Covet - 11.kapitola

29. listopadu 2011 v 16:42 | Marti
kapitola 11


Marie Terese uviděla toho muže jako první.

Zatímco stála u baru blízko u dveří Železné masky, kontrolovala pohledem dav, než vstoupila do klubu. Bylo to, jako moment z nějakého filmu: Všechno ostatní zmizelo ve chvíli, kdy vešel. Všichni ostatní se změnili v matné rozmazané stíny, zatímco její oči patřily jen a jen jemu.

Dva metry. Tmavé vlasy a světlé oči. Oblek jako z nějakého plakátu na páté avenue.

Paži měl omotanou kolem ženy v červených šatech a bílém kožichu. Vedle něj byl ještě vyšší chlápek s krátce střiženými vlasy, jako mají vojáci. Nikdo z nich moc nezapadnul do davu oblečeného v kůži a řetězech, ale to nebyl důvod, proč upoutali její pozornost.

Zírala na ně jenom kvůli tomu muži. Jeho pohled byl stejně ostrý a tvrdý jako jeho ex. Vypadal jako bohatý muž, který vypadal jako gangster, a který byl zvyklý žít v nedůvěře ke všemu okolo něj ... a byl to taky nejspíš někdo, kdo byl laskavý a starostlivý.

Naštěstí pro ní bylo až moc snadné zbavit se náhlého chtíče po tomhle muži: už jednou udělala chybu, když si myslela, že bohatství a moc dělají z mužů moderní drakobijce.

Hodně špatný předpoklad. Někdy jsou totiž drakobijci ... jenom vrazi. Gina, další holka co tu pracovala, přišla k baru. "Kdo je ten chlápek u dveří?"

"Zákazník."

"Ach moje, v to doufám."

Marie Terese si ale nebyla tak jistá. Podívala se na brunetku, která tam byla s ním. Neměl žádný důvod k tomu, kupovat si sexuální služby. Počkat ... ta žena ... už tu byla noc předtím. A ten druhej chlap tu byl taky. Marie Terese si je zapamatovala, protože ani jeden z nich sem jasně nepatřil.

Když se trio posadilo ke stolu v temném koutu podniku, Gina si upravila korzet a projela si rukama svoje červené vlasy. Minulý měsíc je měla bílorůžové. Měsíc předtím zase uhlově černé. Neustále se barvila a Marie Terese by se nedivila, kdyby byla za chvíli plešatá díky neustálým chemickým útokům na její kořínky vlasů.

"Myslím, že půjdu okolo a představím se. Později."

Gina vyrazila. Měla na sobě černou latexovou sukni a boty na jehlovém podlatku. Nesla se s hrdostí. Na rozdíl od Marie Terese to nedělala proto, aby se uživila. Dokonce měla ambice se stát "velkou multimediální hvězdou erotiky" jako Janine Lindemulderová nebo Jenna Jamesonová. Ať už to byl kdokoliv. Marie Terese znala jejich jména jenom proto, že o nich mluvila, jako kdyby to byl Bill Gates porna.

Marie Terese zaváhala a dívala se na její "nájezd". Když k nim Gina loudavým krokem došla, žena v bílém kožichu na ní vrhla pohled ostrý jako břitva, kterým jí dávala jasně najevo, že nehledají žádnou společnost. Což bylo ale stejně úplně zbytečné. Její přítel -podnikatel- Gině nevěnoval ani jediný pohled. Byl příliš zaneprázdněný rozhovorem se svým kamarádem. Pohled ´drž se dál od mého muže´, byl pro ní ale jenom větší lákadlo. Gina se pořád producírovala na nepřátelském území, dokud muž konečně nevzhlédnul. Nesoustředil se na to, co bylo před ním. Jeho pohled minul Ginu a přesunul se přes hromadu latexu přímo na Marii Terese.

Okamžitá. Kosmická. Přitažlivost. Takový druh, který nemůžete skrýt před ostatními, nemůžete jí potlačit a nemůžete se k ní otočit zády a tak zahodit šanci dostat, po čem prahnete. Když se jejich pohledy setkaly, oba byli nazí v náruči toho druhého. Ne hodiny, ale dny.

Což znamenalo, že se hlavně nesmí dostat do jeho blízkosti. A ne kvůli tomu, že by měl přítelkyni. Jestli to, co cítila s jejím ex znamenalo potíže, to co bylo mezi ní a tím cizincem by znamenalo katastrofu. Marie Terese se odvrátila a vydala se pryč davem. Nedívala se před sebe ani kolem sebe. Ty ocelově šedé oči, kterýma jí ten muž stravoval -i když si byla jistá, že už jí nemohl vidět- jí pronásledovaly a ona by cítila, že se na ní díval i teď.

"Čau, zlato."

Marie Terese se ohlédla přes rameno. Pár kluků z vejšky oblečených ve vybledlých džínech, triček s nápisem Affliction a přívěsky s lebkami - navíc měli kalhoty do zvonu dvacátého prvního století - přišli za ní a pomalu jí sjížděli pohledem. Vzhledem k úlisnému pohledu, jakým se na ní dívali bylo zřejmé, že měli plné kapsy peněz jejich otců a prázdné hlacy jako každý velký namakaný fotbalista.

Měla taky dojem, že na něčem jeli - cukalo jim v očích, mrkali a nad horním rtem měli slabou linku potu. No paráda. Přesně tohle potřebovala.

"Kolik za mě a mého přítele?" zeptal se jeden.

"Myslím, že byste se měli poohlédnout spíš po někom jiným." Gina by s touhle trojkou neměla nejmenší problém. Nebo s videokamerami. Nebo s telefony s foťáky. Nebo s jinými ženami. A snad nepřistoupila na tu velkou věc s koňma, co jí navrhovala Catherine, jenže u ní si není člověk nikdy jistý - jejich zařehtání by pro ní nejspíš znamenalo "tvrději".

Vrchní mluvčí k ní udělal další krok. "Nechceme nikoho jinýho. Chceme tebe."

Udělala krok zpět a podívala se oběma přímo do očí. "Najděte si někoho jiného."

"Máme peníze."

"Jsem tanečnice. To je všechno, za co dostávám zaplaceno."

"Tak proč nejsi v nějaké té kleci?" Znovu se k ní naklonil a ona ucítila zápach piva. "Pozorovali jsme tě."

"Nejsem na prodej."

"Blbost, kočičko."

"Jestli mě budete dál obtěžovat, vyvedou vás odsud. Stačí jedno slovo mýmu šéfovi. Teď už sakra táhněte."

Marie Terese od nich odešla. Věděla moc dobře, že byli vytočení a asi se jim moc nelíbila její ignorace - fakt moc díky, Trezi. Nesnášela myšlenku na to, že by musela požádat o pomoc toho chlapa, ale srdce jí bušilo a ona by udělala všechno, aby jí to udrželo v bezpečí.

U baru si objednala kolu s extra ledem a znova si obhlédla okolí. Bylo 10:30, takže bylo ještě dost brzy a jí chyběly do konce služby ještě tak čtyři hodiny.

"Ti dva vylízanci ti dělali problémy?"

Podívala se na Treze a usmála se. "Nic, co bych nezvládla." Podívala se na koženou bundu v jeho ruce. "Odcházíš?"

"Jdu jenom na sraz s mým bratrem. Poslouchej, všude jsou tu vyhazovači a já se vrátím tak za hodinu, maximálně za dvě. Ale kdybyste s holkama něco potřebovaly, hned mi zavolejte, jo? Budu mít celou dobu telefon u sebe. Můžu být zpátky za chviličku."

"Jasně. Řiď opatrně."

Stisknul jí ruku a prošel davem. Jeho výška převyšovala všechny lidi v klubu.

"Tohle je tvůj pasák? Možná bychom si s ním mohli promluvit."

Marie Terese se podívala přes rameno a uviděla opět kluky z vejšky. "Je to můj šéf a jeho jméno je Trez. Proč za ním nejdeš a nepředstavíš se?"

"Myslíš si, že jsi pro nás až příliš dobrá?"

Otočila se a postavila se k nim tváří v tvář. "Udělejte mi laskavost a nechte mě na pokoji. Jestli dosud nechcete odjet v sanitce."

Ten, který obstarával veškerou konverzaci odhalil své ostré bílé zuby. "Ty udělej laskavost nám a přestaň si myslet, že mají kurvy jako ty nějaký právo na vlastní názor."

Marie Terese ucouvla, ale jenom vnitřně. "Ví tvoje máma, že se takhle bavíš se ženami?"

"Ty ale nejsi žena."

Marie Terese si odkašlala. "Nechte mě na pokoji," řekla chraplavě.

"Donuť nás."

...

Vin vyhlížel v davu tmavovlasou ženu. Začal být frustrovaný, když jí pořád nemohl najít.

Dívali se na sebe jenom neuvěřitelnou vteřinu a pak mu zmizela v moři těl jako duch.

Už jí viděl dřív. Nemohl si vzpomenout kde ... ale určitě už jí někdy viděl. "Koho hledáš?" zeptala se Devina tiše.

"Nikoho." Vin kývl na servírku, která k němu rychle přiběhla. Když měli objednáno, Devina se pomalu tlačila víc a víc svými prsy na Vinův biceps. "Pojďme odsud pryč."

"Kam?"

"Na záchody."

Vin se zamračil, když se na něj otočila tmavovlasá žena v protějším rohu ... ne, to nebyla ona. Ale ... ne, ani tohle nebyla ona.

Černé vlasy, modré oči, tvář ve tvaru srdce, kterou chtěl sevřít ve svých dlaních. Co byla zač?

"Vine?" Devina přitiskla rty za Vinovo ucho. "Pojďme ... Jsem hladová."

Na rozdíl od předešlé noci ho představa ´udělej mi to hned´ spíš rozčilovala než lákala. Moc dobře věděl, že celá tahle sváděcí rutina byla jenom o sexu. A nutila pořád naléhavěji, zatímco kolem chodili prostitutky a nabízeli se. Devině nevadily ostatní ženy, dokud bylo po jejím - a to evidentně nezahrnovalo polonahé ženy, kterým šlo jenom o to sbalit ho a klidně ho na veřejnosti přivést k orgasmu.

Ne, ty ženy ho na rozdíl od Deviny nechávaly chladným. "Chci trošku soukromí," zavrněla.

"Máme tady hosta."

"Nebude to trvat moc dlouho." Jazykem mu přejela po straně krku. Jenže tím ho jenom víc a víc štvala. "Slibuju. Jsem hladová, Vine."

"Promiň." Jeho oči prohledávaly dav. "Nemám náladu."

Devina se od něj odtáhla a sedla si na sedačku. "Pak chci jít domů."

Přesně v tu chvíli přišla servírka s pivem pro Jime, panákem Patrona pro Vina a Comem pro Devinu.

"Nemůžeme odejít," zamumlal Vin, když dal ženě stovku a řekl jí, ať si nechá drobné.

"Ale já chci jít domů." Devina si zkřížila paže na prsou a dívala se mu přímo do očí. Vybízela ho. "Hned."

"No tak, Devino. Užij si pití-"

Než jí stačil říct, že budou mít dost soukromí, až se vrátí zpátky k nim domů, Devina ho zarazila. "Možná si tu zrzku koupím sama pro sebe, když na mě ty kašleš."

Fajn. Tak tohle říkat neměla. Absolutně se to minulo s účinkem.

Vin se nahnul ke straně a podal jí klíčky od M6. "Chceš doprovodit k autu? Nebo potřebuješ peníze na nějakou prostitutku?"

Devině plály oči vztekem. Mezi nimi zavládlo ticho. Ale asi už věděla, že by si s ním neměla dál zahrávat.

Po chvilce mu sebrala klíče z ruky. "Ach, nemusíš se obtěžovat. Jim mě doprovodí. Ty si tu můžeš zůstat a vychutnat si tenhle výhled."

S malým přikývnutím Vin kývnul na Jima. "Mohl bys mi udělat laskavost?"

Jim se pomalu sklonil ke svému pivu. "Podívej, jestli už chce jít-"

"Tak ať si de. Chce, abys jí doprovodil k autu."

Ten chudák vypadal, že by si radši piloval prsty, dokud by z nich nezbyly jenom pahýly, než aby se dostal doprostřed tohohle všeho. Vin mu to nezazlíval.

Vin vstal. "Ach, sakra, lidi, prostě relaxujte a já-"

Devina vystřelila na nohy. "Jime, prosím, vezmi mě k autu. Hned."

Vin zavrtěl hlavou. "Ne, já tě-"

"K čertu s tebou," odsekla mu Devina. "Nechci, abys mě kamkoliv bral."

"To je v pohodě," řekl Jim. "Já jí doprovodím."

Jim vstal, ale nechal si tam koženou bundu, jako kdyby nečekal, že se zdrží dlouho. "Jenm jí vezmu k autu. Ok?"

"Děkuju, chlape." Vin se posadil a kopnul do sebe panáka Patrona. "Počkám tady."

Jim ukázal na cestu ke dveřím a Devina se k nim vydala. Bradu nahoru, ramena i záda nerovnaná. Kožešinu měla v náruči.

Když je Vin sledoval odcházet, začal si opět pokládat otázky o tom, jestli je ten prsten dobrý nápad. Nikdy by si nezaplatil prostitutku - sakra, ani se na ní nepodíval. Jo, ale na někoho si zíral, připomněl mu jeho vnitřní hlas.

Vin znovu očima skenoval dav. Všichni byli oblečení v černém a měli černé vlasy. Sakra ... proč musela být zrovna v tomhle klubu? Tady byly brunety úplně všechny.

Kromě toho ... fajn, bylo to úplně zřejmé. Ona nebyla oblečená jako zákazník.

Se zaklením se podíval do jedné klece, kde se svíjela žena v modrém světle. Pohybovala se, jako kdyby jí dal někdo do tang dolar a ona si ho snažila rukama vyndat.

Byla jeho brunetka tanečnice ... nebo něco jiného?

Ach, z koho si tu snažil střílet. I tu, co byla v klecích si klidně mohl koupit.

Stejně, prostitutka nebo ne, na té chvíli, kdy se střetli jejich oči bylo něco neobyčejného - ta přitažlivost mezi nimi byla nepopiratelná, i když to nedávalo žádný smysl. Nebylo to tak, že by soudil tu ženu za její povolání, ale nedovedl si představit, že by byl s někým, kdo by se tím živil.

Ne. V žádném případě. I kdyby se chránila tak, jak jenom mohla. I kdyby to nedělala kvůli tomu, že se jí to líbilo. Nezvládl by to. Jeho mysl byla pevně proti tomu. Bylo v něm příliš mnoho z otce. Ta paranoia ho jednou zabije.

Vin zaklel. Jak se sakra mohl dostat od dívání se na ženu přes celý klub ke vztahu s ní? Navíc, když už v jednom byl. A měl doma diamant o velikosti hroznů, který čekal na jeho -

Najednou uviděl jeho brunetku, jak se prodírala davem dozadu.

Šla rychle. Rameny vrážela do lidí, když si razila cestu. Obličej měla napjatý a chmurný. Přímo za ní šlo pár kluků, kteří měli krky větší než hlavy a ve tvářích měli nechutné výrazy.

Jako kdyby se desetiletí kluci chystali motýlovi utrhnout křídla.

Vin se zamračil ... a vstal.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kaja Kaja | 29. listopadu 2011 v 16:53 | Reagovat

Super už se těším na další :-D

2 katule katule | 29. listopadu 2011 v 16:55 | Reagovat

honem pokračování, teď je to zrovna taaak zajímavý, na tuhle knížku jsem se vážně těšila, takže moc děkuju za překlad :-D

3 Catrina Catrina | 29. listopadu 2011 v 19:59 | Reagovat

Nádhera. Těším se na pokračování.

4 ssendy ssendy | 30. listopadu 2011 v 9:00 | Reagovat

Moc děkuji za překlad :-) a hned se jdu pustit do další kapitoly, děkuji :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama