Incarnate - 2.kapitola 2/2

12. února 2012 v 18:51 | Susan |  Incarnate - Jodi Meadows
...


Sama jsem neznala, ale vzhledem k mé skromné sbírce knih v knihovně v domku, to nebylo žádné překvapení. Neznala jsem spoustu lidí. Polkla jsem zbytek čaje, položila prázdný hrnek a zamumlala: "Jsem Ana."
Teď mě polilo horko a neskrývala jsem to. Když mě vykopne ven, nebudu na tom hůř než předtím, alespoň dokud budu moct najít svůj batoh.
"Ana."
Po páteři mi přeběhlo mrazení, když vyslovil moje jméno. A jaké jméno. Když jsem sebrala odvahu zeptat se Li, proč vybrali tohle, řekla mi, že to je část starého slova znamenající "sama"nebo "prázdná". Byla to taky část Cianina jména, symbolizující, co jsem si od ní vzala. Znamenalo to, že jsem byla bez duše. Dívka, která v jezeruklesla a byla zachráněná Samem.

Držela jsem obličej dole a sledovala ho skrz řasy. Jeho tvář byla v teplém stanu od čajové páry červená. Pořád si udržoval tvář věku, na který jsem ho odhadovala - blízko mému - ale způsobem, jakým mluvil, si udržoval autoritu, znalosti. To, že vypadal jako někdo, kdo by se mnou mohl vyrůstat, byl klam, protože ve skutečnosti žil tisíce let. Přes oči mu spadly vlasy jako stíny, skrývající cokoliv o čem přemýšlel, zatímco mě na oplátku taky studoval.

"Nejsi - " Naklonil hlavu a zamračil se. Musela jsem být čitelná tak snadno jako obloha plná dešťových mraků. "Och, ty jsi taAna."

Žaludek se mi zkroutil, kdyžjsem odstrčila deku, rozpolcená mezi vztekem a ponížením. TaAna. Jako choroba.
"Už ti jdu z cesty. Děkuju za čaj. A za to, že jsi mě zachránil." Přesunula jsem se ke dveřím, ale on držel svou rukupřes zip.

"To není potřeba." Znovu trhl hlavou směrem k dece, v jeho tónu žádný prostor pro argumenty."Odpočívej."
Kousla jsem se do rtu a snažila se rozhodnout, jestli se, jakmile usnu, spojí s Li a řekne jí, že mě našel v jezeře a já se o sebe zatím nebyla schopná sama postarat.

Nemohla jsem jít zpátky k ní. Nemohla. Jeho tón byl vlídný jako bych byla vystrašený kůň. "Je to v pořádku, Ano. Prosím, zůstaň."

"Dobře." Neodvrátila jsem od něj pohled. Znovu jsem se ponížila a už byla zpátky pod dekou. TaAna. Bez duše. Ana, která se neměla narodit. "Děkuju ti. Oplatím ti tvou velkorysost."

"Jak?" Nehýbal se, ruce měl na svém klíně a jeho oči byly upřené na mě. "Máš nějaké schopnosti?"
V krku se mi zachytila nervozita. Tohle byla jedna z těch věcí, které Livysvětlovala, a vysvětlovala je často. V Rozsahu byly miliony duší. Vždycky tam byly miliony duší a každá z nich vkládala svou sílu do nařízení, které mělo zajistit, aby se společnost i nadále zlepšovala. Každá měla nezbytné talenty nebo schopnosti, ať už to byla hlava pro čísla nebo slova, fantazie pro vynalézání, schopnost vedení, nebo jednoduše touha hospodařit a získávat jídlo tak, aby nikdo nemusel hladovět. Po těch tisíci letech si zasloužili právo na dobrý život.

Já jsem si nezasloužila nic. Byla jsem bez duše a sebrala Li osmnáct let, její jídlo a schopnosti, otravovala ji svými otázkami a všemi svými potřebami. Většina lidí opouštěla jejich současné rodiče ve třinácti letech. Nanejvýš čtrnácti. Tehdy byly obvykle dost velcí a silní, aby šli kamkoliv, kam jít chtěli. Já zůstala dalších pět let.

Neměla jsem nic jedinečného, co bych Samovi mohla nabídnout. Sklopila jsem oči.
"Jen ty, které mě naučila Li."
"A to jsou jaké?" Když jsem nepromluvila, řekl: "Plavání zřejmě ne."

Co tím myslel? Když jsem byla mladší, přišla jsem na to, jak se udržet na vodě, ale v zimě bylo všechno jiné. Ve tmě. Zamračila jsem se; možná to byl vtip. Rozhodla jsem se ho ignorovat. "Uklízení, zahradničení, vaření. Takové věci."
Přikývl, jako kdyby měpovzbuzoval, abych pokračovala. Pokrčila jsem rameny.
"Musela ti pomáhat naučit se mluvit." Znovu jsem pokrčila rameny a on se zasmál. "Nebo ne."
Směje se mi. Přesně jako Li.

Setkala jsem se s jeho očima akamenným hlasem řekla: "Možná mě naučila, kdy nemluvit."

Sam sebou trhl. "A jak sebránit, když na tebe nikdo nezamýšlel útočit,"Přerušil mě předtím, než jsem se mohla omluvit, i když moje ústa se otevřela, aby tak učinily; opravdu jsem nechtěla opustit teplý stan, zvlášť ne teď, když začínaly účinkovatbylinky a celkové vyčerpání. Cítila jsem se ospalá. "Víš něco o světě? Jak sem zapadáš?"

"Vím, že jsem jiná." Moje hrdlo se uzavřelo a můj hlas vypískl: "A doufala jsem, že zjistím, jak tady zapadnout."
"Tím, že budeš běhat po Rozsahu v ponožkách?" Zatímco jsem na něj zírala, jeden koutek jeho úst se nadzvedl. "To byl vtip."
"Pronásledovali mě sylfy a ztratila jsem batoh. Plánovala jsem jít do Srdce a prohledat knihovnu, abych našla nějaká vodítka k tomu, proč jsem se narodila." Musel tu být důvod, proč jsem nahradila Cianu. Určitě jsem nebyla chyba, obrovské uups, které někoho stálo nesmrtelnost a všechny ostatní pohřbilo pod bolestí z její ztráty. Věděla jsem, že mojí vině to nepomůže, ale mohla jsem odhalit, jak naložit se svým ukradeným životem.

"Z toho, co jsi řekla, jsem překvapený, že se Li vůbec obtěžovala naučit tě číst."
"Přišla jsem na to."
Jeho obočí se nadzvedlo."Naučila ses číst sama."
Stan byl příliš horký, jeho překvapený pohled příliš zkoumavý. Olízla jsem si rty a znovu se podívala na dveře, jen abych si připomněla, že tam pořád byly. Stejně jako můj kabát. Mohla bych utéct, kdybych to potřebovala. "Není to jako bych vytvořila psané slovo nebo složila první sonátu. Jen mi dalo smysl to, co už udělal někdo jiný."

"Vzhledem k tomu, jak je usuzování a rozhodování ostatních lidí jen zřídkakdy srozumitelné někomu jinému, řekl bych, že je to působivé."
"Nebo pokud přijdou na to jakčíst, tak to jen dokazuje jejich schopnosti."

Posbíral prázdné hrnky a dal je pryč. "A sonáta? Taky jsi na ni přišla?"
"Hlavně na ni." Zakryla jsem si ústa před zíváním. "Chtěla jsem něco, co by mi pomohlo usnout, i když to je jen v mé hlavě."
"Hmm." Ztlumil lampu a posunul tašky kolem stanu. "Popřemýšlím o oplacení. Teď si odpočiň.Jestli chceš najít svůj batoh a jít do Srdce, budeš potřebovat veškerou svou sílu."

Podívala jsem se na deky a spací pytel, opatrná i navzdory vyčerpání. "Jako předtím?"
"Janan, ne! Omlouvám se. Myslel jsem, že se známe. Nechtěl jsem, aby ses cítila nepříjemně."
"To je v pořádku." Nejspíšpřemýšlel, jak se mu podařilo najít jedinou osobu bez duše na světě, když byla mnohem větší šance, že zachránil někoho, koho už znal. Nicméně mi ukázal více laskavosti než kdokoli jiný; měla bych se mu to pokusit oplatit. "Není tady moc místa. Budu čelem ke stěně, pokud budeš mít obličej na druhé straně. Tak ani jednomu z nás nebude zima."
"Nebuďhloupá. Já budu čelem ke stěně." Pokynul mi blíže kohřívači. "O dalších problémech budeme diskutovat ráno, které je - zkontroloval malé zařízení - za tři hodiny. Trochu si odpočiň.Zní to jako bys měla těžký den."

Kdyby jen věděl.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 lucia lucia | 12. února 2012 v 19:34 | Reagovat

Ďakujem :-D

2 Ema Ema | 12. února 2012 v 20:33 | Reagovat

začínám toho Sama mít čím dál tím víc ráda :-) ale Ana je hrozně nedůvěřivá :-?
díky za překlad :-)

3 Kathy Kathy | 12. února 2012 v 20:46 | Reagovat

Díky za překlad. :-)

4 já | 12. února 2012 v 21:23 | Reagovat

děkuju :) úžasná kapitola a strašně se těšim na další :-D  :-)  ;-)

5 Lin Lin | 12. února 2012 v 21:46 | Reagovat

Asi budu otravná a předem se za to omlouvám, ale kdy bude další kapča? tahle knížka je zatim úžasná a nemůžu se dočkat další kapitoly. Jo, a moc děkuji za překlad :-D  :-D  :-D

6 Susan Susan | 12. února 2012 v 22:25 | Reagovat

[5]: Už ji mám rozdělanou, ale zítřek mám nabitý, takže počítejte spíš s úterým. Ale když to půjde rychle, tak snad bych mohla zítra poslat alespoň první část. :-)

7 terushka terushka | E-mail | 13. února 2012 v 6:42 | Reagovat

Díky za překlad, zatím to nevypadá špatně :-)

8 síma síma | 13. února 2012 v 9:31 | Reagovat

díky :-) ten Sam je dobrej :-D
[6]: supeer :-) uř se moc těším :-D  8-)

9 áňa áňa | 13. února 2012 v 17:44 | Reagovat

miluju tuhle knížku a to teprv začala :-D díky za překláád :-)
[6]: už se nemůžu dočkat :D

10 Susan Susan | 13. února 2012 v 17:55 | Reagovat

[9]: Tak právě jsem poslala první část další kapitoly. S druhou částí ale prosím ještě vydržte, teďka ještě někam jedu a dneska večer už ji určitě nestihnu. Takže bude buď v úterý nebo nejpozději ve středu. :-)

11 Lexie Lexie | 13. února 2012 v 19:52 | Reagovat

Môžem sa opýtať, koľko má ta kniha kapitol ? Ďakujem :)

12 áňa áňa | 13. února 2012 v 19:58 | Reagovat

[10]: díkjy, díky, dík :D pořád nechápu jal sem se mohla stát závislá na knížce po 2 kapitolách :-D ještě jednou dík :-)

13 Terka Terka | 13. února 2012 v 21:32 | Reagovat

Fíha, Sam je sympaťák. :-D  :-D Už se těším, jak se to vivine. :-)
Díky za překlad. :-)

14 Susan Susan | 14. února 2012 v 13:57 | Reagovat

[11]: 30. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama