Silence - 22.kapitola

4. listopadu 2011 v 23:08 | Marti |  Silence (Becca Fitzpatrick)
kapitola 22


Šlapala jsem na plyn Volkswagena a doufala, že na mojí cestě nepotkám nějakého znuděného policajta, který by neměl nic lepšího na práci, než mi dát výchovné plesknutí přes ruku. Byla jsem na cestě domů. Patche jsem opouštěla jenom s velkou nechutí. Nechtěla jsem odejít, ale jenom pomyšlení na to, že je moje máma sama s Hankem a je jako loutka v jeho moci, bylo nesnesitelné. I když jsem věděla, že to nebylo moc logické, říkala jsem si, že by jí moje přítomnost mohla ochránit. Další alternativa byla, že narazím na Hanka a umřu ještě dřív, než tam dojedu.
Potom, co se mě Pach snažil dost nečestně přesvědčit, abych zůstala až do dopoledně, kdy se normálně vstává, hodil mě k mému Volkswagenu. Nevěděla jsem co to říká o mém autě, když se mu podařilo přežít několik hodin bez úhony v průmyslové čtvrti. Přinejmenším jsem očekávala, že z něj bude vytržený přehrávač na cd.
Když jsem dojela k statku, vyběhla jsem schody na verandu a donutila se uklidnit. Když jsem rozsvítila v kuchyni, jenom stěží jsem potlačila výkřik.
Hank Millar se opíral o pult. Mezi prsty nedbale držel sklenici vody. "Čau, Noro."
Okamžitě jsem nahodila svojí masku, díky které jsem skryla důkaz mého strachu. Zúžila jsem oči a doufala, že by to mohlo vypadat naštvaně. "Co tady děláte?"
Naklonil hlavu směrem ke dveřím. "Tvoje máma musela běžet do kanceláře. Hugo jí na poslední chvíli zavolal kvůli něčemu důležitému."
"Je pět hodin ráno."
"Znáš Huga."
Ne, ale znám tebe, chtěla jsem mu říct. Krátce jsem si pohrávala s myšlenkou, že Hank ovlivnil mysl mojí mámy a donutil jí odejít, aby mě mohl o samotě zahnat do kouta. Ale jak by mohl vědět, kdy dorazím domů? Té myšlenky jsem se ale nemohla zbavit.
"Myslel jsem, že je slušné vstát a taky už začít můj den teď," řekl. "Co by to o mně vypovídalo, když bych zůstal v posteli, zatímco tvoje máma pracuje?"
Ani se neobtěžoval zapírat, že tady spal. Pokud vím, bylo to poprvé. Jedna věc byla manipulovat s myslí mojí mámy, ale spát v její posteli ...
"Myslel jsem, žes měla v plánu přespat u tvojí kamarádky Vee. Párty skončila tak brzy?" zeptal se Hank. "Nebo bych měl říct snad pozdě?"
Můj vztek se vystupňoval na tu nejvyšší úroveň a já se musela silou vůle zahnat všechna slova, která se mi znova drala na jazyk. "Rozhodla jsem se nakonec spát v mojí posteli." A to bych radila i tobě.
Na ústech se mu objevil povýšený úsměv. "Jasně."
"Nevěříte mi?" obvinila jsem ho.
"Mě se na nic nemusíš vymlouvat, Noro. Vím, že je jenom pár důvodů, kvůli kterým je mladá dívka nucená lhát a říkat, že spí u kamarádky." Zasmál se, ale nebyl to moc příjemný smích. "Řekni. Kdo je ten šťastný?" Zvednul obočí a přitisknul si skleničku k ústům, aby do sebe mohl obrátit její obsah.
Pulz mi rychle stoupal, ale já se z posledních sil donutila předstírat klid. Tápal ve tmě. Neexistoval způsob, jak by mohl vědět o tom, že jsem byla s Patchem. Jediná možnost, jak by si Hank mohl potvrdit, co jsem dělala včera v noci by byl ten, kdybych mu to sama přiznala.
Věnovala jsem mu rozzlobený pohled. "Dívala jsem se s Vee na jeden film. Možná, že se Marcie v noci vykrádá ven s kluky, ale já můžu bezpečně říct, že nejsem jako Marcie. Až moc sarkasmu. Jestli mám tohle zvládnout, budu muset trošku ubrat.
Hank se pořád dobře bavil a to potvrzoval i jeho úsměv. "Ach, vážně?"
"Jo, vážně."
"Volal jsem mámě Vee, abych tě zkontroloval a ona mi řekla jednu šokující novinku. Tys do jejich domu minulou noc ani nevkročila."
"Kontroloval jste mě?"
"Obávám se, že je k tobě tvoje máma až moc shovívavá, Noro. Prokouknul jsem tvojí malou lež a myslím, že bych měl vzít věci do vlastních rukou. Jsem rád, že jsme na sebe narazili a můžeme si tenhle rozhovor odbít v soukromí."
"Do toho co dělám, vám nic není."
"Máš pravdu. Prozatím. Ale až si vezmu tvojí mámu, všechna stará pravidla vyletí oknem. Budeme rodina." Mrkl na mě, ale víc než hravě, to působilo spíš hrozivě. "Zavedu tady pevnější pravidla, Noro."
Dobře, tohle si zkoušej na někoho jiného. "Máte pravdu. Nebyla jsem u Vee. Lhala jsem mámě, abych si mohla dopřát dlouhou a ničím nerušenou jízdu po městě. Chtěla jsem si pročistit hlavu. V poslední době se dějou divné věci." Poklepala jsem si na hlavu. "Moje amnézie se začíná vyjasňovat. Posledních pár měsíců už není tak nejasných. Znovu a znovu si vybavuju konkrétní tvář. Mého únosce. Ještě nemám dost podrobností k jeho identifikaci, ale je to jenom otázka času."
Držel svojí tvář dokonale klidnou, ale já viděla rostoucí hněv v jeho očích. Tak přesně tohle jsem chtěla, ty odpornej kreténe. "Jenže když jsem se vracela do města, porouchalo se mi moje příšerně nespolehlivé auto. Nechtěla jsem mít problém z toho, že jsem takhle pozdě v noci jezdila sama městem, tak jsem zavolala Vee a poprosila jí, aby mě kryla. Posledních pár hodin jsem strávila snahou nastartovat moje auto."
Ani se nepohnul. "Tak já se ti na něj podívám, jo? Jestli nepřijdu na to, co je na něm porouchaného, neměl bych pracovat v automobilovém průmyslu."
"Nemusíte se obtěžovat. Vezmu ho k našemu mechanikovi." V případě, že nepochopil tu narážku, jsem dodala: "Musím se jít připravit do školy a ještě se podívat na nějaké učení. A preferuju ticho a klid."
Zvedl koutky. "Kdybych tě neznal, myslel bych si, že se mě chceš zbavit."
Ostře jsem ukázala na dveře. "Zavolám mámě a řeknu jí, že jste odešel."
"A tvoje auto?"
Ale ale. Ten je ale tvrdohlavý. "Mechanik, pamatujete?"
"Nesmysl," řekl a úplně mě odbyl. "Nemusíš nutit tvojí mámu platit ty příšerné peníze za mechanika, když já ten problém dokážu vyřešit. Auto máš na příjezdové cestě. Hádám správně?"
Než jsem ho mohla zastavit, vyšel ven ze dveří. Se srdcem v krku jsem šla za ním z verandy dolů. Postavil se k mému Volkswagenu, vyhrnul si rukávy a odborně šáhnul pod chladič. Kapota se otevřela a on jí zvedl.
Stála jsem vedle něj a doufala, že se Patch činil. To byl jeho nápad, pořídit si pro jistotu i tenhle náhradní plán. Kdyby se Vee prořekla. Vzhledem k tomu, že Hank nejspíš překonal Patchův trik s myslí paní Skyové, nemohla jsem být víc vděčná za jeho opatrnost.
"Tady," řekl Hank a ukázal na malou prasklinu v jedné z mnoha černých hadiček srolovaných okolo motoru. "Problém vyřešen. Ale je to jenom na pár dní. Bude lepší to opravit spíš dřív, než později. Přivez ho ještě dneska k mým prodejcům a já řeknu chlapům, aby se o to postarali."
Když jsem mlčela, dodal: "Musím přece udělat dojem na dceru ženy, kterou si plánuju vzít." Říkal to sice lehce, ale v jeho hlase jsem slyšela zlověstný podtón. "Jo, a Noro?" zavolal na mě potom, co jsem se otočila k odchodu. "Budu rád, když si tenhle malý incident necháme pro sebe, ale u matky boží, já ti nebudu tolerovat tvoje lži. Bez ohledu na to, jaké důvody jsi k nim měla. Jednou ze mě uděláš blázna a ..."
Beze slova jsem se otočila a šla dovnitř. Nutila jsem se jít tak rychle jak jsem mohla a neotáčet se. Cítila jsem Hankův všímavý, zamračený výraz, když jsem za sebou zavírala dveře.
...
Uplynul týden a od Patche ani slovo. Nevěděla jsem, jestli šel hledat Dabrii nebo jestli se snažil přijít na to, proč se Hank tolik věší na mojí rodinu. Víc než jednou jsem se musela zastavit od jízdy do Delphic a pomocí pokusů a omylů se dostat do jeho mramorového bytu. Souhlasila jsem sice s tím, že počkám, než se mi sám ozve, ale pomalu jsem se za to začala proklínat. Slíbila jsem Patchovi, že nechám svého slídění a on půjde po Hankovi, ale začalo se to jevit jako nemožné. I když řekl, abych ho nekontaktovala, chtěla jsem mu zavolat, protože mi chyběl úplně stejně, jako já jemu. Je tak moc zaměstnaný, že nemůže ani zvednout telefon? Scott se taky neozýval, ale slíbila jsem mu, že ho nebudu hledat. Jestli se ale aspoň jeden z nich co nejdřív neukáže, tak za sebe neruším.
Jediná věc, která mě odváděla od myšlenek na Patche byla škola, ale ani ta nedělala moc dobrou práci. Vždycky jsem se považovala za výbornou studentku, jenže teď začala přemýšlet nad tím proč. V porovnání s nutkavou potřebou vypořádat se s Hankem a dostat se na vysokou, se to zdálo celkem nedůležité.
"Gratuluju," řekla Cheri Deerborn, když jsme spolu šli na druhou hodinu angličtiny.
Nemohla jsem přijít na to, proč se na mě tak usmívá. "K čemu?"
"Dneska ráno byly zveřejněné nominace adeptek na královnu maturitního plesu. Ty jsi byla zvolená třetím ročníkem."
Jenom jsem na ní zírala.
"Třetím ročníkem," zopakovala a dala důraz na každé slovo.
"Jsi si jistá?"
"Tvoje jméno je na seznamu. Nemůže to být překlep."
"Kdo mě nominoval?"
Zvláštně se na ně podívala. "Mohl tě nominovat kdokoliv, ale musel získat podpisy minimálně dalších padesáti lidí a podepsat formulář pro nominaci. A i pro petici. Čím víc podpisů, tím líp."
"Zabiju Vee," zamumlala jsem. Bylo to jediné logické vysvětlení, které se naskytlo. Vzala jsem si k srdci Patchovu radu a nezavolala jí, abych jí vyčetla, že mi lhala, ale tohle bylo neomluvitelné. Královna maturáku? Ani Patch ji teď nemohl ochránit. Sedla jsem si do lavice a shcovala telefon pod stůl, aby ho neviděl náš učitel, pan Sarraf. Razil politiku při hodině žádné telefony.
ADEPTKA NA KRÁLOVNU PLESU? napsala jsem Vee.
Naštěstí jsem neměla zapnutý zvuk. Rychle mi odepsala.
SLYŠELA JSEM. UM ... GRATULUJU?
COŽE? MYSLÍŠ, ŽE JSEM SE NOMINOVALA JÁ?
"Radši to schovej," řekl veselý hlas. "Sarraf na tebe mhouří oči."
Marcie Millar seděla u stolu vedle. Věděla jsem, že máme angličtinu spolu, ale vždycky seděla vzadu s Jonem Galem a Addysonem Halesem. Nebylo žádným tajemstvím, že byl pan Sarraf skoro slepý a oni si tam mohli dělat cokoliv.
"Jestli bude mhouřit oči ještě víc, než teď, jeho mozek dostane hemeroidy," řekla Marcie.
"Super," řekla jsem. "Jaks na tohle přišla?"
Přešla můj sarkasmus a narovnala se se zjevným uspokojením.
"Viděla jsem, žes byla zvolená jako adeptka na královnu maturiťáku," řekla.
Nic jsem neodpověděla. Tón jejího hlasu jasně dokazoval, že se bavila. Ale po jedenácti letech naší historie jsem se tomu moc nedivila.
"Kdo si myslíš, že vyhraje krále plesu?" ptala se dál. "Já sázím na Camerona Ferria. Doufám, že dali vyčistit šaty minulého královského páru. Mám z dobrého zdroje, že Kara Darling měla na svých šatech v podpaždí propocené kruhy. Co když dostaneš její staré šaty?" Nakrčila nos.
"Když se stalo s jejími šaty tohle, nechci vědět, jak skončila její korunka."
Moje myšlenky se proti mojí vůli vrátili k jedinému plesu, kterého jsem se zúčastnila. Šlis jsme tam s Vee jako prvačky. Byli jsme nově pomazané středoškolačky a zdálo se nám vhodné vidět, co na tom všichni mají. V poločase na hřiště naběhnul posilovací klub a vyhlásil nejdřív krále a královnu prváků a skončil u vyhlášení krále a královny maturitního ročníku. Každý královský člen dostal na ramena plášť v barvách školy a korunku nebo čelenku na hlavu. Pak jeli po trati v golfových vozíkách jejich vítězné kolečko. Páni, to je úroveň, já vím. Marcie byla královna prvků a to mě úplně odradilo od toho, abych se ještě někdy téhle korunovace zúčastnila.
"To já tě nominovala." Marcie si odhrnula vlasy z ramene a věnovala mi dokonalý výhled na její úsměv. "Chtěla jsem to sice tajit, ale anonymita není nic pro mě."
Její slova mě vytrhla ze zamyšlení. "Cože?"
Snažila se nasadit soucitnou tvář. "Vím, že procházíš drsným obdobím. Myslím tím, nejdřív ta věc s tou amnézií," pak ztišila hlas do šepotu, "a taky vím o těch halucinacích. Řekl mi to táta. Říkal, že bych na tebe měla být milá. Já si jenom nebyla moc jistá, jak na to. Myslela jsem a myslela. A pak jsem viděla oznámení o jmenování letošního krále a královny. Všichni nejspíš chtěli nominovat mě, ale já řekla svým kámošům, že bys to měla být spíš ty. Možná jsem se zmínila o tvých halucinacích a možná jsem i trošku zveličila jejich závažnost. Musíš hrát špinavě, abys vyhrála. Dobrá zpráva je, že máme víc, než dvě stě podpisů. To je víc, než má jakýkoliv jiný kandidát!"
Moje mysl se potácela někde mezi nedůvěrou a znechucením. "Udělala jsi ze mě svůj charitativní projekt?"
"Ano!" vyjekla a zatleskala rukama.
Naklonila jsem se k ní přes uličku a věnovala jí můj nejvážnější a nejtvrdší pohled. "Jdi do kanceláře a odvolej to. Nechci, aby bylo mé jméno na hlasovacím lístku."
Místo zraněného pohledu si dala Marcie ruce v bok. "To by všechno jenom zkomplikovalo. Už jsou natisknuté hlasovací lístky. Dneska ráno jsem na ně byla podívat v kanceláři. Chceš plýtvat papírem? Zamysli se nad stromy, které obětovaly svoje životy pro ty stohy papíru. A nejde jenom o ten debilní papír. A co já? Udělala jsem pro tebe něco hezkého a ty to nemůžeš jenom tak odmítnout."
Vrátila jsem se zpátky na místo a mračila se na skvrnu od vody na stropě. Proč já?
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 terushka terushka | E-mail | 4. listopadu 2011 v 23:21 | Reagovat

Super. Sice žádnej Patch(♥), ale jinak úžasný! Dík moc, jsi skvělá...

2 dester dester | 4. listopadu 2011 v 23:27 | Reagovat

si sikovna...zasnem ako to zvladas ;) oddychni si trochu zasluzis si to :)

3 beja beja | 4. listopadu 2011 v 23:43 | Reagovat

dekuji :-)

4 Anett Anett | 5. listopadu 2011 v 0:05 | Reagovat

skvělý :-D ale nic se neděloo [:tired:]  [:tired:]

5 viki viki | 5. listopadu 2011 v 0:18 | Reagovat

Děkuji moc za překlad !

6 annaliesen annaliesen | 5. listopadu 2011 v 8:13 | Reagovat

to je paráda :-D  :-D  :-D

7 Lifes good Lifes good | 5. listopadu 2011 v 10:21 | Reagovat

Hank je děsnej slizoun, nemám ho ráda :-? a Marcie se pěkně potatila... pitomci

Díky moc za překlad, těším se na další kapitolku :-)

8 šaja šaja | 5. listopadu 2011 v 12:10 | Reagovat

děkuji ;-)  :-D

9 jaen jaen | 5. listopadu 2011 v 13:49 | Reagovat

super kapča

10 Lifes good Lifes good | 5. listopadu 2011 v 16:14 | Reagovat

kdy bude další kapitola? :) ne že bych tě chtěla honit, ale jen orientačně :)

11 Mannon Mannon | 5. listopadu 2011 v 20:17 | Reagovat

[10]:kapitoly bývaj většinou až večer, když se podíváš na ostatní kapitoly .. :-))) jinak tahle kapitola.. ááá zabít Hanka!! ten mi je už od prvního dílu úplně nejvíc nesympatickej .. a Marice... bože to je taková kráááva !! :D já být Norou, tak jí v tý hodině jednu vrazím :D a just na ten maturák nepříjdu :D jinak dokonalýýý

12 Marti Marti | Web | 5. listopadu 2011 v 22:26 | Reagovat

Kapitolka bude pozdě lidičky.. Teď sem se vrátila dom

13 terushka terushka | E-mail | 5. listopadu 2011 v 22:32 | Reagovat

Takže až zítra?

14 Marti Marti | Web | 5. listopadu 2011 v 22:34 | Reagovat

[13]: :-) No řekla bych něco po půlnoci.. takže zejtra.. ;-)

15 terushka terushka | E-mail | 5. listopadu 2011 v 22:41 | Reagovat

Aspoň se můžu těšit na ráno :-D

16 Mannon Mannon | E-mail | Web | 5. listopadu 2011 v 22:45 | Reagovat

[14]:joo.. to je dobré :D já chodím spát až kolem 3. nebo 4. ráno :D :D to si hezky počkám :D si přečtu něco hezkého co ě na chvíli zabaví :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama