Perfect Chemistry - 40.kapitola

6. ledna 2012 v 23:24 | Terka |  Perfect Chemistry
Kapitola 40 - Alex

Po smrti mého otce se máma snažila mě, Carlose a Luise povzbudit hudbou. Tančili jsme okolo domu a střídali se ve zpívání. Myslím, že to byl její způsob, jak zapomenout na smutek alespoň na chvíli. V noci jsem ji slýchával vzlykat v jejím pokoji. Nikdy jsem neotevřel dveře, ale měl jsem chuť začít zpívat, aby její bolest přešla.
Než jsem si vzal mikrofon, promluvil jsem si s kapelou. "Nedělal bych ze sebe pitomce, ale bratři Fuentesové nemůžou ignorovat speciální žádost od nevěsty. Elena umí být pěkně přesvědčivá."
Jo, já vím!" křikl na mě Jorge.
Elena ho bouchla do ruky. Ucukl. Elena ví, kam namířit ránu. Jorge políbil nevěstu, příliš šťastný na to, aby si s tím dělal starosti.
Já a moji bratři jsme začali zpívat. Nebyla to žádná vážná písnička. Improvizovali jsme na songy od Enrique Iglesiase, Shakiry a mý oblíbený skupiny Mana. Když jsem se skrčil, abych zazpíval svým malým sestřenicím a bratrancům, mrkl jsem na Brittany.
Právě tehdy jsem si všiml ticha v davu a šokovaného šepotu. Hector. Objevil se, což bylo vzácné. Na sobě měl drahý oblek, a když šel přes zahradu, všichni na něj zírali.
Dozpíval jsem pásničku a zaujal jsem své místo po boku Brittany. Potřeboval jsem ji ochránit.
"Chceš cígo?" zeptal se mě Paco a vytahoval ze zadní kapsy balíček Marlboro.
Krátce jsem pohlédl na Brittany, než jsem odpověděl. "Ne."
Paco se na mě zvědavě podíval, pak pokrčil rameny a vzal si jedno pro sebe. "Skvěle si zpíval, Alexi. Kdybys mi dal ještě pár minut, měl bych už tvoji novia omotanou kolem prstu."
Řekl, že je moje holka. A je vůbec?
Zavedl jsem Brittany k nádobě s ledem, která byla plná pití, Paco byl v závěsu. Dával jsem si pozor, abych ji nezavedl k Hectorovi.
Mario, kamarád jednoho mého bratrance, stál u té nádoby, měl na sobě barvy Python Trio gangu a džíny mu visely na zadku. Python Trio jsou naši spojenci, ale kdyby Brittany viděla jednoho z nich na ulici, nejspíš by utekla opačným směrem.
"Nazdar, Alexi, Paco," řekl Mario.
"Vidím, že seš oblečenej na svatbu, Mario," zamumlal jsem.
"Uhlově černý opičí obleky jsou pro bílý," řekl Mario, naprosto ignoroval fakt, že dívka, co je tu se mnou, je bílá. "Vy příměstští gangsteři jste moc měkcí. Ale ve městě, tam jsou opravdoví bratři."
"Ok, ty tvrdej chlape," řekl Paco nepřátelsky. "Řekni to Hactorovi."
Upřeně jsem se podíval na Maria. "Mario, ještě jednou nám budeš vykládat takový hovadiny a my ti dáme ukázku z první ruky, jak tvrdí vlastně jsme… nikdy nepodceňuj LB."
Mario se stáhl. "Fajn, mám rande s flaškou Corony. Uvidíme se pozdějc, lidi."
"Vypadá to, jako by v těch kalhotách nesl nějakej náklad," řekl Paco, když viděl Maria zezadu.
Podíval jsem se na Brittany, která vypadala bledší než obvykle. "V pohodě?"
"Vyhrožoval jsi tomu chlapovi," zašeptala. "A myslels to vážně."
Místo odpovědi jsem ji vzal za ruku a dovedl ji až na kraj provizorního tanečního parketu, který byl vlastně jen oddělený kousek trávy. Hrála pomalá hudba.
Přitáhl jsem si ji blíž k sobě, ale ona se odtáhla. "Co to děláš?"
"Zatancuj si se mnou," nařídil jsem ji. "Nehádej se se mnou. Jen mě obejmi a tancuj." Nechtěl jsem slyšet o tom, že jsem v gangu a že je z toho vyděšená a že chce, abych z něj odešel, jestli se mnou má dál chodit."
"Ale-"
"Nemysli na to, co jsem řekl Mariovi," zašeptal jsem jí do ucha. "Snažil se nás odhadnout, vyzkoušet, jak moc jsme věrní Hectorovi. Pokud by si všiml nějakých neshod, jeho gang to mohl využít jako výhodu. Víš, gangy jsou rozdělené mezi Folk nebo People*. Každý gang se připojí k jednomu a ti, kdo se připojí k Folk, jsou soupeři těch, kteří patří k People. Mario je člen-"
"Alexi," přerušila mě.
"Jo."
"Jen mě ujisti, že se ti nic nestane."
To nemůžu. "Prostě tancuj," řekl jsem tiše, dal jsem si její paže okolo sebe a tančili jsme.
Podíval jsem se za Brittany a viděl jsem Hectora a moji mámu, jak spolu o něčem ostře konverzují. Zajímalo mě, o čem asi mluví. Chtěla od něj odejít, ale on ji chytil za ruku a přitáhl ji zpátky. Něco jí zašeptal do ucha. Právě ve chvíli, kdy jsem chtěl přestat tancovat a jít zjistit, co se to tam ksakru děje, mi´amá se na Hectora hravě usmála a zasmála se nad něčím, co řekl. Byl jsem paranoidní.

Uběhlo pár hodin a na město padla tma. Když jsme odcházeli k autu, párty byla pořád v plném proudu. Na cestě zpátky do Fairfieldu jsme mlčeli.
"Pojď blíž," řekl jsem potichu, když jsem zaparkoval na parkovišti vedle autoopravny.
Naklonila se ke mně a zmenšila vzdálenost mezi námi. Když jsem jazykem přejel po jejích rtech, dala mi ruce kolem krku. Pootevřela rty a já jsem prohloubil polibek. Bylo to jako tango, nejdřív pomalé a rytmické, a pak jsme lapali po dechu, naše jazyky se proplétaly, a ten polibek se změnil ve žhavý rychlý tanec, který jsem nikdy nechtěl ukončit. Carmeniny polibky byly možná žhavé, ale ty Brittanyiny byly smyslnější, víc sexy a extrémně návykové.
Byli jsme pořád v autě, ale bylo moc stísněné a na předním sedadle pro nás nebylo dost místa.
Aniž jsem si to uvědomil, ocitli jsme se na zadním sedadle. Nebylo to ideální, ale skoro jsem si toho nevšiml.
Líbilo se mi její sténání, polibky a její ruce v mých vlasech. A taky ta vůně vanilkových sušenek. Nebudu ji dnes v noci do ničeho tlačit. Moje ruka se ale bez přemýšlení pohybovala vzhůru po jejím nahém stehně.
"To je dost dobrý pocit," řekla udýchaně.
Položil jsem ji na záda a moje ruce se vydaly na průzkum. Rty jsem ji laskal na krku a stáhnul jsem jí níž ramínko šatů i podprsenky. Reagovala tak, že mi začala rozepínat košili.
Když ji rozepnula úplně, její prsty se začaly toulat po mém hrudníku a ramenech, její doteky se mi vypalovaly do kůže.
"Jsi… dokonalý," vzdychla.
Teď se s ní nebudu hádat. Posunul jsem se níž, můj jazyk si hledal cestu po její hedvábně jemné kůži, vystavené nočnímu vzduchu. Chytila mě za vlasy a nabádala mě, abych pokračoval. Chutnala tak zatraceně dobře. Až moc dobře. Caramelo!
Kousek jsem se odtáhl, abych zachytil její pohled, její zářící safírové oči hořely touhou. Povídejte mi něco o dokonalosti…
"Chci tě, chula," řekl jsem chraplavým hlasem. Přitiskla se ke mně a zatlačila na mou erekci, to potěšení (a bolest) bylo téměř nesnesitelné. Ale když jsem jí začal stahovat kalhotky, zastavila mě a odstrčila mé ruce.
"Já… já na to nejsem připravená. Alexi, přestaň."
Odtáhl jsem se od ní, sedl jsem si zpátky do sedadla a čekal jsem, až se moje tělo uklidní. Nemohl jsem se na ni dívat, když si urovnávala ramínka šatů a zakrývala své tělo. Kurva, šel jsem na to moc rychle. Řekl jsem si, že se nesmím nechat moc rozrušit a musím si zachovat rozum, když jsem s touhle dívkou. Rukou jsem si prohrábl vlasy a pomalu jsem vydechl. "Omlouvám se."
"Ne. Já se omlouvám. Není to tvoje chyba. Pobízela jsem tě k tomu a máš právo být naštavnej. Poslyš, zrovna jsem se rozešla s Colinem a doma se teď děje plno blbejch věcí." Zakryla si obličej rukama. "Jsem tak zmatená." Popadla svou kabelku a otevřela dveře.
Šel jsem za ní, měl jsem ještě pořád rozepnutou košili, a ta za mnou teď vlála jako upíří plášť.
Buď tak, nebo jako plášť smrtky. "Brittany, počkej."
"Prosím… otevři dveře do garáže. Potřebuju svoje auto."
"Neodcházej."
Na klávesnici jsem zadal heslo pro otevření dveří.
"Omlouvám se," řekla ještě jednou.
"Přestaň to říkat. Poslyš, nezáleží na tom, co se stalo, nejsem s tebou jen proto, abych se ti dostal do kalhotek. Nechal jsem se unést tím, jak skvělá byla dnešní noc a tou tvou vanilkovou vůní, kterou bych chtěl vdechovat pořád a… do prdele, pěkně jsem to podělal, že?"
Brittany nasedla do svého auta. "Můžeme na to jít pomalu, Alexi? Tohle je na mě moc rychlé."
"Jo," přikyvoval jsem. Držel jsem ruce v kapsách a odolával touze vytáhnout ji z toho auta.
Sakra, jestli Brittany hned neodjede…
Byl jsem chycený v jejích dychtivých rukou a přehnal jsem to. Zapomněl jsem na všechno kromě ní, když ke mně byla tak blízko.
Ta sázka.
Jediná věc, kterou jsem měl mít s Brittany, měla být kvůli sázce, neměl jsem se zamilovat do někoho ze severní strany. Musím si pamatovat, že jsem s Brittany jen kvůli sázce a radši budu ignorovat to, o čem si myslím, že jsou opravdové city.
City nemůžou být součástí téhle hry.
----

Pozn.:

*Folk a People jsou aliance gangů, které spolu soupeří. Jelikož Folk je prý dokonce nějaká zkratka (něco jako forever over latin kings), tak jsem to nepřekládala, protože v americkejch ganzích se fakt nevyznám.


Jinak doufám, že se vám kapitola líbila.
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Táňa Táňa | E-mail | 6. ledna 2012 v 23:44 | Reagovat

Dobrá kapitola! Díky za překlad a těším se na další :-D  :-D  :-D

2 viki viki | 6. ledna 2012 v 23:48 | Reagovat

Děkuji moc za překlad !

3 rico rico | Web | 7. ledna 2012 v 0:10 | Reagovat

wooow tahle kapitola mi vzala dech...děkuji mockrát za tvuj krásný překlad

4 Silvia Silvia | E-mail | 7. ledna 2012 v 0:58 | Reagovat

KAPITOLA 41 Brittany
Vtrhla som do McDonaldu, kde som mohola byť anonymná, prezliekla som sa do džínsov a ružového zavinovacieho svetra a išla som domov.
Som vydesená, pretože s Alexom, je to príliš nové. Keď som s ním, všetko je tak intenzívnejšie. Moje pocity, emócie, moja túžba. Nikdy som nebola závislá na Colinovi, nikdy som s ním  nechcela byť dvadsaťštyri hodín denne, sedem dní v týžni. Aj Alex túži. Ach, Bože. Myslím, že som sa do neho zamilovala. Ale viem, že milovať znamená stratiť časť seba samého. A dnes, v aute, keď sa Alex dostal pod moje  šaty, som sa bála, že stratíme kontrolu. Celý môj život je o udržaní si kontroly a toto nie je dobré. To ma desí. Vstupujem hlavnými dverami do môjho domu, pripravená preplížiť sa do svojej izby a odložiť si šaty do  šatníku. Bohužiaľ, moja mama stojí v hale, čaká na mňa.
"Kde si bola?" pýta sa matka vážne, zatiaľ čo drží moju knihu chémie a dosky. "Hovorila si, že budeš pracovať vonku, a potom že budeš študovať s tým chlapcom Hernandez. "
Pristihnutá. Čas, buď drž hubu alebo priznáme sa. "Jeho priezvisko je Fuentes, nie je Hernandez. A áno, bola som s ním. "
Ticho.
Matkine pery sú len úzke, tenké línie. "Je jasné, že si neštudovala. Čo máš v tej športovej taške? " Dožadovala sa odpovede." Drogy? Skrývaš tam drogy? "
"Nie, drogy nie" odpoviem ostro.
Zmraštila obočie a ukazuje na moju tašku. "Otvor to," rozkazuje.
Mrzutá som si kľakla a otvorila tašku. Cítim sa ako chovanec väzenia. Vyťahujem šaty a držím ich.
"Šaty?" pýta sa matka.
"Išla som na svadbu s Alexom. Vydávala sa mu sesternica."
"Kvôli tomu chlapcovi si mi klamala. Manipuluje s tebou, Brittany."
"Nechcel aby som klamala, mami," povedala som podráždene. "Dôveruj mi trocha, môžeš? Urobila som to po svojom. "
Úplne sa nahnevala, môžem povedať, podľa toho, ako sú jej oči blčiace hnevom a ruky sa jej trasú. "Ak ťa niekedy... NIEKEDY, nájdem opäť s tým chlapcom, nebudem mať problém presvedčiť svojho otca, že by sme ťa mali poslať do internátnej školy na zvyšok ročníka. Nemyslíš si, že mám dosť starostí so Shelley? Sľúb mi, že sa s ním nebudeš viac stretávať mimo školu. "
Sľúbim jej to, potom utekám do svojej izby a zavolám Sierre.
"Čo sa deje?" pýta sa.
"Sierra, práve teraz potrebujem najlepšiu priateľku."
"A si si vybrala mňa? Jéj, to som ale  polichotená," hovorí sucho.
"Dobre, klamala som ti. Mám rada Alex. Vo veľkom štýle."
Ticho.
"Sierra, si tam? Alebo ma ignoruješ?"
"Nie, neignorujem, Brit. Len som prekvapená, prečo si sa rozhodla povedať mi to teraz."
"Pretože potrebujem o tom hovoriť. S tebou. Nenávidíš ma?"
"Si moja najlepšia priateľka," hovorí.
"A ty si moja."
"Najlepší priatelia sú stále najlepší priatelia, aj keď sa jeden rozhodne nechať všetky dôvody a začne randiť s gangsterom. Správne? "
"Áno, dúfam, že áno."
"Brit, nikdy mi už neklam."
"Nebudem. A môžeš sa podeliť o to s Dougom, ale len ak sľúbi, že si to nechá pre seba."
"Vďaka za dôveru, Brit. Možno si myslíš, že to neznamená veľa, ale je to tak."
Potom, čo som dokončila celý príbeh a ukončila som hovor so Sierrou cítila som sa naozaj dobre, že sa veci s ňou vrátili do normálu, môj telefón zvoní. Je to Isabel.
"Musím s tebou hovoriť," hovorí Isabel, keď som zodvihla.
"Čo sa deje?"
"Videla si Paca dnes?"
Umm ... toľko k tajomstvám. "Áno."
"Nespomínal ma?"
"Nie, prečo? Chcela si aby som ťa spomenula?"
"Nie. Áno. No, ja neviem. Ja som tak zmätená."
"Isabel, tak mu povedz, ako sa cítiš. Fungovalo u mňa s Alexom."
"Áno, ale ty si Brittany Ellis."
"Chceš vedieť, aké to je byť Brittany Ellis? Poviem ti to. Som neistá, ako ktokoľvek iný. A všetci majú väčší tlak na mňa a oni nevidia, že som naozaj ako ktokoľvek iný. A to ma zraňuje, a som viac skúmaná a viac náchylná na klebety. "
"Takže si myslím, že pravdepodobne nebudeš spokojná s povesťami, ktoré sa šíria o tebe a Alex v mojomkruhu  priateľov. Chceš vedieť, čo to je? "
"Nie!"
"Ste si istý?"
"Áno. Ak považuješ seba za moju kamarátku, nehovor mi to."
Pretože ak poznám klebety, tak mám pocit, že ich musím riešiť. A práve teraz chcem žiť v ignorantskej blaženosti.

5 terushka terushka | E-mail | 7. ledna 2012 v 10:05 | Reagovat

Jůůůchůůů! Na tuhle kapitolu jsem se těšila!!!! :D
Díky ti moc za překlad, jsi báječná....
Teď se teda bude překládat 42, když tu už 41 je??
Jinak ti taky, Silvio, děkuju za překlad :DDD

6 Misa Misa | 7. ledna 2012 v 14:24 | Reagovat

Super... Díky oběma :-)

7 viki viki | 7. ledna 2012 v 15:25 | Reagovat

Děkuji všem za překlad této knížky !

8 síma síma | 7. ledna 2012 v 16:14 | Reagovat

[4]: díkyyy :-) a terii tobě taky :) sou to úžasný kapitolky...ale ta brittany je blbá...ikdyž alex taky není obzvlášthodnej když se s ní chce vyspat jenom kvůli tý sázce(nebo si to aspon nalhává...takže je vlastně chytrá :-D

9 terushka terushka | E-mail | 7. ledna 2012 v 17:44 | Reagovat

[8]: Souhlas! Oba mají svoje mouchy :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama