Covet - 19.kapitola 1/2

22. prosince 2011 v 12:12 | Marti
kapitola 19


Asi hodinu po tom, co se objevili Adrian s Eddiem a přiložili ruce k práci, Jim přehodil nohu přes jeho starou motorku a otočil klíčkem. Jednu botu položil na pedál a celou svojí vahou na něj šlápnul. Ani trošku nevěřil tomu, že by tahle věc mohla - Harley okamžitě ožil.
Když šlápnul na plyn, motor mu zavibroval mezi nohama a on musel přes ten rámus křičet: "Kriste, Ade, tys to zvládnul."
Adrian se usmál a utřel si dlaně špinavé od oleje do červeného hadru. "Žádnej problém. Vem jí na malou projížďku a zkus brzdy."
Jim s motorkou vyjel z garáže do jasného slunečního světla. "Hoď mi helmu."
"Helmu?" Adrian nasedl na svého Harleye. "Nikdy jsem si nemyslel, že seš takovej skaut."
Jim se zvednul a tvrdě a ostře se na něj podíval. "To, že se chci vyhnout zranění hlavy ještě neznamená, že jsem nějaká fajnovka."
"Jo, ale měl by sis nechat projít hlavou třeba takový vítr ve vlasech, chlape."
"Jo nebo třeba takový elektrický přístroje, který tě budou potom držet při životě."
"Beru psa," řekl Eddie, když nasedl na svojí motorku a natáhl ruce dolů. V okamžiku, kdy se mu naskytla příležitost, ten malej hošan vyskočil a usadil se na Eddieho koženém sedadle.
Jim se zamračil. Myslel si, že ho nemají rádi. "Co když budeš mít nehodu?"
"Nebudu." Jako kdyby se na něj nevztahovaly zákony fyziky.
Jim se chystal celej jejich plán poslat do kytek, když si všimnul, jak spokojený byl pes na sedadle. Drápy měl zatnuté do kůže, jako kdyby to byly prsty a ocasem vrtěl tak rychle, jak mu to jenom jeho zadeček dovoloval.
Navíc, když ten velkej chlap vzal do rukou řídítka, pažemi přidržoval psa na místě.
"Jenom buď zatraceně opatrnej na mýho psa. Jestli se to zvíře nějak zraní, vyřídíme si to spolu."
Paráda, nestával se z něj náhodou dobrej páníček?
Nasadil si helmu, oblékl si koženou bundu a nasedl na motorku. Když přidal plyn, jeho motorka vydala hlasitý a nepříjemný zvuk a síla všech těch koní mu otřásla tělem.
Páni, i když byl Adrian pořádná osina v zadku, moc dobře věděl jak na motorky. To by možná molo vysvětlovat, jak s ním mohl Eddie bydlet.
Na nevyslovené ´padáme odsud´ všichni tři vyjeli do slunečních paprsků. Adrian v čele a Eddie vzadu se psem. Ukázalo se, že Jimova motorka byla úplně dokonalá. Zvíře, bez nejmenšího vychování. Když projížděli kolem farem, začal se do toho dost rychle dostávat.
A stejně, nepotřebovali jste cítit vítr ve vlasech, abyste se cítili volní.
Adrian s nimi nakonec vyjel z Hudsonu a zamířil do města. Když se blížili k semaforům u parků kolem řeky, Jim se začal modlit za červenou - tohle zrychlení totiž bylo naprosto super.
Když zastavili na křižovatce mezi Dvanáctou a River street, zakřičel na Adriana: "Potřebuju benzín."
"A není tady někde Exxon?"
"Jo, o dva bloky dál."
Když se na semaforu objevila zelená, vzduch naplnil řev jejich motorů, který ještě sílil, když projeli pod nadjezdem na dálnici. Na benzínce přejeli k pumpě a Jim šlápnul na brzdy.
"Tak jak ti to brzdí?" zeptal se ho Adrian, zatímco se díval na blondýnku, která zrovna vystupovala z auta. Otevřela kapotu a když zhoupla boky, dlouhé vlasy jí sklouzly z ramen a odkryly tak tetování na jejích zádech.
Jim se musel usmát. Ten ukecanej bastard najednou vypadal rozrušeně. Až moc okatě dával najevo svůj úmysl zatáhnout jí do auta a zeptat se jí, jestli by si nechtěla pohrát s jeho šroubovákem, na což vzhledem ke způsobu, jakým se na něj přes rameno dívala, dostane jako odpověď jedno obrovské ano.
"Mám pocit, že ty moje sou na tom mnohem líp, než ty tvoje," zamumlal Jim, když dotankoval.
"Myslíš, že seš na tom rozumově líp než já?" Adrian na něj otočil hlavu. "To jako vážně? Protože já sem toho názoru, že to tys měl ve čtvrtek večer sex, ne já."
"A taky mám takový dojem, že tvoje společnost ti přišla celkem vhod."
Jim přešel k čerpadlu. "Jo, to se mi asi muselo nějak vykouřit z hlavy." Nasedl na motorku a nandal si helmu. "Takže se chcete vrátit-"
"Omlouvám se."
Jim se zastavil uprostřed zapínání si popruhu od helmy pod bradou. Adrian stál před ním a tvář měl ponuře staženou. Očima přejížděl po obloze nad čerpací stanicí. Byl smrtelně vážný. Jim se zamračil. "Za co?"
"Za to, že sem ti jí v tom klubu ukázal. Myslel jsem si, že je to celé jenom hra, ale to není. Neměl jsem tě k tomu vyhecovat. Nebylo to správné."
Adrian vypadal stejně ztrápeně, jako kdyby to byl normální chlap, což bylo celkem překvapení. Ale možná byl pod tou tvrdou slupkou měkký jako marshmallow.
Jim před něj natáhl ruku. "To je v pohodě. My sme v pohodě."
Adrian mu s ní potřásl. "Budu se snažit nebýt aspoň většinou takový idiot."
"Na nás to nemusíš hrát."
Adrian se usmál. "Fajn, možná to budu střídat s tím, že budu občas jenom pěknej blbec."
"Tak tohle bys zvládnout mohl." Jim nastartoval a nechal do velkých hladových pístů vniknout trochu plynu. "Tak jedeme, pánové?"
"Jasně," řekl Adrian a skočil na svojí motorku. "Tentokrát jedeš první ty."
"Pes je v pohodě, Eddie?" zeptal se, zatímco upřel svůj pohled na zvíře, které se tímhle malým dobrodružstvím zdálo úplně nadšené.
"Jsme klidní jako skála."
Když je Jim vedl nazpátek, vzhlédl k slunci a jasně bílým mrakům, které byly nad šedou silnicí. Nalevo byla řeka, která kopírovala tvar silnice a na břehu vedla pěší cesta. Místy se tam objevovaly i stromy, které vypadaly jako tužky zapíchnuté do země a do asfaltu. Vítr se proháněl po květinových lůžkách, kde už pomalu klíčily tulipány a narcisy.
U silnice byla restaurace Riverside River. Bylo to tam jak vystřižené ze starých let, ale bylo to jedno z míst, které Jima lákalo a co měl v úmyslu vyzkoušet. Jenom pro slovo palačinky by zrovna v tu chvíli umřel - trošku pustil nohu z plynu. Na parkovišti stálo BMW M6, které sakra vypadalo přesně jako Vinovo. Hned vedle něj stála zelená Toyota Camry.
A mezi auty trčel pár nohou, jako kdyby tam ležel nějaký člověk.
Vydal ze sebe něco jako Ou. Ubral plyn.
Hlavně kvůli tomu, že Jim neměl žádné pochyby o tom, komu patří pár lesklých mokasín.
Zatočil na parkoviště a všimnul si mladé ženy, která byla přikrčená u těla ... jo, byl to Vin diPietro, který ležel břichem otočený k nebi. Ten chlapík se nehýbal a tvář měl jako z vosku. Navíc mu jí zdobilo množství modřin.
"Co se stalo?" Jim opřel motorku a seskočil z ní.
Žena z klubu se na něj podívala. "Najednou prostě omdlel. Jako včera večer."
"Kurva." Jim se k němu přikrčil přesně ve chvíli, kdy se objevili Adrian a Eddie. Než slezli ze svých motorek, mávnul k nim rukou, aby zůstali na místě. Napadlo ho, že čím míň lidí bude svědky téhle situace, tím líp.
"Jak dlouho už je mimo?" zeptal se ženy.
"Asi pět minut nebo - Ach, pane Bože ...ahoj."
Naklonila se, když druhý chlapík pomalu otevřel oči. Nejdřív se podíval na Mariie Terese a potom na Jima.
"Vstávej - vstávej," mumlal Jim, zatímco sledoval, jak mu zornice reagují na světlo. Když všechno vypadalo v pořádku, trochu se mu ulevilo. "Co kdybych tě vzal k doktorovi?"
Vin zavrčel, když se snažil posadit. Marie Terese mu zatlačila do ramenou, aby se nehýbal. "Sem naprosto v pohodě," odsekl, "a nemám otřes mozku."
Jim se zamračil. Napadlo ho, že i takový paličatý idiot by se nechal ošetřit, když by odpadnul někde na veřejnosti, ale Vin nebyl překvapený - a ani vystrašený. Choval se spíš ... rezignovaně.
Tohle se mu už někdy muselo stát.
Když se začal Vin rozhlížet po okolí, Jim se podíval na Adriana a Eddieho a kývl hlavou k silnici, což pro ně byl jasný signál, aby se odtud zdekovali. Dvojice poslechla, nasedli na kola a před odjezdem mu zamávali.
"Kurva ..." řekl Vin a promnul si tvář. "Tak tohle nebylo vtipný."
"Jo, to je snad jasný." Jim se podíval na tmavovlasou ženu a přemýšlel, proč se vlastně sešli. Jestli se chtěl Vin dozvědět něco o těch mrtvých, setkání se s ní nebyl zrovna ten nejchytřejší nápad - i když to mělo být jenom na kafe.
"Nevím co se stalo," řekla. "Šli jsme na snídani-"
"Tys měla jenom kafe," zamumlal Vin, což naznačovalo, že jeho krátkodobá paměť fungovala tak, jak měla. Za předpokladu, že si nedala kromě kafe i francouzský toast.
Žena zvedla ruku, jako kdyby ho chtěla utišit, ale pak jí zase položila. "On jedl, mluvili jsme a pak jsme šli sem a-"
"Jsem v pohodě." Vin se zvedl ze země a přidržel se kapoty Camry. "Prostě je mi fajn."
Jim ho popadl za loket. "Tak, a teď jedeme k doktorovi."
"Do pekla s tebou." Vin mu vyškubl ruku. "Jedu domů."
Fajn...kurva. Jediný pohled na pevně zatnutou čelist Vina, a Jim věděl, že jeho jediná pomoc se bude vztahovat na to, že si zahraje na šoféra a doveze ho zpátky do Commodore. "Tak tě aspoň odvezu."
Vin otevřel ústa, aby se s ním hádal, ale žena mu položila ruku na rameno. "Co když se to stane znova, až budeš sedět za volantem?"
Když se jejich pohledy setkaly, slunce si našlo cestu přes mraky a teplé paprsky vystřelující z oblohy jim dopadalo na tváře.
Jim se zamračil a podíval se na nebe. Napůl očekával, že tam uvidí výjev jako z nějakého Michelangelova obrazu, s rukou Boží, která bude ukazovat na ně dva. Ale ne... jenom mraky, obloha a slunce ... a stádo kanadských kejhajících hus, které mířily na jih.
Jim se znova zaměřil na párek před sebou.
Co mu až bolestivě chybělo na večeři na způsobu, jakým se Vin díval na Devinu, tady bylo: upíral své oči na ženu před ním a Jim by klidně vsadil své levé varle na to, že kdyby se teď Vina zeptal na to jak je vysoká, jestli měla na nohách podpatky nebo jaký parfém měla, stoprocentně by se mu vrátila správná odpověď.
Jim se zamračil ještě víc ... co když se pletl? Co když Devina nebyla pro Vina ta pravá?
"Prosím, Vine," řekla žena. "Nech ho tě odvézt zpátky."
Jasně. Tímhle se může zabývat později. Pravě teď musel dostat Vina domů. "Dej mi klíče, kámo."
"Prosím," naléhala žena.
Vin udělal co po něm chtěla. Sáhl do kapsy pro klíčky od M6 které zacinkaly a dal je Jimovi do nastavené dlaně.
"Jak se dostaneš zpátky pro motorku?"
Jim si přejel rukou po zadní kapse džínsů, aby zjistil jestli má peníze na taxík - a zjistil, že jezdil stejně nezákonně jako Adrian. Žádná peněženka. Což znamenalo žádný řidičák a ani peníze. Sakra. Motorka neměla ani pojištění a ani nebyla zaregistrovaná. Zdálo se, že jeho výraz mluví za všechno, protože se Vin najednou zasmál. "Na tom Harleyi není žádná poznávačka. Což znamená, že nemáš ani licenci, co?"
"Nečekal jsem, že pojedu tak daleko. Ale neboj. Budu se poctivě řídit všemi dopravními předpisy."
"Má tvoje auto převodovku?" zeptala se Vina. Když přikývl, zavrtěla hlavou. "To je škoda. Já neumím řadit. Možná bych ale mohla jet za vámi" -kývla na Jima- "a pak tě vzít domů."
"To by bylo fajn."
"Zavoláš si pro tu motorku odvoz?" zeptala se žena. "Protože sednou na ní znovu je ilegální."
"Jo. Odvoz. Jeden bych měl."
Dobře, teď byl čas pro to se rychle rozloučit. Nepotřeboval publikum pro cestu domů.
Vin ukázal na svoje auto. "Když už máš moje klíčky, nechtěl by ses zdekovat do auta?"
Jim zvedl obočí. "Možná se teď chovám jako tvůj řidič, ale pořád na sobě nemám čepici ani uniformu. Takže jestli chcete trošku soukromí, stačí říct."
Jim se otočil k Marii Terese a kývnul na ní. "Sejdeme se před Commodore."
Kývla mu nazpátek. "Uvidíme se tam."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kája Kája | 22. prosince 2011 v 12:36 | Reagovat

Super moc moc dík :-D  :-D

2 ssendy ssendy | 22. prosince 2011 v 14:01 | Reagovat

Nádhera, moc děkuji :D

3 Veru Veru | 22. prosince 2011 v 14:15 | Reagovat

Konečně, super, skvělý, díky!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama