Covet - 20.kapitola 1/2

24. prosince 2011 v 1:44 | Marti

20.kapitola



Když Jim nasedl do zeleného Camry, naklonil se a natáhl ruku. "Jim Heron. Nejspíš nás nezbývá nic jiného, než se představit navzájem."

"Marie Terese."

Ženin úsměv byl malý, ale i tak zahřál. Když ale čekal na příjmení, napadlo ho, že mu ho asi nemá v úmyslu prozradit.

"Díky za to, že mě hodíš zpátky," řekl.

"To je v pohodě. Jak je na tom Vin?"

"Na chlapa, co si právě ustlal na parkovišti, vypadá celkem v pohodě." Jim se na ní podíval, zatímco si zapínal svůj pás. "Držíš se? Být vyslýchaná policajtama není zrovna rpocházka růžovou zahradou."

"Vin ti to už řekl? A víš o bezpečnostních kamerách a ..."

"Jo, řekl a díky."

"Není zač." Zapnula směrovku, zkontrolovala zrcátka a vyjela s SUV na silnici. "Můžu se tě na něco zeptat?"

"Do toho."

"Jak dlouho už spíš s jeho přítelkyní?"

Jim ztuhnul v ramenou a přimhouřil oči. "Cože?"

"Předevčírem večer jsem tě viděla s ní odcházet potom, co na tebe asi hodinu zírala. Včera večer si s ní odešel taky. Nic proti, ale já už viděla tohle dělat lidi tolikrát, že pochybuju, že na tom parkovišti došlo jenom na ruční práci."

Fajn, fajn, fajn ... byla chytrá. Marie Terese to vážně pálilo.

"Co si myslíš o Vinovi?" zeptal se.

"Nehodláš mi odpovědět? Nedivím se ti."

"Jaké je tvoje příjmení?" Vážně se usmál, když se mezi nimi rozprostřelo ticho. "Nehodláš mi odpovědět? Nedivím se ti."

Když se začervenala, se zaklením se trošku uvolnil. "Podívej, omlouvám se. Posledních pár dní bylo tvrdých." Přikývla. "A stejně mi do toho nic nebylo." Ale tím si nebyl moc jistý.

"Jen tak pro zajímavost, co si o něm myslíš ty?" Když Jim čekal, než jí odpoví, napadlo ho, kdy se z něj vlastně stal tenhle moderní promiskuitní Ann Landers? Za chvíli si začne dávat na obličej make-up a žehlit si oblečení.

Nebo ... si prát oblečení.

Nebo všechno dohromady.

"No, takže," řekl, i když mu ona na otázku neodpověděla, "Neznám ho moc dobře, ale Vin je dobrý chlap."

Podívala se na něj. "A jak dlouho ho znáš?"

"Pracuju pro něj. On plánuje konstrukce a já zas držím v ruce kladivo. Přímo nebeská kombinace." Jim si vzpomněl na určité čtyři chlapíky a protočil oči. "Doslova."

Když dojeli k semaforu, řekla: "Já ho ale nehledala. Nikoho jsem nehledala."

Jim vzhlédl k obloze nad mrakodrapy. "Nemusíš hledat, abys našla něco, co potřebuješ."

"Stejně s ním nebudu, takže ... ehm. To je všechno."

Super. Jeden krok dopředu. Dva dozadu. Vin vypadal, že je v tom až po uši, Marie Terese se tvářila, že nemá zájem - a to i přes fakt, že jí ten chlap jasně přitahoval a záleželo jí na něm natolik, aby jí nebylo ukradené, jestli se dostane bezpečně domů.

Zatímco jeli dál, minuli páreček. Šli vedle sebe ruku v ruce. Nebyli to zrovna mladí milenci. Byli spíš staří. Hodně staří.

Ale jenom tělem, ne srdcem.

"Byla jsi někdy zamilovaná, Marie Terese?" zeptal se jí tiše Jim.

"Pěkně blbá otázka pro prostitutku."

"O tom nemluvím. Mluvím o lásce. Jenom mě zajímá, jestli si už někdy byla zamilovaná."

Dotkl se skla. Starší žena si jeho gesta všimla a myslela si, že jí zamával. Když zvedla volnou ruku, napadlo ho, jestli na ní náhodou vážně nezamával. Trošku se na ní usmál a ona mu úsměv vrátila. Pak si šel každý znovu svou cestou.

"Proč je to tak důležité?" zeptala se Marie Terese.

Vzpomněl si na Vina v tom studeném, ale krásném bytě, kde byl obklopený hezkými, neživými předměty.

A pak si vzpomněl na Vina, jak se díval ve slunečním světle na Marii Terese. V tu chvíli byla duše toho chlapa naprosto spokojená. Úplně ho to změnilo. Najednou vážně žil. "Je to důležité, protože si začínám myslet," zamumlal Jim, "že láska zmůže úplně všechno."

"Taky jsem tomu kdysi věřila," řekla Marie Terese chraptivě. "Ale pak jsem si vzala muže, kterého jsem milovala a celá moje fantazie najednou vzala za své."

"Možná to nebyla láska."

Její pobavené uchechtnutí mu řeklo, že na to jde správně.

"Jo, možná." Vjeli na parkoviště u restaurace a zamířili k jeho Harleyovi. "Ještě jednou děkuju za svezení," řekl.

"Ráda jsem pomohla."

Vystoupil z auta, zavřel dveře a sledoval, jak vycouvala. Když vyjížděla na silnici, zapamatoval si její poznávací značku.

Když si byl jistý, že byla pryč, nasadil si helmu, nastartoval motorku a vyrazil. Vzhledem k seznamu jeho trestných činů, nezaregistrovaný Harley nebyl nic extra.

Díky studeného větru, který se mu opíral do hrudi a paží ztuhlých stresem, měl najednou mysl úplně čistou - a z toho, co najednou pochopil, mu bylo zle. Bylo jasné, co musel udělat dál. I když to nenáviděl, někdy to prostě musel překousnout: byla tu žena, kterou musel udržet naživu, Vinova vize o střelbě a dva kluci, co byli mrtví. Měl v tom pěknej zmatek. To co potřeboval, byly informace. A byl tu jediný způsob, jak se k nim dostat.

Nesnášel, když s ním někdo vyjebával, ale musel prostě udělat to, co bylo potřeba ... a klidně by se vsadil, že Marie Terese oplývala informacemi, které potřeboval.

Když vjel na štěrkovou cestu ke svému bytu, zpod kamiónu k němu začal radostně kulhat Psík. Vrtěl ocasem, zatímco ho doprovázel až do garáže. Potom, co si Jim sundal helmu, naklonil se k němu, aby se s ním přivítal, načež začal ocáskem vrtět ještě rychleji. Byl vlastně malý zázrak, že se ten malej klučina ještě udržel na nohách.

Bylo zvláštní mít někoho, kdo ho přivítá, když dorazí domů.

Jim zvednul psa, dal si ho pod paži a šel po schodech nahoru, aby mohl odemknout dveře. Uvnitř se mazlil se psem, zatímco se rozhlížel, aby zjistil, že jeho mobil leží pořád na posteli.

Posadil se na matraci a ucítil, jak se mu malé teplé tělo Psíka usadilo na klíně. Jim dlouho přemýšlel, než vytočil obávané číslo. Bylo to pro něj jako krok zpět a z toho vědomí mu bylo zle. Což bylo docela zajímavé.

Kriste, vážně se snaží všechno tímhle začít znovu? Rozhlédl se kolem sebe a uviděl to, co viděl Vin: dvě hromady oblečení, manželská postel, na které by mohl pohodlně spát tak maximálně dvanáctiletý kluk, nábytek, který držel pohromadě jenom silou vůle a jediné světlo na stropě, které mělo přes sebe prasklinu.

Nebylo to zrovna to nejlepší do začátku, ale s ohledem na to kde všude byl a co všechno dělal, bylo to lepší, než spát v parku na lavičce.

Zatímco hypnotizoval pohledem telefon, přemýšlel nad následky toho, co by se mohlo stát, až se v telefonu ozve ten tak známý hlas.

Jim namačkal na klávesnici jedenáct číslic a zmáčknul tlačítko volat.

Když už neslyšel vyzváněcí tón a neozvala se hlasová schránka, řekl jenom jediné slovo: "Zachariáš."

Odpovědí mu byl úsečný smích od muže, kterému už život nepřinášel moc překvapení. "Faj, fajn, fajn ... nikdy jsem si nemyslel, že tohle jméno ještě někdy uslyším."

"Potřebuju nějaké informace."

"To je mi jasné."

Jim tvrdě sevřel telefon. "Jde jenom o vyhledání jedné spz. A o identifikaci majitelky. Zvládnul bys to i ve spánku ty kuse hovna."

"Jo, tohle je přesně způsob jakým mě přesvědčíš, abych pro tebe něco udělal. Vážně pěkné. Tys byl vždycky diplomat."

"Vyser si. Dlužíš mi."

"Vážně?"

"Jo."

Nastalo dlouhé ticho a Jim moc dobře věděl, že jim nemohl jejich hovor spadnout: díky druhům satelitů, které vláda používá pro lidi, jako byl jeho bývalý šéf, by chytil signál klidně i ve středu země. Znovu se ozval líný smích. "Promiň, starej brachu. Každý má určitý druh možností a práv, ale tys o ty své už přišel. Už nikdy mi nevolej."

Telefon oněměl.

Jim se na něj chvíli díval a pak ho hodil zpátky na postel.

"Mám takovej dojem, že je tohle slepá ulička, Psíku."

Kriste, co když byla Marie Terese nějaká podvodnice a Jima jenom balamutila?

Natáhnul se na zmačkanou deku a přitáhnul si psa k hrudi, aby dosáhl k malému stolku na ovladač k televizi. Pohladil Psíkovo hrubou srst a palcem zmáčknul tlačítko ZAPNOUT.

Celkem by se mi hodila nějaká pomoc, napadlo ho. Jakým způsobem bych měl do tohohle všeho zapadat já?

Zmáčknul tlačítko dolů a obrazovka začala šumět, dokud se na ní neobjevil čistý obraz. Žena v dlouhých červených šatech byla vedená nějakým chlápkem v obleku do limuzíny velké jako letadlo. Nepoznal ten film, ale vzhledem k tomu, že posledních dvacet let svého života strávil tvrdým vojenským výcvikem, neměl moc času dívat se na nějakou zatracenou televizi.

Když se podíval na obsah filmu, musel se usmát. Pretty Woman byl zřejmě film o prostitutce, do které se zamiloval jeden business man. Podíval se do stropu. "Nejspíš jsem to poprvé špatně pochopil, kluci."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ssendy ssendy | 24. prosince 2011 v 9:57 | Reagovat

Moc děkuji za skvělý překlad. Přeji krásné vánoce :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama