Silence - 7.kapitola 1/2

19. října 2011 v 19:21 | Marti |  Silence (Becca Fitzpatrick)
kapitola 7


Připravovala jsem se na večeři s Hankem a mámou. Vzala jsem si žabky a volné šaty, které mi končily nad koleny.
Bylo to mnohem víc, než si Hank zasloužil, ale já jsem k tomu měla postranní úmysl. Dneska jsem měla dva cíle. První byl ten, aby si Hank a máma přáli, aby mě nikdy nepozvali. Ten druhý byl dát jim úplně jasně najevo můj postoj k jejich vztahu. V duchu už jsem si přeříkávala svůj projev, který jim hodlám říct tak hlasitě, jak jenom dokážu, a který hodlám ukončit vylitím mého vína Hankovi na hlavu. Měla jsem v úmyslu zmocnit se trůnu Marcie, jako největší Děvky večera. Moje slušnost byla ta tam.
Ale po pořádku. Musel jsem uchlácholit mámu a Hanka a donutit je uvěřit, že jsem v dobrém rozpoložení, aby mě mohli vzít bez obav na veřejnost. Kdybych vystoupila z pokoje s pěnou u pusy a s tílkem, na kterém by bylo napsáno LÁSKA JE DĚVKA, nikdy bych můj plán nemohla uskutečnit.
Strávila jsem třicet minut ve sprše. Teplá voda mi sjížděla po každém centimetru mého těla. Potom co jsem se umyla a oholila, natřela jsem se dětským olejíčkem. Malé řezné ranky, kterými jsem měla pokryté nohy a ruce se rychle uzdravily, stejně jako modřiny. Jenže modřiny i rány vrhaly nežádoucí světlo na měsíce, kdy jsem byla unesená. V kombinaci se špinavou kůží, kterou jsem měla, když jsem přijela do nemocnice, je můj nejlepší odhad ten, že jsem byla držená někde hluboko v lesích. Někde daleko, kde na mě nemohli narazit nějací kolemjdoucí. Někde na tak pustém místě, že moje šance na útěk a přežití byly skoro mizivé.
Ale já jsem musela utéct. Jak jinak bych mohla být teď doma? Během mého spekulování jsem si představila husté lesy, které pokrývají severní Maine a Kanadu. I když jsem neměla žádný důkaz, že jsem byla zrovna tam, byla to moje nejlepší domněnka. Utekla jsem a proti všem očekáváním jsem přežila. To byla ale jenom teorie.
Na cestě z pokoje jsem zaváhala před zrcadlem. Dívala jsem se na sebe tak dlouho, dokud jsem si nedala vlasy do skřipce. Už teď jsem je měla do půli zad a jejich karamelová barva byla ještě zdůrazněná letním sluncem. Určitě jsem byla někde venku. Kůži jsem měla dobronzova opálenou a něco mi napovídalo, že jsem všechny ty týdny nebyla držená v soláriu. Moje myšlenky se bezcílně rozutekly k nákupu nového make-upu, který by odpovídal mému novému já. Jenže já jsem chtěla zpátky moje nové já.
V přízemí jsem se setkala s Hankem a s mámou. Matně jsem si všimla, že Hank vypadal jako panenka v životní velikosti. Ken s ledově modrýma očima, zlatou pletí a dokonalými boky. Jediný rozdíl byl v tom, že byl Hank pružnější. Ve rvačce by Ken určitě vyhrál.
"Připravená?" zeptala se máma. Byla oblečená v lehkých vlněných kalhotách, blůze a hedvábném šátku. Ale mě spíš upoutalo to, co neměla na sobě. Poprvé od tátovi smrti neměla snubní prstýnek. Na prstě měla bílý proužek.
"Pojedu sama," řekla jsem příkře.
Hank mi stiskl ramena. Než jsem se mu mohla vykroutit, řekl: "Marcie je stejná. Teď když má řidičák, řídila by pořád." Zvedl ruce, jako kdyby proti tomu nic nenamítal. "Setkáme se až tam."
Zahnala jsem nutkání pohádat se s Hankem o tom, že moje snaha dojet tam sama nemá nic společného s tím kusem plastu v peněžence. Spíš to má víc co dočinění s tím, jak se mi zvedá žaludek, když jsem někde poblíž něj.
Obrátila jsem se k mámě. "Dáš mi peníze na benzín? Jsem na rezervě."
"Vlastně," řekla máma a podívala se na Hanka, nejspíš aby jí se mnou pomohl, "doufala jsem, že bychom mohli tenhle čas využít k tomu, abychom si my tři promluvili. Proč nejedeš dneska s námi? Peníze ti dám zítra." Její tón byl sice zdvořilý, ale bylo jasné, že jsem nemohla odpovědět ne. Nedávala mi na výběr.
"Buď hodná holka a poslouchej svojí mámu," řekl mi Hank a věnoval mi svůj co nejupřímnější a dokonale bílý úsměv.
"Jsem si jistá, že budeme mít dost času na to promluvit si při večeři. Nechápu, proč bych nemohla jet sama," řekla jsem.
"To je sice pravda, ale stejně dneska musíš jet s námi," řekla máma. "Nemám u sebe žádnou hotovost. Dneska jsem ti koupila nový telefon a nebyl zrovna levný."
"A to nemůžu zaplatit za benzín tvojí kreditkou?" Ale už jsem znala odpověď. Na rozdíl od mámy Vee, ta moje mi nikdy nepůjčila kreditku. A já neměla tak zkaženou morálku na to, abych si jí "půjčila". Mohla jsem si vzít i vlastní peníze, ale měla jsem plán a nehodlala jsem z něj teď vycouvat. Předtím, než mě mohla odpálkovat, jsem dodala: "A co Hank? Jsem si jistá, že on má dvacet dolarů. Není to tak, Hanku?"
Hank zaklonil hlavu a rozesmál se. Mě ale neušlo podráždění, které se mu zračilo ve vráskách kolem očí. "Vychovala jsi vyjednavače, Blythe. Instinkt mi říká, že nezdědila tvojí milost a skromnost."
Máma řekla: "Nebuď drzá, Noro. Děláš z blbosti příšerný problém. Nechat se jednu noc svézt tě nezabije."
Podívala jsem se na Hanka a doufala, že mi může číst myšlenky. Tím si nebuď tak jistá.
"Měli bychom jít," řekla máma. "Máma rezervaci na osmou a nechceme přijít o stůl."
Než jsem mohla ještě něco namítnout, Hank otevřel dveře a pokynul na mámu a na mě.
"Ach, to je tvoje auto, Noro? Volkswagen?" Zeptal se, když jsme došli na příjezdovou cestu. "Příště až budeš ve městě, zastav se u mého dealera. Může ti vyměnit převodovku za Celica za stejnou cenu."
"Byl to dárek od přítele," vysvětlovala máma.
Hank tiše hvízdl. "To je asi dobrý kamarád."
"Jmenuje se Scott Parnell," řekla máma. "Starý rodinný přítel."
"Scott Parnell," uvažoval nahlas Hank a položil si ruku na ústa. "Je jméno mi zní povědomě. Znám jeho rodiče?"
"Jeho máma, Lynn, žije v Deacon Road,ale Scott se v létě odstěhoval."
"Zajímavé," zamumlal Hank. "Máš nějakou představu o tom, kde teď je?"
"Někde v New Hampshiru. Ty znáš Scotta?"
Hank ignoroval její dotaz a zavrtěl hlavou. "New Hampshire je krásná země," zašeptal uznale. Jeho hlas byl tak hladký, že mi skoro zařezával do kůže.
Stejně dráždivá byla skutečnost, že vypadal jako mladší bratr mojí mámy. Skutečný a opravdový. Většinu obličeje mu zakrývaly vousy, ale i tak jsem poznala, že má dokonalou pokožku a skoro žádné vrásky. Počítala jsem s možností, že moje máma začne znova randit, a že se možná i znovu vdá, ale jejího manžela jsem si představovala jinak. Hank Millar byl jako nějaký chlap z vejšky, který se skrýval pod oblekem barvy žraločí šedé.
U Coopersmith Hank zaparkoval na zadním parkovišti. Když jsme vystoupili z auta, můj nový mobil zazvonil. Než jsem odjela, napsala jsem Vee moje nové číslo. Tohle znamenalo, že ho dostala.
ZLATO, JSEM PŘED TVÝM DOMEM. KDE SEŠ?
"Sejdeme se vevnitř," řekla jsem mámě a Hankovi. "Musím si napsat," vysvětlovala jsem ji a zamávala s telefonem.
Máma mi věnovala zamračený pohled, kterým mi naznačovala, abych si pospíšila. Pak přijala Hankovo rámě a nechala se dovést ke dveřím restaurace.
Já se zaměřila na odepsání Vee.
HÁDEJ KDE JSEM.
NĚJAKÁ NÁPOVĚDA? odepsala mi.
PŘÍSAHEJ, ŽE TO NEŘEKNEŠ ŽIVÉ DUŠI.
MUSÍŠ SE PTÁT?
Neochotně jsem odepsala: VEČEŘE S TÁTOU MARCIE.
#?@#$?!&
MOJE MÁMA S NÍM CHODÍ.
ZRÁDCE! JESTLI SE VEZMOU, TY A MARCIE ... TOHLE JE ASI HODNĚ CHABÁ ÚTĚCHA! VÍ, ŽE MI TEĎ PÍŠEŠ? zeptala se.
NE. JSOU SPOLU VEVNITŘ. JÁ JSEM NA PARKOVIŠTI - COOPERSMITH.
SUPER. KOUKÁM, ŽE VÁS NEVZAL NA ŽÁDNÝ BLAFY.
OBJEDNÁM SI TO NEJDRAŽŠÍ Z JÍDELÁKU. JESTLI VŠECHNO PŮJDE PODLE PLÁNU, NAKONEC CHRSTNU HANKOVI JEHO PITÍ DO OBLIČEJE.
HA! NA TO KAŠLI. VYZVEDNU SI TĚ. MUSÍME SE VIDĚT. UŽ JE TO TAK DLOUHO. UMŘU, JESTLI TĚ NEUVIDÍM!
TOHLE JE NA HOUBY! odepsala jsem jí. MUSÍM TU ZŮSTAT. MÁMA JE SE MNOU NA VÁLEČNÉ STEZCE.
ODMÍTÁŠ MĚ?!
MUSÍM SPLATIT RODINNÉ DLUHY. DEJ MI VÍC ČASU.
UŽ JSEM TI ŘEKLA, ŽE UMÍRÁM?
JÁ TAKY. JSI NEJLEPŠÍ, VÍŠ TO, NE?
JO. DOSLOVA.
UVIDÍME SE ZÍTRA V ENZU VE 4 NA OBĚD? V POLEDNE?
DOMLUVENO.
Zandala jsem telefon a přešla jsem po štěrkovém parkovišti. Vešla jsem dovnitř. Světla byla ztlumená. Dekorace byla chlapská a stylová v kombinaci s cihlovou stěnou, červenou kůží v boxech a s lustry ve tvaru parohů. Vzduch naplňovala vůně masa a grilujícího se masa. Televize v baru vysílaly sportovní zápas.
"Můj doprovod vešel asi před minutou," řekla jsem hostesce. "rezervace je na Hanka Millara."
Rozzářila se. "Ano. Hank právě přišel. Můj táta s ním hraje golf, takže ho znám hodně dobře. Je pro mě jako druhý otec. Jsem si jistá, že ho ten rozvod zničil, takže je hezké ho vidět znovu randit."
Vzpomněla jsem si na to, co řekly kamarádky Marcie. Že má její máma kamarády všude. Modlila jsem se, aby Coopersmith nebyl na jejím radaru. Obávala jsem se, jak rychle by se tahle novinka o chození mohla roznést.
"Myslím, že to záleží na tom, koho se ptáš," zamumlala jsem.
Úsměv hostitelky mě vyváděl z míry. "Ach! To ode mě bylo tak bezohledné. Máš pravdu. Jsem si jistá, že by s tím jeho ex-manželka nesouhlasila. Neměla jsem nic říkat. Tudy prosím."
Úplně špatně si přebrala mojí poznámku, ale nechala jsem jí při tom. Šla jsem za ní kolem baru, po krátkém schodišti a pak do jídelního kouta v ústraní. Na cihlové zdi visely černobílé fotky slavných mafiánů. Stoly byly z poklopů starých lodí. Říkalo se, že podlaha byla z břidlice dovezené ze zříceniny hradu ve Francii, který pocházel ze šestnáctého století. V duchu jsem si poznamenala, že měl Hank rád staré věci.
Hank se zvedl z křesla, když mě uviděl přicházet. Ach, gentleman. Kdyby jenom věděl, co jsem pro něj měla připravené.
"Psala ti Vee?" zeptala se máma.
Sedla jsem si do křesla a dala před sebe menu, abych tak zablokovala Hankovi výhled. "Jo."
"Jak je jí."
"Dobře."
"Stejná stará Vee?" popichovala mě.
Vydala jsem souhlasné hm.
"Měli byste tenhle víkend někam vyrazit," navrhla.
"Už jsme domluvené."
Po chvilce zvedla máma i vlastní menu. "Páni! Všechno vypadá báječně. Bude těžké si něco vybrat. Co si dáš ty, Noro?"
Prohlédla jsem si sloupeček s cenami a hledala tu nejvyšší.
Najednou se Hank rozkašlala a povolil si kravatu, jako kdyby spolknul vodu ze špinavé trubky. Jeho doširoka rozevřené oči se nevěřícně dívaly před sebe. Sledovala jsem jeho pohled a viděla Marcie Millar, jak vcházela dveřmi se svojí matkou.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Marti Marti | Web | 19. října 2011 v 19:22 | Reagovat

Kapča je dlouhá, tak jsem jí rozdělila. Zítra zbytek.

2 lucky lucky | 19. října 2011 v 20:04 | Reagovat

[1]: děkujeme..si zlatá.. a doufám že asspon hank dostane facku :-D

3 Lara Lara | 19. října 2011 v 20:29 | Reagovat

to je bomba už se těším na zítřek :-D  :-D

4 Viky Viky | 19. října 2011 v 20:48 | Reagovat

super :-D  :-D tešim se na další [:tired:]

5 jane jane | 19. října 2011 v 21:24 | Reagovat

lol to bude něco

6 Tessa Tessa | 19. října 2011 v 22:03 | Reagovat

Z toho by mohla být rvačka... Marciina matka by mohla přizabít tu Nořinu, protože ta mi pěkně leze na nervy. :-D
A já už chci zase i Patche. :-D

Moc děkuji za překlad. Jsi úžasná!! <3

7 annaliesen annaliesen | 20. října 2011 v 8:06 | Reagovat

paráda to jsem zvědavá jak to bude pokračovat  tam bude křik ze jo ;-)  :-D  :-D  :-D honem další díl

8 síma síma | 20. října 2011 v 17:14 | Reagovat

chudák nora, tkahle ju bude merci šikanovat ještě víc :-( ale ta její matkaa hank si to zaslouží :-D díky moc a supr překládek :-D  ;-)

9 lucky lucky | 20. října 2011 v 19:23 | Reagovat

[6]: tak nějak :-D taky ste tak napnutý jak já a chodíte sem každých 10 minut?, .D já jo :D

10 Viky Viky | 20. října 2011 v 19:43 | Reagovat

[9]: joo :-D chodim sem asi asi 100 krat za den jestly neni další kapitola už se tešim!! [:tired:]  [:tired:]  :-D

11 lucky lucky | 20. října 2011 v 19:46 | Reagovat

[10]: a taky chceš aby ta mrcha a hank dostali po tlamě?? :-D oritiže já jo :-D a už mě štve patch že jí vymazal pamět :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama