Covet - 32.kapitola

27. ledna 2012 v 12:57 | Marti

kapitola 32



Nedokončit to nebylo zrovna snadné.

Když Marie Terese kouzelně pracovala na jeho vzrušení, Vin měl pocit, jako by měl kůži v plamenech, krev se mu vařila a v kostech mu probíhala bouře. Každým sáním a lízáním ho posílala na okraj. Jeho tělo viselo nad propastí a on umíral touhou do ní spadnout - ale to nehodlal dopustit.

Bože ... jeho sebekontrola ho zabíjela. Hlavu zvrátil do polštáře, stehna měl napjatá a hrudník se mu rychle zvedal. Posílala ho zároveň do nebe i do pekla a on chtěl, aby to trvalo věčně.

Jenže on už vážně nemohl vydržet ani o chvíli dýl.

Použil všechny síly k tomu, aby zvedl hlavu a když se podíval dolů na své tělo, dostal se skoro do křeči. Marie Terese měla doširoka rozevřená ústa, její krásná prsa byla plná a svěží a její bradavky se otíraly o jeho stehna.

"Ach, kurva." Zvedl se a odtáhl jí od jeho erekce. Prsty chytil její paže a snažil se neudělat.

"Seš-"

Vin jí přerušil tím, že jí tvrdě políbil a převalil se nad ní. Předtím, než se mohl zastavit, dal jí ruku pod koleno a přimáčknul se na ní. Zavrčel. Byl divoký a -

"Potřebuju tě, Vine!" Nehty mu zaryla do zadku a prohnula se pod ním.

"Kurva ... jo."

Oba ztuhli ve stejnou chvíli. "Kondom," vyhrkli najednou.

Vin zabručel a natáhl se k nočnímu stolku. Tím pohybem jí přejel tělem po křivkách - a ona tou moc nepomohla, když se proti němu propnula. To, jak byli tělo na tělo mu přišlo tak erotické, že když se mu ten pocit rozlil po těle, Vin ztratil kontakt s kondomem, po kterém sahal. Vyletěl mu z ruky, jako kdyby uměl lítat. "Kurva!"

Sklonil se k zemi. Posunul boky a svou erekcí přejel po jejím horkém dokonalém jádru. Rychle sebou trhnul a rychle ucuknul zpátky, protože nechtěl ztratit kontrolu a ...

Bože, nešlo to moc dobře, protože ta věc mu zpropadeně pořád vyklouzávala z ruky.

"Pomůžu ti," řekla Marie Terese a připojila se k jeho lovu. Byla to ona, kdo nakonec chytil bledě modrý balíček. Zvedla ho nad hlavu a zasmála se. "Mám to!"

Vin se začal smát spolu s ní. Ve vteřině jí přitáhnul k sobě a objal jí. Byl ještě naprosto tvrdý a lapal po dechu, jak to na něj přicházelo, ale taky se cítil uvolněný a lehký, když se spolu smáli, objímali a zamotávali do přikrývky. Kondom se mezi tím střídavě objevoval a zase mizel jako ryba ve vodě.

Nakonec skončil u jeho boku, jako kdyby se konečně rozhodl přihlásit se o slovo. Nebo že chce, aby si ho navléknul.

Vin ho rozbalil a nasadil si ho. Znovu jí převalil na záda, lehnul si mezi její stehna a odhrnul jí vlasy z očí. To napětí bylo hrozivé a elektrizující, ale tahle chvíle byla něžná a nádherná: krásně zářila, když se na něj dívala.

"Co," zašeptala a pohladila ho po tváři.

Vin si dal chvíli na to, aby si zapamatoval její rysy a způsob, jakým se cítila, když byla pod ním. Viděl ji nejen jeho očima, ale zároveň jí i cítil kůží a celým svým srdcem.

"Ahoj, krásná paní ... ahoj."

Když se krásně začervenala, vášnivě jí políbil a jejich těla se do sebe zaklesla. Pohnul boky a jeho erekce byla na místě. Pomalu se do ní vnořil. Ucítil příjemný svíravý pocit a sklonil hlavu k jejím vlasům. Pak pokračoval ve svých pohybech.

Dlouhé, vášnivé, pulzující ... už žádný smích - jenom krásné zoufalství, které ho dusilo a zároveň oživovalo. Bylo to stejné, jako když se mu věnovala pusou: nikdy to nechtěl ukončit, ale to prostě nebylo možné.

Když to na něj přišlo zařval a otřásl se od hlavy až po lýtka. Z dálky jí slyšel křičet jeho jméno. Cítil její nehty, které mu zatnula do zad, zatímco vstřebával vlny jejího uvolnění.

Když konečně chytili zpátky svůj dech, byl pořád tvrdý. Sundal si kondom a odtáhnul se. "Hned jsem zpátky."

Když skončil v koupelně, vrátil se a natáhl se vedle ní. "Víš co je tam?" Ukázal palcem na mramorovou místnost, kde se právě myl.

"Co?" Přejela mu dlaněmi po rukou a ramenou.

"Sprchový. Kout. Se. Šesti. Sprchovými. Hlavicemi."

"Váááážně?"

"Jo. Larry. Curly. Moe. Joe a Frankie."

"Počkej, to je jenom pět jmen."

"No, je tu ještě Strašák, ale nejsem si jistý, jestli je to vhodné pro smíšenou společnost."

Její smích byl pro něj jen jiný druh orgasmu. Zahřál ho uvnitř.

"Můžu tě navštívit?" zašeptal. "Až odjedeš?" Věděl, že to neměl říkat. Z její tváře se vytratila radost. "Omlouvám se," řekl rychle. "Neměl jsem se ptát. Sakra, neměl jsem-"

"Byla bych moc ráda."

Její odpověď byla stejně tichá jako jeho otázka. Bylo mezi nimi spoustu nevysloveného a viselo to nad nimi jako štiplavý kouř.

"Pojď se mnou," řekl a trošku se nadzvedl. Jestli už neměli moc času, který měli strávit spolu, nechystal se zničit ten, co jim zbýval. "Nech mě ti umýt pot z kůže."

Dala mu ruce na ramena, aby ho zastavila.

Zavrtěl hlavou a přejel jí ústy po těch jejích. "Nic mi nemusíš slibovat. Chápu to."

"Přála bych si, abych mohla."

"Já vím." Spustil nohy z postele a vzal jí do náruče. "Ale teď tě mám. Nebo ne?"

Držel jí ve vzduchu, když jí nesl do koupelny ... držel jí nad mramorovou podlahou, když zamířil ke sprše ... držel jí v náručí, když dal ruku pod vodu a čekal, až bude dost teplá.

"Nemusíš mě nosit," zamumlala mu do krku.

"Já vím. Jenom tě nechci nechat odejít, dokud si ještě tady."

...

"Viděls někdy Osudovou přitažlivost?" zeptal se Adrian.

Když za sebou zavřeli dveře nákladního výtahu, Jim se rozhlédl po prostoru kolem. Sakra, vešlo by se tam klidně celé piáno.

"Prosím?"

"Osudová přitažlivost. Ten film." Adrian přejížděl rukama nahoru a dolů po kovových stěnách. "Velká scéna ve výtahu jako je tenhle. Je v mé top desítce."

"Nech mě hádat. Těch zbylejch devět je na internetu."

Eddie stiskl tlačítko pět a výtah se rozjel. "V tom filmu byla Glenn Close psychopat."

Adrian pokrčil rameny a prohnaný úsměv na jeho tváři naznačoval, že si začal scénu v duchu přehrávat. "A vážně na tom tak záleží?"

Eddie a Jim se na sebe podívali a protočili oči. Radši se nevyjadřovali, protože by to stejně nemělo smysl. Tenhle zvyk byl v okolí Adriana normální. Život jste strávili tím, že jste protáčeli oči a dívali se na strop. V pátém patře výtah s trhnutím zastavil. Dveře zarachotily. Eddie vzal za páku a otevřel je. Chodba byla čistá, ale cihlové stěny držela pohromadě starověká malta a dřevěná podlaha byla opotřebená věkem. Naproti výtahu byly kovové dveře. Nad nimi byl nápis Východ. Napravo byly další dveře - ty byly z poniklované oceli.

Jim vyndal zbraň a odjistil jí. "Je pravděpodobné, že by s někým žila?"

"Ta hraje sólo. I když je o ní známé, že má čas od času nějakého domácího mazlíčka."

"Rotvajlera?"

"Kobry plivající jed. Hadi. Zbožňuje ty potvory, ale možná to chová jenom na to, aby z nich pak nechala udělat boty nebo kabelku. Kdo kurva ví."

Když ale přešli k poniklovaným dveřím, Jim tiše hvízdl. Jeden nad druhým tam bylo sedm zámků. Zářily jako čestné medaile na hrudi vojáka. "Ježiši podívejte se na ty zámky."

"I paranoik má nepřátele, chlapče," zamumlal Adrian.

"Toho chlapce si strč do zadku."

"Kolik je ti? Čtyřicet? Mě je čtyři sta."

"Fajn, fajn." Jim se na ně podíval přes rameno. "Můžeš na to použít svoje kouzlo, dědečku?"

Adrian na něj vztyčil prostředníček, položil ruku na kliku a ... nic. "Kurva. Ona to zablokovala."

"Jak jako zablokovaný?"

"Nejhorší druh kouzla vůbec." Adrian zachmuřeně kývl na Eddieho. "Seš na řadě."

Když udělal tichý chlápek krok dopředu, Adrian chytil Jima za paži a stáhl ho zpátky. "Věř mi, dej mu trošku prostoru."

Eddie zvedl dlaň, zavřel oči a ztuhnul jako socha. Jeho velká tvář s dominujícími rty a hranatou čelistí poukazovala na to, že se tiše soustředí. Po chvíli začal ale tiše zpívat - až na to, že Jim věděl, že ústa toho chlapa ... anděla ... čehokoliv ... se ale nehýbou.

Ach, tak počkat ... to nebyl zpěv.

Z andělovy dlaně vycházely pulzující vlny, jako když z asfaltu v létě stoupá teplo. Vzduchem se vlnil rytmický zvuk.

Jeden po druhém se zámky otevíraly. Když se dostal až k poslednímu zámku, dveře se otevřely a místo před ním, jako kdyby se zhluboka nadechlo.

"Pěkný," zamumlal Jim na Eddieho, který právě otevřel oči. Nadechl se a protáhl si ramena, jako kdyby byl ztuhlý.

"Musíme to zvládnout rychle. Nevíme, jak dlouho bude pryč."

Adrian šel první, v jeho výraze plála neskutečná nenávist. Eddie mu dělal ocásek.

"Co ... to ... kurva ..." ulevil si Jim, když vstoupil.

"Vždycky byla sběratelka," odplivl si Adrian. "Děvka."

Jimova první myšlenka byla, že rozlehlá místnost byl nějaký obchod se starým nábytkem k likvidaci. Byly tam stovky a stovky hodin. Byly rozdělené podle typu, ale nijak neorganizované: Kyvadlové stály v protějším rohu chaoticky rozmístěné, jako kdyby pobíhaly kolem a zamrzly, když někdo vstoupil dovnitř. Závěsy byly přibité k dřevěným trámům. Zakrývaly okna od stropu až k podlaze. Budíky, metronomy a nástěnné hodiny byly rozmístěné na policích.

Ale nejstrašidelnější byly kapesní hodinky.

Byly zavěšené na stropu jako pavouci na svých pavučinách. Byly tam hodinky snad z každé doby a viseli na černých řetězech.

"Čas jde neustále kupředu ... klouže .... klouže .... klouže do budoucnosti," ušklíbl se Adrian, když prošel kolem.

Až na skutečnost, že to tak ale nebylo. Všechny hodiny i hodinky byly zastavené. Do pekla, víc než jenom zastavené - kyvadla v hodinách byly zmrazené v prostoru. Jim zvednul oči od zmrazených hodin a našel další sbírky.

Devina měla jeden a pouze jeden druh nábytku: sekretáře. Muselo jich tam být dvacet nebo třicet. Byly v neuspořádaném chumlu. Jako kdyby ten uprostřed svolával setkání a všichni k němu spěchaly. Stejně jako u hodin, byly tam kousky, co patřily spíš do muzea i nové s elegantními liniemi nebo rozmanité vyrobené nejspíš v Číně a prodávané jako Target. "Sakra, vsadím se, že to dala do jednoho z nich," řekl Adrian a s Eddiem se vydali k neuspořádanému shromáždění.

"Co to tu tak smrdí?" zeptal se Jim a promnul si nos.

"To nechceš vědět."

Jo, to teda kurva nechtěl. Něco tu bylo špatně. A to nejen proto, že to tu nebylo zrovna dvakrát uspořádané a vyzdobené - vzduch tu byl poznamenán vůní, z kterého Jimovi naskakovala husí kůže. Smrdělo to sladce ... až moc sladce.

Nechal Eddieho a Adriana hledat jehlu v kupce sena a šel hledat původ té vůně. Podobně jako ve většině těchhle bytů nebyl prostor ohrazen žádnými zdmi, kromě jednoho rohu, kde byla koupelna. Což znamenalo, že měl skvělý výhled na nože v kuchyni.

Na žulovém pultu byly vyložené snad všechny druhy nožů: lovecké, švýcarské, nože na steaky, řeznické, sekáčky, nože na dorty a na otevírání dopisů. Jejich konce byly dlouhé, krátké, hladké, zoubkované, lesklé nebo i zrezivělé. A stejně jako hodiny a sekretáře, byly neurovnané a směřovaly všemi směry.

Pro chlapa, co se ocitl v dost odporný situaci tohle bylo něco nového.

Jim měl pocit, jako kdyby se ocitl ve světě, kde bylo všechno špatně. Zhluboka se nadechnul a snažil si tím pročistit hlavu. Nakonec si ale musel zacpat nos. Ten pach ... co to bylo? A odkud to vycházelo?

Z koupelny ... napadlo ho.

"Nechoď tam, Jime," zavolal na něj Eddie a vydal se jeho směrem. "Jime! Ne-"

Jo, k čertu s tím. Ta vůně v něm vyvolávala pocit, jako kdyby v puse převaloval novou penci. Byla jenom jedna věc, co to dokázala. Najednou se před ním odnikud objevil Eddie a zablokoval mu cestu. "Ne, Jime. Tam nemůžeš jít."

"Krev. Takhle smrdí krev."

"Já vím."

Jim mluvil pomalu, jako kdyby Eddie úplně přišel o rozum. "Takže tam někdo musí krvácet."

"Jestli porušíš těsnění těch dveří, můžeš spustit bezpečnostní alarm." Eddie ukázal na zem. "Vidíš?"

Jim se zamračil a podíval se dolů. Přímo před jeho botami byla slabá linka nějakých nečistot, jako kdyby to tam někdo schválně nasypal.

"Jestli to otevřeš," řekl Eddie," protneš tuhle bariéru a celý tenhle úkryt vzplane."

"Proč?"

"Než odešla, natřela hrany dveří specifickým druhem krve a špíny ze hřbitova. Když někdo poruší tuhle hranici, uvolní energii, kterou ona jasně ucítí a bude to, jako kdyby tady vybuchla atomová bomba."

"Čí je to krev?" zeptal se Jim, i když věděl, že se mu odpověď líbit nebude. "A proč tohle neudělala i se vstupními dveřmi?"

"Potřebuje kontrolovat prostředí, na které vztáhne tohle ochranné kouzlo. Chodba? Nemůže si být jistá, jestli ten nános nenaruší třeba úklidový personál nebo že tenhle chaos nerozpoutá někdo jiný. A když si vezmeš všechno tohle-"

Eddie máchl rukou kolem sebe "-není tak důležité, co je za těm dveřmi."

Jim se zadíval na zavřené dveře, jako kdyby byl Superman a mohl rentgenovým pohledem vidět skrz.

"Jime. Jime ... nemůžeš jít dovnitř. Musíme najít ten prsten a rychle vypadnout."

Bylo tam toho víc, napadlo Jima. Stejně jako mu řek Adrian v jeho bytě, andělé mu říkají jenom to, co zrovna v té chvíli potřeboval vědět. Nikdy mu neřeknou víc, než musí vědět. Takže se tam určitě děla nějaká ohavnost o které neměl ani tušení ...

"Jime."

Zaměřil se na kliku, na kterou v tuhle chvíli mohl dosáhnout. Koketoval s myšlenkou, že by se tím dostal z téhle smyčky, a jestli to uspíší jeho konfrontaci s Devinou, bylo těžké myslet si, že je to něco špatného.

"Jime."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kathy Kathy | 27. ledna 2012 v 13:13 | Reagovat

Ahoj. Díky za skvělou kapitolku. :-)

2 kik kik | 27. ledna 2012 v 14:54 | Reagovat

děkuju..:))

3 Veru Veru | 27. ledna 2012 v 15:28 | Reagovat

Páni...Díky.

4 ana ana | 27. ledna 2012 v 17:20 | Reagovat

Super. Díky :-D

5 Catrina Catrina | 27. ledna 2012 v 17:33 | Reagovat

Děkuju. Tvrdohlavec jeden tvrdohlavej. :-D

6 ssendy ssendy | 28. ledna 2012 v 8:50 | Reagovat

Děkuji za překlad :-)

7 Life's good Life's good | 28. ledna 2012 v 12:16 | Reagovat

Ahoj, Marti, nevíš jak je to dál s překladem The perfect chemistry? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama