BRS - 8.kapitola 2.část

28. února 2012 v 17:49 | Niki

8. kapitola



WillHughes od ní zvedl hlavu, jeho oči byly stříbrné, jako pečeť. ″Kde jste to vzala?" Zeptal se.

″Ze stříbrné skříňky, která byla zapečetěna." Řekla jsem mu celý příběh - od toulání v klenotnictví na Cordelia Street k otevření skříňky (vynechala jsem pohybující se symboly) až k loupeži a nalezení prázdné výlohy. ″A teď je můj otec obviněn z pojišťovacího odvodu. Já vím, že to může znít jako přitažené za vlasy, že tenhle člověk John Dee - ″

″Kdo vám řekl, že se tak jmenuje?"

Zírala jsem na něj. Nezmínila jsem se, že mi sám ten člověk řekl, jak se jmenuje. ″Od někoho v pekařství na rohu…."

″Puck? Řekl vám to Puck?"

Zasmála jsem se. ″Nevěděla jsem, že tam byl sám Puck. Mluvila jsem s pekařkou, která se jmenovala Fen - ″

″Fenodoree," řekl s úsměvem. ″Jak se má?"

″Uh….vypadala dobře," řekla jsem překvapeně, že znal pekařku. ″Vím, že se to asi zdá šílené, že by John Dee měl něco společného se zloději - ″

″Vůbec ne." Hughes náhle vstal, šel k západnímu oknu a obrátil se na mě. Slunce začíná sestupovat po palisádách, obrátilo řeku do pokrývky jiskřivého zlata. I když byla skla lehce obarvená, musela jsem zavřít oči kvůli oslnění….Okamžitě jsem se ocitla v mém snu, kde stojím na břehu a sleduji černou labuť, která plachtí na vodě. Když jsem otevřela oči, jediná věc jezdící na řece Hudson, byl odraz slunce, ale měla jsem stejný pocit blížící se katastrofy.

″Když jste otevřela skříňku, co se stalo?" Zeptal se. Přišel ke křeslu, které předtím uvolnil, ale zůstal stát. Díky slunci byla vidět jen jeho silueta, jediný viditelný rys na jeho tváři byly ty podivně magnetické oči.

Neměla jsem v úmyslu vyprávět mu o modrých siluetách….ale pak, když jsem hleděla do těch hypnotických stříbrných očí, jsem to udělala. Ta slova ze mě vylítla, jako by je ze mě vytáhl. Řekla jsem mu o symbolech, které se změnili před mýma očima a o modrém kouři, který vycházel ze skříňky. Pak jsem mu řekla o prázdných očích lupičů, pachu síry, který se za nimi táhl, mlze, která mě sledovala domů minulou noc, a jak se mi zdálo, že moje kovová socha nějakým způsobem přišla k životu a konečně o otcově návštěvě Santé Leonem, který zemřel v roce 1987.

Když jsem skončila, WillHughes se sehnul, až jsem viděla jeho tvář a stříbrné oči jako mince. ″Moje milá Garet, po tom všem máte ještě pochybnosti, že se děje něco neobvyklého?"

″Já nevím, co myslíte tím neobvyklého," řekla jsem opatrně.

Povzdechl si a posadil se do křesla. Znovu se natáhl pro mou ruku. ″Vaše matka vám dala ten prsten, ale neřekla vám, kde ho dostala, nebo co to znamená?"

″Zemřela krátce poté," řekla jsem v rozpacích a cítila, že se mi oči okamžitě zalily slzami. Odvrátila jsem se pryč, směrem k severnímu oknu a klášteru.

″To vše vysvětluje," řekl Hughes. ″Ona neměla čas. Za předpokladu, že vám to byla schopná říct. Také jste říkala, že vaše matka zemřela mladá….ve válce?"

″Ano, ona byla chycena, jak se skrývá se židovskými uprchlíky a byla popravena."

″To je hrozné. Takže vaše matka možná nevěděla."

″Víte, co?" Podívala jsem se zpátky na tvář WillaHughese. Minuty zírání na něj mi dali odvahu ptát se ho. ″Co to má co dělat s mou matkou?"

″Všechno. Vaše matka pocházela z dlouhé linie žen, které mají velmi důležitou roli. Tady, podívejte se na můj prsten." Sundal si zlatý prsten a podal mi ho. Když jsem se na něj podívala zblízka, viděla jsem, že kámen je ve skutečnosti hlubotiskem erbu. Vyndala jsem z tašky klenotnickou lupu, kterou jsem vždy nosila sebou a podívala jsem se přes ni na prsten. Design ožil: kamenná věž zakončená okem, paprsky vycházející z ní. Latinská slova kolem věže, ale byli pozpátku, takže jsem je nemohla rozeznat.

″Nápis se čte, Quiscustodietipsoscustodes?" Řekl.

″Kdo hlídá hlídače?" Přeložila jsem. Naklonil na mě hlavu a usmál se.

″Dělala jsem studii o heraldických heslech," vysvětlila jsem a zvedla můj přívěsek, aby ho viděl. ″Mám pocit, že jsem to už jednou viděla."

″Možná vám vaše matka ukázala obraz. Jste si jistá, že vám neřekla nic o strážní věži?"

″Ne….co je to? Zní to, jako svědkové Jehovovi."

″Stejný symbol, jiný účel," řekl a posadil se zpátky. ″Rozhledna je starověký symbol ochrany proti zlu. Stojí na hranici mezi viditelným a neviditelným, mezi přirozeným světem a světem nepřirozeným, mezi dobrem a zlem."

″To je dost těžký úkol," řekla jsem. ″Ale já stále nechápu. Co je to?"

″Ne co, ale kdo. Jste strážná věž, Garet James."

Snažila jsem se smát - rozsudek byl tak závažný! - ale můj krk byl vyschlý a tak jsem se místo toho rozkašlala. Podal mi skleničku sherry a čekal, než jsem se napila.

″Jak to myslíte?" Zeptala jsem se, když jsem mohla znovu mluvit.

″To je to, co vaše jméno znamená na jednu věc. Je to od starého francouzského slova garite, což znamená strážní věž. To znamená, že jste stanovena opatrovníkem - ″

″Strážce čeho?" Zeptala jsem se a nemohla potlačit svou netrpělivost.

Zíral na mě - vsadila bych se, že nebyl zvyklí na lidi, kteří ho přerušují - a pak si povzdechl. ″Je to těžké vysvětlit. Ochránce proti zlu, dalo by se říct. Je to poslání, které se dědí z matky na matku."

″Jako nějaký druh tajné společnosti?" Zeptala jsem se nevěřícně. Bylo to něco, jako z jedné z knih Jaye, Ústřední rada anarchistů, nebo Liga výjimečných. ″Víte, jak směšně to zní?" Začala jsem vstávat, ale on byl najednou vedle mne, a zadržel mě rukou na mém rameni. Rychlost jeho pohybu mi zamotala hlavu. Posadila jsem se zpátky, bála jsem se pohnout, dokud jsem nepřestala cítit závrať.

″Vím, že to pro vás musí znít bláznivě, ale proč jen neposloucháte? Předstírat, že je to legenda, kterou čtete v knize, proč ne?"

″Legenda?"

″Ano, legenda, která začala velmi brzy v sedmnáctém století, kdy potkal váš předek mého - naklonil hlavu směrem k portrétu na zdi - předchůdce si s ním vyměnil prsten. To je důvod, proč máte prsten s labutí a já s věží. WillHughes….můj předek napsal podrobnou zprávu o setkání s francouzskou jménem Marguerite. Marguerite vlastnila stříbrnou skříňku, která obsahovala….No, řekněme, že obsahovala nějaké cenné informace….obzvláště cenné pro alchymistu Johna Dee. Bylo velmi důležité, aby John Dee nedostal informace uvnitř skříňky, a tak Marguerite a WillHughes zapečetili skříňku pomocí tohoto prstenu." Dotkl se prstenu na ruce.

″To je impozantní příběh, pane Hughesi, ale i kdyby klenotník, kterého jsem včera potkala, byl potomek původního Johna Dee, jak mohl tušit, že vejdu do jeho obchodu? A proč by ode mě potřeboval otevřít skříňku? A proč by ji ukradl? Je mi líto, ale nic z toho nedává smysl. Proč by tohle všechno pro mě dělal cizí člověk?" Podruhé, co jsem přišla do tohoto bytu, jsem měla slzy na krajíčku. Nechtěla jsem, aby mě WillHughes viděl plakat. S velkým úsilím jsem se zvedla na nohy.

″Celý váš příběh o strážcích a strážních věžích a alchymistech, je toho prostě příliš mnoho. Nemůžu tomu uvěřit. A i když, co dobrého je to pro mě? Všechno co chci vědět je, jestli mi můžete pomoci najít muže, který si říká John Dee, abych mohla zjistit, jestli má něco společného s vloupáním a mohla dokázat, že můj otec s tím neměl nic společného. Můžete to udělat? Můžete mi pomoci?"

Třpytivé světlo v jeho očích, jako by na okamžik vzplanulo. Rozzářilo to celou jeho tvář, až mi to na okamžik vzalo dech. Vypadal mladší - vypadal jako muž na obraze - ale pak světlo z jeho tváře zmizelo, zhaslo jako uhasínající uhlík.

″Ne," řekl. ″Nemohu vám pomoct najít Deea."

″To je všechno?" Zeptala jsem se pronikavým hlasem. ″Řeknete mi tento divoký příběh o strážcích a strážních věžích a alchymistech a pak mi řeknete, že mi nemůžete pomoci?"

″Je mi líto." Nedíval se na mě. Díval se ze severního okna ke klášteru, kde červené světlo právě přešlo vrcholek věže. Dívala jsem se také, světlo mě přitahovalo stejně, jako mě přitahovali oči WillaHughese před chvílí. Když jsem se ohlédla, viděla jsem, že se postavil na nohy. Byla jsem propuštěná.

″Opravdu je mi líto, že vám nemohu pomoct," řekl u dveří výtahu.

″Není vám to tak líto, jako mě," řekla jsem a dívala se mu přímo do očí - zatraceně jsem se zmenšovala, když jsem mu zírala do očí. Ale to musí být tím, že jsem se dívala na červené světlo na vrcholu kláštera příliš dlouho, protože jsem to viděla znovu, spojení a blikání v centru zorniček Willa Hughese.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 ssendy ssendy | 28. února 2012 v 18:25 | Reagovat

Děkuji za překlad, pěkně se nám to rozjelo, už se moc těším na pokračování :-)

2 layka layka | 1. března 2012 v 18:47 | Reagovat

děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama