Silence - 31.kapitola

12. listopadu 2011 v 23:16 | Marti |  Silence (Becca Fitzpatrick)
kapitola 31


Byly skoro tři hodiny ráno, kdy jsem vysadila mojí mámu a Marcie u Vee. Nechala jsem je v její péči bez jakéhokoliv vysvětlení. Zatřásla jsem hlavou, když na mě Vee dotírala a chtěla odpovědi. Pečlivě jsem od sebe oddělovala každou emoci. Odešla jsem od ní bez jediného slova. Hodlala jsem najít nějakou vzdálenou silnici, kde bych mohla být konečně sama. Brzy ale bylo jasné, že moje bezcílná jízda ve skutečnosti měla až moc jasný cíl.
Skoro jsem ani nevnímala silnici, když jsem spěchala do Delphic. Se zaskřípáním pneumatik jsem zaparkovala na parkovišti. Byla jsem úplně a absolutně sama. Nedovolila jsem si přemýšlet, co jsem udělala, ale teď uprostřed tmy a ticha, jsem už nedokázala být dál statečná. Nebyla jsem dost silná, abych to všechno zvládla držet zpátky. Opřela jsem si hlavu o volant a rozbrečela se. Brečela jsem kvůli volbě, kterou jsem byla donucená udělat a kvůli tomu, co mě stála. Nejvíc jsem ale brečela kvůli tomu, že jsem neměla nejmenší tušení, jak bych to měla říct Patchovi. Věděla jsem, že to byla novinka o které by měl vědět, ale byla jsem vystrašená. Jak, když jsme se dali konečně znova dohromady, jsem mu měla vysvětlit, že jsem se změnila v něco, čím nade všechno pohrdal?
Použila jsem telefon Marcie a vytočila jeho číslo. Byla jsem rozpolcená mezi úlevou a strachem, když jsem se znova dostala do jeho hlasové schránky. Nezvedal to, protože nevěděl, že mu volám? Mohl se nějak dozvědět, co jsem udělala? Vyhýbal se mi, dokud si sám neujasní svoje pocity? Proklínal mě za tak stupidní rozhodnutí, i když já vlastně neměla na výběr?
Ne, řekla jsem si. Nic z tohohle to nebylo. Patch by se nevyhýbal konfrontaci - tohle byl můj problém. Vystoupila jsem z auta a šla vážným krokem k bráně. Opřela jsem si hlavu o železnou tyč. Chlad kovu mě štípal do kůže, ale ta bolest se nedala srovnat s bolestí z lítosti a touhy, kterou jsem cítila. Patchi! vykřikla jsem v duchu. Co jsem to provedla?
Zatřásla jsem bránou a neviděla žádný způsob, jak bych se mohla dostat dovnitř. Teprve až zasténání kovu mě vytrhlo z myšlenek. Železo v mých rukou bylo ohnuté, jako kdyby bylo z hlíny. Zmateně jsem zamrkala, než mi došlo, co se stalo. Už jsem nebyla člověk. Byla jsem opravdový Nephilim a měla jsem i takovou sílu a moc. Děsila mě, ale zároveň i fascinovala moje nová síla. Přejel mi z toho mráz po zádech. Hledala jsem způsob, jak sama sebe přesvědčit, že jsem tu přísahu mohla vrátit, ale rychle jsem se blížila k jistotě, že tohle už nejde vrátit.
Roztáhla jsem tyče tak, abych mohla prolézt dovnitř. Pak jsem vběhla do parku. Zpomalila jsem teprve, když jsem stála před boudou, která vedla dolů do Patchova bytu. Třásly se mi prsty, když jsem otáčela klikou. S pocitem, že moje nohy váží asi sto kilo, jsem vešla do boudy a protáhla se dveřmi v podlaze.
Díky metodě pokus - omyl a díky mojí paměti, jsem nakonec našla ty správné dveře. Vešla jsem do Patchova bytu a hned věděla, že se něco stalo. Cítila jsem ve vzduchu zbytky násilné konfrontace. Nebylo to něco, co bych mohla vysvětlit, ale byly tu i hmatatelné důkazy. Bylo to tak jasné, jako kdybych to měla před sebou černé na bílém.
Sledovala jsem neviditelnou stopu energie a opatrně přecházela po Patchově bytě. Pořád jsem si nebyla jistá, co měly znamenat ty podivné vibrace všude kolem mě. Nohou jsem šťouchla do dveří Patchovy ložnice, které se hned otevřely. V tu chvíli jsem uviděla tajné dveře. Byly z černé žuly a byly vyvrácené mírně doprava. Za nimi byla nějaká temná chodba. Na hliněné podlaze byla kaluž vody. Pochodně připevněné ke stěně hořely kouřovým jasem.
Z chodby se ozval zvuk kroků a mně se sevřel žaludek. Pochodně osvětlily Patchovy ostré rysy obličeje. Na krajích jeho černých očí, které vypadaly, že se koukají skrz mě, měl zamyšlené vrásky. Jeho výraz vypadal nemilosrdně a já nemohla dělat nic jiného, než ochrnutě stát. Nemohla jsem se na něj dívat, ale nemohla jsem od něj ani odtrhnout pohled. Byla jsem plná naděje a zároveň mě sžíral stud. Když už jsem se chystala zavřít oči a dát průchod slzám, naše oči se setkaly. Jeden pohled na něj a všechna tíha ze mě spadla. Moje obrana zmizela.
Celé tělo se mi třáslo emocemi. Šla jsem k němu. Nejdřív pomalu, ale pak jsem mu vběhla do náruče. Už jsem nesnesla být od něj daleko.
"Patchi - já - nevím kde začít!" řekla jsem a rozbrečela se.
Přitisknul mě k sobě. "Vím všechno," zašeptal mi do ucha.
"Ne, nevíš," namítla jsem nešťastně. "Hank mě donutil složit přísahu. "Já nejsem - tohle je -já už nejsem-" Nemohla jsem se donutit k tomu, to vyslovit. Ne Patchovi. Nesnesla bych, kdyby mě odmítnul. Dokonce i sebemenší nejistota v jeho výrazu nebo záblesk opovržení v jeho očích ...
Lehce se mnou zatřásl. "To je v pořádku, Andílku. Poslouchej mě. Vím, o té přísaze, která se týkala Přeměny. Věř mi, když ti řeknu, že vím všechno."
Vzlykla jsem do jeho košile a chytila jí prsty. "Jak bys mohl?"
"Vrátil jsem se sem, a tys byla pryč."
"Moc se omlouvám. Scott měl potíže. Musela jsem mu pomoct. Všechno jsem zničila!"
"Šel jsem tě hledat. Nejdřív jsem šel za Hankem. Myslel jsem, že tě trikem mysli donutil odsud odejít. Dotáhnul jsem ho sem a donutil ho všechno přiznat." Vydechl. Znělo to vyčerpaně. "Můžu ti říct, co všechno se dneska v noci stalo, ale měla bys to vidět na vlastní oči."
Přetáhl si košili přes hlavu.
Jemně jsem přitiskla prsty na Patchovi jizvy a soustředila jsem se na to, co jsem potřebovala vědět. Hlavně na to, co se stalo před pár hodinami - potom, co Patch opustil svůj byt.
...
Bloudila jsem v temných zákoutích jeho mysli. V uších jsem slyšela množství hlasů, ale obličeje byly rozmazané a já je nemohla rozlišit. Ležela jsem na zádech na silnici a byla noc. Najednou se ozvalo skřípání pneumatik, až nebezpečně blízko mě.
Hank, pomyslela jsem si a vložila do toho veškerou mojí energii. Co se stalo potom, co Patch odešel, aby našel Hanka? Jedno auto zatočilo přímo ke mně a já se vrhla po hlavě přímo do jeho předních světel...
Jeho vzpomínka se otevřela na rohu ulice, kde měl Hank sklad. To nebyl ten, do kterého jsem se úspěšně vloupala, ale ten, který jsem se se Scottem snažila neúspěšně vyfotit. Vzduch byl vlhký a těžký. Hvězdy byly skryté za mraky. Patch šel tiše po chodníku. Blížil se zezadu ke strážnému Hanka. Skočil na něj a tvrdě ho zmáčknul ještě předtím, než strážný dokázal vykřiknout. Připravil ho o zbraně a strčil si je za pásek džínů.
K mému údivu ze stínu přede mnou vyšel Gabe. Ten Gabe, který mě chtěl zabít za 7-11. Následovali ho Dominic a Jeremiáš. Všichny tři měli na tvářích zlověstné úsměvy.
"Copak to tu máme?" zeptal se Gabe posměšně a smetl strážnému z límce prach.
"Postarejte se, aby mlčel do té doby, než vám dám signál," nařídil jim Patch a předal strážného Dominicovi a Jeremiášovi.
"Radši mě nezklam, brácho," řekl Gabe Patchovi. "Počítám s tím, že je na druhé straně těchhle dveří Černá ruka." Zvedl bradu k bočním dveřím skladu. "Jestli je to pravda, odpustím ti všechny tvoje dřívější křivdy. Jestli jsi mě ale podvedl, ukážu ti, jaké to je mít zaraženou železnou tyč do jizev po křídlech ... každý den po celý rok."
Patch mu ale odpověděl jenom chladným a odměřeným výrazem. "Počkej na můj signál."
Přešel k malému oknu ve dveřích. Šla jsem za ním a podívala se dovnitř přes sklo. Viděla jsem archanděla v kleci. Bylo tam několik Hankových mužů. Ale k mému překvapení kousek od klece stála Marcie Millarová. Vypadala otřeseně a oči měla široce rozevřené hrůzou. V bezkrevné ruce držela Patchův řetízek archanděla. Její pohled směřoval ke dveřím, kde stál Patch a já se schovala za něj. Ozval se hlasitý zvuk, když se žena vzepřela a začala divoce kopat do mříže klece. Hankovi muži ji okamžitě znehybnily modrými zářícími řetězy. Nejspíš na ně použil ďáblovo znamení. Nařídil jim, aby jí párkrát šlehly přes tělo. Stačilo pár úderů a její kůže začala nabírat stejnou barvu, jako byla nadpozemsky modrá záře řetězů. Přikrčila se na znamení porážky.
"Chceš mít tu čest?" navrhnul Hank Marcie. Natáhnul ruku k řetízku. "Nebo bys byla radši, kdybych ho dal na tvůj krk?"
Marcie se roztřásla. Její pleť nabrala popelavou barvu. Přikrčila se a nic neříkala.
"Pojď, drahoušku," pobízel jí Hank. "Nemusíš se ničeho bát. Moji lidé jí drží. Neublíží ti. Tohle znamení být Nephilimem. Musíme se dokázat postavit našim nepřátelům."
"Co s ní budeš dělat?" vykoktala Marcie.
Hank se zasmál, ale znělo to unaveně. "Dám jí ten řetízek."
"A pak?"
"A pak mi odpoví na moje otázky."
"Proč muší být v kleci, když si s ní chceš jenom promluvit?"
Hankův úsměv povadl. "Dej mi ten řetízek, Marcie."
"Říkals, že mám ten řetízek ukradnout jenom jako vtip. Říkals, že si spolu vystřelíme z Nory. Nikdy jsi nemluvil o ní." Marcie se vyděšeně podívala ke kleci s archandělem.
"Řetízek," nařídil Hank a natáhnul ruku.
Marcie couvala podél zdi, ale její oči směřovaly někam jinam - krátce zabloudily ke dveřím. Hank se začal křečovitě blížit směrem k ní. Ona ale byla rychlejší. Prosmýkla se dveřmi a skoro vběhla přímo do Patche.
Pevně jí chytil a jeho pohled se zasekl na řetízku archanděla, který držela v ruce. "Udělej správnou věc, Marcie," řekl jí tichým hlasem.
"Tohle ti ale nepatří."
Najednou jsem si uvědomila, že se tohle muselo stát pár okamžiků potom, co jsem s mámou odešla ze skladu a těsně předtím, než jsem našla Marcie na silnici. Minula jsem Patche jenom o pár minut. Celou tu dobu byl zaneprázdněný držením Gaba a jeho kámošů dál od Hanka.
Marcie se zachvěla brada. Kývla a vztáhla k němu ruku. Patch si dal beze slov řetízek do kapsy. Pak jí tvrdě přikázal. "Běž."
O pár sekund později dal znamení Gabovi, Jeremiášovi a Dominicovi. Vrhli se dopředu. Prošli dveřmi a ocitli se ve skladu. Patch je následoval a vzal sebou i Hankova strážného.
Při pohledu na skupinku padlých andělů Hank vydal přiškrcený nedůvěřivý zvuk.
"Ani jeden Nephilim tady zatím nepřísahal věrnost," řekl Patch Gabovi. "Dej se do toho."
Gabe blýskl svým úsměvem na skupinku v místnosti. Oči se mu individuálně zastavily na každém Nephilimovi. Nejdéle si ale prohlížel Hanka. V jeho očích bylo něco skoro chamtivého. "Chtěl tím říct, že žádný z vás, urostlých mladíčků, nepřísahal věrnost ... zatím."
"Co to má znamenat?" zuřil Hank.
"A jak to vypadá?" odpověděl mu Gabe a propraskal si klouby. "Když mi můj dobrý kamarád Patch řekl, že ví, kde bych mohl najít Černou ruku, podnítilo to můj zájem. Zmínil jsem se, že zrovna sháním nějakého nového vazala?"
Nephilimové v místnosti se ani nepohnuli, ale já mohla číst strach a napětí z tváře každého z nich. Nebyla jsem si jistá, co měl Patch v plánu, ale bylo jasné, že tohle bylo jeho součástí. Řekl mi, že se mu budou hodně těžko hledat padlí andělé, kteří by mu pomohli zachránit archanděla, ale možná našel způsob, jak jim jejich pomoc vykompenzovat. Nabídl jim válečnou kořist.
Gabe pokynul Jeremiášovi a Dominicovi, aby se rozptýlili. Každý si stoupnul na jednu stranu místnosti.
"Deset proti čtyřem," řekl Gabe Hankovi. "Spočítej si to."
"Jsme silnější, než si myslíte," odvětil mu Hank s nebezpečným úsměvem. "Deset na čtyři. Mě to nezní moc vyrovnaně."
"To je zvláštní. A já si zase myslel, že to zní až zatraceně moc lákavě. Znáš ta slova, viď, Černá ruko? ´Pane, stávám se vaším mužem.´ Zkus si to. Neodejdu, dokud mi to nezazpíváš. Jsi můj, Nephilime. Můj," Gabe zakončil svůj výstup tak, že posměšně ukázal přímo na Hanka.
"Nestůjte tu jen tak," zakřičel Hank na své muže. "Dostaňte toho arogantního padlého anděla na kolena!"
Ale Hank už nezakřičel další rozkazy. Prudce vyrazil ze dveří.
Gabův smích se odrážel od stěn v místnosti. Zamířil ke dveřím a kopnutím je otevřel. Jeho hlas zaburácel do noci. "Bojíš se, Nephilime? Radši bys měl. Jdu si pro tebe."
V tu chvíli i zbytek Nephilimů uprchl ven předními a zadními východy. Jeremiáš a Dominic se za nimi s křikem vydali.
Patch stál v prázdném skladu a díval se na klec s archandělem. Pomalu se k ní vydal, ale ona se od něj odtáhla s varovným zasyčením.
"Neublížím ti," řekl jí Patch a dal ruce tak, aby na ně mohla vidět. "Jenom odemknu tu klec a nechám tě jít."
"Proč bys to dělal?" zaskřehotala.
"Protože sem nepatříš."
Její oči, plné vyčerpání, přejely po jeho tváři. "A co chceš na oplátku? Jaká tajemství chceš odhalit? Jaké sladké lži mi budeš šeptat do ucha, abys dostal svojí pravdu?"
Patch otevřel klec a pomalu sáhl dovnitř, aby jí mohl vzít za ruku. "Nechci nic jiného, než abys mě vyslechla. Nepotřebuju řetízek, abych si s tebou mohl promluvit. Myslím, že chceš slyšet to, co ti chci říct a že mi budeš chtít pomoct."
Dívka se vybelhala z klece a neochotně se opřela o Patche. Její nohy, které teď zářily modře, byly jasně narušené ďábelskými silami.
"Jak dlouho takhle zůstanu?" zeptala se a z očí jí tekly slzy.
"Nevím, ale myslím, že se oba můžeme dohodnout s archanděly. Budou schopní nám pomoct."
"Utrhl mi křídla," zašeptala chraplavě.
Kývnutí. "Ale neměl to udělat. Je tu ještě naděje."
"Naděje?" opakovala a zamrkala. "Ty v tomhle všem vidíš něco nadějného? Tak to seš z nás dvou jediný. Jakou pomoc vlastně hledáš?" zeptala se ztrápeně.
"Chci najít způsob, jak zabít Hanka Millara," řekl Patch na rovinu.
Ozval se tlumený smích. "Tak v tom se shodneme."
"Můžeš to zvládnout."
Otevřela ústa k protestu, ale on jí přerušil. "Archandělé si už hráli se smrtí. Nejmíň jednou. Můžou to udělat znova."
"O čem to mluvíš?" zeptala se posměšně.
"Před čtyřmi měsíci se jedna dívka z ženských potomků Chauceyho Langeaise vrhla ze střešního trámu v tělocvičně střední školy. Obětovala se a tím ho zabila. Její jméno je Nora Greyová. Z tvého výrazu soudím, že už jsi o ní slyšela."
Patchova slova mě šokovala. Ne proto, že to říkal tak cize. V jedné z jeho starších vzpomínek jsem slyšela, že jsem zabila Chaunceyho Langeaise. Když jsem se ale vrátila ze vzpomínky do reality, tvrdohlavě jsem to popírala. Teď už jsem ale nemohla před pravdou utéct. Mlha v mé paměti se vyjasnila a mrknutím oka jsem byla zase v tělocvičně školy před několika měsíci. S Chaunceym Langeaisem, Nephilimem, který mě chtěl zabít, aby ublížil Patchovi.
Nephilimem, kterému nedošlo, že jsem jeho přímý potomek.
"Chci vědět, proč její oběť nezabila Hanka Millara," řekl Patch. "Hank byl ten nejpřímější potomek v její rodové linii. Něco mi říká, že v tom měli prsty archandělé."
Dívala se na něj a mlčela. Patch viditelně narušil její klid, který byl už od začátku trošku otřesený. S nepatrným výsměšným úšklebkem nakonec řekla: "Nějaká další konspirační teorie?"
Patch zavrtěl hlavou. "To není žádná teorie. Je to pravda, kterou se archandělé snažili ututlat. Nejdřív mi unikalo, co se vlastně stalo, ale když jsem si uvědomil co se stalo, došlo mi, že si archandělé hráli se smrtí. Nechali umřít Chaunceyho místo Hanka. Ale vzhledem k problémům, které vám Hank způsobil ... proč?"
"Vážně si myslíš, že s tebou o tom budu mluvit?"
"Fajn, řeknu ti teda mojí teorii o tomhle všem. Tohle si myslím. Asi před pěti měsíci archandělé zjistili, že si Chauncey a Hank hrají s ďáblovým znamením. Chtěli je zastavit. Věřit Hankovi bylo menší zlo a tak se na něj obrátili archandělé jako první. Předvídali, že se Nora obětuje a tak se mu rozhodli nabídnout dohodu. Nechali umřít místo něj Chaunceyho. Musel ale souhlasit, že nechá používání ďábelského znamení."
"Tvoje představivost je neuvěřitelná," řekla, ale její hlas zněl vyčerpaně a já věděla, že Patch na něco vážně přišel.
"Ještě jsi neslyšela konec příběhu," dodal Patch. "Vsadím se, že Hank Chauceyho prodal. Jenže pak archanděly podvedl. Začal tam, kde s Chauceym skočili a od té doby ďáblovo znamení zase používá. Archandělé ho chtějí dostat ze scény dřív, než předá svoje znalosti někomu jinému. A ďáblovo znamení chtějí dostat zpátky tam, kam patří. Do pekla. K tomuhle jsem došel. Požádám archanděly o možnost znovu manipulovat se smrtí. Chci, aby mě nechali zabít Hanka. Vezme si svoje tajemství ďáblova znamení do hrobu. A jestli je moje teorie tak přesná, jak si myslím, je to přesně to, co ty i zbytek archandělů chcete. Samozřejmě, jsem si jistý, že máš i své vlastní důvody k tomu chtít vidět Hanka mrtvého," dodal Patch významně.
"Předstírejme chvíli, že by archandělé mohli vážně manipulovat se smrtí. Tohle rozhodnutí nemůžu udělat na vlastní pěst," řekla. "K tomuhle bude potřeba jednohlasné hlasování."
"Tak zasedněte ke stolu."
Rozpřáhla ruce. "Pro případ, že to nevíš, my nesedíme u žádného stolu. Zrovna teď nemám žádnou možnost, jak se dostat z jednoho místa na druhé. Nemůžu létat. Nemůžu zavolat domů, Jeve. Tak dlouho na mě působilo ďáblovo znamení, že jsem na jejich radaru úplně neviditelná."
"Síla řetízku archandělů je silnější, než ďáblovo znamení."
"Nemám ten řetízek," řekla unaveně.
"Použij ten můj. Promluv si s archanděly. Nadnes můj návrh a hlasujte." Vytáhl z kapsy řetízek a rozepnul ho.
"Jak mám vědět, že to není nějaký trik? Jak mám vědět, že mě teď nebudeš nutit, abych ti odpověděla na otázky?"
"Nemůžeš to vědět. Jediné co ti v tuhle chvíli zbývá, je víra."
"Prosíš mě, abych uvěřila známému zrádci. Vyvrženému andělovi."
Jejich pohledy se setkaly. Dívala se na jeho tvář, která byla nečitelná jako jezero o půlnoci.
"To už bylo dávno," zašeptal a znovu k ní natáhnul řetízek. "Otoč se a já ti ho zapnu."
"Víra," zopakovala tiše. Její oči vypadaly, jako kdyby zvažovala všechny možnosti. Věřit Patchovi nebo vyřešit si svoje problémy sama.
Nakonec se otočila a zvedla si vlasy. "Zapni mi ho."
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Zuzana Zuzana | 12. listopadu 2011 v 23:23 | Reagovat

díky...!!

2 terushka terushka | E-mail | 12. listopadu 2011 v 23:32 | Reagovat

Supr!! :-D Bomba! Jsem ráda, že se Patch na Noru nenaštval. Sem ale zvědavá, jak se to za ty tři kapčky všechno vyřeší 8-)

3 denny denny | 12. listopadu 2011 v 23:52 | Reagovat

Skvělíí :-D

4 Zuzana Zuzana | 13. listopadu 2011 v 0:00 | Reagovat

Patch to s těma babama fakt má dost složitý, to aby pohnul, jenom 3 kapčky!
Ale největší hrdina je samozřejmě Marti, že se nás nevybodne ani v sobotu v noci... abychom si to nemusely slabikovat v aj, že

5 Marcia Marcia | 13. listopadu 2011 v 0:14 | Reagovat

Tak to začíná být zajímavý :-D  O_O  :-D pomalu se nám to začíná rozmotávat. Páni, archandělé a dohoda s Hankem O_O to jsem vážně nečekala. No každu tu hraje špinavou hru.
Jsem ráda, že to Patch vzal tak dobře. A ted mě zajímá Patchova minulost :-?

6 Wewu>>lína ! Wewu>>lína ! | Web | 13. listopadu 2011 v 0:18 | Reagovat

Och, úžasnýýý...jsem ráda, že není Patch na Noru naštvaný, že je stále s ní...
Je to fakt napínák, jsem zvědavá na další kapitolku! :-)
POOKRÁÁÁČKOOOOOOOOO xD :-D  :-D

7 Mannon Mannon | E-mail | Web | 13. listopadu 2011 v 1:37 | Reagovat

Popravdě lidi :D Nejvíc se těším na tu bonusovou kapču z pohledu Patche... upe by mě zajímalo, co ke komu cítí.. teda hlavně k Noře, jestli je všechno vážně takové, jaké se zdá být :D a co má vůbec v plánu :D juj.. toš to nemůže být kapča z Pohledu Nory, jako ted a další kapčahned z pohledu Patche ? ?:D aspoň by se vědělo, co a jak je :D

8 jane jane | 13. listopadu 2011 v 9:36 | Reagovat

supéér :D strašně se těšim na další kapitolu...
Díky ;)

9 Lara Lara | 13. listopadu 2011 v 10:25 | Reagovat

skvělý :-D těším se na další ;-) ... děkuju

10 viki viki | 13. listopadu 2011 v 10:37 | Reagovat

Děkuji za překlad !

11 klara klara | 13. listopadu 2011 v 11:41 | Reagovat

už to vidím Patch zabije Noru, aby zemřel Hank, jenomže Nora už nemůže zemřít, sakra tak jak to udělají, že by zabitím Marcie?

12 Mannon Mannon | Web | 13. listopadu 2011 v 15:13 | Reagovat

[11]:beztak to bude zase nějakej chyták od autorky :D :D

13 šaja šaja | 13. listopadu 2011 v 15:15 | Reagovat

Patch je opravdu anděl :-D

14 annaliesen annaliesen | 13. listopadu 2011 v 18:03 | Reagovat

paráda, nádhera :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

15 mimi mimi | 13. listopadu 2011 v 18:17 | Reagovat

nejako sa nám to zamotáva

16 leny leny | 13. listopadu 2011 v 19:52 | Reagovat

Prosíííím,kdy bude další kapitolka?

17 Anett Anett | 13. listopadu 2011 v 20:06 | Reagovat

budou nás napinat do poslední chvíle určite [:tired:] a nakonec to skonči otevřeně a my musíme rok čekat [:tired:]  [:tired:]  [:tired:] na 4.díl

18 PAFFY PAFFY | E-mail | Web | 13. listopadu 2011 v 21:01 | Reagovat

Tak ted jsem docetla Silence... a jako luxus ale byt vami tak se moc na dalsi kapitolky netesim .. jo a ta bonusovka z pohledu Patche... jejej ... no uvidite sami az vam to Marty prelozi xD hihi

19 Neli ♥ Neli ♥ | 13. listopadu 2011 v 21:15 | Reagovat

[11]:: už aby to bylo :-)  :-)  :-) nemůžu se dočkat konce :-)  :-)  :-)  :-) škoda že pak budem rok čekat :-(  :-(  :-(

20 lialayout lialayout | 13. listopadu 2011 v 21:31 | Reagovat

[18]: Ty vieš vždy tak potrápiť :D :D

21 Marti Marti | Web | 13. listopadu 2011 v 21:53 | Reagovat

[18]: Prosíím.. Dyštak Marti, ju?

[16]: Du se na ní vrhnout.. Je kratší tak snad brzy..

22 PAFFY PAFFY | E-mail | Web | 14. listopadu 2011 v 7:56 | Reagovat

[20]: jj vím xD hihi

[21]:Promin Marti :-)

23 Monika Monika | 14. listopadu 2011 v 13:03 | Reagovat

tiež som ich už dočítala :D a zas až take strašne to nebolo len jedna vec ma štve :D ale inak v pohode si myslím :P ale ta kapitolka z Patchovej strany tak ta ma prekvapila :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama