Covet - 17.kapitola 2/2

7. prosince 2011 v 19:10 | Marti
kapitola 17


Podívala se na hodiny na palubní desce. Slečna na hlídání měla zůstat v domě až do poledne, takže měla spoustu času. I tak ale musela přemýšlet, jaké dveře to vlastně otevírá. Velká část jejího já chtěla běžet za Vinem, protože byl nádherný a přesně její typ, jenže by byla idiot, kdyby se nepoučila z minulosti.

Pak si ale připomněla, že může vzít kdykoliv do zaječích. Bez zaváhání.

Sakra, stejně už byla v pokušení vypařit se z Caldwellu.

Jde si pro tebe ...

Vzpomněla si na jeho slova a už kvůli nim se s ním musela setkat. Přitažlivost šla stranou, chtěla vědět co viděl a proč říkal tyhle věci.

"Dobře, uvidíme se tam." Ukončila hovor, dala blinkr doprava a zamířila do jednoho z Caldwellských center. Riverside Diner byl jenom dvě míle daleko a tak blízko Hudsonskému pobřeží, že jediný způsob, jak se k němu mohl dostat ještě blíž, by bylo, kdyby ho přesunuli přímo na vodu a upevněli ho k bójím, které plavaly v proudu. Restaurace vypadala jako jídelní vůz z roku 1950, ještě před zákonem EPA. Všechno tam vypadalo originálně - točící se židle u umakartového pultu, přípojka k jukeboxu u každého stolu, fontánka s pitím, z které číšnice zákazníkům nalévaly koly.

Už tam byla jednou nebo dvakrát s Robbiem. Moc mu tady chutnal koláč.

Když vešla dovnitř, okamžitě jí zrak padnul na Vina diPietra. Seděl v posledním boxu vlevo čelem ke dveřím. Když se jejich pohledy střetly, vstal.

I s monoklem na tváři a otokem na dolním rtu byl dokonale sexy. Bože ... když k němu pomalu kráčela, litovala že nedělala spíš účetní, pediatra nebo klidně i šachistu. Nepohrdla by ani květinářkou.

"Ahoj," řekla a sedla si.

Na stole byly dvě menu, dva držáky na ubrousky z nerezové oceli a dva keramické hrnečky.

Všechno tu bylo tak přirozené, útulné a příjemné. A s ním ve svém černém kašmírovém svetru a karamelovém semišovém saku si spíš připadala, jako kdyby byla v nějaké kavárně, která byla jenom výplodem její fantazie.

"Ahoj." Pomalu se posadil a své oči upřel na ní.

"Kafe?"

"Prosím."

Zvedl ruku a přiběhla k nim servírka v červenobílé uniformě a v červené zástěře. "Dvě kafe, díky." Když žena odešla vyřídit jejich objednávku, Vin poklepal na červenobílé menu. "Doufám, že máš hlad."

Marie Terese otevřela menu a přejela pohledem po celé nabídce. Napadlo jí, že každé z těchhle jídel by bylo super na piknik čtvrtého července.

Dobře, možné ne na snídani, ale tohle bylo jedno z těch míst, kde slovo salát zahrnovalo vždycky kuřecí maso, brambory, vejce nebo makarony a normální salát byl tak akorát do sendviče.

Stejně to tady bylo božské. Vážně.

"Dáš si něco?" zeptal se Vin.

Neměla ani příležitost podívat se na něj přes stůl. "Já nejsem moc velký jedlík. Myslím, že zůstanu jenom u kafe."

Servírka se vrátila a nalila jim kafe. "Už jste si vybrali?"

"Víš jistě, že nebudeš snídat?" zeptal se ještě jednou Marie Terese. Když přikývla, vzal obě menu a vrátil je ženě.

"Já si dám palačinky. Bez másla."

"A nechte k tomu bramboráčky?"

"Ne, díky. Palačinky mi budou bohatě stačit."

Když servírka zamířila do kuchyně, Marie Terese se pousmála.

"Co je?" zeptal se, když jí nabídnul cukr.

"Ne, díky, mám ráda černou. A usmívám se, protože můj syn ... taky má rád palačinky. Dělám mu je."

"Kolik je mu?" Vin si zamíchal kafe.

I jeho otázka zněla přirozeně, když čekal na její odpověď, nevypadal tak. "Sedm." Podívala se na svojí ruku, kde chyběl prsten. "Máš děti?"

"Ne." Napil se kafe a povzdechl si, jako kdyby bylo naprosto dokonalé. "Nikdy jsem nebyl ženatý a nemám ani děti."

Chvíli bylo ticho, jako kdyby čekal, že ona mu na oplátku taky poví další informace z jejího života.

Rozhodla se mu rychle vyklopit to, co musela. "Důvod proč jsem ti zavolala je, že můj šéf chtěl ... chtěl abych ti řekla, že je o všechno postaráno ..."

Zaváhala. "Víš ... o to, co večer zachytili bezpečnostní kamery ... a tak."

I když se celkem bála, že on je typ člověka, který moc neocení bránění spravedlnosti ve svůj prospěch, Vin jenom přikývl, jako kdyby byl to byl muž, který dělá věci stejně jako Trez. "Řekni mu, že si toho vážím."

"Dobře."

V tichu které následovalo Vin přejížděl palcem nahoru a dolů po uchu hrníčku s kafem. "Poslouchej, já těm klukům včera v noci nic neudělal. No, kromě toho, čeho si byla sama svědkem. Já je nezabil."

"Jo, to řekl i Trez." Napila se a musela s ním souhlasit. To kafe bylo báječný. "Já tě taky před policií nezmínila. Ani tvého kamaráda. Neřekla jsem jim o tom boji."

Vin se zamračil. "A cos teda řekla?"

"Jenom že mě ti dva obtěžovali. Mluvil s nimi Trez, a když ani to nepomohlo, nechal je vyvést z klubu. Našli se dva další svědkové, kteří nám to potvrdili a tím to bylo všechno uzavřené."

"Proč jsi kvůli mně lhala?" zeptal se tiše.
Aby se vyhnula jeho pohledu, podívala se ven z okna na ulici. Řeka vypadala hrozně blízko- Byla pomalá, neprůhledná a trošku víc zavodněná díky dešti, který nedávno byl. "Proč, Marie Terese?"

Pořádně se napila ze svého hrnku s kávou a cítila, jak se jí teplo rozlévá do břicha. "Ze stejného důvodu, proč to udělal Trez. Protože jsi mě ochránil."

"Je to nebezpečné. To, co děláte."

Pokrčila rameny. "Nemám strach."

Koutkem oka zahlédla, jak si Vin přejel rukou po tváři a přitom svraštil obličej, jako kdyby ho ty modřiny zabolely. "Já jenom nechci, aby sis kvůli mně zadělala na nějaký problém."

Marie Terese skryla úsměv. Zvláštní, z nějakých věcí, které muži říkají, se vám může rozlít teplo do celého těla - a ne kvůli něčemu sexuálnímu, ale protože se přestanou chovat jako blbci a naopak se dostanou na mnohem důležitější a významnější úroveň. Zatímco bojovala s tím, jak jí k němu táhnul jeho hlas, jeho oči a jeho hrdinská povaha, řekla: "Je mi líto, že jsem včera tak rychle zmizela. Víš, z té šatny. Byla jsem ... vynervovaná."

"Jo ..." Trošku zaklel. "A já se zase omlouvám za to, co se stalo-"

"Ne, to je v pořádku. Ehm ... nevypadalo to, že bys měl nad tím kontrolu."

"Neměl." Nastala další dlouhá pauza. "Nenávidím, že to musím znova vytáhnout, ale co jsem ti vlastně říkal?"

"Ty to nevíš?" Zavrtěl hlavou. "Měls nějaký záchvat?"

Jeho hlas byl najednou napjatější. "Myslím, že by se tomu tak mohlo říkat. Takže ... co jsem říkal?"

Jde si pro tebe ...

"Co jsem říkal?" Vin natáhl ruku a položil jí lehce na její paži. "Řekni mi to, prosím."

Dívala se na místo, kde se jí dotkl a napadlo jí ... ano, a někdy dokonce nemusí muž ani mluvit, abyste uvnitř sebe cítila teplo - stačí jenom cítit jeho ruku omotanou kolem vašeho zápěstí a najednou se vám do celého těla rozleje příjemné teplo.

"Vaše palačinky," řekla číšnice a přerušila tak jejich chvilku. Když se oba napřímili, žena položila talíř a ukázala na jejich hrnečky. "Ještě kafe?"

Marie Terese se podívala na svůj poloprázdný hrnek. "Já bych si ještě dala, prosím."

Vin měl plné ruce práce se sirupem, který rozlíval přes tři velké, tlusté, dozaltova opečené palačinky.

"Moje nejsou tak vysoké," řekla Marie Terese. "Když je dělám já ... nejsou ani takhle zlaté a ani takhle vysoké."

Vin zavřel víčko od sirupu a zvedl svojí vidličku. Ukrojil s ním kus palačinky a napíchnul si sousto. "Jsem si jistý, že si tvůj syn nestěžuje."

"Ne ... to ne." Vzpomněla na Robbieho a její hrudník se rozhořel. Snažila se nemyslet na to, s jakou láskou a úctou se na ní díval, když mu dělala palačinky a vyhazovala je do vzduchu. Servírka se vrátila s konvicí kávy. Když jí dolila, Vin řekl: "Vážně doufám, že mi odpovíš na tu otázku."

Bez jakéhokoliv důvodu pomyslela znovu na Robbieho. Byl nevinný. Zatáhla ho do tohohle špinavého života jenom kvůli jejímu hloupému výběru prvního manžela. Vybrala si cestu, díky které se mohla dostat z té příšerné finanční situaci, ve které se zrovna nacházela. Vin byl úplně jiný. Poslední věc, kterou potřeboval, bylo to, aby ho zatáhla do té příšerné černé díry, z které se teď snažila vyhrabat - a už dokázal, že má ochranářské komplexy. Tedy alespoň ve věcech, které se týkaly jí.

"Nedávalo to žádný smysl," zamumlala. "To, cos říkal, nedávalo smysl."

"Takže když to bylo tak nedůležité, není tu žádný důvod, proč bys mi to nemohla říct."

Znova se podívala z okna na řeku ... a snažila se posbírat všechnu sílu, co měla. "Řekl jsi kámen, nůžky, papír." Když pohledem střelil k její tváři, přinutila se setkat se s jeho pohledem a lhát. "Nemám ponětí, co to mělo znamenat. A abych byla upřímná, spíš jsem byla nervózní z toho, jak si vypadal, než z toho, cos říkal."

Vinův pohled se zabodnul do toho jejího. "Marie Terese ... tyhle věci nejsou bezvýznamné. Mají důsledky."

"Jaké důsledky?"

Pokračoval v jídle, jako kdyby potřeboval udělat něco, co by mezi nimi snížilo napětí. "V minulosti, když jsem se dostal do toho stavu a říkal různé věci ... vždycky se to vyplnilo. Takže jestli přede mnou něco skrýváš kvůli ochraně tvého soukromí, chápu to. Ale důrazně tě žádám, abys to co jsem ti řekl, brala vážně."

Sevřela svýma studenýma rukama horký hrnek. "Takže jsi něco jako věštec?"

"Pracuješ v dost nebezpečným prostředí. Měla bys být opatrná."

"Vždycky jsem opatrná."

"Dobře."

Nastala další dlouhá pauza, během které se ona dívala do své kávy a on se soustředil na jídlo.

Bylo dost jasné, že tím ´opatrná´ nemyslel jenom blbce, co jí nějak obtěžovali. Mluvil o jiných aspektech její práce.

"Vím, co tě zajímá," řekla tiše. "Hlavně jak to vůbec můžu dělat, a taky proč s tím neseknu."

Když konečně promluvil, jeho hlas byl tichý a plný respektu, jako kdyby neměl v úmyslu jí nějak soudit. "Neznám tě, ale ty nevypadáš jako někdo, kdo ... fajn, jako nějaká holka z klubu. Takže hádám, že se ti muselo stát něco vážně příšerného, abys nakonec skončila v téhle branži."

Marie Terese se podívala z okna a pozorovala malý člun na řece. "Nejsem jako většina holek z práce. To je všechno, co ti k tomu řeknu."

"Dobře."

"To byla tvoje přítelkyně včera večer?"

Zamračil se a zvedl ke rtům svůj hrneček. Potom co se zhluboka napil, zvedl obočí. "Takže ty můžeš mít tajemství, ale já ne?"

Pokrčila rameny a napadlo jí, že měla zatraceně držet pusu na zámek. "Máš pravdu. To není fér."

"Jo, je to moje přítelkyně. Teda ... ještě včera v noci byla."

Marie Terese si skousla ret, aby ho nedonutila vylíčit jí všechny podrobnosti. Rozešli se? A jestli jo, proč?

Vin pokračoval v jídle, ale široká ramena měl pořád napjatá. "Můžu ti říct něco, co bych možná říkat neměl?"

Ztuhla, když se na ní podíval. "Jasně."

"Včera v noci jsem snil o tom, že jsem s tebou."

Marie Terese pomalu položila hrnek. Jo, jasně ... a taky tu byly věci, které muž řekl a vy jste se díky nim staly žhavější, než samotné peklo. A byly tu i pohledy, které byly tak intenzivní, že připomínaly spíš doteky. A obě tyhle věci dohromady zažívala, díky tomu muži, který seděl naproti ní ...

V narůstající horečce její tělo reagovalo. Brněly jí prsa, ve stehnech cítila napětí a její krev vařila ... a tenhle efekt jí naprosto šokoval. Bylo to už dlouho -vlastně nikdy- kdy pocítila něco takhle sexuálního k muži.

A teď byla tady, v restauraci, seděla naproti velkému chlapovi v kašmírovém svetru a prožívala něco skutečného. Něco, co každý večer předstírala s cizími muži.

Rychle zamrkala.

"Sakra, neměl jsem nic říkat," zamumlal.

"Ne, to není kvůli tobě. Vážně." Bylo to kvůli jejímu životu. "Nevadí mi to."

"Vážně ne?"

"Ne." Její hlas byl až příliš hluboký.

"Nebylo to správné."

Její srdce se zastavilo. Fajn, a stačí jedna dobře míněná poznámka a zbaví vás žhavosti mnohem účinněji, než galon ledu.

"Fajn, když se cítíš vinný," řekla ostře, "myslím, že se vyznáváš špatné ženě."

Možná to chtěl s tou jeho holkou dát zase dohromady.

Jenže Vin zavrtěl hlavou. "Nebylo to správné, protože jsem si představoval, že bych ti za to zaplatil a já ... nelíbí se mi ten pocit."

Marie Terese položila hrnek na stůl. "Proč ne?"

Jenže ona znala odpověď. Protože někdo jako on by nikdy nemohl být s někým, jako je ona.

Když Vin otevřel ústa, zvedla dlaň a druhou rukou šátrala po peněžence. "Vlastně, vím to. A myslím, že bych měla radši jít-"

"Protože když bych byl s tebou, chtěl bych, aby sis mě vybrala." Jeho pohled se střetnul s tím jejím. Neuhnul s ním. "Chtěl bych, aby sis mě vybrala. Ne, abys byla se mnou kvůli tomu, že jsem ti za to zaplatil. Chtěl bych ... abys chtěla mě. Abys chtěla být se mnou."

Marie Terese strnula uprostřed jejího odchodu z boxu.

Tiše pokračoval. "A chtěl bych, aby sis to užila stejně tak, jak vím, že si to užiju já."

Po dlouhé chvíli si Marie Terese opatrně sedla zpátky na své místo. Znovu zvedla hrníček a napila se. Najednou slyšela sama sebe mluvit. Co řekla, si ale uvědomila až potom, co to vyslovila. "Líbí se ti zrzky?"

Trošku se zamračil a pokrčil rameny. "Jo. Jasně. Proč?"

"Jen tak," zamumlala do hrníčku s kafem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Catrina Catrina | 7. prosince 2011 v 19:53 | Reagovat

Zrzky. Taky dobrý. Moc děkuji za překlad a těším se na pokračování. :-D

2 Ana Ana | 7. prosince 2011 v 20:15 | Reagovat

Jéééj, super preklad, ďakujem. :-)

3 Marcia Marcia | 7. prosince 2011 v 20:31 | Reagovat

Krása, naprosto :-D  :-D  :-D  :-D Díky za překlad a moc se těším na zítřek ;-)

4 Cava Cava | 8. prosince 2011 v 13:47 | Reagovat

to se nam to krasne rozjizdi
diky!!! :-D

5 TSC team (Ally) TSC team (Ally) | Web | 8. prosince 2011 v 17:53 | Reagovat

Nevíš, jestli u nás tahle kniha výjde? (prosím, odpověz mi na blog)

6 nicoll_a nicoll_a | 8. prosince 2011 v 18:30 | Reagovat

už sa to začína rozbiehať :-D  8-O a clockwork prince sa bude prekladať po covet? asi ešte nie je na nete či? :-?

7 Marti Marti | Web | 8. prosince 2011 v 19:40 | Reagovat

[6]: Já už prvních pár kapitolek mam.. A klidně bych to překládala souběžně s Covet jako předtim Silence.. Ale jak chcete vy..

8 ssendy ssendy | 8. prosince 2011 v 20:18 | Reagovat

[7]: Jseš naprosto úžasná, děkuji moc za překlad. A přidám teda svůj názor. Já bych byla pro střídání :-) A ještě jednou děkuji ;-)

9 Lery Lery | 8. prosince 2011 v 20:43 | Reagovat

[7]: Já raději nejdřív Covet a pak Clockwork na který se taky moc těším. Líp se tak ponořím do děje a neplete se mi vše do kupy :-)

10 eremo eremo | 8. prosince 2011 v 21:17 | Reagovat

hoj jestli se můžu přidat tak bych taky hlasovala pro dokončení covet :-) sice se na clockwork angel strašně těším ale je to podle mě lepší jedno po druhém 8-)

11 Ana Ana | 8. prosince 2011 v 22:19 | Reagovat

Radšej nech je hotová jedna kniha a až potom sa začne ďalšia lebo na Covet sme sa riadne načakali. Stále dostávalo prednosť niečo iné a takto v tom aspoň nebudeme mať čurbes, teším sa aj na Clockwork ale Covet je naj :-D

12 nicoll_a nicoll_a | 9. prosince 2011 v 15:32 | Reagovat

pravda je, že sa strašne teším na clockwork prince, ale keby sa to striedalo, bolo by to asi dosť chaotické a keďže covet bol rozpracovaný skôr, takže by mal mať asi prednosť, len sa bojím, že bude ešte asi dosť dlhý, ale no čo už ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama