Perfect Chemistry - 1.kapitola CZ

20. listopadu 2011 v 23:33 | překlad ze sl. Mannon |  Perfect Chemistry

1.Kapitola




Brittany

Každý ví, že jsem perfektní. Můj život je perfektní. Mé oblečení je perfektní. Dokonce i moje rodina je perfektní. A i když je to úplná lež, pracovala jsem na tom, aby můj zadek udržoval dojem, že je to pravda. Pravdou však je, že kdyby to bylo vyšlo najevo, zničilo by to celou mojí perfektní představu.

Stojím před zrcadlem v mojí koupelně, zatímco řve hudba z mých repráků. Setřu si už třetí křivou linku, kterou jsem si nakreslila pod své oko. Ruce se mi třásly. Sakra. Začátek posledního ročníku na střední a vídání mého přítele po létě, kdy jsme nebyli spolu, by nebylo tak na nervy, kdyby den nezačal tak katastrofálně. Nejdřív mi vyhořela kulma. Potom se mi na mém oblíbeném tričku utrhl knoflík. A teď se moje oční linka rozhodla, že má svojí vlastní hlavu. Kdybych měla na výběr, tak bych zůstala ve své pohodlné posteli a jedla bych celý den teplé čokoládové sušenky.

"Britt, pojď dolů," slabě jsem uslyšela svou mámu, jak na mě křičí ze vstupní haly.

Můj první instinkt, byl ignorovat ji, ale nikdy jsem nedostala žádné (tady prostě chybí slovo), ale argumenty, bolesti hlavy a jen víc křičení.

"Budu tam za vteřinku," odpovím jí, a doufám, že tato linka už bude rovná a já s tímto hotová.

Konečně je to dobré. Hodím tužku na oči na pult, dva krát, tři krát se zkontroluju v zrcadle, vypnu přehrávač a zamířím dolů chodbou.

Máma stojí pod naším velkým schodištěm a pozoruje moje oblečení. Narovnám se. Já vím, já vím. Je mi osmnáct a mělo by mi být jedno, co si myslí moje máma, ale vy jste nežili v domě Ellisových. Máma je paranoik. Není ten typ, který se dobře ovládá díky malým modrým pilulkám. Když je moje mám ve stresu, každý, kdo s ní žije, trpí. Proto si myslím, že táta chodí do práce vždy před tím, než se ráno vzbudí, a tak se jí nemusí zaobírat.

"Ty kalhoty nesnáším, ale ten pásek miluju," řekne mi a ukazuje postupně na každý kus oblečení. "A z toho, čemu říkáš hudba, mě bolí hlava. Díky bohu, že už je to vypnuté."

"Taky ti přeji dobré ráno, mami," odpovím ji, zatím co scházím po schodech dolů a políbím ji na tvář.

Vůně mojí mámy je silná, její parfém mě bodá do nosu. Vypadá jako milionářv jejím modrém tenisovém drese Ralph Lauren. Nikdo si zajisté nedovolí na ni ukazovat prstem a kritizovat její oblečení.

"Koupila jsem ti tvůj oblíbený muffin k tvému prvnímu dni ve škole," řekne mi máma a vytáhne jej z tašky za zády.

"Ne děkuji," podívám se kolem sebe, hledajíc svou sestru. "Kde je Shelley?"

"V kuchyni."

"Je tu už její nová pečovatelka?"

"Její jméno je Baghda a ne. Přijde za hodinu."

"Řekla si jí, že vlněné oblečení dráždí Shelleyinu pokožku? A že tahá za vlasy?" Vždy dělá nějaké konkrétní pohybové signály, když cítí, že má podrážděnou pokožku. Tahání za vlasy je její nový signál, a už to způsobilo několik katastrof. Katastrofy v mém domě jsou asi tak hezké, jako stará auta, takže vyhýbání se jim je zásadní.

"Ano, ano. Dnes ráno jsem tvé sestře dala varování, Brittany. Když se bude stále vztekat, najdeme jí nového opatrovníka."

Jdu do kuchyně. Nechci poslouchat mojí mámu, jak stále dokola mluví o svých teoriích. Shelley sedí u stolu v jejím invalidním vozíku, usilovně je její specialitou rozmixované jídlo, protože i když jí je dvacet, moje sestra nemá schopnost žvýkat a polykat jako lidé bez jejího fyzického omezení. Jako obyčejně, jídlo si našlo cestu na bradu, ústa i tváře.

"Hej, Shell-bell," řeknu jí a utřu její tvář ubrouskem. "Je první den školy. Drž mi palce."

Shelley trhaně rozhodí rukama a dá mi křivý úsměv. Jsem ráda, že se usmívá.

"Chceš mě obejmout?" Zeptám se jí. Vím, že chce. Doktor vždy tvrdí, že čím víc, se se Shelley komunikuje, tím lépe.

Shelley přikyvuje. Sama si ji vezmu do náručí a dávám pozor, aby její ruce byly dál od mých vlasů. Když se narovnám, moje máma si povzdychne. Připadá mi to, jako kdyby jedním hvízdnutím zastavila můj život. "Britt, nemůžeš jít do školy takto."

"Jak, takto?"

Zakroutí hlavou a zoufale si povzdychne. "Podívej se na své tričko."

Podívám se dolů a vidím velký vlhký flek na přední straně mého trička od Celvina Kleina. Ups. Shelley slintala. Jediný pohled na mou sestru mi řekl to, co nemůže vyjádřit slovy. Shelley to bylo líto a nechtěla pokazit můj outfit.

"Není to nic velkého," povím jí, i když v koutku duše vím, že to kazí můj "perfektní" vzhled.

Zamračí se. Máma namočí papírovou utěrku do umyvadla a přitlačí to na skvrnu. Cítím se jako dvouleté dítě.

"Jdi nahoru a převleč se."

"Mami, byla to jen broskev," řekla jsem opatrně, aby se to nezměnilo v pořádnou hádku. Poslední, co bych chtěla je, aby se Shelley cítila špatně.

"Skvrna od broskve. Hádám, že nechceš, aby si o tobě lidé mysleli, že se nestaráš o svůj zevnějšek."

"Dobře." Přeji si, aby tohle byl jeden z těch dobrých máminých dní. Dní, kdy ji nevadí jisté věci.

Dám své sestře pusu na čelo a ujistím se, že ví, že mi její slintání nevadí ani v nejmenším. "Uvidíme se po škole," řeknu, a snažím se si udržet ranní veselost. "Poté, co skončí naše turnajová kontrola."

Běžím nahoru po schodech, přičemž beru schody po dvou. Jakmile se dostanu do svého pokoje, zkontroluji hodinky. To snad ne. Je deset minut po sedmé. Moje nejlepší kamarádka Sierra bude šílet, když ji nepřijdu vyzvednout včas.

Vezmu světlemodrý šátek z mé skříně a modlím se, aby to fungovalo. Možná, že si nikdo nevšimne, že místo, kde je teď šátek, je oslintané

Když se po schodech vracím dolů, máma stojí v hale a očima skenuje můj vzhled. "Miluji, ten šátek."

Uf.

Když okolo ní procházím, strčí mi do ruky muffin. "Sněz ho cestou."

Vezmu si muffin. Cestou k autu do něj nepřítomně kousnu. Bohužel není borůvkový, který mám nejraději. Je banánový, a banány jsou přehnané. Připomínají mi sebe samou - venku dokonalá a uvnitř je všechno kaše.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Angie Angie | E-mail | Web | 21. listopadu 2011 v 1:34 | Reagovat

Áááá. Takto se mi to líbí mnohem více. :-D

2 terushka terushka | E-mail | 21. listopadu 2011 v 6:55 | Reagovat

Supr! A budeš jí překládat celou, když to Nikča asi vzdala??

3 Marti Marti | Web | 21. listopadu 2011 v 7:11 | Reagovat

[2]: Nu byla bych ráda kdyby v tom pokračovala Niky nebo klidně i jinej dobrovolník, ale kdyby ne, tak bych se do ní možná dýl pustila.. I když má celkem dosti krátký kapitolky, takže by se možná dala zvládat i při nějaký jiný knížce.. Uvidíme.. Teď se s váma každopádně až do pátku loučím a o víkendu čekejte kapitolky..

4 Kristin Kristin | E-mail | 21. listopadu 2011 v 14:27 | Reagovat

to vypadá zajímavě :) Jenom prosím, pošleš mi ebook téhle knížky na mail? doučuju kámošku z angličtiny a možná bychom vám mohly poskytnout pár kapitol i my :)

5 megi megi | 21. listopadu 2011 v 15:21 | Reagovat

Ahoj...len som chcela doplnit to "chýbajúce slovo" ... podla originálu by som celú tú vetu preložila asi takto:

Můj první instinkt, byl ignorovat ji, ale nic bych tím nedocílila, jenom argumenty, bolesti hlavy a  víc křičení.

keby vám to trochu pomohlo :-)

6 Mannon Mannon | Web | 21. listopadu 2011 v 20:52 | Reagovat

[5]:jojo dííky :) já si říkala, protože já to přepisovala ze slovenštiny co bylo tady na blogu, já originál v aj totiž nemám, jinak bych se podívala. Ale děkuji :)

7 Mary Mary | 22. listopadu 2011 v 18:03 | Reagovat

[6]: ked chces original ti mozem poslat :):) celu seriu mam

8 Kačí Kačí | E-mail | Web | 24. listopadu 2011 v 23:57 | Reagovat

Jé! :D Tohle jsem začala anglicky číííst :D Super;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama