Covet - 21.kapitola 1/2

27. prosince 2011 v 0:09 | Marti

kapitola 21


Problém byl v tom, že on neměl nejmenší důvod a nejmenší právo pro to, cítit se jako zpráskanej pes. Zatímco se Vin díval na Marii Terese, všimnul si, že se jí nahrnula červeň do tváří, a že neměla na rtech žádnou rtěnku. Neměl by cítit to, co cítil. Vzpomněl si na chlapa, který vycházel z koupelny s úsměvem na tváři a s vypnutou hrudí, jako kdyby se právě cítil jak chlap - uprostřed Vinovi hrudi by se přece nemělo dít nic zvláštního.

Tohle nebyla jeho žena. Tohle nebyla jeho starost.

"Musím jít," řekl, odrazil se ode zdi a odvrátil se od ní.

Přejel pohledem po davu a zamířil k zadní části klubu do chodby, kde byly dveře ven, jak se dozvěděl noc předtím.

Celou cestu ho pronásledoval opilecký hlas jeho otce: nikdy nesmíš věřit ženám. Každá je kurva. Dej jim šanci a oni s tebou vyjebou - a ne v tom dobrém slova smyslu.

Marie Terese ho dohnala asi v třetině cesty k východu. Její boty na podpatkách klapaly na dlaždicích. Chytila ho za paži, aby ho zastavila. "Vine, proč-"

"Se takhle chováš?" Sakra, nemohl se na ní ani podívat. Prostě to nemohl udělat. "Víš, nemám ti na to co říct."

Zdála se v rozpacích. "Ne, jenom jsem se chtěla zeptat ... proč jsi přišel? Stalo se něco?"

Bože, jak měl s tímhle začít. "Všechno je v pohodě a super. Vlastně je všechno kurevsky perfektní."

Když se dal znovu do pohybu, uslyšela jak hlasitě a jasně řekla: "Nebyla jsem s ním. S tím klukem tam. Nebyla jsem s ním."

Vin se na ní podíval přes rameno. Vrátil se zpátky k ní. "Jo, jasně. Ty seš s chlapama, protože je to tvoje práce - nebo si myslíš, že jsem zapomněl, co dělají prostitutky za peníze?"

Zatímco sledoval jak bledne, cítil se jako ten největší hajzl. Ale dřív, než to mohl vzít zpátky, přerušila ticho mezi nimi.

Zvedla bradu a řekla: "Je to pravda. A ať už mi věříš nebo ne, je to tvůj problém. Ne můj. Teď, jestli mě omluvíš, jdu se převléknout."

Když zvedla ruku, aby si odhrnula vlasy za rameno, všimnul si, že svírala něco zmuchlané v pěsti ... zmuchlanou papírovou utěrku s červenými šmouhami.

"Počkej," přerušil jí a podíval se jí na ruku. "Ty sis utřela rtěnku?"

"Samozřejmě, že - počkat, myslel sis, že mi jí slíbal ze rtů ten chlap?" Otočila se a vešla do dveří šatny. "Sbohem Vine."

Teď byla řada na něm, aby vybalil svojí novinku: "Odpoledne jsem se rozešel s Devinou. Moje přítelkyně je teď moje ex. To je to, co jsem ti přišel říct."

Marie Terese se zastavila, ale nepodívala se na něj. "Proč jsi to udělal?"

Díval se na její záda, kam jí spadaly tmavé vlasy, které jí sahaly až pod ramena. "Protože když jsem se na tebe díval přes ten stůl v jídelně, nikdo jiný neexistoval. A i když se mezi námi nic nestalo, naše setkání mi stačilo k tomu, abych si uvědomil, o co přicházím."

Podívala se na něj přes rameno. Modré oči měla rozšířené úžasem.

"Je to pravda," řekl. "Upřímná pravda. A to je důvod, proč jsem byl tak rozrušený, když jsi vyšla z té koupelny. Neříkám, že jsi moje ... jenom bych si to hrozně přál."

I přes pochmurnou, depresivní hudbu, která naplňovala vzduch mezi nimi, snažil se svými slovy dát dohromady kouzelné spojení slov, které by jí doradily od toho, od něj utéct.

Nenásledovat slova jeho otce bylo možná to nejlepší, co mohl na začátek udělat.

Otočila a on cítil sílu jejího pohledu. "Půjde se převléknout a řeknu Trezovi, že končím. Počkáš na mě?"

Co ... slyšel správně? "Ty končíš?"

Zvedla papírovou utěrku. "Už chvíli vím, že tohle prostě dělat nedokážu ... jenom jsem až do dnešní noci nevěděla, že už je konec. A to už vážně je."

Vin udělal krok dopředu a opatrně jí objal, aby se od něj mohla odtáhnout, když by o to nestála. Neudělala to. Když se jejich těla setkala, zhluboka se nadechla ... a objala ho nazpátek.

"Ano ... ano, počkám na tebe," zašeptal. "I kdyby to mělo trvat hodiny."

Jako kdyby přesně věděl, kdy se má objevit, Trez vyšel ze své kanceláře na druhém konci chodby a zamířil k nim.

Natáhl k Vinovi ruku. "Takže jí bereš odsud?"

Vin pozvedl obočí, když si potřásaly dlaněmi. "Když mi to dovolíš."

Trez se podíval na Marii Terese. Jeho oči byly neuvěřitelně laskavé.

"Měl bys ho nechat." Marie Terese nabrala podobnou červenou barvu, jako byla na Valentýnských přáních. "Já ... ach ... poslouchej, Trezi, já už nikdy nepřijdu."

"Já vím. Budeš mi chybět, ale jsem rád." Vztáhnul k nim své velké ruce a oba je objal. "Řeknu to zbytku holek, ale prosím, neměl pocit, že s námi musíš být v neustálém kontaktu. Někde je prostě úplně oddělení od všeho to nejlepší. Jenom nezapomeň, že kdybys něco potřebovala, peníze, bydlení, rameno, o které by ses mohla opřít - vždycky tu budu pro tebe."

Fajn, tenhle chlap se Vinovi líbil. Hodně. "Díky." Podívala se na Vina. "Nezdržím se dlouho."

Potom, co vešla do šatny, Vin ztišil hlas, i když to bylo nejspíš zbytečné, protože nikdo v hale kromě nich dvou nebyl. "Poslouchej, řekla mi o tom, jak stručný si byl, když vás vyslýchala policie. Vážím si toho, ale kdyby to mělo stát jí nebo tebe cokoliv, vykašli se na to, jo?"

Chlapík se pousmál. Jeho sebevědomí bylo skoro hmatatelné. "Policie se nemusíš bát. Ty se jenom starej o svojí ženu a všechno bude fajn."

"Ona vlastně není moje žena." Ale kdyby dostal aspoň poloviční šanci ...

"Můžu ti dát jednu radu?"

"Jasně."

Když k němu přistoupil blíž, bylo pro Vina neobvyklé, že mu najednou hleděl přímo do očí. Díky tomu mu došlo, jak vysoký vlastně byl, ale Trez s tím nejspíš neměl žádný problém.

"Pozorně mě poslouchej," řekl mu muž naproti němu. "Přijde čas, nejspíš dřív, než později, kdy jí prostě budeš muset věřit. Věřit tomu, že ty víš nejlíp kdo je. Že není někdo, koho by ses měl bát. Musela něco udělat, aby skončila tady. Možná ti jednou řekne proč. Tenhle druh sraček ale nejde prostě jen tak nechat za sebou. Nemůžeš ho na moc dlouho dostat z mysli ... nikdy to nepůjde. Není jako ostatní holky tady. Kdyby se jí nějak nepokazil život, nikdy by neskončila tady, chápeš?"

Vin věděl, co tím chtěl říct - ale i tak přemýšlel, kolik toho majitel klubu vlastně dělal. Vzhledem k tomu, jak se díval na Vina ... věděl všechno. "Jo, chápu."

"To je dobře. Protože jestli na tu holku něco hraješ" -přesunul svá ústa až k Vinovu uchu- "stáhnu tě z kůže."

Trez se narovnal a věnoval mu jeden ze svých úsměvů. Vin se ale nenechal oklamat vidinou nasekání do hamburgerů nebo do omáčky BBQ.

"Víš," zamumlal Vin, "seš vážně velký muž."

Trez se trošku uklonil. "Mám na tebe stejný názor."

Když Marie Terese o deset minut později vyšla ven, na tváři neměla ani stopy po make-upu. Na sobě měla džínsy a bundu s kapucí. Po její kabelce nebyly ani stopy.

"Vyhodila jsem svoje věci," řekla Trezovi.

"Dobře."

Všichni se vydali k východu. Když došli ke dveřím, znovu objala svého šéfa. "Trezi, co se týče té policie-"

"Jestli se tady objeví a budou se po tobě shánět, dám ti vědět. Ale nechci, aby sis kvůli tomu dělala starosti, jo?"

Usmála se na něj. "O všechno se postaráš, viď?"

Přes jeho tvář přešel temný stín. "Skoro o všechno. Teď už vy dva běžte. A neberte to zle, ale doufám, že už se nikdy neuvidíme."

"Sbohem, Trezi," zašeptala Marie Terese.

Natáhl ruce a jemně jí přejel po tváři. "Sbohem, Marie Terese." Když majitel otevřel zadní dveře, Vin jí dal paži kolem pasu a vedl jí do nočního vzduchu.

"Můžeme někam jít a promluvit si?" zeptal se jí, když tiše kráčeli po parkovišti.

"Na večeři?"

"Prostě jsem myslel ... někam jinam. Vlastně je jedno místo, kam bych tě rád vzal."

"Dobře. Mám jet za tebou?"

"A co kdybych nás odvezl oba?"

Když se podívala zpátky ke klubu, zavrtěl hlavou. "Vlastně, jeď za mnou, prosím.Budeš se cítit jistěji ve svém vlastním autě."

Chvíli bylo ticho, jako kdyby testovala vlastní pocity. Pak jen pokrčila rameny. "To není nutné." Podívala se na něj. "Vážně si nemyslím, že máš v plánu mi ublížit."

"Tak na to můžeš vsadit život."

Vin ji doprovodil k M6. Otevřel jí dveře spolujezdce a až potom si sedl za volant. "Jedeme do Wood."

"Kam?"

"To je část města, kde každá ulice končí koncovkou wood. Oakwood, Greenwood, Pinewood." Nastartoval. "Je to jako, kdyby lingvistům došli nápady na jména a ty už se jenom ptáš, proč tam není i ulice Woodwood."

Zasmála se. "Už jsem tady přes rok a půl. Nejspíš bych měla vědět, kde to je."

"Není to daleko. Jenom tak deset minut."

Pět bloků od klubu zahnul na Northway a vydal se na východ. Mířil na severní předměstí Caldie. Když míjeli ulici po ulici různé poštovní adresy, domy byly malé a když se vydal dál, byly ještě menší.

Z těchhle míst měl hodně vzpomínek. Ale ne nějaké kouzelné ze šťastného rodinného prostředí. Spíš šlo o to, jak se plížil ven z domu pryč od jeho rodičů, scházení se s jeho přáteli za účelem pití, kouření a bitek. Cokoliv bylo lepší, než být u něj doma. Bože, jak se modlil, aby odešli. Nebo aby mohl odejít on. A taky se mu jeho přání splnilo.

"Už tam budeme," řekl, i když Marie Terese vypadala vedle něj naprosto spokojeně. Byla uvolněná. Hlavu měla opřenou o opěradlo a dívala se ven z okýnka.

"Mám takový pocit, že i kdybys řídil celé hodiny," zamumlala, "stejně bych byla štěstím bez sebe, když bych tady mohla jen tak sedět a dívat na okolní ubíhající krajinu."

Natáhl se, aby jí vzal za ruku a jemně jí stisknul. "Kdys měla naposled dovolenou?"

"Nikdy."

"Ach. Vím jaké to je."

Když se ocitli na 116 Crestwood Avenue, vjel na příjezdovoucestu k malému dvoupokojovému domu s betonovou cestou.

Místo kde vyrůstal nikdy nevypadalo tak dobře, keře byly skvěle střižené, velký dub na sobě neměl žádné suché větve a tráva na zemi byla sekaná každý týden. Taky před dvěma lety vyměnil střechu a nechal opravit příjezdovou cestu. Byl to ten nejlepší dům v ulici, možná i v celé oblasti Wood.

"Co je to?" zeptala se.

Najednou byl v rozpacích, ale pak mu to došlo. Devina tady nikdy nebyla. Nikdo kdo s ním pracoval nevěděl o tomhle místě. Od chvíle kdy začal dělat to, co dělal, ukazoval lidem jenom to, na co byl hrdý.

Otevřel dveře. "Tohle ... je místo, kde jsem vyrůstal."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ssendy ssendy | 27. prosince 2011 v 8:16 | Reagovat

Děkuji za překlad :-)

2 Catrina Catrina | 27. prosince 2011 v 11:31 | Reagovat

Děkuju za překlad. Těším se na pokračování.

3 Marcia Marcia | 27. prosince 2011 v 12:15 | Reagovat

Moc děkuju za překlad

4 Ana Ana | 27. prosince 2011 v 13:58 | Reagovat

Moc pekné, ďakujem.

5 Veru Veru | 27. prosince 2011 v 20:05 | Reagovat

Skvělý, děkuji za překlad :-)

6 Janicza Janicza | 27. prosince 2011 v 20:40 | Reagovat

úžasné! je to doufám na dobré cestě! :) díky moc!!!!

7 Cava Cava | 29. prosince 2011 v 13:17 | Reagovat

diky moc za vsechny preklady pres vanoce!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama