Covet - 15.kapitola

2. prosince 2011 v 22:05 | Marti

kapitola 15



Na parkovišti u klubu Vin procházel mezi řadami aut, ale nedával moc pozor na to, co se děje kolem něj ... alespoň do té doby, než uviděl chlapa s knírkem a brýlemi, který byl svědek jejich boje na chodbě. Naštěstí jenom prošli kolem sebe. Muž sklonil oči, jako kdyby nechtěl žádné problémy a pokračoval v cestě. V náručí držel bundu a vypadalo to, že spěchal do auta, aby si jí tam mohl odložit.

Když došli k náklaďáku, Vin vklouzl na sedadlo spolujezdce a opatrně si přejel rukou po pomlácené tváři.

Opřel si hlavu. Měl závrať a snažil se zapudit pulzující bolest. Měl pocit, jako by se mu každou chvíli měla rozskočit lebka. Bolest hlavy ale byla ještě silnější, když si uvědomil, že zatímco on míří zpátky domů, Marie Terese se vrátila do práce. Co znamenalo, že byla zrovna v tuhle chvíli s jinými muži a dávala jim.

Musel na to přestat myslet dřív, než se z toho úplně zblázní.

Podíval se ven z okna. Pozoroval jak mizí pouliční světla, když Jim zatáčel na křižovatkách na cestě do Commodoru.

Když dorazili před mrakodrap, Vin si rozepnul pás a otevřel dveře. Neměl nejmenší tušení, jestli bude Devina u něj v bytě nebo jestli byla u sebe doma. V bytě, který si pořád držela ve staré čtvrti Meatpacking Caldie.

Když zadoufal, že právě není v jeho posteli, cítil se jako ten největší bastard.

"Díky," řekl Jimovi, když vystoupil ven. Než zabouchl dveře, naklonil se dovnitř. "Život je někdy vážně kurevsky bláznivej, vážně ... nikdy nevíš, co se může stát."

"Jo, to máš pravdu." Jim si vjel rukama do vlasů. "Poslouchej, buď se svojí ženou. Usmiřte se, jo?"

Vin se zamračil, když mu něco došlo. "Takže tohle je konec? Myslím pro tebe a pro mě. Skončili jsme?"

Jim vydechl, jako kdyby byl zklamaný, že ignoroval jeho radu ohledně jeho vztahu. "Ne, ani zdaleka."

"Proč mi Jime prostě neřekneš, co ode mě chceš?"

Jim se opřel o volant a díval se na něj přes sedadlo. Nic neříkal. Jeho bledě modré oči vypadaly najednou staře. "Řekl jsem ti, proč jsem tady. Usmiř se s Devinou a pak si běž lehnout, než někde spadneš na zadek."

Vin zavrtěl hlavou. "Jeď opatrně."

"Jasně."

Kamion vyrazil do noci a Vin vyšel schody do hlavního vchodu do Commodore. Potom, co načetl svojí kartičku pro vstup se jedny z dveří se otevřely a on vešel do mramorové haly. Od recepce k němu vzhlédnul starší muž, která tam pracoval jako ostraha. Když se na Vina podíval, upustil tužku, kterou držel v ruce. Tvář mu musela nejspíš trošku natéct, což by vysvětlovalo, proč měl Vin problémy s mrkáním.

"Pane diPietro ... jste-"

"Doufám, že máte klidnou noc," řekl Vin a vešel do výtahu. "Děkuju ... vám."

Na cestě nahoru budovou Vin dostal skvělou představu o tom, díky čeho se ten chlap z ochranky tak leknul. V potemnělém výtahu se prohlédl v zrcadle. Měl rozbitý nos, škrábanec na tváři a už se mu začala vybarvovat modřina, která ale bude pořádně vidět až ráno - najednou mu začala v tváři tepat ve stejném rytmu, jako bilo jeho srdce. Začal přemýšlet, jestli by necítil takovou bolest, když by se nepodíval do zrcadla.

Když byl v dvacátém osmém patře, vyšel na chodbu a vyndal klíč. Zatímco se pral se zámkem, měl pocit, jako by jeho život dostal pořádně na zadek spolu s výpraskem od toho kluku. Cítil, jak se všechno hroutilo. Vymykalo se mu to z rukou.

Jenom doufal, že to nebyl začátek úplného rozpadu.

Vin otevřel dveře a zaposlouchal se. Najednou na něj dolehlo vyčerpání. Alarm byl zapnutý a z druhého patra slyšel zvuky z televize. Byla doma.

Čekala na něj.

Vešel dovnitř a hned vypnul alarm. Potom se opřel zády o zeď. Když ucítil, že zase může stát na vlastních nohách, vzhlédl k mramorovému schodišti a uviděl modrý záblesk. Jako kdyby začínala nějaká show.

Vypadalo to jako nějaký starý film Ginger Rogersové, Freda Astaira a jejich speciálních efektů. Host musel jít nahoru a čelit muzice.

Zatímco se z jeho ložnice linula písnička á la čtyřicátá léta, představil si Devinu opřenou o froté polštáře oblečenou v jedné z jejích nočních košilek z šifonu. Když vejde dovnitř, nejdřív bude v šoku až uvidí jeho tvář a pak se ho pokusí ošetřit - a bude se mu chtít omluvit za tu scénu v klubu podobným způsobem jako včera večer.

Nebo se to alespoň pokusí. On dneska ale neměl chuť na sex.

Teda ... ne s ní.

"Kurva," zamumlal.

K čertu s ním. Chtěl zpátky do toho klubu, ale ne proto, aby se snažil změnit názor Marie Terese na něj. Chtěl vytáhnout pět set dolarů a koupit si nějaký čas s ní. Chtěl jí líbat. Přitáhnout si jí blíž ke svému tělu a nechat svoje ruce prozkoumávat vnitřek jejích stehen. Chtěl cítit svůj jazyk v jejích ústech a její prsa na jeho hrudi. Chtěl, aby kvůli němu zvlhla a lapala po dechu. Chtěl, aby ho nechala vzít si jí. Ta fantazie na něj tvrdě udeřila - ale nevydržela moc dlouho. Za chvíli zmizely žhavé myšlenky i jeho erekce.

To, co zabilo jeho fantazii, byla deka, kterou přes sebe měla přehozenou. Byla tak drobná. Tak ... křehká. Nebyla žádná věc, kterou by si jen tak mohl koupit. Jenom žena, která musela dělat příšernou práci a prodávala své tělo za peníze.

Ne, nikdy by s ní nechtěl být takhle.

Vzhledem k celkem brutálnímu způsobu jakým si vydělávala peníze Vina napadalo, že musela být v nebezpečí. Třeba ta scéna dneska v noci. Mužům se nedá věřit, když jsou v tom jejich chlouby. I on sám byl vinen - taky za něj myslel jeho kamarád dole. Například zrovna teď.

Vin zoufale zatoužil po drinku. Zamířil k baru v obývacím pokoji.

Devina zhasla světa, ale elektrická koule byla pořád zapnutá a světla brázdila zeď, takže vypadalo jako z nějaké tekutiny. Stíny se hýbaly po místnosti, jako kdyby kopírovaly jeho vlastní pohyb.

S jeho naprosto roztřískanou rukou si nalil bourbon. Když trochu upil, rozbolel ho ret.

Rozhlédl se po všem, co koupil za peníze, které vydělal. V poblikávajícím světle se zdálo, že se kolem něj všechno rozplývalo. Tapety se v trsech odlupovaly, police padaly, knihy a obrazy se měnily v spíš v díla jako od Dalího.

Uprostřed zkreslených obrazů se jeho oči zvedly ke stropu a on si představil Devinu nad ním.

Byla jediná věc, kterou si v tomhle bytě nekoupil. I když: platil jí oblečení, všechny cesty a šperky. Nechával jí utrácet jeho peníze.

A včera jí koupil diamant. Ne proto, že by jí chtěl koupit prsten jako symbol lásky, ale byla to jenom další část téhle probíhající transakce.

Faktem bylo, že nikdy Devině neřekl, že jí miluje ... ne proto, že by byl nějak citově nevyrovnaný, ale spíš proto, že to tak prostě necítil.

Vin zavrtěl hlavou, dokud se jeho mozek nevzpamatoval natolik, aby se pokoj vrátil zase do normálu. Hodil do sebe zbytek bourbonu. Pak si znovu nalil. A znovu to vypil.

Víc pití. Víc vyprázdněných sklenic.

A pak další znovu.

Neměl ponětí, jak dlouho stál před barem na nohách, ale byl pořád schopný porovnat, kolik centimetrů alkoholu v lahvi ubylo. Asi po deseti centimetrech se to radši rozhodl ukončit a vzal si sebou na pohovku celou láhev.

Zatímco se díval na město, vážně se kurevsky opil. Byl pod obraz. Pil tak dlouho, dokud nepřestal cítit nohy a ruce a nemusel si lehnout na polštář, protože už nemohl udržet hlavu vzpřímenou.

O chvíli později se za ním objevila nahá Devina. Uviděl jí v odrazu skla v obývacím pokoji.

I přes mlžný opar, který mu zahaloval mysl věděl, že na ní bylo něco špatně ... na způsobu jakým se pohybovala, jakým voněla.

Snažil se zvednout hlavu, aby na ní viděl líp, ale bylo to, jako kdyby byl k opěradlu pohovky připnutý suchým zipem. Znervózněl, když zjistil, že se nemůže hýbat. Dech mu uvízl v krku.

Pokoj se znovu změnil. Všechno vypadalo jako polité kyselinou. Byl bezmocný. Nehybný. Jako kdyby byl živý, ale zároveň i mrtvý.

Devina nezůstala za ním moc dlouho.

Přešla přes gauč. Oči se mu doširoka rozevřely, když se postavila před něj.

Její tělo se rozkládalo, ruce měla zakončené zkroucenými drápy a z její tváře zbyla jenom lebka potažená šedým masem na tvářích a na bradě. Byl uvězněný uvnitř vlastního těla. Snažil se utéct, ale když nemohl se ani pohnout, když se k němu pomalu přibližovala.

"Upsal ses. Vine," řekla temným hlasem. "Dostals, co jsi chtěl. Obchod je obchod. Už nemůžeš couvnout."

Snažil se zavrtět hlavou. Promluvit. Už jí nechtěl.

Nechtěl jí v jeho domě ani v jeho životě. Něco se změnilo, když uviděl Marii Terese, nebo to bylo možná Jimem Heronem - i když neměl ani nejmenší tušení, co po něm ten chlap vlastně chtěl. Bez ohledu na to proč, on už Devinu prostě nechtěl.

S jejím krásným tělem a už vůbec ne v téhle odporné formě.

"Ano, udělals to, Vine." Její hlas byl strašidelný. Nezněl mu jenom v uších, ale vibroval mu celým tělem. "Požádals mě, abych k tobě přišla a dala ti cos chtěl a ještě víc. Máme spolu dohodu. Dala jsem ti všechno, co teď máš. Všechno cos snědl, vypil, cos opíchal - všechno to mám na svědomí já a ty mi dlužíš."

Když se na ní podíval pozorněji, zjistil, že nemá oči. Jenom černé díry. A přesto ho viděla. Stejně, jak říkal Jim. Viděla přímo do něj.

"Máš všechno cos chtěl. Dokonce i mě. Ale za všechno se musí platit. A moje cena je ... že se mnou budeš navěky."

Devina se nad něj rozkročila. Položila svoje kostnatá kolena vedle jeho stehen a položila své hrozné rozkládající dlaně na ramena. Zápach shnilého masa na jejích drápech se mu dostala do nosu. Její ostré kosti se do něj zařezávaly. Odporné ruce se od něj zvedly a on ucuknul, aby se mu zase sezasekly do kůže.

Ne ... ne, tohle nechtěl. Jí nechtěl.

Vin se snažil otevřít ústa, ale nemohl ani pohnout čelistí. Když se usmála, její voskovitě rty se otevřely a odhalily tak zuby v černých dásních.

"Jsi můj, Vine. A já si vždycky beru to, co je moje."

Devina uchopila jeho penis, který byl ztvrdlý z prožité hrůzy a nasměrovala si ho mezi nohy. Nechtěl to. Nechtěl jí. Ne ...

"Pozdě, Vincente. Je čas na to přivlastnit si tě. A nejenom v tohle světě, ale i v tom dalším."

S tím její rozkládající se tělo pojalo to jeho. Jeho horečku rozdrtil chlad. Její drápy se do něj ještě víc zanořily.

Jediná věc, která se na něm pohnula, byly jeho slzy. Stékaly mu po tvářích a kru, dokud se nevsákly do límce jeho košile. V zajetí pod ní, proti jeho vůle, se snažil zakřičet. Dostat se z -

"Vine! Vine, vzbuď se!"

Rychle otevřel oči. Devina se nad něj nakláněla. Její krásná tvář byla stažená strachem. Natahovala k němu svoje pěstěné ruce.

"Ne!" vykřiknul. Odstrčil jí od sebe a vrhnul se na nohy. Stačil při tom zakopnout o flašku. On spadnul tváří na koberec a flaška se zaduněním skončila vedle.

"Vine ...?"

Obrátil se na záda a dal ruce před sebe, aby se připravil na odražení jejího útoku -

Jenže ten už nepřicházel. Devina se rozvalila na gauči, kde byl ještě před chvílí on. Její lesklé vlasy padaly na polštář, o který se opíral a její dokonalá bledá kůže odpovídala barvě slonoviny její saténové noční košilky. Oči měla doširoka rozevřené. Vypadala vyděšeně a zmateně.

Zatímco lapal po vzduchu a srdce mu divoce bušilo, snažil se rozpoznat co bylo skutečné.

"Tvoje tvář," řekla nakonec. "Bože ... a tvoje košile. Co se stalo?"

Co byla zač? ptal se sám sebe. Byla opravdová v tom snu ... nebo bylo skutečné tohle?

"Proč se na mě takhle díváš?" zašeptala a přejela si rukou po zátylku.

Vin se podíval na svého motýlka. Byl zavázaný. I jeho pásek byl na svém místě. A svojí chloubu měl v pohodlí svých boxerek. Rozhlédl se po místnosti. Všechno bylo na své místě. V perfektním pořádku. V plamenech z krbu všechno vypadalo nádherně.

"Kurva ..." zasténal.

Devina se pomalu posadila, jako kdyby se bála, že ho znova vystraší. Upřeně se dívala na láhev alkoholu na zemi vedle pohovky. "Ty jsi opilý?"

Jo. To teda byl. Byl namol. Došlo to až do takového bodu, kdy si nebyl jistý, že by zvládnul stát na vlastních nohách ... do bodu, kdy by klidně mohl začít blouznit ... což se možná právě taky stalo. To by ale bylo jedině dobře.

Jo, myšlenka na to, že by tohle byla všechno jenom noční můra díky přemíře bourbonu ho uklidňovala mnohem víc, než kdyby hodinu zhluboka dýchal. Rychle se postavil, ale jeho rovnováha byla dost narušená, takže se naklonil a opřel se o zeď.

"Nech mi ti pomoct."

Zvedl ruku, aby jí zastavil. "Ne, zůstaň ..." ode mě dál. "Jsem v pořádku. Jsem v pohodě." Vin se snažil dát dohromady. Když se mu to povedlo, vyhledal její tvář. Všechno co viděl, byla láska, obavy a zmatek. A taky bolest.

Zdálo se, že je to jenom atraktivní žena, které záleží na jejím muži, na kterého se dívala.

"Jdu do postele," řekl.

Vin vyrazil ven z místnosti. Ona ho tiše následovala. Když se snažil necítit se pronásledovaný, připomněl si, že v ní ten problém nebyl. Byl v něm.

Když přišel ke dveřím hlavní ložnice, řekl: "Dej mi minutu."

Potom co se zavřel uvnitř, zapnul sprchu, svlékl se a vešel pod horkou vodu. Necítil na sobě kapky vody, a to i přes jeho rozbitý obličej. Z toho usoudil, že musí být hodně opilý, a e byl ve svém úsudku až moc šlechetný.

Když vyšel ven, Devina na něj čekala s ručníkem. Nenechal jí osušit ho, i když věděl, že by určitě odvedla skvělou práci, a rovnou si na sebe navléknul pyžamo, i když normálně spal nahý.

Sedli si vedle sebe do postele, ale nedotýkali se. Televize byla zapnutá a blikala jako krb s modrými plameny. Na jednu šílenou chvíli ho napadlo, jestli se tady začnou znova zdi rozplývat, ale nestal se to. Všechno zůstalo stejné.

V televizi spolu zrovna tančili Ginger a Fred. Její sukně byla široce rozevřená, stejně jako jeho kabát.

Buď Vin nebyl mimo moc dlouho, nebo to byl maraton na nějakém kanálu, který vybrala.

"Nechceš mi říct, co se stalo?" zeptala se Devina.

"Jenom barová bitka."

"Doufám, že ne s Jimem."

"Ten byl na mé straně."

"Ach. To je dobře." Ticho. "Potřebuješ jít k doktorovi?"

"Ne."

Další ticho. "Vine ... co se ti zdálo?"

"Pojďme spát."

Když se natáhla po ovladači, aby vypnula televizi, řekl: "Nech to běžet."

"Nikdy nespíš se zapnutou televizí."

Vin se zamračil, když sledoval Freda a Ginger, jak se synchronizovaně pohybují. Dívali se na sebe, jako kdyby se nedokázala jeden od druhého odtrhnout. "Dnešní noc je jiná."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Marcia Marcia | 2. prosince 2011 v 22:45 | Reagovat

moc děkuju za překlad :-)

2 Life's good Life's good | 2. prosince 2011 v 23:21 | Reagovat

perfektnííí!!! díky za překlad ;)

četla jsem, že se teď někdy chystáš překládat jednu knihu (myslím Clockwork prince), tak se chci zeptat, zda to znamená, že opět přerušíš Covet? :-O

3 ssendy ssendy | 3. prosince 2011 v 10:43 | Reagovat

wow, super. Těším se na pokračování :-)

4 Marti Marti | Web | 3. prosince 2011 v 14:51 | Reagovat

[2]: Covet určitě nepřerušim.. Přemejšlela sem nad střídáním kapitolek jako předtim, jelikož mě to nevadilo a Silence sem tak popohnala kuli tomu, že brzo vycházel.. Ale ještě uvidim.. Nebo dopřeložil Covet a až potom Clockwork prince.. Je to na vás..

5 Catrina Catrina | 3. prosince 2011 v 14:52 | Reagovat

Skvělý. Pořád se to víc a víc zamotává. Takže děkuju za překlad a moc se těším na pokračování.

6 Catrina Catrina | 3. prosince 2011 v 14:53 | Reagovat

[4]: Já bych kapitoly střídala tak jako u Silence a Covet. :-D

7 Veru Veru | 3. prosince 2011 v 19:21 | Reagovat

Nejdřív Covet a pak cokoliv dalšího...prosím!

8 Klára Klára | 3. prosince 2011 v 20:47 | Reagovat

Taky bych radsi Covet najednou...když už byla taková pauza kvůli Silence...

9 monika monika | 3. prosince 2011 v 21:57 | Reagovat

kolko ma tato kniha kapitoly? :P

10 BARČUS BARČUS | 3. prosince 2011 v 22:20 | Reagovat

PROSÍM KDE STAHUJEŠ TY ANGLICKÉ EBOOKY? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama