Silence - Prolog

6. října 2011 v 23:49 | Marti |  Silence (Becca Fitzpatrick)

Prolog



Elegantní černé Audi zastavilo na parkovišti s výhledem na hřbitov. Žádný ze tří mužů, co byli uvnitř, ale neměli v úmyslu věnovat mrtvým jakýkoliv respekt. Byla hodina po půlnoci a pozemek byl oficiálně zavřený. Zvláštní letní mlha se nad nimi lehce a bezútěšně vznášela. Vypadalo to, jako kdyby nad nimi byl řetězec neklidných duchů. Dokonce i dorůstající srpek měsíce se podobal zavřenému víčku oka. Když se usadil prach na silnici, řidič vyskočil a ihned otevřel zadní dveře auta.

Jako první vystoupil Blakely. Byl vysoký s prošedivělými vlasy a tvrdou hranatou tváří - jako člověku mu bylo skoro třicet, ale v letech Nephilimů byl mnohem starší. Za ním vyšel další Nephilim. Hank Millar. Hank byl taky neobyčejně vysoký. Měl blond vlasy a modré roztěkané oči. Měl zvláštní osobní kouzlo. Jeho krédem bylo "Spravedlnost nad slitování" a to bylo v kombinaci s jeho rychlým nástupem k moci v podsvětí Nephilimů důvod, proč si vysloužil přezdívku Pěst spravedlnosti, Železná pěst a ta nejznámější Černá ruka. Mezi svým lidem byl přivítaný jako vizionářský vůdce. Zachránce. Ale v užších kruzích byl tiše nazýván Krvavou rukou. Tiché hlasy mu neříkali Vykupitel, ale Nemilosrdný diktátor. Hank si myslel, že je jejich nervózní tlachání zábavné. Byl to pravý diktátor s absolutní mocí, kterému nikdo nekladl odpor. Snad jednou naplní jejich očekávání.

Hank udělal krok dopředu a zapálil si cigaretu. Dlouze si potáhnul. "Jsou moji muži na místě?"

"Deset lidí je v lese nad námi," odpověděl mu Blakely. "Dalších deset je v autech u obou východů. Pět je na různých místech na hřbitově. Tři jsou u dveří mauzolea a dva u plotu. Ještě pár a prozradili bychom se. Chlap, se kterým se dneska večer setkáš, bude mít nejspíš svojí vlastní zálohu."

Hank se ve tmě zasmál. "O tom pochybuju."

Blakely zamrkal. "Přivedls dvacet pět svých nejlepších Nephilimských bojovníků proto, aby šli všichni proti jednomu chlapovi?"

"Není to obyčejný chlap," připomněl mu Hank. "Nechci dneska večer nic zkazit."

"Máme Noru. Jestli bude dělat potíže, dáš mu jí k telefonu. Říká se, že andělé nemůžou cítit dotek, ale emoce, to je něco jiného. Jsem si jistý, že ucítí, když bude křičet. Dagger je u ní. Čeká na rozkazy."

Hank se obrátil na Blakelyho a věnoval mu malý, spokojený úsměv. "Dává na ní pozor Dagger? Není příčetný."

"Říkals, že chceš zlomit jejího ducha."

"To jsem vážně řekl?" zavzpomínal Hank. Byly to čtyři dny od chvíle, kdy jí zajal. Odtáhl jí z místnosti pro údržbu v Zábavního parku v Delphách. Už jí ale naučil pár priorit, které by měla mít. Za prvé, nikdy nepodkopávat před muži jeho autoritu. Za druhé, být oddaná své Nephilimské krvi. A snad to nejdůležitější, ukázat svému otci její respekt. Blakely podal Hankovi malý přístroj s tlačítkem uprostřed, který zářil nadpozemským odstínem modré. "Dej si to do kapsy. Když stiskneš to modré tlačítko, tvoji muži se vyrojí ze všech stran."

"Vylepšili to trošku démoni?" zeptal se Hank.

Přikývnul. "Když to zmáčkneš, dočasně tím anděla znehybníš. Nemůžu ti ale říct, na jak dlouho. Je to jenom prototyp a já ho ještě neotestoval."

"Řekl jsi o tom někomu?"

"Nařídils mi, abych mlčel, můj pane."

Hank si strčil spokojeně přístroj do kapsy. "Drž mi palce, Blakely."

Přítel ho poplácal po rameni. "Nepotřebuješ to."

Hank rychlým pohybem odhodil cigaretu a sestoupil po kamenných schodech vedoucích na hřbitov. Celý kus půdy byl pokrytý mlhou, takže nic neviděl. Doufal, že anděla uvidí jeho lidi nahoře. Byl upokojený myšlenkou, že byl doprovázený svojí vyvolenou a vysoce vytrénovanou obranou armádou.

Když sešel ze schodů, opatrně se rozhlédl po stínech okolo. Začalo mrholit a to rozptylovalo mlhu. Rozeznal tyčící se náhrobní kameny a stromy, které byly podivně zkroucené. Hřbitov byl zarostlý a vypadal jako labyrint. Není divu, že Blakely navrhl na setkání zrovna tohle místo. Pravděpodobnost, že by se sem dostal nějaký náhodný člověk, byla dost zanedbatelná.

A tam byl. Přímo před ním. Nad náhrobním kamenem se skláněl anděl. Když uviděl Hanka, narovnal se. Byl oblečený v černém, včetně kožené motorkářské bundy. Bylo těžké ho rozlišit od stínů okolo. Už dny se neholil. Vlasy měl rozcuchané a špinavé a jeho ústa byla úzkostlivě stažená. Truchlil kvůli zmizení jeho přítelkyně? Tím líp.

"Nevypadáš moc dobře ... Patch, viď?" řekl Hank a zastavil se pár metrů před ním.

Anděl se usmál. Nebyl to ale příjemný úsměv. "A to jsem si myslel, žes měl pár bezesných nocí. Koneckonců, ona je tvoje vlastní krev. Ale vypadáš, že ses vyspal do růžova. Rixon vždycky říkal, žes byl fešák."

Hank se nenechal urážet. Rixon byl padlý anděl, který každý rok využíval po dobu trvání Chešvanu jeho tělo. Bylo dobře, že byl mrtvý. S ním odešlo ze světa všechno, z čeho měl Hank strach. "Tak. Co pro mě máš? Měl bys být radši hodný."

"Navštívil jsem tvůj dům, ale si stáhnul ocas mezi nohy a zdrhnul i se svojí rodinou," řekl anděl tichým hlasem. Zaznívalo v něm něco, co Hank nedokázal identifikovat. Bylo to něco mezi pohrdáním a výsměchem ...

"Jo, myslel jsem si, že zkusíš něco neuváženého. Oko za oko. Není to filozofie padlých andělů?" Hank nedokázal odhadnout, jestli byl anděl v pohodě, nebo jestli byl vytočený. Očekával by, že ho najde šíleného a zoufalého. Přinejmenším doufal, že ho snadno vyprovokuje k násilí. Potřeboval nějakou záminku k vyprovokování jeho mužů. Nic neutuží přátelství tolik, jako krvavá lázeň. "Přeskočme ty zdvořilosti. Řekni mi, že máš pro mě něco užitečného."

Anděl jenom pokrčil rameny. "Jo. Povídat si s takovým podrazákem není důležité. Ne v porovnání s tím zjistit, kdes schoval svojí dceru."

Hank zatnul čelist. "Taková dohoda nebyla."

"Dám ti informace, které potřebuješ," odpověděl anděl skoro neutrálním tónem. Všimnul si ale chladného záblesku v jeho očích. "Ale nejdřív propusť Noru. Zavolej svým lidem."

"Potřebuju tvoje ujištění, že se mnou budeš spolupracovat trochu dlouhodoběji. Nenechám ji jít, dokud se na tvojí straně dohody nedočkám něčeho užitečného."

Koutky andělových úst vylétly vzhůru. Jen stěží se to ale dalo pokládat za úsměv. V jeho výrazu bylo něco vážně hrozivého. "Nejsem tu, abych s tebou vyjednával."

"Nejsi v pozici, abys mi mohl poroučet." Hank sáhl do náprsní kapsy a vytáhl telefon. "Jsem trpělivý. Jestli dneska večer jenom plýtváš mým časem, bude to pro tvojí přítelkyni hodně nepříjemné. Stačí jeden hovor a nechám jí vyhladovět-"

Než měl čas splnit svoje hrozby, Hank ucítil prudké cuknutí dozadu. Ruka anděla prudce vystřelila vpřed a Hank se ocitl ve vzduchu. Jeho hlava narazila do něčeho tvrdého a jeho vidění zatemnila černota.

"Takhle to bude pokračovat dál," zasyčel anděl. Hank se pokusil vykřiknout, ale něčí ruka mu svírala hrdlo. Vykopl nohou, ale bylo to zbytečné. Anděl byl až příliš silný. Sáhnul po přístroji v kapse, ale jeho prsty se ho snažily nahmatat zbytečně. Anděl mu ubíral kyslík. Začal vidět rudé skvrny a měl pocit, jako kdyby mu na hrudi odpočíval obrovský kámen.

Najednou Hanka napadlo ovlivnit mysl anděla. Vzal všechna vlákna, která tvořila jeho myšlenky a zaměřil se na andělovy záměry. Snažil se ho oslabit a přitom mu hypnoticky šeptal: Nech Hanka Millara, hned ho pusť-

"Snažíš se hrát si s mojí myslí?" řekl anděl opovržlivě. "Nenamáhej se. Zavolej," přikázal mu. "Když bude během následujících dvou minut volná, zabiju tě rychle. Když to bude trvat o chvíli dýl, budu tě trhat kousek po kousku. A věř mi. Užiju si tvůj poslední výkřik."

"Nemůžeš - mě - zabít!" vyprskl Hank.

Cítil na tváři palčivou bolest. Křičel, ale z úst mu nevyšel žádný zvuk. Měl rozdrcenou průdušnici. Viděl to ve výrazu anděla. Syrová, palčivá bolest byla ještě intenzivnější. Všude kolem byla jeho krev smíšená s jeho potem.

"Jeden kousek po druhém," zasyčel anděl. Něčím před ním zamával. Bylo to zakryté rouškou tmy, ale něco z toho odkapávalo.

Hankovi oči se rozšířily. To byla jeho kůže!

"Zavolej svým chlapům," nařídil mu anděl. Zněl, jako kdyby mu docházela trpělivost.

"Nemůžu - mluvit!" zachrčel Hank. Stačilo, aby dosáhnul na to tlačítko ...

Přísahej, že jí pustíš a já tě nechám. Andělova hrozba se ozvala v Hankově hlavě.

Děláš velkou chybu, chlapče, vrátil mu Hank. Přejel prsty po přístroji v kapse. Sevřel ho a zmáčnul tlačítko.

Anděl netrpělivě vydechnul. Vytrhnul mu z ruky přístroj a hodil ho do mlhy.

Přísahej nebo bude následovat tvoje ruka.

Jsem spíš pro naší původní dohodu, vrátil mu Hank. Ušetřím její život a pohřbím všechny myšlenky na pomstu za smrt Chaunceyho Langelaise, když mi dáš informace, které potřebuju. Do té doby slibuju, že s ní budu zacházet jako s člověkem -

Anděl udeřil Hankovou hlavou o zem. Mezi nevolností a bolestí slyšel anděla říct, Nenechám jí s tebou už ani pět minut. Natož do té doby, než ode mě dostaneš to, co chceš.

Hank se pokusil podívat přes rameno na anděla, ale viděl jenom náhrobky, které je obklopovaly. Anděl s ním udeřil o zem a tak ho dostal z dohledu. Jeho muži ho neviděli. Nevěřil, že ho může zabít anděl - byl nesmrtelný - ale nehodlal tady ležet a nechat se znetvořovat do té doby, než se z něj stane mrtvola. Stočil se do klubíčka a podíval se andělovi do očí. Nikdy nezapomenu, jak hlasitě křičela, když jsem jí táhnul pryč. Věděls, že křičela tvoje jméno? Znova a znova. Řekla, že si pro ní přijdeš. Ale jenom pár dní. Myslím, že konečně začala chápat, že ty proti mně nemáš nejmenší šanci.

Díval se do tváře anděla, která byla tmavá, jako kdyby byla pokrytá krví. Ramena se mu třásla. Černé oči měl rozšířené vztekem. A pak všechno zmizelo v ohromující bolesti.

Najednou se Hank ocitl na pokraji bezvědomí ze žhavé bolesti, která mu projela tělem. Zíral na dlaně anděla, které byly pokryté jeho krví.

Z těla Hanka vyšel ohlušující řev. V jeho nitru explodovala bolest, která ho skoro poslala za hranice bezvědomí. Z nějakého vzdáleného místa uslyšel přibližující se kroky jeho Nephilimských bojovníků.

"Dostaňte-ho-ze-mně!" Zavrčel, když anděl začal trhat jeho tělo. Každý nerv mu pohltil ničící oheň. Horko a bolest mu pronikaly do každého póru. Podíval se na svojí ruku, ale tam nebylo maso. Jenom rozdrcená kost. Anděl vážně trhal jeho tělo na kusy. Slyšel oddechování jeho mužů, ale anděl byl pořád na něm. Jeho ruce posílali bolest do každého kousku Hankova těla, kterého se dotkly.

Hank zaklel. "Blakely!"

"Hned ho od něj odtrhněte!" uslyšel drsný rozkaz Blakelyho.

Ne dost brzy odtáhly anděla pryč. Hank ležel na zemi a lapal po dechu. Byl celý od krve. Bolest byla tak příšerný, jako kdyby do něj někdo píchal žhavým hrablem. Najednou se u něj objevila Blakelyho ruka. Přijal jí a s úsilím se nechal vytáhnout na nohy. Cítil se malátný. Byl ovládaný a omámený vlastním utrpením. Když se podíval na vystrašené pohledy jeho vojáku, Hank věděl, že na něj asi nebude pěný pohled. Vzhledem k závažnosti zranění se bude léčit celý týden - dokonce i s hojící silou démonů.

"Máme ho odvést, pane?"

Hank si otřel kapesníkem roztržený ret, který mu visel z tváře. "Ne. Pod zámkem by nám nebyl k ničemu. Řekni Daggerovi, ať té holce dva dny nedává nic jiného, než vodu." Přerývavě dýchal. "Když náš chlapec nespolupracuje, ona za to zaplatí."

Blakely přikývnul a odvrátil se od nich. Vytočil na svém telefonu nějaké číslo.

Hank vyplivl krvavý zub a v tichosti se na něj díval. Pak ho strčil do kapsy. Podíval se na anděla. Jediný důkaz vzteku byly jeho zaťaté pěsti. "Tak znovu. Vrátíme se k naší dohodě. Už snad nebudou žádná nedorozumění. Nejdřív musíš získat zpátky důvěru padlých andělů. Znovu vstoupíš do jejich řad-"

"Zabiju tě," řekl anděl tiše. Znělo to varovně. I když ho drželo pět mužů, pořád se s nimi snažil bojovat. Vypadal smrtelně. Jeho oči byly černé a spalovaly ho touhou po pomstě. Na chvíli pocítil Hank záchvěv strachu ve střevech. Snažil se vypadat lhostejně. "Budou je následovat a špehovat. Řekneš mi o všem, na čem se dohodnou."

"Přísahám to," řekl anděl a snažil se zklidnit svůj zrychlený dech, "s těmihle muži jako našimi svědky, nepřestanu, dokud nebudeš mrtvý."

"Šetři dech. Nemůžeš mě zabít. Možná jsi zapomněl, o kterém Nephilimovi se tvrdí, že získal jako první nesmrtelnost?"

Jeho muži si začali pobaveně šeptat. Hank jim ale rukou pokynul, aby mlčeli. "Když se rozhodnu, žes mi dal dost informací, abych úspěšně zabránil padlým andělům zmocnit se těl Nephilimů při letošním chešvanu-"

"Každou ránu, kterou jsi jí dal, ti vrátím desetkrát."

Hank zkřivil ústa do náznaku úsměvu. "Zbytečný sentiment, nemyslíš? Ve chvíli, kdy jsem s ní skončil, už si ani nepamatovala tvoje jméno."

"Zapiš si do paměti tuhle chvíli," řekl anděl s chladným důrazem. "Bude tě pronásledovat."

"Dost," odsekl Hank. Udělal směrem k němu znechucené gesto a začal se vracet zpátky k autu. "Vezměte ho do Zábavního parku v Delphách. Chceme, aby se vrátil co nejdřív mezi padlé."

"Dám ti svoje křídla."

Hank se zastavil. Nebyl si jistý, jestli slyšel správně. Vyprskl smíchy. "Cože?"

"Přísahej, že teď hned pustíš Noru a jsou tvoje." Anděl zněl vyčerpaně. Byl to jeho první náznak porážky. Hudba pro Hankovi uši.

"K čemu by mi byly tvoje křídla?" zeptal se zdvořile, ale anděl si vážně získal jeho plnou pozornost. Pokud věděl, žádný Nephilim nikdy neutrhl křídla žádnému andělovi. Dělali to mezi sebou, ale představa, že má takovou sílu i Nephilim byla něco nového. Pokušení.

Příběhy o jeho úspěchu by se mezi Nephilimy roznesly doslova přes noc.

"Tak cos vymyslel," řekl anděl s rostoucí únavou.

"Budu ti přísahat, že jí pustím před Chešvanem," odpověděl Hank. Snažil se vyhnat radost z jeho hlasu. Bylo mu jasné, že kdyby jí v něm anděl rozpoznal, mělo by to katastrofální následky.

"To je moc pozdě."

"Tvoje křídla by pro mě mohly být dobrá trofej, ale mě jde o něco důležitějšího. Pustím jí na konci léta. Moje poslední nabídka." Otočil se a pokračoval v chůzi ke svému autu. Spolknul své nadšení.

"Domluveno," řekl anděl s tichou rezignací. Hank pomalu vydechl.

Otočil se. "Jak to mám udělat?"

"Utrhnou mi je tvoji muži."

Hank otevřel ústa, aby něco namítnul, ale anděl ho přerušil. "Jsou dost silní. Pokud se nebudu bránit, devět nebo deset vojáků by to mohli zvládnout. Vrátím se do Delph a řeknu, že mi křídla utrhli archandělé. Ale během toho spolu my dva nemůžeme být v kontaktu," varoval ho.

Hank setřásl několik kapek krve z jeho znetvořené paže na trávu u jeho nohou. "Přísahám, že Noru propustím před koncem léta. Když poruším slib, žádám, abych mohl zemřít a vrátit se do prachu, z něhož jsem vzešel."

Anděl si přetáhl košili přes hlavu a opřel se rukama o kolena. Jeho trup se zvedal a klesla s každým nádechem. Hank nenáviděl a zároveň mu i záviděl jeho statečnost.

Anděl řekl: "Tak do toho."

Hank by si přál mít tu čest, ale jeho ostražitost vyhrála. Nebyl si jistý, jestli v něm nebyly ještě nějaké stopy po démonském vlivu. Pokud bylo místo, kde křídla rostla ze zad tak vnímavé, jak se říkalo, mohl by ho jediný dotek dorovnat. Pracoval příliš těžce na to, aby teď udělal tak hloupou chybu.

Potlačil svou lítost a řekl svým mužům: "Utrhněte mu křídla a ukliďte pak ten nepořádek. Potom jeho tělo vysaďte u bran Delph. Ujistěte se, že ho najdou." Byl by rád, kdyby mohl anděla označit jeho značkou -sevřenou pěstí- a tak všude mezi Nephilimy roznést zprávu o svém úspěchu, ale anděl měl pravdu. Aby to fungovalo, nemohli ho s ním nijak spojovat.

Zpátky u auta se Hank podíval přes hřbitov. Bylo po všem. Anděl ležel vyčerpaně na zemi, bez košile. Na zádech měl dvě otevřené rány. I když mu ve tváři nebyla znát bolest, jeho tělo vypadalo v šoku ze ztráty křídel.

Hank slyšel, že jizvy po křídlech padlých andělů byly jejcih Achillovou patou. Zdálo se, že tyhle pověsti byly pravdivé.

"Měli bychom dneska v noci ještě někomu zavolat?" zeptal se Blakely za ním.

"Jo. Musím udělat ještě jeden telefonát," řekl Hank ironicky. "Matce té holky."

Vytočil číslo a položil si telefon k uchu. Odkašlal si, aby se mu v hlase ozvala ta správná dávka napjatosti a obav. "Blythe, miláčku, dostal jsem tvojí zprávu. Byl jsem s rodinou na dovolené, ale už spěchám na letiště. Chytím první let k tobě. Řekni mi všechno. Co tím myslíš, unesená? Seš si jistá: Cos řekla policii?" Odmlčel se a poslouchal její zmučené vzlyky. "Poslouchej mě," řekl pevně. "Jsem tady pro tebe. Zapojím všechny lidi, které mám. Udělám všechno, co budu moct. Jestli je Nora někde venku, najdeme jí."
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Marti Marti | Web | 7. října 2011 v 0:13 | Reagovat

kapitolek je 34, kdyby se někdo ptal..

2 andy andy | 7. října 2011 v 0:16 | Reagovat

děkuji ! :D

3 Peyton Peyton | 7. října 2011 v 6:57 | Reagovat

Úžasný, bude další kapča?

4 kacena kacena | 7. října 2011 v 7:43 | Reagovat

super, krasne, dakujem

5 Lara Lara | 7. října 2011 v 8:20 | Reagovat

super :-D  :-D si úžasná

6 Katka Katka | 7. října 2011 v 8:53 | Reagovat

ďakujeme...

7 Mannon Mannon | Web | 7. října 2011 v 12:14 | Reagovat

už se těším na další !! :) ale je mi líto Patche :-( ... to zas budou nervy u toho čtení :DDDD

8 Hayley Hayley | Web | 7. října 2011 v 13:45 | Reagovat

chdak patch :-(  rychlo dalsiu :-D

9 Andy Andy | 7. října 2011 v 14:35 | Reagovat

Je to super..už se těším na dalšíí !! :) krása :-D

10 Ann Ann | 7. října 2011 v 16:07 | Reagovat

super :-)  :-) akorát jsem trošku pozapomněla minulý díly, ale nevadí :-)  :-D těší se na další

11 Jannys Jannys | 7. října 2011 v 17:35 | Reagovat

bože chudina Nora, doufám, že dáš rychle update

12 EvE EvE | E-mail | 7. října 2011 v 18:44 | Reagovat

Ahoj chtěla bych poprosit o poslání Crescenda na mejlik, psala jsem to sice do komentářů ke Crescendu z 2.března 2011- ale nevím jestli si tam toho někdo všimne :-D moc dík :-) jinak bezva překlady 8-)

13 Catrina Catrina | 7. října 2011 v 19:51 | Reagovat

No, abych pravdu řekla zatím se mi to líbí víc, něž fallen angels. Tohle je určitě chytlavější. Jinak děkuji za překlad a těším se na pokračování ať už bude k čemukoli.

14 Barčus Barčus | 7. října 2011 v 20:28 | Reagovat

fallen už sou tři kapitoly, mohla by si to.. dorovnat :D

15 Marti Marti | Web | 7. října 2011 v 20:31 | Reagovat

[14]: Pracuje se na tom.. Dneska ještě dam kapitolku Silence, ale zítra už bude zase Fallen Angels..

16 viki viki | 7. října 2011 v 22:57 | Reagovat

Děkuji za překlad !

17 Niletka Niletka | E-mail | 8. října 2011 v 0:26 | Reagovat

Tak na tuhle knížku se moc těším. ;-) Jsem zvědavá jak to bude pokračovat. O_O :-)

18 annaliesen annaliesen | E-mail | 11. října 2011 v 13:22 | Reagovat

Děkuji já se na tento díl tak těšila a tys  ho pro nás přeložila :-)  :-)  :-)

19 síma síma | 11. října 2011 v 17:07 | Reagovat

to je takovej kr***n ten Hank!! já ho nenáším!!! chudá patch :-( a nora :-( jinak supr překlad a děkuju :-)

20 báři báři | Web | 5. prosince 2011 v 12:48 | Reagovat

Paráda! :)

21 Anne Anne | Web | 19. března 2012 v 12:04 | Reagovat

Čítala som Zavrhnutý aj Crescendo a obe knižky sa mi strašne ľúbili ^^
Moc, moc sa teším až u nás Silence vyjde v Slovenčine... :-D
Prológ ma desne zaujal ^^
Hank je hajzel... Grrr :X
Chudák Patch a Nora...
Ja to asi nevydržím a prečítam aj ďalšiu kapitolu. A potom ďalšiu..  a nakoniec prečítam všetko xD
Strašne sa mi páči tvoj blog :))) a preklady....
Knižný raj by som povedala x)

22 eli eli | 7. května 2012 v 18:13 | Reagovat

toto je prva čAST?? ak nie tak ako sa vola prva?? :-?

23 Lenide Lenide | 18. června 2012 v 0:02 | Reagovat

Dúfam, že to bude lepšie, než dvojka, tá sa mi skoro vôbec nepáčila

24 Ikente Ikente | 3. října 2013 v 11:59 | Reagovat

Ahoj, jak jsme snad dobře pochopila, tak tohle není první díl :-? Pokud prosím máte někdo předcházející díly v CZ, tak mi je prosím pošlete na forstovai@seznam.cz Děkuju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama