Perfect Chemistry - 34.kapitolka

31. prosince 2011 v 19:08 | Agáta |  Perfect Chemistry
kapitola 34


Brittany vyletěla ze školy hned po Burro Face. Než jsem odešel, zahlédl jsem ji ve velmi intimním rozhovoru v zadní části. Vybrala si jeho místo mě, opravdu mě to nepřekvapilo. Když se mě v chemii zeptala, co by mohla dělat, měl jsem jí říct, že je mi to u prdele. Byl bych šťastnej a ne nasranej, Es un carbon de mierda!

On si jí nezaslouží - což pohodě, tak nejsem jediný.

Po škole jsem se potloukal ve skladu, jestli bych nemohl získat nějaké informace o mém otci. Bylo by to k ničemu, ačkoli. Lidi, kteří věřili mému otci, mi tehdy neměli moc co říct, mimo toho, že často mluvil o svých synech. Veškeré mluvení přestalo ve chvíli, kdy Satin Hood zasypal střelbou sklad, čímž naznačil, že se nevzdá, dokud se nepomstí. Vážně jsem nevěděl, jestli se mám bát nebo být rád, že je sklad hodně v ústraní za starou železnicí. Nikdo nevěděl, že jsem tam, ani policie. Zvlášť ne policie.

Jsem odolný vůči Ta! Ta! Ta! střelbě. Ve skladu, v parku. Očekávám to. Některé ulice jsem bezpečnější než ty ostatní, ale tady - ve skladu - soupeři vědí, že je to posvátné území a odplatu očekávají.

Taková je tradice - Zneuctíš naše místo, zneuctíme tvoje. Nikdo zatím nebyl zraněn, takže to není odveta za zabití. Ale to se může změnit. Čekají na její příchod. A my je nechceme zklamat.

Na mojí straně města je to kruh života závislý na násilí.

Když jsem se vracel delší cestou domů, bylo mi jasné, že chci vidět Brittanin dům. Nemohl jsem si pomoct. A jakmile jsem zajel dál, tak mě zastavilo policejní auto a z něj vystoupili dva týpci v uniformě.

Místo toho, aby mě informovali, proč mě zastavili, okamžitě se sháněli po mých dokladech.

Podal jsem mu je. "Proč jste mě zastavili?"

Týpek s mými doklady mi řekl: "Ptát se můžete až se zeptáme my. Máte u sebe nějaké drogy, Alejandro?"

"Ne, pane."

"Zbraně?" zeptal se druhý.

Chvilka zaváhání než jsem mu odpověděl. "Ano."

Jeden policajt vytáhl bouchačku z pouzdra. Druhý mi přidržel ruce a zařval, abych si lehl na zem a zavolal posily. Kurva. Zabásnutej, paráda.

"Jaký druh zbraně? Buďte konkrétní."

Nebylo kam uniknout. "Glock devět milimetrů." Naštěstí jsem dal Berettu Wilovi, jinak bych měl dvojnásobnej průser.

Moje odpověď týpka znervózněla a prst se mu zachvěl na spoušti. "Kde?"

"Na noze."

"Nehýbat. Odzbrojím vás. Zůstaňte v klidu a nic se vám nestane."

Potom, co mi vzali zbraň, druhý policajt s gumovými rukavicemi a autoritativním hlasem, na který by byla hrdá i paní P., řekl: "Máte něco dalšího, Alejandro?"

"Ne, pane," řekl jsem.

Klekl mi na záda a spoutal mě. "Vstaň," poručil, pomohl mi vstát a pak mě přimáčkl na kapotu auta. Cítil jsem se jako týpek se staženejma kalhotama. Doprdele, tak jako tak sem věděl, že to přijde, ale nebyl sem na to připravený. Ukázal mi mojí zbraň. "Můžete předpokládat, že je to důvod, proč jsme vás zatkli."

"Alejandro Fuentesi, máte právo nevypovídat," přednesl mi jeden z policajtů. "Cokoliv řeknete může být použito proti vám u soudu…"

Cela smrděla po moči a cigaretách. Nebo možná ti týpci, kteří tam byli tak smrděli. Nemohl jsem se dočkat až z toho pekla vypadnu.

Komu zavolám, aby mě odsud dostal? Paco je bez peněz. Enrique dal všechny prachy za auto. Matka mě zabije, když zjistí, že mě zatkli. Snažil jsem se přemýšlet opřený o mříže, ale bylo to nemožné na tak smradlavým místě.

Policajti říkají cely, ale je to jen jejich výraz pro klece. Díky Dios, můj první pobyt zde. A kurva doufám, že taky poslední; Lojuro!

Znepokojující bylo uvědomit si, že vím, že bych svůj život vyměnil za bratry. Proč by je mělo zajímat, jestli jsem zavřený po zbytek života? Protože někde hluboko tenhle život nechci. Chci, aby byla matka pyšná na to, že jsem i jiný než jen člen gangu. Chci mít budoucnost, na kterou bych byl hrdý. A zoufale jsem chtěl, aby si Brittany myslela, že jsem dobrej kluk.

Bouchnul jsem hlavou o mříž, ale moje myšlenky jen tak neskončili.

"Viděl jsem tě na Fairfield Hight. Taky tam jdu," řekl mi malý běloch asi v mým věku. Debílek měl korálkově červenou košili a bílé šortky, takže vypadal, jako by byl na golfu s partičkou důchodců.

Bělásek se snažil vypadat hustě, ale v tý košili… spíš chlap, kterýho 'hustý' je jeho nejmenší průser.

Udělal by líp, kdyby měl na čele vytetováno 'další bohatý děcko ze severní strany'.

"Za co tě zabásli?," zeptal se bělásek, jako by to byla obyčejná fráze.

"Přechovávání zbraně."

"Nůž nebo bouchačka?"

Střelil jsem po něm pohledem. "Co je ti kurva do toho?"

"Chtěl sem jen pokecat," řekl bělásek.

Jestli jsou všichni běloši jako tenhle - asi se rádi poslouchaj jak mluví. "Za co si tady ty?"

"Otec zavolal benga, že sem mu ukrad auto," špitl.

Vyvalil jsem oči. "Tvůj papínek tě nechal zavřít do týhle pekelný díry? Naschvál?"

"Chtěl mi udělit lekci."

"Jo," utrousil se, "ponaučení zní - tvůj papínek je kretén." Spíš by ho jeho otec měl učit, jak se líp oblíknout.

"Máma mi zaplatí kauci."

"Vážně?"

Bělásek se napřímil. "Ona je právník. Otec to dělá schválně. Znova a znova. Myslím, že chce nasrat mámu a získat její pozornost. Sou rozvedený."

Zavrtěl jsem hlavou - běloši.

"Vážně," řekl bělásek.

"Jasný."

"Fuentesi, můžete si zavolat," štěkl na mě policajt z druhé strany mříží.

Mierda, do hajzlu se všema bělochama, ještě sem se nerozhodl komu zavolám.

Je to jako dostat F z chemie. Je jen jedna osoba s prostředky, která mě z toho dostane - Hector. Kápo klanu.

Nikdy jsem Hectorovi nevolal kvůli laskavosti. Protože nikdo nemohl vědět, kdy Hector zavolá o jeho laskavost. A když dlužíš Hactorovi, dlužíš mu víc než jen prachy.

Někdy se prostě v životě objeví nechtěné chvíle.

O tři hodiny později, po přednášce soudce , dokud mi skoro netekla krev z uší, mě konečně pustili na kauci. Hector mě vyzvedl u soudu. Je to mocný muž, s vlasy tmavšími než jsou ty moje a pohled na něj prozradí, že se s ničím sesere.

Respektoval jsem ho, to on mě zavedl do Krve Latino. Vyrůstal ve stejném městě jako můj otec, znali se jako malý děcka. Hector dohlížel na mě a mou rodinu, když otec zemřel. Naučil mě fráze jako 'druhá generace' nebo nabobtnalá slovo jako 'dědictví'. Nikdy na to nezapomenu.

Hector mě poplácal po zádech cestou na parkoviště. "Měl si soudce Gerretta. Je to pěknej sráč. Máš štěstí, že kauce nebyla vyšší."

Kývl jsem, nic víc, prostě sem chtěl domů. Když jsme odjížděli od soudu, řekl jsem mu: "Vrátím ti to, Hectore."

"O to se nestarej, chlape," odpověděl. "Bráchové si pomáhaj. Abych řekl pravdu, překvapil si mě - tvoje první zatčení. Zůstal si čistej dýl než kdokoli z nás."

Díval jsem se z okna Hectorova auta, ulice byly tiché a tmavé jako Michiganské jezero.

"Ty seš chytrej kluk, až moc na to zůstat dole," řekl Hector.

Dokázal bych zabít pro někoho v klanu, abych se dostal víš? Prodávat drogy a zbraně je jen maličkost z nelegálních obchodů, který nahoře jedou. Líbí se mi, kde jsem - jedu na nebezpečné vlně bez toho aniž bych musel skákat do vody.

Měl bych být rád - Hector zvažuje, že mi dá větší zodpovědnost v klanu. Všechno kolem Brittany je jenom fantasy.

"Přemýšlej o tom," řekl a pomalu jsme dojížděli k mému domu.

"To budu a dík, žes mě neodepsal, chlape."

"Vem si tohle," sáhl pod sedačku a vyndal kvér. "Tvou zabavili benga."

Zaváhal jsem, vzpomínka jak mě policajti šacujou, když sem měl u sebe zbraň. Dios mio, bylo to tak ponižující, když mi vzali mýho Glocka. Ale odmítnout Hectorovu zbraň by se považovalo za urážku a to bych nemohl. Vzal jsem bouchačku a zasunul ji za džíny.

"Slyšel jsem, že ses vyptával na tátu. Moje rada - nech to plavat, Alexi."

"Nemůžu a ty to víš."

"Fajn, tak pokud něco zjistíš, dej mi vědět. Budu ti krejt záda."

"Vím, díky, chlape."

Dům byl tichý. Šel jsem do svého pokoje, kde už bratři spali. Otevřel jsem zásuvku stolu a schoval tam kvér do dvojítého dna - kde ji nikdo nemohl najít. Tenhle trik mě naučil Paco. Lehl jsem si na postel, zakryl si oči předloktím a vážně doufal, že dneska v noci usnu.

Před očima mi běhali záblesky ze včerejška. Obrázek Brittany: její rty na mých, její andělská vůně smíchaná s tou mojí, to byl jediný obrázek, který mi setrvával v mysli.

Jak jsem usínal, byl obraz její andělské tváře to jediné, co mě dělilo od nočních můr vlastní minulosti…
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Bella Bella | Web | 31. prosince 2011 v 19:12 | Reagovat

Ahoj, mohla bych tě poprosit o hlas?
Ten hlas není pro mě, ale pro jednu dívku, která má
nemocnou sestřičku.
Když tu soutež vyhrajou, její dvouletá sestřička
dostane tu nejúžasnější oslavu.
Pokud máš dobré srdce, tak zde je odkaz, kde
hlasovat. V tom videu tam holčička je, tak se můžeš
i podívat.

http://minimaxsoutez.cz/videos/detail/29

předem děkuji za sebe a i za ostatní.
ještě chceme dodat, že se hlasuje tlačítkem "HLASUJ", které je na levé straně stránky. Tlačítko "to se mi líbí", které je pod videem, neslouží k hlasování.
jestli potřebuješ taky hlásntou, nebo mi vynadat za to, že sem píšu, tak sem:
pomahame-k-usmevu@seznam.cz

PS: omlouvám se, zda už ti toto někdo posílal, je nás víc a nevíme, kdo komu to posílá, tak se kdyžtak nezlob.

2 terushka terushka | E-mail | 31. prosince 2011 v 19:52 | Reagovat

Super kapitola! Díky za překlad! :-)

3 síma síma | 31. prosince 2011 v 20:36 | Reagovat

díky moc za překlad...ste fakt uplně senzační!! :-)

4 oli oli | 8. listopadu 2013 v 23:14 | Reagovat

Keď ho zabasli tak sa mi zastavilo srdce....úplná krása to je baby. Ďakujem za to že to sem davate

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama