Silence - 21.kapitola

4. listopadu 2011 v 0:28 | Marti |  Silence (Becca Fitzpatrick)
kapitola 21


Se zamrkáním jsem otevřela oči a místnost nabyla tvar. Světla zmizela. Vzduch byl chladný. Po kůži mě hladila ta nejluxusnější a nejkrásnější látka. Vzpomínky na minulou noc se ke mně bleskově vrátily. Patch a já jsme se líbali ... Matně si vzpomínám, že jsem mu šeptala něco o tom, že jsem moc unavená, abych řídila ...
Usnula jsem u Patche.
Rychle jsem se vyhoupla do sedu. "Máma mě zabije!" vyhrkla jsem. Bylo to mířeno spíš mě, než někomu jinému. Za prvé, byl školní den. Za druhé, porušila jsem její zákaz vycházení a ani se neobtěžovala zavolat jí a vysvětlit proč.
Patch seděl v křesle v rohu místnosti. Bradu měl opřenou o ruku zatnutou v pěst. "Už jsem se o to postaral. Zavolal jsem Vee. Souhlasila, že nás bude krýt. Řekla tvojí mámě, že jste byli u ní a koukali se na pětihodinovou verzi Pýchy a předsudku. Ztratila jsi pojem o čase a usnula. Máma Vee tě nechtěla probudit, tak souhlasila s tím, že tam přespíš."
"Volal jsi Vee? A ona souhlasila? Žádné vyptávání?" Tohle neznělo jako Vee. Hlavně ne jako nová Vee, která si přála, aby všichni chlapi bez výjimky vyhynuli.
"Možná to bylo trošku složitější."
Najednou mi došlo, proč měl tak tajemný tón. "Tys oblbnul její mysl?"
"Mezi žádáním o svolení a prošením o odpuštění se přikláním spíš k té druhé možnosti."
"Je to moje nejlepší kamarádka. Nemůžeš si hrát s její myslí!" I když jsem byla pořád naštvaná na Vee kvůli jejímu lhaní o Patchovi, věděla jsem, že pro to musela mít nějaké důvody. A i když jsem to neschvalovala a chystala se jí za to hodně brzy zmáčknout, znamenala pro mě celý svět. Tohle Patch přehnal.
"Byla jsi vyčerpaná. A navíc jsi vypadala tak klidně, když jsi spala v mojí posteli."
"To proto, že je na to tvoje postel přímo stvořená," řekla jsem trošku míň podrážděně, než jsem chtěla. "Mohla bych tu spát navždy. Saténové povlečení?" hádala jsem.
"Hedvábné."
Černé hedvábné povlečení. Kdo ví, kolik tohle stojí? Jedna věc byla jistá, působily na mě celkem hypnoticky, což bylo dost rušivé. "Slib mi, že už na Vee nikdy nepoužiješ ty svoje triky s myslí."
"Domluveno," řekl najednou lehce. Věděl, že už je z toho venku. Poprošení o odpuštění se vyplatilo.
"Nepředpokládám, že bys mi mohl vysvětlit, proč Vee i moje máma neustále popírají, že ví o tvojí existenci. Vlastně jediní, kdo si na tebe pamatuje je Marcie a Scott."
"Vee chodila s Rixonem. Potom, co tě Hank unesl, jsem jí vymazal vzpomínky na Rixona. Využil jí a způsobil jí dost bolesti. Všem způsobil hodně bolesti. Bylo mnohem jednodušší, když jsem na něj donutil všechny zapomenout. Bylo to jediné řešení pro tvoje přátele a rodinu, kteří pořád doufali v jeho zatčení, ke kterému ale nikdy nemohlo dojít. Když jsem vymazal Vee mysl, začala s tím bojovat. Do teď je naštvaná. Neví proč, ale je to v ní. Vymazat někomu paměť není tak jednoduché, jak to zní. Je to jako snažit se vybrat z cookies všechny čokoládové kousky. Nikdy to nebude úplně dokonale odvedená práce. Kousky tam prostě zůstanou. Nevysvětlitelné tušené. Přesvědčivé a známé. Vee si nevzpomíná, co jsem jí udělal, ale víc, že by mi neměla věřit. Nemůže si na Rixona vzpomenout, ale víc, že je to chlap, který jí způsobil dost trápení a starostí."
Tak to by vysvětlovalo nesnášenlivost Vee ke všem chlapům a můj okamžitý odpor k Hankovi. Mohli nám vymazat paměť, ale pár kousků tam prostě zůstalo.
"Možná bys mohla dát Vee ještě trošku času," navrhl Patch. "Má tvojí důvěru. Poctivost je sice dobrá věc, ale to i věrnost."
"Jinými slovy, mám jí z toho vynechat."
Pokrčil rameny. "Tvoje slova."
Vee se mi podívala do očí a bez výčitek mi lhala. Nebylo to od ní moc fér. Ale já věděla, jak se cítila. I já za sebou měla manipulaci s pamětí a nebyl to moc dobr pocit. Ta zranitelnost se nadala popsat. Vee lhala, aby mě ochránila. A bylo tohle jiné? Můžu jí neříct všechno o padlých andělech a Nephilimech a použít pro to stejnou výmluvu? Měla bych být k Vee na rozdíl od ní upřímná a nebo dát na Patchovu radu a nechat to být?
"A moje máma? Tu budeš taky omlouvat?" zeptala jsem se.
"Myslí si, že mám co dočinění s těmi únosy. Lepší, když podezírá mě, než Hanka," řekla chladně. "Kdyby si Hank myslel, že ví pravdu, nenechal by to být."
To řekl hodně mírně. Nedivila bych se, kdyby jí Hank ublížil, aby dostal to, co chtěl. O důvod víc, proč jí držet v nevědomosti ... prozatím.
Nechtěla jsem k Hankovi cítit ani tu nejmenší sympatii nebo ho nějak zlidšťovat, ale začala jsem přemýšlet, co byl za člověka, když se poprvé zamiloval do mojí mámy. Byl to vždycky takový hajzl? Nebo mu na nás na začátku záleželo ... a časem si kolem sebe vystavěl svět plný poslání Nephilimů a to ho nakonec změnilo?
Ukončila jsem moje spekulace. Hank je teď plný zla a to je nejdůležitější. Unesl mě a já se chtěla jenom ujistit, že ponese následky.
"Myslel jsi tím, že Rixona nikdy nezatknout, protože je už v pekle?" A nejspíš byl vážně v pekle. Doslova.
Potvrdil mi to kývnutím, ale jeho oči potemněly. Předpokládala jsem, že Patch nechtěl mluvit o pekle. Pochybovala jsem, že by na tom byl nějaký jiný padlý anděl jinak.
"V tvojí vzpomínce jsem viděla, že jsi souhlasil se špehováním padlých andělů pro Hanka," řekla jsem.
Patch přikývnul. "Co plánují a kdy. Jednou týdně se scházím s Hankem a předávám mu informace."
"Co když padlí andělé zjistí, že za jejich zády vyzrazuješ jejich tajemství?"
"Doufám, že k tomu nedojde."
Moc mě nenadchnul jeho klidný postoj. "Co by ti udělali?"
"Už jsem byl v horších situacích a podařilo se mi z toho dostat." Zvedl koutky úst do úsměvu. "Taková doba a ty mi pořád nedůvěřuješ."
"Mohl bys být aspoň dvě vteřiny vážný?"
Naklonil se ke mně a políbil mě na ruku. Z jeho slov čišela upřímnost. "Poslali by mě do pekla. Nejspíš by se snažili přesvědčit archanděly, aby to vzali do vlastních rukou, ale takhle to vždycky nefunguje."
"Vysvětli mi to," řekla jsem pevně.
Líně a arogantně se nahrbil. "Lidem je zakázáno zabíjet se navzájem - je to zákon. Jenže lidi se vraždí denně. Můj svět na tom není jinak. Vždycky je tu někdo, kdo je schopný porušit zákon. Nebudu předstírat, že jsem nevinný. Před třemi měsíci jsem dostal Rixona do pekla, i když jsem k tomu neměl žádné právo. Jenom vlastní smysl pro spravedlnost."
"Tys dostal Rixona do pekla?"
Patch se na mě podíval jako na kuriozitu. "Musel zaplatit. Pokusil se tě zabít."
"Scott mi řekl o Rixonovi, ale nevěděl, kdo ho dostal do pekla nebo jak se to stalo. Dám mu vědět, že za to může poděkovat tobě."
"Nemám zájem o vděčnost toho míšence. Ale můžu ti říct, jak jsem to udělal. Když archandělé vyhodí z nebe padlého anděla a utrhnout mu křídla, nechají jim jedno pero. To je schované a udržované. Když přijde na to, uvrhnout padlého anděla do pekla, archandělé získají jeho pírko a spálí ho. Je to symbolický akt s nedozírnými následky. Výraz ´hořet v pekle´ mluví za všechno."
"Tys měl Rixonovo pírko?"
"Než se ke mně otočil zády, byl mi blízký jako bratr. Věděl jsem, že má svoje pero a taky jsem věděl, kde ho schovává. Věděl jsem o něm všechno. A proto jsem se s ním nehodlal nějak neosobně rozloučit."
I když jsem měla podezření, že chtěl zůstat netečný, zatnul čelist. "Odtáhnul jsem ho do pekla a spálil ho před ním."
Z jeho vyprávění se mi postavily všechny vlasy na hlavě.
I kdyby mě Vee takhle hrozně zradila, nebyla jsem si jistá, že bych jí dokázala nechat trpět tak, jak nechal on Rixona. Najednou jsem pochopila, proč to bral Patch tak osobně.
Zahnala jsem hrůzný obrázek Patche, který jsem si vytvořila v hlavě a vzpomněla jsem si na pero, které jsem našla na hřbitově.
"Jsou ta peří po celém světě? Můžu někde na nějaké narazit?"
Patch zavrtěl hlavou. "Archandělé si je nechávají u sebe. Několik padlých andělů, jako byl Rixon, spadlo na Zem i s jedním nebo s dvěma pery. Když se to stane, padlý anděl se ujistí, že se jeho pírko nedostane do nesprávných rukou." Zvedl koutky v náznaku úsměvu. "A ty sis myslela, že nejsme sentimentální."
"Co se stane se zbytkem peří?"
"Při cestě dolů se zničí. Není to moc hladká jízda."
"A co ty? Žádné schované peří pod zámkem?"
Zvedl obočí. "Plánuješ se mě zbavit?"
I přes závažnost tohohle tématu, jsem se usmála. "Dívka si má vždycky nechat otevřené i jiné možnosti."
"Nenávidím, že tě musím zklamat, ale já žádné peří nemám. Já spadnul na zem nahý."
"Hm," řekla jsem tak klidně, jak jsem mohla, ale cítila jsem, jak rudnu při představě, kterou mi tím co řekl, zasel do hlavy. Myšlenky na jeho nahotu nebyly zrovna ta nejlepší věc, když jsem si uvědomila, že jsem byla zavřená v Patchově tajné, nóbl ložnici.
"Líbíš se mi v mojí posteli," řekl Patch. "Málokdy rozestelu. Jenom vyjímečně spím. Budu si muset na tenhle obrázek zvyknout."
"Nabízíš mi, abych tu zůstala natrvalo?"
"Už máš v kapse náhradní klíč."
Přejela jsem rukou po kapse. Vážně v ní bylo něco malého a tvrdého. "Jak šlechetné."
"Zrovna teď se necítím moc šlechetně," řekl a podíval se mi do očí. Hlas měl hluboký a zhrublý. "Stýskalo se mi, Andílku. Neminul den, kdy bych necítil, jak moc mi v mém životě chybíš. Pronásledovala jsi mě do takové míry, že jsem začal věřit, že Hank porušil svojí přísahu a zabil tě. Viděl jsem tě úplně všude. Nemohl jsem ti utéct a ani jsem nechtěl. Mučilas mě, ale bylo to lepší, než tě úplně ztratit."
"Proč jsi mi to všechno neřekl tu noc v uličce s Gabem? Byl jsi tak rozzuřený." Zavrtěla jsem hlavou a vzpomněla si na každé jízlivé slovo, které mi věnoval. "Myslela jsem, že mě nenávidíš."
"Potom, co tě Hank propustil, sledoval jsem tě, abych se ujistil, že jsi v pořádku. Nakonec jsem ale přísahal, že tím mé spojení s tebou končí. Pro tvojí vlastní bezpečnost. Rozhodnul jsem se a myslel si, že se s tím nějak vypořádám. Snažil jsem se přesvědčit sám sebe, že už mezi námi nic není. Ale když jsem tě uviděl ten večer v uličce, všechny moje argumenty najednou zmizely. Chtěl jsem, aby sis na mě pamatovala stejně, jako já na tebe. Nemohl jsem na tebe přestat myslet. Jenže to tak nebylo. O tom jsem se sám ujistil." Sklouzl pohledem na svoje ruce, které měl mezi koleny. "Dlužím ti omluvu," řekl tiše. "Hank ti vymazal paměť, aby sis nepamatovala co ti udělal, ale já s tím souhlasil. Řekl jsem mu, aby ti vymazal i vzpomínky na mně."
Zabodla jsem svůj pohled do toho jeho. "Tys s tím souhlasil?"
"Chtěl jsem ti vrátit zpátky tvůj život. Před padlými anděly, Nephilimy, přede mnou. Myslel jsem, že je to jediný způsob, jak bys mohla zvládnout všechno špatné, co se ti stalo. Nemyslím si, že by někdo z nás mohl popřít, že jsem ti zkomplikoval život. Snažil jsem se ho udělat lepším, ale věci šly svojí vlastní cestou. Myslel jsem, že to přejde a tohle těžké rozhodnutí bude to nejlepší pro tvoje uzdravení a budoucnost. Že pro tebe bude nejlepší, když odejdu."
"Patchi-"
"Odmítl jsem se dívat na to, jak tě Hank zničí. Odmítl jsem ho pozorovat, jak zahazuje všechny šance na tvoje štěstí tím, že ti nechá tyhle vzpomínky. Máš pravdu - unesl tě, protože si myslel, že tě může použít proti mně. Aby mě mohl kontrolovat. Odvedl tě na konci června a až do září tě nepustil. Každý den během těch měsíců jsi byla pod zámkem odkázaná sama na sebe. I ty nejotrlejší vojáky můžou na samotce zlomit. Hank věděl, že jsem se toho bál nejvíc. Zeptal se mě, jestli budu ochotná mu donášet. Složil jsem přísahu. Vydíral mě tebou během těch měsíců každou minutu." Patchovi oči se zaleskly. Měl tvrdý výraz. "Zaplatí za to. A tentokrát to bude podle mého scénáře," řekl tichým, smrtícím hlasem, ze kterého mě zamrazilo.
"Tu noc v té kůlně nás měl v pasti," pokračoval. "Jediná věc, která mě v tu chvíli zajímala, byla odradit ho od toho, aby tě na místě zabil. Kdybych tam byla sám, bojoval bych. Nevěřil jsem, že bys zvládla bojovat. Od té chvíle toho lituju. Nemohl jsem se dívat na to, jak ti ubližuje a to mě oslepilo. Podcenil jsem všechno, čím jsi už prošla a díky čemu ses stala mnohem silnější. Hank to věděl a já mu hrál přímo do karet. Nabídl jsem mu dohodu. Řekl jsem, že budu donášet, jestli tě nechá žít. Přijal to a pak zavolal své muže, aby tě odvedli. Bojoval jsem tak urputně, jak jsem dokázal, Andílku. Rozdrtil jsem je, ale jim už se povedlo tě odnést pryč. O čtyři dny později jsem se setkal s Hankem a nabídl mu, že mi může utrhnout křídla, jestli tě osvobodí. To byla ta poslední věc, s kterou jsem mohl vyjednávat a on souhlasil, že tě pustí. Všechno co jsem ale dokázal dostat, byl termín na konci léta. Další tři měsíce jsem tě neúnavně hledal. S tím ale Hank počítal. Udělal co mohl, aby utajil tvoje umístění. Chytil jsem a mučil nespočet jeho mužů, ale žádný z nich mi neřekl, kde jsi. Divil bych se, kdyby měl Hank k dispozici víc než dva muže, které k tobě přidělil, aby se ujistil, že dostaneš základní věci. Týden předtím, než tě propustil, za mnou poslal jednoho ze svých mužů. Ten mě informoval, že než tě Hank nechá jít, vymaže ti paměť tak hluboko, že už si nikdy na nic nevzpomeneš a jestli mám něco proti. Vymazal jsem si z tváře úšklebek. Pak jsem ho krvavého a zmláceného dovlekl k Hankovu domu. Čekal jsem, než druhý den ráno odjede do práce. Řekl jsem mu, že jestli nechce dopadnout jako jeho posel, vymaže ti paměť na delší období. Nechtěl jsem, abys na mě měla jedinou vzpomínku a nechtěl jsem, aby ses budila s nočními můrami na dny, které jsi trávila sama někde zamčená. Nechtěl jsem, abys křičela do noci a nevěděla proč. Chtěl jsem ti vrátit zpátky tolik života, kolik jsem mohl. Věděl jsem, že jediný způsob, jak tě ochránit je ten, ze všeho tě vynechat. Pak jsem Hankovi řekl, že už se na tebe nikdy ani nepodívá. Dal jsem mu jasně najevo, že jestli se vaše životy ještě střetnou, budu ho lovit a zmrzačím jeho tělo k nepoznání. A pak najdu způsob, jak ho zabít. Nebude mi záležet na tom, kolik to bude stát. Myslel jsem, že je dost chytrý, aby přistoupil na tuhle část dohody. Jenže pak jsi mi řekla, že randí s tvojí mámou. Instinkt mi říká, že tady nejde o city. Má něco v plánu a ať je to cokoliv, chce k tomu využít tvojí mámu. Nebo spíš tebe."
Srdce mi bušilo dvakrát tak rychle. "Ten had!"
Patch se ponuře zasmál. "Použil bych trošku silnější slova, ale tyhle ho taky vystihujou."
Jak mi tohle mohl Hank udělat? Samozřejmě, že si vybral mě nemilovat, ale pořád to byl můj otec. Copak pro něj krev nic neznamená? Jak mohl mít odvahu podívat se mi před několika dny do očí a ještě se usmívat? Odtrhnul mě od mojí mámy. Držel mě několik týdnů v zajetí a teď se odváží jít ke mně domů a předstírat, že mu záleží na mojí rodině?
"Něco tímhle vším sleduje. Nevím ještě co, ale bude to něco důležitého. Instinkt mi říká, že chce svůj plán uskutečnit ještě před Chešvanem."
Patch se na mě podíval. "Chešvan je za necelé tři týdny."
"Vím na co myslíš,"řekla jsem. "Že po něm půjdeš. Ale nemůžeš mě okrást o to potěšení dostat ho. Zasloužím si to."
Patch mě objal loktem kolem krku a tvrdě mi přitisknul rty na čelo. "To by mě ani ve snu nenapadlo."
"Takže co teď?"
"Má celkem slušný náskok, ale já mám v plánu dneska večer vyrovnat skóre. Nepřítel tvého nepřítele je tvůj přítel. A já mám pár starých přátel, kteří by nám mohli pomoct."
Něco na způsobu, jakým vyslovil slovo ´přátel´ mi řeklo, že daná osoba nebude člověk.
"Jmenuje se Dabria a myslím, že je nejvyšší čas jí zavolat."
Zdálo se, že Patch plánoval svůj další krok, tak jsem se zvedla z postele a vzala si boty a svetr, který položil na prádelník. "Nemůžu tu zůstat. Musím se vrátit domů. Nemůžu nechat Hanka využívat mojí mámu a neříct jí, co se ve skutečnosti děje."
Patch si ztrápeně povzdechnul. "Nemůžeš jí říct všechno. Neuvěří ti. Hank jí udělá to samé, co já Vee. I když mu nebude chtít uvěřit, bude muset. Je pod jeho vlivem a teď to tak prostě musíme nechat. Jenom chvíli, než zjistíme, co má v plánu."
Moje zášť ještě narostla a já skoro začala vypouštět páru, jenom při pouhém pomyšlení na Hanka, který ovládá a manipuluje s mojí mámou. "Nemůžeš tam prostě vtrhnout a roztrhat ho na kusy?" zeptala jsem se. "Zasloužil by si něco mnohem horšího, ale tohle by aspoň vyřešilo naše problémy. A navíc bych mě trochu uspokojilo," dodala jsem hořce.
"Potřebujeme ho sejmout nadobro. Nevíme, kdo jiný mu může pomáhat a jak daleko sahá jeho plán. Dává dohromady armádu Nephilimů, která se má postavit padlým andělům, ale ví stejně dobře jako já, že až začne Chešvan, žádná armáda nebude dost silná, aby zlomila přísahu, kterou dali Nephilimové padlým andělům. Ti zaútočí v houfech a posednou jeho muže. Musí mít v plánu něco jiného. Ale nevím, jak jsi do toho zapletená ty," uvažoval nahlas. Najednou se mu zúžily oči. "Ať už má v plánu cokoliv, souvisí to s informací, kterou se snaží dostat z archanděla. Jenže aby jí donutil mluvit, potřebuje k tomu řetízek archandělů."
Patchova slova mě probrala. Byla jsem tak pohroužená do téhle noci plné odhalení, že jsem úplně zapomněla na mojí halucinaci dívky v kleci, kterou jsem teď viděla živě v paměti. Nebyla to dívka, ale archanděl.
Patch si povzdechnul. "Promiň, Andílku. Předbíhám. Dovol mi ti to vysvětlit."
Já ho ale přerušila. "Vím o tom řetízku. Viděla jsem archanděla v kleci v jedné z tvých vzpomínek. A jsem si jistá, že se mi snažila říct, že Hank ten řetízek nesmí dostat do rukou. Jenže v té době jsem si myslela, že jsou to halucinace."
Patch mě mlčky pozoroval a pak promluvil. "Ona je archanděl. Je dost silná, aby někomu pronikla do myšlenek i v jeho plném vědomí. Jasně musela cítit, že je nutné tě varovat."
Přikývla jsem. "Protože si Hank myslí, že to já mám tvůj řetízek."
"Nevím."
"To jsem se mu snažila říct."
"Takže o tohle jde," prohlásil Patch pomalu. "Hank si myslí, že jsem ten řetízek podstrčil tobě."
"Myslím, že ho."
Patch se zamračil a jeho tmavé oči začaly plánovat. "Až tě vezmu domů, dokážeš se postavit Hankovi a přesvědčit ho, že před ním nemáš co skrývat? Potřebuju, aby si myslel, že se nic nezměnilo. Tahle noc se nikdy nestala. Nikdo tě nebude obviňovat, jestli na to nejsi připravená. Nejmíň ze všech já. Ale nejdřív ze všeho musím vědět, jestli to zvládneš."
Moje odpověď na jeho otázku přišla bez zaváhání. Dokázala jsem udržet tajemství bez ohledu na to, jak to bylo těžké, když život lidí, které jsem milovala, visel na vlásku.
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Iveta Iveta | 4. listopadu 2011 v 0:55 | Reagovat

Neskutečné :D... díky, díky, díky :D

2 Mannon Mannon | E-mail | Web | 4. listopadu 2011 v 1:27 | Reagovat

áááá :D :D ti dva jsou dokonalost  :D :D bože.. tahle romantika mezi nima mi strááášně chyběla :D božínku to zas budou muka do zítřejšího večeráá :D :D dokonalé Marti.. děkujíííí

3 viki viki | 4. listopadu 2011 v 1:36 | Reagovat

Děkuji za překlad !

4 PAFFY PAFFY | E-mail | Web | 4. listopadu 2011 v 4:29 | Reagovat

super upe bozi :-) dekuji fakt moc

5 terushka terushka | E-mail | 4. listopadu 2011 v 7:16 | Reagovat

Dokonalost :) Děkujíí moc...

6 annaliesen annaliesen | 4. listopadu 2011 v 7:51 | Reagovat

a já si představovala noc plnou vášní a ona to takhle utrhne ;-)
ale jinak  parádní :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

7 Wewu>>lína ! Wewu>>lína ! | Web | 4. listopadu 2011 v 11:12 | Reagovat

ÚÚžasné jako vždy!! :D rychle pokráčko!! :D
Děkuji za překlad :-)

8 šaja šaja | 4. listopadu 2011 v 13:08 | Reagovat

no comments :-D  :-D

9 terushka terushka | E-mail | 4. listopadu 2011 v 14:04 | Reagovat

Kdy bude další? :-D  :-)

10 Viky Viky | 4. listopadu 2011 v 14:47 | Reagovat

je to pěkny čtení Patcheho mam rada =) ale celá ta knižka je o ničem furt tam řešej to sami ta spisovatelka to jen natahuje aby vyšel i 4.dil a tam se všechno vyřeši a skonči ale jinak super překlad :-D !

11 Nikuzz Nikuzz | 4. listopadu 2011 v 17:59 | Reagovat

Uii pecka doufam ze dnes pribude dalsi kapitolka :P klidne i 2 :D 8-O  :-D  :-D

12 jane jane | 4. listopadu 2011 v 19:20 | Reagovat

paráda

13 Clarissa Clarissa | 4. listopadu 2011 v 20:45 | Reagovat

Marti kdy přidáš další kapitola asi tak abych vědela kdy sem přijít díky :D

14 Marti Marti | Web | 4. listopadu 2011 v 20:51 | Reagovat

[13]: Pozdě..

15 beja beja | 4. listopadu 2011 v 22:46 | Reagovat

skoda ze se sem v tech "ranich" nebo jak to nazvat hodinach nedostanu :-/ sem uz uplne natesena na dalsi kapitolu. moc hezkej preklad.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama