Covet - 12.kapitola

29. listopadu 2011 v 23:09 | Marti

kapitola 12



Když Jim procházel uličkou za Železnou maskou, nebyl moc spokojený s tím, co dělal. A jeho vyhlídky se moc nezlepšovaly, když mu Devina vsunula paži pod ruku a přitiskla se k němu.

"Zase mrzne," řekla tiše.

Jo, to měla pravdu. Jenže on jí nehodlal zahřát tak, jak to udělal nedávno v noci. "Dám ti mojí bundu, jestli chceš."

"Ne ..." Pohladila kožešinu, kterou měla přehozenou přes ruku. "Nechci si to zrovna teď obléct." Což nejspíš znamenalo, že jí to koupil Vin. Tohle vážně nebyl zrovna dobrý zvrat událostí.

Jim jí odvedl k BMW, a když dálkovým ovládáním vypnula alarm, otevřel jí dveře na straně řidiče.

"Ještě moc neumím s řadící pákou," řekla, když se podívala do M6. "Vlastně to skoro neumím řídit." Čekala, jako kdyby předpokládala, že jí na to něco řekne. "Jime-"

"Nastup do toho auta."

Podívala se na jeho náklaďáček, který stál dvě místa vedle M6. I když k němu nepřišla a neřekla to, způsob jakým se na něj dívala, mu napovídal, na co ho pohledem ptá. "Nemůžu." Jim udělal krok zpátky. "Omlouvám se."

Devina si přitiskla bílou kožešinu blíž k hrudi. "Tobě se to včera v noci nelíbilo?"

"Samozřejmě, že líbilo. Ale teď už ho znám a nezáleží na tom, co teď říkáš. Později bys toho litovala."

Uplynula dlouhý chvíle předtím, než Devina přikývla a pomalu klesla na sedadlo. Místo toho, aby zavřela dveře nebo si zapnula pás, dívala se dopředu přes volant. Světlo z auta jí osvětlovalo její nádherný obličej. "Omlouvám se, Jime. Ani nevím, proč jsem se na to zeptala ... není to fér k němu, k tobě a ani ke mně. Cítím se tak prázdná. Dělám špatná rozhodnutí a chovám se hnusně."

Sakra, přesně věděl o čem mluví. "To je v pohodě. To lidi prostě dělají."

Přikrčil se, aby se jí mohl podívat do očí. Když to udělal, naštval se Vina. Ví vůbec ten chlap, co má? Proboha, nikdo není dokonalý, a po tom jak se k ní choval v klubu dokázal, že je to oboustranné. Ale no tak.

"Podívej se, Devino, mluvila si s ním? Snažila ses mu vysvětlit ..." Zatraceně, to slovo na c Jim prostě nemohl vyslovit. "Snažila ses mu vysvětlit co cítíš?"

"Je pořád tak zaneprázdněný." Její oči byly tmavé a hluboké, když k němu vzhlédla. "Ale možná bys s ním mohl zkusit promluvit místo mě. Říct mu, že ho miluju a že chci být s ním-"

"Počkej ... hej ..." Dobře, tak tohle byl skoro stejně špatný nápad jako ten, znova se s ní vyspat. "Já na tohle nejsem ten správný člověk-"

"Prosím, Jime. Prosím. Je jasné, že tě má rád a věř mi, že se mu tohle nestává moc často. Mohl bys mu říct, že jsme si tady promluvili a že mi moc chybí, i když je pořád v mém životě. Myslím tím, nejsem blázen. Vím, jaký je. Vždycky pro něj budou důležité peníze a jsou tu určitě jisté výhody v tom být s ním. Ale je toho víc." Zaleskly se jí oči. "Nemyslíš si Jime, že je toho k životu potřeba trošku víc?"

Když ucítil nutkání vytáhnout jí k sobě a přitisknout jí k sobě, rychle se narovnal. "Jo, ale tohle všechno bys mu měla říct ty."

Na okamžik si pomyslel, že viděl v jejích očích něco tvrdého, ale pak jednom přikývla a přetáhla si přes hruď pás.

"Vin není takový, jako jsem si myslela." Devina nastartovala a zařadila. "Čekala jsem, až trošku roztaje a přesvědčí mě o tom, že mě miluje, jenže to se nestalo a já už ztratila sílu bojovat, Jime. Už to dál nejde."

"Koupil ti prsten."

Když k němu otočila hlavu, Jimovi došlo, že úplně překročil jakékoliv hranice, ale bylo mu to fuk. Udržet jí ve Vinově životě bylo až moc důležité. "Vážně?" vydechla.

"Prostě to budeš muset ještě chvíli vydržet." Kriste, možná by si měl vážně dneska večer s Vinem promluvit. Bůh věděl, že byl Jim až moc dobrý lhář. V tomhle případě měl dobrou motivaci lhát: musel zkusit sám sebe přesvědčit o tom, že je manželství něco, v co stojí za to věřit. "Fajn, nech mě si s ním v klidu sednout."

"Ach, děkuju ti." Natáhla ruku a stiskla v ní tu jeho. "Děkuju moc. Vážně moc stojím o to, aby to fungovalo."

Poslala mu vzdušený polibek a zavřela za sebou dveře. Udělal krok do strany a sledoval, jak lehce vyjíždí z parkoviště a klidně vyjíždí na silnici.

Jim se zamračil. Jestli tomuhle říkala nevědomost o tom, jak zacházet s řadící pákou, pak by ho zajímalo jako by to vypadalo, kdyby s ní uměla.

Lidi, nutně potřeboval cigaretu.

S chrastěním a vrzáním zastavilo auto u cihlové zdi klubu. Zaparkovalo na místě určeném jenom pro zaměstnance. Dvě polonahé holky s prsama jako z playboye a s nohama hubenýma jako párátka vystoupili z auta. Když ho uviděli, tak se zastavili.

"Ahoj," řekla blondýna a obdařila ho sexy úsměvem. "Jdeš do klubu?"

Její kamarádka s účesem á la Amy Winehouse a s řetízkem, který všem okolo dával najevo, že je to coura. "Nechtěl bys jít s námi zadními dveřmi?"

Ta narážka byla na Jima až příliš jasná. Jasnější, než když by mu to řekla na rovinu - ale jestli ho to mělo zachránit před cestou okolo celého klubu v téhle příšerné zimě... Fajn. Super. Děkuju vám dámy.

Jim přešel k nim, když je vyhazovač pouštěl dovnitř.

"Je tady s námi," řekla blondýnka. "Je to můj bratranec."

"Zdar chlape."

Vyhazovač si prokřupal klouby a Jim mu dal do ruky libru. "Rád tě poznávám."

Potom co vešli dovnitř, vyhazovač za nimi zavřel dveře a začal mluvit do mikrofonu u ucha. "Vepředu? Jasně. Už jdu. Sakra, holky, vepředu máme nějakou rvačku. Měli byste tu zůstat, dokud nebude po všem."

"Ach, my už si najdeme něco, čím se zabavíme," zavtipkovala blondýna.

"Nebo někoho." Ta s účesem á la Amy Winehous se sklonila, vzala Jima za paži a začala se o něj třít.

Vytrhnul se jí. "Čeká na mě kamarád."

"Chlap nebo nějaká holka?"

"Chlap."

"Super. Můžeme si dát dvojitý rande. Do klubu se jde tudy - uvidíme se za chvíli."

Sehnula se k němu a začala mu šeptat do ucha. "Jestli si myslíš, že mi to teď sekne, počkej si do 11 až mě uvidíš v pracovním."

Prošli dveřmi s nápisem DÁMSKÉ ŠATNY a nechali ho samotného v hale. Napadlo ho, že jestli si na sebe hodlali obléct ještě něco titěrnějšího, než měli teď, asi přijdou oblečené v nějaké poštovní známce.

Když vešel do klubu, tmavovlasá žena stojící v rohu se vydala přímo k němu. Okamžitě v ní poznal ženu v latexu, na kterou Vin zíral, zatímco se Devina doslova dožadovala jeho pozornosti. Jim nebyl moc šťastný, když viděl, kdo se na ní pověsil: pár urostlých mladíčků k ní bylo dost blízko. Tvářili se, jako kdyby jí pronásledovali do opuštěné chodby, aby dostali něco, co jim zjevně ona nechtěla dát.

Jim se rozhlédl kolem. Chodba byla dlouhá dobrých čtyřicet metrů a tak tři metry široká. Kromě dveří blízko u východu, na kterých byla cedulka s nápisem Kancelář, byla chodba prázdná. Mohla se jim ztratit jedině v šatnách.

A vyhazovači měli dost práce s nějakou bitkou.

Jim se vydal jejich směrem a chystal se zasáhnout, když ... se najednou odnikud zjevil Vin, který mířil na konec klubu. Vypadal, jako kdyby došel k tomu samému ´takhle by to nemělo být´ závěru.

Vin rychle zkracoval vzdálenost mezi nimi, ale Jim si začal všímat dramatu za ním.

"Řekla jsem ne," odsekla žena.

"Jenže ženy jako ty nikdy neříkají ne."

Fajn, tak tohle teda říkat neměli. Jim vstoupil dvěma mladíčkům do cesty a promluvil přes rameno k ženě za ním. "Jsi v pohodě?"

Když se k němu otočila, jasně v její tváři rozeznal napjaté rysy a vyděšené oči. Bylo jasné, že se nesesypala jenom silou vůle. "Jo. Jenom si jdu dát malou pauzu."

"Proč? Už máš unavenou pusinku?"

Jim se otočil k chlápkovi, který mluvil. "Proč se neotočíte a neodprejsknete?"

"A ty seš kdo? Další pasák?" Natáhl se a popadl jí za zápěstí. "Proč jí nenecháš-"

Vin diPietro, který pořád zmenšoval vzdálenost mezi nimi, se pohyboval, jako kdyby měl ulici v krvi.

Předtím, než mohl Jim zaútočit, Vin ho stačil předběhnout. Chytil toho chlapa za ruku a zkroutil mu jí za záda, čímž ho donutil ženu pustit. Nic neřekl. Ani nemusel. Byl připraven ty hajzly nakopat. Jeho šedé oči už nebyly chladné, ale rozzuřené.

"Pusť Mě!" křičel na něj punker.

"Donuť. Mě."

Jim se podíval na ženu. "Můj kámoš a já to tady už zvládneme. Proč si nedáš kafe s těma dvěma holkama, co právě přišli? Dám ti vědět, až tady skončíme s upravením fasády těchhle dvou."

Očima přejela k Vinovi. Nelíbilo se jí přijmout pomoc, ale nebyla hloupá. Výraz v očích těch vysokoškoláků nebyl jenom z alkoholu. Byl v tom spíš koks nebo pervitin. Což znamenalo, že tu byla dost velká šance, že by se to mohlo zvrtnout.

"Zavolám vyhazovače," zamumlala, když otevřela dveře šatny.

"Udělej mi laskavost," řekl Vin, zatímco pořád držel kluka před sebou. "Nikomu nevolej."

Zavrtěla hlavou a trochu se přikrčila, když vcházela do šatny. To bylo jen chvíli předtím, než se v ruce toho tichého kluka objevil nůž. Nechal Vina, aby se vypořádal s tím ukecanějším a udělal krok vpřed. Snažil se odhadnout, jakým směrem bude směřovat ostří. Ano, ano, ten idiot s nožem bodne doprava, protože to byl levák. Byla to jenom otázka času -

Jim popadl toho kluka za zápěstí a hrubě mu ho stisknul. Praštil mu s ním o zeď a tlačil na kloub, dokud nůž nespadnul na podlahu. A když přitisknul tvář toho bastarda ke zdi, Vin se s tím druhým pustil do pěstního souboje. Vyhnul se jeho ráně a pak na něj zaútočil klouby jako pravý boxer ... jenže problém nelegálních drog byl kromě možnosti spáchání těžkého zločinu a drogové závislosti ten, že působil i jako anestetikum.

Takže mladík s ošklivě krvácejícími ústy ránu nejspíš ani necítil. Vrátil Vinovi ránu. Strefil se mu přímo do obličeje. Začali se spolu zuřivě rvát. Otáčeli se v chodbě v nepravidelném osmiúhelníku. Z tohohle páru byl ale agresor Vin. Pral se tvrdě.

Aby mu Jim dal dostatek volného prostoru, odtáhnul tu muší váhu z cesty. Byl připravený udržet tuhle věc daleko od násilí tak dlouho, dokud ho jeho kecy nedostanou do problémů a dokud udrží své názory na minimu.

Jenže ten fakan musel otevřít pusu. Prostě musel. "Proč se sakra serete do toho, co dělá ta kurva? Je to jenom tlukoucí srdce a pak díra, co má ta kurva dole."

Jim zamrkal, když se mu zatemnilo vidění. Nakonec se ale ovládnul a podíval se na strop. V pravidelných intervalech tam něco blikalo - což znamenalo, že se to všechno nahrávalo. Zase ... on i Vin byli dost chytří na to, že nechali svoje soupeře zaútočit první. Navíc jeden z nich proti nim vytáhnul zbraň, což by se dalo legálně prohlásit za sebeobranu.

Ale bylo jasné, že tihle naprosto zdrogovaní vysokoškoláci nejspíš nebudou chtít žalovat na policii. Takže tu nebyl žádný důvod, proč tohle utnout.

Jim mu sevřel zápěstí ještě pevněji. Druhou rukou ho chytl za horní část paže a trhl s ním prudce k sobě, aby mu mohl zašeptat do ucha. "Teď chci, aby ses zhluboka nadechnul. No tak, chlape ... soustřeď se. Uklidni se a zhluboka se nadechni. Kvůli mně. Takhle se to dělá ..."

Jim ho mačkal víc a víc, dokud ho bolest nedonutila vzdát se. Když mu vyhověl a začal zhluboka dýchat, rychlým trhnutím mu vykloubil rameno.

Výsledkem byl hlasitý výkřik, který ale přehlušila hudba z tanečního parketu. A právě proto byly kluby dokonalé místo pro rvačky.

Když se chlapík svezl k zemi, Jim si klekl k němu. "Nenávidím nemocnice. Právě jsem z jedné vyšel. Víš co udělají lidem, co tam přijdou se zraněním, jako máš ty? Dají mu kloub zpátky tam, kam patří. Dovol mi ti to ukázat."

Jim mu znova trhnul rukou a neobtěžoval se mu znova říkat, aby zhluboka dýchal. Jenom aplikoval dostatečný tlak na to, aby se kloub dostal zpátky na své místo. Tentokrát se neozval žádný výkřik - chlapík omdlel.

Potom, co si zahrál na ortopeda, vzhlédl, aby se podíval jak to jde na druhé straně bojiště - dostalo se mu skvělého výhledu na Vina, který mlátil svého soupeře do jater, jako kdyby to bylo těsto na chleba. Mladík vypadal dost zle a vypadal dost zbitě. Měl zvednuté ruce. Ne proto, aby mu vracel údery, ale proto, aby se je snažil odrážet. Najednou se mu podlomily kolena. Jeho balanc se rychle vytratil.

Což bylo jedině dobře, protože začínali mít potíže.

Na konci chodby začali přitahovat pozornost návštěvníků baru. Světla byla sice dost tlumená, ale pořád tam bylo dobře vidět. Museli se co nejrychlejš pakovat. "Vine, musíme jít," zasyčel Jim.

Vin si nových čumilů ani nevšimnul. To ale nebylo žádné překvapení vzhledem k tomu, jak brutálně se soustředil na svůj boj. Sakra. Tohle nebylo dobrý. Kdyby ho nevyrušil, klidně by to chlapíka zabil. Nebo by ho spíš zmlátil tak, že by se vešel do zavařovací skleničky na zeleninu.

Jim se postavil. Byl připravený přestat se slovy a začít jednat.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Life's good Life's good | 29. listopadu 2011 v 23:35 | Reagovat

wow :-O díky moc, supr

2 katule katule | 30. listopadu 2011 v 9:07 | Reagovat

Marti,
ty seš prostě anděl a za chvíli dostaneš svatozář, za to jakou nám děláš radost :-D  :-D  :-D

3 ssendy ssendy | 30. listopadu 2011 v 10:12 | Reagovat

skvělý, moc děkuji ;-)  :-)  :-)  :-)

4 Catrina Catrina | 30. listopadu 2011 v 13:45 | Reagovat

Souhlasím. Svatozář je přesně pto tebe.

5 Cava Cava | 30. listopadu 2011 v 13:51 | Reagovat

Dik!!!

6 Kája Kája | 30. listopadu 2011 v 15:53 | Reagovat

Ježiš, super moc moc moc super děkuji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama