BSR - 3.kapitola 3.část

11. února 2012 v 0:35 | Niki

3. kapitola



Naklonil hlavu a usmál se. Hezkým, čistým, chlapeckým způsobem. Všimla jsem si stejného ochromeného odstupu, který jsem cítila od té doby, co jsem našla svého otce postřeleného na podlaze v kuchyni: tmavé kudrnaté vlasy, hranatá čelist, vyklenutá brada, široká ramena, hluboké hnědé oči. S jeho vzhledem, byl nepochybně přitahován půvabnými ženami. Ale proč se snaží okouzlit mě? Byla jsem tu oběť, nebyla jsem to já? ″Já nevím," řekl. ″Pověste mi to."

″Nemám tušení," řekla jsem po pravdě.

″Mohl by jim váš otec dát kombinaci?"

″Pouze v případě, že by ho přinutili střelnou zbraní."

″Říkala jste, že jste byla hned za vaším otcem na schodech a oni vyřezávali plátna z rámů. Takže nebyl čas, aby jim váš otec dal kombinaci. Alespoň ne tehdy."

Chvíli mi trvalo, než mi došel význam jeho slov, ale pak jsem začala zuřit. ″Naznačujete tím, že můj otec byl v tom vloupání nějak zapleten?"

Detektiv Kiernan pokrčil rameny. ″Jen se snažím přijít na to, co se stalo. Jste si jistá, že byl sejf zamčený?"

″Ano, když jsem se vrátila do kanceláře….." Ale zastavila jsem se, vzpomínajíc, že když jsem vedla Zacha Reese ke dveřím a vrátila jsem se do kuchyně, můj otec už Pissara zamkl do sejfu. Alespoň jsem předpokládala, že to udělal. ″Vlastně můj otec zavřel sejf, když jsem vedla přítele ke dveřím - ″

″Přítel?"

″Starý přítel mého otce, Zach Reese."

″Malíř?" Kiernan vytáhl z kapsy saka notebook. Pohyb odhalil záblesk zbraně.

″Ano," řekla jsem s vyschlými ústy. ″Takže vy budete muset studovat umění, když jste v uměleckém zločinném oddělení?"

″Pomáhá to," řekl a jeho ústa se zkřivila do krátkého, ledabylého úsměvu. ″Ale nemusíte být odborník na umění, abyste znal jméno Zach Reese. Jeho činy v osmdesátých letech ho pěkně proslavily. Stala se nehoda v Hamptonu, kde se utopila mladá dívka."

″Ano, to bylo hrozné. Byla jsem v té době ještě dítě, ale moje matka mi řekla, že Zach už nebyl nikdy stejný. Stal se z něj těžký alkoholik - ne že by nepil už předtím."

″A přestal malovat. O několik let později spadl do problému s dluhy kvůli hazardu."

″Ano, o tom jsem něco slyšel." Měla jsem zamlžené vzpomínky, na to jak se moji rodiče hádali, protože otec zachraňoval Zacha zas a znovu, ale odehnala jsem to pryč, ve snaze odvést Kiernana ze směru, kterým dál mířil. ″Nemyslíte si, že měl Zach něco společného s vloupáním. On je jeden z nejstarších přátel mého otce."

″Musíme prozkoumat všechny možnosti, slečno Jamesová. Jsem si jistý, že chcete, abychom našli toho, kdo je zodpovědný za to, co se stalo vašemu otci." Naklonil bradu směrem k otci a zastavil se. Podívala jsem se jeho směrem a viděla jsem, že se otcovi oči třepotají. Rychle jsem k němu šla.

″Tati? Slyšíš mě?" Otec otevřel oči a soustředil se na mě. Jeho rty se protáhli v pokusu o úsměv, který se změnil v grimasu bolesti. ″Tati to je v pořádku. Jsi u St. Vincenta. Byl jsi postřelen, ale budeš v pořádku." Podívala jsem se na detektiva Kiernana, který se přesunul na druhou stranu postele a studoval otcovu tvář. ″Prosím, ať přijde sestra!" Řekla jsem. Kiernan na zlomek vteřiny zaváhal, a poté se otočil a rychle vyšel z místnosti ven. Když jsem si byla jistá, že je pryč, podívala jsem se na svého otce a vzala ho za ruku.

″Vykradli nás, tati. Tři muži se vloupali a ukradli obrazy ze sejfu. Pamatuješ si, jestli byl zamčený, potom co Zach odešel?" Snížila jsem hlas do šepotu: ″Dal si Zachovi bezpečnostní kombinaci?"

″To je v pořádku, drahoušku," řekl otec. Cítila jsem pohyb jeho prstů, jak se snaží pohladit mojí ruku, ale měl sotva sílu. ″Oni byli pojištění. Jak dlouho jsi v pořádku, Margot všechno…všechno"

″To jsem já, tati," řekla jsem a trhla sebou, když jsem slyšela jméno mé matky vycházet z otcových rtů. Je to Garet. Máma….maminka tu není."

Můj otec se pokusil o úsměv, ale další bolest mu zkřivila tvář. ″Garet," řekl. ″Každým dnem vypadáš víc a víc, jako tvoje matka….″Pak se jeho víčka zachvěla a zavřela. Detektiv se vrátil se sestrou a lékařem, který si otce prohlédl a řekl, že jeho životní funkce jsou silné.

″Takže je pravděpodobné, že nehrozí žádné nebezpečí, slečno Jamesová, můžeme za hodinu odjet?" Kiernan, řekl doktorovi. ″Bydlí jen několik bloků odtud a já potřebuji, aby šla se mnou na místo činu.

Doktor nejen souhlasil, ale nutil mě jít ven a dostat se na vzduch. Ujistil mě, že by mi sestra zavolala na můj mobilní telefon, pokud by nastala nějaká změna. V průběhu několika minut, detektiv Kiernan a já jsme byli na ulici a šli jsme směrem na západ k mému domu. Na vzduchu jsem se cítila dobře. Včerejší bouře ustala, modrá obloha a chladný vzduch: ranní slunce vyhnalo zlověstné stíny z ulice. Detektiv Kiernan nenadnesl znovu Zacha Reese během procházky. Místo toho se ptal na obrazy, které byly v sejfu.

″Budu se muset podívat na seznam, samozřejmě," řekla jsem mu. ″Ale pamatuji si je." Uvedla jsem každý obraz a jeho odhadovanou hodnotu, končila jsem Pissarrosem. ″

″Ovšem hodnota je relativní pojem na trhu s uměním, ne?" Zeptal se Detektiv Kiernan. ″Pissarra neprodávali v aukci. To muselo snížit jejich hodnotu."

″Já jen dávám odhad ceny přiřadit pojišťovně, když současná politika byla obnovena před několika měsíci."

″Tak to bylo před současným poklesem na trhu. Pravděpodobně by obrazy mohli být pojištěny na vyšší cenu, než je jejich hodnota na trhu, nemůže to tak být?"

Došli jsme k brownstone, ale detektivova otázka mě na chvíli přivedla zpátky. Pojištění. Můj otec mě ujistil, že obrazy byly pojištěny. A včera večer, než šel spát, mi řekl, že se něco objeví. Ale on by….? Detektiv Kiernan si nemohl myslet, že můj otec zařídil krádež vzhledem k tomu, že byl postřelen a pak by vybral pojištění? Usmíval se na mě. Jeho tvář nevýrazná a mírná, jako ranní slunce.

Otočila jsem se, a aniž bych odpověděla na jeho otázku, jsem začala vylézat schody. Chtěla jsem být v mém domově - místo, kde jsem se vždy cítila nejbezpečněji - a přece jsem včera zjistila, že už to tak opravdu není. Vstoupila jsem dovnitř a hned jsem se začala třást. Přítomnost těch tří černě oděných mužů byla tak hmatatelná, že jsem to mohla cítit, jako těžkost ve vzduchu. Detektiv Kiernan kolem mě na chodbě prošel a pokračoval do kuchyně. ″Soudní laboratoř to tady dokončila, takže prosím vyčistěte zbytek," říká. Následovala jsem ho, ale zastavila jsem se ve dveřích. Ještě jsem nebyla připravena vstoupit do místnosti, kde byl postřelen můj otec. Kiernan se vrátil a držel předmět v plastovém sáčku na důkazy.

″Tohle jsme našli na podlaze. Poznáváte to?"

″Ano," řekla jsem mu. ″To je služební revolver mého otce z druhé světové války. A ne, nemyslím si, že na něj má licenci. Upřímně řečeno, nepředpokládám, že ještě funguje."

″Hm," řekl jako by ho už nic nepřekvapilo. ″Je tu ještě jedna věc. Říkala jste, že jste stála v této chodbě, když šli kolem vás?"

″Ano."

″Takže jste neblokovala přední dveře?"

″Ne, nemyslím si, že by se starali, kdyby ano. Zdálo se, že mi nevěnují pozornost. Bylo to skoro jako by mě neviděli." Zastavila jsem se a snažila si na něco vzpomenout. ″Bylo tam něco divného s jejich očima."

Ale detektiv Kiernan neměl zájem o oči zlodějů. ″Hm…tak proč myslíte, že nevyšli ven hlavním vchodem?"

Zavrtěla jsem hlavou. ″Já nevím….možná se báli toho, že je policie na cestě, nebo možná bylo nahoře něco, co chtěli."

″Je nahoře něco hodnotného?"

″Některé dárky na památku mého otce…"

″Bydlí ve druhém patře, správně? Nezdá se, že by zloději šli do jeho bytu. Ale do třetího patra…"

Byla jsem na schodech před detektivem Kiernanem, když dokončil větu. Z myšlenky na děsivé zloděje, kteří chodí po mém ateliéru a ložnici, se mi udělalo zle. Sprintovala jsem nahoru přes dvě patra, Kiernan se držel pár kroků za mnou. Co dělali v mém studiu? Když jsem dorazila, dveře byly otevřené, na okamžik jsem si myslela, že se přes místnost přehnala sněhová bouře. Podlaha byla pokrytá bíle.

Klekla jsem si na zem a dotkla se jedné z vloček. Bylo to suché a na mých rukou to zanechalo šedivý pruh. Samozřejmě. Byl to papír, který přišel se stříbrnou skříňkou minulou noc. Jen jsem si byla jistá, že jsem zametla všechny zbytky papíru a dala je zpět do skříňky. Pak jsem skříňku zavřela a nechala jsem ji na mém stole.

Přešla jsem pokoj třemi dlouhými kroky, papírové konfety mi křupali pod nohama. Můj spájecí hořák ležel tam, kde jsem ho nechala včera večer, ale stříbrná skříňka byla pryč.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kathy Kathy | 11. února 2012 v 10:54 | Reagovat

děkuju za překlad :-)

2 Silvia Silvia | 11. února 2012 v 22:05 | Reagovat

Dakujem :)

3 ssendy ssendy | 12. února 2012 v 7:38 | Reagovat

Děkuji za překlad :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama