Covet - 25.kapitola

7. ledna 2012 v 22:49 | Marti

kapitola 25



Jim se v neděli probudil na boku. Psík se tulil k jeho hrudníku a někde slyšel ztlumenou televizi.

Na druhé straně místnosti byla televize s vypnutým zvukem, což bylo u něj standardní. Psík byl pro něj pěkný přírůstek: teplý, přátelksý a navíc voněl jako letní vzduch. Když se konečně dostal z ranní zmatenosti, všimnul si, že Psík snil. Tlapky mu škubaly a jeho čelist pracovala. Jednou za čas se ozvalo tlumené zavrčení.

Museli jste přemýšlet co se mu zdálo. Bylo jasné, že utíkal vzhledem k tomu, jak mu kmitaly nohy, ale doufal, že to bylo jenom proto, že někoho honil.

Jim natáhnul krk a zkontroloval co dávají v televizi.

Místní zprávy uváděla celkem pěkná, ale moc blonďatá moderátorka, která měla nejspíš na starosti víkendová rána. Zatímco se prokousávala jejími zprávami, nalevo nad její hlavou se objevovaly obrázky a nahrávky, které se každou chvíli měnily. Školní rada hlasovala. Problém díky výmolu. Nebezpečný program pro mladé.

A pak se objevil známý obrázek: Vinova tvář.

Jim vystřelil z postele, hmátnul po dálkovém ovládání a zapnul zvuk ... a nemohl uvěřit tomu, co slyšel. Vin byl zatčen za zbití své přítelkyně. V brzké době mu bude udělena kauce. Devina zůstala přes noc v nemocnici na pozorování.

"A další novinky," pokračovala moderátorka, "v noci došlo v centru města k dalšímu brutálnímu útoku. Robert Belthower, třicet šest let, byl nalezen po půlnoci v uličce nedaleko od místa, kde byly v pátek večer zastřeleni muži. Robert je nyní v nemocnici svatého Františka v kritickém stavu. Zatím nejsou žádní podezřelí z této trestné činnosti. Policejní šéf Sal Funuccio vydal prohlášení, ve kterém obyvatele vyzývá k opatrnosti ..."

Jim pohledal Psíka po zádech. Kurva ... Vin diPietro byl hodně věcí, ale že by týral ženy? Těžko uvěřit, vzhledem k tomu, jak tvrdě šel po těch dvou, kteří pronásledovali Marii Terese. A další člověk, kterého našli v uličce? I když to možná nemělo žádné spojení -

Jako na zavolanou, protože tahle další bouřka, by jistě rozpoutala tornádo, mu zazvonil telefon.

Jim ho vzal z nočního stolku, aniž by se podíval kdo to byl - malý trik, který se naučil díky tomu, že pracoval většinou ve tmě. Úžasné, jak dokáže tenhle zvuk změnit úplně celý úhel pohledu.

"Dobré ráno, sluníčko," řekl bez toho, aby se podíval, kdo to byl.

Hlas jeho starého šéfa byl asi tak veselý, jak se cítil. "Neexistuje."

Jim chytil telefon pevněji, i když to pro něj nebylo žádné překvapení. "Nenašel jsi vůbec nic?"

"To jsem neřekl. Ale tvoje Marie Terese je jenom identita, kterou si vymyslel nějakej chlapík v Las Vegas. Pokud vím, bylo vytvořeno před pěti lety a poprvé ho použila nějaká žena, která skončila ve Venezuele. Předminulý rok si koupila nové dokumenty a odcestovala na východ. Usadila se v Caldwellu, v New Yorku. Adresa je Jedna Osmdesát devět Fern Avenue. Mám i její telefon." Čísla jeho šéf zamumlala, ale jemu se zryly do paměti jako břitva. "Na jejích daních z příjmu se objevuje místo ZeroSum. Tam skončila minulý rok. Pár měsíců teď pracuje v Železné masce. V obou zaměstnáních je uvedená jako tanečnice. Na penězích z něj je závislá."

"Kdo je doopravdy?"

Chvíli bylo ticho. "No, není to ale zajímavá otázka?"

Uspokojení v jeho hlubokém hlase nebylo něco, co byste někdy chtěli slyšet: znamenalo to, že má vaše koule ve svěráku a někdo právě sadisticky sahá na kličku, aby začal utahovat sevření.

Jim zavřel oči. "Já už se nevrátím. Říkal jsem ti to, když jsem odcházel. Jsem z toho venku."

"No tak, Zachariáši, ty víš co a jak. Odkrouhávání lidí je jediný způsob, jak s námi můžeš vyjít. Jediný důvod, proč jsem ti dal tuhle malou dovolenou byl, protožes byl až příliš blízko okraji. Ale co si budeme povídat, zníš o moooc líp."

Jim bojoval s nutkáním praštit pěstí do zdi. "to ve svém ubohém, bohem zapomenutém životě nemůžeš udělat jednu věc, aniž bys očekával něco na oplátku? Zkus to. Možná se ti to zalíbí. Můžeš s tím začít hned teď."

"Mrzí mě to. Za všechno se musí platit."

"To z tebe tvůj otec úplně vymlátil veškerou morálku? Nebo už ses narodil jako kus hovna?"

"Mohl by ses ho na to zeptat, ale už je roky mrtvý. Chudák, dostal kulku. Ode mě. Je ho fakt škoda."

Jim se kousl do rtu a napjal každý sval v čelisti a na krku. "Prosím ... potřebuju to vědět. Prostě mi to řekni. Je to důležité."

Samozřejmě, že Matthias na tyhle kecy moc nedal.

"Laskavost, kterou jsem ti prý dlužil, už je splacená. Jestli chceš víc, musíš mi dát něco, čím by sis to zasloužil. Je to jenom na tobě. A než se zeptáš, úkol který mám na mysli, je přímo od tebe z ulice."

"Já už nezabíjím lidi."

"Hmm."

"Matthiasi, musím vědět, kdo je."

"Jsem si jistý tím, že musíš. A ty víš, kde mě máš hledat."

Položil a Jim chvíli vážně uvažoval nad tím, že mrskne s telefonem na druhou stranu místnosti. Jediná věc, která ho zastavila, byl pes, který zvedl svojí rozespalou hlavu a nějak se mu podařilo odčerpal napětí z Jimovi paže.

Položil telefon na přehoz.

Jeho mysl závodila. Zuřil, protože nevěděl, co by mě sakra sám se sebou dělat ... tak se jen natáhl ke zvířeti a pokusil se mu uhladit chlupy, které mu trčely mezi ušima. "Měl bys s tím něco dělat, chlape. Vypadáš jako Einstein, když se probudíš ... no vážně."

...

Oční kontakt znamenal ve vězení všechno. To se Vin naučil během odpykávání trestů jako mladistvého delikventa: Když se za mřížemi podíváš na nějakého chlapa, nahradí ti to Ahoj, jmenuju se ... a podle toho se tu dají chlapi dělit do pěti kategorií.

Zhulenci měli rozostřené zorničky, nejspíš proto, že nedokázaly ovládat svoje oční nervy o nic líp, než jejich potní žlázy, střeva nebo nervový systém. Byli vězeňský ekvivalent nehybné sochy. Nejčastěji si vybral místo a tam zůstal. Nejradši se drželi dál od konfliktů. Nevyvolávali je a snadno se stávali jejich cíli.

Nováčci, na druhou stranu, kteří byli obvykle na své první jízdě systémem trestního soudnictví, byli víc než jen trochu vyděšení. Oči měli jako pingpongové míčky a těkaly s nimi všude kolem. To způsobilo, že se stali ideálními kandidáty na zesměšňování a slovní šikanování. Na pěsti se ale nikdy nedostalo - protože oni byli ti, kdo jako první křičeli na stráže.

Zmrdi byli naopak hledači. Hledali slabost a byli vždycky připravení po ní skočit. Vybírali si slabší kusy a obtěžovali je. Ale nebyli nebezpeční. Provokovali, ale nebyli to horké hlavy - byli to většinou ty děti na pískovišti, které ničily hračky a pak to házely na ostatní.

Horké hlavy měli šílené oči a měli rádi boj. Stačila ta nejmenší provokace a oni byli připravení na bitku.

A konečně, tu byli sociopati. Ti vám nedali pokoj, dokud vás nezabili a nesnědli vaše játra. Ale taky to udělat nemuseli. Stejně na tom nezáleželo. Očima přejížděli po okolí a připomínali žraloky. Zdržovali se uprostřed místnosti, dokud neidentifikovali jejich oběť.

Když si Vin sednul mezi lidi z výše uvedené skupiny, necítil se součástí žádné z nich. Spadal spíš do kategorie, která tu nebyla až tak typická: držel se dál od všech ostatních a čekal to samé od nich. A jestli ho budou obtěžovat?

"Pěkný oblek."

Vin se opřel zády o betonovou zeď a upřel pohled na podlahu. Ani se nemusel rozhlédnout kolem aby věděl, že byl jediný z těch jedenácti mužů tady, který měl na saku klopy. Ach ano, jeden ze zmrdů se ho rozhodl otravovat.

Vin se úmyslně posunul kus dopředu a opřel se lokty o kolena. Dlaně sevřel do pěstí a pomalu otočil hlavu směrem k muži, který na něj mluvil.

Šlachovitý. Tetování na krku. Náušnice. Účes tak krátký, že viděl tvar jeho lebky. A když se na něj ten kretén usmál, jako kdyby byl nějaký kus žvance, který si hodlal pořádně vychutnat, blýskl na něj svým prasklým předním zubem.

Zřejmě si myslel, že je to nějaký nováček co má ocas mezi nohama. Vin na něj blýskl vlastním úsměvem a jeden po druhém si propraskal všechny klouby. "Líbí se ti moje oblečení?"

Jako odpověď na jeho otázku se pan Dokonalý stáhnul, když mu došlo, že to asi nebude tak velká sranda. Hnědýma očima rychle přejel po velikosti Vinovi pěsti a pak se vrátil k jeho pevnému pohledu.

"Ptal jsem se," řekl Vin nahlas a pomalu, "jestli se ti líbí moje oblečení, ty jeden kreténe."

Zatímco si chlapík rozmýšlel svou odpověď. Vin zoufale doufal, že bude jeho odpověď nepříjemná. Což muselo přijít, vzhledem k tomu, že zbytek chlapů kolem nich sedělo jako diváci na tenisovém turnaji a dívali se střídavě z jednoho na druhého. Chlap pomalu uvolnil ze svých ramen napětí.

"Jasně, je fakt pěkný. Vážně super oblek. Jo."

Vin se ani nepohnul, když si druhý chlapík znova sedal na svoje místo. A pak se pomalu rozhlédnul po místnosti. Díval se do očí každému chlapovi ... a oni pohledem jeden po druhém uhýbali směrem k podlaze. Teprve pak se Vin trochu uvolnil.

Zatímco se polovina jeho mozku zabývala záležitostmi jeho podnikání, ta druhá polovina se mohla přetrhnout, aby zjistila, jak mohl sakra skončit zrovna tady. Devina lhala policii a jemu teď pomáhej bůh. Musel sakra zjistit, co se doopravdy stalo. A "kamarád"? O čem to sakra mluvila?

Vzpomněl si na její modré šaty, které byly cítit jako pánská kolínská. Představa, že se nechala ojet někým z jeho okolí ho naplňovala nebezpečným vztekem. Stejně jako fakt, že jí zbil někdo jiný, než on, ale musí teď za to pikat jeho koule a jeho mužství.

Bože, jestli má jeho byt stejný druh bezpečnostního systému jako jeho kancelář. Pak by přece musel být každý pokoj nahráván dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu.

Zvonění klíčů mu napovědělo, že přichází strážný. "DiPietro, váš právník je tady."

Vin vstal z lavičky. Dveře se se zacinkáním otevřely. Vyšel z nich a dal ruce za záda. Připravoval se na to, až ho stráž znovu spoutá.

Což bylo pro chlapa s klíčky celkem překvapení, ale ne pro ty, kteří právě přihlíželi tomu, jak Vin vytřel podlahu s tím zmrdem.

Ozvalo se cvaknutí, pak druhé a pak ho chlap s odznakem odvedl chodbou do jiné místnosti s mřížemi, kudy se pouštěli lidi ven a zase dovnitř. Potom, co zahnuli doprava a zase doleva, zastavili se před dveřmi, které vypadaly jako ty ze střední školy. Byly béžové a v nich bylo malé prosklené okýnko s drátem uvnitř.

Uvnitř výslechové místnosti se o stěnu opíral Mick Rhodos. Ml na sobě oblek, který by nejspíš pan Dokonalý taky schvaloval.

Mick mlčel, když mu strážník sundaval pouta a postrčil ho do místnosti. Když zavřel dveře, právník na něj zavrtěl hlavou. "Tak tohle bych teda nikdy nečekal."

"Tak to jsme dva."

"Co se sakra stalo, Vine?" Mick kývl na bezpečnostní kameru, což naznačovalo, že tenhle rozhovor klient - právník byl mnohem soukromější, než by na policejní stanici měl být.

Vin si sedl ke stolku na jednu ze dvou židlí. "Nemám kurva ani nejmenší tušení. Přijel jsem domů kolem půlnoci a policajti byli v mým bytě - který byl úplně zničený. Řekli mi, že je Devina v nemocnici a že jim řekla, že to já jí tam poslal. Moje alibi je ale neprůstřelné. Byl jsem celé odpoledne v kanceláři až do večera. Můžu jim dát video z bezpečnostní kamery, kde bude, jak jsem celé hodiny seděl u stolu."

"Viděl jsem policejní zprávu. Řekla, žes jí napadl v deset hodin."

Kurva. Předpokládal, že se to stalo dřív.

"Dobře, všechno to probereme, ale trošku později," zamumlal Mick, jako kdyby znal jeho odpověď a věděl, že to bude trošku komplikované. "Zatahal jsem za pár nitek. Tvoje kauce bude tak do hodiny. Bude to tak sto tisíc."

"Kdyby mi vrátili peněženku, dal bych jim to hned."

"Dobře. Vezmu tě domů-"

"Jenom si vezmu oblečení." Už nikdy nechtěl vidět jeho byt a ještě míň se mu tam chtělo zůstávat. "Jedu do hotelu."

"Nedivím se ti. Kdybys chtěl trošku soukromí a klid od médií, můžeš zůstat se mnou v Greenwich."

"Potřebuju si promluvit s Devinou." Musel zjistit nejen to, kdo jí zbil, ale s kým se sakra vyspala. Měl spoustu kamarádů ... ale můžu, kteří mají peníze stejně jako on? Měl kamarády snad úplně všude.

"Nejdřív se odsud musíme dostat, jo? Pak si promluvíme o tom, co bude dál."

"Já to neudělal, Micku."

"Myslíš, že bych na sebe hodil v neděli ráno tenhle ohoz, když bych si myslel něco jiného? Proboha chlape, právě teď jsem mohl snídat s Timesami."

"Jo, tak tuhle prioritu bych mohl akceptovat."

A Mick dodržel svoje slovo: zaplatil rychle sto tisíc ze své kreditky a pak ho pustili z policejní stanice. Do Mercedesu jeho kamaráda nasedal v půl jedenácté.

Jeho propuštění bylo ale jenom těžko důvod k oslavě. Když dojeli ke Commodore, Vin měl zaplněnou hlavu myšlenkami. Vyšiloval z toho, jak se snažil na téhle věci najít nějakou skrytou logiku.

"Vine, kamaráde, musíš mě poslouchat, ne jenom proto, že jsem tvůj kamarád, takže mi prostě musíš věřit, ale i proto, že jsem tvůj právník. Nesmíš jet do nemocnice. Nesmíš mluvit s Devinou. Jestli ti zavolá a bude si chtít promluvit, nesmíš se s ní bavit." Mercedes zpomalil a zastavil před Commodore. "Máš alibi na dobu mezi desátou a dvanáctou?"

Vin se podíval ven z auta. Věděl přesně kde byl ... a co dělal. Rozhodnutí ale bylo jasné. "Ne takové, které bych mohl dát policii. To nejde."

"Ale byl si s někým?"

"Jo." Vin otevřel dveře. "Ale nechci jí do toho nijak zatahovat-"

"Jí?"

"Můžeš mě zastihnout na telefonu."

"Počkej, kdo je to ´ona´?"

"To není tvoje starost."

Mick si opřel předloktí o volant a naklonil se k němu. "Jestli si chceš zachránit zadek, měl bys to ještě zvážit."

"Neublížil jsem Devině. A nemám ponětí, proč mě z tohohle chtěla obvinit."

"Nevíš? A ví ona o ´ní´?"

"Ne, neví. Zavolej mi."

"Nechoď do nemocnice, Vine. Slib mi to."

"To není místo, kam bych měl zrovna teď namířeno." Zavřel dveře a vyšel ke vchodu do Commodore. "Věř mi."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ssendy ssendy | 8. ledna 2012 v 8:15 | Reagovat

Děkuji za skvělý překlad :-)

2 Sue Sue | 8. ledna 2012 v 9:15 | Reagovat

Díky za překlad ;)

3 kathy kathy | 8. ledna 2012 v 11:12 | Reagovat

Díky za překlad. :-D

4 Catrina Catrina | 8. ledna 2012 v 13:48 | Reagovat

Super. Děkuju za překlad a těším se na pokračování. :-D

5 Nikol Nikol | 8. ledna 2012 v 22:01 | Reagovat

Děkujíí moc za překlad!!! :-) Nemuzu se dockat další kapitoly!!

6 Cava Cava | 9. ledna 2012 v 10:54 | Reagovat

Diky!!!

7 Izabela Izabela | 9. ledna 2012 v 18:27 | Reagovat

Marti iba sa chcem opýtať či budeš prekladať aj poslednú knihu zo série Padlí anjeli keď už bude :-) ďakujem

8 Hanna Hanna | 10. ledna 2012 v 12:55 | Reagovat

Děkují.:D muže se zeptat ,kdy bude dalsi kapitola??

9 prekladyknih prekladyknih | 10. ledna 2012 v 20:56 | Reagovat

Dneska.. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama