Silence - 27.kapitola

8. listopadu 2011 v 21:52 | Marti |  Silence (Becca Fitzpatrick)
kapitola 27


O týden později v pátek večer byli máma s Hankem v obývacím pokoji, objímali se na gauči a jedli z jedné mísy popcornu. Vrátila jsem se do pokoje. Slíbila jsem Patchovi, že si ohledně Hanka zachovám chladnou hlavu.
Hank byl posledních pár dní, když se máma vrátila domů, až nesnesitelně okouzlující. Každý večer se tu večer zastavil s teplou večeří a dneska ráno nám dokonce uklidil okapy. Nebyla jsem hloupá a nepolevila jsem v mojí ostražitosti. Skoro jsem se ale zbláznila z toho, že jsem nedokázala přijít na to, co chystá. Věděla jsem, že něco plánuje, ale neměla jsem ani nejmenší tušení co to bylo.
Moje máma stoupala po schodech a smála se. To byla poslední kapka. Rozhodla jsem se napsat Vee.
JO, odpověděla mi o chvíli později.
MÁM DVĚ VSTUPENKY NA SERPENTINE. DEM?
SERPEN - CO?
JE TO NOVÁ SKUPINA JEDNOHO RODINNÉHO KAMARÁDA. DNESKA MAJÍ KONCERT.
VYZVEDNU TĚ V OSUM.
O dvacet minut později Vee zajela na naší příjezdovou cestu. Hnala jsem se po schodech a doufala, že se dostanu ven dřív, než si budu muset projít mučením slyšet Hanka, jak se ocucává s mojí mámou. Podle toho, co jsem zjistila, preferoval mokré polibky.
"Noro?" zavolala na mě máma z konce chodby. "Kam jdeš?"
"Ven s Vee. Vrátím se v jedenáct!" Než mi to mohla zakázat, vyběhla jsem ven a nasedla do fialového Dedge Neona 1995. "Jeď, jeď, jeď!" nařídila jsem jí.
Vee, která by udělala výbornou kariéru jako řidič bankovních lupičů, kdyby jí nevyšla vysoká, vzala můj útěk do vlastních rukou. Pneumatiky zapískaly tak hlasitě, že vystrašily hejno ptáků z nejbližšího stromu.
"Čí byl ten Avalon na příjezdovce?" zeptala se, když jela přes město, aniž by respektovala dopravní značky. Dramaticky nadávala na její tři pokuty za rychlou jízdu od té doby, co dostala řidičák. Byla pevně přesvědčená, že když přišlo na právo, byla neporazitelná.
"Hankovo půjčené."
"Slyšela jsem od Michala Van Tassela, který to slyšel od Lexi Hawkinsové, která to zase slyšela od naší dobré kamarádky Marcie, že Hank nabídl velkou odměnu všem, kdo by mu dal nějaký tip, který by ho dovedl na stopu těm, kteří se vás snažili vytlačit ze silnice."
Tak to hodně štěstí.
Já se ale ušklíbla, abych nedala Vee najevo, že je tu něco špatně. Věděla jsem, že bych jí mohla říct všechno a začala bych tím, jak mi Hank vymazal paměť. Ale ... jak? Jak bych jí mohla vysvětlit něco, co sama nechápu? Jak jí mám vysvětlit, že se celý svět hemží bytostmi z nočních můr, když jsem jako důkaz neměla nic, kromě vlastního přesvědčení?
"Kolik Hank nabízí?" zeptala jsem se. "Možná bych si mohla vzpomenout na něco důležitého."
"Proč by ses namáhala? Stačí si vzít jeho kreditky. Pochybuju, že si všimnul, kdyby mu jich pár zmizelo. A kdyby tě chytil, stejně by tě nezatkli. To by mu totiž u tvojí mámy zničilo všechny šance."
Jo, kdyby to bylo tak jednoduché, napadlo mě. Odvážný úsměv na mojí tváři zmizel. Kéž by tak Hank sundal svojí masku hodného chlapečka.
U Čertovy kabelky bylo malé parkoviště. Vee ho objela asi pětkrát, ale neuvolnilo se žádné místo. Rozšířila svůj výběr místa a jela dál od klubu. Nakonec paralelně zaparkovala podél obrubníku, takže celá levá polovina Neona trčela do ulice.
Vee vystoupila a hodnotila svojí práci. Pokrčila rameny. "Pět bodů za nápaditost."
Zbytek cesty jsme došli pěšky.
"Kdo je ten rodinný přítel?" zeptala se Vee. "Je to chlap? Je sexy? Má holku?"
"Na to první jo, na to druhý nejspíš a o tom posledním pochybuju. Chceš, abych tě představila?"
"No to určitě. Jenom jsem chtěla vědět, jestli si na něm mám procvičit svůj super zlej pohled. Já už nevěřím chlapům, ale tenhle můj děsivý radar se vypne, když jde o slušnýho kluka."
Krátce jsem se zasmála a snažila se představit zločinem neposkvrněnou verzi Scotta. "Scott Parnell je všechno, jenom ne slušný kluk."
"Páni. Drž mě. Co to má bejt? Neřeklas mi, že ten starý rodinný přítel je žhavej Scottie."
Chtěla jsem říct Vee, že to bylo proto, abych udržela Scottovo dnešní veřejné vystoupení co nejvíc utajené, a že jsem nechtěla, aby se to doneslo k Hankovi, ale jenom jsem jí věnovala nevinný pohled. "Promiň, musela jsem zapomenout."
"Náš chlapeček Scottie nemá tělo, na který by se dalo zapomenout. To musíš uznat."
Měla pravdu. Scott sice nebyl moc mohutný, ale byl svalnatý a měl proporce špičkového sportovce. Kdyby nebylo jeho tvrdého, zamračeného výrazu, který měl na tváři za každé příležitosti, nejspíš by k sobě přilákal zástupy holek. Možná i Vee, která prohlašovala, jak moc nesnáší chlapy.
Prošli jsme poslední zatáčkou a uviděli Ďáblovu kabelku. Byla to obyčejná čtyřpatrová budova porostlá břečťanem se zatemněnými okny. Sousedila se zastavárnou. Vedle byla opravna obuvi. Já ale měla tajné podezření, že je to jenom zástěrka pro vydávání falešných občanek. Vážně, kdo si ještě nechává opravovat boty?
"Dostaneme náramek?" zeptala se Vee.
"Dneska ne. Dneska se v baru nebude podávat alkohol, protože polovina kapely ani není plnoletá. Scott mi řekl, že nám budou stačit lístky."
Stoupli jsme si do řady a za pět minut už jsme procházeli dveřmi. Uvnitř bylo na jedné straně jeviště a na té druhé bar. U baru byly boxy na sezení a blízko pódia byly malé stolky. Už tam bylo dost lidí a každou minutou se jejich počet zvyšoval. Přistihla jsem se, jak nervózně vyhlížím Scotta. Snažila jsem se mezi lidmi rozeznat tváře Nephilimů, ale neměla jsem dost zkušeností na to, aby se mi to povedlo. Ne, že bych si myslela, že je Ďábloka kabelka místem, kde se slézají Nephilimové, obzvlášť ti věrní Hankovi. Jen jsem prostě byla přesvědčená o tom, že by bylo dobré být opatrná.
Šli jsme s Vee přímo k baru.
"Něco k pití?" zeptala se zrzavá barmanka, která nešetřila s černými linkami a v nose měla piercing.
"Sebevraždu," řekla Vee. "To je, když dáš do skleničky od každého trošku."
Opřela jsem se o bar. "Kolik je nám let?"
"Dětství máš jenom jedno. Uží si ho."
"Třešňovou kolu," řekla jsem barmance.
Usrkávali jsme s Vee pití, seděli a užívali si vzrušení před blížící se show. Najednou se před nás nacpala štíhlá blondýnka s vlasy sepnutými do neupraveného -ale sexy- drdolu. Otočila se k baru zády a opřela se o něj lokty. Věnovala mi letmý pohled. Měla na sobě dlouhé bohémské šaty, které bezchybně kopírovala módu hippies. Na rtech měla sytě červenou rtěnku, ale jinak byla bez make-upu, což jenom upozorňovalo na její plná ústa.
Podívala se na jeviště a řekla: "Ještě jsem vás tu holky neviděla. Dneska premiéra?"
"Co je ti do toho?" odsekla jí Vee.
Dívka se zasmála, a i když byl její smích měkký a zněl jako cinkot zvonků, mě se z něj postavily vlasy na zátylku. "Středoškolačky?"
Bingo.
Vee na ní přimhouřila oči. "Možná jo a možná ne. A ty jsi ...?"
Blondýnka na nás blýskla úsměvem. "Dabria." Její pohled se zapíchnul do toho mého. "Slyšela jsem o té tvojí amnézii. Jaká škoda."
Zakuckala jsem se třešňovou kolou.
Vee se ozvala znova: "Přijdeš mi povědomá. Ale tvoje jméno mi nic neříká." Stiskla rty k sobě a začala si jí prohlížet. Dabria se na Vee chladně podívala. Najednou se z jejího výrazu vytratilo veškerá podezřívavost a zanechala za sebou jenom podivný klid. "Nikdy předtím jsem tě neviděla. Tohle je poprvé, kdy jsme se setkali," řekla Vee monotónním hlasem.
Zírala jsem na Dabriu. "Můžeme si promluvit? O samotě?"
"Už jsem si myslela, že se nezeptáš," řekla vesele.
Šla jsem chodbou k záchodům. Když jsme se dostali dál od davu lidí, otočila jsem se k Dabrii. "Za prvé, přestaň ovlivňovat mysl mojí nejlepší kamarádky. Za druhé, co tady děláš? A za třetí, jsi mnohem hezčí, než mi říkal Patch." Nejspíš ta poslední věc nebyla moc vhodná, ale teď, když jsem byla s Dabriou o samotě, nechtěla jsem chodit kolem horké kaše. Nejlepší bylo jít přímo k věci.
Stočila ústa do spokojeného úšklebku. "A ty jsi zase mnohem obyčejnější, než si pamatuju-"
Najednou jsem si přála, abych si na sebe vzala něco lepšího, než džíny, tričko a vojenský klobouk. "On s tebou skončil. Jenom aby bylo jasno."
Dabria kontrolovala svojí dokonalou manikúru. Pak se na mě přes sklopené řasy podívala. S hlasem plným lítosti řekla: "Kéž bych mohla říct, že jsem já skončila s ním."
Já ti to říkala! poslala jsem k Patchovi vzteklou myšlenku.
"Neopětovaná láska je na prd," prohlásila jsem jenom.
"Je tady?" Dabria natáhla krk a prohledávala očima dav.
"Ne. Ale jsem si jistá, že to víš. Víš o každém jeho pohybu od té chvíle, kdys ho začala sledovat."
V očích se jí objevila rošťácká světýlka. "Ach. Všimnul si?"
"Je těžké si toho nevšimnout, když je jediný cíl tvého života vrhnout se na něj."
Našpulila pusu a tvrdě se na mě ušklíbla. "Jenom abys věděla, kdyby tu nebylo moje pírko, které má Jev strčené v kalhotách, moc bych se nerozmýšlela, odtáhla bych tě na ulici a dopřála ti blízké setkání s protijedoucím autem. Jev tu teď může být pro tebe, ale já to jen tak nenechám. Během let si udělal dost nepřátel a ani ti nemůžu říct, kolik z nich by ho rádo dostalo do pekla. Nemusíš se nikoho bát tak jako on a můžeš spát s oběma očima zavřenýma," řekla a do jejího tónu se vkrádala chladnokrevnost. "Jestli chce zůstal na zemi, nemůže se rozptylovat nějakou" -přejela po mě pohledem- "malou holkou. Potřebuje spojence. Někoho, kdo mu může krýt záda a být mu nějak užitečný."
"A ty si myslíš, že by ses na to místo hodila?" Zuřila jsem.
"Myslím, že by ses měla držet vlastního druhu. Jev nesnáší závazky. Stačí mi jeden pohled na tebe a vím, že s ním máš plné ruce práce."
"Změnil se," řekla jsem. "Už to není ten samý člověk, jako když jsi ho znala."
Její smích se odrazil od stěn. "Nemůžu se rozhodnout, jestli je tvoje naivita roztomilá nebo jestli bych do tebe neměla dostat trošku rozumu. Jev se nikdy nezmění. Nemiluje tě. Jen tě využívá, aby se dostal k Černé ruce. Víš, jak vysoká cena je vypsaná na hlavu Hanka? Miliony. Jev chce peníze stejně, jako ostatní padlí andělé. Možná ještě víc, protože je může použít k tomu, aby vyplatil své nepřátele. Věř mi, když ti řeknu, že mu dost tvrdě šlapou na paty. Teď je na koni, protože má tebe. Dědičku Černé ruky. Můžeš se k němu dostat tak blízko, jak si může nechat zbytek padlých andělů jenom zdát."
Ani jsem nemrkla. "Nevěřím ti."
"Vím, že chceš Černou ruku, zlatíčko. Stejně jako vím, že chceš být tou, která ho zničí. Není to zrovna moc snadná věc, vzhledem k tomu, že je to Nephilim, ale předstírejme chvíli, že je to možné. Opravdu si myslíš, že ti Jev předá Hanka, když ho může předat správným lidem a dostat za něj deset miliónů dolarů? Přemýšlej o tom."
Po téhle poznámce Dabria zvedla vypočítavě obočí a pak se smísila s davem.
Když jsem se vrátila do baru, řekla Vee: "Nevím jak ty, ale já tu babu nemám ráda. Soupeří s Marcie o první místo v mém žebříčku o největší mrchu."
Je ještě horší, pomyslela jsem si ponuře. Mnohem horší.
"Když už mluvíme o instinktech, pořád jsem si ještě neurovnala v hlavě, co mi myslím o tomhle Romeovi," řekla Vee a poposedla si na židli o trošku víc. Sledovala jsem její pohled a uviděla Scotta. Byl skoro o hlavu vyšší než většina lidí v davu. Zamířil k nám. Hnědé vlasy měl melírované sluncem. S jeho roztrhanými džíny a upnutím tričkem vypadal každým coulem jako basák ve vycházející rokové kapele.
"Tys přišla," řekl. Škubl ústy a roztáhl je do úsměvu. V tu chvíli jsem věděla, že byl rád.
"Tady bych nemohla za nic na světě chybět," řekla jsem a snažila se skrýt všechnu nervozitu, kterou jsem cítila kvůli Scottovu tvrdohlavému odmítání zůstat v úkrytu ještě dýl. Jeden krátký pohled na jeho ruku mi potvrdil, že ještě nesundal prsten Černé ruky. "Scotte, tohle je moje nejlepší kamarádka Vee Skyová. Nevím, jestli jste už byli oficiálně představení."
Vee Scottovi potřásla rukou. "Jsem ráda, že je v téhle místnosti aspoň jedna osoba vyšší než já."
"Jo, zdědil jsem výšku po tátovi," řekl Scott a jasně se neměl k tomu to víc rozvádět. Pak se otočil ke mně. "A k tomu plesu. Pošlu pro tebe zítra v devět limuzínu. Řidič tě vezme až na místo. Já tam budu čekat. Mám ti přinést na zápěstí takovou tu kytku? Úplně jsem na to zapomněl."
"Vy dva spolu jdete na ten ples?" zeptala se Vee a zvedla obočí. Ukázala na nás zmateně prstem.
Měla bych si nakopat. Zapomněla jsem jí to říct. Na svou obranu - měla jsem toho dost o čem přemýšlet.
"Jako kamarádi," ujistila jsem Vee. "Jestli chceš jít taky, tak můžeš. Čím víc lidí, tím líp."
"Jo, ale já nemám čas na to koupit si šaty," řekla Vee a zněla znechuceně.
Konečně jsem zase zapojila mojí mysl: "Půjdeme zítra ráno do Silk Garden. Máme spoustu času. Nelíbily by se ti fialové šaty s flitry na figuríně ve výloze?"
Scott ukázal palcem za rameno. "Musím se jít zahřát. Jestli tu budete ještě po koncertu, najdete mě v zákulisí a já vám můžu nabídnout soukromou prohlídku."
Vyměnili jsme si s Vee pohledy a já věděla, že Scott v jejích očích o něco stoupnul. Na druhou stranu jsem si přála, aby vydržel naživu tak dlouho, aby nás zvládnul provést. Tajně jsem očima prohledávala okolí a hledala známky po Hankovi, jeho mužích nebo po dalších znepokojivých věcech.
Serpentine přišli na pódium a zkoušeli a ladili kytary a bicí. Scott za nimi vyskočil na pódium a hodil si popruh kytary přes rameno. Zahrál několik tónů a pak kývnul na svojí kapelu. Podívala jsem se do strany a našla Vee, jak si podupává nohou do rytmu.
Šťouchla jsem do ní loktem. "Nechceš mi něco říct?"
Potlačila úsměv. "Je hezkej."
"A já si myslela, že nesnášíš chlapy."
Vee mě šťouchla zpátky. "Nebuď jako Debbie Downer."
"Jenom si ujasňuju fakta."
"Jestli se dáte dohromady, mohl by mi napsat nějakou baladu nebo něco takovýho. Musíš uznat, že není nic víc sexy, než kluk, kterej píše muziku."
"Mm-hmm," řekla jsem.
"Mm-hmm si dělej na sebe."
Na pódiu zaměstnanci Ďáblovi kabelky pomáhali nastavit mikrofony a zesilovače. Jeden z nich kle pomáhali nastavit mikrofony a zesilovače. Jeden z nich klečel na zemi a natahoval kabely. Najednou se zastavil, aby si otřel pot z čela. Podívala jsem se na jeho ruku a najednou mě zasáhlo poznání tak silné, že jsem to skoro neustála. Na předloktí měl vytetovaná tři slova jako mantru. CHLAD. BOLEST. TVRDÁ ZEM.
Nevěděla jsem, co tahle kombinace slov znamenala, ale vzpomněla jsem si, že už jsem to slyšela dřív. Jako kdyby se odtáhla opona a odhalila tak mojí skrytou paměť. Věděla jsem, že jsem tohle tetování viděla, když jsem byla vyhozená z Hankova Land Cruiseru. CHLAD. BOLEST. TVRDÁ ZEM. Předtím jsem si to nepamatovala, ale teď jsem si tím byla jistá. Ten muž na pódiu tam byl. Hned po havárii. Chytil mě za zápěstí, když jsem upadla do bezvědomí a táhnul moje tělo špínou. Musel to být jeden z padlých andělů, kteří řídili El Camino.
Když jsem došla k tomu překvapivému závěru, padlý anděl si oprášil ruce a vešel do zákulisí. Pak se smísil s davem. Prohodil pár slov s několika lidmi a pomalu mířil dozadu. Vešel do stejné chodby, ve které jsme spolu mluvily s Dabriou.
Zašeptala jsem Vee do ucha: "Jdu na záchod. Drž mi místo."
Razila jsem si cestu davem. Pomalu jsem obcházela bar a sledovala padlého anděla. Stála jsem na konci chodby a naklonila se trošku dozadu. Zvednul hlavu a odhalil mi svůj profil. Zrovna si zapaloval cigaretu, kterou měl mezi rty. Vydechl obláček kouře a pak vyšel ven.
Dala jsem mu několik sekund náskok a pak vyrazila. Otevřela jsem popraskané dveře a vystrčila hlavu ven. V uličce stálo několik dalších kouřících chlápků. Ani jeden nezvednul hlavu a nikdo z nich mi nevěnoval žádnou pozornost. Vyšla jsem ven a hledala padlého anděla. Byl v polovině uličky a šel směrem k ulici.
Možná si chtěl zakouřit o samotě, ale já měla pocit, že už odchází definitivně.
Zvážila jsem svoje možnosti. Mohla jsem jít zpátky dovnitř a poprosit Vee o pomoc, ale nechtěla jsem riskovat a zatahovat jí do toho. Mohla jsem zavolat Patchovi, aby mě kryl, ale než by dorazil, padlý anděl by mi mohl utéct.Nebo bych se mohla řídit Patchovou radou a znehybnit padlého anděla ránou do jizev po jeho křídlech. Pak bych zavolala posily.
Rozhodla jsem se dát Patchovi o sobě vědět a modlila se, aby si pospíšil. Dohodli jsme se na psaní a na volání jenom ve chvílích nouze a potom se postarat o to, aby nezůstaly žádné nechtěné důkazy, které by mohl najít Hank. Jestli tohle nebyla chvíle nouze, tak už nevím co je.
JSEM V ULIČCE ZA ĎÁBLOVOU KABELKOU, napsala jsem ve spěchu. VIDĚLA JSEM PADLÉHO ANDĚLA Z TÉ HAVÁRKY. BUDU MU MÍŘIT NA JIZVY.
O zadní dveře byla opřená lopata na sníh. Bez přemýšlení jsem si jí vzala. Neměla jsem žádný plán, ale věděla jsem, že jestli ho chci znehybnit, budu potřebovat zbraň. Udržovala jsem si od něj bezpečný odstup a sledovala nic netušícího padlého anděla až na konec ulice. Otočil se, odhodil cigaretu na chodník a vytočil na telefonu nějaké číslo.
Skryla jsem se ve stínu a snažila se zachytit aspoň kousek jeho rozhovoru.
"Dokončil jsem práci. Je tady. Jo, jsem si jistý, že je to on."
Zavěsil telefon a poškrábal se na krku. Povzdechl si to. Znělo to váhavě. Nebo možná rezignovaně. Využila jsem jeho tichého rozjímání a proplížila se za něj. Napřáhla jsem se a udeřila ho. Lopata narazila do jeho zad mnohem silněji, než jsem si myslela, že by se mi mohlo povést. Trefila jsem se přesně do místa, kde by měl mít jizvy.
Padlý anděl zavrávoral a klesnul na kolena. Podruhé jsem ho praštila s větší jistotou. Pak potřetí, počtvrté a popáté. Věděla jsem, že jsem ho nemohla zabít, tak jsem ho prudce přetáhla lopatou přes hlavu.
Zakymácel se a pak klesl k zemi.
Šťouchla jsem do něj botou, ale byl v bezvědomí.
Za mnou se ozvaly spěšné kroky a já se rychle ohlédla. V ruce jsem pořád držela lopatu. Z temnoty se vynořil Patch. Byl zadýchaný z toho, jak běžel. Pohledem přejížděl ze mně na padlého anděla a zase zpátky.
"Dostala jsem ho," řekla jsem pořád v šoku, jak snadné to bylo.
Patch mi jemně vzal lopatu z rukou a odhodil jí stranou. Lehce se na mě usmál. "Andílku, tenhle chlap není padlý anděl."
Zamrkala jsem. "Cože?"
Patch se nahnul k muži, vzal ho za košili a roztrhnul jí. Podívala jsem se zpátky na muže. Záda měl hladká a svalnatá. Po jizvách ale nebyla ani stopa.
"Byla jsem si tím jistá," koktala jsem. "Myslela jsem, že to byl on. Poznala jsem jeho tetování."
Patch se na mě podíval. "Je to Nephilim."
Nephilim? Já utloukla Nephilima do bezvědomí?
Patch ho otočil a rozepnul mu košili, aby mu zkontroloval hrudník. Naše oči ve stejnou chvíli uviděli jeho značku pod klíční kostí. Ta sevřená pěst mi byla až moc povědomá.
"Značka Černé ruky," řekla jsem překvapeně. "Muži, kteří na nás zaútočili a málem nás vytlačili ze silnice byli Hankovi muži?"
Co to znamená? A jak se mohl Hank takhle splést? Tvrdil, že to byli padlí andělé. Zněl tak přesvědčivě -
"Jsi si jistá, že byl tenhle chlap v tom El Caminu?" zeptal se Patch.
Ucítila jsem neskutečný vztek, když jsem si uvědomila, že to na mě nahráli. "Jo, jsem si jistá."
 

17 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Tes Tes | 8. listopadu 2011 v 22:11 | Reagovat

Bude dneska ještě další kapitola? :-)

2 Marcia Marcia | 8. listopadu 2011 v 22:21 | Reagovat

:-D  :-D No Nora je teda dobrá. Takle ho zkolit :-D No a Hank zase pěknej parchat, fakt to na ní zahrál ???  :-( ted má asi něco hodně velkýho v plánu, a zajímalo by mě co všechno ví :-? o Skottovi určitě, páč by tam jinak ten Nephilim nebyl
grrr ten mě ale vážně naštval :-|  :-| a Dabria taky, mrcha jedna, ta z jejich situace taky bude chtít vytěžit co nejvíc - 20 melounů za Hanka ???
no už se těším na zítřek a další kapču a moooooooooooooooooc děkuju za krásný překlad :-)

3 Catrina Catrina | 8. listopadu 2011 v 22:21 | Reagovat

Lhář jeden prohnanej. Imbecil jeden imbecilní. Nesnáším ho. Vše, co jsem si kdy myslela o jeho dobrotivim srdci naprosto a nenávratně odvolávám. Je to mizera(Hank)!!!!! [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]

4 Nikuzz Nikuzz | 8. listopadu 2011 v 22:21 | Reagovat

hoho !!! Super bude dalsi kapca dnes? :)

5 deadlik deadlik | Web | 8. listopadu 2011 v 22:27 | Reagovat

tomu šmejdovi by měl někdo pořádně nakopat zadek....je horší jak můj fotr a to už jsem myslela, že horší svině na světě neni a hle Hank Millar mistr ve lhání a přetvářce....grrrr :D Patchi do něj....a doufám, že se Scottovi nic nestane.

6 esty55 esty55 | 8. listopadu 2011 v 22:51 | Reagovat

Hmmm, Patch tam byl na můj vkus moc málo ;) Ale samozřejmě děkuji za počtení! :-D

7 Marti Marti | Web | 8. listopadu 2011 v 23:05 | Reagovat

Další kapitolka až zítra lidičky.. ;-)

8 viki viki | 8. listopadu 2011 v 23:51 | Reagovat

Děkuji ti moc za překlad !

9 terushka terushka | E-mail | 9. listopadu 2011 v 12:58 | Reagovat

Bezva :D Děkuju

10 Anett Anett | 9. listopadu 2011 v 13:02 | Reagovat

néé určitě chytnou Scotta o něm mluvil ten Nephilim [:tired:] ta Dobria je važne mrcha! ;-)

11 šaja šaja | 9. listopadu 2011 v 13:52 | Reagovat

Nora je jńějaká drsná, chudinka Scott, nesmí ho dostat a Dabriu už jsem nesnášela předtim, myslela jsem že umřela čůza jedna

12 terushka terushka | E-mail | 9. listopadu 2011 v 14:18 | Reagovat

Přesně! Dabria si dělá zálusk na Patche, mrcha jedna! Ty keci co měla. Prej že Noru jenom využívá a že jí nikdy nemiloval! Grrrr! :-?  8-O  O_O  :-!

13 jane jane | 9. listopadu 2011 v 15:45 | Reagovat

lol to je beztak past

14 Mijjja Mijjja | 9. listopadu 2011 v 19:30 | Reagovat

kolik nás ještě čeká kapitolek?

15 Marti Marti | Web | 9. listopadu 2011 v 20:07 | Reagovat

[14]: Kapitolek je 34. A na konci je ještě jedna bonusová kapitolka z Patchova pohledu.. :-)

16 terushka terushka | E-mail | 9. listopadu 2011 v 20:29 | Reagovat

[15]: Z Patchova? Supééééér...A kdy bude další kapča? 8-)

17 annaliesen annaliesen | 9. listopadu 2011 v 21:00 | Reagovat

moc pěkné :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

18 Mijjja Mijjja | 9. listopadu 2011 v 21:28 | Reagovat

34+1 ? Takže už jen sedm dní kapitolek (teda pokud budeš dávat dále každý den jednu).
Nebude pak i 4 ? :) Až bude tedy dopsaná a jestli vůbec bude :)
To je super, že tam je kapitola z pohledu Patche :) už se nemůžu dočkat, až si jí přečtu.
Miluju tuto sérii :-)

19 Nora Nora | 9. listopadu 2011 v 23:48 | Reagovat

bude dneska kapitola?? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama