Silence - 30.kapitola

12. listopadu 2011 v 0:06 | Marti |  Silence (Becca Fitzpatrick)
kapitola 30
(rozhodla jsem se pro tykání, protoře se mi sem vykání prostě nehodilo)


Nacpali mě do kufru černého Audi A6. Svázali mi ruce a zavázaly oči, takže jsem vůbec nic neviděla. Chraplavě jsem křičela, ale ať už byl řidič auta kdekoliv, musel být dost daleko. Ani jednou se mě nepokusil umlčet.
Nevěděla jsem, kde byl Scott. Hankovi muži nás na pláži odvlekli jinými směry. Představila jsem si Scotta bezmocného v řetězech, v nějakém podzemním vězení, vydaného na milost a nemilost Hankovu vzteku...
Kopla jsem nohama do kufru. Převalovala jsem se ze strany na stranu. Řvala jsem a křičela. Pak mi ale došel dech a já začala bezmocně brečet.
Konečně auto zpomalilo a někdo vypnul motor. Slyšela jsem něčí kroky na štěrku. Pak se ozval zvuk zasunování klíče do zámku a kufr se otevřel. Dva páry rukou mě vytáhly ven a surově mě postavili na pevnou zem. Měla jsem ztuhnuté nohy díky dlouhé jízdě. Cítila jsem, jak mi do nohou od chodidel vystřeluje bolest. Bylo to, jako kdyby mi do nich někdo bodal špendlíky.
"Kam chceš tohle, Blakely?" zeptal se jeden z mých věznitelů. Soudě podle jeho hlasu mu nemohlo být víc, než osmnáct nebo devatenáct. Podle jeho síly by mohl být klidně vyrobený z oceli.
"Dovnitř," odpověděl nějaký muž. Nejspíš Blakely.
Někdo mě strkal dál svažující se cestou a pak dveřmi. Uvnitř byla zima a ticho. Vzduch byl cítit po benzínu a terpentýnu. Přemýšlela jsem, jestli jsme náhodou nebyli v jenom z Hankových skladů.
"Ubližujete mi," řekla jsem mužům, co mě pevně drželi. "Já vám nikam neuteču. Můžete mi aspoň rozvázat ruce?"
Beze slova mě vytáhli nahoru po schodech a protáhli druhými dveřmi. Přinutili mě si sednout na skládací kovovou židli a kotníky mi připoutali k nohám židlí.
Minutu po tom, co odešli, se dveře otevřely znova. Věděla jsem, že je to Hank ještě předtím, než promluvil. Vůně jeho kolínské mě naplnila hrůzou a odporem. Prsty mi hbitě rozvázal uzel na šátku přes oči a nechal mi ho klesnout na krk. Zamrkala jsem a snažila se zorientovat v neosvícené místnosti. Kromě stolu a další skládací kovové židle, byla místnost prázdná.
"Co chceš?" zeptala jsem se trochu třesoucím se hlasem.
Ozval se škrábavý zvuk, když si přitahoval druhou židli k té mé. Sednul si, díky čemuž jsme byli tváří v tvář. "Promluvit si."
"Nemám náladu, ale díky," odsekla jsem mu stroze.
Naklonil se ke mně. Přimhouřil oči a kolem očí se mu objevily tvrdé vrásky. "Víš, kdo jsem, Noro?"
Z každého póru mi unikal pot. "Jako co si o tobě myslím? Že seš odpornej, prolhanej, manipulativní a bezcenej-"
Jeho ruka se vymrštila ještě předtím, než jsem jí uviděla se pohnout. Tvrdě mě praštil do tváře. Odtáhla jsem se od něj. Byla jsem příliš šokovaná na to, abych brečela.
"Víš, že jsem tvůj biologický otec?" zeptal se tichým znepokojivým hlasem.
"Otec je trošku přehnané slovo. Hodil by se spíš hajzl ..."
Hank jemně přikývnul. "Pak mi dovol se na něco zeptat. Je tohle vážně způsob, jakým hodláš mluvit se svým otcem?"
Vyhrkly mi slzy do očí. "Nic, cos zatím předvedl, ti nedává právo, říkat si můj otec."
"Na tom nezáleží. Jsi moje krev. Neseš moje znamení. Nemůžu to už popírat, Noro. A ani ty nemůžeš popírat svůj osud."
Zvedla jsem rameno, ale nedokázala jsem ho dostat tak vysoko, abych si mohla utřít nos. "Můj osud nemá s tím tvým nic společného. Odložils mě jako dítě a tím jsi přišel o právo jakkoliv zasahovat do mého života."
"Ať už si myslíš cokoliv, já se aktivně zapojoval do každého kousku tvého života ode dne, kdy ses narodila. Vzdal jsem se tě, abych tě ochránil. Kvůli padlým andělům jsem se musel vzdát mé rodiny-"
Pohrdavě jsem se zasmála a tím ho přerušila. "Nezačínej na mě s tím tvým ´já jsem takový chudáček´. Přestaň obviňovat ze svých rozhodnutí padlé anděly. Rozhodl ses mě vzdát. Možná ti na mně tehdy záleželo, ale teď už ti záleží jenom na tvém Nephilimském společenství. Jsi fanatik. Nic jiného."
Pevně sevřel rty. "Měl bych tě hned zabít za to, že ze mě, z mé společnosti i z celé Nephilimské rasy děláš blázny."
"Tak už to udělej," vykřikla jsem. Všechen strach, který jsem cítila, zastínil vztek.
Sáhl do kapsy kabátu a vytáhl dlouhé černé pírko, které bylo až moc podobné tomu schovanému v šuplíku v mém prádelníku. "Jeden z mých lidí našel tohle v tvojí ložnici. Je to pírko padlého anděla. Představ si moje překvapení, když jsem ho dostal do ruky. Moje vlastní krev se tahá s nepřítelem. Podvedlas mě. Vypadá to, že trávíš dost času s padlými anděly. I přes jejich sklony k podrazům. Je to ten padlý anděl Patch?" zeptal se na rovinu.
"Tvoje paranoia je ohromující. Našel jsi v mém šuplíku pírko, a co? Co to má jako dokazovat? Maximálně to, že jsi perverzní."
Opřel se a překřížil si nohy. "Je vážně tohle cesta, kterou se chceš vydat? Nepochybuju o tom, že je to ten padlý anděl Patch. Cítil jsem ho tu noc u tebe v pokoji. A cítím ho na tobě i teď."
"Jaká ironie. Vyslýcháš mě, i když toho víš očividně víc, než já. Nechceš si vyměnit místa?" navrhla jsem mu.
"Hm? A čí peří si myslíš, žes měla schované v šuplíku?" zeptal se Hank s náznakem pobavení.
"Víš toho asi tolik, kolik já," řekla jsem. Z každého mého slova odkapával vztek. "Našla jsem to peří na hřbitově hned potom, cos mě tam nechal v bezvědomí."
Jeho rysy protnul zlý úsměv. "Na tom samém hřbitově moji muži Patchovi trhali křídla. Troufám si tvrdit, že to peří je jeho."
Nenápadně jsem polkla. Hank měl Patchovo pírko. Nebyl způsob, jak bych mohla zjistit, jestli ví, jakou sílu mu to nad Patchem dávalo. Mohla jsem se jenom modlit, aby o tom neměl ani tušení.
Snažila jsem se odvést jeho pozornost od téhle děsivé myšlenky a řekla jsem: "Vím, žes zinscenoval tu nehodu. Vím, že nás napadli tvoji muži. Proč ta šaráda?"
Díky jeho povýšenému úsměvu jsem se začala cítit dost nejistě. "Jo, i o tomhle jsem si chtěl s tebou promluvit. Když jsi omdlela, dal jsem ti transfuzi s krví," řekl jenom. "Naplnil jsem ti žíly svojí krví, Noro. Mojí čistokrevnou Nephilimskou krví."
Mezi námi nastalo křehké ticho.
"Takový druh operace se ještě nikdy předtím nikomu nepovedl. Já ale našel způsob, jak měnit zákony vesmíru. Věci šly ještě líp, než jsem původně čekal. Mám ti říct, že jsem se nejvíc bál toho, že by tě ta transfuze mohla na místě zabít?"
Měla jsem všechny odpovědi na dosah. Vysvětlení, proč vlastně dělal všechny ty příšerné věci, o kterých mi tu povídal, ale pořád jsem to nemohla pochopit. Transfuze s krví. Proč, proč, proč? To by mohlo vysvětlit, proč jsem se v nemocnici cítila tak divně. Taky by to mohlo vysvětlit, proč naopak Hank vypadal tak zbitě a vyčerpaně. "Použil jsi ďáblovo znamení," řekla jsem nervózně.
Zvedl obočí. "Takže už jsi o tom slyšela. Anděl na to přišel?" hádal a nevypadal moc šťastně.
"Proč jsi mi dal tu transfuzi?" Moje mysl hledala odpověď - potřeboval mě jako oběť, k vytvoření nějakého klonu, nebo jako pokusného králíka. Jestli k ničemu z tohohle, tak proč to sakra udělal?
"Měla jsi v sobě mojí krev ode dne, kdy tě tvoje máma porodila. Nebyla ale dost čistá. Nebyla jsi z první generace Nephilimů. Já ale potřeboval, abys byla čistokrevná, Noro. Jsi tak blízko. Všechno co zbývá, je složit přísahu Přeměny. Přísahej, a tvoje přeměna bude kompletní."
Pomalu jsem začala vnímat váhu jeho slov a to mě absolutně znechutilo. "Myslel sis, že mě změníš na jednoho z tvých poslušných Nephilimských vojáků s vymytými mozky?" Silně jsem se opřela do židle a snažila se uvolnit provaz.
"Viděl jsem proroctví, které předpovídalo mojí smrt. Pomocí ďáblova znamení jsem nahlédnul do své budoucnosti a jenom pro jistotu si to ještě nechal potvrdit dalším názorem vědmy."
Skoro jsem ho neslyšela. Byla jsem vykolejená díky jeho doznáním a třásla jsem se vztekem. Hank mě zneužil tím nejhorším možným způsobem. Hrál si s mým životem. Snažil se mnou manipulovat tak, jak se mu zlíbilo. Navíc mi do žil vlil jeho odpornou a vražednou krev!
"Jsi Nephilim, Hanku. Nemůžeš umřít. Neumřeš. I když bych si přála, aby se to stalo," dodala jsem jedovatě.
"Dvakrát jsem to viděl v mé budoucnosti a navíc mi to potvrdil bývalý anděl smrti. Jejich proroctví se vyplní. Nemám moc času. Moje poslední dny na Zemi věnuju přípravě mého vojska na povstání proti padlým andělům," řekl s lehkým nádechem rezignace.
Všechno začala zapadat na své místo. "Ty stavíš celý tenhle plán na slovu Dabrii? Ona nemá žádný dar. Jenom potřebuje peníze. Nemůže předpovídat budoucnost o nic víc než ty nebo já. Nenapadlo tě, že se ti teď někde za rohem směje?"
"Jenže já o tom nepochybuju," řekl suše, jako kdyby věděl něco, co já ne. "Potřebuju z tebe udělat čistokrevného Nephila, Noro. Pak budeš moct vést mojí armádu. Mojí společnost. Budeš vystupovat jako moje právoplatná dědička a osvobodíš Nephilimy z jejich otroctví. Po tomhle Chešvanu budeme zase vlastní páni a už nebudeme pod nadvládou padlých andělů."
"Seš fakt blázen. Nic pro tebe neudělám. A už vůbec ti nesložím žádný slib."
"Máš znamení. Jsi předurčená. Vážně si myslíš, že chci, aby ses stala vůdkyní všeho, co jsem tak těžce vybudoval?" řekl tvrdým hlasem. "Nejsi jediná, kdo nemá na vybranou. Osud si nás žádá a jinak to prostě nejde. První byl Chaucey. Pak já. Teď ta odpovědnost padá na tebe."
Zírala jsem na něj a všechna moje nenávist k němu začala vyplývat na povrch. "Chceš někoho s tvojí krví, kdo má vést armádu? Tak si vyber Marcie. Ráda rozkazuje lidem kolem sebe. Bude to pro ní přirozené."
"Její máma je čistokrevný Nephilim."
"Tak tohle jsem nevěděla, ale to je ještě lepší, ne? Takže je Marcie čistokrevná taky?" Pěkná malá trojice lidí, co si myslí, že jsou páni všeho.
Hankův smích zněl unaveně. "Nikdy jsme si nemysleli, že by mohla Susanna otěhotnět. Čistokrevní Nephilimové spolu nemají děti. Už od začátku chápeme, že je Marcie takový malý zázrak. Ale nebude žít moc dlouho. Neměla moje znamení. Byla vždycky malá a slabá. Musí bojovat o to, aby přežila. Nebude to už moc dlouho trvat - její máma i já to cítíme."
Najednou jsem si vzpomněla. Už jsem o tom slyšela dřív. O tom, jak zabít Nephilima. O obětování jejich ženského potomka, který dosáhl šestnácti let. Vzpomněla jsem si na pochybnosti o tom, proč se mě můj biologický otec vzdal. Vzpomněla jsem si ...
Najednou mi bylo všechno jasné. "To je důvod, proč ses nenamáhal skrývat Marcie před Rixonem. To je důvod, proč ses mě vzdal, ale jí sis nechal. Nikdy sis nemyslel, že bude žít tak dlouho, aby jí někdo mohl použít jako oběť."
Já na druhé straně měla všechny aspekty pro to se obětí stát: Hankovo Nephilimské znamení. To nebyly moc dobré šance na přežití. Byla jsem ukrytá jako dítě, aby mě Rixon nemohl obětovat. Ale díky osudu ze mě teď Hank plánuje udělat vůdce jeho revoluce. Zavřela jsem oči a přála si, abych tak mohla uniknout pravdě.
"Noro," řekl Hank. "Otevře oči a podívej se na mě."
Zavrtěla jsem hlavou. "Nesložím ti přísahu. Ani teď, ani za deset minut. Prostě nikdy." Měla jsem mokrý nos, ale nemohla jsem si ho utřít. Nevěděla jsem, co bylo víc ponižující - jestli tohle, nebo moje chvějící se rty.
"Obdivuju tvojí odvahu," řekl zvláštně něžným hlasem. "Ale existují různé druhy statečnosti a tahle ti zrovna moc nesluší."
Nadskočila jsem, když mi prsty zastrčil pramínek vlasů za ucho skoro otcovským gestem. "Slož slib a staneš se čistokrevným Nephilem. Budeš velet mojí armádě a já nechám tebe i tvojí matku jít. Nechci ti ublížit, Noro. Ta volba je na tobě. Přísahej mi a ještě dneska zavřeme dveře všem těm hrůzám. Všechno bude pryč." Rozvázal mi uzel na zápěstí a na kotnících a provazy spadly na zem.
Třásly se mi ruce, když jsem si je dala do klína a masírovala si je. Nebylo to ale kvůli tomu, že bych je měla odkrvené. Něco co řekl, mě naplnilo ledovou hrůzou. "Moje máma?"
"Přesně tak. Je tady. Spí v jednom pokoji pod námi."
Začaly mě pálit oči od blížících se slz. "Ublížils jí?"
Místo odpovědi na mojí otázku, řekl: "Jsem Černá ruka. Jsem celkem vytížený člověk a budu k tobě upřímný. Tohle je to poslední místo, kde bych chtěl dneska večer být. Je tu ještě jedna věc, kterou musím udělat. Ale mám svázané ruce. Je to na tobě. Přísahej a ty i tvoje máma odtud můžete svobodně odejít."
"Miloval jsi jí vůbec někdy?"
Překvapeně zamrkal. "Tvojí mámu? Samozřejmě, že jsem jí miloval. Jeden čas jsem jí miloval až moc. Ale svět je jiný. Můj pohled na něj se změnil. Obětoval jsem svojí lásku v zájmu celé mé rasy."
"Zabiješ jí, viď? Jestli nebudu přísahat, uděláš to."
"Už jsem v životě udělal hodně těžkých rozhodnutí. Dneska večer s nimi nepřestanu," řekl. I když mi odpověděl vyhýbavě, pochopila jsem.
"Chci jí vidět."
Hank ukázal na řadu oken, které byly na druhé straně místnosti. Pomalu jsem se postavila. Byla jsem vyděšená z toho, co bych mohla vidět. Když jsem došla k oknům, zjistila jsem, že jsem v kanceláři s výhledem na sklad pod námi. Moje máma byla stočená do klubíčka na posteli. Její spánek střežili tři po zuby ozbrojení Nephilimové. Napadlo mě, jestli se její podvědomí ve snech osvobodilo jako to moje a ona viděla v Hankovi to monstrum, jakým byl. Napadlo mě, jestli až navždy odejde z jejího života a už s ní nebude moct manipulovat, uvidí ho tak, jak ho teď vidím já. Moje odpovědi na tyhle otázky mi dodaly odvahu čelit Hankovi.
"Předstíral jsi, že jí miluješ, aby ses ke mně dostal? Byly vážně všechno až do teď lži?"
"Jsi prochladlá," řekl Hank trpělivě. "Unavená. Hladová. Slož ten slib, ať to už můžeme ukončit."
"Jestli složím ten slib a ty ukončíš svůj život, což jak předpokládám uděláš, chci abys složil svojí vlastní přísahu. Chci, abys opustil město a zmizel z mého i z mámina života jednou provždy."
"Domluveno."
"A nejdřív chci zavolat Patchovi."
Vyprskl smíchy. "Ne. I když vidím, že ses konečně rozhodla přiznat pravdu. Můžeš mu tu novinu říct hned potom, co složíš slib."
Tohle mě moc nepřekvapilo. Ale musela jsem to zkusit.
Dala jsem do mých slov veškeré opovržení, co jsem cítila. "Nesložím tu přísahu kvůli tobě." Pohledem jsem přejela směrem k oknu. "Ale kvůli ní."
"Řízni se," nařídil mi Hank a podal mi nůž. "Přísahej mi na svojí krev, že se staneš čistokrevným Nephilimem a budeš vést mojí armádu po mé smrti. Jestli porušíš slib, přijmeš svůj trest. Tvoje smrt ... a smrt tvojí mámy."
Vyhledala jsem pohledem ten jeho. "Tohle nebyla dohoda."
"Teď je. A moje nabídka skončí za pět sekund. Další dohoda bude obsahovat i smrt tvojí kamarádky Vee."
Nevěřícně jsem na něj zírala a pomalu mě naplňoval vztek. To bylo ale jediné, co jsem mohla udělat. Byla jsem v pasti.
"Ty první," nařídila jsem mu.
Kdyby jeho tvář nebyla plná odhodlání, možná by vypadal pobaveně. Prořízl si kůži a řekl: "Jestli budu žít i další měsíc, slibuju, že opustím Coldwater a už nikdy se nesetkám s tebou ani s tvojí matkou. Jestli tenhle slib poruším, moje tělo se obrátí v prach."
Vzala jsem si ostří a prořízla si špičkou dlaň. Setřásla jsem pár kapek krve na zem, tak jak jsem to viděla dělat Patche v jeho vzpomínce. Tiše jsem se pomodlila a poprosila, aby mi někdy odpustil to, k čemu jsem se právě chystala. Milovali jsme se tak, že to přesahovalo krev i rasu. Přestala jsem přemýšlet. Bála jsem se, že už nebudu schopná pokračovat, když budu myslet na Patche. Zatímco se moje srdce rozlamovalo na dvě poloviny, vyčistila jsem si myšlenky a donutila se čelit příšernému úkolu.
"Přísahám, s novou krví, která mi koluje v žilách, že už nejsem člověk, ale čistokrevný Nephilim. A jestli zemřeš, povedu tvojí armádu. Jestli poruším tenhle slib, chápu že moje máma i já zemřeme." Na to, co všechno tyhle věty znamenaly, se zdál slib až moc jednoduchý. Věnovala jsem Hankovi tvrdý pohled. "Udělala jsem to správně? To je všechno, co musím říct?"
S vypočítavým přikývnutím mi řekl všechno, co jsem potřebovala vědět. Můj život člověka byl u konce. Nevzpomínala jsem si na to, jak jsem odešla od Hanka. Ani na to, jak jsem vzala mámu a odvedla jí ze skladu, zatímco ona byla tak omámená, že se sotva držela na nohou. I vzpomínky na to, jak jsem se dostala z té tmavé malé místnosti na ulici, byly rozmazané. Moje máma se příšerně třásla a mumlala mi něco nesrozumitelného do ucha. Matně jsem si všimla toho, že i mě byla zima. Vzduch byl mrazivý a od pusy mi šel obláček páry. Kdybych co nejdřív nenašla nějaký úkryt, moje máma by určitě nastydla.
Nevěděla jsem, jak moc zlá byla moje situace. Nevěděla jsem nic. Mohla bych umrznout? Mohla bych zemřít? Co přesně se se mnou stalo potom, co jsem složila ten slib? Co se změnilo? Všechno?
Na ulici před námi bylo auto. Byl na něm příkaz od policie, aby s ním majitel odjel a já jen s malou nadějí zkusila dveře. První dobrá věc za celou noc. Bylo odemčeno. Jemně jsem položila mámu na zadní sedadlo a pak jsem se vrhla na dráty pod volantem. Po několika pokusech se motor probudil k životu.
"Neboj se," zamumlala jsem mámě. "Jedeme domů- Je po všem. Už je po všem." Ty slova patřila spíš mě, než jí a já jim uvěřila, protože jsem to potřebovala. Nemohla jsem myslet na to, co jsem udělala. Nemohla jsem myslet na to, jak pomalá a bolestivá přeměna proběhne, až to všechno začne. Jestli vůbec nějaká přeměna začne. Jestli tu nebylo víc věcí, kterým budu muset čelit.
Patch. Budu se mu muset postavit čelem a přiznat se k tomu, co jsem udělala. Napadlo mě, jestli ještě někdy ucítím jeho paže, jak mě objímají. Jak bych mohla čekat, že tohle všechno nezmění? Už jsem nebyla Nory Greyová. Byla jsem čistokrevný Nephilim. Jeho nepřítel.
Dupla jsem na brzdy, když světla auta padla na nějakou postavu na silnici přede mnou. Vůz se se smykem zastavil. Z cesty se na mě upřel pár očí. Dívka klopýtla a pak se zase zvedla. Odpotácela se na druhou stranu silnice, když se snažila utéct, ale byla moc mimo na to, aby dokázala koordinovat svoje pohyby. Měla roztrhané šaty a obličej ztuhlý hrůzou.
"Marcie?" zakřičela jsem.
Automaticky jsem se natáhla ke dveřím spolujezdce a otevřela je. "Nastup!" nařídila jsem jí.
Marcie tam jen tak stála a tiskla si ruce k pasu. Vydala kňučivý zvuk.
Vystoupila jsem a rozběhla se k ní. Pak jsem jí naložila na sedadlo. Strčila si hlavu mezi kolena a zrychleně dýchala. "Já - budu - zvracet."
"Co tady děláš?"
Dál zrychleně dýchala.
Chytila jsem volant a dupnula na plyn. Neměla jsem moc chuť potulovat se dál touhle opuštěnou částí města. "Máš telefon?"
Zakuckala se.
"Jestli sis nevšimla, mám trošku naspěch," řekla jsem prudčeji, než jsem měla v úmyslu. Plně jsem si uvědomovala, koho jsem nabrala do auta. Hankovu dceru. Mojí sestru, jestli jsem měla být přesnější. Mojí prolhanou, zrádnou a bláznivou sestru. "Telefon? Ano nebo ne?"
Pohnula hlavou, ale nemohla jsem říct, jestli to bylo kývnutí nebo zavrtění.
"Jsi na mě naštvaná, že jsem ti ukradla ten řetízek," řekla skoro nesouvisle, zatímco bez přestání škytala. "Táta mě podvedl. Donutil mě věřit, že jsme si z tebe jenom oba vystřelili. Nechala jsem ti pod polštářem vzkaz, který tě měl vyděsit. ´Nejsi v bezpečí.´ Táta mě nějak očaroval, takže jsi mě nemohla vidět vcházet dovnitř. Taky způsobil, že vzkaz zmizel hned potom, co sis ho přečetla. Myslela jsem si, že to bude zábava. Chtěla jsem se dívat, jak se hroutíš. Nepřemýšlela jsem. Dělala jsem všechno, co mi táta řekl. Bylo to, jako kdyby měl nade mnou nějakou moc."
"Poslouchej mě, Marcie," řekla jsem pevně. "Chystám se nás odsud dostat. Ale jestli máš telefon, vážně bych si potřebovala nutně zavolat."
Třesoucíma se rukama otevřela kabelku. Prohrabávala jí a nakonec vyndala mobil. "Podvedl mě," řekla a z očí jí padaly slzy. "Myslela jsem si, že byl můj otec. Myslela jsem si, že - mě miloval. Kdyby to byla jinak, já bych mu ten řetízek nedala. Ale udělala jsem to. Dneska večer jsem mu ho přinesla do skladu tak, jak mi rozkázal. Ale pak ... když jsem nakonec viděla tu holku v kleci ..." odmlčela se.
Nechtěla jsem k Marcie cítit soucit. Nechtěla jsem jí v autě. Nechtěla jsem se na ní nikdy muset spoléhat, a ani jsem nechtěla, aby se ona spoléhala na mě. Nechtěla jsem, aby bylo mezi námi jakékoliv pouto, ale bohužel se všechno tohle stalo. Nezáleželo na tom, že jsem to nechtěla.
"Prosím, dej mi ten telefon," zašeptala jsem.
Marcie mi strčila telefon do ruky. Přitáhla si kolena k hrudi a tiše brečela.
Vytočila jsem Patchovo číslo. Musela jsem mu říct, že má Hank řetízek. A musela jsem mu říct pravdu o tom, co příšerného jsem udělala. S každým zavoněním jsem cítila, jak se díky tomuhle všemu mezi námi tvoří zeď. Představila jsem si Patchův obličej, až mu řeknu pravdu. Z té představy mě zamrazilo. Zachvěly se mi rty a zastavil se mi dech.
Spadla jsem do jeho hlasové schránky. Položila jsem to a zavolala Vee.
"Potřebuju tvojí pomoc," řekla jsem jí. "Musíš dohlídnout na mojí mámu a Marcie." Musela jsem si odtáhnout telefon dál od ucha díky její bouřlivé reakci.
"Ano, Marcie Millarovou. Vysvětlím ti to později."
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Zuzana Zuzana | 12. listopadu 2011 v 0:13 | Reagovat

ano, ještě to stihnu přečíst, než odpadnu docela, díky!!

2 Mannon Mannon | Web | 12. listopadu 2011 v 0:47 | Reagovat

och můj bože O_O  ???  ???  ááááá.. tohle mi dělá schválně ??? bože nééééé... Nora... Patch.... čistokrevný Nefillim... áááá tak po tomhle teda nvm nvm jesli usnu :-(( :D vidím to na to, že si vezmu na chvíli ještě jinou knihu na zahnání mylšnek o tom, co bude dál... ááá zas nedospím zítřka :D

3 ŽandaK. ŽandaK. | 12. listopadu 2011 v 0:56 | Reagovat

sakra....to se to zamotává a komplikuje a ještě k tomu má Patchovo pírko...zatracenej chlap

4 Life's good Life's good | 12. listopadu 2011 v 9:38 | Reagovat

Tak Nora je nepřítel Patche. Vrtá mi hlavou, proč to tak autorka udělala? :-? Aby byla Nora nesmrtelná a mohla být s Patchem nevěky? Páč mě jiný důvod nenapadá.

Vážně nevím, je to divný.

5 terushka terushka | E-mail | 12. listopadu 2011 v 9:42 | Reagovat

Super. Nora je Nephilim... A co jako Patch?? O_O Už se nemůžu dočkat další kapitolky! ;-) Sem zvědavá, jak se bude situace dál vyvíjet.

6 Catrina Catrina | 12. listopadu 2011 v 10:15 | Reagovat

Paně Bože. Tak tohle je celkem zásadní kapitola. Nemůžu uvěčit, že se to vážně stalo. JAK TO SAKRA SKONČÍ!!!!!!!!!!!!!Už se nemůžu dočkat. Já to asi nepřežiju. To není fér.

7 jane jane | 12. listopadu 2011 v 10:27 | Reagovat

no to snad ne...jak nam to mohli udelat? O_O  Jestli Nora pude po Patchovi tak to asi nepřežiju :-(  Ale když je Nephilim tak to zńamena že je nesmrtelna a mohla by bát s Patchem na věky.... Jo a bude 4 dil nebo ne? protože se mi zda že za 4 kapitoly by se toho mělo stát nějak moc...to se tam snad nemůže vejít... Nutně potřebuju další kapitolu!

8 Mary Mary | 12. listopadu 2011 v 10:32 | Reagovat

[7]: bude aj 4. diel aj ked toto mal byt posledny autorka sa nevie vzdat svojich postav :D:D:D a ja sa jej voebc necudujem :D

9 Wewu>>lína ! Wewu>>lína ! | Web | 12. listopadu 2011 v 10:59 | Reagovat

Týý vogo!!! :D Tak to je hustýýý...jsem zvědavá,co na to PAtch...ach, těším se na 4 díííl!! :D
POOKRÁÁÁČkOOOOOOOOO xD

10 simča simča | 12. listopadu 2011 v 11:31 | Reagovat

tak tenhle díl mě fakt rozbrečel :-( jak nám to mohla autorka udělat? jak to mohla nora udělat? dyt je chytrá... to nemohla přijít na nějakou kličku? :(

11 Neli ♥ Neli ♥ | 12. listopadu 2011 v 11:54 | Reagovat

mooooooc prosím přidej nám kapitolu co nejdřív :-D  :-D  :-D  :-D  :-D jo a děkuji že to překládáš a zveřejńuješ :-D  :-D  :-D  :-D jsi skvělá :-D  :-D  :-D

12 1564 1564 | 12. listopadu 2011 v 12:46 | Reagovat

kdy vyjde 4 . díl , to je psycho

13 jane jane | 12. listopadu 2011 v 12:51 | Reagovat

[10]: podle mě to udělala aby mohli bejt spolu až do konce života no spíš napořád :) doufam že to udělala proto...sem zvědavá co s Marcie...možná sem divná ale mě příde potom docela milý ;-)

14 Andy Andy | 12. listopadu 2011 v 13:22 | Reagovat

Cože?sakra.. :-D tak to je husty... :-D

15 Anett Anett | 12. listopadu 2011 v 13:37 | Reagovat

no pěkně se to zamotalo Nora je Nephilim Patch z toho bude šilet Marcie umře a na chudaka Skotta zapoměly [:tired:] fak super :-D už jen 3 kapitoly :-(

16 terushka terushka | E-mail | 12. listopadu 2011 v 13:41 | Reagovat

[15]: Moje řeč! :-D

17 jane jane | 12. listopadu 2011 v 14:09 | Reagovat

[15]: souhlas :D Ale myslim že Scott nejak pomůže... a patch bude šílet hodně...chudák až se to dozví tak to s ním šlehne :-D

18 Mannon Mannon | E-mail | Web | 12. listopadu 2011 v 15:23 | Reagovat

[17]: jn... se mnou to málem šlehlo ráno, hned co tu přibyla kapitolka :D nějak jsem skoro 15 minut přemýšlela jak se dýchá :D :D jako tohle bude ještě zajímavé... ale nemusela by nám to ta autorka tak zamotávat :D Ještě pár takových menších zvratů a moje srdce přestane tlouct :D A to zase si kapitolku přečtu až o půl 1 ráno, jakmile odjdu z hlídání :-((( Bože to budou mukaááááá [:tired:]  [:tired:]  [:tired:] :D

19 jane jane | 12. listopadu 2011 v 15:37 | Reagovat

[18]: no já sem na to čuměla a nevěděla jsem jestli vidim dobře :D :D Taky se veám zdá že do 3 kapitol se toho musí stihnout nak moc :D a jestli bude i 4 dil tak budeme čekat strašně dlouho než se dozvíme jak to vlastně celé dopadne  :/ [:tired:] :-D

20 Alea Alea | 12. listopadu 2011 v 16:18 | Reagovat

ja vcera hledala predpokladane datum vydani 4 dilu - kole listopadu 2012. Takze cekano bude pekne dlouhe, protoze mam za to, ze ten konec bude podobneho razu jakeho byl i ve 2:)

Jinak dekuji prekladatelce za preklad, v aj bych se asi neprinutila to precist :)

21 jane jane | 12. listopadu 2011 v 16:42 | Reagovat

Listopad 2012?O_O   tak dlouho...vždyť to je rok O_O  to nevydržim ??? [:tired:] :-D

22 mimi mimi | 12. listopadu 2011 v 17:42 | Reagovat

super preklad ..... dúfam že to autora neukončí tak ako minule inak ma asi porazí

23 Mannon Mannon | E-mail | Web | 12. listopadu 2011 v 17:43 | Reagovat

[21]: ???  ???  ???  O_O  O_O  O_O  O_O  cooooožééééé?? ááááá néééééééééééééééééééééééééééééé!!! bože to bude moje smrt tohle to !! Tak to už fakt nedávám :D :D To abych si šla začít kopat hrob, protože čekat rok na další díl... :D

24 leny leny | 12. listopadu 2011 v 18:51 | Reagovat

To je poslední kapitola? To snad ne!!!!

25 PAFFY PAFFY | E-mail | Web | 12. listopadu 2011 v 19:38 | Reagovat

[24]: ee to ne jeste 4 kapci + bonusova kapitola :-)

26 jane jane | 12. listopadu 2011 v 21:34 | Reagovat

[23]: já to mam stejný :D děsný čekat rok :(

27 jane jane | 12. listopadu 2011 v 21:38 | Reagovat

a víte co? teď mi došlo jakto že se Nora dostala do Patchovo myšlenek... Už v sobě měla krev toho slyzouna a byla silná a teď se z ní stal Nephilim... takže je nejsilnější? O_O Jestli Nora a Patch pudou proti sobě..tak to bude hodně zajímavý :-?

28 jane jane | 12. listopadu 2011 v 21:39 | Reagovat

[27]: teda možná mi to došlo :D myslim si to..

29 terushka terushka | E-mail | 12. listopadu 2011 v 21:41 | Reagovat

[27]: Ten boj by se mi líbil jedině kdyby to skončilo líbačkou.  Jinak ne! :-D

30 Viky Viky | 12. listopadu 2011 v 21:54 | Reagovat

dobrý odejde si nesmrtelná :-D měla si vzít to pírko ted ho ma Hank a dovi co snim udela! [:tired:] a Scotta si měla vzít taky!chudaček je někde zavřenej [:tired:]

31 viki viki | 12. listopadu 2011 v 22:05 | Reagovat

děkuji ti moc za překlad !

32 Mary Mary | 12. listopadu 2011 v 22:10 | Reagovat

autorka mohla radsej nejakym sposobom spravit Patcha clovekom! :( ale som zvedava co z toho bude!! aj ked dufam ze 4. diel bude lepsi lebo tento trosku zaostal za predchadzajucimi ale aj tak skvele!! :-)

33 monika monika | 12. listopadu 2011 v 22:36 | Reagovat

kedy možme čakať ďalšiu kapitolu? :P

34 Marti Marti | Web | 12. listopadu 2011 v 22:44 | Reagovat

[33]: Kapča bude max do půl hoďky..

35 Zuzana Zuzana | 12. listopadu 2011 v 22:53 | Reagovat

super, akorát si dám kafčo.. díky díky a tisíceré požehnání k tomu!!

36 jane jane | 13. listopadu 2011 v 11:19 | Reagovat

[29]: to jo :D

[30]: jo taky sem nad tim přemejšlela proč se nevzela to pírko...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama