Covet - 31.kapitola

25. ledna 2012 v 14:40 | Marti

kapitola 31



"Počkej .. cože? Co jí dal Vin?"

Jim se podíval přes svůj byt na Adriana a vůbec se mu nelíbil jeho výraz. Ten hajzl se zdál dost bledej. "Prsten," řekl Jim. "Dal jí zásnubní prsten. Nebo aspoň řekl, že s ním odešla, když se s ní rozešel."

Andělův výraz se stáhl ještě víc. "Z čeho byl?"

"No nejspíš tam byl diamant."

"Nezajímá mě kámen. Z čeho byl ten prsten."

"Nevím. Z platiny? Vin je typ člověka, co chce jenom to nejlepší."

Když Eddie zavrtěl hlavou a zanadával, Jim se do toho znovu vložil: "Tak, teď je ten přešťastný okamžik, kdy mi můžete říct, proč se kurva tváříte tak, jako kdyby se vám někdo vychcal do nádrží na motorkách."

Adrian dorazil zbytek piva a položil plechovku dolů na příšerný kuchyňský stůl. "Víš něco o černé magii, kamaráde?"

Jim pomalu zavrtěl hlavou. Nebyl moc překvapený tím, kam tahle konverzace směřuje. "Proč mě trochu nepoučíš?"

Adrian zalovil v krabici od bot plné šachových figurek a jednoho po druhém si prohlédnul všechny pěšáky. "Černá magie je skutečná. Používá se častěji, než si možná myslíš. A to nemluvím o zpěvácích co na pódiu ukousnou hlavu netopýrovi, bandu šestnáctek, co si hrajou s věšteckou deskou nebo bandu paranormálních vyšetřovatelů, co hledaj ňáký sračky ve strašidelném starém domě. Mluvím o skutečných sračkách, co tě dokážou dost tvrdě kousnout do zadku. Mluvím o tom, jak se démoni dostávají k duším ... mluvím o kouzlech a kletbách, které nefungujou jenom v tomhle světě, ale i v jiných."

Nastala dlouhá těžká významná pauza. Jim zamáchal rukama a vykřiknul "Booga-wooga!"

Aspoň Eddie se zasmál. Adrian na Jima zvednul prostředníček a vydal se do ledničky pro další pivo. "Nechovej se jako debil," odsekl mu, když si otevřel další čerstvej kousek.

"Jo, to máš pravdu. Dva debilové v téhle skupince už by byli moc." Jim dosednul na postel a opřel se zády o zeď. "Hele, jenom jsem chtěl trošku uvolnit to napětí. Tak pokračuj."

"Tohle není žádnej vtip." Když Jim přikývnul, Adrian si dlouze loknul Buda a znovu zaparkoval na svém místě. Zdálo se, že listuje jeho myslí, jako nějakým časopisem. "Je tu toho dost, co se budeš muset ještě naučit. Tak prostě říkej tomuhle lekce jedna. Démoni shromažďují různý věci od lidí, které mají za cíl. Čím víc toho od nich dostanou, tím líp. Mají je u sebe, aby jim je někdo nevzal. V rámci tohohle cvičení je to jako ... mysli na to jako na systém nějakého ohodnocení. Dárky jsou cennější než něco, co ukradnou. A nejsilnější dar ze všeho je dárek z pravého kovu. Platina. Zlato. Stříbro už v menší míře. Je to dost závažná věc. Čím víc toho od nějakého člověka dostanou, tím silnější se jejich dluhopis stává."

Jim se zamračil. "K čemu to je? Myslím tím, co dostane Devina jiného, než vyrovnání jejího účtu?"

"Když ho zabije, zůstane s ní na věčnost - tyhle dárky se mění v jakýsi druh vlastnictví. Démoni jsou jako paraziti. Nalepí se na ně a může jim trvat i roky, než dostanou něčí duši - ale tohle prostě oni dělají. Dostanou se nějaké osobě do hlavy a začnou mít vliv na jejich rozhodnutí, s každým dalším dnem a týdnem pomalu mění jejich život. Kazí ho, ničí a pošpiňují. Duše se brání před napadením, ale když se dostane na to správné místo, démon udělá náležité kroky. Většinou jsou to smrtelné události. A je pravda, že ten tvůj kluk Vin je zrovna teď dost kritickém bodě. Dala věci do pohybu. První bylo jeho zatčení. Je to jako domino. Bude se to rychle zhoršovat. Viděl jsem to až příliš často."

"Ježiši ... Kriste."

"V každém případě už moc času nemá."

Jim měl hlavu plnou otázek. "Ale proč Vin? Proč si vybrala jeho?"

"Musí existovat nějaké místo vstupu. Je to jako tetan, který dostaneš od rezavého hřebíku. Existuje tu nějaké zranění duše. Prostřednictvím té rány dovnitř vstupuje démon."

"Co způsobuje ty rány?"

"Spousta věcí. U každého je to jiné." Adrian rozestavěl figurky a vytvořil z nich X.

"Jakmile je ale démon tam, musí být odstraněn."

"Řekls, že nemůžu Devinu zabít."

"Jo, ale můžeme jí dát kurva výpověď."

Eddie slabě zavrčel na souhlas.

"A to tě hodláme naučit. Jak na to."

Tak tohle nevypadalo na žádnou lekci, ale zatraceně bolestivé učení.

Jim si vjel rukou do vlasů a vstal z postele. "Víš co? Vin mi něco řekl ... když mu bylo sedmnáct, šel k nějaký vědmě či co. Měl pořád záchvaty. Viděl do budoucnosti a byl dost zoufalej touhou, zbavit se jich."

"Co mu řekla, aby udělal?"

"Tak to mi neřekl, ale vím že mu záchvaty přestaly. Teda až do nedávna. Zmínil se, že se potom štěstěna postavila na jeho stranu."

Adrian se zamračil. "Musíme zjistit, co udělal."

Eddie se připojil k jejich debatě. "A potřebujeme dostat zpátky ten prsten. Snaží se ho k sobě připoutat předtím, než ho zabije a tohle je zatraceně silné pouto."

"Vím, kde bydlí," řekl Jim. "Viděl jsem jí jet do skladu ve středu města."

Adrian i Eddie se zvedli. "Tak co si zajít na jedno malý vloupáníčko?" nabídl Ad a shrnul všechny pěšáky zpátky do krabice. Dopil pivo a propraskal si klouby. "Poslední boj, který jsem vedl s tou čubkou skončil moc brzy."

Eddie obrátil oči v sloup a podíval se na Jima. "Bylo to ve středověku, ale pořád se přes to nedostal."

"Tak dávno?"

"Jo, dali jsme to k ledu," řekl Eddie. "Padlých bylo trošku víc, než by se bosům líbilo."

Adrian se poťouchle usmál. "Jak jsem zmínil, mám rád ženy."

"Jo, většinou v páru." Eddie položil psa a pohladil ho za ušima. "Vrátíme se, Psíku."

Zvíře se ale nezdálo moc spokojené s loučením. Psík začal obíhat všechny v místnosti, včetně křesla - ve kterém hledal nejspíš podporu.

To se teď ale Jimovi hlavou nehonilo. Ne, přemýšlel nad něčím mnohem silnějším.

Přešel k prázdné knihovničce v protějším rohu a vytáhl černý pytel. Rozbalil ho a odhalil krabici z nerezové oceli. Ukazováčkem vyťukal na klávesnici kód, otevřel zámek a nazvedl horní část. Uvnitř měl tři zbraně zabalené v polstrování, které dovnitř nepropouštělo žádné světlo. Nechal tři pistole na svých místech. Všechny měly rukojeť navrženou přesně pro něj. Vzal tu, která mu nejlépe sedla do pravé dlaně.

Adrian zavrtěl hlavou, jako kdyby pro něj tyhle poloautomaty nebyly víc, než stříkací pistolky. "Co přesně si myslíš, že zmůžeš s tímhle kusem kovu, Tvrďáku Harry?"

"To je jednom pro jistotu."

Jim rychle zkontroloval zbraň, zamkl krabici a vrátil jí zpátky do pytle. Munice byla v plechovce ve skříni. Rychle vzal dost nábojů na její vyplnění.

"Tímhle jí nemůžeš zastřelit," řekl Eddie.

"Bez urážky - ale dokud to neuvidím, neuvěřím."

"A to je přesně důvod, proč selžeš."

Adrian zaklel a praštil do dveří. "Super. Udělali sme z něj Yodu. Můžeme hejbnout kostrou, než mi nechá odlevitovat můj bike?"

Když Jim nabil zbraň, všichni sešli dolů po schodech. Pes se opřel o opěradlo křesla, a díval se z okna. Trochu strčil do skleničky, jako kdyby protestoval proti tomu, že je z téhle akce vynechaný.

"Pojedeme mým autem," řekl Jim, když vešli na štěrkovou cestu. "Je trochu míň hlučné."

"A má rádio?" S tragickým soustředěným začal Adrian zahřívat jeho hlas. Zněl jako los, kterého právě strouhali na struhadle na sýr.

Jim na Eddieho zavrtěl hlavou, když otevřel dveře. "Jak dokážeš ustát tuhle startující raketu?"

"Selektivní hluchota."

"Tak to mě nauč, mistře."

Cesta do města trvala tak čtyři sta let - zejména díky faktu, že Adrian naladil klasickou rockovou stanici: Panama od Van Halen v životě nezněla tak příšerně a to nebylo nic ve srovnání s tím co udělal s písničkou od Meat Loafa Udělal bych všechno pro lásku (Ale neudělám nic).

Ani potom ale Adrian nesklapnul. Když se dostali do blízkosti skladu, Jim v tichosti nadával na jeho skřek a nikdy nebyl tak rád, že někdo vynalezl tlačítko volume. "Ten barák je dvě ulice odtud."

"Je tam parkoviště," řekl Eddie a ukázal doleva.

Potom, co zaparkovali na F-150, šli blokem dolů a pak zatočili doprava a pak ještě jednou. Načasování bylo důležité. Když zahnuli za roh, před domem, kam předtím vešla Devina zastavil taxík.

Všichni tři se přikrčili, aby se skryli. Za okamžik kolem projel taxi s Devinou na zadním sedadle. Se zrcátkem v ruce si upravovala rtěnku.

"Nikdy nedělá nic bezdůvodně," zašeptal Adrian.

"To je něco, co si můžeš vrýt do paměti. Všechno, co jí vyjde z úst je vždycky lež a její činy ... mají vždycky nějaký důvod. Musíme se dostat rychle dovnitř, najít prsten a co nejrychleji vypadnout."

Rychle přešli k dvoukřídlým dveřím, otevřeli je a vstoupili do chodby. Byla to typická bytovka. Betonová podlaha a bílé stěny. Prostor vevnitř byl chladnější, než vzduch venku. Kromě stropního svítidla byly jediná věc v hale ocelové schránky a intercom se seznamem pěti jmen. Devina Avale měla číslo pět.

Bohužel dveře byly zevnitř zajištěné řetězem. Jim s nimi tak jako tak trhnul. "Měli bychom počkat, než někdo-"

Adrian přešel dopředu, popadl kliku a trhnutím otevřel dveře dokořán bez nejmenšího zaváhání.

"Nebo prostě můžeš otevřít jako ten největší buran," řekl Jim kousavě.

Ad na ně blýskl svojí dlaní a usmál se. "Jo, umím dobře pracovat se svýma rukama."

"Líp, než s tvýma hlasivkama."

...

Nenáviděl tuhle práci. Nenáviděl dny stráveně s nevděčnými lidmi z Caldwellu v taxíku, který smrděl jako něco, co měl k obědu poslední řidič. Ale musel plnit praktické aspekty života a navíc objekt jeho zájmu stejně většinou v denních hodinách zůstával doma.

Byla tu taky jeho politika ignorace. Nedíval se na své zákazníky, odmítal jim pomoct se zavazadly a nikdy nemluvil víc, než bylo nezbytně nutné. Bylo to dobrý způsob, jak to všechno zvládnout - hlavně s ohledem na jeho pozdější pronásledování, které v poslední době provozoval. Nebyl důvod, aby si ho někdo pamatoval. Člověk nikdy nevěděl, na co si vzpomenou lidé z místa činu.

To byla lekce, která se mu pod kůži dostala tvrdou cestou.

"Co moje rtěnka?"

Při zvuku ženského hlasu rukama pevně sevřel volant. Bylo mu úplně ukradené, jak vypadala ústa nějaký pitomý ženský.

"Ptala jsem se ... co moje rtěnka?" Její tón byl ostřejší a on rukama stisknul volant ještě pevněji.

Předtím, než mohla znova zopakovat otázku a on by na ní vyletěl, podíval se do zpětného zrcátka. Ať už od něj ta štětka čekala cokoliv -

Černé oči ho chytily a držely ho tak pevně, jako kdyby se naklonila dopředu a držela ho v kravatě. A pak cítil, jak na něj sahá a ...

"Moje rtěnka," řekla s přehnanou dychtivou výslovností.

Rychle zkontroloval ulici před nimi, čímž si všimnul dvou semaforů dva bloky před nimi a znovu se podíval do zpětného zrcátka.

"Ach ... vypadá dobře."

Pěstěným ukazováčkem si přejela po linii dolního rtu a otřela si přečuhující rtěnku. Pak stiskla rty a zase je uvolnila.

"Vidím, že jste věřící muž," zamumlala a zavřela svoje zrcátko. Podívala se na kříž, který měl na palubní desce.

"To není můj taxík."

"Aha." Odhrnula sivlasy dozadu a dál ho pozorovala. Netrvalo to dlouho a začalo mu být horko, jako kdyby měl naplno puštěné topení. Dvakrát dokonce zkontroloval ventilátor. Ne. Bylo to jenom tou překrásnou ženou, která se na něj dívala, jako kdyby byl něco víc. Což se stávalo asi tak často, jako -

"Jak se jmenuješ?" zašeptala.

Málomluvný a najednou nejistý svou odpovědí ukázal na taxikářskou licenci, na které byl jeho obrázek. Přečetl z ní: Saul. Saul Weaver."

"Hezké jméno."

Když přijeli na semafory, zabrzdil. Když taxi stálo, znovu se podíval do zadního ... zrcátka ... a uviděl jí ...

Duhovky se jí rozšířily a úplně jí zmizelo bělmo. Celé oči měla hustě černé a přesto díky téhle věci nezačal křičet. Cítil, jak se mu místo krve v žilách prohání tekutý orgasmus.

Projelo jím potěšení a zvedlo ho to, i když zůstal na sedadle taxíku. Napadlo ho, jestli jeho kůže zůstala nedotčená. Pak mu došlo, že mezi ním a jeho tělem není žádné vodítko.

"Saule," řekla žena. Její hlas se změnil na něco, co bylo na muže až moc hluboké a na ženu moc sípavé. "Vím, co chceš."

Saul polkl a slyšel svůj hlas jako z velké dálky. "Vážně?"

"A vím, že to můžeš dostat."

"Ty ... to víš?"

"Zastav v té uličce, Saule." S tím rozevřela svůj kabát a ukázala mu těsnou bílou halenku, pod kterou prosvítaly její bradavky, jako kdyby na sobě neměla nic. "Zastav Saule a nech mě ti říct, co musíš udělat."

Se zaskřípěním kol zatočil do stínu mezi dvěma vysokými budovami a zaparkoval taxík. Když se otočil, aby se na ní podíval, byl úplně okouzlený. Jakkoliv děsivé byly její oči v zrcadle, zbytek ní byl víc než jenom v pořádku. Ona... byla neskutečná. A to nejen proto, jak krásná byla. Zíral do těch černých jam. Plně jí akceptoval, plně jí rozuměl a věděl, že díky ní najde bezpochyby to, co hledal. Měla odpovědi na jeho otázky.

"Prosím ... řekni mi to."

"Pojď sem, Saule." Žena si přejela pěstěnými prsty po krku až do jejího výstřihu. "A pusť mě dovnitř."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sue Sue | 25. ledna 2012 v 15:13 | Reagovat

Díky za překlad ;)

2 Marcia Marcia | 25. ledna 2012 v 15:18 | Reagovat

a sakra O_O Devina a Markus, to nevěstí nic dobrého. No doufám, že aspon kluci uspějou s tím prstenem.
Děkuju za pěkný překlad :-)

3 Kathy Kathy | 25. ledna 2012 v 15:43 | Reagovat

Díky za super překlad. :-)

4 ana ana | 25. ledna 2012 v 16:04 | Reagovat

Super preklad. Ďakujem. :-)

5 Catrina Catrina | 25. ledna 2012 v 17:15 | Reagovat

Děkuju za překlad, těším se na pokračování a doufám, že kluci uspějí. :-D

6 Netty Netty | 25. ledna 2012 v 19:08 | Reagovat

děkujeme :-)

7 ssendy ssendy | 25. ledna 2012 v 19:57 | Reagovat

Děkuji moc za překlad, těším se na pokračování :-)

8 Veru Veru | 25. ledna 2012 v 20:59 | Reagovat

Díky za překlad! :-D

9 Cava Cava | 26. ledna 2012 v 9:53 | Reagovat

Dik!!! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama