Silence - 25.kapitola

6. listopadu 2011 v 23:19 | PAFFY (+Marti) |  Silence (Becca Fitzpatrick)

25. kapitola



Byl pátek a hlasování pro Královnu a Krále plesu mělo proběhnout během oběda. Seděla jsem na zdravovědě, sledovala jsem minutovou ručičku a čekala, až mě vysvobodí zvonek. Místo toho abych se strachovala, že mezi stovkami lidí, se kterými jsem musela strávit ještě dva další roky svého života, propukne ani ne za deset minut hysterie, až uvidí moje jméno na tajných hlasovacích lístkách, jsem se soustředila na Scotta.
Potřebovala jsem najít způsob, jak ho přemluvit, aby se vrátil zpátky do jeskyně, než začne Chešvan a pro jistotu najít způsob jak mu sundat ten prsten Černé ruky. A jestli to nebude fungovat, tak najít nějaký způsob, jak ho k tomu donutit. Hlavou se mi honily i nejasné myšlenky na to, že bych mohla přijmout pomoc od Patche. Určitě znal nějaká místa, kde by mohl schovat Nephila, ale nedostal by se kvůli Scottovi do problémů? A i když by se mi podařilo přemluvit Patche ke spolupráci, jak bych mohla ještě někdy získat zpátky Scottovu důvěru? Už takhle se na mě dívá jako na toho nejhoršího zrádce. Nemohla jsem mu říct, že to bylo jenom pro jeho vlastní bezpečnost - v noci dal jasně najevo, že už mu na životě nezáleží.

Je mi špatně z neustálého skrývání se. Klidně bych mohl být mrtvý.

Z myšlenek mě vytrhnul školní rozhlas, který se rozezněl nad stolem slečny Jarboski. Sekretářčin hlas byl pečlivě odměřený.

"Slečno Jarbowski? Omlouvám se za vyrušení. Mohla byste poslat Noru Greyovou do kanceláře?" Do jejího tónu se vloudil soucit. Slečna Jarbowski netrpělivě poklepala nohou, nejspíš neměla ráda, když jí někde přerušil uprostřed věty. Švihla rukou směrem ke mně.

"Vezměte si věci, Noro. Nemyslím si, že se vrátíte zpátky do konce hodiny."
Uklidila jsem si učebnice do batohu, zamířila ke dveřím a přemýšlela jsem, o co jde. Věděla jsem, že pouze ze dvou důvodů chodili studenti do kanceláře. A to kvůli opuštění školy bez dovolení, nebo pro omluvení nepřítomnosti. Pokud vím, na mě se nevztahovalo ani jedno. Když jsem došla ke kanceláři, otevřela jsem dveře, a pak jsem ho uviděla. Hank Millar seděl v křesle. Měl shrbená ramena a vyčerpaný výraz. Bradu si opíral o pěsti a nepřítomně zíral před sebe. Instinktivně jsem udělala krok dozadu. Ale když mě Hank uviděl, okamžitě vstal. Ve tváři měl vepsanou hlubokou sympatii, což způsobilo, že se mi sevřel žaludek.
"Děje se něco?" Zjistila jsem, že koktám.

Vyhýbal se přímému pohledu do mých očí. "Stala se nehoda."

Jeho slova ve mně explodovaly. Moje první myšlenky byly, proč by mě mělo zajímat, že měl Hank nějakou nehodu? A proč jel celou cestu do školy, aby mi to řekl?
"Tvoje máma spadla ze schodů. Měla vysoké podpatky a ztratila rovnováhu. Má otřes mozku."

Vlna paniky se přese mě převalila. Řekla jsem něco, co mohlo být ´ne´. Ne, to se nestalo. Potřebovala jsem teď hned vidět svojí mámu. Najednou jsem litovala každého ostrého slova, které jsem jí řekla v posledních několika týdnech. Moje nejhorší obavy ke mě přicházely z každého koutku mé mysli. Už jsem ztratila tátu. Kdybych ztratila i mámu....

"Jak vážné to je?" Hlas mi přeskakoval. V hloubi duše jsem věděla, že před Hankem nechci brečet. Moje hloupá hrdost, ale byla během chvíle pryč, když jsem si představila tvář mojí mámy. Zavřela jsem oči a snažila se zatlačit slzy.
"Když jsem opouštěl nemocnici, nemohli mi ještě nic říct. Jel jsem rovnou za tebou. Už jsem tě omluvil u sekretářky," vysvětloval Hank. "Odvezu tě do nemocnice." Podržel mi dveře a já se mechanicky sehnula před jeho paží. Cítila jsem, jak mě nohy nesou na konec chodby. Venku bylo až moc jasno. Napadlo mě, jestli si tenhle den budu pamatovat navždy. Napadlo mě, jestli budu mít někdy důvod ohlédnout se zpátky a cítit ty nesnesitelné emoce, které mě provázely, když zavraždili mého otce. Zmatenost. Hořkost. Bezmoc. Samota.

Nebyla jsem schopná zadržet vzlyky. Hank beze slova odemkl Land Cruisera. Jednom jednou zvedl ruku. Položil mi jí na rameno a zmáčknul mi ho, aby mě utěšil. Pak jí sevřel v pěst a zase jí položil zpátky. A tehdy mi to došlo. Věci vypadaly příliš jednoduše. Možná to byl mým přirozeným odporem k Hankovi, ale napadlo mě, že mi mohl lhát, aby mě dostal k sobě do auta.
"Chtěla bych zavolat do nemocnice," řekla jsem najednou. "Chci zjistit, jestli neví něco nového."
Hank se zamračil. "Jsme na cestě tam. Za deset minut si promluvíš s jejím lékařem osobně. "
"Omluvte mě, jestli jsem trošku vystrašená, ale mluvíme tu o mojí mámě, "řekla jsem tiše, ale s nepochybnou pevností. Hank vytočil číslo a podal mi telefon.
V nemocnici byl automat, který to zvedl a požádal mě, abych poslouchala pozorně následující volby, nebo abych vyčkala pro spojení s operátorem.
O minutu později mě s ním spojili.
"Můžete mi říct, jestli byla dnes přijatá Blythe Greyová?" zeptala jsem se té ženy a vyhýbala se Hankově pohledu.
"Ano, v záznamu máme Blythe Greyovou." Vydechla jsem. To, že Hank nelhal o mámině nehodě ale neznamenalo, že je nevinný. Všechny ty roky co jsme žily na statku, ani jednou nespadla ze schodů.

"Jsem její dcera. Můžete mi dát aktuální informace o jejím stavu? "
"Mohu nechat vzkaz jejímu lékaři, aby vám zavolal."
"Díky," řekla jsem, a nechala jí moje telefonní číslo.
"Něco nového?" zeptal se Hank.
"Jak víte, že spadla ze schodů?" zkoušela jsem ho. "Viděl jste, jak spadla?"
"Byli jsme spolu domluvení na oběd. Ale když mi neotevírala, vešel jsem dovnitř. Našel jsem jí ležet pod schody."

Pokud slyšel jakékoliv podezření v mém hlase, tak to nedal najevo. Když už nic jiného, zněl dost mrzutě. Povolil si kravatu a otřel si s ní pot na čele.
"Jestli se s ní něco stane...," mumlal si pro sebe, ale myšlenku nedokončil. "Mohli bychom jet?" Nastup si do auta! přikazoval mi hlas v hlavě. Najednou jsem už neměla žádné podezření. Měla jsem jenom jednu myšlenku: Musím jít s Hankem.

Na tom hlase bylo něco divného. Toho si ale moje zmatené myšlenky nevšímaly. Všechny moje pochybnosti zmizely. Zůstal tu prostor jenom pro jednu věc. Nastoupit do auta.
Podívala jsem se na Hanka a ten na mě vlídně mrknul. Měla jsem nutkání ho z něčeho obvinit, ale proč bych měla? Byl tu, aby mi pomohl. Záleželo mu na mojí mámě ...
Poslušně jsem vklouzla do Land Cruiseru.
Nevěděla jsem, jak dlouho jsme jeli mlčky. Moje myšlenky byly jako ve větrné smršti, než je protrhl Hankův hlas: "Chci, abys věděla, že je v těch nejlepších rukou. Požádal jsem Dr. Howletta, aby dohlížet na její péči. Dr. Howlett a já jsme byli spolubydlící na Universitě v Maine, než šel na univerzitu Johna Hopkinse. "
Dr. Howlett. To jméno mi bylo povědomé. Byl to lékař, který se o mě staral, když jsem se vrátila domů. Poté, co se Hank rozhodnul, že mě pustí, opravila jsem se. A teď se ukázalo, že Hank a Dr. Howlett byli přátelé? Jakákoliv necitlivost byla pryč, rychle mě zastínila úzkost. Cítila jsem rychlou a okamžitou nedůvěru k Dr. Howlettovi.
Když jsem zoufale zvažovala spojení mezi těmito muži, Hanka předjelo nějaké auto. Na zlomek vteřiny jsem v tom neviděla nic špatného - pak ale auto narazilo do Land Cruiseru. Land Cruiser byl vytlačený do strany a byl natlačený proti zábradlí. Od místa doteku létaly jiskry. Sotva jsem měla čas vykřiknout, když do nás zase narazili. Hank se snažil všemi silami srovnat zadek Land Cruiseru.
"Snaží se nás vytlačit z cesty!" zařval Hank. "Zapni si bezpečnostní pás! "
"Kdo to je?" křičela jsem a dvakrát zkontrolovala, jestli jsem dobře připoutaná.
Hank trhl volantem, aby zabránil další srážce, a ten náhlý pohyb mě donutil plně se soustředit zpátky na silnici. Prudce se stáčela doleva a pak už byla vidět jenom hluboká rokle. Hank dupl na plyn a snažil se předjet El Camino. El Camino se ale hnalo vpřed a bránil nám ho předjet. Přes sklo byly vidět tři hlavy a z toho, co jsem mohla říct, byli všichni muži.
V hlavě jsem si představila obrázek Gaba, Dominica a Jeremiáše. Byla to čirá spekulace, protože jsem nemohla vidět jejich tváře, ale pouhá myšlenka mě nutila začít křičet.
"Zastavte!" Zařvala jsem. "Je to past. Dejte tam zpátečku!"
"Zničili mi auto!" zavrčel Hank a zrychlil, aby je mohl pronásledovat. Pneumatiky El Camina zapískaly v zatáčce a auto smykem přejelo přes plnou bílou čáru. Hank ho následoval a ocitnul se až nebezpečně blízko k zábradlí. Krajnice začala mizet a místo tam byla jenom zející rokle. Vypadala jako obří mísa vzduchu a s Hankovým lehkomyslným řízením jsme se dostali až k úplnému okraji. Obrátil se mi žaludek a já jsem se chytila držadla nad dveřmi. Zadní světla El Camina se rozsvítily červeně.
"Pozor!" křičela jsem. Zapřela jsem se jednou rukou o okno, druhou o Hankovo rameno a snažila jsem se zabránit nevyhnutelnému. Hank tvrdě trhl volantem a Land Cruiser se zvedl na přední kola. Byla jsem vymrštěná dopředu, pás se mi zařízl do prsou a hlavou jsem narazila do okna. Zatmělo se mi před očima a zdálo se, že hlasité zvuky na mě doléhaly ze všech stran. Křupání. Praskání. Pískání. Všechno mi vybuchovalo v uších. Myslela jsem, že jsem slyšela Hanka zaklít -něco jako zatracení padlí andělé- ale pak jsem letěla. Ne, neletěla. Omdlívala. Znovu a znovu. Nemohla jsem si vzpomenout, kdy jsem spadla na zem, ale když jsem znova začala vnímat, ležela jsem na zádech. Ale ne uvnitř Land Cruiseru. Někde jinde. Špína. Listí. Ostré kameny zařezávajíc se mi do kůže.

Chlad, bolest, tvrdá zem. Chlad, bolest, tvrdá zem. Můj mozek nedokázal zpracovat nic jiného než tyhle tři slova. Prolínali se mým vnímáním.
"Noro!" zakřičel Hank, ale jeho hlas zněl daleko. Byla jsem si jistá, že jsem měla otevřené oči, ale nemohla jsem na nic zaostřit. Bránilo mi v tom ostré světlo, které se táhlo po celém mém zorném poli. Pokusila jsem se vstát. Můj mozek dával svalům jasné pokyny, ale cítila, že je něco špatně. Někde uvnitř, mě něco blokovalo. Kvůli tomu jsem se nemohla pohnout. Něčí ruce uchopily moje kotníky, pak zápěstí. Moje tělo klouzalo špínou a listy a já slyšela zvláštní šustivý zvuk. Olízla jsem si rty a snažila se zavolat na Hanka, ale když jsem otevřela ústa, nic z nich nevyšlo.
Chlad, bolest, tvrdá zem. Chlad, bolest, tvrdá zem.
Chtěla jsem se dostat z toho omámení.

Ne! křičela jsem v mé hlavě. Ne, ne, ne! Patchi! Pomoc! Patchi, Patchi, Patchi!
"Chlad, bolest, tvrdá zem," mumlala jsem nesouvisle. Než jsem se mohla opravit, bylo příliš pozdě. Někdo mi zavřel pusu. A nakonec i oči.


Pevné ruce mě popadly za ramena a třásly semnou.


"Slyšíš mě, Noro? Nesnaž se vstát. Zůstaň ležet. Dostanu tě do nemocnice." Otevřela jsem oči. Nade mnou se pohupovaly stromy. Sluneční světlo vycházející z větví vrhalo kolem mě podivné stíny, které měnily svět na tmavo a zase zpátky.

Nade mnou se skláněl Hank Millar. Tvář měl pořezanou. Krev měl rozmazanou na tváři. Krev mu stékala po hlavě. Krev mu máčela vlasy. Jeho rty se pohybovaly, ale díky bolesti mi unikal smysl jeho slov. Chlad, bolest, tvrdá zem.

Probudila jsem se v nemocnici. Kolem postele byly zatáhnuté bílé závěsy. Pokoj byl klidný, ale taky zvláštní a až moc tichý.

Moje prsty na nohou a na rukou jsem skoro necítila a moje mysl byla jako protkaná pavučinami. Drogy, poznamenala jsem mírně.


Nakláněla se nade mnou jiná tvář. Dr Howlett se usmíval, ale ne dost, aby ukázal zuby.
"Měla jsi vážně příšernou nehodu, mladá dámo. Spousta modřin, ale nic zlomeného. Řeknu sestře, aby ti dala Ibuprofen, a napíšu ti recept, než odejdeš. Pár dní se budeš muset šetřit. Vzhledem k okolnostem musím říct, že nad tebou drží Bůh ochrannou ruku."
"Hank?" Dokázala jsem ze sebe, i když jsem měla rty suché jako papír. Dr. Howlett zavrtěl hlavou, na to se krátce zasmál.
"Uslyšíš to nerada, ale vyvázl bez škrábnutí. I když se to zdá nemožné."
I přes opar v mé mysli, jsem se pro to pokusila najít vysvětlení. Něco nebylo správně. A pak jsem si vzpomněla.

"Ne. Byl pořezaný. Hrozně krvácel. "
"Pleteš se. Když Hank přišel, měl na sobě víc tvé krve než jeho. Odneslas to nejvíc."
"Ale viděla jsem ho-"
"Hank Millar je v dobré formě," přerušil mě. "A až ti vyndáme stehy, tak ty budeš taky. Sestry provedou ještě kontrolu obvazů. Pak už budeš moct jít." Přes to všechno jsem věděla, že bych měla panikařit. Bylo tu moc otázek a málo odpovědí. Chlad, bolest, tvrdá zem. Chlad, bolest, tvrdá zem.
Záře zadních světel. Srážka. Rokle.
"To vám pomůže," řekl Dr. Howletta píchnul mě do paže. Z jehly mi do paže pronikala nějaká tekutina a já necítila víc, než jen slabé bodnutí.

"Ale já byla při vědomí," zamumlala jsem a cítila příjemnou únavu, která mi pomalu plnila tělo. "Jak můžu být v pořádku? Vůbec se necítím dobře. "
"Doma se budete uzdravovat líp." Usmál se. "Tady jsou jenom zdravotní sestry, které vás do vás budou píchat jehly a probouzet celou noc."

Celou noc? "To už je večer? Ale vždyť se to stalo v poledne. Než si pro mě přišel Hank -na hodinu zdravovědy- ještě jsem ani neobědvala."
"Byl to těžký den," řekl Dr. Howlett a spokojeně kývl. Přes únavu způsobenou drogami, jsem chtěla křičet. Místo toho mi unikl jen povzdech. Položila jsem si ruku na břicho.

"Cítím se divně."
"MRI potvrdilo, že nemáš vnitřní krvácení. Příštích pár dní buď v klidu, a za chvíli už budeš skákat a běhat jako dřív." Lehce mi stiskl rameno. "Ale nemohu slíbit, že se ti v dohledné době bude chtít sednout do nějakého auta. "
Někde uprostřed mlhy jsem si vzpomněla na mamku. "Je Hank s mámou? Je v pořádku? Můžu jí vidět? Ví o té dopravní nehodě? "
"Tvoje máma se rychle uzdravuje," ujistil mě. "Je pořád na jednotce intenzivní péče a nemůže přijímat návštěvy, ale ráno by měla být přesunutá do jiného pokoje. Můžeš se potom vrátit a jít se za ní podívat. "Sklonil se, jako kdybych byla nějaký jeho kumpán. "Mezi námi, kdyby to šlo, pomohl bych ti se za ní vplížit hned. Měla dost nepříjemný otřes mozku. I když si chvíli nemohla na nic vzpomenout, s ohledem na to v jakém byla stavu, když ji sem Hank přivezl, myslím, že ti můžu říct, že bude v pořádku." Pohladil mě po tváři. "Musíte mít štěstí v rodině."
"Štěstí," opakovala jsem letargicky.
Ale já měla příšerný pocit, že štěstí nemá nic společného s naším uzdravováním.

A možná ani s našimi nehodami.
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Liarka *thesecretcirclefan.blog.cz* Liarka *thesecretcirclefan.blog.cz* | Web | 6. listopadu 2011 v 23:33 | Reagovat

Ach bože! Určite má v tom prsty ten špinavec Hank. Vo všetkom :D :D Skvelá kapča a naozaj plná krvi ako ste vraveli! Dúfam že Nora a aj jej mama budú v pohode :)

2 viki viki | 6. listopadu 2011 v 23:38 | Reagovat

Děkuji za překlad !

3 ŽandaK. ŽandaK. | 6. listopadu 2011 v 23:44 | Reagovat

No tak teď nevím která bije...asi si budu muset počkat...děkuju za překlad.

4 monika monika | 6. listopadu 2011 v 23:48 | Reagovat

hej ale ako sorry ale až take jak ste tu vraveli to nebolo :D ani ten boxovaci pytel som nepotrebovala :D

5 Mijjja Mijjja | 7. listopadu 2011 v 0:11 | Reagovat

Já si nemůžu pomoct ale od druhého dílu mám stále pocit, že Hank nakonec nebude takovej parchant jak vypadá.
Třeba se pletu ale Scot taky vypadal ve dvojce jako největší zmetek a pak to bylo vysvětleno a je to vlastně simpatickej člověk..
Třeba Hanka taky nějakým takovým způsobem "omluvěj" ..
a nebo se pletu a je to vážně takovej neskutečně zlej zmetek...
Nechám se překvapit..
Každopádně moooc děkuju za další kapitolku :) A moooc se těším na další :)

6 MArt!!! MArt!!! | 7. listopadu 2011 v 6:04 | Reagovat

No vážně skvělá kapitolka... Na tohle by si člověk počkal třeba do časných ranních hodin :D Už se nemužu dočkat další....  to mijjja - At si ho omluvěj nebo ne mě je šíleně nesympatický :D

7 annaliesen annaliesen | 7. listopadu 2011 v 6:51 | Reagovat

za čí ná se to zamotávat :-D  :-D  :-D

8 terushka terushka | E-mail | 7. listopadu 2011 v 7:25 | Reagovat

No žádná tragoška to nebyla, ale napínavý to jo :-)

9 Marcia Marcia | 7. listopadu 2011 v 9:40 | Reagovat

Ufff ???  :D zas tak hrozný to nebylo. Nevím co si mám o tom myslet. Nejdřív jsem si myslela, že Hank je takový parchat a ublížil ji, ale po té nehodě :-? No asi to takový parchat nebude, hlavně to jaký měl strach o Noru - ted jen z jakého důvodu :-? Docela by se mi líbilo, kdyby měl kousek srdce v těle a bál by se o ně.
No ale Patch určitě bude zuřit :-) No a jestli bude nadále Scott vyvádět, nebudeto jediná katastrofa co se stane.
Holky opět díky za krásný překlad a těším se na další ;-)

10 Mijjja Mijjja | 7. listopadu 2011 v 9:48 | Reagovat

[9]: jestli jsem to pochopila správně, tak prolog u dvojky je o Nořiným biologickým otcoj a o tátoj který ji vychovával. Hank (teda pokud to byl v prologu fakt on) tak prosil aby Noru odvezl do bezpečí, podle mě mu na ní záleží...

11 Ricoušeq neboli Rico Ricoušeq neboli Rico | Web | 7. listopadu 2011 v 10:22 | Reagovat

Hele že by se z Hanka stával starostlivý otec a přítel? Asi mám halucinace :D Tenhle díl byl hodně zajímavý a myslím, že Patch pár padlým andělům nakope zadek :D Děkuju za překlad.

12 Marcia Marcia | 7. listopadu 2011 v 13:17 | Reagovat

[10]: jj v Crescendo, když Norin táta přišel za Hankem, řikal že o ni nechce nic vědět, že to tak budel nejlepší a pro její bezpečí. Ted ale záleži - bezpečí pro Noru jako dceru X nebo pokrevnýho příbuznýho, kterou kdyby Rix zabil by zabil Hanka a tím se stal člověkem.
Ono to není tak jednoduchý 8-) člověk si něco myslí a pak bum O_O je to jinak ;-)

13 Anett Anett | 7. listopadu 2011 v 15:37 | Reagovat

všichni skončily v nemocnici dobrý no [:tired:]  [:tired:]  :-D Patch bude zuřit :-D

14 jane jane | 7. listopadu 2011 v 16:16 | Reagovat

sakra, hank to nastražil

15 Hannah Hannah | 7. listopadu 2011 v 16:20 | Reagovat

Myslim si že je obě 2 do tý nemocnice dostal Hank aby mohl prohledat jejich dům a najít ten řetízek archanděla sice Patch říkal že jí ho nedal ale dal :-D  :-D Hank je svinák

16 terushka terushka | E-mail | 7. listopadu 2011 v 17:01 | Reagovat

[15]: JO, to by dávalo logiku :)

17 síma síma | 7. listopadu 2011 v 17:58 | Reagovat

ten hank je ale hajzl...jak  mu můžete věřit?? je jasný že to narafičil :-(

18 ... ... | 7. listopadu 2011 v 18:15 | Reagovat

[15]: Nemá doma Nora náhodou pírko od Pache ? Kdyby ho našel Hank tak to by byl průser !

19 Catrina Catrina | 7. listopadu 2011 v 19:06 | Reagovat

Mě se taky zdá, že Hankovi na Noře alespoň trochu záleží. Jinak by to nemělo tu pointu. :-D

20 Marcia Marcia | 7. listopadu 2011 v 19:24 | Reagovat

Možná oprvdu záleží, ale zájmy ohledně Nephilimů a Chevšanu klade na první místo a uděla pro to cokoli :-( Takže nemám plané naděje, a myslím si, že tu nehodu mámi Nory určo nějak narafičil, no ikdyž mu na ni asi záleží. No jak už jsem jednou řekla, člověk si něco myslí a mžiku to je opak

21 Wewu>>lína ! Wewu>>lína ! | Web | 7. listopadu 2011 v 19:38 | Reagovat

Wow! Tak to je hustééé!!!
Říkám si jestli Hank fakt měl strach o mámu Nory a ji.Nebo jestli fakt předstíral...stále si říkám, jestli něco cítí ke své rodině...nebo je fakt hajzl! Je to tak zmatené :D
Chudák Nora, drsný dílek! :)
Rychle dalšíí!!;)

22 šaja šaja | 7. listopadu 2011 v 19:41 | Reagovat

no jsem zvědavá na Patche

23 lola lola | 7. listopadu 2011 v 20:27 | Reagovat

26 epizoda bude asi kdy ? :D :D

24 Marti Marti | Web | 7. listopadu 2011 v 20:49 | Reagovat

[23]: Teď sem se vrátila ze školy, takže dýl.. ;-)

25 Hannah Hannah | 7. listopadu 2011 v 21:12 | Reagovat

[19]: Ne nezáleží když se vracela ve vzpomínkách tak tam mluvila s Hankem že jí nemůže zabít protože je to jeho dcera a on na to že je jenom špína když se tahá s padlými anděli a že pro něj nic není ;-)  ;-)  ;-)

26 barčus barčus | 7. listopadu 2011 v 21:33 | Reagovat

ale vždyť už Nora jednou umřela, jaktože když umřel Chauncey neumřel i Hank?

27 Marcia Marcia | 7. listopadu 2011 v 22:33 | Reagovat

[26]: dobrý postřech, to mě vůbec nenapadlo, no snad se to dozvýme

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama