Rules of Attraction - 1.kapitola

13. února 2012 v 16:26 | Terka |  Rules of Attraction
Rules of Attraction
Kapitola 1 - Carlos


Chci žít podle svých vlastních pravidel. Ale jsem Mexičan, takže mi familia mě vždycky vede v tom, co dělám, ať už chci nebo ne. Dobře, "vede" je slabý slovo. Spíš by víc sedělo "diktuje."
Mi'amá se mě neptala, jestli chci odjet z Mexika a přestěhovat se do Colorada za svým bratrem Alexem na poslední rok na střední. Rozhodla, že pojedu do Ameriky "pro mé vlastní dobro" - její slova, ne moje. A když ji podpořil zbytek rodiny, byla to hotová věc.
Vážně si myslí, že když mě pošlou zpátky do Států, neskončím v hlíně, nebo ve vězení? Od té doby, co mě před dvěma měsíci vyhodili z cukrovaru, jsem žil la vida loca. Nic už to nezmění.
Podíval jsem se ven z malého okna, když se letadlo vznášelo nad zasněženými Skalistými horami. Už určitě nejsem v Atencingu… a taky nejsem na předměstí Chicaga, kde jsem žil celý život předtím než nám mi'amá přikázala, ať se spakujeme a přestěhujeme se do Mexika, když jsem byl v druháku.
Když letadlo přistálo, sledoval jsem ostatní cestující, jak se tlačili, aby se dostali ven. Držel jsem se zpátky a vstřebával jsem situaci. Uvidím bratra poprvé za dva roky. Sakra, nejsem si ani jistej, jestli ho chci vidět.
Letadlo už je skoro prázdné, už jsem nemohl hrát o čas. Vzal jsem si svou tašku a šel jsem podle šipek k oblasti, kde se vydávají zavazadla. Když jsem vyšel z terminálu, viděl jsem svého bratra Alexe, čekal na mě za zábranami. Myslel jsem si, že bych ho nemusel poznat, nebo že by se mi mohlo zdát, že jsme cizinci a ne jedna rodina. Ale nemohl jsem si svého bratra splést… jeho obličej mi byl tak známý, jako můj vlastní. Trošku mě potěšilo, že jsem teď vyšší než on a už nevypadám jako ten vychrtlý kluk, kterého viděl naposled.
"Ya estás en Colorado," řekl a objal mě.
Když mě pustil, všiml jsem si vybledlých jizev nad jeho obočím a u uší, které neměl, když jsem ho viděl naposled. Vypadal starší, ale už neměl ten rezervovaný pohled, který mu vždycky sloužil jako štít. Ale myslím si, že já jsem ten štít zdědil.
"Gracias," řekl jsem suše. Věděl, že tu nechci být. Strýc Julio byl pořád u mě, dokud mě nepřinutil nasednout do letadla. A vyhrožoval, že zůstane na letišti, dokud nebude vědět, že můj zadek je ve vzduchu v letadle.
"Pamatuješ si ještě angličtinu?" zeptal se mě bratr, když jsme šli k výdeji zavazadel.
Protočil jsem oči. "Žili jsme v Mexiku jenom dva roky, Alexi. Spíš bych měl říct, že já, Mamá a Luis jsme se přestěhovali do Mexika. Ty ses na nás vykašlal."
"Já jsem se na vás nevykašlal. Chodím na vysokou, abych mohl se svým životem udělat něco užitečného. Taky bys to měl zkusit."
"Ne, díky. Mám celkem rád svůj neužitečný život."
Popadl jsem svou tašku ze zavazadlového pásu a šel jsem za Alexem z pryč z letiště.
"Co to máš okolo krku?" zeptal se mě bratr.
"To je růženec," odpověděl jsem a dotkl jsem se černobílého kříže z korálků. "Dal jsem se na náboženství, po tom cos odešel."
"Hovno náboženství. Vím, že je to znak gangu," řekl, když jsme došli ke stříbrnému Beemer kabrioletu. Můj bratr by si nemohl dovolit tak dobrý auto; musel si ho půjčit od své přítelkyně Brittany.
"No a co když je?" Když jsme byli v Chicagu, Alex byl v gangu. Mi papá byl tak v gangu. Ať už to Alex chce přiznat nebo ne, být špatnej je moje právo. Snažil jsem se žít podle pravidel. Nikdy jsem si nestěžoval, když jsem vydělával míň než padesát pesos za den a pracoval jsem po škole tvrdě jako pes. Potom co mě vyhodili na dlažbu, začal jsem pracovat s Guerreros del barrio a vydělával jsem tisíc pesos za jeden den. Možná to byly špinavý prachy, ale měli jsme jídlo na stole.
"Z mých chyb ses vůbec nepoučil?" zeptal se.
Sakra, když byl v Chicagu Alex v Latino Blood, uctíval jsem ho. "Na tohle nechceš slyšet odpověď."
Alex frustrovaně zavrtěl hlavou, vzal mi z ruky tašku a hodil ji dozadu do auta. Na a co, že vystoupil z Latino Blood? Po zbytek života bude mít jejich tetování. Ať už tomu chce věřit, nebo ne, vždycky bude s LB spojený, ať už bude v gangu aktivní nebo ne.
Dlouho jsem se díval na svého bratra. Změnil se; to jsem cítil od první chvíle, co jsem ho uviděl. Možná vypadal jako Alex Fuentes, ale ztratil bojového duchu, kterého kdysi měl. Teď když je na vysoké, myslí si, že může hrát podle pravidel a udělat ze světa lepší lesklejší místo pro život. Je neuvěřitelné, jak rychle zapomněl, že ne před tak dlouhou dobou jsme žili ve slumech na předměstí Chicaga. Některé části světa se nemůžou lesknout, nezáleží na tom, jak moc se snažíš je vyleštit od špíny.
"Y Mamá?" zeptal se Alex."
"Má se dobře."
"A Luis?"
"Taky. Náš malý bráška je skoro tak chytrý jako ty, Alexi. Myslí si, že bude astronaut jako José Hernández."
Alex přikývl jako pyšný papa, myslím si, že vážně věří, že Luis může žít svůj sen. Ti mají bludy… oba moji bratři jsou snílci. Alex si myslí, že může zachránit svět vytvářením léků proti nemocem a Luis si myslím, že může svět opustit, aby mohl objevovat světy nové.
Když jsme odbočili na dálnici, uviděl jsem v dálce hory. Připomnělo mi to hrubý mexický terén.
"To je Front Range," řekl Alex. "Univerzita je na úpatí těch hor." Ukázal vlevo. "To jsou Flatirons (= žehličky), říká se jim tak, protože ty skály jsou ploché jako žehlicí prkna. Někdy tě tam vezmu. Brit a já se tam chodíme projít, když chceme vypadnout z kampusu."
Když se na mě podívá, zírám na něj jako by měl dvě hlavy.
"Co je?" zeptal se.
Dělá si srandu? - Me está tomando los pelos? "Jen by mě zajímalo, kdo jsi a cos sakra udělal s mým bratrem. Můj bratr Alex býval rebel a teď mi tu vykládá o horách, žehlicích prknech a o procházkách se svou přítelkyní."
"Byl bys radši, kdybych mluvil o tom, jak jsem se ožral a sjel?"
"Jo!" řekl jsem s předstíraným zájmem. "A pak mi můžeš říct, kde se můžu ožrat a sjet, protože dlouho nevydržím, jestli do sebe brzo nedostanu nějakou ilegální látku," lhal jsem. Mi'amá mu nejspíš řekla, že mě podezřívá, že jedu na drogách, tak jsem si na to mohl aspoň hrát.
"Jo, jasně. Schovej si ty kecy pro Mamá, Carlosi. Nežeru ti to o nic víc než ty sám."
Opřel jsem si nohy o palubní desku. "Nemáš ani ponětí."
Alex mi je shodil dolů. "Nech toho. Tohle je auto Brittany."
"Jsi vážně podpantoflák, chlape. Kdy už dáš té gringa kopačky a začneš se chovat jako normální vysokoškolák, co chodí ven s bandou holek?" zeptal jsem se.
"Brittany a já nechodíme s nikým jiným."
"Proč ne?"
"Říká se tomu být přítel a přítelkyně."
"Tomu se říká být panocha. Není přirozené, aby měl chlap jen jednu holku, Alexi. Já jsem pořád volnej a mám v plánu tak zůstat."
"Jen pro pořádek, ty pane Volnej, nedotkneš se nikdo v mým bytě."
Možná že je můj starší bratr, ale náš otec je mrtvej a pohřbenej už dlouhou dobu. Nechci ani nepotřebuju jeho debilní pravidla. Je čas, abych si stanovil svý vlastní. "Jen pro pořádek, hodlám si dělat co chci, zatímco jsem tady, kurva."
"Tak udělej laskavost mě i sobě a poslouchej mě. Možná by ses mohl něco naučit."
Krátce jsem se zasmál. Jo, jasně. Co se od něj asi naučím, jak vyplnit přihlášku na vysokou? Jak dělat tepelné experimenty do chemie? Nic z toho neplánuju.
Dalších čtyřicet pět minut jízdy jsme oba mlčeli a hory se k nám s každým kilometrem přibližovaly. Projeli jsme přímo přes pozemek Colorádské univerzity až ke kampusu. Budovy z červených cihel vyčnívají z krajiny a všude jsou univerzitní studenti s batohy. Vážně si Alex myslí, že může uspět, najít práci, kde mu budou dobře platit a že po zbytek života už nebude chudý? To asi těžko. Lidem bude stačit jeden pohled na něj a jeho tetování a vyhodí ho ze dveří.
"Za hodinu musím být v práci, ale nejdřív tě ubytuju," řekl a zastavil na parkovišti.
Vím, že dostal práci v nějakým autoservise, aby si mohl zaplatit ten balík za školu a půjčky.
"Jsme tady," řekl a ukázal na budovu před námi. "Tu casa."
Tahle kulatá, na pohled příšerná, osmipatrová budova, která připomíná obrovský kukuřičný klas je daleko od toho, aby se jí dalo říkat domov, ale co. Vyndal jsem svou tašku z kufru a šel jsem za Alexem dovnitř.
"Doufám, že tohle je chudá část města, Alexi," řekl jsem. "Protože z bohatých lidí mám kopřivku."
"Nežiju v luxusu, jestli ti jde o tohle. Je to dotovaný studentský byt."
Vyjeli jsme výtahem do čtvrtého patra. Chodba byla cítit jako zkažená pizza a na koberci bylo pár skvrn. Dvě sexy holky v oblečení na cvičení prošly kolem nás. Alex se na ně usmál. Vzhledem k jejich zasněné reakci by mě ani nepřekvapilo, kdyby si najednou klekly a začaly líbat zem, po které Alex chodí.
"Mandi a Jessico, tohle je můj bratr Carlos."
"A-ahoj, Carlosi…" Jessica si mě prohlédla od hlavy až k patě - nejspíš jsem se dostal do ústředí nadržených vysokoškoláků. A určitě jsem to cítil. "Proč jsi nám neřekl, že je tak sexy?"
"Chodí na střední," upozornil je Alex.
Kdo si myslí že je, že mi je odhání? "Jsem v posledním ročníku," vyhrkl jsem doufajíc, že to zmírní fakt, že nejsem vysokoškolák. "Za pár měsíců mi bude osmnáct."
"Zorganizujeme ti narozeninovou oslavu," řekla Mandi.
"Super," řekl jsem. "Můžu si vzít vás jako dárek?"
"Jestli to nebude vadit Alexovi," řekla Mandi.
Alex odcházel pryč a projel si rukou vlasy. "Dostanu se do problémů, jestli se budu účastnit týhle diskuze."
Tentokrát se ty holky zasmály. Pak se rozběhly dál po chodbě a ještě předtím se otočily a zamávaly na nás.
Vešel jsem do Alexova bytu. Rozhodně nežije v luxusu. Dvojitá postel s tenkou fleecovou dekou je přistrčená k jedné zdi místnosti. Napravo je stůl a čtyři židle a kuchyně vedle hlavního vchodu je tak malá, že i dva lidi by měli problém se do ní vtěsnat. Tohle ani není byt s jednou ložnicí. Tohle je studio. Malé studio.
Alex ukázal na dveře vedle svojí postele. "Tam je koupelna. Můžeš si dát své věci do skříně naproti kuchyni."
Hodil jsem svou tašku do skříně a šel jsem dál do bytu. "Um, Alexi… kde bud spát?"
"Půjčil jsem si od Mandi nafukovací postel."
"Está buena - je hezká." Znovu jsem si prohlédl pokoj. V Chicagu jsem měl s Luisem a Alexem o mnoho menší pokoj. "Kde je televize?" zeptal jsem se.
"Žádnou nemáme."
Sakra. To není dobrý. "A co mám asi dělat, když se budu nudit?"
"Číst knížku."
"Estás chiflado, zbláznil ses. Já nečtu."
"Tak od zítřka začneš," řekl, zatímco otvíral okno, aby trochu vyvětral. "Už jsem poslal tvou studijní složku. Zítra tě čekají ve Flatironské střední."
Škola? Můj bratr mluví o škole? Bože, to je ta poslední věc, o které chce sedmnáctiletej mluvit. Myslel jsem si, že mi dá aspoň týden, abych si znova zvykl na život ve Státech. Čas změnit téma. "Kde máš schovanou trávu?" řekl jsem, pokoušel jsem jeho trpělivost. "Měl bys mi to asi říct, abych ti nemusel prohrabávat tvoje věci, abych to zjistil."
"Žádnou nemám."
"Dobře. Kdo je tvůj dealer?"
"Ty to nechápeš, Carlosi. Už to svinstvo neberu."
"Říkals, že pracuješ. Copak nevyděláváš prachy?"
"Jo, abych si mohl koupit jídlo, chodit na vysokou a poslat všechno co zbude Mamá."
Zatímco jsem vstřebával tu novinku, otevřely se dveře bytu. Okamžitě jsem poznal blonďatou přítelkyni svého bratra. V jedné ruce měla klíče od jeho bytu a kabelku a velký hnědý sáček v druhé. Vypadala jako oživlá panenka Barbie. Bratr si od ní vzal ten sáček a políbil ji. To už mohli klidně být svoji. "Carlosi, pamatuješ si Brittany."
Rozevřela náruč a přitáhla si mě k sobě. "Carlosi, je skvělé, že jsi tady!" řekla Brittany radostným hlasem. Málem jsem zapomněl, že na střední byla roztleskávačka, ale jakmile otevřela pusu, hned jsem si vzpomněl.
"Pro koho?" řekl jsem odměřeně.
Odtáhla se ode mě. "Pro tebe. A pro Alexe. Chybí mu jeho rodina."
"To se vsadím."
Odkašlala si a vypadala trochu nejistě. "Umm… dobře, no, přinesla jsem vám nějaké čínské jídlo na oběd. Doufám, že máte hlad."
"Jsme Mexičani," řekl jsem jí. "Proč jsi nám nepřinesla mexický jídlo?"
Brittanyino perfektní obočí se zkroutilo. "To byl vtip, že jo?"
"Ne tak úplně."
Otočila se ke kuchyni. "Alexi, nechceš mi tady trochu pomoct?"
Alex se objevil s papírovými talíři a plastovými příbory v ruce. "Carlosi, co máš za problém?"
Pokrčil jsem rameny. "Žádnej nemám. Jen jsem se ptal tvý přítelkyně, proč nám nedonesla mexický jídlo. To ona se hnedka uráží."
"Chovej se trochu slušně a řekni jí "děkuju", místo toho, aby se kvůli tobě cítila blbě."
Je nad slunce jasné, na čí straně je můj bratr. Jednu dobu Alex říkal, že se přidal k Latino Blood, aby ochránil naši rodinu a abychom se já a Luis nemuseli přidávat. Teď vidím, že rodina pro něj znamená hovno.
Brittany zvedla ruce. "Nechci, abyste se kvůli mně pohádali." Posunula si kabelku dál na rameno a povzdechla si. "Myslím, že radši půjdu, abyste se spolu zase bavili."
"Nechoď pryč," řekl Alex.
Dios mio, myslím, že můj bratr ztratil koule někde mezi tímhle místem a Mexikem. Nebo je možná má Brittany v tý svý hezký kabelce. "Alexi, nech ji jít, jestli chce." Je čas přetrhnout to vodítko, na kterým ho má.
"To je v pohodě. Vážně," řekla a políbila ho. "Užijte si oběd. Uvidíme se zítra. Ahoj, Carlosi."
"Uh-huu." Hned jak odešla, vzal jsem hnědý sáček z kuchyňské linky a přinesl jsem ho ke stolu. Četl jsem štítky na každé krabičce. Kuřecí chow mein… hovězí chow fun… pu-pu mísa. "Pu-pu mísa?"
"Jsou v tom nějaké předkrmy," vysvětlil mi Alex.
Ani se nedotknu ničeho, co v sobě má slovo pu-pu. Štve mě, že můj bratr dokonce ví, co to pu-pu mísa je. Nechal jsem krabičku ležet, nabral jsem si plný talíř nějakého čínského jídla, které jsem dokázal identifikovat, a začal jsem žvýkat. "Nebudeš jíst?" zeptal jsem se Alexe.
Díval se na mě, jako bych byl cizí.
"Qué pasa?" zeptal jsem se.
"Brittany nikam neodejde, víš."
"To je ten problém. Copak ty to nevidíš?"
"Ne. Vidím jen svého sedmnáctiletého bratra, který se chová jako pětiletý. Je čas dospět, mocoso."
"Abych byl tak ztraceně nudnej jako ty? Ne, dík."
Alex si vzal svoje klíče.
"Kam jdeš?"
"Jdu se omluvit své přítelkyní, potom jdu do práce. Buď to jako doma," řekl a hodil po mě klíč od bytu. "A drž se dál od problémů."
"Když už budeš mluvit s Brittany," řekl jsem, když jsem se zakousl do konce vaječné rolky, "řekni jí, ať ti vrátí tvoje huevos."
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Veru Veru | 13. února 2012 v 16:58 | Reagovat

To je bratr na zabití :-D

2 Kathy Kathy | 13. února 2012 v 17:06 | Reagovat

Děkuju. :-)

3 terushka terushka | E-mail | 13. února 2012 v 18:23 | Reagovat

už jsem se chtěla radovat: Jo, Alex půjde za Brittany! Bude líbačka!
Pak mi došlo, že tohle už je o někom jiným a tudíž žádná líbačka nebude. Ach jo. Je to nezvyk. A Carlos mi přijde vtipnej, ale hroznej. Myslí si, že má Brit Alexe omotanýho okolo prstu a že Alex kašle na jejich rodinu. Pitomec.
každopádně díky za kapitolu a jdu si znovu přečíst řádek, kde Brit líbá Alexe :D

4 síma síma | 13. února 2012 v 18:36 | Reagovat

díky, ale už ted ho nemám ráda :-(

5 nicoll_a nicoll_a | 13. února 2012 v 18:39 | Reagovat

waw, carlos je síce kretén, ale asi ho budem milovať a je fakt vtipný :D

6 terushka terushka | E-mail | 13. února 2012 v 18:49 | Reagovat

Dotaz: Je to stejně jako v první díle? Jakože teď bude kapča z pohledu Kiary...A pak zase Carlose atd atd...? :-)

7 viki viki | 13. února 2012 v 18:49 | Reagovat

Děkuji za překlad !

8 Terka Terka | 13. února 2012 v 19:08 | Reagovat

[6]: Jo, je to stejně. Vždycky jedna kapča Carlos, druhá Kiara. :-)

Jinak kapitol je 56 + epilog, kterej je delší než u perfect chemistry. :-)

Ale řeknu vám, že je to pěknej nezvyk... Asi pětkrát jsem se přepsala a místo Carlose jsem napsala Alex. :-D

9 terushka terushka | E-mail | 13. února 2012 v 19:13 | Reagovat

[8]: :D Mno já mám pořád pocit, že je to o nich dvou... Vážně. Brala bych, aby pár kapitolek bylo věnováno jim :) Chtěla bych vědět, jak se po těch dvou letech mají :))) Přeci jenom to Simone utnula hned, když se dali zpátky dohromady a mě pořád zajímá, jak na to jsou... :-?  
No, snad si zvyknu rychlejš.. Jo a ještě jeden dotaz (pak dám zas na chviličku pokoj, přísahám :D....Druhej díl se odehrává dva roky po prvním. Jak se to s třetím? :-)

10 Lu Lu | 13. února 2012 v 19:18 | Reagovat

[9]: Teraz to neprekladam, ale aj tak si to občas čítam... Takže druhý je 2 roky po Alexovi, treti je tušim - 1. kapitola 2 roky po Carlosovi, to znamená, že 4 po Alexovi roky a ďalej je to o ďalšie dva roky myslím :D  :D Tešte sa na začiatok trojky, milovníci Alexa :D

A Carlosa-dočítajte do konca, a potom hovorte, či je kretén! :D :D

11 terushka terushka | E-mail | 13. února 2012 v 19:26 | Reagovat

[10]: Jo? Už se nemůžu dočkat trojky! A bude tam Brit? Bude, žejo. Viděla jsem trailery na knížky asi desetkrát a byly tam všechny páry. Týjo! Suprovka!
Ale stejně se na další kapitoly těším hlavně proto, že se tam objeví Alex. :D Nemůžu si pomoct!
Ale jo, Carlose si určo oblíbim, i když se mi vůůůůbec nelíbí, jak se chová k těm dvěma. nejradši bych mu dala facku! :D
Hm, to už budou Alex s Brit po vejšce. Hustý. No, to tam budou určo častějš :-D  :-D  :-D  :-D

12 Lu Lu | 13. února 2012 v 19:47 | Reagovat

[11]: nooo počkaaj na tú kapitolu, ked noo.... to nechceš vedieť, ver mi :D :D
Ale Carlos je super, on si ich len doberá :D

13 Míša Míša | 13. února 2012 v 19:59 | Reagovat

Druhá kapča je na cestě

14 terushka terushka | E-mail | 13. února 2012 v 20:04 | Reagovat

[13]: Jako fakt? hej, holky já vás asi začnu milovat :DDDD

[12]: No právě když to takhle říkáš, tak to chci vědět!! :DDDDDDD Co se stane? Vybal to. :D Carlos bude mít zas keci na Brit a Alexe?? Sem otravná, ale nemůžu si pomoct, když mě takhle napínáš. Stačí mi jenom náznak, sebemenší nápověda a já na to kápnu :D Občas mi to totiž myslí :D

15 Míša Míša | 13. února 2012 v 20:51 | Reagovat

posílala bych jí dřív, ale tak nějak jsem vytuhla :-D. Carlos je fajn. je naštvanej, kope kolem sebe, ale je s ním sranda, má dobrý hlášky. Jsem zvědavá to řeknete na Kiaru.

16 terushka terushka | E-mail | 13. února 2012 v 20:58 | Reagovat

[15]: Trošku jsem štrachala na netu a našla jsem, že se neoblíká se podle výstřelků módy, není královna na škole, spíš šprtka, která nemá moc přátel a nijak se nesnaží být krásná, oblíbená a tak... Prostě taková šedá, tichá myška :) Mno, vzhledem ke Carlosově povaze po typadá dost zajímavě, jak se bude ten jejich vztah vyvíjet...

17 Lilly Lilly | 13. února 2012 v 20:58 | Reagovat

Ach. Ja ho už teraz zbožnujem :D Diky za preklad :)

18 Lu Lu | 13. února 2012 v 21:31 | Reagovat

[14]: No jasné! A týka sa to Alexa a Brit.. :D Nie je to pekné ..hovorí to niečo?

A Kiara? Nepáči sa mi, a kokce :D

19 terushka terushka | E-mail | 13. února 2012 v 21:40 | Reagovat

[18]: Ne, to teda "nehovorí"! :D Prosím, jen mi řekni, že se spolu nepohádají. Kdyby jo, tak to asi nepřežiju.. :-(

20 Lu Lu | 13. února 2012 v 21:43 | Reagovat

[19]: :D Tak čo ja viem...myslíš, že ma niekto tuto prítomní nezabije, keď niečo prezradím? Kto si počká, ten sa dočká :D :D
A pohádať sa? No ehm ehm ehm.... mama mi hovorila, že klamať sa nesmie, tak zamlčím časť pravdy

21 terushka terushka | E-mail | 13. února 2012 v 21:54 | Reagovat

[20]: Fajn. Přečetla jsem si tvůj komentář asi desetkrát, ale pořád ho nějak nechápu.
Kdo si počká, ten se dočká? Super moudro, ale stojí za prdlačku. Já to potřebuju vědět! Musim se dostatečně předem vyhecovat a psychycky se na tu kapču připravit, abych se pak náhodou šokem nezhroutila. Kdyby to nebylo fakt tak nutný, tak neotravuju. Ale to je otázka života smrti.
A navíc to nikdo číst nemusí. Stačí, když napíšeš před to velkým písmenem "Spoiler" a problém vyřešen :D
Stačí prostě "Ano" nebo "Ne. Pak dám pokoj. Na dobu neurčitou :D

22 terushka terushka | E-mail | 13. února 2012 v 21:56 | Reagovat

[21]: Prosííííííííííííííím :-D

23 Lu Lu | 13. února 2012 v 22:17 | Reagovat

[21]: SPOILER: (píšem, z donútenia) :D :D Bude ti v ušiach dookola znieť jedna veta: S Alexom sme sa................
Ďalej nepoviem muhahaha :D

24 terushka terushka | E-mail | 14. února 2012 v 7:08 | Reagovat

[23]: hahá! A já už vim co to bude! Teda spíš tušim. A to špatný nemyslim. myslim to hoooooooodně dobrý! :-D  Doufám, že nebudu nepříjemně překvapena...
Jsi fakt děsně zákeřná! A mučíš mě! :D
Ale díky :)

25 Lu Lu | 14. února 2012 v 14:50 | Reagovat

[24]: :D :D Ty si ma donútia napísať to! :D

26 terushka terushka | E-mail | 14. února 2012 v 15:33 | Reagovat

[25]: Ale jemně! :DD To ty mi dáváš nápovědy, které se ani nápovědou nedají nazvat :DDDD Víš, jak mě to deptá? :D Ale já na to kápla. A bude to určo to, co si myslim :DDDDDDD A jestli ne, tak si za Simone zajedu a osobně si s ní pohovořim...  A ne moc diplomaticky :DDDD :-D

27 Ellie Ellie | 14. února 2012 v 16:35 | Reagovat

:D Dobré to nebude? Ja už som to čítala po anglicky

28 terushka terushka | E-mail | 14. února 2012 v 17:35 | Reagovat

[27]: Jelikož jsi napsala na konci věty otazník, tak nechápu, jak to myslíš.. Máš na mysli, jako že to nebude dobrý? Jakože to víš? 8-O

29 Ellie Ellie | 14. února 2012 v 17:58 | Reagovat

[28]: Tam nebal byť otáznik. Menší preklep. Prominte

30 terushka terushka | E-mail | 14. února 2012 v 18:05 | Reagovat

[29]: N-n-n-n-n-ne???????????????????????????????????
Bože, ne ne ne ne ne ne ne ne ne ne ne ne ne ne ne ne!!
NE!
Tomu nevěřim! NEEEEE!  Brit a Alex jsou uzavřená kapitola. Skončili spolu. Tečka.  budou mít syna! A on jí řekl, že se po škole vezmou!
Nerozejdou se. Ne. Tomu nevěřim. A nechci. A nebudu. O_O  
Viděla jsem trailer na trojku, kde jsou spolu! A zuřivě se líbaj!
:!!!!!! To neni možný.

31 Lu Lu | 14. února 2012 v 19:18 | Reagovat

Ľudia prestaňte prezrádzať čokoľvek! :D
Takto to neprečítajú!

32 terushka terushka | E-mail | 14. února 2012 v 19:21 | Reagovat

Upřímně? Úplně se mi to zhnusilo a nechci to číst, jestli je to, co napsala Ellie, pravda....
Radši si to nepřečtu a budu to pořád mít tak, že se nerozešli...Nebo něco podobně hrozýho... :-(
To prostě není možný! To dva jsou uzavřená kapitola! [:tired:]

33 terushka terushka | E-mail | 14. února 2012 v 19:23 | Reagovat

P.S.: Stejně si myslim, že ty naše (resp. moje) keci nikdo nečte :DDDDDD

34 Míša Míša | 14. února 2012 v 20:46 | Reagovat

Terushko já teď čtu :-D a vůbec ti nevěřím že to nechceš číst :-D  :-D

35 terushka terushka | E-mail | 14. února 2012 v 20:54 | Reagovat

[34]: Fajn. Chci. Ale na chvíli se mi to fakt zhnusilo. Kurník, já mám takovej strach! :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama