Silence - 28.kapitola

9. listopadu 2011 v 23:54 | Marti |  Silence (Becca Fitzpatrick)
kapitola 28


"Hank na mě tu nehoda nahrál," řekla jsem a prolomila hrozné ticho mezi námi. "Nejdřív jsem si myslela, že ta nehoda zhatila jeho plány, ale tohle nebyla jenom náhoda. Řekl svým mužům, aby do nás narazili a on mi zasadil do hlavy myšlenku na to, že to byli padlí andělé. A já byla tak naivní a skočila mu na to!"
Patch odtáhnul tělo Nephila za plot a ukryl ho před zraky lidí na ulici. "Tahle aspoň nepřitáhne žádnou pozornost, než se probudí," vysvětlil mi. "Stačil si tě prohlédnout?"
"Ne, překvapilo jsem ho," řekla jsem nepřítomně. "Ale proč Hank zinscenoval tu havárii? Celá ta věc mi přijde hrozně zbytečná. Jeho auto na to šeredně doplatilo, on byl dost surově zbitý - nechápu to."
"Nepustím tě z očí, dokud se tohle celé nevyřeší," řekl Patch. "Běž dovnitř a řekni Vee, že nepotřebuješ odvoz domů. Vyzvednu tě za pět minut u vchodu."
Přejížděla jsem si rukama po paže, na kterých mi vyskočila husí kůže. "Pojď se mnou. Co když je vevnitř víc Hankových mužů?"
Patch vydal ne moc pobavený povzdech. "Jestli nás Vee spolu uvidí, jenom to všechno zkomplikuje. Řekni jí, že sis našla vlastní odvoz domů, a že jí pak zavoláš. Budu ve dveřích. Nespustím tě z očí."
"Na to mi neskočí. Je mnohem podezíravější, než bývala." Zamyslela jsem se a rychle přišla na jediné možné řešení. "Pojedu s ní domů a až odjede, vyzvedneš mě na silnici vedle mého domu. Hank tam je, takže nejezdi moc blízko."
Patch si mě přitáhl ke krátkému, vášnivému polibku. "Buď opatrná."
Uvnitř Ďáblovy kabelky se v publiku ozýval hlasitý šepot. Lidi na jeviště házeli zmuchlané ubrousky a plastové slámky.
Skupinka vedle pódia začala vyřvávat: "Serpentine je na hovno, Serpentine je na hovno."
Loktem jsem šťouchla do Vee. "Co se děje?"
"Scott zdrhnul. Prostě se sebral a někam utek. Kapela bez něj nemůže hrát."
Začalo mi být zle od žaludku. "Utekl? A proč?"
"Zeptala bych se ho, kdybych ho chytila. Skočil z pódia a rozběhl se ke dveřím. Každý si nejdřív myslel, že je to nějaký vtip."
"Měli bychom se odsud dostat," řekla jsem Vee. "Nikdo už tu stejně moc dlouho nevydrží."
"Ámen," řekla Vee, seskočila z barové židle a vyběhla ke dveřím.
Na statku Vee zaparkovala Neona na naší příjezdové cestě. "Co myslíš, že to do Scotta vjelo?" zeptala se mě.
Byla jsem v pokušení jí zalhat, ale už jsem byla moc unavená z téhle hry, kterou jsme s Vee hráli. "Nejspíš má problémy," řekla jsem.
"Jaký druh problému máš přesně na mysli?"
"Myslím, že párkrát šlápnul vedle a naštval pár špatných lidí."
Vee vypadala zmateně ... pak se její výraz změnil na skeptický. "Špatných lidí? Jakých?"
"Hodně špatných lidí, Vee."
To bylo všechno, co potřebovala vědět. Vee zařadila zpátečku. "Tak co tady ještě děláme? Scott je někde tam venku a potřebuje naší pomoc."
"My mu ale nemůžeme pomoct. Lidi, co po něm jdou nemají svědomí. Je jim fuk, jestli ublíží i nám. Ale je tu někdo, kdo by mu mohl pomoct. Při troše štěstí dostane Scotta z města ještě dneska večer. Odveze ho někam, kde bude v bezpečí."
"Scott musí odjet z města?"
"Tady už to pro něj není bezpečné. Jsem si jistá, že chlapi, co ho hledají, už na něj čekají. Ví, že se pokusí zmizet, ale Patch bude vědět, jak kolem nich projet-"
"Tak moment! Zpátky. Ty necháš toho blázna pomáhat Scottovi?" Vee skoro křičela a vyčítavě mě propalovala pohledem. "Ví tvoje máma, že ses s ním zase zapletla? Napadlo tě vůbec, že o tomhle by měla vědět? Celou tu dobu jsem o něm lhala a předstírala, že nikdy neexistoval a ty ses s ním přitom celou dobu tahala za mými zády?"
Tohle bylo očividně její doznání, ale nebyla v něm ani špetka lítosti. To jenom podnítilo můj vztek. "Takže ses konečně rozhodla přiznat pravdu o Patchovi?"
"Přiznat? Přiznat? Já lhala jenom proto, že mě, na rozdíl od toho idiota, záleží na tom, co s tebou bude. On to nemá v hlavě v pořádku. Objevil se a tvůj život už nebyl nikdy stejný. A ani ten můj, když už jsme u toho. Radši bych čelila bandě trestanců, než narazit v prázdné uličce na Patche. Je vážně dobrej ve využívání lidí a tohle zní, jako kdyby se tě znova pokusil zblbnout svými triky."
Otevřela jsem pusu. Byla jsem tak překvapená, že jsem si nedokázala utřídit myšlenky. "Kdybys ho viděla tak, jak ho vidím já-"
"To se nikdy nestane. To bych si radši vypíchla oči!"
Snažila jsem se uklidnit. Naštvaná nebo ne, musím myslet logicky. "Tys mi lhala, Vee. Dívala ses mi do očí a lhala mi. Tohle bych čekala od mojí mámy, ale od tebe ne." Otevřela jsem dveře. "Jak bys mi to vysvětlila, kdyby se mi vrátila paměť?" zeptala jsem se najednou.
"Doufala jsem, že se ti nikdy nevrátí." Vee máchla rukama ve vzduchu. "A je to. Řekla jsem to. Bylo by pro tebe mnohem lepší nevzpomenout si. Aspoň by sis nepamatovala všechny ty divný věci. Nemyslíš jasně, když jsi s ním. Je to jako kdybys viděla jenom jedno jeho procento, které by mohlo být možná dobré, ale těch zbylých devadesát devět je plných psychopatického zla!"
Spadla mi čelist.
"Ještě něco?" vyštěkla jsem na ní.
"Ne. Tohle vystihlo moje pocity celkem dostatečně."
Vystřelila jsem z auta a práskla za sebou dveřmi.
Vee stáhla okýnko a vystrčila hlavu. "Až přídeš k rozumu, moje číslo máš!" zavolala na mě.
Pak vycouvala po příjezdové cestě a zmizela ve tmě. Stála jsem ve stínu u mého domu a snažila se uklidnit. Vzpomněla jsem si na zvláštní odpovědi, které mi Vee dávala, když jsem se poprvé viděli od chvíle, co mě pustili z nemocnice a já si nepamatovala pět měsíců mého života. Hrozilo, že exploduju vzteky. Důvěřovala jsem jí. Spoléhala se na ní, že mi řekne všechno, na co si já nemůže vzpomenout. Nejhorší ze všeho bylo, že spolupracovala s mámou. Využili mojí ztráty paměti a celou dobu mi lhaly. Díky nim mi trvalo tak dlouho najít Patche.
Byla jsem tak zamyšlená, že jsem zapomněla na to, že na mě Patch čeká na silnici. Odsunula jsem svůj hněv stranou a vydala se pryč od statku. Prohledávala jsem očima okolí a hledala Patche. Ve chvíli, kdy se jeho postava začala vynořovat ze stínu přede mnou, to nejhorší z pocitu zradu uvnitř mě utichlo. Pořád jsem ale nebyla připravená zavolat Vee a odpustit jí.
Patch parkoval vedle silnice. Seděl na černém klasickém Harley-Davidsonovi Sportsteru. Když jsem ho tam tak viděla stát, cítila jsem ve vzduchu napětí - vypadal nebezpečně, ale i lákavě. Jako drát pod proudem. Zastavila jsem se a prohlížela si ho. Moje srdce udělalo kotrmelec. Jako kdyby ho měl ve své moci a vedl mě svými vlastními tajnými cestami. Věřila jsem tomu. Koupal se v měsíčním světle a vypadal jako nějaký zločinec.
Když jsem k němu došla, podal mi helmu. "Kde máš Tahoe?" zeptala jsem se.
"Zbavil jsem se ho. Dost lidí věděla, že v něm jezdím. Včetně Hankových mužů. Zaparkoval jsem ho v opuštěném poli. Teď v něm bydlí bezdomovec, který se jmenuje Chambers."
I přes mojí příšernou náladu jsem zaklonila hlavu a rozesmála se.
Patch zvedl tázavě obočí.
"Po dnešní noci, jsem tohle vážně potřebovala."
Políbil mě a pak mi zapnul pásku helmy pod bradou. "Jsem rád, že můžu pomoct. Naskoč, Andílku. Vezmu tě domů."
I když jsme byli hluboko pod zemí, Patchův byt byl vyhřátý, když jsme přijeli. Chvíli jsem strávila přemýšlením jak je to možné. Pak mi Patch řekl, že je pod Delphic potrubí s horkou párou, které to tam pomáhá vytápět. Taky tam měl krb, v kterém Patch hned zapálil oheň. Vzal mi kabát a dal ho do skříně v hale.
"Máš hlad?" zeptal se.
Teď byla řada na mě, abych zvedla obočí. "Tys koupil jídlo? Pro mě?" Říkal mi, že andělé necítí chuť a nemusí jíst. Díky tomu je nakupování potravin zbytečnost.
"Hned u sjezdu z dálnice je obchod s bio potravinami. Nemůžu si vzpomenout, kdy jsem šel naposled koupit nějaké jídlo." V očích se mu objevily pobavené jiskřičky. "Možná jsem to trošku přehnal."
Šla jsem do kuchyně s lesknoucími se nerez spotřebiči, černým žulovým pultem a skříněmi z ořešáku. Mužské a elegantní. Nejdřív jsem šla k lednici. Lahve s vodou, špenát, houby, zázvor, Gorgonzola a feta sýr, přírodní arašídové máslo a mléko na jedné straně. Párky v rohlíku, uzeniny, kola, čokoládové pudinky a šlehačka na té druhé. Snažila jsem se představit si obrázek Patche, jak tlačí uličkou nákupní vozík a hází do něj, co mu padne pod ruku. Dělala jsem všechno co jsem mohla, abych udržela vážnou tvář.
Vzala jsem si pudink a jeden nabídla i Patchovi, ale zavrtěl hlavou. Sednul si na barovou stoličku a opřel se lokty zamyšleně o stůl. "Pamatuješ si na něco z té nehody předtím, než jsi omdlela?"
V šuplíku jsem našla lžíci a nabrala si pudink. "Ne," zamračila jsem se. "Ale něco tady je. K té nehodě došlo těsně před obědem. Nejdřív jsem si myslela, že jsem nemohla být mimo víc, než pár minut, jenže když jsem se probudila v nemocnici, byl večer. To znamená, že jsem byla mimo asi šest hodin ... tak mě tak napadá, co jsem dělala těch šest hodin? Byla jsem s Hankem? Ležela jsem v nemocnici v bezvědomí?"
Viděla jsem na Patchových očích znepokojení. "Vím, že se ti to nebude líbit, ale když dostaneme Dabriu blíž k Hankovi, mohla by z něj zkusit něco dostat. Nemůže vidět jeho minulost, ale pořád jí zbylo něco z její síly a mohla by zahlédnout jeho budoucnost. Mohlo by nám to dát vodítko k tomu, co chystá. Bez ohledu na svojí budoucnost je závislý i na svojí minulosti. Ale dostat k němu Dabriu blízko nebude moc snadná věc. Je opatrný. Když se stáhne, nejmíň dvě desítky jeho mužů kolem něj vytvoří neproniknutelnou bariéru. I když je v tvém domě, jeho muži jsou poblíž a hlídají dveře, chodí polem a hlídají i ulici."
Tohle pro mě byla novinka. Cítila jsem se ještě víc podvedená.
"Když už mluvíme o Dabrii, dneska večer byla v Ďáblově kabelce," řekla jsem a snažila se znít nenuceně. "Byla tak hodná a představila se mi."
Pozorně jsem si prohlédla Patche. Nebyla jsem si jistá, co jsem hledala. Byla to jedna z těch věcí, u kterých jsem to zjistila teprve, když jsem to uviděla. K jeho dobru a k mému zklamání nejevil žádné emoce, ani zájem.
"Řekla mi, že je na Hankovu hlavu vypsaná odměna," pokračovala jsem. "Deset milionů dolarů prvnímu padlému andělovi, kterému se povede jim ho přivést. Řekla, že je tu pár lidí, kterým se moc nelíbí Hankův pokus o povstání. Nedivila bych se, kdyby bylo venku pár Nephilimů, kteří nechtějí Hanka u moci. Nephilimové, kteří by ho měli mnohem radši pod zámkem." Významně jsem se odmlčela. "Nephilimové, kteří mají v plánu převrat."
"Deset milionů zní dobře." Zase na sobě nedal znát žádnou emoci.
"Hodláš mě zaprodat, Patchi?"
Dlouho nic neřekl. Když promluvil, jeho slova byla podbarvená tichým výsměchem. "Víš, že je tohle přesně to, co Dabria chce? Šla za tebou do Ďáblovy kabelky s jediným cílem: zasadit ti do hlavy myšlenku na to, že tě chci zradit. Řekla ti, že jsem prohrál spoustu peněz a deset milionů je pro mě až moc velké pokušení? Ne, můžu ti narovinu říct, že to tak není. Možná ti řekla, že mám v každém koutu světa ukrytou nějakou ženu a tyhle peníze chci k tomu, abych je k sobě mohl všechny dostat. Žárlivost byla vždycky něco pro ní. To je taky důvod, proč si myslím, že jestli jsem se ještě nestrefil, jsem dost blízko."
Zvedla jsem bradu a nasadila masku klidu, abych zakryla svojí nejistotu. "Řekla, že sis během let udělal dost nepřátel a že je tím plánuješ vyplatit."
Patch vyprsknul smíchy. "Mám dlouhý seznam nepřátel. To nebudu popírat. Mohl bych je všechny vyplatit za deset milionů? Možná ano, možná ne. Ale to není to, co mám v plánu. Celá staletí zůstávám o krok napřed před svými nepřáteli a mám v úmyslu nechat to tak dál. Hankova hlava na stříbrném podnose znamená víc, než jenom výplatní pásku. Když jsem se dozvěděl, že sdílíš moje touhy, jenom to posílilo moje odhodlání najít nějaký způsob, jak ho zabít. I přes to, že je Nephilim."
Nebyla jsem si jistá, co bych mu na to měla říct. Patch měl pravdu. Hank si nezasloužil strávit zbytek života ve vězení někde daleko odtud. Zničil mi nejen život, ale i rodinu. Jeho trest nemohl být nic míň, než smrt.
Patch mi položil prst na rty a umlčel mě. O chvíli později se ozvalo prudké zaklepání na dveře. Vyměnili jsme si pohled a Patch mě oslovil v myšlenkách. Nikoho nečekám. Běž do ložnice a zavři za sebou dveře.
Kývla jsem a dala tak najevo, že chápu. Tiše jsem přešla přes místnost a zavřela se v Patchově ložnici. Přes dveře jsem uslyšela Patchův náhlý smích. Jeho další slova ale byly podbarvené zlobou. "Co tady děláš?"
"Špatné načasování?" vrátil mu tichý hlas. Žena. A zvláštně povědomá.
"Tvoje slova, ne moje."
"Tohle je důležité."
Strach a vztek se mi usadily v hrudi a mě bylo najednou jasné, kdo je náhlý návštěvník. To Dabria sem vpadla neohlášená.
"Něco pro tebe mám," řekla Patchovi. Hlas měla až příliš hebký a dvojsmyslný.
To se vsadím, řekla jsem si pro sebe cynicky. Byla jsem v pokušení vyjít ven a vřele ji pozdravit, ale zastavila jsem se. Otevře se jenom tehdy, když nebude vědět, že je poslouchám. Mezi mojí pýchou a možností zaslechnout důležité informace, vyhrálo to druhé.
"Měli jsme celkem štěstí. Černá ruka mě dneska kontaktoval," pokračovala Dabria. "Chtěl se setkat a nabídl mi dost vysokou částku. Já souhlasila."
"Chtěl, abys mu věštila budoucnost," konstatoval Patch.
"Už podruhé za dva dny. Máme v rukách dost pečlivého Nephilima. Pečlivého, ale ne tak ostražitého, jako byl dřív. Začíná dělat malé chyby. Tentokrát se sebou neobtěžoval brát svoje bodyguardy. Řekl, že nechce, aby někdo vyslechl náš rozhovor. Řekl mi, že si chce nechat přečíst budoucnost podruhé, aby se ujistil, že se obě verze shodují. Předstírala jsem, že je mi to jedno, ale moc dobře víš, jak nesnáším být druhá, která věští něčí budoucnost."
"Cos mu řekla?"
"Za normálních okolností jsou vize mých klientů soukromá věc, ale mohla bych možná přijmout nějakou dohodu," řekla lehce koketním tónem. "Co nabízíš?"
"Mám hádat?"
"Mám nějakou prestiž, ne?"
"Takže kolik?" zeptal se Patch.
"První kdo řekne cenu prohrává - tos mě naučil ty."
Úplně jsem si představila, jak Patch protočil oči. "Deset tisíc."
"Patnáct."
"Dvanáct. Netlač na pilu."
"Vždycky je radost s tebou obchodovat, Jeve. Jako za starých časů. Tvoříme perfektní tým." Teď byla řada na mě, abych protočila oči.
"Tak mluv," řekl Patch.
"Předpověděla jsem jeho smrt a řekla mu to na rovinu. Nemohla jsem mu dát nic konkrétního, ale řekla jsem mu, že bude svět brzy o jednoho Nephilima chudší. Začínám si myslet, že ´nesmrtelný´ není zrovna to správné pojmenování. Nejdřív Chauncey. Teď Hank."
"Jak reagoval?" bylo všechno, co Patch řekl.
"Nic. Odešel beze slova."
"Ještě něco?"
"Měl bys vědět, že má v rukách řetízek archanděla. Cítila jsem ho z něj."
Přemýšlela jsem, jestli to znamená, že se Marcie podařilo mi ukradnout ten řetízek. Pozvala jsem jí, aby mi pomohla vybrat šperky na ples, ale ona mě kupodivu odmítla. Samozřejmě, že jsem nemohla obejít Hanka, dát jí klíče od domu a říct jí, aby slídila v mém pokoji, když budu pryč.
"Ty asi nevíš o žádném bývalém archandělovi, který postrádá svůj řetízek, viď?" zeptala se Dabria zamyšleně.
"Peníze ti dám zítra," odpověděl jí Patch.
"Co chce Hank s tím řetízkem dělat? Když šel ven, slyšela jsem, jak řekl řidiči, aby ho hodil do skladu. Co je v tom skladu?"
"To ty jsi tady věštkyně," řekl s hlasem plným pobavení.
Zvonivý, hravý smích Dabrii se ozýval snad z celé místnosti. "Možná bych se mohla podívat do tvojí budoucnosti. Možná protíná tu mojí."
Tak to mě zvedlo na nohy. S úsměvem jsem vyšla ven. "Ahoj, Dabrio. Jaké milé překvapení."
Obrátila se a v jejích rysech se usadil vztek, když její pohled padl na mě.
Protáhla jsem se. "Zrovna jsem usnula, když mě probudil příjemný zvuk tvého hlasu."
Patch se usmál. "Už ses setkala s mojí přítelkyní, Dabrio?"
"Jo, už jsme se setkali," řekla jsem vesele. "Klidně si o tom můžeme popovídat."
Dabria otevřela pusu, ale pak jí zase zavřela. Tváře se jí obarvily na tmavě růžovo.
"Zdá se, že Hank našel řetízek archanděla," řekl mi Ptach.
"Zvláštní, že se mu to nakonec povedlo."
"Teď už jenom musíme zjistit, co se s ním chystá udělat," prohlásil Patch.
"Vezmu si kabát."
"Ty zůstaneš tady, Andílku," Patchův tón se mi nelíbil. Moc často se v něm neodrážely nějaké city, ale teď v něm byla jasně slyšet tvrdost smísená s ... se strachem.
"Chceš tam jít sám?"
"Za prvé, Hank nás nesmí vidět pohromadě. Za druhé, nelíbí se mi myšlenka, že bych tě měl zatáhnout do něčeho, co se může tak rychle zvrtnout. Jestli potřebuješ další důvod, miluju tě. Tohle je pro mě neznámé území, ale musím vědět, že na konci noci se budu moct vrátit domů, k tobě."
Zamrkala jsem. Nikdy jsem neslyšela Patche mluvit se mnou s takovou láskou. Ale já to nemohla nechat jen tak být.
"Slíbils mi to," řekla jsem.
"A já splním svůj slib," odpověděl a oblékl si motorkářskou bundu. Přešel ke mně a opřel si hlavu o tu mojí.
Ani nemysli na to, že by ses pohnula z těchhle dveří, Andílku. Vrátím se hned, jak to půjde. Nemůžu nechat Hankovi ten řetízek archanděla bez toho, abych si vyslechnul, co s ním chce udělat. Bude jenom fér, když z toho budeš venku. Už má jednu věc, kterou chce - nedovolím mu získat i tu druhou. Skončíme to. Jednou pro vždy.
"Slib mi, že tady zůstaneš. Potřebuju vědět, že jsi v bezpečí," řekl nahlas. "Nebo nařídím Dabrii, aby tu zůstala a zahrála si na hlídacího psa." Zvedl obočí, jako kdyby se ptal Tak co bude?
Vyměnily jsme si s Dabrií pohled. Ani jedna z nás nepůsobila moc vesele.
"Pospěš si zpátky," řekla jsem.
 

21 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mijjja Mijjja | 9. listopadu 2011 v 23:58 | Reagovat

Děkujuuuuu :)

2 Aki Aki | 10. listopadu 2011 v 0:07 | Reagovat

zase jim to nekdo skazil toe strasny tohle :D jinak dekujii :)

3 ŽandaK. ŽandaK. | 10. listopadu 2011 v 0:27 | Reagovat

skvělá kapitola.....díky

4 viki viki | 10. listopadu 2011 v 0:52 | Reagovat

Děkuji za překlad !

5 Mannon Mannon | E-mail | Web | 10. listopadu 2011 v 0:57 | Reagovat

áááá :D :D už po 3. !! :D božeééé :D kdy už konečně budou sami ?? :D :D v klidu a bez rušení od kohokoliv ? :D :D moje nervy jinak za chvíli nevydrží :D ale to jak Nora vyšla z ložnice Patche za ním a Dabriou se mi hooodně líbilo :D děkujííí a už se těším na zíítřek :D

6 Silje Silje | 10. listopadu 2011 v 1:13 | Reagovat

díky dobrá vílo :-)

7 annaliesen annaliesen | 10. listopadu 2011 v 8:03 | Reagovat

tak už se nemužu dočkat na další díl :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

8 terushka terushka | E-mail | 10. listopadu 2011 v 8:22 | Reagovat

A máš to, Dabrio! Chachá :D  Pěkně jí to Nora nandala :-P

9 Lifes good Lifes good | 10. listopadu 2011 v 9:54 | Reagovat

taky už čekám, až je nikdo nevyruší... chudáci, musí být nadržení :D
kyš kyš a Dabria má po ptákách :D pěkně jí to nandali ...
perfektní, díky moc :)

10 Lucca Lucca | 10. listopadu 2011 v 10:53 | Reagovat

Super kapča... Jojo všichni milujeme Patche :-D . Chtěla bych sním být taky chvilku nerušeně o samotě :-P

11 terushka terushka | E-mail | 10. listopadu 2011 v 15:25 | Reagovat

[10]: Chvilku?? Já celou věčnost ♥ :-D

12 klaraas klaraas | 10. listopadu 2011 v 16:27 | Reagovat

super ale bohužel se to už blíží ke konci

13 šaja šaja | 10. listopadu 2011 v 17:33 | Reagovat

[11]: Jo jo, to já taky :-D

14 Wewu>>lína ! Wewu>>lína ! | Web | 10. listopadu 2011 v 18:45 | Reagovat

ÚÚžasný ,vážněě :D Patche zbožňuju :D A jak jsou spolu... :D Sakra, kdy si užijí? :D
Nora Dabriu krásně odjebala! :D POOKRÁÁÁČKOOO xD

15 Lis Lis | 10. listopadu 2011 v 21:29 | Reagovat

Dneska bude preklad rovnako neskoro ?   Niežeby mi to prekážalo, vážne si ťa cením. Ale ide o to či si mám každých päť minút refrešovať tvoj blog alebo si ráno dať budík skôr a prečítať ju ráno :-)

16 Marti Marti | Web | 10. listopadu 2011 v 21:36 | Reagovat

[15]: Dneska bude kapitolka dřív.. ;-)

17 Life's good Life's good | 10. listopadu 2011 v 22:22 | Reagovat

čekám jen na ni a pak jdu chrnět :D

18 Iňu Iňu | 10. listopadu 2011 v 22:25 | Reagovat

[17]: já taky :D

19 Life's good Life's good | 10. listopadu 2011 v 22:33 | Reagovat

Mě by, Marti, zajímala tvoj návštěvnost blogu. :D To jsou snad rekordy :D

20 janaborilova1 janaborilova1 | 12. června 2015 v 19:20 | Reagovat

O_O  ale je to hustý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama