Perfect Chemistry - 57.kapitola

12. února 2012 v 8:24 | Míša |  Perfect Chemistry

Kapitola 57 --- Brittany




Je prvního dubna. Neviděla jsem Alexe pět měsíců, naposledy ten den po střelbě. Drby o Pacovi a Alexovi se konečně uklidnily a speciální psychologové a sociální pracovníci opustili školu.

Minulý týden jsem řekla školní sociální pracovnici, že jsem spala pět hodin, ale byla to lež.

Mám problémy se spaním, vždycky se probudím uprostřed noci, protože nemůžu přestat myslet na ten hrozný rozhovor, který jsme s Alexem vedli v nemocnici. Sociální pracovník říkal, že bude trvat ještě dlouho, než se dokážu přenést přes pocit zrady.

Problém je, že se necítím zrazená. Spíš smutná a zraněná. I po celé té době, stále ještě chodím do postele s mobilem a zírám na jeho fotku, kterou jsem udělala té noci, co jsme byli v klubu Mystique.

Potom, co ho propustili z nemocnice opustil školu a zmizel. Možná už není v mém životě, ale vždycky bude mou součástí. Nemůžu ho nechat jít, i kdybych chtěla.

V celém tomhle šílenství okolo se stala i jedna pozitivní věc. Vzali jsme Shelly do Colorada, aby si prohlédla Sunny Acres, a jí se tam skutečně líbilo.

Každý den mají nějaký program, sportují a dokonce je každé tři měsíce navštěvují celebrity.

Když Shelly slyšela, že za nimi chodí slavní lidé a pořádají koncerty a banefice, určitě by spadla z vozíku, kdyby k němu nebyla připoutaná. Nechat mou sestru zvolit si svou vlastní cestu, bylo těžké, ale udělala jsem to. Snažím se nevyšilovat. Díky tomu, že to byla Shellyna vlastní volba z toho mám mnohem lepší pocit.

Ale teď jsem osamělá. Alex sebou odnesl kus mého srdce, když odešel. Snažím se být silnější. Rozhodla jsem se, že svůj život dostanu pod kontrolu. Alex si zvolil cestu, která mě nezahrnovala.

Ve škole ignoruji Alexovi přátele a oni ignorují mě. Všichni předstíráme, že se začátek školního roku vůbec nestal. Kromě Isabel. Občas spolu mluvíme, ale je to moc bolestivé. Vládne mezi námi tiché porozumění, pomáhá mi vědomí, že mám s kým sdílet bolest.


V květnu, otvírám svou skříňku před hodinou chemie a uvnitř na háčku visí pár ohřívačů rukou. Nejhorší noc mého života se vrací a udeří do mě plnou silou. Byl tady Alex?

Dal mi do skříňky ohřívače rukou osobně? Tak moc na něj chci zapomenout, ale nemůžu. Slyšela jsem, že zlaté rybky mají paměť dlouhou pět sekund, závidím jim.

Moje vzpomínky na Alexe, moje láska k němu, se mnou zůstanou až do konce života.

Tisknu si měkké ohřívače rukou k hrudi a svezu se na kolena vedle své skříňky, pláču. Fuj. Jsem jen prázdná skořápka.

Sierra zastaví vedle mě. "Britt, co se děje?"

Nemůžu se pohnout. Nemůžu se sebrat.

"No tak," říká a tahá mě nahoru. "Všichni se dívají."

Darlene prochází okolo. "Vážně, není už na čase, aby ses přenesla přes to, že tě tvůj gangsterský přítel odkopnul? Začínáš vypadat dost uboze." říká dostatečně nahlas aby jí všichni slyšeli.

Colin se postaví vedle Darlen. Mračí se na mě. "Alex si zasloužil co se mu stalo." zasyčel.

Ať už je to správné nebo ne, vždycky budu bojovat za to v co věřím. Sevřela jsme ruku v pěst s rozmáchla se po něm. Vyhnul se mé ráně, chytil mě za zápěstí a zkroutil mi ruku za záda.

Doug vykročil dopředu. "Nech jí na pokoji, Coline."

"Nepleť se do toho, Thompsone."

"Ty vole, ponižovat jí proto, že dala přednost jinýmu klukovi před tebou, je naprosto ubohý."

Colin mě táhne na stranu a vyhrnuje si rukávy.

Nemůžu Dougovi dovolit bojovat v mé bitvě.

"Jestli se s ním chceš porvat, budeš se napřed muset dostat přese mě." říkám.

K mému překvapení se přede mě postaví Isabel. "A ty se k ní budeš muset dostat přese mě."

Sierra zaujme místo vedle Isabel. " A mě."

Mexický kluk jménem Sam, postrčí Garyho Frankela vedle Isabel. "Tenhle kluk umí zlomit ruku jediným pohybem, debile. Padej mi z očí, než ho na tebe pošlu." říká Sam.

Gary, který byl oblečený v korálově červené košili a bílých šortkách, varovně zavrčel a vypadal dost drsně. Nezabralo to.

Colin se rozhlíží ze strany na stranu po podpoře, ale žádná nepřichází. Nevěřícně mrká.

Možná že vesmír předtím nebyl v pořádku, teď už je opět v rovnováze.

"No tak, Coline," poroučí Darlen. "Nemáme zapotřebí se tu zahazovat s těmi chudáky." Odcházejí pryč. Je mi jich skoro líto, skoro.

"Jsem na tebe tak hrdá, Douggie." říká Sierra a vrhá se na svého přítele. Okamžitě se začínají vášnivě líbat a nestarají se o publikum ani o Fairfieldský zákaz projevů náklonnosti.

"Miluju tě," říká Doug, když jim začíná docházet dech.

"Já tebe taky." cukruje Sierra dětským hláskem.

"Dejte pokoj." volá na ně nějaký další spolužák.

Ale oni se líbají, dokud nezazní hudba z reproduktorů. Dav se rozchází a já stále svírám ohřívače rukou. Isabel si klekne vedle mě. "Nikdy jsem Pacovi neřekla co cítím, víš? Nikdy jsem neriskovala a teď je příliš pozdě."

"Mrzí mě to Iso. Já riskovala a stejně jsem Alexe ztratila. Možná jsi udělala dobře."

Krčí rameny. Vím, že se snaží sebrat, aby se nesesypala tady ve škole.

"Předpokládám, že se z toho jednoho dne dostanu. Je to nepravděpodobné, ale doufám, víš?"

Napřímí ramena, vstane a odchází pryč. Dívám se jak jde do třídy a uvažuji jestli o tom mluví i s ostatními svými přáteli, nebo se svěřila jen mě.

"Jdeme." říká Sierra, vymaňuje se s Dougova obětí a táhne mě k východu ze školy.

Hřbetem ruky si utírám mokré oči, sedím na obrubníku vedle Sierřina auta a je mi jedno že jsem utekla z hodiny. "Jsem v pohodě, Sierro. Vážně."

"Ne, nejsi v pořádku. Britt, jsem tvoje nejlepší kamarádka. Byla jsem tady pro tebe před tvými kluky a budu tu i po nich. Vylij si mi srdce. Jsem jedno ucho."

"Milovala jsem ho."

"No nekecej, Sherlocku. Řekni mi něco, co nevím."

"Využil mě. Měl se mnou sex, jen aby vyhrál sázku. A já ho stejně pořád miluju. Jsem ubohá, Sierro."

"Měla jsi sex a neřekla jsi mi to? Myslela jsem si, že jsou to jen klepy. Vždyť víš, nesmysly."

Pokládám si frustrovaně hlavu do dlaní.

"Dělám si srandu. Ani to vlastně nechci vědět. Dobře, chci, ale jen jestli mi to chceš říct." povídá Sierra. "Teď na to zapomeň. Viděla jsem, jakým způsobem se na tebe Alex dívá, Britt. Proto jsem začala akceptovat, že ho máš ráda. Není možné, že by to jen hrál. Nevím kdo ti řekl o té údajné sázce…."

Vzhlédla jsem. "To on. A jeho přátelé to potvrdili. Proč ho nemůžu nechat jít?"

Sierra zatřese hlavou, jako by se snažila vymazat slova která jsem řekla. "Tak za prvé," chytne mě za bradu a donutí mě, abych se na ní dívala. "Alex k tobě choval skutečné city, ať už ti to přiznal nebo ne a ať už šlo o sázku nebo ne. A ty to víš, Britt, jinak by jsi takhle netiskla ty ohřívače rukou. Za druhé, Alex je pryč z tvého života a ty dlužíš sobě, jeho praštěnému příteli Pacovi a mě, že budeš žít dál, i když to není jednoduché."

"Nemůžu si pomoc, ale stále mám pocit, že mě od sebe odehnal schválně. Kéž bych si s ním mohla promluvit. Potřebuji odpovědi."

"Možná, že nemá odpovědi a proto odešel. Jestli to chce vzdát a ignorovat co má přímo před ksichtem, tak ať. Ale ty dokaž že jsi silnější."

Sierra má pravdu. Poprvé mám pocit, že dokážu dokončit poslední ročník.

Tu noc co jsme se milovali, si Alex vzal kus mého srdce a ten mu navždy zůstane. Ale to neznamená, že svůj život odložím na dobu neurčitou. Už nebudu utíkat před duchy minulosti.

Teď jsem silnější. Aspoň myslím, že jsem.


O dva týdny později.

Převlékám se jako poslední v šatně na tělák. Klapot podpatků mě donutí vzhlédnout.

Carmen Sanchezová. Nezačnu vyšilovat, místo toho se dívám přímo na ní.

"Vrátil se do Fairfieldu, víš." říká mi.

"Vím." odpovídám a vzpomínám na ohřívače rukou ve skříňce. Ale odešel. Byl tam a zase zmizel.

Vypadá nervózně, zranitelně. "Znáš ty obrovská, plyšová zvířata, která dostaneš jako cenu na pouti? Ty, co je nikdy nikdo nevyhrává, s výjimkou několika šťastlivců? Nikdy jsem žádné nevyhrála."

"Jo. Taky jsem nikdy žádné nevyhrála."

"Alex byl moje cena. Nenáviděla jsem tě za to, že jsi mi ho vzala." přiznává.

Pokrčím rameny. "Dobře. Můžeš mě přestat nenávidět. Už ho nemám."

"Přestala jsem tě nenávidět." říká "Šla jsem dál."

Polkla jsem a pak jsem řekla. "Já taky."

Carmen se zasmála. Když odcházela z místnosti slyšela jsem jí jak si mumlá. "Alex, sakra, určitě ne."

Co to mělo znamenat?



O pět měsíců později -- Brittany



Vůně srpna v Coloradu je rozhodně jiná než v Illinois. Zatřesu svým novým krátkým sestřihem a ani se neobtěžuji uhlazovat kudrny, když vybaluji krabice ve svém pokoji na univerzitní koleji.

Moje spolubydlící, Lexie, je z Arkansasu. Je jako skřítek, malá a sladká, mohla by se klidně vydávat za potomka víly Zvoněnky. Přísahám, že jsem jí nikdy neviděla se mračit.

Sierra na Illinoiské univerzitě, nebyla tak moc nadšená svou spolubydlící Darou. Ta dívka měla rozdělený šatník i pokoj podle jednotlivých čtvrtletí. Vstávala v 5:30 každý den (i o víkendech) do práce na jejich koleji. Sierra je nešťastná, ale tráví většinu svého času v Dougově pokoji, takže to nebude zase tak hrozné.

"Nooo , jsi si jistá že nechceš jít s námi?" ptá se Lexie, s jejím ospalým, jižanským přízvukem.

Jde s bandou studentů z prvního semestru na nějakou uvítací párty.

"Musím si uklidit věci. A pak jdu navštívit svou sestru. Slíbila jsem jí, že za ní přijdu hned jak vybalím."

"Dobře." říká Lexie, zkouší si oblečení a rozhoduje se v čem večer půjde, aby vypadala perfektně.

Když konečně najde to pravé, upravuje si vlasy a nanáší si make-up. Připomíná mi to mé staré já, to, které tak tvrdě dřelo aby plnilo očekávání.

Asi půl hodiny po tom co Lexie odešla, si sednu na postel a vytáhnu mobil. Otevřu ho a zírám na fotku Alexe a mě. Nenávidím svoje nutkání dívat se na to. Tolikrát už jsem se snažila přinutit sama sebe smazat ty obrázky, vymazat minulost. Ale nemůžu. Sáhnu do šuplíku a vytahuji Alexův šátek, svěží a čistý, složený do úhledného čtverce. Dotýkám se jemné látky a vzpomínám jak mi ho dal. Nepředstavuje pro mě Latino Blood. Představuje pro mě Alexe.

Zazvonění mobilu mě vrací zpátky do přítomnosti. Je to někdo ze Sunny Acres.

Když se ohlásím, ženský hlas na druhém konci se ptá.

"To je Brittany Ellisová?"

"Ano."

"Tady je Georgia Jacksonová ze Sunny Acres. Se Shelly je vše v pořádku, ale chtěla vědět jestli přijdete před nebo až po večeři."

Dívám se na hodinky. Je půl páté. "Řekněte jí, že tam budu za patnáct minut, jsem právě na odchodu."

Potom co jsem zavěsila, vrátila jsem šátek zpátky do šuplíku a dala telefon do kabelky.

Dostat se autobusem na druhou stranu města trvá chvilku. Jdu do haly Sunny Acres, kde mi předtím recepční řekla že je Shelly. Nejprve zahlédnu Georgii Jacksonovou. Ví jaký mám se svou sestrou vztah, telefonu ji každých pár dní, abych se zeptala na Shellyn stav. Přátelsky a vřele mě přivítá. "Kde je Shelly?" ptám se a pohledem prohledávám místnost.

"Hraje dámu, jako obvykle." Říká Georgia a ukazuje do rohu.

Shelly není čelem ke mně, ale poznávám její hlavu a invalidní vozík.

Ječí, je to náznak toho, že opět vyhrála. Když se k ní blížím jen letmo zahlédnu kdo s ní hraje. Černé vlasy mě měly varovat, že se můj život převrátí naruby, ale já to nějak nezaregistrovala.

Zamrzla jsem na místě. To není možné. Moje představivost mě musí klamat. Ale pak se otočí a upřou se na mě důvěrně známé oči, nadšení mi přejede po páteři jako blesk.

Alex je tady. Deset kroků ode mě. Ah, bože, všechno co jsem k němu kdy cítila se ke mně vrátilo, jako přívalová vlna. Nevím co mám dělat nebo říkat. Otáčím se na Georii, uvažuji, jestli věděla, že je Alex tady. Jediný pohled do její tváře, plné naděje, mi řekne že ano.

"Brittany je tady." Slyším jak říká Shelly předtím než, vstane a opatrně otáčí invalidní vozík, aby byla Shelly čelem ke mně.

Jako robot jdu ke své sestře a obejmu jí. Když jí pustím, stojí Alex přede mnou, oblečený v khaki kalhotách a modré, kostkované košili na knoflíky. Jen se na něj dívám, můj žaludek dělá kotrmelce a je mi špatně. Svět okolo se rozmazává a já vidím jenom jeho.

Nakonec nacházím svůj hlas. "A- Alexi…? Co tady děláš?"říkám se staženým krkem.

Pokrčí ramena. "Slíbil jsem Shelly odvetu, pamatuješ?"

Stojíme a zíráme na sebe, nakonec odvrátím pohled.

"Jel si celou tu cestu do Colorada, abys hrál dámu s mou sestrou?"

"No, není to jediný důvod. Chodím tu do školy. Paní P. a Dr. Aguirre mi pomohli odmaturovat, po tom co jsem opustil Latino Blood. Prodal jsem Julia. A pracuju ve studentském sdružení a vzal jsem si půjčku."

Alex? Na universitě? Jeho pečlivě zapnutá košile zakrývá většinu tetování z LB.

"Odešel jsi? Říkal jsi mi, že odejít je příliš nebezpečné, Alexi. Řekl jsi že lidé, kteří to zkusili, zemřeli."

"Málem jsem zemřel. Kdyby nebylo Garyho Frankela, nejspíš bych to nezvládl…."

"Gary Frankel?" Nejmilejší podivín na škole. Poprvé si pořádně prohlížím Alexovu tvář a vidím novou ošklivou jizvu nad jeho okem a několik strašlivých šrámů u uší a na krku. "Ach, bože. C-co ti to u-udělali?"

Vezme mě za ruku a položí si jí na hruď. Jeho oči jsou intensivní a tmavé, jako když jsem si ho poprvé všimla na školním parkovišti, v první den závěrečného ročníku.

"Trvalo mi příliš dlouho uvědomit si, že potřebuju napravit všechna rozhodnutí, které jsem udělal. Gang. Být zmlácený na každém kousku těla a ocejchovaný jako zvíře nebylo nic, ve srovnání s tím, že jsem tě ztratil. Kdybych mohl vzít zpátky každé slovo, které jsem řekl v nemocnici, udělám to. Myslel jsem, že když tě od sebe odeženu, ochráním tě před tím co se stalo Pacovi a mému tátovi." Vzhlédl a podíval se mi přímo do očí. "Už tě nikdy neodstrčím, Brittany. Nikdy. Přísahám."

Mlácení? Cejchování? Je mi zle od žaludku a slzy mě pálí v očích.

"Pššš." Položil svou paži okolo mě, hladil mě po zádech. "To je dobrý. Jsem v pořádku."opakuje znovu a znovu, jeho hlas je uklidňující.

Cítí se dobře. Je to příjemný pocit.

Opře si čelo o moje. "Musíš něco vědět. Přijal jsem tu sázku, protože už jsem věděl, že jsem v tom citově zapletený, zabíjelo mě to. A to se taky málem stalo. Jsi jediná dívka, která mě donutila riskovat všechno pro lepší budoucnost."

Narovnává se, o krok ustoupí a dívá se mi do očí. "Omlouvám se. Mujer, řekni mi co chceš a já ti to dám. Pokud tě udělá šťastnou, když odejdu a nechám tě na pokoji po zbytek tvého života, stačí říct slovo. Ale pokud mě stále chceš, udělám maximum abych…" ukáže na své oblečení. "Jak mám dokázat že jsem se změnil?"

"Také jsem se změnila." Říkám mu. "Už nejsem taková jako dřív. Ale promiň, tohle oblečení …to nejsi ty."

"Je to, to co chceš."

"Mýlíš se, Alexi. Já chci tebe. Ne falešnou image. Rozhodně mám raději tvoje džíny a trika, protože to jsi ty."

Podívá se dolů na svoje oblečení a zasměje se. "Máš pravdu." Vzhlédne ke mně. "Jednou jsi řekla, že mě miluješ. Platí to stále?"

Moje sestra sleduje tuhle rozmluvu mezi námi. Vřele se na mě usměje, dodávajíc mi sílu říct mu pravdu. "Nikdy jsem tě nepřestala milovat. I když jsem se zoufale snažila na tebe zapomenout, nešlo to."

Dlouze, pomalu se nadechl a otřel si čelo úlevou. Má zastřený pohled a oči mu přetékají citem. Opět mě začínají pálit slzy v očích, naberu do hrsti jeho košili a sevřu jí v pěsti. "Už se nikdy nechci hádat. Chození má být zábavné. Láská má být dobrá." Přitáhnu si ho k sobě. Chci aby mě políbil. "Bude to pro nás někdy v pořádku?"

Naše rty už se skoro dotýkají, když v tom se odtáhne pryč a pak…

Ach. Můj. Bože.

Klekne si přede mě na jedno koleno, vezme mé ruce co svých a mě se zastavuje srdce.

"Brittany Ellisová, dokážu ti, že jsem ten kluk kterému jsi věřila před deseti měsíci a stanu se úspěšným mužem, kterým si snila že budu. Od teď za čtyři roky, v den naší promoce, mám v plánu požádat tě o ruku." Zvedá hlavu a jeho hlas se stává mnohem hravější. "A zaručuju ti život plný zábavy, bez hádek, ale za to plný vášně, mamcita… já rozhodně plánuju hodně velkou, soukromou, usmiřovací párty. Možná se jednoho dne vrátíme do Fairfieldu a pomůžeme to místo udělat takové, jaké můj táta vždycky doufal že bude. Ty, já a Shelly. A kdokoliv další z Fuentesovi nebo Ellisovi rodiny, který bude chtít být součástí našeho života. Budeme velká, bláznivá Mexicko-Americká rodina. Co si o tom myslíš? Mujer, patří ti moje duše."

Nemůžu si pomoc, usmívám se a jediná slza mi stéká po tváři. Jak bych mohla nebýt bláznivě zamilovaná do tohohle kluka? Čas odloučení vůbec nic nezměnil. Nemohu mu odepřít další šanci. Bylo by to, jako zapřít sama sebe.

Čas zariskovat, znovu začít věřit.

"Shelly, myslíš že mě přijme zpátky?" ptá se jí, jeho vlasy jsou nebezpečně blízko jejím prstům.

Nezatahá ho za ně, jen jemně kývá hlavou. Cítím jak se mi slzy valí po tváři plnou rychlostí.

"Jo." křičí Shelly s pokřiveným úsměvem. Vypadá šťastnější a spokojenější než kdy dřív. Dva z mých nejoblíbenějších lidí jsou právě teď tady; co víc si můžu přát.

"Jaký je tvůj hlavní obor?" ptám se.

Alex se na mě usmívá svým, nemůžeš-mi-odolat úsměvem. "Chemie. A tvůj?"

"Chemie." Omotávám mu ruce kolem krku. "Polib mě, ať vidíme jestli to tam stále je. Protože jsi mi vzal srdce a duši a všechno mezi tím."

Jeho rty konečně sežehli ty moje, mocněji než kdykoliv předtím.

Wow. Sluneční soustava je konečně v rovnováze a stalo se to, aniž bych o to musela požádat.
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 terushka terushka | E-mail | 12. února 2012 v 8:57 | Reagovat

Wow, řvu jak idiot! :DDD Úžasný, dokonalý, pecózní, bombastický, nejlepší, nejdojemnější a nejkrásnější....Bože, já nechci, aby byl konec! :(
A ta svatba! Páni...Alex prostě nemá konkurenci...:) "Budeme velká, bláznivá Mexicko-Americká rodina" z tý věty prostě nemůžu! :D
Je neuvěřitený, že už zbývá jen prolog..Kdyby ta knížka byla nekonečná, čtu jí pořád, pořád a pořád.... [:tired:] [:tired:]
Děkuju za supr překlad :)))
A teď už se mlžu zeptat, jestli se v druhým díle objeví Brit? :DDDD

2 terushka terushka | E-mail | 12. února 2012 v 8:58 | Reagovat

[1]: Teda epilog, ne prolog :D

3 ivana ivana | 12. února 2012 v 10:30 | Reagovat

výborné , super paráda :-D  :-D  :-D  :-D

4 Misa Misa | 12. února 2012 v 10:34 | Reagovat

Zeptat se muzes;-). Dej druheho dilu se odehrava dva roky po tomhle a zacina to tim ze se Carlos stehuje z Mexika do colorada k Alexovi :-) takze jo, Brit a Alexe se dockas a to hned v prvni kapitole ;-) :-D

5 Kathy Kathy | 12. února 2012 v 10:45 | Reagovat

díky za překlad. byl úžasnej. :-D

6 terushka terushka | E-mail | 12. února 2012 v 10:52 | Reagovat

[4]: Supeeeeeeeeeeeeeeer! Díky, díky, díky!!!!! Jo!
Pokud bude epilog dnes, tak bude první kapča už zítra??? Plííííís, plíss, plíís! Já jí potřebuju! :D Nutně, jsem na tom závislá... :-(  :-D *Smutný očka*

7 Míša Míša | 12. února 2012 v 11:20 | Reagovat

Tak to nevím, epilog by měla dělat Lu... první kapču Rules dělá Terka :-)

8 dana dana | 12. února 2012 v 11:29 | Reagovat

supééér je to bomový :DDDDD :-D  :-D  :-D a těšímse na epilog

9 síma síma | 12. února 2012 v 12:35 | Reagovat

dokonalí :-) díky moc holky, že ste to tak pěkně přeložili :-)
jenom je mi hrozně líto, že to končí [:tired:]  [:tired:]  [:tired:]  :-(  :-(
a doufám že druhej díl bude stejně tak dobrej :-)

10 Lu Lu | 12. února 2012 v 12:36 | Reagovat

Pustím sa do epilógu ale varujem vás je príšerne krátky! A v druhom diele aj v treťom diele budu obaja-Alex aj Brit. Ale prvý diel je najlepší

11 terushka terushka | E-mail | 12. února 2012 v 12:40 | Reagovat

[10]: Jo jo, to už víme :) No, hlavně že bude nějakej...
Je super, že tam budou oba! To o nich budu každej den v každý kapitole hledat sebemenší zmínku :DDDD
Já ani nedoufám, že by byl druhý nebo třetí díl lepší. nedokážu si představit někoho dokonalejšího než Alexe. Dokonce jsem začala milovat Mexičany, jo! :D A Brittany je taky suprová... Na ty dva prostě nikdo nemá. Kam se na ně hrabe Romeo a Julie! :DDDDD

12 Lu Lu | 12. února 2012 v 13:11 | Reagovat

[11]: Presne! Páčia sa mi Mexičanie :D Asi sa zčnem učiť po španielsky :D :D No a mne sa zdá, že v druhej knihe Ale už nemá také čaro. V tretej je v pohode ale v druhej sa mi veľmi nepáči. Hlavne v pár kapitolách, o ktorých vám radšej nepoviem :D

Epilóg odoslaný

13 Peyton Peyton | 12. února 2012 v 13:15 | Reagovat

Já jdu na španělskej gympl, mám tam přímo profesory z Mexika :-D :-D!!! Jinak díkyyy, nemůžu se dočkat dalšího dílu, škoda, že je epilog tak krátký :-/!!!

14 terushka terushka | E-mail | 12. února 2012 v 13:15 | Reagovat

[12]: Kdo nebude mít "čaro"? Alex? :-(

15 terushka terushka | E-mail | 12. února 2012 v 13:18 | Reagovat

[13]: Cože? Tam chci taky! :D Tam musim jít. A najdu si někoho podobnýho Alexovi!! :DDDDDDDDDDD Jo. Kde to je? Už tam jdu volat :-?  :-?  :-?  :-?
:D

16 Peyton Peyton | 12. února 2012 v 13:31 | Reagovat

[15]:Jooo, áááž ve Slezský Ostravě :-D

17 Lu Lu | 12. února 2012 v 13:41 | Reagovat

[16]: Ja chudáčik som až z Bratislavy :D

No a áno, Alex, už tam nič moc nebude. V 3 je ešte v poho

18 terushka terushka | E-mail | 12. února 2012 v 13:46 | Reagovat

[17]: No bezva! To sem zvědavá, co tam bude dělat... :-?  :-x Snad nám z něj Simone neudělala debila, ne? :-(

19 Peyton Peyton | 12. února 2012 v 13:47 | Reagovat

:-D Já se tam ještě musím dostat, ale teď každou středu, tam chodím na kurzy :-D, ale musím uznat, že maj dobrý jídlo :-D Na dnu otevřených dveří mi nábízel španělský bombóny a byly fakt dobrý :-P

20 terushka terushka | E-mail | 12. února 2012 v 13:50 | Reagovat

[19]: Sakra, tam musim! Ale mexický kluky tam asi nemaj, co? :DDDDDDDDDDD

21 Peyton Peyton | 12. února 2012 v 13:51 | Reagovat

[20]: To asi ne, ale třeba má ten profesor děti, třeba určitě :-D

22 terushka terushka | E-mail | 12. února 2012 v 13:54 | Reagovat

[21]: Je to jasný, tam jedu! :-D Budu žrát španělský bombony a randit s profesorovo synem. Co víc si přát? :D :-D

23 Lu Lu | 12. února 2012 v 13:57 | Reagovat

:D :D Randiť s profesorovým synom? :D :D Si celkom ako táto kniha :D :D A nie nie je debil, len je nudný, teda podľa mňa
CHcem španielské bombóny! :D

24 Peyton Peyton | 12. února 2012 v 13:57 | Reagovat

[22]: Tak třeba se tam sejdem :-D, ty už jseš na gymplu???

25 Peyton Peyton | 12. února 2012 v 14:00 | Reagovat

[24]: Tak já mu eknu a pošlu ti aspoň recept :-D

26 terushka terushka | E-mail | 12. února 2012 v 14:03 | Reagovat

[24]: Néé, zatim bohužel základka. Ale už se těšim až vypadnu :-D  Co nejdál, někam, kde to žije :DD
A nebo rovnou do Mexika! Jo! :DDDD Tam by bylo Alexů......O:) :-D

27 terushka terushka | E-mail | 12. února 2012 v 14:04 | Reagovat

[23]: Nudný? Nudný? Alex? Nevěřim :D  :D  :D

28 Peyton Peyton | 12. února 2012 v 14:06 | Reagovat

[26]: To můžeš, u jednoho trolejbusu je zastávka Mexiko :-D

29 Lu Lu | 12. února 2012 v 16:05 | Reagovat

[27]: uvidíš :D

30 terushka terushka | E-mail | 12. února 2012 v 16:16 | Reagovat

[29]: No, sem zvědavá... :D
Kurnik já asi fakt půjdu vysílat ty kouřový signály, aby nám se Marti kapču hodila :-?  :-P

31 Táňa Táňa | E-mail | 12. února 2012 v 16:47 | Reagovat

Super kapitola, ve které se dalo čekat to "Šťastně až na věky!" :-D  :-D  :-D Těším se na epilog, netěším se, že bude krátký :-? Hele, kde dávaj na dnu otevřených dveří mexický bonbóny ???  8-)
Díky za překlad, a těšim se i na další díl :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama