Covet - 10.kapitola

28. listopadu 2011 v 11:37 | Marti
kapitola 10


Fajn, tak tohle byla pěkně zkurvená párty.
Když se Jim díval přes stůl na svého hostitele, uvědomil si, že už to bylo dlouho, kdy potkal nějakého muže, který by ho ohromil - ale Vin diPietro blafoval. Byl klidný, chladný a rozvážný. Chytrej jako hovno. Nebyl žádná fajnovka.
A bylo jasné, že byl ten chlap vážně přesvědčený o tom, že Jim nestrávil noc s jeho holkou - aspoň to mu říkaly jeho instinkty. Jelikož se jenom zřídka kdy mýlil, raději jim věřil. Ale jak dlouho mu bude trvat než na to přijde?
Sakra, kdyby se tak mohl vrátit o jednu noc dopředu a nechat Devinu na tom parkovišti. Nebo ... kruci, jenom jí měl nechat vlézt si do jeho auta, kde bylo teplo a nechat jí najít si nějakého jiného chlapa, který by jí zbavil jejího smutku a zmatku.
Jim pokrčil rameny. "Nemůžeš si být jistý, že s někým byla."
Po Vinově tváři přešel stín. "Ne. To nemůžu."
"Už jsi ji někdy podvedl?"
"Ne. V takový sračky já nevěřím."
"Já taky ne." Zvláštní ... jako kdyby se mu doprostřed hrudníku zabodl šíp. Po pravdě řečeno, v tu chvíli ani nepomyslel na to, že by mohl mít Devina někoho jiného.
Když se mezi nimi znova rozhostilo ticho, Jim věděl, že ten chlap čekal na nějaké další jeho odhalení. Probíral se svým životem a hledal nějakou neškodnou informaci. Nakonec řekl: "Mluvím ještě arabsky, persky, afgánsky, a tádžicky."
Ve Vinově úsměvu byl vidět respekt i vítězství. "Afghánistán."
"Jo. Ale byl jsem na mnoha místech."
"Jak dlouho si byl ve službě?"
"Chvíli." Nežertoval, když mu řekl, že by ho musel zabít, když by mu prozradil něco z jeho života. "Ale tuhle konverzaci bych už radši ukončil, jestli ti to teda nevadí."
"Fajn."
"Tak, jak dlouho už jsi se svojí ženou?"
Vin přejel očima po abstraktním obraze, který visel na zdi nad stolem. "Osm měsíců. Je to modelka."
"Vypadá tak."
"Už jsi byl někdy ženatý, Jime?"
"Kurva, jen to ne."
Vin se zasmál. "Hledáš tu pravou?"
"Spíš jsem na tyhle věci špatný typ člověka. Hodně se stěhuju."
"Vážně? Snadno se začneš nudit?"
"Jo. Přesně tak."
Zvuk vysokých podpatků na mramorové podlaze obrátila pohledy obou mužů ke dveřím. Bylo zřejmé, že Devina se už upravila. A to nejen podle slabé, květinové vůně, která se nesla vzduchem. Vin jí pomalu sjel pohledem odshora dolů, jako kdyby jí viděl poprvé za dlouhou dobu.
"Večeře je hotová," řekla.
Jim se podíval do skla na druhé straně místnosti a prohlížel si její odraz. Byla přímo pod světlem. Díky tomu její zářící silueta vystupovala na pozadí nočního města venku -
Zamračil se. Uviděl za ní zvláštní stín. Jako kdyby za ní plála ve větru černá vlajka ... jako kdyby jí pronásledoval nějaký duch. Jim se otočil a zamrkal. Když očima znovu prohledával místo za ní ... nic neviděl. Stála pod lustrem a usmívala se na Vina, když k ní přišel a políbil jí na ústa.
"Jsi připravený k jídlu, Jime?" zeptal se Vin.
Nejdřív by si měl nechat transplantovat hlavu, než se vrhne na hlavní chod. "Jo, jasně."
Sešli dolů různými místnostmi, dokud nedošli k mramorovému stolu. Byl tak velký, že by se k němu vešlo klidně dvacet čtyři lidí. Nad ním visel křišťálový lustr. Přísahal by, že je v nějaké ledové jeskyni.
Příbory byly ze zlata. Nebylo pochyb, že z pravého.
To si ze mě střílíš, pomyslel si Jim, když si sedal.
"Náš kuchař je na dovolené," řekl Vin a usadil Devinu do její židle, "takže se musíme obsloužit sami."
"Doufám, že ti bude chutnat, co jsem uvařila." Devina zvedla svůj ubrousek. "Udělala jsem něco jednoduchého. Jenom boloňská omáčka na domácích těstovinách. Salát je jenom nakrájená mikro -zelenina, srdíčka z artyčoků a červené papriky. K tomu zálivka z ledového bílého vína, kterou jsem udělala dost narychlo."
Ať už to bylo cokoliv, vonělo to báječně a vypadalo ještě líp. Uprostřed byla velká mísa se zlatými okraji. Kolem byly už nandané talíře. Všichni se pustili do jídla.
Dobře, Devina byla báječná kuchařka. To co dokázala s tím mikro čímsi ledovými bla bla dresinkem bylo úžasné ... a nedovolilo mu začít s těstovinami.
"Takže práce na domu jde dobře," zeptal se Vin. "Nemyslíš, Jime?"
Tohle spustilo hodinový rozhovor o stavbě a Jim byl opět ohromený. Navzdory Vinovým kýčům a okázalém nábytku měl vlastní zkušenosti s prací, kterou Jim a jeho chlapi dělali - a taky s prací elektrikářů, instalatérů a pokrývačů. Vyznal se taky v odvozu odpadků. Asfaltování. Udělování povolení. A ve směrnicích a nařízeních.
Což z něj ale nedělalo hnidopicha co se šťoural v každým detailu, ale spíš skvělýho kolegu dělníka s výbornými znalostmi.
Jo, v jedné chvíli jeho života musel mít pěkný mozoly na rukách.
"... takže to bude celkem problém," řekl Vin. "Váha nosné zdi v té čtyřpatrové hale bude možná nad naše síly. Architekt si o to dělá starosti."
Odpověděla mu Devina. "No, a nemohla by být prostě menší? Blíž k zemi?"
"Výška stropu není ten problém. Ale úhel a hmotnost střechy. Myslím, že by se to dalo vyřešit vloženým ocelových základů."
"Aha." Devina si otřela ústa, jako kdyby byla v rozpacích. "To zní jako dobrý nápad."
Když se Vin opět rozpovídal na další téma týkající se domu, Devina se až moc věnovala skládání svého ubrousku na klíně.
Sakra. Ten chlap sice mohl vědět všechno o stavbě, ale zajímalo by ho, jestli by dokázal říct, jaká je oblíbená barva jeho ženy, když by se ho na to někdo zeptal.
"Skvělé jídlo," řekl Vin nakonec. "Pochvala šéfkuchaři."
Zvedl sklenici s vínem a kývnul na Devinu. Dívala se na něj a zářila štěstím. Pak odstrčil talíř a znova se začal bavit o něčem, o čem ona neměla ani tušení, čímž jí opět odsunul na vedlejší kolem a přestal se jí věnovat.
"Uklidím a přinesu dezert," řekla a vstala. "Ne, prosím seďte. Bude to jenom chvilička."
Jim se posadil zpátky do židle a zaměřil se na Vina. Když Devina mířila ke dveřím s nádobím v ruce, panovalo mezi nimi ticho. Skoro viděl kouř, který vycházel Vinovi z hlavy.
"Nad čím přemýšlíš?" zeptal se Jim.
"Nad ničím." Pokrčil rameny a rychle se napil vína. "Vůbec nad ničím."
Dezert byla domácí třešňová a čokoládová zmrzlina s kávou tak silnou, že se mu z toho zvedly chlupy na hrudi. Tahle kombinace byla báječná. Nebylo to ale asi dost sladké nebo slané na to, aby Vin vyhladil zamračenou rýhu mezi jeho obočím.
Když byly talíře s dezertem prázdné, Devina znova vstala.
"Proč se vy dva nevrátíte do pracovny, než uklidím kuchyni?"
Zavrtěla hlavou, než jí Jim stačil nabídnout pomoc. "Nebude to trvat dlouho. Ne ... udělám to sama. Vy dva se vraťte do pokoje a promluvte si."
"Děkuju za večeři," řekl Jim, když se zvednul ze židle. "Nejlepší jídlo, co jsem měl po dost dlouhý době."
"Souhlasím," zamumlal Vin, když házel svůj ubrousek na stůl.
Když byli znova v pracovně, Vin šel hned k baru v rohu. "Pekelně dobrá kuchařka, co?"
"Jo."
"Brandy?"
"Ne, díky." Jim procházel po místnosti a díval se na v kůži vázané knihy na policích a na malby, kresby a zarámované papíry s razítky USA. "Takže ty stavíš v Kanadě?"
"Vlastně stavím po celé zemi."
Vin si vzal velkou skleničku a nalil si do ní několik centimetrů pití. Pak se posadil za stůl. Zatímco kroužil s brandy po dně skleničky, strčil do bezdrátové myši a jeho tvář se najednou rozzářila, když se rozsvítil jeho spořič obrazovky.
Jim se zastavil před obrázkem, protože si myslel, že tam bude Devina. Jenže tam nebyla ona, ale kůň ... teda tak trochu. "Tenhle umělec používá na svoje obrazy kyselinu?"
"Je to Chagall."
"Bez urážky, ale je to divný."
Vin se zasmál a zaměřil se na umělecké dílo ... sakra, proti gustu žádný dišputát ... se zvláštním pohledem plným ocenění. "Je to relativně nové. Dostal jsem ho tu noc, kdy jsem potkal Devinu. Bože, už tak dlouho jsem se na něj nepodíval. Připomíná mi to sen."
Jim přemýšlel o životě, který tenhle chlap musí žít. Práce, práce, práce ... návrat domů ... vždyť on ani nevidí všechny ty drahé věci, které vlastní.
"Vidíš vůbec svojí přítelkyni?" zeptal se Jim najednou.
Vin se zamračil a napil se brandy.
No, tohle možná jako odpověď stačilo.
"Není to moje věc," zamumlal Jim. "Ale ona tě doopravdy vidí. Seš šťastnej chlap."
Vin svraštil obočí a ticho mezi nimi se ještě prohloubilo. Jim věděl, že mu pomalu vyprchával čas dnešního večera. Byla tu dost velká šance, že mu během patnácti nebo dvaceti minut ukáže dveře. A i přesto měl pocit, že ještě neidentifikoval Vinův problém. Nebyl ani u brankové čáry.
Vzpomněl si na malou televizi visící u stropu v nemocnici a na dva kuchaře, kteří ho dostali do téhle zatracené situace. "Takže ... máš tady televizi?" zeptal se.
Vin zamrkal. Zdálo se, že ho začal konečně vnímat. "Jo, jenom se tohle musí vysunout."
Zvedl se na nohy, obešel stůl a zmáčknul tlačítko. Najednou se police odsunuly a objevila se televize o velikosti dvou postelí.
"Páni, ty vážně miluješ svoje hračky, co?" řekl Jim se smíchem.
"Jo - nehodlám ti kecat."
Oba zaparkovali na židlích před stolem a Vin si začal hrát s tlačítky na ovladači. Zatímco přepínal kanály, Jim se cítil jako schizofrenik. Vážně se modlil, za nějaké vodítko - a myslel si, že ho najde v televizi? Za chvíli si začne myslet, že satelity sledují každý jeho pohyb.
Ach, počkat ... byly tam a taky to dělaly.
Když se obrazovka rozsvítila, všimnul si, že se dívají na show: Kdo chce být milionářem? Vin chtěl a taky už byl. Ztraceni? Jo, sakra, to byli oba - i kdy Jima napadlo, že on byl asi jediný, kdo o tom věděl. Domácí zlepšováky? Toho viděl kvanta v každým kousku domu, kam se jenom podíval - to byla jenom těžko nějaká novinka.
Přepínání se zastavilo na Leonardovi DiCapriovi v nějakém filmu.
"Ve skutečnosti tenhle rok vyšel ještě lepší model," řekl Vin a položil ovladač na stůl. "Bude v novém domě."
Jim se snažil něco vyčíst z děje filmu. Leo oblečený v něčem, co připomínalo renesanční výprodej byl prostě jenom kuře v podivnejch hadrech.
Sakra, žádná pomoc.
"Jime, budu k tobě upřímný." Vinovi chladné šedé oči byly najednou jasné. "Nemám nejmenší tušení, co tady se mnou sakra hraješ, ale z nějakého zvláštního důvodu se mi líbíš."
"Jo, sem na tom stejně."
"Tak co kdybychom vypadli?" Tak tohle Jima překvapilo.
Na obrazovce to najednou pro Lea nezačalo vypadat moc dobře. Středověcí "špatní chlápci" ho chytili a dali mu chudákovi pěknou nakládačku. "Co je tohle sakra za film?"
Vin si vzal ovladač a zmáčknul tlačítko s informacemi. Dole na obrazovce vyskočil malý text: Muž se železnou maskou. Leonardo DiCaprio, Jeremy Irons (1998). Jenom dvě hvězdy - ach, a kurva. Železná maska? Sakra, poslední místo kam chtěl jít bylo zpátky do tohohle klubu. Zvláště když -
Devina se objevila ve dveřích pracovny. "Nepředpokládám, že byste vy dva chtěli jít někam ven." Super, tohle byl parádní začátek.
Jim nadával sám sobě, když si snažil představit, že tam s ní bude znova - jenže tentokrát s dohledem podezřívavých očí jejího přítele. A to si myslel, že ta debilní večeře byla trapná.
Jenže ten filmu musel být znamení, ne? Ty čtyři chlapi přece říkali, že mu budou napovídat.
"Jo, vyrazíme do centra," zamumlal Jim. "Do ... co třeba do Železné masky?"
Oči Deviny se rozšířily. Jako kdyby byla šokovaná jeho výběrem klubu. Jo, to ona byl sakra taky.
To byl asi konec konverzace. Vin vstal.
"Dobře, jestli vy dva chcete jít, jsem pro." Šel ke své ženě a jako kdyby se k tomu musel nutit, naklonil se a políbil jí. "Přinesu ti kabát." Devina se otočila a šla za svým mužem chodbou.
Jima nechali v pracovně. Prohrábl si rukou vlasy, zatímco si přál, aby si všechno tohle mohl nějak vytrhnout z mysli.
Možná by si měl přestat myslet, že mu televize posílá nějaké zprávy. Protože tohle byl vážně debilní nápad.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Veru Veru | 28. listopadu 2011 v 12:58 | Reagovat

Skvělý, díky.... to čekání na další kapitoly mě zničí :-)

2 Catrina Catrina | 28. listopadu 2011 v 15:01 | Reagovat

Supr kapča. Moc díky a těším se na pokračování. :-D

3 life's good life's good | 28. listopadu 2011 v 15:26 | Reagovat

wow, nemůžu se dočkat dál :)

4 ssendy ssendy | 28. listopadu 2011 v 16:11 | Reagovat

Skvělý, děkuji. Těším se na další kapitolu :-)

5 Klára Klára | 28. listopadu 2011 v 21:43 | Reagovat

uzasny...at uz se potkaji :)

6 Cava Cava | 28. listopadu 2011 v 22:34 | Reagovat

diky za dalsi kapitolu!

to 5: kdo se ma s kym potkat? :-)

7 Marti Marti | Web | 28. listopadu 2011 v 22:57 | Reagovat

Lidičky opět nestíhám.. Mam moc učení.. Kapču mam skoro dokončenou ale opět vám jí sem hodim až zejtra..

8 Klára Klára | 29. listopadu 2011 v 19:59 | Reagovat

TO 6: Vin s Marií Teresou :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama