Silence - 26.kapitola

7. listopadu 2011 v 23:51 | Marti |  Silence (Becca Fitzpatrick)
kapitola 26


Potom, co mi dal dr. Howlett povolení k odchodu, jsem sjela výtahem dolů do hlavní haly. Na cestě jsem vytočila Vee. Neměla jsem odvoz domů a já doufala, že ještě není tak pozdě a její máma jí dovolí jet pomoct kamarádce v nouzi.
Výtah se zastavil a dveře se klouzavě otevřely. Telefon mi s rachotem spadnul k nohám.
"Ahoj, Noro," řekl Hank, který stál přímo přede mnou.
Počítala jsem do tří, než jsem sebrala odvahu k tomu promluvit. "Jedete nahoru?" zeptala jsem se a doufala, že můj hlas zněl dost klidně.
"Vlastně jsem hledal tebe."
"Spěchám," řekla jsem omluvně a sehla se pro telefon.
"Myslel jsem, že budeš potřebovat odvoz domů. Nechal jsem jednoho z mých chlapů přivést mi jedno auto k pronájmu od dealera."
"Díky, ale už jsem volala kamarádce."
Jeho úsměv byl nepřirozený. "Aspoň mi dovol doprovodit tě ke dveřím."
"Nejdřív musím na záchod," snažila jsem se z toho vykroutit. "Prosím, nečekejte na mě. Vážně jsem v pořádku. Jsem si jistá, že se Marcie nemůže dočkat, až vás uvidí."
"Tvoje máma by chtěla, abych tě dostal bezpečně domů."
Jeho oči byly podlité krví a vypadal unaveně. Ani na chvíli jsem nezapochybovala o tom, že za slova jeho dobrého kamaráda doktora Howleta o tom, jak přijel do nemocnice bez jediného škrábance, byly jeho práce. Ale já znala pravdu. Přijel sem mnohem zmlácenější, než já. Nejhorší na tom ale bylo, že to nebyla nehoda.
Jeho tvář byla úplně rozmlácená. Ale i když ho jeho Nephilimská krev ho hned vyléčila, já jsem ho viděla v okamžiku, kdy se mnou třásl a já se na chvíli probrala z bezvědomí. A i když jsem viděla rozmazaně, věděla jsem, že se mu stalo něco hned potom, co jsem po té srážce omdlela. Mohl to popírat, ale vypadal, jako kdyby ho pokousali tygři.
Byl vyčerpaný a ztahaný, protože dneska bojoval proti skupince padlých andělů. Alespoň tohle byla moje momentální teorie. Jenom tohle dávalo smysl. Zatracení padlí andělé! Neříkal tohle Hank pár sekund před havárií? Zřejmě neměl v plánu do nich narazit ... takže co vlastně měl v plánu?
Usadil se ve mně příšerný pocit. Když jsem nad tím přemýšlela, tenhle pocit jsem v sobě měla už od chvíle, kdy se Hank ukázal ve škole, aby mě vyzvednul. Co když tohle Hank ve skutečnosti všechno plánoval? Mohl strčit mojí mámu ze schodů? Dr.Howlett říkal, že si nejdřív nic nepamatovala. To mohl klidně způsobit Hank. Donutit jí, aby si nepamatovala, jak to bylo doopravdy. Pak mě vyzvedl ze školy ... proč? Co mi unikalo?
"Cítím spálené pneumatiky," řekl Hank. "Nad něčím přemýšlíš."
Jeho hlas mě vytrhl z myšlenek. Zírala jsem na něj a přála si, abych mohla z jeho výrazu vyčíst jeho záměry. Uvědomila jsem si, že mě hypnotizoval pohledem. Vypadal tak zaujatě, že byl skoro v transu. Ať už jsem přemýšlela o čemkoliv, bylo to pryč. Moje myšlenky se rozprchly do stran. Najednou jsem se cítila jako mimo provoz. Nemohla jsem si vzpomenout, na co jsem předtím myslela. Čím víc jsem se snažila vzpomenout si, tím víc mi myšlenky unikaly do propasti v zadní části mé mysli.
Najednou se mi myslí protáhla nějaká izolace a obalila veškeré mé poznávací schopnosti tak, aby byly mimo můj dosah. To se dělo pořád dokola. Zmatený zvláštní pocit, kdy jsem nemohla ovládat vlastní myšlenky.
"A tvoje kamarádka souhlasila, že tě odveze?" zeptal se a pořád mě propaloval pohledem.
Někde hluboko uvnitř jsem věděla, že bych mu neměla říkat pravdu. Věděla jsem, že bych mu měla říct, že už pro mě Vee jede. Ale proč bych mu měla lhát?
"Volala jsem Vee, ale ona mi to nevzala," přiznala jsem.
"Rád tě svezu, Noro."
Přikývla jsem. "Tak jo, děkuju."
Moje mysl byla zmatená a já se z toho stavu nemohla dostat. Procházela jsem chodbou hned vedle Hanka. Ruce jsem měla studené a třásly se. Proč jsem se třásla? Bylo od Hanka přece hezké, že mi nabídnul odvoz. Záleželo mu na mojí mámě tolik, že všeho nechal, aby mě hodil domů ... ne?
Jízda domů proběhla bez problémů. Když jsme dojeli ke statku, Hank šel za mnou až dovnitř.
Zastavila jsem se ve dveřích. "Co to děláte?"
"Tvoje máma chtěla, abych se o tebe dneska večer postaral."
"Zůstanete tu celou noc?" Znovu se mi začaly třást ruce. I přes mojí otupělou mysl jsem věděla, že musím najít způsob, jak ho donutit odejít. Nebyl moc dobrý nápad nechat ho tu spát. Ale jak jsem ho mohla donutit odejít? Byl silnější. A i když ho dostanu ven, moje máma mu dala nedávno klíče od domu. Přišel by zpátky dovnitř.
"Pouštíš dovnitř zimu," řekl Hank a jemně mi sundal ruce z dveří. "Nech mě ti pomoct."
To je pravda, napadlo mě a usmála jsem se vlastní hlouposti. Chtěl mi jenom pomoct. Hank hodil klíče na pult a sednul si na gauč. Nohy si položil na taburetku. Očima spočinul na polštáři vedle něj. "Chceš se odreagovat u nějakého pořadu?"
"Jsem unavená," řekla jsem a objala se, abych zabránila hroznému třesu.
"Měla si dlouhý den. Spánek je přesně to, co ti nařídil doktor."
Bojovala jsem proti dusivému mraku, který mi blokoval mozek. Zdálo se, že tahle otupělost nemá konce. "Hanku?" zeptala jsem se zvědavě. "Proč tu chceš dneska zůstat? Myslím tím doopravdy."
Zasmál se. "Vypadáš vážně vystrašeně, Noro. Buď hodná holka a běž do postele. Nehodlám tě uškrtit ve spánku."
V mém pokoji jsem posunula prádelník před dveře a tím je zablokovala. Neměla jsem tušení, proč jsem to udělala. Vždyť jsem přece neměla žádný důvod se Hanka bát. Jenom plnil to, co slíbil mojí mámě. Chtěl mě ochránit. Kdyby zaklepal, odtlačila bych prádelník zpátky a otevřela mu dveře.
Ale stejně ...
Zalezla jsem do postele a zavřela oči. Byla jsem vyčerpaná a zase se příšerně třásla. Napadlo mě, jestli nejsem nemocná. Když moje mysl začala těžknout, nebojovala jsem s tím. Barvy a tvary se rozostřovaly a pomalu mizely. Moje myšlenky sklouzávaly do mého podvědomí. Hank měl pravdu. Tohle byl dlouhý den. Potřebovala jsem spát.
Najednou jsem se ocitla na prahu Patchova bytu. Začala jsem cítit, že něco nebylo v pořádku. Opar v mojí mysli zmizel a mě došlo, že si Hank celou tu dobu hrál s mojí myslí. S trhnutím jsem otevřela dveře a vběhla dovnitř. Křičela jsem jeho jméno.
Našla jsem ho v kuchyni. Hrbil se na barové stoličce.
Podíval se na mě, otočil se a rychle ke mně přešel. "Noro? Jak ses sem dostala? Jsi uvnitř mé hlavy," řekl překvapeně. "Spíš?" Jeho oči mapovaly mojí tvář a hledaly v ní odpověď.
"Nevím. Myslím, že ano. Šla jsem do postele s tím, že s tebou potřebuju mluvit ... a teď jsem tady. Ty spíš?"
Zavrtěl hlavou. "Jsem vzhůru, ale ty ses dostala do mých myšlenek. Nevím, jak se ti to povedlo. Jen silní Nephilimové nebo padlí andělé můžou něco takového dokázat."
"Stalo se něco příšerného." Vrhla jsem se mu do náruče a snažila se zbavit mrazu, který mě vyplňoval. "Nejdřív moje máma spadla ze schodů, a když jsem byla s Hankem na cestě do nemocnice za ní, někdo nás napadnul. Hank mě vezl domů z nemocnice, a já mu řekla, aby odešel, ale on zůstal!"
Patchovi zaplály oči úzkostí. "Zpomal. Ty jsi právě teď sama s Hankem?"
Přikývla jsem.
"Vstávej. Jdu za tebou."
...
O patnáct minut později se ozvalo tiché zaklepání na dveře mojí ložnice. Odtáhla jsem prádelník stranou a otevřela jsem popraskané dveře, abych na druhé straně našla Patche. Popadla jsem ho za ruku a vtáhla ho dovnitř.
"Hank je dole a dívá se na televizi," zašeptala jsem. Hank měl pravdu, spánek mi vážně pomohl. Potom, co jsem se probudila, se moje myšlenkové procesy vrátily zase zpátky k normálu a já konečně mohla vidět to, co mi předtím zůstávalo skryté. Hank si myslí, že mě oklamal. Nechala jsem se od něj odvést domů, nechala jsem ho vejít do mého domu a zůstat tady. Všechno jenom proto, že jsem si myslela, že mě chce chránit.
Nic nemohlo být víc vzdálené od pravdy.
Patch jemně kopnul do dveří a tím je zavřel. "Přišel jsem půdou." Prohlédnul si mě od hlavy až k patě. "Jsi v pořádku?" Prstem mi přejel po obvazu, který jsem měla přes dlouhou ránu ve vlasech. Jeho oči žhnuly zlostí. "Hank ovlivňuje celou noc mojí mysl."
"Řekni mi všechno. Začni tím pádem tvojí mámy."
Polkla jsem a nadechla se. Pak jsem mu řekla o všem, co se stalo.
"Co to auto padlých andělů? Jak vypadalo?" zeptal se Patch.
"El Camino. Dodávka."
Patch si zamyšleně promnul bradu. "Myslíš si, že to byl Gabe? Sice tohle není zrovna jeho obvyklé auto, ale to nutně neznamená, že to nebyl on."
"Byly v autě tři. Neviděla jsem jejich tváře. Mohl to být klidně Gabe, Dominic a Jeremiáš."
"Nebo to mohl být jakýkoliv jiný padlý anděl, který pase po Hankovi. Po tom, co Rixon odešel, je na jeho hlavu vypsaná odměna. Je to Černá ruka a navíc nejsilnější Nephil na světě. Všichni padlí andělé ho chtějí jako svého vazala a hledají chvíli, kdy bude sám. Jak dlouho jsi byla mimo předtím, než tě Hank odvezl do nemocnice?"
"Kdybych měla hádat, řekla bych pár minut. Když jsem se probrala, Hank byl celý od krve a vypadal dost vyčerpaně. Stěží mě mohl dostat do auta. Nemyslím si, že by všechny ty modřiny a řezné rány měl z nehody. Spíš ho někdo chtěl donutit přísahat mu věrnost."
Díky ostrému pohledu Patchovi ztvrdly rysy. "Tohle je poslední kapka. Chci tě z toho dostat. Vím, že to chceš být ty, kdo nakonec Hanka dostane, ale já nehodlám podstupovat to riziko, že tě ztratím." Začal rozrušeně přecházet po místnosti. "Dovol mi to pro tebe udělat. Chci být tím, kdo ho donutí zaplatit."
"Tohle není tvůj boj, Patchi," řekla jsem tiše.
Jeho oči zaplály s takovou intenzitou, jakou jsem u něj nikdy předtím neviděla. "Jsi moje, Andílku, a na to nezapomínej. Tvoje boje jsou i moje. Co kdyby se dneska něco stalo? Bylo dost zlé, když jsem si myslel, že mě pronásleduje tvůj duch. Nemyslím si, že bych zvládnul, kdyby to tak bylo doopravdy."
Přešla jsem za ním a vzala ho do náruče. "Mohlo se stát něco hrozného, ale nestalo," řekla jsem opatrně. "Ať už chtěl Gabe cokoliv, nedostal to."
"Zapomeň na Gaba! Hank něco plánuje. Zahrnuje to tebe a možná i tvojí mámu. Soustřeďme se na tohle. Chci, aby ses ukryla. Jestli nechceš zůstat u mě, nevadí. Najdeme ti jiný úkryt. Zůstaneš tam, dokud nebude Hank pár metrů pod zemí a nezačne hnít."
"Nemůžu odejít. Hank okamžitě dostane podezření, když zmizím. Navíc to nemůžu mojí mámě znova udělat. Kdybych teď zmizela, zničilo by jí to. Podívej se na ní. Už není ta stejná osoba, jakou byla před třemi měsíci. Možná, že si opravdu Hank hraje s její myslí, ale já musím čelit faktu, že jí moje zmizení oslabilo tak, že už se z toho asi nikdy nedostane. Od chvíle, kdy se ráno probudí, je vyděšená. Pro ní už neexistuje věc, jako je bezpečí. Už ne."
"Znovu, za tohle může Hank," namítl Patch stroze.
"Nemůžu kontrolovat, co dělá Hank, ale můžu kontrolovat, co dělám já. Neodejdu. A máš pravdu, nehodlám se vzdát a nechat tě Hanka vyřídit. Slib mi, že ať se stane cokoliv, nepodvedeš mě. Slib mi, že se ho za mými zády tiše nezbavíš, i kdybych upřímně věřil, že to děláš pro moje dobro."
"Ach, to nebude tiché," prohlásil Patch s vražedným tónem hlasu.
"Slib mi to, Patchi."
Dlouho si mě mlčky prohlížel. Oba jsme věděli, že je rychlejší a obratnější v boji, a když přišlo na věc, byl rozhodně víc nemilosrdný. Už v minulosti několikrát zakročil a zachránil mě, ale tohle bylo poprvé -a taky naposled- kdy to byl můj a jenom můj boj.
Konečně s velkou nechutí řekl: "Nebudu stát a dívat se, jak jdeš proti němu sama, ale nezabiju ho někde v soukromí. Než na něj vztáhnu ruku, ujistím se, že je to to, co doopravdy chceš."
Otočil se ke mně zády, ale já mu přitiskla tvář na rameno a něžně ho na něj políbila. "Děkuju."
"Jestli na tebe někdy znovu zaútočí padlý anděl, jsi po jeho jizvách."
Moc jsem to nechápala. Pak pokračoval. "Vezmi ho po nich basebalovou pálkou, když jí budeš mít po ruce. Naše jizvy jsou naše Achillova pata. Nemůžeme sice cítit bolest, ale trauma z jizev nás ochromí. V závislosti na hloubce traumatu nás to může ochromit na celé hodiny. Po tom, co jsem Gabovi propíchl jizvy železnou tyčí pochybuju, že se z toho šoku vzpamatuju dřív, než za osm hodin."
"Budu si to pamatovat," řekla jsem tiše. Pak jsem dodala: "Patchi?"
"Hm," řekl mi stroze.
"Nechci bojovat." Přejela jsem mu prstem po lopatce a cítila jsem, jak jeho svaly ztuhly. Celé tělo měl zatnuté a frustrované. "Hank už mi vzal mámu a jí nechci, aby mi vzal i tebe. Dokážeš pochopit, proč jsem to udělala? Proč tě nemůžu poslat vybojovat mojí bitvu, i když oba víme, že bys v tomhle souboji s přehledem vyhrál?"
Vydechl. Dlouze a pomalu. Cítila jsem, jak se uvolňuje. "Je tu už jenom jedna věc, kterou vím jistě." Obrátil se ke mně. Oči měl úplně černé.
"Ta, že bych pro tebe udělal cokoliv, i kdyby to znamenalo jít proti mým instinktům a mojí povaze. Vzdal bych se kvůli tebe všeho, i mojí duše. Jestli tohle není láska, tak je to to nejlepší, co ti můžu dát."
Nevěděla jsem co říct. Nic se nezdálo dostatečné. Vzala jsem jeho obličej do dlaní a políbila ho na jeho pevně sevřená ústa.
Pomalu se Patchova ústa přizpůsobovala těm mým. Vychutnávala jsem si lahodný tlak na mojí kůži. Jeho rty se odtahovaly a zase ponořovaly do těch mých. Nechtěla jsem, aby byl naštvaný. Chtěla jsem, aby mi věřil tak, jak já věřila jemu. "Andílku," řekl tlumeně mé jméno ústy, které byly spojené s těmi mými. Odtáhl se a jeho oči se snažily přijít na to, co od něj chci.
Nemohla jsem ho mít u sebe tak blízko bez toho, aby se mě dotýkal. Položila jsem mu ruku na zadní část krku a přitáhla si ho k sobě, aby mě znovu políbil.
Jeho polibek byl vášnivější a jeho ruce zkoumaly moje tělo. Pod kůží jsem cítila teplé mrazení. Bylo to jako elektřina. Jeho ruce mi pomalu rozepínaly knoflíček na svetru. Pak druhý, třetí, čtvrtý. Pak mi ho sundal z ramenou a já už na sobě měla jenom tílko. Vyhrnul mi len nahoru a pak mě škádlivě začal hladit palcem po břiše. Prudce jsem se nadechla.
V očích mu zazářil šibalský úsměv a on na mě začal soustředit svou plnou pozornost. Laskal mě na krku. Celý ho zasypal polibky. Jeho strniště mě příjemně škrábalo.
Sklonil mě dozadu a položil do měkkých polštářů. Líbal mě pořád vášnivěji a přitisknul si mě pod sebe. Najednou byl všude. Kolenem mi rozevíral nohy. Jeho rty byly teplé, hrubé a smyslné. Chytil mě rukou na kříži a pevně si mě k sobě přitisknul. Zatínala jsem do něj prsty a tiskla se k němu, jako kdyby to, že ho někdy pustím znamenalo, že ztratím kus samy sebe.
"Noro?"
Podívala jsem se ke dveřím a vykřikla.
Hank stál ve vchodu a opíral se předloktím a rám. Jeho oči přejížděly po místnosti. Ve tváři měl tázavý pohled.
"Co tady děláte?" křičela jsem na něj.
Neodpověděl. Očima stále prohledával každý kout v mé ložnici. Nevěděla jsem, kde byl Patch - bylo to, jako kdyby ucítil Hanka a oddělil se ode mě sekundu předtím, než otočil klikou. Mohl být odtud jenom metr a někde se schovávat. Mohl být jenom sekundu od odhalení.
"Vypadněte!" Vyskočila jsem z postele. "Nemůžu udělat nic s klíčem od domu, který vám dala máma, ale tohle je pro vás pasé. Do mojí ložnice už nikdy znovu nevstoupíte."
Jeho oči pomalu sjížděly po popraskaných dveřích mé skříně. "Myslím, že jsem něco slyšel."
"Jo, no, víš co? Jsem živá bytost a každou chvíli dělám nějaký hluk.!"
S tím jsem mu třískla s dveřmi před nosem a opřela se o ně. Hlasitě mi bušilo srdce. Slyšela jsem, jak Hank ještě chvíli stál na místě. Nejspíš se snažil zjistit, co to bylo za zvuk, který ho přivedl do mého pokoje.
Nakonec odešel chodbou pryč. Vystrašil mě až k slzám. Rychle jsem je zahnala a přehrávala si každé slovo, co mi řekl. Snažila jsem se najít nějaký důkaz toho, že by věděl o tom, že byl Patch v mém pokoji. Nechala jsem uběhnout pět dlouhých zákeřných minut předtím, než jsem otevřela dveře. Chodba byla prázdná. Vrátila jsem svojí pozornost zpátky k mému pokoji. "Patchi?" zašeptala jsem tak tiše, jako jsem dovedla.
Ale byla jsem sama.
Neviděla jsem Patche do té doby, než jsem znovu usnula. Zdálo se mi, jak se brodím polem vysoké trávy, která mi klouzala podél boků, když jsem jí procházela. Vepředu se objevil strom. Byl bez listů, pokroucený a divně deformovaný. Patch se o něj opíral. Ruku měl v kapse. Byl od hlavy až k patě v černé. Bylo to v ostrém kontrastu s krémově bílým polem.
Zbytek cesty k němu jsem doběhla. Ovinul kolem nás koženou bundu. Bylo to spíš pro intimní dotek než kvůli udržení tepla.
"Chci dneska večer zůstat s tebou," řekla jsem. "Bojím se, že se Hank o něco pokusí."
"Nepustím tebe ani jeho z očí, Andílku," řekl skoro majetnickým tónem.
"Myslíš si, že neví, žes byl v mojí ložnici?"
Patch vydal sotva slyšitelný znepokojený povzdech. "Jedna věc je jistá: něco cítil. Musel jsem udělat vážně velký dojem, když vyšel až nahoru, aby to vyšetřil. Začínám přemýšlet, jestli není silnější, než jsem si až do teď myslel. Jeho muži jsou dokonale organizovaní a vycvičení. Podařilo se mu u držet v zajetí archanděla. A teď mě může vycítit přes několik místností. Jediné vysvětlení, které pro to mám je ďáblovo znamení. Našel způsob, jak ho používat nebo udělal nějaký obchod. Ať tak či onak, používá pekelné síly."
Zachvěla jsem se. "Děsíš mě. Té noci v Bloody Mary ti dva Nephilimové, kteří mě honily, něco takového zmínily. Ale řekli, že Hank o tom mluvil jako o mýtu."
"Možná Hank nechtěl, aby někdo věděl, co má za lubem. Ďáblovo znamení by toho mohlo hodně vysvětlit. Třeba to, proč si myslí, že by mohl svrhnout padlé anděly ještě před Chešvanem. Nejsem na to zrovna expert, ale nejspíš by s tím mohl obstát proti přísaze. A to i proti krevní přísaze. Může spoléhat na to, že zvládne zlomit tisíce přísah, které kdy dali Nephilimové padlým andělům."
"Jinými slovy, ty si nemyslíš, že je to mýtus."
"Býval jsem archanděl," připomněl mi. "Nebylo to sice v mé pravomoci, ale věděl jsem o jeho existenci. To je ale všechno, co kdokoliv z nás ví. Vzniklo v pekle a většina toho, co jsme věděli, byly jenom spekulace. Ďáblovo znamení je zakázáno vynášet z pekla. Archandělé by o tom měli vědět." Do jeho tónu se vloudila frustrace.
"Možná o tom ale neví. Možná Hank našel způsob, jak to před nimi skrýt. Nebo možná ho používá v tak malých dávkách, že si toho ani nevšimli."
"To je celkem optimistická myšlenka," prohlásil Patch s krátkým neveselým smíchem. "Mohl by pomocí ďáblova znamení uspořádat molekuly ve vzduchu tak, aby ho skryly. Což by vysvětlilo to, proč je tak těžké ho sledovat. Celou dobu jsem ho sledoval. Dělal jsem co jsem mohl, abych se na něj zvládnul pověsit a zjistit, k čemu využívá informace, které mu poskytuju. Nebylo to ale jednoduché. Pohyboval se jako duch. Nemizel způsobem, jakým by měl. Mohl ho používat i ke změně uspořádání hmoty. Nemám tušení, jak dlouho ho používá nebo jak daleko se dostal s jeho využitím."
Oba jsme přemýšleli a mezi námi zavládlo mrazivé ticho. Změnit uspořádání hmoty? Jestli byl Hank schopný manipulací se základními prvky našeho světa, s čím dalším mohl manipulovat?
Po chvíli se Patch sáhl pod límec košile a vytáhl obyčejný klučičí řetízek. Byl z ryzího stříbra a byl trošku špinavý. "Loni v létě jsem ti dal řetízek archandělů. Dala jsi mi ho zpátky, ale chci, aby sis ho zase vzala. Mě už je stejně k ničemu. Ale může být ještě užitečný."
"Hank udělá cokoliv, aby dostal tvůj řetízek," protestovala jsem a odstrkovala jeho ruce. "Nech si ho. Musíš ho schovat. Nemůžeme Hanka nechat, aby ho našel."
"Když Hank použije tenhle řetízek na archanděla, nebude mít jinou možnost a všechno mu řekne. Poskytne mu čisté a ryzí přiznání a hlavně to udělá svobodně. Máš pravdu. Ale ten řetízek si tohle setkání bude pamatovat. Otiskne se to do něj navždy. Dřív nebo později Hank dostane do rukou nějaká archandělův řetízek. Je lepší, když bude můj než někoho jiného."
"Otiskne?"
"Chci, abys našla nějaký způsob, jak ho dát Marcie," dal mi instrukce a dal mi řetízek kolem krku. "Nemůže to být ale moc okaté. Musí si myslet, že ti ho ukradla. Hank jí kvůli tomu bude vyslýchat. Musí věřit, že tě obelstila. Zvládneš to?"
Odtáhla jsem se a věnovala mu varovný pohled. "Co máš v plánu?"
Věnoval mi jemný úsměv. "Nenazýval bych to zrovna plánem. Říkal bych tomu spíš zvolání Zdrávas María za pět minut dvanáct."
Opatrně jsem promýšlela, co po mě vlastně chce. "Můžu k sobě pozvat Marcie," řekla jsem nakonec. "Řeknu, že potřebuju pomoct vybrat nějaké šperky na ples. Aby mi ladily se šaty. Jestli vážně pomáhá Hankovi hledat řetízek archandělů, a jestli si myslí, že ho mám, využije možnosti, že jí pozvu k sobě do pokoje. Nejsem moc nadšená z toho, že se na ní budu přetvařovat, ale udělám to." Významně jsem se odmlčela. "Ale nejdřív chci vědět, proč to vlastně dělám."
"Hank si potřebuje promluvit s archandělem. My taky. Potřebujeme dát vědět archandělům v nebi, že Hank používá ďáblovo znamení. Jsem padlý anděl, takže mě nebudou poslouchat. Jestli se ale Hank dotkne toho řetízku, otiskne se to do něj. Jestli používá ďáblovo znamení, řetízek si to zapamatuje. Moje slovo pro archanděly nic neznamená, ale tenhle důkaz by znamenal. Všechno co musíš udělat, je dostat řetízek do těch správných rukou."
Pořád jsem cítila pochybnosti. "co když to neklapne? Co když Hank dostane informace, které potřebuje, ale my ne?"
Lehce kývnul. "Co teda chceš, abych dělal?"
Přemýšlela jsem o tom, ale na nic jsem nepřišla. Patch měl pravdu. Neměli jsme čas ani žádné jiné možnosti. Nebyli jsme v nejlepší pozici, ale něco mi říkalo, že Patch riskuje tak, jako nikdy dřív. Kdybych musela být zatažená do něčeho takhle velkého, nebyl na světě člověk, s kterým bych do toho šla raději.
 

20 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Aki Aki | 8. listopadu 2011 v 0:13 | Reagovat

uzasnyy... !!!! :) dekuju za preklad :)

2 esty55 esty55 | 8. listopadu 2011 v 0:43 | Reagovat

Tak tohle nevydržíííím! Jak to dopadne.....

3 esty55 esty55 | 8. listopadu 2011 v 0:44 | Reagovat

A Hanka nenávidím, takhle jim to přerušit....grrrr....

4 Mannon Mannon | Web | 8. listopadu 2011 v 1:05 | Reagovat

áááá .. bože.. předtím Scott.. teď Hank.. kdo to bude příště ?? :D :D tvl.. ještě jedno takové vyrušení Nory a Patche na umřůů :D :D

5 terushka terushka | E-mail | 8. listopadu 2011 v 7:10 | Reagovat

Nádhera. Ten Hank je ale debil :-D Pěkně jim to pokazil :-?

6 annaliesen annaliesen | 8. listopadu 2011 v 8:19 | Reagovat

jo to je už se kněčemu schyluje a zase nic :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D moc pěkné těším se na další díl

7 Kája Kája | 8. listopadu 2011 v 10:16 | Reagovat

Grrrr!! Je to 10 minut a už začínám mít absťák...:D Ať je další dílek co nejdřív prosím!!!! Jinak tě obdivuju že to pro nás závisláky překládáš :DD

8 ruzovka ruzovka | 8. listopadu 2011 v 11:22 | Reagovat

opět velký dík!

9 Wewu>>lína ! Wewu>>lína ! | Web | 8. listopadu 2011 v 13:47 | Reagovat

Moc děkuji!
Hank je fakt hajzlík...oblbovat její mysl!
Ach, ta scénka s Patchem...silně závidím :D
Honem pokráčko!! :D

10 šaja šaja | 8. listopadu 2011 v 15:00 | Reagovat

no jsem na to zvědavá, jak to nakonec všechno dopadne

11 viki viki | 8. listopadu 2011 v 15:45 | Reagovat

Děkuji za překlad !

12 jane jane | 8. listopadu 2011 v 17:20 | Reagovat

:-D super

13 Lara Lara | 8. listopadu 2011 v 19:22 | Reagovat

:-D kràsa

14 Liarka *thesecretcirclefan.blog.cz* Liarka *thesecretcirclefan.blog.cz* | Web | 8. listopadu 2011 v 20:16 | Reagovat

Dneska bude preklad rovnako neskoro ? :) Niežeby mi to prekážalo, vážne si ťa cením. Ale ide o to či si mám každých päť minút refrešovať tvoj blog alebo si ráno dať budík skôr a prečítať ju ráno :D

15 Marti Marti | Web | 8. listopadu 2011 v 20:29 | Reagovat

[14]: Bude tak za hoďku

16 terushka terushka | E-mail | 8. listopadu 2011 v 20:39 | Reagovat

[15]: Supér :-D

17 hejpej hejpej | 8. listopadu 2011 v 20:46 | Reagovat

[15]: Máš tam asi chybu:  

Slib mi, že se ho za mými zády tiše nezbavíš, i kdybych upřímně věřil, že to děláš pro moje dobro."
"Ach, to nebude tiché," prohlásil Hank (nemá to říct Patch?)s vražedným tónem hlasu.
"Slib mi to, Patchi."

jinak dík za kapitolku :-)

18 Andy Andy | 8. listopadu 2011 v 21:30 | Reagovat

MOc děkuji..už se těším na další..

19 kaja kaja | 18. února 2014 v 22:29 | Reagovat

Díky moc jsi skvělá :-) :-) :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama