Perfect Chemistry - 39.kapitola

5. ledna 2012 v 20:22 | Agáta |  Perfect Chemistry

kapitola 39


Mohla jsem říct, že Jorge a Elena do sebe byly naprosto zamilovaní jako nikdo koho znám a jen jsem doufala, že jednou se tak budu milovat i se svým manželem.

Myslela jsem na Shelley. Ona nikdy nebude mít manžela, děti. Věděla jsem, že moje budoucí děti ji budou milovat stejně jako já - bude mít všechnu naši lásku. Ale uvnitř bude vždy toužit po vlastním manželovi, vlastní rodině.

Podívala jsem se zpátky na Alexe. Neviděla jsem se s ním - spojená s gangem a kdo ví co ještě. To nejsem já. Ale ten kluk se plácá uprostřed toho všeho. Jsem proti tomu, víc než kdokoli jiný. Mým úkolem je změnit jeho život, aby lidé jednou mohli říct, že jsme dokonalý pár.

Hudba se nesla vzduchem a já si v Alexově náručí opřela hlavu o jeho hruď. On chytal zatoulané vlasy kolem mého krku a houpal se se mnou do rytmu.

Nějaký týpek nakráčel k nevěstě s pětidolarovkou.

"To je tradice," vysvětlil mi Alex. "Zaplatí si za tanec s nevěstou. Říká se tomu 'tanec rozkvětu'."

Fascinovaně jsem pozorovala, jak chlápek přiložil pět dolarů způsobem, co připomínal placení za vlak, na její šaty.

Moje máma by zešílela.

Někdo zakřičel na týpka s nevěstou a všichni se začali smát.

"Co je tak k smíchu?"

"Jen že dal ty peníze moc blízko jejímu zadku."

Studovala jsem pár na tanečním parketu, jak se navzájem snažili napodobovat pohyby do rytmu hudby. Když s nevěstou přestal tancovat, zeptala jsem se Alexe, jestli si s ní taky zatančí.

Když jsem dostala kladnou odpověď, postrčila jsem ho vpřed. "Zatancuj si s Elenou. Já si popovídám s tvojí mámou."

"Jsi si tímhle jistá?"

"Jo. Viděla jsem ji, když jsme přišli a nechci ji přehlížet. Nedělej si o mě starosti. Potřebuju to udělat."

Vzal si z peněženky deset dolarů. Nedokázala jsem myslet na nic. Může si dovolit dát tolik peněz nevěstě? Věděla jsem, že dělá v opravně, ale vydělá si tolik, nedává hned všechny peníze rodině?

Poodstoupila jsem od něj. "Za chvíli se vrátím."

V řadě stolů, které byly obložené mísami s jídlem seděly ženy. Šla jsem přímo k Alexově mámě. Měla červené zavinovací šaty a vypadala mladší než moje matka. Lidé si mysleli, že moje matka je hezká, ale paní Fuentesová byla srovnatelná s herečkami z filmů. Její velké a hnědé oči, ke kterým ladilo líčení a její pokožka lehce opálená a bezchybná.

Dotkla jsem se jejího ramene, když si brala ubrousek ze stolu. "Zdravím, paní Fuentesová," řekla jsem.

"Brittany, že?" zeptala se.

Kývla jsem. Aspoň jsem se nemusela představovat znovu. "Ehm, chtěla jsem si s vámi popovídat už když jsem přišla. A teď by se to mohlo hodit, ale teď nevím jak bych začala. Jsem trochu nervózní."

Podívala se na mě jako bych měla o kolečko víc. "Tak prosím," naléhala.

"Ano, dobře, vím, že jsme posledně nezačali dobře. A omlouvám se, pokud jste se cítila nerespektovaná, když jste mě posledně viděla. Jen jsem chtěla, abyste věděla, že jsem nešla do vašeho domu se záměrem líbat Alexe."

"Odpusť mi mou zvědavost, ale co jsi tedy chtěla?"

"Promiňte?"

"Co bylo tvým záměrem s Alexem?"

"Já… Nejsem si jistá, co mi tím chcete říct. Upřímně, nikam dál jsme zajít nechtěli."

Paní Fuentesová mi dala ruku na rameno. "Náš Pán ví, že nejsem ta nejlepší matka na světě. Ale postarat se o moje syny je mé všechno, Brittany. A udělám cokoli, aby jim nikdo neublížil. Vím, že se vidí s tebou a to mě děsí. Nesnesu, jestli mu někdo ublíží."

Slyšet Alexovu matku mluvit o lásce k němu ve mně vyvolávalo pocit mít taky takovou - starostlivou a milující.

Snažila jsem se strávit všechno co mi paní Fuentesová řekla. Její slova mi v hlavě mlátila jako golfový míček.

Pravda byla, že jsem se nikdy necítila jako součást vlastní rodiny. Byla jsem někdo, kdo byl uznáván rodiči proto, že je správný. Hrála jsem v rodině roli dlouhodobé ošetřovatelky, rodiče se soustředili na Sheley, která to potřebovala kvůli jejímu postižení.

Někdy to bylo těžké zoufale se snažit být tím "normálním" dítětem. Nikdo mi neřekl, že nemusím být skvělá pořád. Popravdě, můj život je nikdy nekončící dávky viny.

Vina, protože jsem byla normální dítě.

Vina, protože musím cítit, že Shelley je stejně milovaná.

Vina, protože se bojím, že moje děti budou jako moje sestra.

Vina, když se lidé dívají na Shelley na veřejných místech.

Nikdy to neskočí. Jak by mohlo, když jsem se narodila s takovou vinou? Pro paní Fuentesovou rodina znamená lásku a ochranu. Pro mě je rodina ekvivalent viny a přiměřeně lásky.

"Paní Fuentesová, nemůžu vám slíbit, že mu neublížím. Ale budu s ním tak dlouho, dokud si to bude přát. O to se postarám." Protože být s Alexem znamená dostat se z vlastní temnoty. Ucítila jsem slzy v koutcích očí a stekly mi po tváři. Vyrazila jsem hledat koupelnu.

Z koupelny zrovna vycházel Paco a já kolem něj proběhla.

" Možná si radši počkej než…" Pacův hlas zanikl v zavírání dveří, zamkla jsem se. Podívala jsem se do zrcadla, otřela jsem si oči. Byla jsem totálně zmatená. Moje řasenka byla rozmazaná a oh…radši nemluvit. Sjela jsem dolů na podlahu na studené dlaždice. Uvědomila jsem si, co tím chtěl Paco říct. To místo smrdělo… bylo mi na zvracení. Zacpala jsem si nos a snažila se ten zápach ignorovat a přemýšlela jsem o slovech paní Fuentesové.

Seděla jsem na podlaze, otírala si oči toaletním papírem a snažila se moc nedýchat.

Někdo zaklepal na dveře. "Brittany, jsi tam?" doléhal Alexův hlas přes dveře.

"Ne,"

"Prosím, pojď ven."

"Ne."

"Tak mě pusť dovnitř."

"Ne."

"Chci tě naučit něco španělsky."

"Co?"

"No es gran cosa."

"Co to znamená?" zeptala jsem se stále otírajíc si obličej ubrouskem.

"Řeknu ti to, když mě pustíš."

Odemkla jsem.

Vstoupil dovnitř. "To znamená 'to není problém.'" Potom co zavřel a zamknul, si sedl vedle mě a objal mě kolem ramen. Několikrát začichal. "No do prdele. Byl tady Paco?"

Kývla jsem.

Hladil mě po vlasech a něco mumlal ve španělštině. "Co ti řekla moje matka?"

Opřela jsem se o něj. "Byla jen upřímná." Zamumlala jsem.

Někdo zaklepal na dveře. "Ambre la puerta, soy Elena."

"Kdo je to?"

"Nevěsta."

"Pusť mě dovnitř!" rozkazovala Elena.

Alex odemkl. Bílý přízrak vycpaný dolary různě postrkaných v šatech se k nám přidal do koupelny, pak za sebou zavřela dveře.

"Fajn, takže co se stalo?" Pak taky začichala a řekla: "Byl tu Paco, co?"

Alex a já jsme kývli.

"Co zas ten podělanej chlap jedl, že to smrdí jak kdyby hnil? Sakra," řekla, utrhla si ubrousek a přiložila ho k nosu.

"Byl to nádherný obřad," řekla jsem přes vlastní ubrousek. Byla to nepříjemná a nepravděpodobná situace, při které jsem nechtěla být.

Elena mě chytla za ruku. "Pojď ven a bav se. Teta umí být nepříjemná, ale nemyslela to zle. Navíc, myslím, že tak nějak tě má ráda."

"Vezmu jí domů," ujal se role hrdiny Alex. Zajímalo by mě, kdy ho to přestane bavit.

"Ne, nikdo odsud nepůjde. Jinak vás zamknu v týhle nechutně smradlavý místnosti."

Elena to myslela vážně.

Někdo zaklepal na dveře. "Vete, vete."

Nevím, co Elena řekla, ale řekla to s jistotou jí vlastní.

"Soy Jorge."

S nadějí jsem se podívala na Alexe, že mi to vysvětlí.

"To je ženich" navedl mě.

Jorge vklouzl dovnitř. Vmáčkl se mezi nás jako nic a ignoroval fakt, že v místnosti něco smrdí, jako by to tam chcíplo. Ale jeho oči zaslzely.

"Pojď Eleno," řekl Jorge a nenápadně si zakrýval nos, což se mu nedařilo. "Hosti už se po tobě ptají."

"Nevidíš snad, že mluvím se svým bratrancem o jeho rande?"

"Jo, ale…"

Elena ho chytla za ruku, utrhla ubrousek a dala mu ho na nos přesně podle vzoru ostatních. "Řekla jsem, že mluvím s branrancem o jeho rande," nenechala se. "A ještě jsme neskončili."

"Ty," ukázala na mě. "Půjdeš se mnou. Alexi, tebe a tvého bratra chci vidět zpívat."

Alex potřásl hlavou. "Eleno, nemyslím že…"

Chytla ho za ruku a pomalu mu zopakovala. "Neřekla jsem mysli. Řekla jsem: najdi bratra a zazpívejte mě a mému muži."

Elena otevřela dveře a strkala mě ven. Zastavila mě až na zahradě. Vylezla na pódium a vytrhla zpěvákovi mikrofon.

"Paco!" oznámila hlasitě. "Jo, chci ti říct," pronesla Elena a ukázala na Paca, který se bavil s hloučkem dívek. "Příště si ulev někdě jinde od toho smradu!"

Pacův doprovod ho s chichotáním opustil.

Jorge přiběhl a snažil se Elenu dostat z podia. Zápasili, zatím co se všichni ostatní smáli a tleskali.

Když se Elena konečně dostala z podia, Alex se domluvil s kapelníkem a společně se svými bratry začal zpívat.

Paco si sedl vedle mě.

"Uf, omlouvám se za tu koupelnu, ale varoval sem tě," byl rozpačitý.

"Dobrý, myslím, že tě Elena ztrapnila dost." Naklonila jsem se k němu a zeptala se: "Vážně, co si myslíš o mě a o Alexovi?"

"Vážně, jsi ta nejlepší věc, která se tomu klukovi mohla přihodit."

 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 viki viki | 5. ledna 2012 v 20:51 | Reagovat

Děkuji za překlad !

2 Táňa Táňa | E-mail | 5. ledna 2012 v 21:40 | Reagovat

Díky za kapitolu! :-) Těším se na další, která bude ... ???

3 terushka terushka | E-mail | 6. ledna 2012 v 7:31 | Reagovat

Další, další, další!!!! :D Super kapča, děkuju za překlad.... :-)

4 zuza zuza | 6. ledna 2012 v 9:29 | Reagovat

vim, budu se opakovat, ale moc dekuju za preklad. jste moc sikovne holky, smekam klobouk.

5 Neli ♥ Neli ♥ | 6. ledna 2012 v 13:16 | Reagovat

díky za překlad :-D bude dneska kapitola? ??? :-)

6 Terka Terka | 6. ledna 2012 v 15:36 | Reagovat

Tuhle kapitolu mám ráda. Chudák Paco :D

[5]: Ahoj. Další kapitolu překládám já. Měla by být ještě dneska, ale jelikož za chvíli odjíždím, počítejte s ní asi až okolo deváté nebo desáté večer. :)

7 terushka terushka | E-mail | 6. ledna 2012 v 15:57 | Reagovat

[6]:
Tjn, nechtěla bych být v Pacovo kůži...:D
A jináč super! Už se nemůžu dočkat večera!!!

8 erq erq | 8. ledna 2012 v 10:16 | Reagovat
9 lucy lucy | 8. listopadu 2013 v 23:54 | Reagovat

Ja by som nechcela byť v tej miestnosti z ktorej vyšiel :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama