Covet - 28.kapitola

16. ledna 2012 v 18:19 | Marti
kapitola 28


Zvláštní věc, to sklo. Když ho rozbiješ, naštve se a vrátí ti ránu zpátky.
Nahoře v bytě v hlavní koupelně byl Vin obklopený obvazy a bílými náplastmi. Po jeho aférce se skleničkou burbonu měl teď dlaň pokrytou náplastmi. Musel zavolat posily z Červeného kříže, jelikož se věci nevyvíjely zrovna dobře. Díky újmě na pravé ruce do telefonu nadával sestře, zmítal se a tápal druhou rukou v lékárničce po nůžkách, obvazech a dalších náplastech.
Zatraceně dobrá věc být svým vlastním pacientem. Klel sám pro sebe a i přes jeho neschopnost se dokázal sám celý ofáčovat - nebo jak se to sakra říká.
Když už se blížil ke konci jeho utrpení, zazvonil mu telefon. A to už nebyla legrace. S malými nůžkami v levé ruce, proužkem obvazu mezi zuby a s pravou rukou celou obmotanou musel trošku zapracovat na své koordinaci, aby zvedl telefon.
"Pusťte ho," řekl vrátnému.
Po tom, co vrátil sluchátko zpátky, si trochu usnadnil práci a shrnul nepořádek z pultu na zem, zatímco mířil po schodech dolů ke dveřím v hale. Když se výtah otevřel, už stál v chodbě a čekal.
Jim Heron vystoupil a nezdržoval se s žádným ahoj nebo s řečmi typu Musíme si promluvit. Což mohl jen respektovat.
"Čtvrtek večer," řekl mu. "Neznal jsem tě. Neznal jsem jí. Měl jsem ti to říct, ale abych byl upřímný, když jsem vás dva viděl jako pár, nechtěl jsem zrovna vytahovat to, že jsem měl tvojí holku. Byla to chyba a já se zatraceně strašně moc omlouvám - ale aspoň ses to nedozvěděl od nikoho jiného, ale ode mě." Celou dobu, co mluvil, měl Heron svěšené ruce podél těla, jako kdyby se připravoval k boji. Hlas měl jasný a stejně na tom byly jeho oči. Žádné vykrucování. Žádné přetvařování. Žádné kecy.
A jak tak před ním Vin stálo, místo vzteku, který očekával, že ho bude zachvacovat, až uvidí toho chlapa, cítil jenom vyčerpání. Vyčerpání a tepající bolest v ruce. Najednou si uvědomil, že byl už unavený ze všeho, co mu řekl jeho zasraný otec o ženách. Díky jeho dědictví měl posledních dvacet let Vin podezřívavou náturu a našel nespočet stínů, ale přitom žádný z nich doopravdy neexistoval - a přitom si nevšimnul toho, že ho podvedl někdo, s kým spal.
Tolik vyplýtvané energie. Všechno to dopadlo na neúrodnou půdu.
Bože, neměl se tak starat o Devinu. V tuhle chvíli mu bylo úplně ukradené, co dělala, když byli spolu.
"Lhala o tom, co se tady stalo včera v noci," řekl Vin drsně. "Devina lhala."
V odpovědi neslyšel ani stopu zaváhání. "Já vím."
"Ach, vážně?"
"Nevěřím jí ani slovo."
"A proč?"
"Šel jsem za ní do nemocnice, protože jsem nemohl nějak uvěřit téhle blbosti. Dočkal jsem se od ní srdcervoucího monologu o tom, jak ti řekla o čtvrtku večer. Že to byl důvod, proč ses do ní pustil. Jenže tys to nevěděl. Nikdy ti to neřekla, viď?"
"Ne, nezmínila se." Vin se otočil a zamířil do bytu. Když za ním Jim nešel, křiknul na něj přes rameno: "Budeš tam stát jako socha nebo si dáš oběd?"
Jídlo bylo samozřejmě výhodnější, než si hrát na mramor, takže ho za chvíli následoval hlavním vchodem dovnitř. Vin zamknul a ještě dal na své místo malý řetěz. Díky tomu, co se stalo v poslední době, nemínil cokoliv riskovat.
"No kurva," řekl Jim, "tvůj obývák ..."
"Jo, je trošku předělaný. Jako od Vince McMahona."
V kuchyni Vin vyndal levou rukou nějaké uzeniny a skleničku Hellmans. "Dáš si žitnej nebo kvasnicovej chleba?"
"Kvasnicovej."
Když Vin vzal do ruky salát a nějaká rajčata, aby je mohl nakrájet, trochu se pochlapil. "Potřebuju vědět všechno. S Devinou. Řekni mi všechno - Kurva ... ne úplně všechno. Ale jak se k tobě dostala?"
"Víš jistě, že to chceš slyšet?"
Vytáhl nůž ze zásuvky. "Musím, chlape. Potřebuju to. Mám pocit jako ... jako kdybych spal s někým, koho jsem ani neznal."
Jim zaklel a pak obsadil jednu z barových židlí u pultu.
"Mě nemusíš dávat moc majolky."
"Fajn. Teď mluv."
"Jen tak mimochodem, nevěřím, že je ta, kdo tvrdí, že je."
"To je zvláštní. Tenhle názor sdílím."
"Myslím tím, já si jí prověřil."
Vin k němu vzhlédnul během procesu otevírání modrého víčka plastové nádobky. "Řekneš mi, jak si to udělal?"
"Ne v tomhle životě."
"A výsledek byl ...?"
"Neexistuje. A to doslova. A věř mi, jestli lidi, kteří mi to zjišťovali, nenašli její skutečnou identitu, nikdo jí neodkáže najít."
Vin kydnul kousek majonézy na Jimův kus chleba. Pak dal podstatně větší kus na svůj žitný krajíc. Byla to chaotická a ne moc přesná práce. Zas tak všestranný nebyl. Bože, o Devině to ale nebylo až tak velké překvapení ...
"Pořád čekám na to, co se stalo ve čtvrtek večer," řekl. "Udělej nám oběma laskavost a mluv. Zrovna teď nemám moc náladu na to, být slušný."
"Kurva ..." Jim si promnul tvář. "Fajn ... byla v Železné masce. Já tam byl s ... přáteli. I když si myslím, že by se jim dalo taky říkat lháři a hajzlové. Každopádně, vyšla za mnou ven na parkoviště, když jsem vyšel na vzduch. Byla zima. Zdála se ztracená. Byla ... vážně to chceš slyšet?"
"Jo." Vin zvedl rajče, dal ho na prkýnko a začal ho krájet se šikovností pětiletého dítěte. I hackování by asi bylo jednodušší. "Pokračuj."
Jim zavrtěl hlavou. "Byla na tebe naštvaná. A zdála se vážně dost nejistá."
Vin se zamračil. "Naštvaná? Jak to myslíš?"
"Jak ... jako myslíš proč? Moc to nerozváděla. A ani sem se neptal. Já jenom ... chtěl jsem, aby byla v sama se sebou v pohodě."
Vin zatřásl hlavou. "Devina byla vždycky v pohodě. To je ono. Nezáleželo na její náladě, hluboko uvnitř byla vždycky pevná. To byla jedna z věcí, která mě na ní přitahovala ... no to, a fakt, že to jedna z nejsebevědomějších žen, které jsem kdy viděl. Ale to se stává, když jsi perfektní."
"Říkala, žes jí nutil k prsním implantátům."
Vin k němu vzhlédnul. "Děláš si srandu? Říkal jsem jí, že je perfektní o té chvíle, co jsem jí poprvé potkal a vážně jsem si to myslel. Nikdy jsem na ní nechtěl cokoliv měnit."
Najednou se Jimovo obočí stáhlo a on uviděl na jeho tváři tvrdý pohled.
"Vypadá to, že si s tebou hrála, kamaráde."
Vin utrhnul několik listů salátu a šel s nimi ke dřezu, aby je umyl. "Nech mě hádat. Otevřela ti svoje srdce. Tys uviděl zranitelnou ženu, která měla problémy a tak si jí políbil ... možná tě ani nenapadlo, že by to mohlo zajít tak daleko."
"Nemohl jsem uvěřit tomu, jak to skončilo."
"Cítil ses kvůli ní hrozně, ale taky tě přitahovala." Vin vypnul vodu a protřásl salát. "Chtěl si jí dát něco, díky čemu by se cítil líp."
Jimův hlas byl tichý. "Přesně takhle to bylo."
"Chceš vědět, jak sbalila mě?"
"Jo. To chci."
Vin se vrátil k pultu a rozložil na něj plátky hovězího masa, které byly tenké jako papír. "Šel jsem na otevření galerie. Byla tam sama. Měla na sobě šaty, které odhalovaly její záda. Na stropě byly světla, které byly namířené na obrazy na prodej. Když jsem tam vešel, viděl jsem jí stát před Chagallem, kterého jsem přišel koupit. Světlo jí dopadalo na kůži na zádech. Bylo to dokonalé."
Položil na sendviče vrstvu rajčat a otrhaný salát. Byla to svačina jako pro speciální zástupce EU. "Nakrájet nebo vcelku?"
"Vcelku."
Podal Jimovi sendvič a on si rozřízl svůj na polovinu. "Seděla na aukci přede mnou a já celou tu dobu cítil její vůni. Zaplatil jsem za Chagalla. Nikdy nezapomenu na její pohled, který na mě přes rameno vrhla, když moje koupě byla odklepnutá kladívkem. Její úsměv byl přesně to, co jsem rád viděl na tváři ženy." Vin si kousl a živě vzpomínal, zatímco žvýkal. "Dřív jsem měl rád špinavý sex, vždyť víš, ten typ z porna. Její oči mi říkaly, že ona s tím nebude mít žádný problém. Tu noc šla se mnou domů a já si jí vzal přímo tady na podlaze. Potom na schodech. A nakonec v posteli. Dvakrát. Nechala mě jí dělat cokoliv a líbilo se jí to."
Jim zamrkal a přestal žvýkat, jako kdyby se mu tím snažil naznačit, že tyhle pasáže může klidně vynechat.
"Byla" -Vin se naklonil na stranu a vzal dva papírové ubrousky- "přesně ta, co jsem chtěl, aby byla." Jeden ubrousek podal Jimovi. "Dávala mi volnou ruku v mé práci. Bylo jí jedno, když jsem byl týden pryč a ani jí o tom neřekl. Šla se mnou, když jsem jí chtěl. Zůstala doma, když jsem jí nechtěl. Byla jako ... odraz toho, co jsem chtěl."
Jim si otřel pusu. "Co se týče mě, věděla, co mě dostane."
"Přesně tak."
Dojedli sendviče a Vin udělal další dva. Když jedli ten druhý, většinu času byli ticho, jako kdyby si vybavovali jejich čas s Devinou ... a přemýšleli, jak se mohli nechat tak snadno obalamutit.
Vin nakonec prolomil mlčení. "Říkají, že mě mají na záznamu z bezpečnostní kamery minulou noc. Jak jedu ve výtahu. Člověk z ochranky viděl prý i můj obličej. Ale to je nemožné. Nebyl jsem tady. Ať už to byl kdokoliv, já ne."
"Věřím ti."
"Tak to budeš jediný."
Jim se zarazil se sendvičem na půli cesty k puse. "Nejsem si jistý, jako bych ti to měl říct."
"No, vzhledem k tomu, že ses mi právě přiznal, žes měl sex s mojí ex, je těžké představit si, že by mohlo být ještě něco složitějšího, než tohle."
"Tohle ale je."
Vin se zarazil uprostřed sousta. Nelíbil se mu pohled na Jimově tváři. "Tak co?"
Jim si dal zatraceně dost načas, i po dojezení jeho porce. Nakonec se krátce a přiškrceně zasmál. "Nějak nevím, jak bych měl o tom s tebou mluvit."
"Haló? Vzpomínáš na tu věc se sexem s mojí ex? No tak, vyklop to."
"Dobře. Seru na to. Tvoje bejvalka nemá žádný stín."
Teď byla řada na Vinovi, aby se zasmál. "To je nějaký druh vojenského dvojsmyslu?"
"Chceš vědět, proč ti věřím, žes včera večer nebyl ve výtahu? Je to kvůli tomu, jak si jí nazval. Je to jenom odraz, přelud ... neexistuje, ale je dost nebezpečná. A jo, vím, že to nedává moc smysl, ale je to realita."
Vin pomalu položil to, co zbylo z jeho sendviče. Ten chlap to myslel vážně. Smrtelně vážně.
A bylo to možné, napadlo Vina. Mohl mluvit o druhé straně jeho života? O části, která se týkala věcí, kterých se nemohl dotknout a nikdo je nemohl vidět? Teda kromě něj a to díky DNA jeho rodičů?
"Říkals ... že jsi sem přišel zachránit mojí duši," zamumlal Vin.
Jim se opřel rukama o žulový pult a naklonil se blíž. Pod krátkým rukávem jeho čistě bílého trička viděl jeho zatnuté svaly. "A myslím to vážně. Mám super novou práci, která spočívá v tom držet lidi dál od propasti."
"Od čeho?"
"Věčného zatracení. Jak jsem ti říkal už dřív ... myslel jsem si, že máš skončit s Devinou, ale teď jsem si zatraceně dost jistej, že to byl špatný úsudek. Teď ... to prostě znamená něco jiného. Jenom ještě nevím co."
Vin si otřel pusu a odíval se na Jimovi velké, schopné ruce.
"Věřil bys mi ... kdybych ti řekl, že se mi zdálo o Devině - takové, která jako kdyby vylezla z 28 dní? Shnilá a odporná. Tvrdila, že jsem jí řekl, aby ke mně přišla. Že jsme spolu uzavřeli nějaký obchod, a že se z něj nemůžu vyvlíknout. A víš, co na tom bylo nejspěšnější? Mě to nepřišlo jako sen."
"Věřím tomu, že nebyl. Kdybys mi to řekl předtím, než jsem dostal v pátek ránu elektrickým proudem? Řekl bych ti, že seš cvok. Teď? To si kurva piš, že ti věřím každý slovo."
Konečně něco pracovalo pro něj a ne proti němu, pomyslel si Vin, když se rozhodl prásknout na sebe všechno.
"Když mi bylo osmnáct, šel jsem s tím ..." Bože, i když bral Jim tyhle věci víc, než dobře, pořád se cítil jako naprostý osel. "Šel jsem s tím ke kartářce ... do města. Pamatuješ si na ten ´výpadek´ co jsem měl u té restaurace?" Když Jim přikývl, pokračoval. "Dřív jsem je měl dost často a potřeboval jsem ... kurva, nějaký způsob, jak se jich zbavit. Ničily mi život a nutily mě cítit se jako šílenec."
"Protože jsi viděl do budoucnosti?"
"Jo, tydle sračky prostě nejsou normální, chápeš? Nikddy jsem je nedostával dobrovolně a udělal bych cokoliv, abych se toho nějak zbavil." Vzpomínky na jeho dřívější kolapsy v centrech, ve škole, v knihovně a při filmech, mu zaplavily myšlenky. "Bylo to mučení. Nikdy jsem nevěděl kdy to přijde. Nevěděl jsem kdy se to stalo a když jsem se vzpamatoval, nevěděl jsem ani co sem řekl lidem kolem sebe. Všichni měli strach, že jsem se zbláznil." Zasmál se. "Asi by to bylo jinak, když bych dokázal předpovědět sportku, jenže já měl vždycky k vyřízení jenom špatné zprávy. Každopádně, bylo mi sedmnáct a já byl bezradný, na konci mých sil, s ničím jiným kromě párku násilnických rodičů, kteří mi nenabídli ani pomoc a ani nějakou radu ... nevěděl jsem co mám dělat, kam mám jít nebo s kým si promluvit. Měl jsem to říct mámě, tátovi? Sakra, těch bych se nezeptal ani na to, co je k obědu, natož na něco takového. Jednou před Halloweenem -to mám narozeniny, jen tak mimochodem- jsem viděl v časopise Courier hrozně reklam na duchovní léčitele. Rozhodl jsem se jednoho z nich vyzkoušet. Šel jsem do města a klepal na různé dveře, dokud se nakonec jedny z nich neotevřely.
Ta žena nejspíš pochopila mojí situaci. Řekla mi co a jak. Šel jsem domů a udělal to, co mi řekla. Všechno setím změnilo."
"Jak?"
"Transy se zastavily. Jediná věc, která se mi kdy povedla. Moji rodiče nakonec vybuchli - ušetřím tě detailů a řeknu jenom, že je ke konci jejich života dovedl alkohol. Potom, co byli konečně pryč, se mi ulevilo. Byl jsem volný ... a jiný. V osmnácti jsem zdědil dům a instalatérkou práci mého otce ... a tak to všechno začalo."
"Počkej - říkáš, že ses změnil. Jak?"
Vin pokrčil rameny. "Když jsem vyrůstal, byl jsem odtažitý. Víš, nikdy jsem neměl moc zájem o školu a moc se netahal s lidma venku. Ale po smrti mých rodičů ... nic ve mě už nebylo chladné. Byl jsem vyhládlý." Položil si ruku na břicho. "Vždycky jsem byl hladový. Nic ... a nikdo mi nestačil. Bylo to, jako kdybych byl obézní, co se týkalo mých peněz, ale přitom vyhladovělý bez ohledu na to, co bylo na mých účtech nebo jak mocný jsem byl. Myslel jsem, že to bylo tím, že jsem byl teenager, když jsem přišel o oba rodiče - myslím tím, podporoval jsem sám sebe, protože to nikdo jiný nedělal. Nejsem si ale jistý, jestli to vážně všechno vysvětluje. Šlo o to, že jsem pracoval na plný úvazek jako instalatér. Pak jsem se dostal k obchodu s drogami. Hotovost byla jako droga. Když se začala hromadit, chtěl jsem pořád víc a víc. Začal jsem stavět domy, protože se tak dalo vydělat legálně - a nebylo to proto, že bych se bál vězení, ale proto, že se venku dalo vydělat mnohem víc peněz, než vevnitř. Zákony mě nezajímaly, nijak mě neovlivňovaly. Mě zajímal jenom pud sebezáchovy. Nic mě nerozházelo ... teda až do chvíle před dvěma dny."
"Co se změnilo?"
"Díval jsem do očí ženě a cítil ... něco jiného."
Vin sáhl do zadní kapsy a vytáhl pohled s Madonou. Potom, co se na ní celkem dlouho díval, položil kartu na pult a posunul jí tak, aby jí Jim viděl. "Když jsem se jí podíval do očí ... poprvé jsem se cítil spokojený."
...
Jim se naklonil a zíral na obrázek. Kurva ... to byla Marie Terese. Tmavé vlasy, modré oči, milá tvář. "Fajn, tak tohle je děsivý."
Vin si odkašlal. "Ona není Panna Marie. Vím to. A tenhle obrázek není její. Ale když jsem uviděl Marii Terese, hořící díra v mém břiše se zacelila. Devina? Prostě vycházela vstříc mému elánu. Ať už to byl sex, posunování našich hranic nebo věci které chtěla a místa kam jsme šli. Neustále mi lhala a živila můj hlad. Marie Terese na druhou stranu ... je jako teplý bazén. Když jsem s ní, nemám potřebuj kamkoliv chodit. Už nikdy." Najednou obrátil oči v sloup a změnil svůj výraz. "Ježiši, poslouchej mě. Zním jako z nějakýho zamilovanýho slaďáku."
Jim se neubránil úsměvu. "Jo, no, věci ale nejdou podle plánu. Vždycky jí ale ještě můžeš posílat dopisy z vězení."
"Dívám se na to jenom jako na změnu povolání."
"Lepší než shánět povolení, ne?"
"Fakt vtipný."
Jim přemýšlel o Devině a tzv. snu který o ní Vin měl. Byly tu dost velké šance, že to nebyla noční můra. Jestli na denním světle nevrhala žádný stín, jaké další triky má ještě v rukávu?
"Co přesně si udělal?" zeptal se Jim. "Když ti bylo sedmnáct."
Vin si založil ruce na prsou a Jim prakticky viděl, jak se myslí vrací zpátky do minulosti.
"Udělal jsem to, co mi řekla ta žena."
"Což bylo ...?"
Když Vin zavrtěl hlavou, Jima napadlo, že to muselo bejt něco vážně dost strašidelnýho.
"Je ta žena pořád ještě ve městě?"
"Nemám tušení."
"Jak se jmenovala?"
"Proč to chceš vědět? Je to minulost."
"Jo, ale Devina není. A ty pudeš sedět za něco, cos neudělal. A jenom díky ní."
Když zaklel, Jim přikývl. "Otevřel jsi dveře. Není špatný nápad se vrátit a získat od nich klíč, abys je pak mohl zamknout, ne?"
"To je ten problém. Myslím, že ty dveře už jsou zamknuté. Je to už dvacet let. Pochybuju, že tu ženu najdeme."
Když Vin začal uklízet, Jim si všimnul jeho zavázané ruky. "Co se ti stalo?"
"Rozdrtil jsem v ruce skleničku, když jsem s tebou telefonoval."
"No paráda."
Vin se zastavil uprostřed pohybu, když vyhazoval zbytek pečiva. "Mám starosti o Marii Terese. Jestli může Devina tohle provést mě, čeho je ještě schopná?"
"Na to sem se chtěl zeptat. Má ponětí o tom-"
"Ne a zařídím, aby to ta i zůstalo. Nechci, aby na tomhle měla Marie Terese nějaký podíl."
Další důkaz o tom, že Vin nebyl idiot. "Poslouchej ... co se jí týče." Jim si chtěl dát pozor na to, jak přesně mu to řekne. "Trošku jsem se po ní poptal, když si mi řekl, že ten další chlap, který s ní byl, byl nalezený zmlácený jen kousek od těch dvou prvních mrtvých."
"Panebože ..." Vin se otočil od skříňky, kterou právě otevřel. "To byl její ex manžel. Našel jí. To je-"
"To nebyl on. Je ve vězení." Jim udělal souhrn toho, co mu řekl Matthias a co už věděl ... čím víc, toho Vinovi řekl, tím víc zamračenější byl. "A z toho vyplývá," uzavřel to Jim, "že po ní jde nejspíš nějaký Capriciho spolupracovník. Jenže to není jisté, protože on se soustředí vážně jenom na Marii Terese."
Vin zaklel, což znamenalo, že si udělal o situaci obrázek a došli mu důsledky. "Takže kdo to je? Za předpokladu, že je mezi těmi dvěma útoky nějaká souvislost?"
"No, to je správná otázka."
Vin si sedl zpátky k pultu. Zkřížil si ruce na prsou a vypadal, jako kdyby chtěl někomu dát pořádnou pěstní lekci.
"Nakonec s tím sekne," řekl po chvíli. "Víš, s děláním v Železné masce. Myslím, že odejde z Caldwellu."
"Jo."
"Nechci aby odešla, ale možná to tak bude nejlepší. Mohl by to být jeden z těch ... chlapů, víš, z toho klubu, které ona ... ehm."
Když stáhnul rty do úzké čárky, Jimovi při pohledu na něj zatrnulo ve střevech. Došlo mu, co se mezi nimi stalo. Hned.
Ačkoliv by na to nevsadil Psíka, vsadil by svůj náklaďák a Harleye, že se Vin a Marie Terese stali milenci - protože výraz na jeho tváři byl vážně srdcervoucí.
"Nechci ji ztratit," zamumlal Vin. "A nesnáším, že musí utíkat, aby si zachránila život."
"No," řekl Jim, "pak si myslím, že bychom se měli postarat o to, aby to tu pro ní bylo bezpečné a mohla tady zůstat."
Bezpečné před Devinou ... a před tím psychopatem, co po ní jde. Jim věděl, co má udělat za kroky co se týče psychopata, co je posedlý ženou. Ale co se týče Deviny? No, tuhle třísku by si měl taky vytáhnout ze zadku co nejdřív.
Vin vzhlédl a jejich pohledy se střetly. Pak přikývl, jako kdyby věděl, že i když tohle všechno ještě bude dost podivné, smíří se s tím. Natáhnul k němu ovázanou ruku. "Excelentní plán, kamaráde."
Jim mu opatrně stiskl ruku, kterou mu nabízel. "Mám pocit, že mi bude potěšením s tebou spolupracovat."
"Nápodobně. Myslím, že ta barová rvačka byla jenom rozcvička."
"To určitě."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nikol Nikol | 16. ledna 2012 v 19:06 | Reagovat

Děkujíí !! :D

2 Sue Sue | 16. ledna 2012 v 19:16 | Reagovat

Děkuju. ;)
A bude se tu překládat po tomto dílu i druhý?

3 Catrina Catrina | 16. ledna 2012 v 19:30 | Reagovat

Děkuji!!!!!!! :-D  :-D  :-D

4 Kathy Kathy | 16. ledna 2012 v 19:57 | Reagovat

Ahoj. Díky za skvělej překlad. :-)

5 ssendy ssendy | 16. ledna 2012 v 20:14 | Reagovat

Děkuji opět za úžasný překlad :-)

6 Marcia Marcia | 16. ledna 2012 v 20:43 | Reagovat

Pěkný dílek. Moc děkuju za překlad.

7 Janicza Janicza | 16. ledna 2012 v 20:50 | Reagovat

díky díky

8 Sisi Sisi | 16. ledna 2012 v 22:06 | Reagovat

bože bože boe, masakr :D dalšííí

9 Cava Cava | 17. ledna 2012 v 9:42 | Reagovat

Diky moc!!!

10 prekladyknih prekladyknih | 17. ledna 2012 v 16:21 | Reagovat

[2]: Po tomhle dílku se vrhnu na Clockwork Prince a pak na druhý díl Unearthly.. Pak jí určo dam zase do ankety.. :-)

11 Life's good Life's good | 18. ledna 2012 v 18:15 | Reagovat

wow, parádní :) díky moc

12 Nikol Nikol | 18. ledna 2012 v 21:14 | Reagovat

Bude dneska jeste kapitola? Dekuju

13 prekladyknih prekladyknih | 18. ledna 2012 v 21:29 | Reagovat

Zrovna se učim na zítřejší zkoušku, takže ode mě kapitolka až zítra..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama