Covet - 27.kapitola 2/2

15. ledna 2012 v 0:29 | Marti
kapitola 27


Zatímco Jim mačkal tlačítko pro ukončení hovoru, byl by ochotný se vsadit, že tohle nebyl ani v nejmenším způsob, jakým Vin ukončil jejich telefonát. Ne, měl pocit, že telefon, který byl ještě před chvílí u Vinova ucha, byl teď někde roztříštěný na prach. Paráda. To je prostě kurevsky skvělý.

Promnul si oči a znova se zaměřil na vstup.

Pak se zaměřil na první část rozhovoru. Další zbitý chlap, co měl co dočinění s Marií Terese. A když Vin volal, bylo tohle ta první věc na jeho mysli. Až pak se zmínil o faktu, že, ah no jo, že byl obviněný z trestného činu zmlácení své dívky.

Všechny ty věci kolem Marie Terese nabývaly na intenzitě. Což se ale nezdálo jako zase až tak velká věc.

Tahle mise šla do pekla a začalo to připomínat volný pád.

Jim se podíval na hodinky a pak si zase začal prohlížet každého, kdo vyšel a zašel do budovy. Byla skoro jedna, takže Devina musela vyjít každou chvílí. A pak odejde s nimi. Bože, Devina byla taková lhářka.

Závěr, ke kterému došel byl skoro jako svatokrádež. I když její tvář vypadala tak, jak vypadala, Vin neměl nejmenší tušení o tom, co se stalo ve čtvrtek večer v jeho kamiónu.

Nic z toho. Poznal to ze vzteku, který mu otřásal jeho šokovaný hlas.

Proč lhala o tom, že mu to řekla? A o čem ještě lhala?

Vinovo popírání bylo mnohem důvěryhodnější.

Byla jedna hodina. Pak půl a nakonec i dvě. Devina musela vyjít někdy teď za předpokladu, že trvalo hodinu papírování a lidi, co jí měli vyzvednout přjeli včas - a za předpokladu, že si nenašla jinou cestu ven.

A za předpokladu, že si jí sem měl vůbec někdo přijít vyzvednout.

Přál si, aby měl u sebe cigarety. V ruce měl telefon a třel prstem obrazovku, dokud nebyla teplá. Pravda. Potřeboval pravdu, která by ho nějak zasvětila do téhle situace. Potřeboval vědět, kdo byla Marie Terese, kdo byla Devina a co se to tady kurva dělo.

Bohužel, tohle ho bude stát-

Devina najednou vystoupila z dvojitých dveří. Sluneční brýle jí zakrývaly většinu obličeje. Byla oblečená v černém oblečku na jógu. Přes rameno měla její kabelku z krokodýla. Proti ní vypadala tenká jako pravítko. Když vycházela ven z recepce, lidi kteří jí míjeli, se na ní dívali, jako kdyby si jí snažili zařadil někam mezi celebrity.

Nikdo s ní nebyl.

... a modřiny, které měla na tváři, byly pryč. Všechny.

Byla jako připravená na focení. Krásná a dokonalá, jako kdyby se chystala někam na páteční večeři. Jim v žilách ucítil chladné varování. Takové, které cítil jenom párkrát v životě.

Tohle bylo zlé. Moc zlé.

Narovnal se na sedadle v autě a podíval se na chodník u jejích nohou. Světlo, které dopadalo na zem vytvářelo malé stíny všech objektů na zemi. Jenže ona žádný stín neměla. Byla forma, ale ne látka. Tvar, ale netvořilo jí žádné maso. Tohle byl nepřítel. Díval se na svého nepřítele. Měl sex s nepřítelem.

Jako kdyby slyšela jeho myšlenky, Devina se podívala přesně na místo, kde parkoval. Pak se její obočí stáhlo a hlavou začala pohybovat ze strany na stranu. Pochopil to tak, že nemohla přesně vidět místo, kde byl, ale věděla, že se na ní někdo díval ...

Její výraz byl chladný jako kámen. Nebylo na ní nic teplého a milého, jako když byla s Vinem, nebo s Jimem v autě, v jejím autě nebo v nemocničním pokoji.

Studená. Jako kámen.

Chlad typický pro masové vrahy.

Tak. Tohle byla pravda: byla svůdkyně, lhářka a manipulátorka ... a šla po Vinovi. Ale ne kvůli manželství. Chtěla vlastnit jeho duši.

Uvnitř hrudi najednou Jim cítil, že ví co je zač. Věděl to už tu první noc, kdy měli spolu sex. Svedla ho schválně. Sakra, vždyť to bylo logické. Jeho noví šéfové, čtyři chlapíci, ho poslali přímo do bojového pole. Bylo to, jako kdyby poslali na misi tajného agenta - ale přitom toho věděli mnohem víc, než on.

Když si začal v hlavě prozpěvovat ´Ďábel v modrých šatech´, začal uvažovat o mužích na Harley, kteří taky neměli stín. Nejspíš to byli taky lháři. Sakra.

Devina se znovu rozhlédla po parkovišti. Rozkřičela se na nějakého chudáka, který do ní omylem narazil. Pak zvedla ruku, aby si zavolala jedno taxi z řady aut vpravo. Když k ní taxík přijel, nastoupila dovnitř a auto se rozjelo.

Čas se zdekovat, napadlo Jima. Nastartoval náklaďák a vycouval. Znala jeho auto. Viděla ho ale jenom ve tmě. Navíc byl ukrytý. Mezi ní a jím byly dvě auta. Modlil se, aby její taxikář neměl ve zvyku čekat, když se na semaforu objevila oranžová.

Zatímco jí sledoval, sáhnul pro svůj telefon. Když zmáčkl tlačítko pro volání, na ničem jiném nezáleželo. Jenom na tom dostat to, co zrovna teď potřeboval. Nic, co pro to musel udělat nebylo příliš. Žádná oběť nebyla dost velká nebo příliš ponižující. Vrátil se zpátky na zem s tím, že konečně znal svůj cíl. Byl určený a neměnný jako kulka letící vzduchem.

"Zachariáši," řekl, když mu zvednul telefon.

Matthias, ten hajzl, se tiše zasmál. "Přísahám, že s tebou mluvím častěji, než s mojí mámou."

"Ani jsem nevěděl, že nějakou máš. Myslel jsem, že seš z nějakýho umělýho vajíčka."

"Voláš mi, abys se mnou diskutoval o rodokmenu? Nebo máš nějaký jiný důvod?"

"Potřebuju informace."

"Ach. Proč mám takový pocit, žes změnil názor?"

"Chci ale informace. O dvou lidech. Ne jenom o jednom. A nemůžu pro tebe pracovat, dokud nedokončím to, na čem pracuju v Caldwellu."

"A na čem přesně pracuješ?"

"Do toho ti nic není." I když Matthias o tohle všem nejspíš dostane dost jasný obrázek, až mu řekne ta dvě jména.

"Jak dlouho ti to bude trvat?"

"Nevím. Půl roku rozhodně ne. Možná ani měsíc."

Chvíli bylo ticho. "Dám ti čtyřicet osm hodin. A pak jsi můj."

"Nejsem ničí, ty hajzle."

"Přesně tak. Jak chceš. Očekávej ode mě e-mail s informacemi."

"Podívej, nevypadnu z Caldwellu, dokud nebudu úplně v pohodě a připravený. Tak si pošli co chceš, ale jestli si myslíš, že mě nasadíš do akce už pozítří, měl by sis vyndat hlavu ze zadku."

"Jak víš, co chci, abys pro mě udělal?"

"Protože ty a všichni mí šéfové ode mě chtěli jenom to jedno," řekl Jim chraplavě.

"No, možná bychom to trošku obměňovali, kdybys nebyl tak zatraceně dobrej v tom, co děláš."

Jim si podržel telefon od ucha a rozhodl se, že jestli bude ještě chvíli pokračovat v těchhle škádlivých sračkách, asi si osvojí Vinův způsob ukončení telefonátu.

Odkašlal si. "E-mail nebude fungovat. Už nemám funkční účet."

"Stejně ti to pošlu. Vážně si nemyslíš, že bych věřil Hotmailu nebo Yahoo!, že ne."

"Fajn. Moje adresa je-"

"Jako bych to už nevěděl." Další salva smíchu. "Takže hádám, že chceš podrobný výpis z života Marie Terese Boudreauové?"

"Jo, a-"

"Vincenta diPietra?"

Takže to pro něj není žádná novinka. "Ne. Deviny Avalové."

"Zajímavé. Není to ta žena, co tvrdí, že jí starý dobrý Vin poslal minulou noc do nemocnice? Proč ... jasně, že je to ona. Mám to tady na obrazovce. Příšerná chátra s kterou se teď poflakuješ. Tak násilní."

"A to sem si mysle, že jsem jenom krůček od toho, abych tě začal mít rád."

Tak teď se pobavení neozvalo. "Jak se to jenom říká? Nekousneš ruku, která tě krmí ... jo, nějak tak to je."

"Radši střílím, než koušu. Jenom pro tvojí informaci."

"Jsem si až moc dobře vědom toho, jak moc máš rád zbraně. Díky za info. Ale navzdory tvému nevalnému mínění o mě, mám přímo před sebou veškeré informace o Marii Terese."

Matthias, bod pro něj, se konečně dostal k jádru věci. "Narodila se v Gretchen Moore v Las Vidas v Kalifornii. Je jí třicet jedna. Vystudovala US San Diego. Matka i otec mrtví." Ozvalo se šoupání a zavrčení, jako kdyby Matthias právě měnil polohu - a představa, že se ten chlap právě musel vypořádávat s nějakou bolestí, byla zatraceně příjemná. "Teď ta zajímavá část. Před devíti lety si vzala Marka Capricia v Las Vegas. Capricio je celkem uznávaný člen společnosti. Jenže je to jenom kus hovna, kterej je nejspíš duševně chorej vzhledem k jeho trestnímu rejstříku. Je to šílenec. Zřejmě se ho snažila před třemi lety zbavit, ale on jí nenechal. Unesl jí dítě a utekl. Trvalo jí několik měsíců, než jí ho tajný detektiv našel. Když dostala syna zpátky, rozvedla se a koupila si novou totožnost. Zmizela a nakonec skončila v Calwellu v New Yorku. Od té doby se skrývá. A má k tomu dobrý důvod. Muži jako Capricio nenechávají své ženy odejít."

Kurva. Sakra. Takže ... je tu šance, že ti dva mrtví kluci i ten zbitý muž na ulici jsou práci Capricia, který našel svojí ženu. Muselo to tak být. Vin řekl, že toho dalšího chlapa s ní tu noc viděl. "Jenže pokud jde o jejího ex-manžela, chvíli se nemá čeho bát."

"Cože?"

"Capricio právě sedí na dobrých dvacet let ve federálním vězení za dost těžké zločiny zahrnující zpronevěry, praní špinavých peněz, zastrašování svědků i křivou přísahu - a mimo tohohle si ve státní věznici musí odkroutit ještě další tresty. Vraždu, napadení a vydírání.

Ten chlap by mohl být zkoušková otázka pro studenta na právnické fakultě."

Další nadzvednutí a další tiché zaklení. "Nejspíš se to na něj všechno zhroutilo v době, kdy se ho Gretchen - Marie Terese rozhodla opustit. Nejspíš se pořád víc a víc uchyloval k domácímu násilí, když po něm šla federální policie a policie státu Nevada. Když unesl svého syna, utíkal před zákonem. Nejenom před manželkou. Skutečnost, že se mu podařilo na tři měsíce zmizet jenom dokazuje, jak hluboký má vliv. Je jasné, že ho někdo musel podrazit - možná to soukromé očko vyvinulo správný tlak v tu pravou chvíli na jednoho z jeho ochránců. Kdo ví."

"Jsem zvědavý, jestli po ní jde jeho rodina."

"Jo, četl jsem o těch dvou vraždách střelnou zbraní v uličce. Pochybuju, že je to někdo z jeho rodiny. Prostě by jí zabili a vzali jí syna. Neriskovali by a nevystavovali by se ještě většímu riziku tím, že by útočili na nevinné."

"Navíc to, že zabíjí chlapi, kteří s ní byli, je dost osobní. Takže otázka zní, kdo po ní jde - když teda budu předpokládat, že to páteční napadení s tím sobotním nějak souvisí."

"Počkej, on byl zbitý někdo další? A nebyla to náhoda?"

"A to jsem si myslel, že víš všechno."

Nastala dlouhá pauza, a pak Matthias znova promluvil. Tentokrát bez toho jeho namyšleného tónu, kterým doprovázel snad každou větu. "Nevím všechno. Trvalo mi chvíli si to uvědomit. Každopádně, vrhnu se kvůli tobě na tu věc s Devinou. Zůstaň na telefonu. Ozvu se."

"Rozumím."

Když Jim zavěsil, měl pocit, jako kdyby si na sebe znovu navlékl důvěrné známé oblečení: tohle přetahování s Matthiasem bylo jako vždycky. Rychlé, k věci, chytré a logické. Tohle byl ten problém. Vždycky spolu dobře spolupracovali.

Možná, že spolu vycházeli až příliš dobře.

Jim obrátil pozornost zpátky k jeho pronásledování. Jel za taxi Deviny až ke starým skladům v centru města. Když se dostal do bludiště, které tvořily průmyslové objekty. Nechal taxi zastavit v ulici Canal a sám pokračoval o jednu dál, kde zatočil vlevo. Objel blok. Jeho načasování bylo perfektní: když se vrátil zpátky do ulice Canal, viděl Devinu, jak vystupuje z taxíku a jde ke dveřím. Když si odemkla, došlo mu, že tam asi bydlela.

Jel dál. Když se vydal pryč z čtvrti, vytočil další číslo.

Chuck, mistr diPietrových dělníků, odpověděl svým obvyklým strohým způsobem. "Jo?"

"Chucku, tady je Jim Heron."

"Zdar." Ozval se výdech, jako kdyby byl právě uprostřed kouření doutníků. "Jak se ti vede?"

"Skvěle. Jenom jsem ti chtěl říct, že jdu zítra do práce."

Jeho hlas zněl najednou celkem laskavě. "Jsi dobrej chlap, Herone. Ale netlač na to."

"Ne. Už sem v pohodě."

"No, je to na tobě."

"Poslouchej, snažím se zkontaktovat dva kluky, s kterýma obvykle pracuju. Napadlo mě, jestli třeba nemáš jejich číslo."

"Mám číslo každého z vás. Čí potřebuješ?"

"Adriana Vogela a Eddieho Blackhawka."

Chvíli bylo ticho. Jim slyšel jenom jeho žvýkání kusu doutníku v puse. "Kohože?"

Jim mu zopakoval jména.

"Nemám nejmenší tušení, o kom mluvíš. Nikdo s těmi jmény na stavbě nepracuje."

Jim si všimnul jeho zaváhání, když se chtěl nejspíš zeptat, jestli se vážně cítí v pohodě. "Vážně nechceš ještě pár dní volna?"

"Možná jsem si jenom spletl jména. Mají Harleye. Jeden má krátké vlasy a piercingy. Ten druhej je obrovskej a má na zádech cop."

Další výdech. "Podívej, Jime, zejtra si vem ještě volno. Uvidíme se nejdřív v úterý."

"Nikdo takový na stavbě není?"

"Ne, Jime, není."

"Myslím, že jsme jenom zmatený. Díky."

Jim hodil svůj telefon na sedadlo vedle něj a skoro rozdrtil volant. Nikdo takový na stavbě není. Jaké překvapení.

Protože tihle bastardi neexistovali o nic víc, než Devina.

Kriste, vypadalo to, jako kdyby byl v téhle nové práci obklopen samými lháři. Což ho vlastně hodilo zpátky do pro něj až moc známého prostředí.

Zazvonil mu telefon a on ho zvedl. "Nemůžeš jí najít, co? Devina Avalová není víc, než jenom vzduch."

Matthias se tentokrát nesmál. "Nic. Ani zmínka. Je to, jako kdyby se zjevila odnikud. Všechny její údaje jsou v pořádku - ale jenom do určité míry. Žádný rodný list. Žádní rodiče. Úvěr si založila před sedmi měsíci. Číslo sociálního zabezpečení je mrtvé ženy. Je to jenom fasáda. Měl bych najít něco, co je na ní skutečné. Ale ona je jenom přelud."

"Díky, Matthiasi."

"To neznělo ani v nejmenším šokovaně."

"Taky nejsem."

"Do čeho ses to sakra dostal?"

Jim zavrtěl hlavou. "Stejný odpornosti, jiný den. To je všechno."

Chvíli bylo ticho. "Očekávej ode mě balíček."

"Rozumím."

Jim zavěsil a dal si telefon do přední kapsy u saka. Rozhodl se, že je čas čelit celé té šlamastice v Commodoru. Vin diPietro má právo vědět, kdo nebo co je jeho ex. Jenom doufal, že ten chlap bude otevřený k pravdě. I když tohle znělo skoro jako fikce.

Najednou si vzpomněl na Vina na židli v šatně zpátky v Železné masce.

Věříš na démony?

Jim jenom doufal, že ta otázka nebyla jen řečnická.




 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kulicka Kulicka | Web | 15. ledna 2012 v 0:30 | Reagovat

Dobry clanek, mrkni na muj web

2 Veru Veru | 15. ledna 2012 v 1:51 | Reagovat

Super. Konečně se projevilo že je Devina hlavní zloun :-)
Díky za překlad.

3 ssendy ssendy | 15. ledna 2012 v 9:20 | Reagovat

wow, skvělé, už se moc těším na pokračování :D  děkuji za překlad :-)

4 Sue Sue | 15. ledna 2012 v 9:26 | Reagovat

Super kapitolka. ;)
Díky za překlad.

5 Marcia Marcia | 15. ledna 2012 v 11:55 | Reagovat

JJ super kapitolka. Konečně se to nějak pohlo. Jsem nedočkavá na jejich rozhovor. Jen mě zaskočilo, že ex Marie Teres má sedět, přitom nesedí, že by konekce?
Děkuju za pěkná překlad a těším se na další ;-)  :-)

6 Janicza Janicza | 15. ledna 2012 v 13:08 | Reagovat

krutopřísné! perfektní překlad! velký dík! .) jsem celá nedočkavá :D

7 Loulee Loulee | 15. ledna 2012 v 16:35 | Reagovat

Ahoj, pokud čteš sérii Smečka od Andrey Cremerová, už je přeložena třetí kapitola třetího dílu Bloodrose!
Tady:
http://thesecretcircle-fan.blog.cz/1201/bloodrose-obet-kapitola-3-cz
:)

8 Kathy Kathy | 15. ledna 2012 v 17:53 | Reagovat

Ahoj. Díky za skvělej překlad. :-D

9 ana ana | 15. ledna 2012 v 19:02 | Reagovat

ďakujem za super preklad ;-)

10 Catrina Catrina | 15. ledna 2012 v 19:50 | Reagovat

Abych pravdu řekla tajemný Jim se mi líbí víc. Děkuju za překlad a těším se na pokračování. :-D

11 Cava Cava | 16. ledna 2012 v 14:30 | Reagovat

Díky! :-D

12 Hanna Hanna | 16. ledna 2012 v 17:19 | Reagovat

Děkujííí!!:D bude dneska dalsi kapitola?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama