší a surově mě strčil do malého prostoru mezi dvěma budovami za mými zády. Zastavil se jenom, aby řekl svému příteli: "Zůstaň tady a postarej se o to, že nás nikdo nevyruší. Jestli se nám od ní podaří získat informace, může nám to zařídit nějaká privilegia. Možná nás to i posune o hodnost nahoru."

Po celém těle mi naskočila husí kůže při představě, že mě bude vyslýchat Nephil, ale rychle jsem přišla na to, že proti nim dvěma nemám šanci. Možná bych to mohla využít ve svůj prospěch. Moje jediná naděje -a to i tak hodně malá- byla, postavit se mu jeden na jednoho. Nechala jsem menšího Nephila, aby mě zatlačil hlouběji do úzkého prostoru a doufala jsem, že se mi můj hazard vyplatí.

"Děláš velkou chybu," řekla jsem mu a dala do těch slov tolik hrozby, kolik jsem dokázala.

Vyhrnul si rukávy a odhalil tak svoje klouby, pokryté ostrými prsteny. Moje odvaha se najednou vypařila. "Jsem v Americe už šest let. Budím se za úsvitu. Celý den mě školí tyran. V noci jsme zavřený v kasárnách. Po šesti měsících takového vězení mi dovol ti říct, že bude nádherný pocit vyzkoušet to i na někoho jiného." Olízl si rty. "Tohle si užiju, drahoušku."

"Vzals mi tuhle větu přímo od pusy," řekla jsem a vrazila mu koleno mezi nohy.

Viděla jsem dost kluků ve škole, které tam někdo praštil během sportovních her nebo ťěláku. To zranění je úplně znehybnilo. Co jsem ale nečekala bylo to, když se na mě s bolestným výkřikem vrhnul.

Byl u mě rychle jako blesk. U nohou jsem měla nějaké prkno. Zvedla jsem ho. Vyčnívalo z něj několik rezavých hřebíků, což z prkna dělalo užitečnou zbraň.

Nephil si prohlížel bok dřeva a pokrčil rameny. "Do toho. Zkus to. Prašť mě. Nebude mě to bolet."

Vzala jsem prkno jako pálku. "Možná ti to nezpůsobí žádné trvalé zranění, ale věř mi. Bude to bolet."

Naznačil skok napravo, ale to jsem čekala. Když nakonec udělal úskok vlevo, tvrdě jsem do něj praštila. Ozval se příšerný praskající zvuk a Nephil vyjekl.

"Za tohle zaplatíš." Vykopnul a než jsme vůbec stačila zachytit jeho pohyb, dřevo mi vyletělo z ruky. Povalil mě na zem a chytil mi ruce nad hlavou.

"Slez ze mě!" zakřičela jsem, a kroutila se pod váhou jeho těla.

"Samozřejmě, drahoušku. Jen mi řekni, cos dělala v našem bezpečném úkrytu."

"Hned - ze - mě - slez!"

"Slyšel si jí."

Nephilovi oči se netrpělivě rozšířily. "A co?" vyštěkl a otočil hlavu, aby viděl, kdo se nás odvážil vyrušit.

"Byl to celkem snadný požadavek." Jev se mírně usmál, ale jeho úsměv byl chladný.

"Jsem zrovna trošku zaneprázdněný, kámo," vyštěkl na něj Nephil a na důkaz po mě přejel pohledem. "Jestli ti to teda nevadí."

"Vypadá to, že mi to vadí." Jev chytil Nephila za ramena a hodil ho proti budově. Rukou mu sevřel krk a znemožnil mu tak nadechnout se.

"Omluv se." Jev kývnul hlavou směrem ke mně.

Nephil škrábal Jeva na ruce a tvář mu začala brunátnět. Zavíral a otevíral ústa jako ryba, která se snažila nadechnout.

"Řekni jí, jak tě to hluboce mrzí nebo tě ujišťuju, že dlouhou dobu nebudeš schopný říct vůbec nic." Jev mu volnou rukou zamával nožem před obličejem a mě došlo, že se chystal Nephilovi vyříznout jazyk. I když jsem se vážně snažila, necítila jsem k němu žádné sympatie. "Takže co si vybereš?"

Nephilovi oči hořely vztekem, když se díval střídavě na mě a na Jeva.

Promiň, uslyšela jsem v hlavě jeho rozčilený hlas.

"Nevyhraje to sice Oscara, ale šlo to." Jev mu věnoval zlý úsměv. "Nebylo to tak těžké, ne?"

Povolil svoje sevření. Nephil se nadechnul a masíroval si krk. "Neznám tě? Vím, že si padlý anděl. Cítím tvojí sílu. Sálá z tebe jako nějaký smrad. To znamená, žes musel být hodně vysoko, než si padl. Možná i archanděl. Ale to není to, co mě zajímá - nesetkali jsme se už předtím?"

"Ještě ne," řekl. "Ale věnuju ti krátké seznámení." Vrazil Nephilovi pěst do střev. Vykřikl a pak se bezvládně svalil na kolena.

Jev se ke mně otočil. Čekala jsem, že se bude ptát proč jsem nezůstala v uličce, jak jsme se dohodli a jak jsem skončila zrovna v téhle společnosti, ale on mi jenom otřel z tváře špínu a zapnul mi dva horní knoflíčky na košili.

"Jsi v pořádku?" zeptal se tiše.

Přikývla jsem, ale cítila jsem, jak se mi oči pomalu plní slzami.

"Pojďme pryč," řekl.

Pro jednou jsem neprostovala.
 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mijjja Mijjja | 31. října 2011 v 22:24 | Reagovat

Děkuji, děkuji, děkuji :-)

2 lucky lucky | 31. října 2011 v 22:26 | Reagovat

no vidíte že sme se dočkali :-) děkujeme :-)

3 Nikuzz Nikuzz | 31. října 2011 v 22:27 | Reagovat

Aaaaaaaaaaaa!!!!!! kdo ma jit po tomhle spat ? 8-O  :-D  :-D skvele diky za preklad tesim se na dalsi dil :P

4 Andy Andy | 31. října 2011 v 22:52 | Reagovat

Pááááááááni!!! :-D
Děkujuuuuu! to je síla..super kapitolka,dokonalá..

5 annaliesen annaliesen | 31. října 2011 v 22:53 | Reagovat

paráda dík ty si úžasná :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

6 monika monika | 31. října 2011 v 23:03 | Reagovat

krása..odpadala som :P nadherné milujem Patcha :*

7 šaja šaja | 31. října 2011 v 23:06 | Reagovat

Ty vážně chceš, abych umřela na nedostatek spánku O_O  O_O  .......  Jinak samozřejmě děkuji za úžasný překlad

8 Netty Netty | 31. října 2011 v 23:11 | Reagovat

díky :), super kapitolka

9 Anett Anett | 31. října 2011 v 23:31 | Reagovat

skvěly skvěly skvěly :-D  :-D  :-D nejlepší kapitola Jev je super :D Nevyhraje to sice Oscara, ale šlo to :D  :D :-)

10 viki viki | 31. října 2011 v 23:50 | Reagovat

Děkuji za překlad !

11 Wewu>>lína ! Wewu>>lína ! | Web | 1. listopadu 2011 v 0:04 | Reagovat

úúúúžasnýýý!!! zbožňuju, když je s Pathem...jak spolu tancovali, jiskří to mezi nimi!! :D :D
Hooonem dááále! :D

12 Mannon Mannon | Web | 1. listopadu 2011 v 0:11 | Reagovat

[7]:já už na to pomlau umírám :D denně spím max. 4 hodiny :D ááá protože si před spaním promítám co bude asi tak v další kapče a co bylo v té dnešné a.. a... dneska jsem celá na měkko a němůžu jaksi zpomalit dech :D áááááááá   ať už je zíítřek :D tvl.. já brzy umřůů :D dokonalost.. miluju Patche :D :D teda Jeva :D

13 Lara Lara | 1. listopadu 2011 v 6:50 | Reagovat

to je naprosto dokonalý :-D honem dalšíííííííííí :-)

14 Christina Christina | 1. listopadu 2011 v 9:18 | Reagovat

Ááááááááááááááááááááááááááááááááá! JÁ CHCI DALŠÍ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

15 Janka Janka | 1. listopadu 2011 v 10:57 | Reagovat

To bolo nádherné ďakujem za preklad :-D

16 Catrina Catrina | 1. listopadu 2011 v 14:43 | Reagovat

Super. Velice napínavé. Těším se na další díl.

17 jenna jenna | 1. listopadu 2011 v 16:08 | Reagovat

supr, chudina nora

18 Sis.. Sis.. | 1. listopadu 2011 v 20:30 | Reagovat

já už to nevydržím.. :-( kdy bude další?? ??? a mimochodem strašne moc díki za to že překládaš ;-)

19 Ellen Ellen | 3. listopadu 2011 v 1:35 | Reagovat

Vsimli jste si ze ten rozhovor o horke vode, samponu a nahote uz zaznel v prvnim dile ? :) Kdyz Patch sedel s Norou na biologii :) uplne na zacatku..
Vsimla jsem si toho az ted kdyz to ctu od 1 dilu znova :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama