Silence - 9.kapitola

22. října 2011 v 22:19 | Marti |  Silence (Becca Fitzpatrick)

kapitola 9



Bílé SUV zastavilo. Motor se vypnul a dveře na straně řidiče se otevřely. Někdo vystoupil do šedé temnoty.

Muž. Vysoký. Měl na sobě volné džínsy a bílé baseballové tričko s rukávy až po lokty. Obličej měl ukrytý pod kšiltovkou, ale i tak jsem viděla silný tvar jeho čelisti a jeho ústa. Ten obraz mnou projel a já sebou trhla, jako kdybych dostala ránu elektrickým proudem. Myslí mi projel černý blesk a tahle intenzivní barva mi na několik sekund zatemnila vidění.

"Takže ses k nám po tom všem rozhodl přidat?" zavolal na něj Gabe.

Návštěvník neodpověděl.

"Tenhle odmítá naší nabídku," pokračoval Gabe a kopnul špičkou boty do B.J, který byl pořád na zemi stočený do klubíčka. "Nechce přísahat věrnosti. Myslí si, že je pro mě až příliš dobrý. A to mi říká kříženec."

Gabe a jeho dva kamarádi se zasmáli, ale i kdyby řidič SUV pochopil jeho vtip, nedal to na sobě najevo. Dal si ruce do kapes a v tichosti je sledoval. Myslela jsem, že jeho pohled na mě spočíval trošku moc dlouho. ale byla jsem tak nervózní, že se mi to mohlo jenom zdát.

"Proč je tady ona?" zeptal se tiše a zvedl ke mně bradu.

"Špatný místo, špatný čas," řekl Gabe.

"Teď je z ní svědek."

"Řekl jsem jí, aby vypadla." Zdálo se mi to, nebo zněl vážně defenzivně? To bylo poprvé za celou noc, kdo alespoň trošku zpochybnil jeho autoritu a já skoro cítila, jak ve vzduchu kolem něj prskala negativní energie.

"A?"

"Nechtěla odejít."

"Bude si všechno pamatovat."

Gabe si pohodil v ruce železnou tyč. "Můžu jí přesvědčit, aby nepromluvila."

Oči řidiče přejely na B.J na zemi. "Stejně jako si přesvědčil jeho, aby promluvil?"

Gabe se zamračil. Sevřel pevněji železnou tyč. "Máš snad lepší nápad?"

"Jo. Nech ji jít."

Gabe si sevřel nosní přepážku a krátce se zasmál. "Pustit jí," zopakoval. "Co jí odradí od toho, aby šla přímo na policii? No, Jeve? Přemýšlel jsi vůbec nad tím?"

"Nebojíš se policie," řekl mu Jev klidně, ale já věděla, že tohle bude zlé. Už podruhé nepřímo napadnul Gabovu moc.

Rozhodla jsem se zariskovat a vložila se do jejich debaty. "Když mě necháte jít, slibuju, že nebudu mluvit. Ale dovolte mi ho vzít sebou." Ukázala jsem na B.J. na zemi. Ta slova, jako kdyby mi vycházela z hloubi duše. Zaplašila jsem děsivou myšlenku na to, že budu muset promluvit. Nemohla jsem nechat tenhle druh násilí nepotrestaný. Kdyby byl Gabe volný, nic by ho nezastavilo od mučení a zastrašování dalších obětí. Snažila jsem se, aby mi na očích nebyly znát moje myšlenky, protože jsem se bála, že by je na mě Gabe uviděl.

"Slyšels jí," řekl Jev.

Gabe zaťal zuby. "Ne. On je můj. Čekal jsem měsíce na to, až mu bude šestnáct. Teď se ho nevzdám."

"Budou tady jiní," řekl Jev a vypadal zvláštně uvolněně, když si přejel prsty po temeni hlavy. "Odejdi."

"Jo? Odejít a být jako ty? Nemáš svého Nephila. Tohle bude dlouhý a osamělý Chešvan, kámo."

"Chešvan je pořád ještě týdny daleko. Máš čas. Můžeš si najít někoho jiného. Nech toho Nephilima a tu holku jít."

Gabe přistoupil k Jevovi. Jev byl vyšší a chytřejší. Věděl jak si zachovat chladnou hlavu - to jsem pochopila během pouhých pár sekund- ale Gabe měl výhodu v tom, že byl mohutnější. Jev byl vysoký a hubený jako gepard. Gabe spíš připomínal býka. "Předtím jsi nás poslal k šípku. Prohlásil si, že máš nějaké obchodní jednání. Co se mě týká, tohle není tvoje starost. Je mi z tebe zle. Zjevíš se v poslední minutě a střílíš po nás rozkazy. Neodejdu, dokud mi ten Nephil nebude přísahat jeho věrnost."

Zase ta slova. Přísaha věrnosti. Povědomé, ale přesto vzdálené. Na nějaké hlubší úrovni mého myšlení jsem věděla, co to znamená. Jenže jsem si na to nemohla vzpomenout. Ať tak či onak, věděla jsem, že by to mělo pro B.J. hrozné následky.

"Tohle je moje noc," dodal Gabe a tak zazdil skutečnost, že právě poplival jeho autoritu. "Skončí tak, jak budu chtít já."

"Počkej chvíli," přerušil ho muž v šedé mikině. Zněl omámeně. Rozhlížel se po ulici. "Gabe! Tvůj Nephil. Je pryč!"

Všichni jsme se otočili směrem k místu, kde ještě před chvílí leželo B.J. nehybné tělo. Krvavá skvrna na štěrku byl jediný důkaz toho, že tam byl."

"Nemohl se dostat daleko," odsekl Gabe. "Dominiku, ty běž tudy," přikázal muži v šedé mikině a ukázal směrem dolů. "Jeremiáši, zkontroluj obchod." Ten druhý v bílém tričku s nápisem odběhnul za roh.

"Co s ní?" zeptal se Jev Gaba a kývl na mě.

"Nechceš dělat spíš něco užitečného a přivést mi zpátky mého Nephila?" odsekl mu Gabe.

Jev zvedl ruce do úrovně ramen. "Jak chceš."

Cítila jsem, jak mi žaludek spadnul až ke kolenům, když jsem si uvědomila co se děje. Jev odchází. Byl to sice kamarád, nebo možná známý Gaba, což mě trošku znervózňovalo, ale zároveň to byl můj poslední pokus dostat se odtud. Až do téhle chvíle se zdálo, žebyl na mojí straně. Jestli odejde, budu v tom na vlastní pěst. Gabe dal jasně najevo, že je alfa samec a já nebudu předstírat naději, že se jeho další dva kamarádi postaví na mojí stranu.

"Prostě jenom tak odejdeš!" křičela jsem za Jevem. Gabe mě ale kopnul zezadu do nohy a nutil mě padnout na kolena. Chtěla jsem na něj znovu zakřičet, ale měla jsem vyražený dech.

"Bude jednodušší, když se na to nebudeš dívat," řekl mi Gabe. "Jenom jedna pořádná rána a bude to poslední věc, kterou ucítíš."

Vrhla jsem se vpřed a chtěla utéct, ale Gabe mě chytnul za vlasy a prudce mě strhnul zpátky. "To nemůžeš udělat!" křičela jsem. "Nemůžeš mě prostě zabít."

"Nehýbej se," zavrčel.

"Nenech ho to udělat, Jeve!" zavolala jsem. I když jsem ho neviděla, byla jsem si jistá, že mě slyší, protože Suv pořád ještě nenastartovalo.

Válela jsem se na štěrku a snažila se otočit, abych uviděla železnou tyč a stačila včas uhnout. Do pěsti jsem schovala kameny. Silou jsem se zvedla na tak dlouho, abych uviděla Gaba a hodila je po něm. Jeho velké ruce se ke mně sehnuly a zatlačili mi obličej do země. Nos jsem měla ohnutý v bolestivém úhlu a do brady a tváře mě řezaly kameny. Ozval se odporný praskavý zvuk a Gabe se na mě svalil. Přes opar paniky jsem se snažila přemýšlet, jestli se mě snažil udusit. Zabít mě rychle mu asi nestačilo, co?

Lapala jsem po dechu a snažila se dostat z pod jeho těla. Vyškrábala jsem se na nohy a otočila se. Skrčila jsem se do obranné pozice. Očekávala jsem, že najdu Gaba s tyčí v ruce připravené zaútočit. Můj pohled klesl k zemi. Ležel tváří k zemi a ze zad mu trčela železná tyč. Někdo ho s ní probodnul.

Jev si rukávem otíral tvář, která se leskla potem. U jeho nohou sebou Gabe škubal a třásl se. Nadával a nesouvisle něco blábolil.

Nemohla jsem uvěřit, že je pořád naživu. Tyč mu musela projít přímo páteří.

"Tys ho ... bodnul."

"Jo a on z toho nebude mít moc velkou radost, takže doporučuju se co nejdřív vypařit," řekl Jev a zaryl mu železnou tyč ještě hlouběji. Podíval se na mě a zvednul obočí. "Radši dřív, než později."

Couvala jsem od něj dál. "Ale co ty?"

Díval se na mě až nesmyslně dlouhou chvíli, vzhledem k okolnostem. V jeho rysech jsem uviděla krátký záblesk lítosti. Opět jsem cítila, jak si moje paměť něco snaží vybavit. Jenže to bylo mimo můj dosah. Otevřela jsem pusu, ale spojení mezi mojí myslí a mými slovy bylo zničené. Byla jsem ztracená a nemohla jsem přijít na to, jak to spojení obnovit. Musela jsem mu něco říct, ale nemohla jsem přijít na to, co.

"Můžeš tu zůstat a čekat, ale myslím, že už B.J. zavolal policii," řekl Jev a zabodl tyč ještě hlouběji, což způsobilo že se Gabovo tělo napjalo a pak zase ochablo.

Jako naschvál noc protnul zvuk kvílejících sirén.

Jev chytil Gaba pod pažemi a odtáhl ho do vysoké trávy na druhé straně uličky. "Když pojedeš dál touhle cestou a pořádně na to dupneš, za chvíli odtud budeš pěkných pár kilometrů."

"Nemám auto."

Jeho pohled se střetnul s tím mým.

"Přišla jsem sem," vysvětlila jsem. "Šla jsem pěšky."

"Andílku," řekl, jako kdyby upřímně doufal, že jsem si dělala srandu.

Byli jsme spolu jenom chvilku a to mu dávalo těžko oprávnění pro to říkat mi takovými jmény. Přesto moje srdce při tomhle oslovení udělalo kotrmelec. Andílku. Jak mohl znát jméno, které mě už celé dny pronásledovalo? Jak bych mohla vysvětlit děsivé černé záblesky, které byly ještě intenzivnější, když ke mně přišel blíž. Nejvíc znepokojivé ale bylo, když jsem si pospojovala všechny kousky dohromady ...

Patch, zašeptal nějaký hlas v mém podvědomí. Tohle jediné slovo uniklo z obrovské klece uvnitř mě. Naposledy jsem se takhle cítila, když Marcie řekla jeho jméno.

Jediná tahle slabika způsobila, že se na mě ze všech stran začala valit obrovská hejna nesnesitelné, vše pohlcující temnoty. Snažila jsem se soustředit a upírala pohled na Jeva. Snažila jsem se dát moje pocity do slov. Věděl něco, co já ne. Možná věděl něco o tajemném Patchovi. Možná věděl něco o mně. Určitě věděl něco o mně. Jeho přítomnost mě zaplavovala emocemi tak hlubokými, že to nemohla být náhoda. Ale co spojovalo Patche, Marcie, Jeva a mně?

"Znám - znám tě?" zeptala jsem se ho. Nemohla jsem přijít na žádné vysvětlení.

Díval se na mě bez jakékoliv emoce. "Žádné auto?" ujišťoval se a ignoroval mojí otázku.

"Žádné auto," zopakovala jsem a můj hlas byl výrazně tišší.

Zaklonil hlavu, jako kdyby se díval na měsíc a myslel si Proč já? Pak ukázal na bílé SUV a vykročil k němu. "Naskoč si."

Zavřela jsem oči a snažila se přemýšlet. "Počkej. Musíme tu zůstat a svědčit. Jestli utečeme, jenom tím potvrdíme naší vinu. Řeknu policii, žes zabil Gaba, abys mi zachránil život." Pak mě něco napadlo. "Najdeme Gaba a donutíme ho, aby svědčil taky."

Jev otevřel dveře řidiče na jeho SUV. "Všechno tohle by platilo, kdyby se dalo na policii spolehnout."

"O čem to mluvíš? Je to policie. Je to jejich práce chytat zločince. My tady nejsme ti špatní. Gabe by mě zabil, kdybys nezakročil."

"O téhle části nepochybuju."

"Tak co?"

"Tohle není věc, kterou by mohli místní strážci zákona zvládnout."

"Jsem si jistá, že vražda spadá pod jejich kompetenci," argumentovala jsem.

"Dvě věci," řekl trpělivě. "Za prvé, já Gaba nezail. Jenom jsem ho znehybnil. Za druhé, věř mi, že Jeremiáš a Dominic nepůjdou dobrovolně do vězení bez toho, aby způsobili obrovské krveprolití."

Otevřela jsem pusu, abych mohla protestovat, jenže jsem koutkem oka viděla, jak sebou Gabe škubnul. Byl zázrak, že nebyl mrtvý. Vzpomněla jsem si na způsob, jakým se mnou svýma očima manipuloval. Mohla jsem jen hádat, jestli tohle byla další silná forma hypnózy nebo nějakých kouzelnických triků. Použil nějaký trik, aby se vyhnul smrti? Měla jsem pocit, že tu bylo něco mnohem tajemnějšího a většího, než jsem mohla pochopit. Ale -

Co přesně?

"Řekni mi, na co myslíš," řekl Jev tiše.

Váhala jsem, ale nebyl na to čas. Jestli Jev znal Gaba, pak musel vědět i o jeho schopnostech ... "Viděla jsem Gabe udělat - trik. Magický trik." Jevův ponurý výraz mi potvrdil, že nebyl překvapený tím, co jsem řekla. Dodala jsem: "Udělal něco, co není možné. Změnil se v medvěda."

"To je jenom špička ledovce, pokud jde o to, co všechno dokáže udělat."

Polkla jsem, když mi vyschlo v ústech. "Jak to udělal? Je to kouzelník?"

"Něco takového."

"Použil nějaké kouzlo?" Nikdy jsem si ani na sekundu nemyslela, že by mohlo existovat nějaké takhle přesvědčivé kouzlo. Až do teď.

"Jo, něco podobného. Poslouchej, čas se nám krátí."

Přejela jsem pohledem po místu, kde bylo částečně trávou zakryté Gabovo tělo. Kouzelníci mohli vytvářet iluze, ale nemohli vzdorovat smrti. Nebyla tu žádná možnost, jak by tohle mohl přežít.

Sirény se blížili a Jev mě posunul blíž k SUV. "Čas vypršel."

Ani jsem se nepohnula. Nemohla jsem. Moje morální zodpovědnost mě nutila zůstat tady -

"Jestli se tady budeš poflakovat a mluvit s policí, budeš mrtvá do konce týdne. A s tebou i každý policajt, který se do toho nějak zapojí. Gabe zastaví vyšetřování ještě dřív, než začne."

Přemýšlela jsem ještě dvě sekundy. Nechtěla jsem Jevovi věřit. Jenže z nějakého až moc složitého důvodu na to, abych ho teď pochopila, jsem to udělala.

Sedla jsem si do auta vedle něj a připoutala se. V hrudním koši mi srdce divoce bilo. Položil ruku na něco, co jsem identifikovala jako řadící páku a položil paži za moje sedadlo, když otáčel hlavu, aby viděl zadním oknem ven.

Jev zatočil do uličky a vycouval na ulici. Pak se hnal dopředu ke křižovatce před námi. Na rohu byla zastávka na znamení, ale jeho Tahoe nezpomalovalo. Byla jsem v pokušení zeptat se Jeva, jestli ví o stopce, ale jenom jsem sevřela úchyt nad dveřmi a jenom doufala, že se temná silueta posune pryč z našeho pruhu. Železná tyč trčící Gabovi ze zad byla v příšerném úhlu a mlhavé světlo odhalovalo nějakou poničenou věc na jeho zádech. Zlomené křídlo.

Jev šlápl na plyn a zařadil vyšší rychlostní stupeň. Auto vyrazilo dopředu a stále zrychlovalo. Gabe byl příliš daleko na to, abych viděla jeho výraz, ale nejevil žádné známky pohybu. Byl skrčený a nohy měl ohnuté. Ruce měl natažené před sebou, jako kdyby si myslel, že nás tím dokáže zastavit. Chytla jsem bezpečnostní pás. "Přejedeš ho!"

"Uhne."

Nohou jsem podvědomě dupala na imaginární brdový pedál. Vzdálenost mezi Gabem a Tahoe se rychle snižovala. "Jeve-hned-zastav!"

"Tohle ho stejně nezabije."

Dupl na plyn a přinutil tak Tahoe jet ještě rychleji. A pak se všechny stalo příliš rychle.

Gabe skočil a řítil se vzduchem směrem k nám. Udeřil do čelního skla, které popraskalo a připomínalo pavučinu. Vzápětí zmizel z dohledu.

Auto naplnil výkřik a já si uvědomila, že byl můj.

"Je nahoře na autě," řekl Jev. Najel na obrubník. Srazil z chodníku lavičku a projel pod nízkým stromem. Pak prudce strhnul volant doleva a my byli zpátky na silnici.

"Spadnul? Kde je? Je pořád nahoře?" Přitiskla jsem tvář k oknu a snažila se dohlédnout nahoru.

"Drž se."

"Čeho?" zakřičela jsem a znova se chytila držáku nad oknem.

Nikdy jsem necítila brzdy. Jev ale musel přímo zašlápnout pedál, protože se Tahoe několikrát otočilo, než se zaskřípěním kol zastavilo. Praštila jsem se ramenem o dveře. Koutkem oka jsem zahlédla prolétnout vzduchem něco tmavého. S kočičí elegancí to spadlo na zem. Gabe tam zůstal moment ležet. Byl k nám otočený zády.

Jev zařadil jedničku.

Gabe se ohlédl. Vlasy měl přilepené k obličeji a měl je nasáklé potem. Jeho pohled se setkal s tím mým. Jeho ústa se ďábelsky rozevřela. Něco říkal, když se Tahoe rozjelo. A i když jsem nemohla rozluštit z jeho pohybu rtů ani jediné slovo, zpráva byla jasná. Tohle není konec.

Opřela jsem se zpátky do sedadla a pomalu dýchala. Jev se rozjel způsobem, který určitě musel zanechat otisky pneumatik na silnici.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 david david | 22. října 2011 v 22:36 | Reagovat

nej kapitola zatím xD

si užasná díky

2 Nida Nida | 22. října 2011 v 22:50 | Reagovat

Tak tohle byla síla! Děkuju ti, za to, že jsi tak dokonalá a překládáš! :) Aaaach! Další! Další!!! :D

3 Lara Lara | 22. října 2011 v 22:54 | Reagovat

tak to bylo něco O_O jsi úžasná :-) honem další :-D

4 Life's good Life's good | 22. října 2011 v 22:56 | Reagovat

perfektní, dokonalý... líbí se mi, jak Nora dokáže Patche vždy překvapit :D

P. S.: Nevíte, jak se vyslovuje Patchovo skutečné jméno Jev? :D Jen ze zvědavosti :D

5 Marti Marti | Web | 22. října 2011 v 23:01 | Reagovat

[4]: Není.. ;-)

6 Anett=) Anett=) | 22. října 2011 v 23:31 | Reagovat

dokonalý :-D  :-D prej on je kouzelník tak to mě dostalo :-D  :-D jmeno Jev se my libi vic než Patch ale zas patch je originalní :-)

7 annaliesen annaliesen | 22. října 2011 v 23:54 | Reagovat

to bude skradka jeho pravého jména že jo moc pěkné takhle rychle překládáš ty si úžasná :-D  :-D  :-D  :-)  :-)

8 Mannon Mannon | Web | 23. října 2011 v 1:02 | Reagovat

[7]:juchůů :D děkuji jsi zlatoo!! :D jinak to není zkratka ale jeho jméno ... myslím ve 2. díle se o tom zminoval...nebo na konci 1.... ted si nevzpomenu, ale vím že to tam Patch Noře říkal, jak si zasloužil přezdívku Patch a že jeho jméno je ve skutečnosti Jev...:D
už se těším na další kapitolu :D

9 barčus barčus | 23. října 2011 v 6:48 | Reagovat

[8]: na konci druhého, když jí vracel prsten :D barčus

10 monika monika | 23. října 2011 v 8:30 | Reagovat

prosim ťa kolko kapitol má vlastne Silence? :-P  :-P

11 Míša Míša | 23. října 2011 v 9:02 | Reagovat

úžasná kapitola :-) Go, go Patch!

12 Andy Andy | 23. října 2011 v 11:41 | Reagovat

Páni,páni,páni... !! :-D  :-D  Potřebuju další :-D  :-D  Jsi skvělá..Děkujeme za překlad ;-)

13 Łucííí Łucííí | E-mail | 23. října 2011 v 11:41 | Reagovat

wow...good ;D

14 Clara Clara | 23. října 2011 v 12:04 | Reagovat

lol konečně Patch, měla mu to říct, jestli nezná Patche, ten by pak čučel :-D

15 Mary Mary | 23. října 2011 v 13:31 | Reagovat

Mna by len zaujimalo preco zacal nosit biele veci? O_O a stve ma ze sa sprava tka odmerane!! :-?

16 viki viki | 23. října 2011 v 13:40 | Reagovat

Děkuji za překlad !

17 Łucííí Łucííí | E-mail | 23. října 2011 v 15:12 | Reagovat

to neni Patch...kdyby byl tak by mu ten kluk řikal Patchi...a ten kluk ho ale oslovil Jeve...

18 david david | 23. října 2011 v 15:35 | Reagovat

ale Patch je přezdívka. na konci druhého dílu dal PAtch(Jev) Noře prsten kde vyril jejich jmena. Nora a Jev

19 Lucia Lucia | Web | 23. října 2011 v 16:34 | Reagovat

jj Jev je jeho skutocne meno a Patch je len prezivka....musi to byt Patch preco by ju niekto neznami potom volal Andílku???? :D

20 Łucííí Łucííí | E-mail | 23. října 2011 v 17:16 | Reagovat

moment...druhý díl???...já četl zatím jen zavrženého...to je teda jaký díl???

21 david david | 23. října 2011 v 17:23 | Reagovat

zavržený je první crescendo je druhý a silence třetí xD

22 Mannon Mannon | Web | 23. října 2011 v 17:40 | Reagovat

[15]:odměřený je proto, že chce Noru chránit .. vzpomeň si na ten Nořin sen, jak ho pomocí tmy našla... jak šla ven z domu, po tom co se vrátila z nemocnice... tam jí přece řekl, že si nesmí nic pamatovat, aby jí mohl lépe chránit, že jen tak je to pro ni bezpečnější !§ :D ;-)  :-)  :-)  :-)

23 Mary Mary | 23. října 2011 v 17:55 | Reagovat

[22]: ano viem ale aj tak ma to hneva! :-D  :-D  :-D

24 Mannon Mannon | Web | 23. října 2011 v 19:19 | Reagovat

[23]: nejsi jediná :D :D mě taky... už bych si i přála, aby konečně všechno bylo jako dřív :D jinak brzo zešílím :D :D nechtěla bych někdy zažít, že jen tak prostě se mi vygumuje pamět posledních několika měsíců :D to je pak zralé akorát tak na svěrací kazajku a samotku :D :D

25 Mary Mary | 23. října 2011 v 19:56 | Reagovat

[24]: no a este k tomu zabudnut na takeho chlapa ako je Patch? to je fakt na kazajku :-D  :-D

26 Mannon Mannon | Web | 23. října 2011 v 20:10 | Reagovat

[25]: naprosto musím souhlasit :D :D :D takoví chlapi se nezapomínaj :D

27 lucky lucky | 23. října 2011 v 20:23 | Reagovat

tak to mě dostalo prej. co má společného patch a jev? :-D jinak supr kapitoolka déky ;-)  :-) ale ten patch už mě fakt deptá :-D :-(

28 Ellen Ellen | 23. října 2011 v 20:43 | Reagovat

[10]:
34 kapitol.. tuším že to marti psala nekde u epilogu :)

29 Life's good Life's good | 23. října 2011 v 20:52 | Reagovat

Bude dnes ještě nějaká kapitolka? Jen abych věděla, zda jít v klidu spát nebo si počkat. :)

Klidně si počkám, ale jen abych nečekala dneska zbytečně. Budu ráda za tvou odpověď. :)

Jinak překládáš úplně super a rychle. ;)

30 Marti Marti | Web | 25. října 2011 v 0:00 | Reagovat

No s tim jménem je to sporný.. Četla jsem tuhle knížku a zmiňujou se tam o něm, ale on řekne že to jméno si vzal potom, co jí unesli.. Tak nevím, jestli je to jeho skutečný..

31 Wendy Wendy | 27. května 2013 v 21:29 | Reagovat

Jeho pravý jméno je Jev. Nora to má přece na tom prstenu jejího táty. Kdo četl druhej díl, tak tam to bylo ;))
Jinak je to úža :*

32 TweetLiars TweetLiars | E-mail | Web | 7. října 2013 v 14:05 | Reagovat

Čítam, čítam a zrazu vidím slovo Jev.
A v mojej hlave ohňostroj a meno Patch!
ÁNO,ÁNO,ÁNO !!!!! Je to čím ďalej tým lepšie ... sakra práce , obdivujem ľudí ktorý dokážu niečo také vymyslieť. Pri tejto kapitole som sa na stolička vrtela jak osina v zadku :D a v sebe som mala taku obrovskú radosť že sa stretla s Patchom aj keď v skutočnosti si ho veľmi nepamätá len jej podvedomie - aj tak som celá žiarila!  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama