Covet - 29.kapitola 1/2

20. ledna 2012 v 12:29 | Marti

kapitola 29



Když si Marie Terese sedla, po poslední písničce bohoslužby, cítila, jak se jí v kabelce rozvibroval telefon. Rychle nahmatala tlačítko, aby mohla hovor vypnout a tím zastavila třes své kabelky.

Robbie se na ní podíval. Ona se ale jenom znova posadila do lavice a věnovala mu úsměv. Byly jenom tři možnosti, kdo jí mohl volat: buď to bylo špatné číslo, chůva nebo ... Trez. I když měla svého starého šéfa ráda, doufala, že to nebyl on.

Najednou si vzpomněla na něco, co se naučila ve škole o parašutistech. Bylo to na hodině psychologie a zrovna se zabývali vnímáním nebezpečí a úzkostí. Na otázku z čeho mají strach jim parašutisté, kteří na sebe brali riziko neustále, odpověděli, že jediná chvíle, kdy budou nervózní, bude při jejich posledním seskoku. Jako kdyby do té doby čerpali veškeré svoje štěstí, které ale skončí, když s tím budou chtít seknout.

Zvláštní. Když jí bylo osmnáct a seděla v přednáškovém sále, zdálo se jí to celkem vtipné. Po všech těch skocích, které absolvovali, proč by ztratili svoje železné nervy při tom posledním? Teď už to ale chápala.

Možná minulou noc skončila ... ale co když jí teď Trez volá zpátky, aby se znovu setkala s detektivy? A co když se jí tentokrát nebudou vyptávat na střelbu, ale na to, co všechno dělala pro peníze?

Zatímco seděla vedle svého syna v kostele, riziko, kterého se bála, se jí poprvé zdálo skutečné. Od sexy servírky se dostala až do prostředí, kde trošku změnila volbu svého povolání. I když to všichni okolo dělali opatrně. Najednou si uvědomila, že musela být blázen. Jestli se dostane za mříže, Robbie skončí v pěstounské péči. Oba rodiče budou ve vězení. Jistě, Trez ani její první šéf nikdy neměli problémy s policií. Jak se do toho ale mohla pustit, když viděla, co všechno je v sázce?

Bože ... když se odřízla ode dna svého života, konečně si uvědomovala, co její volba může znamenat. Dívala se na to, co dělala pro peníze, úplně jinýma očima ...

Rozhlédla se po všech těch lidech v lavicích a byla šokovaná, když si uvědomila, že při svém povolání se dívala do stejných obyčejných očí, jako byli všude okolo. Byla zděšená sama sebou.

Dávej pozor na to, co si přeješ, napadlo jí. Chtěla se bát, protože to vypadalo mnohem jednodušeji než to, co dělala do teď. Teď, když byla jednou nohou za mřížemi, se jí to, co udělala, najednou zdálo horší, nezodpovědnější a nebezpečnější.

Ale takhle vlastně žila už posledních deset let. Její manželství s Markem byl první krok do nezákonného světa, který viděla jenom v televizi. Najatí si jednoho hajzla, aby udržela svého syna v bezpečí, byla ta druhá. Pokud šlo o prostituci, aby vydělala peníze a mohla přežít, to byla ta třetí.

Podívala se na dlouhou uličku, která vedla k oltáři. Dostala vztek na sebe a na svoje rozhodnutí. Byla jedinou osobou v Robbieho životě. Vždycky měla myslet v první řadě na něj. Ale to nedělala. Nebo jo?

Ve skutečnosti neměla moc možností. S ohledem na to, kolik peněz dlužila, to prostě udělat musela.

Když mše skončila, ona a Robbie vstali a připojili se k tlačenici lidí, kteří měli ve svém středu otce Neela.

Většinou se zaměřovala jen na rychlé odvedení Robbieho, ale občas se nemohla vyhnout zapletení se do davu. Nechtěla být hrubá, takže kývala na lidi, které znala z modlitební skupiny, nebo z minulé neděle. Robbie ji držel za ruku, ale dav jí tlačil dopředu místo toho, aby se s ním někam prosmýkla a zmizela - což mu muselo dojít. Když došli ke knězi, pustil jí a jako první potřásl muži rukou.

"Krásná bohoslužba," řekla Marie Terese, která položila jemně dlaně synovi na ramena. "A rekonstrukce katedrály je úžasná."

"To je." Otec Neely se s úsměvem rozhlédl kolem. Měl bílé vlasy. Byl vysoký, hubený a na sobě měl perfektně padnoucí oblečení. Ve skutečnosti vypadal stejně jako katedrála. Bledý a éterický. "Pozvedlo jí to, ale ještě to chce čas."

"Jsem ráda, že jste vyčistili sochy." Kývla na prázdné místo, kde byla postava Máří Magdalény. "Kdy jí vrátíte zpátky?"

"Ach Bože, vy to nevíte? Byla ukradena." Lidé se tlačili ven a otec Neely všechny s úsměvem vyprovázel pohledem ven. "Policisté hledají toho vandala. Ale můžeme být ještě rádi, s ohledem na to, co všechno tady mohl ještě ukrást."

"To je hrozné." Marie Terese zaťukala Robbiemu na rameno. Pochopil, vzal jí za ruku a spolu se vydali znovu ven. "Doufám, že jí vrátí zpátky."

"To i já." Kněz se naklonil dopředu a stiskl jí předloktí. Nad očima měl bílé obočí, které bylo jako z bavlny. "Žehnám vám, moje dítě."

Vždycky k ní byl moc milý. I když věděl to, co věděl.

"Já vám taky, otče," řekla.

S Robbiem vyšla do chladného dubnového poledne. Když se podívala na mléčně bílou oblohu, cítila ve vzduchu nějakou změnu.

"Páni, myslím, že brzy začne sněžit."

"Vážně? To by bylo super." Když šli po chodníku a procházeli kolem parkoviště, většina aut začala startovat. Shromáždění se hnalo zpátky na pohovky a křesla k novinám. Alespoň to tak předpokládala vzhledem k počtu lidí, kteří chodili po ulicích s New York Times a nedělním vydáním Caldwell Courier v rukách.

Bez vyzvání jí Robbie zase chytil za ruku a šli na konec bloku, kde bylo zaparkované jejich auto - nárazník na nárazníku. Zatímco šla vedle něho, dělala si starosti, co jí čeká, až se podívá na telefon. Věděla, že by ho neměla kontrolovat, dokud bude někde poblíž Robbie. Její pokerová tvář byla dobrá, ale ne výborná. Ukázalo se, že její hazard se zákony parkování se jí vyplatil a Camry nikdo neodtáhnul. Její motor si ale moc neliboval v chladném počasí. Když se konečně dostali dovnitř, do tepla a vyjela do provozu města - ze zadního sedadla, kde ležela její kabelka, se ozval vibrující zvuk: její telefon znova zvonil. Tentokrát byl vedle její peněženky, díky čemuž vydával hlasitý zvuk.

Natáhla ruku dozadu a snažila se na něj dosáhnout, ale Robbieho rychlé malé ruce se tam dostaly jako první.

"To je Trez," oznámil jí a podal jí telefon.

Přijala hovor. "Haló?"

"Musíš hned přijet do klubu," řekl Trez. "Je tu policie kvůli jedné věci a chce ti položit pár otázek."

"Kvůli jaké vě-" Podívala se na Robbieho. "Nemám nejmenší tušení, o čem to mluvíš."

"V noci se našel v uličce další muž. Byl zbitý a je v kritickém stavu v nemocnici. Podívej, viděl jsem tě s ním - a ostatní taky. Potřebuju, abys-"

"Mami!"

Marie Terese dupla na brzdy a Camry dostalo smyk. Těsně minula SUV, které mělo přednost v jízdě. Když ostatní auta začaly troubit, mobilní telefon jí vypadnul z ruky a narazil na přístrojovou desku. Odrazil se od ní, pak od Robbieho okýnka a dopadl někam na podlahu pod jeho nohy.

Camry se zastavilo a ona hned objala svého syna. "Jsi v pořádku?"

Když mu přejela rukou po hrudi, přikývl a pomalu si povoloval pás, který se do něj skoro zařezal. "Myslím, že ... že ... byla na semaforu červená."

"Jo, to určitě byla." Odhrnula si vlasy z tváře a podívala se přes přední sklo.

Podívala se do očí rozzuřenému řidiči z SUV. Jakmile ten muž uviděl její obličej, hněv v něm opadnul, což jí dalo jasnou představu o tom, jak vyděšeně musí vypadat. Jen na ní artikuloval: Jste v pořádku?

Přikývla a on jí letmo zamával, než znovu vyjel.

Marie Terese potřebovala ještě minutku - díky bohu Camry bylo skoro paralelně zaparkované vedle chodníku. No, spíš na obrubníku.

Ve zpětném zrcátku uviděla muže, který vystupoval z modrého Subaru, které jelo za ní. Když k ní došel, postrčil si brýle o něco výš na nose a snažil si uhladit blond vlasy, které mu cuchal vítr. Uvědomila si, že ho znala ... z modlitební skupiny a z předchozího večera, když na něj narazila u zpovědnice.

Otevřela okýnko. Byla překvapená, že za ní šel. Vypadal plaše a na setkáních skoro nikdy nemluvil. Což znamenalo, že na tom byl podobně, jako ona.

"Všichni v pořádku?" zeptal se. Sklonil se a opřel se rukama o střechu.

"Jsme. Ale bylo to jenom o fous." Usmála se na něj. "Jste hodný, že jste zastavil."

"Byl jsem za vámi. Troubil jsem, když jsem neviděl svítit brzdová světla, ale to už jste vjížděli na křižovatku. Nejspíš vás něco rozptýlilo. A ty jsi v pořádku, synku?"

Robbie mlčel. Oči upíral dolů a žmoulal si ruce. Nikdy se nedíval mužům do očí a Marie Terese ho do toho nehodlala nutit.

"Je v pořádku," řekla a odolávala nutkání znovu ho prohledat, jestli není zraněný.

Po dlouhé chvíli konečně muž odstoupil. "Hádám, že jste na cestě domů. Buďte opatrní."

"Vy taky. A ještě jednou díky za péči."

"Bylo mi potěšením. Brzy se uvidíme."

Když zavřela okýnko, zpod Robbieho nohou se ozvalo zabrnění. "Telefon!" vykřikla. "Ale ne, Trez ... Robbie, mohl bys mi ho podat?"

Robbie se sklonil a zvedl ho. Předtím, než jí ho podal, se tvrdě zeptal "Nechceš mě náhodou odvést domů?"

Marie Terese se skoro rozesmála, ale zastavil jí v tom vážný výraz v jeho tváři. "Budu opatrnější. Slibuju."

"Dobře. Mami."

Pohladila ho po koleni, když si dala telefon k uchu. "Trezi?"

"Co to kurva bylo!"

Díky jeho řevu si dala telefon dál od ucha. "Ach ... červená. Moc dobře, jsem to nezvládla." Podívala se do zrcátka na auta. Všechny na ní blikaly. "Ale nic se nestalo." Když se modré Subaru rozjelo, zamávala na řidiče.

Paul ... Peter ... jak že se to jmenoval?

"Ježiši kriste, málem sem z toho dostal infarkt!"

"Cos říkal?" Jako by skoro nehoda nebyla dostatečný šok.

"Proč mi prostě neřekneš, že si na cestě domů? Nevím, kolik dalších semaforů je mezi tebou a-"

"Už dávám pozor." Pomalu vyjela. "Přísahám."

Trošku remcal, ale pak dodal: "Dobře ... je tu řešení. Policajti se tu ukážou asi za půl hodiny. Znova chtějí mluvit se zaměstnanci. A s tebou hlavně. Myslím, že už byli u tebe doma a pak se ti snažili dovolat. Když se to nepovedlo, šli sem. Nevím moc. Jenom, že jsou nějaké spojitosti mezi oběma útoky. Stopy po běžeckých botách, myslím? Nemyslím si, že bych měl tohle vědět. A mimochodem. Jeden z těch dvou policajtů si šel ven zakouřit a nechal tu nějaké fotky a stopy a důkazy. Takže ... no co."

První myšlenka Marie Terese byla, že Vin nenosil běžecké boty. Měl na sobě mokasíny s plochou podrážkou. Dokonce i v noci.

Zvláštní. Její hlavní starostí bylo, jestli do toho není nějak zapletený Vin, i když to byl Mark, kdo posílal nějaké lidi z vězení, aby po ní šli. Ona od svého bývalého ale utekla - a může to udělat znovu. Myšlenka na to, že jde po ní další násilník, jí nedělala moc dobře.

"Trezi, máš nějakou představu o tom ..." Podívala se Robbieho, který prstem kreslil na okno nějaké tvary. "Víš, kdy se to stalo? Včera v noci?"

"Potom, cos odešla."

Takže to nebyl Vin ...

"Tvůj chlap má problémy, jen tak mimochodem."

"Cože?"

"Vin diPietro. Jeho tvář je ve všech zprávách. Jeho přítelkyně skončila v nemocnici a říká, že to on jí tam dostal."

Když jí projela další vlna šoku, sundala nohu z plynu a záměrně se podívala nahoru, než vjela do křižovatky. Zelená. Zelená znamená jet, říkala si. Šlápnout na plyn. Opatrně dala nohu dolů a Camry precizně zareagovalo.

"Náhodou," zamumlal Trez, "je tu nějaká šance, že jste byli včera večer kolem desáté spolu?"

"Jo."

"Pak si můžeš vydechnout. Protože podle zpráv to je doba, kdy řekla, že se to všechno stalo." Marie Terese si vydechla, ale jenom krátce. "Pane Bože ... co bude dělat?"

"Už je venku na kauci."

"Můžu mu pomoct." Jakmile to ale vypustila z úst, začala si pokládat otázku, jestli to je pravda. Poslední věc, kterou potřebovala byla, aby se její tvář objevila ve zprávách. Nebyl způsob, jak mohla zjistit, jestli už je od Marka v potřebné vzdálenosti, protože on jí nenašel ... nebo pro ní poslal nějaké lidi, které jí měli najít.

"Jo, možná by ses od toho ale měla držet co nejdál," řekl Trez. "Má peníze a kontakty. A lži sou nakonec vždycky odhaleny. Každopádně, můžu policii říct, že si s nimi promluvíš?"

"Jo - ale nech je čekat u tebe." To poslední, co si přála, bylo mít znovu Robbieho u policajtů. Klub byl na setkání dobré místo. "Zavolám hned někomu na hlídání."

"Ještě jedna věc."

"Jo?"

"I když už nepracuješ, tvoje minulost má dost dlouhý dosah, viď? Prosím, buď opatrná na všechny kolem sebe. Kdybys něco potřebovala, zavolej mi. Nechci tě nějak rozrušovat, ale nelíbí se mi ty útoky na muže, kteří s tebou měli něco společného."

To ani jí. "Dobře."

"A kdybys potřebovala utéct z Caldwellu, pomůžu ti."

"Díky, Trezi."

Zavěsila a podívala se na svého syna. "Budu muset jít na chvíli ven."

"Dobře. A může přijít Quinesha?"

"Pokusím se jí dovolat." Když zastavila na semaforu, Marie Terese rychle vyťukala číslo na hlídání dětí a stiskla tlačítko volat.

"Mami, kdo je ´on´? Komu chceš pomoct?"

Když jí zazvonil telefon, setkala se s pohledem svého syna. A nevěděla, co by mu měla říct.

"To kvůli němu ses tolik usmívala v kostele?"

Ukončila hovor ještě dřív, než ho mohla zvednout. "Je to můj kamarád."

"Aha." Robbie žmoulal lem jeho saka.

"Je to jenom kamarád."

Robbie stáhnul obočí. "Někdy mám strach."

"A čeho se bojíš?"

"Lidí."

Zvláštní, to i ona. "Ne každý je jako tvůj ..." Nechtěla dokončit tu větu. "Nechci, aby sis myslel, že je každý špatný, a že ti každý ublíží. Většina lidí je v pohodě."

Zdálo se, že nad tím Robbie uvažuje. Po chvíli se na ní podíval. "Ale jak mám poznat ten rozdíl, mami?"

Marie Terese se zastavilo srdce. Bože, byly chvíle kdy rodič neměl co říct a jeho hruď se zdála být dutá. "Na to nemám žádnou dobrou odpověď."

Když se rozsvítila zelená, rozjela se a Robbie zaměřil svůj pohled na cestu. Nechala vzkaz pečovatelkám. Když zavěsila, doufala, že se dívá tak upřeně před sebe, protože spolu s ní sleduje semafor. Ale nemyslela si, že by to bylo tak jednoduché.

Byli v polovině cesty domů, když jí napadlo jméno Saul. Ten muž z modlitební skupiny se jmenoval Saul.

...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 LidkaH LidkaH | 20. ledna 2012 v 13:01 | Reagovat

Děkuji! :-)

2 Kathy Kathy | 20. ledna 2012 v 14:33 | Reagovat

Děkuju. :-D

3 Marcia Marcia | 20. ledna 2012 v 15:08 | Reagovat

Děkuji :-) a těším se na další ;-)

4 ssendy ssendy | 20. ledna 2012 v 16:40 | Reagovat

Děkuji za překlad :-)

5 Jana Jana | 20. ledna 2012 v 17:12 | Reagovat

koľko to má ešte kapitol??? :-)

6 Catrina Catrina | 20. ledna 2012 v 18:43 | Reagovat

Děkuju za překlad. Těším se na pokračování. :-D

7 Life's good Life's good | 20. ledna 2012 v 20:09 | Reagovat

:-) díky moc... moc se mi to líbí... není to tak dobré jako BDB, ale i tot má své pro :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama