Incarnate - 5.kapitola 2/2

18. února 2012 v 12:00 | Susan |  Incarnate - Jodi Meadows
...



Trhla jsem sebou, snažila se nepočítat, kolik věcí se právě dozvěděl: Tvrdila jsem, že nemůžu cítit emoce, uskočila jsem a utíkala, i když mě nikdo nepronásledoval…

"Máš ráda hudbu." Vřele se usmál. "Mám tady svoje SED. Může přehrávat hudbu. Rád ti ho půjčím, pokud mě požádáš."

Pokud ho požádám?


Můj zmatek musel být evidentní, protože mi odhrnul pramen vlasů z očí a řekl: "Řekni ta slova. Požádej."


Moje ruce a srdce bolely. Chtěla jsem běžet ven a schovat se, nikdy se o to znovu nestarat. Kdy požádat. Kdy nepožádat. Jestli by se objevila Li a potrestala mě za přemýšlení o tom, že mám dovolený nějaký druh štěstí. Bylo tam toho jednoduše příliš moc, bylo to jako topit se, jako hořet. Ale utéct pryč by nepomohlo.


Sam mi nabídl, že mě vezme do Srdce, trávil posledních pár dní mluvením, až jeho hlas zhrubl a nechal by mě poslouchat hudbu - jen kdybych ho požádala. Jistě to nebylo tak moc, abych mu to nemohla dát, jen pár slov.

Polkla jsem uzlíky v krku. "Same, mohla bych prosím poslouchat hudbu?"

"Samozřejmě. Najdu ti ji." Z ramen mu spadlo napětí, jako by se skutečně bál, že bych nepožádala. Jako by mu to nebylo jedno. Možná nebylo.


Hudba mi zatížila uši, kompletně mě naplňovala. Piano, flétna a hluboké smyčce, které jsem nemohla identifikovat.


Nikdy předtím jsem tu píseň neslyšela a chtěla jsem Samovi vysvětlit, jak moc si toho cením - jak velký dar to byl - ale nemohla jsem najít slova. Místo toho, když se posadil na židli, jsem si sedla na opěradlo, jako to dělal on, když mi začínal číst.


S tajemným úsměvem vytáhl SED z popruhu u mého pasu a hýbl obrazovkou. Tucet hudebníků seděl v půlměsíci, hrající na nástroje, jejichž kresby jsem viděla, ale nikdy je neviděla doopravdy. Jeviště vrhalo jejich zvuk do potemnělého publika a do mých sluchátek. Symfonie Fénixe, má oblíbená. Osoba dirigující od piana musela být Dossam. Knihy v domku v knihovně nikdy neobsahovaly jeho - někdy její - obrázek. I když to bylo těžké vidět. Obrazovka byla malá a obraz rozmazaný. Ale líbil se mi způsob, jakým hladil klávesy piana a dirigoval ostatních dvacet členů orchestru, jako kdyby z nich fyzicky přitahoval hudbu. Bez něj by tam bylo jen ticho. Fascinující.


"Li neměla video. Myslím, že Cris to musel nechat za sebou. Je to tak staré?"

Sam přikývl. "Li nejspíš měla novější, který tě nenechala uvidět. Každý teď používá Stefovy nové designy."


Zamračila jsem se na kousek přístroje, který by se nejspíš vešel Samovi do dlaně perfektně, ale moje dlaň byla příliš malá. Ne že bych jí teď mohla něco zvednout. "Stefa z tvých příběhů?"

"Toho stejného. Miluje tenhle druh věcí, ale dlouhou dobu nikdo nepoužíval žádnou z technologií, které vyvinul. Byly příliš nepříjemné k nošení. Nakonec se rozhodl vložit všechno - snímaní obrazu, přehrávání, hlasovou komunikaci a bilion dalších věcí - do jednoho vynálezu."

"Chytré."


"Řekni mu, že si to myslíš, a uděláš si věčného přítele." Sam se usmál. "A ještě lépe, řekni mu, že se ti líbí to jméno."

"SED? Proč?"

"Znamená to Stef's Everything Device - Všechny Stefovy Vynálezy. Odmlčel se, zatímco se hudba proti mým uším zvýšila a já se usmála.

"Teď se Rada ujišťuje, že všichni mají SED, tak aby mohli být v dosahu během mimořádných událostí. Stef na to může být trošku hrdý."

"Zaslouženě, protože teď jsem získala hudbu." Zavřela jsem oči během sóla flétny a přála si, abych mohla obalit ty stříbrné zvuky kolem mě, jako brnění. Když začal znova hrát zbytek hudebníků, otočila jsem se čelem k Samovi, takže možná v mých očích mohl vidět, jak moc to pro mě znamená. "Děkuju ti."

"Pořád o tobě chci vědět víc."


Znovu. Sledovala jsem hudebníky na obrazovce a uvažovala, jestli jsem měla něco, co stálo za vyprávění. Ale on se možná nestaral o to, jestli to za to stálo. Možná, z nějakého nepochopitelného důvodu, chtěl jen něco vědět.

"Jednou jsem našla ve skříňce sklenici medu. Vzala jsem si lžíci a půlku jí snědla. Li mě to nenechala nikdy předtím vyzkoušet." A ještě dva dny potom mi odepírala jídlo.


"Takže máš ráda sladké věci. Mělas ještě někdy víc?"

"Ne, potom ji lépe schovala. Výš." Ztichla jsem, protože jsem si právě uvědomila, že jsem se přiznala k okrádání Li. "Ale neboj. Tehdy jsem byla malá a nepřemýšlela jsem. Od tebe bych si jen tak něco nevzala."


To, co jsem tím doopravdy myslela, bylo, prosím, neposílej mě pryč.

"Kromě toho," dodala jsem a otočila obvázané ruce dlaněmi nahoru, "nemůžu si nic vzít bez požádání."

"Tvoje ruce se brzy uzdraví." Dal mi poťouchlý poloviční úsměv. "A v mém domě, můžeš mít tolik medu, kolik chceš. Přátelím se se včelařem."




"Jdu do Domku pokrytého fialovými růžemi," řekl náš druhý týden v chatce. "Máme málo léků proti bolesti a gázy."

"Ne!" Postavila jsem se tak rychle, že SED spadl, přerušující hudbu. "Nechoď tam."


Sam si přede mě klekl, dával zařízení znovu do pořádku. "Buď získáme zásoby, nebo tě tvoje ruce budou zase celou dobu bolet."

"Nechoď. Pozná, že jsem s tebou a udělá něco strašného. Ani jeden z nás nebude v bezpečí." Zaplavil mě adrenalin a roztřásl mě. "Jsem ochotná snášet bolest. Jen nechoď."


"Já nejsem ochotný nechat tě trpět." Znovu propojil SED se sluchátky a symfonie tuctu osob začala znovu hrát. "Vrátím se před soumrakem."


A vrátil se. Nebyla jsem si jistá, jak daleko byl domek od jeho chatky - během svých průzkumů jsem tohle místo nikdy nenašla - ale vrátil se před setměním. Možná utíkal. Byla jsem pouze šťastná, že ho znovu vidím.


"Byla hrozná?" zeptala jsem se z místa, kde jsem seděla na židli se SED. Teď hrála klavírní skladba s podivným, živým rytmem.


Upustil tašku zásob na linku s chrastěním prášků a žuchnutím skla. "Nebyla tam, ale dveře byly odemčené."

"Takže sis prostě ty věci vzal?" Ta představa mě přiměla usmát se.

"Potřebuješ je." Zamračil se směrem ke kamnům i navzdory našemu štěstí. Li tam nebyla. Nepůjde po mně. Mělo by se mu ulevit, ale vypadal jen zamyšleně. "Přemýšlím, kam šla."

"Možná šla bojovat s draky a ti ji sežrali."

Sam jen zavrtěl hlavou. "Mám dobré zprávy."


Liina nepřítomnost byla dobrá zpráva. Pokud tohle nepovažoval za dobrou zprávu, nemohla jsem se dočkat, až zjistím, co za ni považoval.

Vytáhl z tašky skleněnou nádobu naplněnou zlatavě žlutou tekutinou. "Zjistil jsem, kde schovává med."


Emoce uvnitř mě se zamotaly jako révy. Opatrně jsem odstrčila SED z mého klína na židli. Následovala sluchátka.

Sam sledoval moje pohyby, když jsem kráčela směrem k němu.

"Ano?"


Způsob, jakým pronesl mé jméno, jako bych musela být nějakou záhadnou bytostí;myslel si, že zná moje zvyky, ale teď kolem něj hodila ruce a objímala ho tak pevně, jak jsem mohla. Třásla jsem se nervozitou - dobrovolně se někoho dotýkala a dovolovala mu uvěznit mě ve svém objetí - a třásla jsem se soupeřícím zmatkem a vděčností.


Proč by dělal něco tak milého?


Nerozuměla jsem tomu. Kdyby byl Li, nějak by proti mně vlastní touhy použil, ale pokaždé když jsem mu řekla něco o sobě, dal mi něco na oplátku. Hudbu. Objímat ho byl příjemný pocit, téměř bezpečný, ale trvalo to příliš dlouho. Ne dost dlouho. Odtáhl se jako první a začal mi kontrolovat ruce. "Vypadají mnohem lépe." Jedna strana jeho úst se zvedla. "Myslíš, že můžeš držet lžíci?"

"Možná. Proč?"

Jedno jeho obočí se nadzvedlo, když pohlédl na sklenici medu na lince.

"To nemyslíš vážně."

"Jenom jestli můžeš držet lžíci." Věnoval mi pohled, který jsem nemohla rozluštit. Pobavení? Výzva? Nebyl jako Liin vyzývající pohled. "Ale jestli nemůžeš… "

"Och, můžu. Jen si nejsem jistá, jestli se mnou zvládneš držet krok a sníst svůj díl."


Usmál se a prohrabával se skrz zásuvky pro dvojici lžící. "Bude nám špatně."

"Bude to zábava." Otestovala jsem svou pravou ruku. I když ještě rozhodně nebyla dobrá, když mi Sam nabídl lžíci, byla jsem ji schopná udržet.


Brzy jsme oba seděli na lince se sklenicí mezi námi a zoufale jsme se snažili nepokapat si medem celé naše oblečení. Vyprávěl příběhy a uváděl všechny věci, o kterých si myslel, že bychom je měli udělat, až se dostaneme do Srdce a já si nemohla vzpomenout, že bych ho někdy viděla se tak moc usmívat.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 dana dana | 18. února 2012 v 12:14 | Reagovat

to je tak nádherný :D a samík ji má očividně rád :-D  :-D

2 Kathy Kathy | 18. února 2012 v 14:20 | Reagovat

Díky za překlad. :-)

3 ivana ivana | 18. února 2012 v 14:46 | Reagovat

úžasné ďakujeme :-D  :-D  :-D

4 síma síma | 19. února 2012 v 13:23 | Reagovat

jéé :-) ti sou sladký :-D díky moc :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama