BSR - 4.kapitola 2.část

14. února 2012 v 21:57 | Niki
...


Sestra mlaskla jazykem a zastrčila prostěradlo těsně pře otcovu úzkou, propadlou hruď. ″Vašemu otci je osmdesát čtyři let. I ten nejostřejší osmdesátník, se může zdát trochu pomatený po šoku, jako je ten, co měl. Věc co musíme udělat je udržet ho v klidu, ne aby ho všichni rozrušovali."

″Budu si to pamatovat," řekla jsem. ″Přesto bych ráda promluvila s lékařem o jeho lécích."

″Dr. Monroe je ve své kanceláři právě mluví s policejním důstojníkem. Myslím si, že jsou staří přátelé z doby, kdy doktor pracoval na pohotovosti. Proč jste nestrčila hlavu do dveří kanceláře?"

S rostoucím strachem jsem sledovala sestřin směr k ordinaci Dr. Monroa, podél klikaté cesty, zdálo se, že je navrhovaná tak, aby příbuzné nemocných a raněných zadržela z vystopování lékařů. Detektiv Kiernan a Dr. Monrou by mohli být ″staří přátelé", ale v případě, že tam šel, musím doktora zastavit, aby mu neřekl něco hrozného, co mu řekl otec. Bůh ví, co otec řekl v jeho aktuálním duševním stavu. Zatím co jsem stále nemohla uvěřit tomu, že by můj otec zorganizoval krádež, představovala jsem si ho, jak byl šťastný, že jsou obrazy pojištěny. Mohla jsem jen doufat, že nešíří své přesvědčení, že zloději byli posedlý démony.

Když jsem dorazila ke kanceláři Dr. Monroa, zastavila jsem se na okamžik venku, jestli bych mohla slyšet náznak toho, co můj otec mohl říct. Lékař a detektiv nemluvili o otcově případu: diskutovali o nedělní Jets hře.

″To je známkou věcí příštích," právě řekl Kiernan. ″Jakmile Favre dostane nový, plně využitý systém, bude to ´bombardování´ každou neděli. Skvělé sledovat.

″Já vím," odpověděl doktor. ″Favre má talent pro zachycení v nejhorší chvíli."

″Doufám, že neruším nějakou zásadní, lékařskou diskuzi, řekla jsem, když jsem strčila hlavu do dveří.

Dr. Monroe, který vypadal, asi jako v mém věku se na mě usmál. Detektiv mě pozval dovnitř.

″Ne že bych nebyl sportovní fanoušek," okomentoval to Kiernan.

″Já se jen obávám o mého otce," řekla jsem, zaměřujíc můj pohled výhradně na lékaře. ″Zdá se dezorientovaný. Je jeho poranění hlavy vážné?"

″Měl bych jít," řekl detektiv Kiernan, začal vstávat kvůli soukromí.

″Můžete zůstat," odpověděla jsem. Bylo to sporné rozhodnutí, ale cítila jsem, že bychom měli vypadat, tak že nemáme co skrývat.

″Rentgen mozku vypadá dobře," řekl Dr. Monroe, klepl na jeden z rentgenů, oříznutých na světelné tabuli za jeho stolem. Dezorientace je pravděpodobně následek morfinu - velmi častý vedlejší účinek a to zejména u starších pacientů. Už jste si všimla kognitivního poškození, před tímto incidentem?"

″Vůbec nic," řekla jsem s přesvědčením. Můj otec udělá SundayTimes křížovku za dvacet minut a pamatuje si jméno každého zákazníka a umělce, který prošel galerií v posledních čtyřech letech."

″A nevšimla jste si deprese, nebo sebevražedných myšlenek?" Otázka přišla od detektiva Kiernana.

Cítila jsem brnění, které cestovalo do mé páteře, ale nedokázala jsem si představit, co to bylo. ″Ne. Můj otec není náchylný k depresím. Samozřejmě, že byl zarmoucen, když moje matka před deseti lety zemřela, ale přežil to. Viděl, jak celá jeho rodina zemřela při Holocaustu."

″Mnoho přeživších holokaust trpí depresí." Začal Dr. Monroe.

″Ne, můj otec. Vždycky věřil, že je to jeho povinnost, žit pro ty, kteří zahynuli. Co tohle vlastně je? Co má duševní stav mého otce společného s jeho postřelením zloději?"

Ani lékař, ani detektiv celou minutu nic neřekli. Viděla jsem, jak si oba muži vyměnili pohled, a pak na Kiernanovo kývnutí, Monroe ukázal na další rentgen připnutý na světelné tabuli za jeho stolem.

″Tohle je rentgen ramena vašeho otce. Můžete vidět, kde kulka vstoupila do hrudníku těsně nad srdcem a tady - poklepal na další rentgen - kde střela vystoupila těsně pod jeho trapezou v zádech. Z úhlu trajektorie střely a z práškového zbytku na jeho hrudi a ruce - "

″Jeho ruce?"

″Ano, jeho ruce."

″Střela přišla ze služebního revolveru, který jsme našli na podlaze," přerušil nás detektiv Kiernan. ″Identifikovala jste jí, jako zbraň vašeho otce. Je opravdu jen jeden pravděpodobný závěr. Váš otec si zranění způsobil sám. Postřelil se."

O dvacet minut později jsem odcházela z nemocnice, přešla jsem Seventh Avenue, a šla na západ od Greenwiche, jak nejrychleji to bylo možné. Byla jsem příliš rozrušená a šokovaná na to, abych se vrátila do galerie. Nemohla jsem se přinutit čelit Maie, nebo naším obávajícím se klientům, nebo sousedům, kteří by se v galerii mohli stavit, když slyšeli o vloupání. Jakmile by se spustili zvěsti o tom, že Roman James zorganizoval krádež sám, by jejich projevy sympatií byly nesnášenlivé. A jakých dalších závěrů by někdo mohl dosáhnout, ale že se Roman James postřelil, aby to vypadalo, jako že je obětí zlodějů? Nicméně pokaždé, když jsem si pokusila představit, jak na sebe můj otec míří zbraní, nemohla jsem.

″Tělo je svatyně duše," řekl mi otec, když zjistil, že jsem si na vysoké škole chtěla nechat udělat tetování. ″Nastříkala by si grafity na zeď synagogy? Tak co domov jeho duše?" Jak mohl vystřelit kulku do svého vlastního těla? Muselo to mít nějaké jiné vysvětlení.

Přešla jsem Eighth Avenue a pokračovala jsem na západ na Horatio Street. Mohla jsem vidět Hudson zářící na konci ulice. Mohla jsem jít přes WestSideHighway a jít na Hudson River Greeway na míle daleko…..chodila jsem dokud jsem nebyla příliš vyčerpaná myslet nebo…..Zastavila jsem se a podívala na jih na Hudson Street. Klenotník musel být na jedné z těchto ulic v blízkosti řeky. Mohla bych projít cestu tam a zpátky, dokud bych ho nenašla. Pak bych klenotníkovi mohla říct, že skříňka byla ukradena, a také říct detektivovi Kiernanovi adresu obchodu. Choval se, jako by mi nevěřil, že stříbrná skříňka, nebo její majitel existuje. Jako bych byla blázen.

Začala jsem uskutečňovat svou cestu na jih podél úzkých dlážděných uliček, které leželi mezi Hudson Street atheWestSideHighway. Když jsem probíhala každou ulici - Horatio, Jane, Bethune - nedokázala jsem najít obchod se starožitnostmi. Cítila jsem rostoucí pocit zděšení nad situací mého otce. Co když měl detektiv Kiernan pravdu? Co když se můj otec postřelil a zařídil vloupání kvůli pojištění? I když nebyl obviněn v případě Warhola, nemohla jsem si pomoci a vzpomínala jsem si na argumenty o penězích, které on a moje matka měli před krádeží. A teď, právě když jsem mu řekla jak zoufalá naše finanční situace je, došlo k dalšímu vloupání pár hodin poté, co obdržel informace. Bylo nepředstavitelné, že by měl dostatek času něco naplánovat. Nenáviděla jsem se za tyto myšlenky, ale pochyby o tom pronikly až do mé mysli. A zákeřný hlas uvnitř mě trval na tom, že jestli je vinen, půjde do vězení a já budu úplně sama.

Zastavila jsem se uprostřed ulice Cordelie, mé oči se zalily slzami, moje představa plavání. Jsi v pořádku, řekla jsem si a snažila se nahradit uklidňující hlas mé matky pro nepříjemné pesimisty, kteří, jak se zdálo, převzali kontrolu nad mým mozkem. Jsi v pořádku.

Otřela jsem si oči a zamrkala, abych dostala pryč slzy….a viděla jsem, že stojím před skleněnými dveřmi, které na slunci zářili, jako pozlacené. Vypadalo to povědomě. Vešla jsem do dveří a vytáhla prsty podél úlomku zlatého písma a čtení zamlžení….už jsem si toho všimla včera a usoudila, že to byl zbytek slova chemik. Teď mě zajímalo, jestli by to mohl být také zbytek slova alchymista. V každém případě to bylo to místo.

Snažila jsem se nahlédnout přes sklo, ale nějak přes noc získalo vrstvu špíny. Setřela jsem to a odhalila pár zlatých písmen. A, i a r dohromady a pod nimi ampersand. Air &Mist (vzduch a mlha). Nic a nic. Zdálo se, že ta slova jsou téměř výsměšná. Když jsem vyčistila kruh a nakoukla dovnitř přes sklo, všechno bylo šedé. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že to bylo proto, že vše v obchodě je šedé. Byl tam stejný čítač se secesními křivkami a skleněné police, jen byly rozbité a pokryté silnou vrstvou šedého prachu. Damašková opona za pultem visela v prohnilých cárech ověnčená pavučinami. Podlaha byla posypaná dokonalým nánosem šedé, neporušená stopami. Vypadalo to, jako by do obchodu léta nikdo nevkročil.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aki Aki | 14. února 2012 v 23:20 | Reagovat

uz se to zacina poradne vyvijet :)

2 Kathy Kathy | 15. února 2012 v 14:37 | Reagovat

děkuju za překlad. :-)

3 ssendy ssendy | 15. února 2012 v 16:09 | Reagovat

děkuji za překlad, těším se na pokračování :-)

4 Izabela Izabela | 16. února 2012 v 21:31 | Reagovat

Super kapitola ďakujem za preklad :-) kedy asi bude ďalšia? :D

5 Niki Niki | 16. února 2012 v 21:54 | Reagovat

Teď jsem odeslala část páté kapitoly =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama