Clockwork Prince - 5.kapitola 2/2

29. února 2012 v 23:34 | Marti |  Clockwork Prince - Cassandra Clare
...



Starý muž se zastavil, když došli k velkým dveřím na konci chodby a strčil do nich ramenem. Pak se na ně usmál zpod trčícího obočí. "Už jste někdy byli v Crystal Palace? No, tohle je ještě lepší."
Otevřel ramenem dveře, a když všichni prošli do místnosti, kolem nich vzplálo světlo. Tohle byla zřejmě jediná dobře osvětlená místnost v domě. Byla plná vitrín. Každá nad sebou měla louč s čarodějným světlem, aby tak odhalila jejich obsah.
Tessa viděla, jak Willova záda ztuhla a Jem po ní sáhnul. Uchopil jí za paži tak pevně, až jí to zabolelo. "Ne-" začal, ale ona popošla dopředu a podívala se na obsah vitrín.
Kořist. Zlatý otevřený medailonek. Uvnitř byl obrázek smějícího se dítěte. Medailón byl postříkán zaschlou krví. Za ní Starweather mluvil o vyndavání stříbrných kulek z těl čerstvě zabitých vlkodlaků a jejich tavení, aby byly schopné k dalšímu použití. Bylo tam nespočetně takových kulek. Vlastně, v jedné vitríně, jich byla celá plná krvavá mísa. Přímo vedle nich byly vytržené upíří zuby. Pak uviděla pod sklem tenoučkou, jemnou tkaninu. Teprve při bližším pohledu poznala, že to byla křídla víl. Šotek, kterého viděla s Jessamine v Hyde Parku, plaval s otevřenýma očima ve velké sklenici plné konzervační tekutiny.
Zbytky čarodějů. Mumifikované ruce s drápy, kterou měla i paní Černá. Lebka, naprosto zbavená veškeré kůže, vypadající skoro lidsky, až na to, že měla místo zubů špičáky. Lahvičky bahnitě vypadající krve.
Starkweather teď mluvil o tom, za kolik by části čarodějů -hlavně ty části, které se něčím lišily od normálu- mohly být prodány na černém trhu Podsvěťanů.
Tessa dostala závrať. Bylo jí horko a oči jí pálily. Otočila se. Třásly se jí ruce. Jem a Will stáli a dívali se na Starkweathera s němým výrazem hrůzy v jejich tvářích. Stařec držel trofej - lidsky vypadající trofej namontovanou na podložce. Kůže byla scvrklá a měla našedlou barvu. Těsně se obepínala kolem lebky. Z horní části hlavy vyrůstaly spirálovité rohy. "Tohohle čaroděje jsem zabil na Leedsově cestě," řekl. "Nevěřili byste, jak úpěnlivě bojoval-"
Hlas Starkweathera se najednou zvláštně prohloubil a Tessa se cítila, jako kdyby se najednou oprostila od svého těla a její vědomí plavalo někde daleko. Pak jí obklopila tma. Ucítila sevření kolem ramen a Jemův hlas. Slova se nad ní vznášela v nesouvislých kouscích vět: "Moje snoubenka - nikdy předtím neviděla kořist - moc dobře nesnáší krev - velmi křehká-"
Tessa chtěla s Jemem bojovat, aby jí pustil, pak si to nakráčet ke Starkweatherovi a vrazit mu facku. Moc dobře ale věděla, že by to zničilo všechno, co už tady stačili udělat. Tvrdě zavřela oči a přitiskla Jemovi tvář na hruď. Nadechla se a ucítila mýdlo smíšené se santalovým dřevem.
Pak na sobě ucítila jiné ruce, které jí vzaly od Jema. Sluhové Starkweathera. Slyšela ho, jak jim nařizuje, aby jí vzali nahoru a pomohli jí do postele. Otevřela oči a uviděla Jemův ustaraný obličej, který se za ní díval, dokud se za ní nezavřely dveře místnosti.
Světlo jako řídká šedá polévka prosakovalo skrz okna. Dveře se otevřely a paní Temná vešla dovnitř, následovaná svojí sestrou, která neměla hlavu. Z jejího nepravidelně useknutého krku jí trčela jenom bílá kost její páteře.
"Tady je naše krásná, krásná princezna," vykřikla paní Temná a zatleskala rukama. "Stačí jenom pomyslet na to, co dostaneme za všechny její kousky těla. Stovku za každou z jejích bledých ručiček a tisícovku za její oči. Dostali bychom víc, když by byly modré, ale samozřejmě člověk nemůže mít všechno."
Zasmála se a postel se začala točit. Tessa zakřičela a propadla se do temnoty. Nad ní se objevila tvář: Mortmain. Jeho jemné rysy byly stažené do pobaveného úšklebku. "A to říkají, že hodnota dobré ženy, sahá daleko nad cenu rubínů," řekl. "A co teda dostanu za čarodějku?"
"Dej jí do klece, říkám, a nech kolemjdoucí dívat se na ní za pár penny," řekl Nate. Kolem ní se najednou objevily tyče klece a on se na ní smál z druhé strany. Jeho krásná tvář se zkroutila do posměšku plného opovržení.
Najednou se tam objevil Henry a zatřásl hlavou. "Už jsem jí rozebral úplně celou," řekl, "a pořád nemůžu přijít na to, co způsobuje, že jí bije srdce. Ale i tak je to celkem kuriozita, ne?"
Otevřel ruku. Měl na dlani něco červeného a masitého. Pulzovalo to a házelo sebou, jako ryba na suchu. "Podívejte, jak je to rozdělené do dvou úplně stejných částí-"
"Tess," ozval se naléhavý hlas u jejího ucha. "Tess, to se ti jenom zdá. Probuď se. Probuď se." Ruce na jejích ramenou s ní začaly třást. Její oči se otevřely a ona se ocitla uvnitř ošklivé šedivé ložnice v Institutu v Yorku. Byla zamotaná do přikrývek a noční košili měla k zádům přilepenou potem. Cítila se, jako kdyby jí kůže hořela. Pořád viděla Temné sestry, smějícího se Nata a Henryho, který rozebíral její srdce.
"Byl to sen?" zeptala se. "Bylo to tak skutečné, tak reálné-"
Zarazila se.
"Wille," zašeptala. Pořád byl oblečený v šatech, které měl na večeři. Teď byly ale zmačkané a jeho černé vlasy rozcuchané, jako kdyby usnul a ani se nepřevléknul. Ruce měl pořád na jejích ramenou. I přes látku noční košile zahříval její ledovou kůži.
"Co se ti zdálo?" zeptal se. Jeho hlas byl klidný, jako kdyby nebylo nic neobvyklého na zjištění, že se probudila a našla ho sedět na okraji její postele.
Otřásla se při té vzpomínce. "Zdálo se mi, že mě rozebírali a moje kusy potom vystavili Lovci stínů do těch vitrín, aby se tomu mohli smát-"
"Tess." Dotkl se něžně jejích vlasů a odhrnul jí zamotaný pramínek za ucho. Cítila se, jako kdyby jí k němu něco táhlo, jako železné piliny k magnetu. Bolely jí ruce touhou natáhnout je kolem jeho krku a zabořit mu hlavu do ramene. "Zatraceně. Že ti to ten ďábel Starkweather vůbec ukazoval. Ale musíš vědět, že takhle to už není. Smlouvy kořisti zakázaly. Byl to jenom sen."
Ne, napadlo jí. Tohle je sen. Její oči přivykly temnotě. Díky šedivému světlu v místnosti působily jeho oči přímo nadpozemsky modře. Byly jako kočičí. Když se zhluboka roztřeseně nadechla, plíce se jí naplnily jeho vůní. Will, sůl, vlak, smog a déšť. Přemýšlela, jestli byl venku a procházel se ulicemi Yorku tak, jak to dělal i v Londýně. "Kde jsi byl?" zašeptala. "Smrdíš jako noc."
"Trošku jsem se potuloval. Jako obvykle." Dotkl se její tváře teplými, hrubými prsty. "Usneš teď? Chceme odtud odejít už zítra brzy ráno. Starkweather nám půjčí svůj kočár, abychom mohli prozkoumat Ravenscar Manor. Klidně tady můžeš zůstat. Nemusíš chodit s námi."
Otřásla se. "Zůstat tady bez vás? V tomhle obrovském ponurém místě? Radši ne."
"Tess." Jeho hlas byl pořád něžný. "To musela být vážně příšerná noční můra, aby ti sebrala tvojí bojácnost. Obvykle se nebojíš skoro ničeho."
"Bylo to hrozné. Zdálo se mi i o Henrym. Rozebíral moje srdce, jako kdyby to byl nějaký stroj."
"No, tak tím se to vysvětluje," řekl Will. "Čistá fantazie. Henry totiž není nebezpečím pro nikoho, kromě sebe." Když se neusmála, dodal nelítostným hlasem: "Nikdy bych nikoho nenechal, aby ti zkřivil třeba jenom jediný vlásek na hlavě. Víš to, že jo, Tess?"
Jejich pohledy se střetly. Ani jeden neuhnul. Vzpomněla si na vlnu, která jí chytila pokaždé, když byla poblíž Willa. Jak se pomalu potápěla pod ní a zase se vynořovala nahoře. Být u něj jí vždycky zbavilo veškeré sebekontroly - na půdě, na střeše Institutu. Jako kdyby ho k ní něco táhlo stejnou silou, sklonil se k ní. Bylo to přirozené jako dýchání, zvednout hlavu a setkat se s jeho rty. Cítila jeho jemný výdech, proti svým ústům. Jako kdyby z něj najednou spadla obrovská tíha. Zvedl dlaně k její tváři. Když zavírala oči, uslyšela znovu v hlavě jeho hlas: Není žádná budoucnost pro Lovce stínů, který se tahá s čarodějkou.
Rychle obrátila tvář a jeho rty se dotkly její tváře, místo jejích úst. Odtáhla se a uviděla jeho otevřené modré oči. Vypadaly překvapeně - a zraněně.
"Ne," řekla. "Ne, nevím to, Wille." Ztišila hlas. "Dal jsi mi jasně najevo, jaký druh využití bys pro mě měl. Myslíš, že jsem jenom hračka pro tvoje pobavení. Neměl jsi sem chodit. Není to vhodné."
Spustil ruce dolů z její tváře. "Volala jsi-"
"Ne na tebe."
Byl zticha, s vyjímkou jeho nepravidelného dechu.
"Lituješ toho, cos mi řekl tu noc na střeše, Wille? Tu noc, kdy měla Agáta a Thomas pohřeb?" Bylo to poprvé, co se někdo z nich vůbec zmínil o tom, že se to stalo. "Můžeš mi říct, žes nemyslel vážně to, cos mi tam řekl?"
Sklonil hlavu. Vlasy mu spadly do obličeje a skryly jeho tvář. Zaťala ruce v pěst a snažila se ze všech sil nenatáhnout se k němu a nevzít všechno zpátky.
"Ne," zašeptal. "Ne, u andělů odpusť mi. Nemůžu ti to říct."
Tessa se stáhla, schoulila se do sebe a otočila od něj svojí tvář pryč. "Prosím jdi pryč, Wille."
"Tesso-"
"Prosím."
Nastalo dlouhé ticho. Pak pod ním zavrzala postel, jak se pohnul a nakonec vstal. Slyšela jeho kroky na podlaze a nakonec zaklapnutí dveří od jejího pokoje. Jako kdyby se utrhl nějaký provázek, který ji držel ve vzpřímené poloze, spadla zpátky do polštáře. Zírala dlouho do stropu a marně se pokoušela najít odpovědi na otázky, které jí brouzdaly myslí - Co tím Will myslel, když přišel do jejího pokoje? Proč se k ní choval tak hezky, když moc dobře věděla, že jí pohrdá? A proč, když věděla, že on je pro ní ta nejhorší věc na světě, se jí zdálo poslat ho pryč jako příšerná chyba?
Úsvit dalšího dne byl nečekaně modrý a nádherný. Bylo to jako balzám na Tessinu bolavou hlavu a vyčerpané tělo. Po tom, co vstala z postele, kde strávila většinu noci házením sebou a vrtěním, se oblékla. Nemohla snést pomyšlení na to, že by jí pomáhal do šatů nějaký z těch starých a shrbených služebníků. Když si zapínala knoflíky jejího kabátu, zahlédla se ve starém špinavém zrcadle. Pod očima měla stíny, jako kdyby jí tam někdo rozmazal křídu.
Jem a Will už byli v jídelně u snídaně. Před nimi byly napůl spálené topinky, slabý čaj, džem a žádné máslo. Když Tessa přišla, Jem už jedl a Will byl zaneprázdněný řezáním svého toustu na tenké proužky, z kterých pak tvořil různé obrazce.
"Co to má být?" zeptal se Jem zvědavě. "Vypadá to skoro jako-" Vzhlédl, uviděl Tessu a usmál se. "Dobré ráno."
"Dobré." Vklouzla na židli naproti Willovi. Podíval se a ní jenom jednou, když si sedala, ale nic v jeho očích nebo výrazu nenaznačovalo, že by si vzpomínal na něco, co se mezi nimi stalo minulou noc.
Jem se na ní starostlivě podíval. "Tesso, jak se cítíš? Po včerejší noci-" odmlčel se a pak mnohem hlasitěji řekl: "Dobré ráno, pane Starkweathere." Mluvil rychle a šťouchl do Willova ramene tak silně, až s prásknutím pustil vidličku, která zničila obrázek z toustů.
Pan Starkweather, který vešel do místnosti, měl na sobě tmavý plášť, který měl i včera večer. Zlověstně si ho prohlédnul. "Kočár na vás čeká na dvoře," řekl a jeho přízvuk byl zase zpátky na svém místě. "Radši pohněte kostrou, jestli chcete být zpátky ještě před večeří. Dneska večer budu kočár potřebovat. Řekl jsem Gottshallovi, aby vás při návratu odvezl rovnou na nádraží. Není třeba tu zůstávat ještě déle. Doufám, že jste dostali všechno, co jste potřebovali."
Nebyla to otázka. Jem kývl. "Ano, pane. Byl jste velmi laskav."
Oči Starkweathera znovu přejely po Tesse, než se otočil a odkráčel z místnosti. Jeho plášť za ním vlál. Tessa si ho nemohla přestat v mysli představovat jako velkou černou ptačí kořist -třeba supí. Vzpomněla si na vitríny plné kořistí a otřásla se.
"Rychle se najez, Tesso, než změní názor na ten kočár," poradil jí Will, ale Tessa zavrtěla hlavou.
"Nemám hlad."
"Tak si vezmi aspoň čaj." Will jí ho nalil do hrnečku a dodal do něj mléko a cukr. Byl sice mnohem sladší, než měla Tessa ráda, ale bylo to tak vzácné a laskavé gesto -i když to bylo nejspíš jenom proto, aby je s tím moc nezdržovala- že ho rychle vypila a podařilo se jí do sebe dostat i pár soust toustu.
Will a Jem si šli pro pláště a zavazadla. Tessa už na sobě cestovní plášť, klobouk a rukavice měla. Brzy se všichni sešli po schody Yorského Institutu a mrkaly, aby si jejich oči zvykly na ranní slunce.
Starkweather dostál svému slovu. Jeho kočár tam na ně čekal se čtyřmi C namalovanými na dveřích. Starý kočí s dlouhými bílými vousy a vlasy už seděl na sedadle řidiče a kouřil doutník. Když je uviděl, odhodil ho stranou a usadil se hlouběji do svého sedadla. Jeho černé oči na ně zíraly zpod přivřených očních víček.
"Zatraceně, zase Starej Námořník," řekl Will, i když se zdál spíš pobavený, než cokoliv jiného. Vyhoupl se do kočáru a pomohl Tesse nahoru za ním. Jem šel poslední. Zavřel za sebou dveře a naklonil se z okna, aby zavolal na kočího, že můžou vyrazit na cestu.
Tessa seděla vedle Willa na úzkém sedátku. Cítila, jak se její rameno otřelo o to jeho. Okamžitě ztuhnul a ona se o kousek posunula, zatímco se kousala do rtu. Bylo to, jako kdyby se včerejší večer nikdy nestal a on se zase choval, jako kdyby pro něj byla jed.
Kočár se dal s trhnutím do pohybu, což skoro Tessu zase hodilo proti Willovi. Včas se ale přitiskla na okno a tam už zůstala. Všichni byli zticha, když kočár projížděl úzkou dlážděnou uličkou Stonegate a pak míjeli velkou ceduli ohlašující, že vjíždí do Old Star Inn. Ani potom nikdo nic neřekl, jen Will porušil ticho, aby jí s morbidní radostí mohl oznámit, že právě projíždí starými zdmi pod vchodem do města, kde kdysi vládci napichovali hlavy zrádců na kůly. Tessa se na něj zašklebila, ale neodpověděla.
Když projeli zdmi, město se rychle měnilo v přírodu. Krajina nebyla krásná a uklidňující, ale naopak odpuzující a zneklidňující.
Zelené kopce byly poseté šedivým plevelem a všude byly tmavé skály. Dlouhá řada maltových kamenných zdí, určených pro chování ovcí, křižovaly zeleň. Tu a tam se objevil nějaký osamělý domek. Obloha byla krásně modrá a zdála se nekonečná. Táhly se po ní ale dlouhé šedé mraky.
Tessa nemohla říct, jak dlouho jeli, když se před nimi v dálce objevily kamenné komíny velkého sídla. Jem vystrčil hlavu z okýnka a zavolal na řidiče, aby zastavil.
"Ale vždyť tam ještě nejsme," řekla Tessa zmateně. "Jestli je tamto Ravenscar Manor-"
"Nemůžeme jen tak přijet k domovním dveřím, přemýšlej, Tesso," řekl Will a Jem vyskočil z kočáru a natáhl ruce, aby pomohl Tesse dolů. Když seskočila, její boty se zabořily do mokré, blátivé země. Will přistál hladce vedle ní.
"Musíme se na to místo nejdřív podívat. Pomocí Henryho přístroje odhalíme přítomnost démonů. Ujistíme se, že jim nekráčíme přímo do pasti."
"A jak ten Henryho přístroj vlastně funguje?" Tessa si zvedla sukni, aby se jí neušpinila od bahna, když se vydali po cestě k sídlu. Ohlédla se na kočího a zjistila, že nejspíš spí. Byl opřený v sedadle a klobouk měl stažený do obličeje. Všude v krajině kolem nich byla směsice šedých a zelených kopců, které byly většinou strmé. Jejich vršky byly poseté šedou břidlicí a tu a tam z mlází vyrůstaly pokroucené a propletené stromy. Všechno to bylo hrozivé, ale zároveň krásné. Tessa se ale otřásla při představě, že by žila tak daleko od všeho živého.
Jem viděl jak se zatřásla a jeden koutek zvedl vzhůru. "Městské děvče."
Tessa se zasmála. "Přemýšlela jsem, že musí být divné vyrůstat na takovém místě. Daleko od všech lidí."
"Tam kde jsem vyrůstal, se to od tohohle moc nelišilo," řekl Will nečekaně, čímž oba překvapil. "Není to ale zas taková samota, jak si myslíte. Na venkově se lidé vzájemně dost často navštěvují. Jenom jsou od sebe trošku dál, než by byli třeba v Londýně. Ale jakmile se vzájemně navštíví, většinou se zdrží dlouho. Koneckonců proč jít na tak dlouhý výlet, abyste tam zůstali jenom noc nebo dvě? Často jsme měli hosty, kteří zůstali i týdny."
Tessa Willa tiše pozorovala. Bylo vzácné, když jim někdy odhalil cokoliv z jeho dřívějšího života. Někdy si myslela, že ani žádnou minulost nemá. Jem se zdál také překvapený, ačkoliv on se vzpamatoval jako první. "Sdílím Tessin názor. Nikdy jsem nežil nikde jinde, jenom ve městě. Nevím, jak bych mohl v noci klidně usnout, když bych nevěděl, že je kolem mě tisíc dalších lidí, co spí a sní."
"Jo a nezapomeň na všudypřítomnou špínu a lidi, co si vzájemně dýchají na krk," odvětil Will. "Když jsem přijel poprvé do Londýna, byl jsem dost rychle unavený z toho, že mě obklopovalo tolik lidí. Jenom těžko jsem se držel od toho, abych na dalších nešťastnících co mi zkřížili cestu, nespáchal nějaký násilný čin."
"Někdo by mohl říct, že ses vyhýbal problémům," řekla Tessa. Will se zasmál - byl to krátký, možná i překvapený zvuk. Pak se zastavil a podíval se na Ravenscar Manor.
Jem hvízdnul a Tessa si brzy uvědomila, proč předtím viděla jenom vrcholky komínů. Sídlo bylo postavené v centru hlubokého dolíku mezi třemi strmými kopci. Vypadalo, jako kdyby bylo na dlani. Tessa, Jem a Will byli na okraji jednoho kopce a dívali se dolů na panství. Samotná budova byla obrovská. Velká šedá kamenná budova, která vypadala, že už tam stála celá staletí. Před obrovskými předními dveřmi byla velká kruhová příjezdová cesta. Nic nenapovídalo tomu, že by to tu bylo opuštěné nebo že by byl dům v havarijním stavu. Na cestě nebo na pozemku domu nebyl žádný plevel a ani okna nevypadala nějak zašle.
"Někdo tady žije," řekl Jem a zopakoval Tessiny myšlenky nahlas. Vydal se dolů z kopce. Tráva tu byla delší. Byla vysoká skoro po pás. "Možná, kdybychom-"
Zarazil se, když uslyšel rachot kol. Tessa si na chvíli myslela, že za nimi jel jejich kočár, ale nebyl to on. Tenhle kočár vypadal moderně. Projel kolem nich a mířil dál směrem k panství. Jem se přikrčil v trávě a Will a Tessa klesly vedle něj. Sledovali, jak kočár zastavil před budovou a řidič seskočil dolů a otevřel dveře. Vystoupila mladá dívka. Mohlo jí být čtrnáct nebo patnáct let, hádala Tessa. Nebyla dost stará na to, aby si vyčesala vlasy, protože jí vlály za hlavou jako závěs černého hedvábí. Měla na sobě obyčejné, ale elegantní modré šaty. Kývla na řidiče a pak se vydala k panství. Najednou se zastavila a podívala směrem, kde se krčil Will, Jem a Tessa, jako kdyby je mohla vidět. Tessa si ale byla jistá, že byli v trávě dobře skrytí.
Byla od nich dost daleko, takže Tessa nedokázala rozeznat její rysy. Viděla jenom bledý oválný obličej pod tmavými vlasy. Chystala se zeptat Jema, jestli nemá dalekohled, když Will vydal zvláštní zvuk - zvuk, který od něj Tessa nikdy předtím neslyšela. Příšerný, sípavý a uši drásající. Jako kdyby mu někdo uštědřil obrovskou ránu a vyrazil z něj veškerý dech.
Ale tohle nebyl jenom vzdech, uvědomila si. Bylo to slovo. A nejen slovo. Jméno. A nejen jméno, ale jméno, které už ho slyšela říkat dřív.
Cecily.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 monika monika | 1. března 2012 v 0:49 | Reagovat

uzasnaaa kapitola :-D  :-D  :-D

2 Markéta Markéta | 1. března 2012 v 1:50 | Reagovat

Krásná kapitola. Těším se na pokračování. :)

3 iv iv | 1. března 2012 v 8:12 | Reagovat

super teraz ze kto je ta cecily a diky moc :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

4 Ema Ema | 1. března 2012 v 13:24 | Reagovat

díky :-) já ho teda Cecily říkat neslyšela :-D

5 marti marti | Web | 1. března 2012 v 14:28 | Reagovat

jj. Povidal ale v prvnim dile.

6 Táňa Táňa | E-mail | 1. března 2012 v 15:00 | Reagovat

Suprová kapitola! Konečně nějaké to napnutí mezi jejich vztahy :DD A ta Cecile byla jeho bejvalka nebo tak, ne? :-D Děkuju moc za druhou část a těším se na další kapitolu.
A můžu se zeptat? Kdy bude další kapitola? :-D :-D  :-D

7 dana dana | 1. března 2012 v 15:59 | Reagovat

kdy bude další ??? :-D  :-D  :-D  :-D  ???  :-)

8 nicoll_a nicoll_a | 1. března 2012 v 16:08 | Reagovat

waw, som zvedavá, kto tá Cecily vlastne je .. na to, aby bolo jeho bývalá je asi moc mladá, možno sestra? :-?

9 Catrina Catrina | 1. března 2012 v 16:40 | Reagovat

Taky mě napadlo, že by to mohla být sestra. No, necháme se překvapit. Těším se na pokračování. :-D

10 Barčus Barčus | 1. března 2012 v 18:07 | Reagovat

ježiiš, o tak to rychle další!!!! :DDD c

11 Andy Andy | 1. března 2012 v 20:09 | Reagovat

krásná kapitolka..sakra,at se už daj dohromady.. :-D  :-D

12 dana dana | 2. března 2012 v 15:11 | Reagovat

kdy bude dalšíí??? :-P  :-D  :-D  :-D  :-D

13 Marti Marti | Web | 2. března 2012 v 16:00 | Reagovat

Už se na ní pracuje.. ;-)

14 Pallias Pallias | 2. března 2012 v 16:26 | Reagovat

Suoer kapča, už se nemůžu dočkat další :D Díky za překlad

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama