Rules of Attraction - 3.kapitola

14. února 2012 v 21:54 | Terka |  Rules of Attraction

Kapitola 3 - Carlos




"Nepotřebuju průvodce."

To byly první slova, který jsem vypustil z pusy, když mě pan House, ředitel Flatironské střední, představil Kiaře Westfordové.

"Jsme hrdí na náš program vzájemné pomoci," řekl pan House Alexovi. "Pomáhá zajistit studentům bezproblémový přestup."

Můj bratr přikývl. "Nemám s tím problém. Ta myšlenka se mi líbí."

"Mně ne," zamumlal jsem. Nepotřebuju žádnýho blbýho průvodce, protože 1) podle toho, jak Alex před pár minutami Kieru pozdravil, je jasné, že ji zná a 2) ta holka není sexy; má vlasy v culíku, na nohách má kožené turistické boty a tříčtvrteční strečové kalhoty s logem Under Amour, které vykukuje vzadu na cedulce, a je až ke kolenům celá zakrytá moc velkým tričkem, na kterém je napsáno HOROLOZEC a 3) nepotřebuju chůvu, a zvlášť ne takovou, kterou sem nastrčil můj bratr.

Pan House sedí ve svém velkém hnědém koženém křesle a podává Kaiře kopii mého rozvrhu. Super, takže teď ta holka ví, kde budu každou vteřinu dne. Kdyby ta situace nebyla tak ponižující, bylo by to neskutečně vtipné.

"Tohle je velká škola, Carlosi," řekl House, jako bych nemohl pochopit tu mapu sám.

"Kiara je vzorná studentka. Ukáže ti tvou skříňku a doprovodí tě tenhle týden do tvých hodin."

"Připraven?" zeptala se mě ta holka s úsměvem. "Na první hodinu už zvonilo."

Můžu požádat o jinýho průvodce, někoho, kdo není tak šťastnej, že je ve škole už v sedm třicet ráno?

Alex mě mávnutím ruky propustil a já jsem byl v pokušení mu vykloubit prst, ale nejsem si jistej, že by to ředitel dokázal ocenit.

Následoval jsem vzornou studentku z ředitelny do prázdné chodby a pomyslel jsem si, že jsem vešel do pekla. Okolo celé chodby byly skříňky a na stěnách byly přilepené plakáty. Na jednom stálo: ANO, MŮŽEME! - VOLTE MEGAN KAHN NA MÍSTO PREZIDENTKY STUDENTSKÉ RADY, na dalším bylo JASON TU - VÁŠ ZÁSTUPCE DO STUDENTSKÉ RADY NA MÍSTO POKLADNÍKA! a vedle nich byly vystavené další; UDĚLEJTE ZDRAVĚJŠÍ OBĚDY NORMOU - VOLTE NORMU REDDINGOVOU.

Zdravější obědy?

Sakra, v Mexiku jsme jedli, co jsme si přinesli z domu nebo cokoli, co před nás položili. Neměli jsme na výběr. Tam, kde jsem v Mexiku žil, jsme jedli, jen abychom přežili a nestarali jsme se o kalorie nebo sacharidy. Neříkám, že někteří lidé v Mexiku si nežijí jako králové. Stejně jako v Americe jsou i v každém z jednatřiceti mexických států bohatá území… ale moje rodina v nich nežije.

Nepatřím na Flatironskou střední a jsem si zatraceně jistej, že nechci celej týden běhat za touhle holkou. Zajímalo by mě, jak moc ta vzorná studentka vydrží, než to se mnou vzdá a skončí.

Nasměrovala mě k mojí skříňce a já si do ní strčil věci. "Moje skříňka je jen dvě od té tvojí," oznámila, jako by to byla dobrá věc. Když jsem připravenej, studuje můj rozvrh a současně pokračuje v chůzi chodbou dál. "Třída pana Henneseye je o patro výš."

"Dónde está el servicio?" zeptal jsem se jí.

"Hm? Nechodím na španělštinu. Je parle francais - Mluvím francouzky."

"Proč? Žije v Coloradu hodně francouzů?"

"Ne, ale chci studovat jeden semestr v zahraničí ve Francii, jako moje máma, až budu chodit do druhého ročníku na vysoké."

Moje máma ani nedokončil střední. Otěhotněla s Alexem a vzala si mého otce.

"Učíš se jazyk, který budeš používat jen jeden semestr? To mi přijde jako blbost." Zastavil jsem, když jsme došli ke dveřím s panáčkem namalovaným na dveřích. Palcem jsem ukázal na dveře. "Servicio je koupelna. Ptal jsem se, kde je koupelna."

"Ach." Vypadala trochu zmateně, jako by nevěděla, co si počít s nepřesnostmi v mým rozvrhu. "Dobře, počkám tady na tebe."

Čas si trochu pohrát se svou průvodkyní. "Pokud se mnou nechceš jít dovnitř a ukázat mi to tam… nejsem si jistej, jak daleko chceš s tím prováděním zajít."

"Ne tak daleko." Zkroutila rty, jako by zrovna ochutnala kyselý citron a zavrtěla hlavou. "Tak běž. Počkám tady."

V koupelně jsem rukama sevřel umyvadlo a zhluboka jsem se nadechl. Všechno, co jsem viděl v zrcadle nad umyvadlem, byl kluk, jehož rodina si myslím, že je totální omyl.

Možná jsem měl říct mi'amá pravdu: že mě vyhodili z cukrovaru, když jsem chránil patnáctiletou Emilie Juarezovou, když ji šikanoval jeden z dozorců. Už tak to měla těžké, že musela skončit ve škole a začít pracovat, aby pomohla své rodině získat peníze na jídlo. Pěkně jsem se nasral, že si náš šéf myslel, že na ni může sahat těma svým špinavýma rukama jen proto, že je el jefe. Jo, stálo mě to práci… ale udělal bych to znova, i kdyby to mělo mít stejné následky.

Zaklepání na dveře mě vrátilo zpátky do reality a taky k faktu, že mě má do třídy dovést holka, která se oblíká, jak kdyby šla šplhat na hory. Nemohl jsem si ani představit, že by Kiara potřebovala, aby za ni nějaký chlap bojoval, protože kdyby ji někdo ohrožoval, nejspíš by ho udusila tím svým velkým tričkem.

Dveře se o malý kousíček pootevřely. "Jsi pořád tady?" zazněl v koupelně Kiařin hlas.

"Jo."

"Už jsi hotovej?"

Protočil jsem oči. Když jsem o minutku později vyšel z koupelny a zamířil jsem ke schodům, všiml jsem si, že můj doprovod za mnou nejde. Kiara stála na prázdné chodbě a v obličeji měla pořád ten kyselý pohled. "Ani jsi tam nemusel jít," řekla a zněla naštvaně. "Jen jsi zdržoval."

"Seš génius," řekl jsem suše a začal jsem brát schody po dvou.

Bod pro Carlose Fuentese.

Slyšel jsem za sebou její kroky, jak se mě snažila dohonit. Šel jsem po chodbě v druhém patře a přemýšlel jsem, jak se jí zbavím.

"Dík, že díky tobě bezdůvodně přijdu do třídy extra pozdě," řekla a spěchala za mnou.

"Neobviňuj mě. Nebyl to můj nápad mít chůvu. A jen pro tvou informaci, dokážu se tu vyznat i sám."

"Opravdu?" zeptala se. "Protože jsi právě přešel třídu pana Henneseye."

Do hajzlu.

Jeden bod pro vzornou studentku.

Skóre je 1-1. Ale já nemám rád, když je to nerozhodně. Rád vyhrávám… s velkým rozdílem.

Nemůžu si pomoct, ale naštval mě ten pobavený záblesk v očích mé průvodkyně.

Přišel jsem k ní blíž, hodně blízko. "Vynechalas někdy hodinu?" zeptal jsem se jí uličnickým flirtovacím hlasem. Snažil jsem se ji rozptýlit, abych nad ní měl zase navrch.

"Ne," řekla pomalu, vypadala nervózně.

Dobře. Naklonil jsem se ještě blíž. "Někdy bys to mohla zkusit se mnou," řekl jsem potichu, pak jsem otevřel dveře do třídy.

Slyšel jsem, jak zalapala po dechu. Hele, nechtěl jsem obličej ani tělo, co se zdá holkám atraktivní. Ale díky kombinaci DNA mých rodičů mám obojí a nebojím se to použít. Mít obličej, který by obdivoval i Adonis, byla jedna z výhod, kterých se mi v životě dostalo, a využívám ji ať už pro dobro nebo zlo.

Kiara mě rychle představila panu Henneseyovi, pak stejně rychle vyšla ze dveří.

Doufám, že ji moje flirtování odradilo. Jestli ne, asi se budu muset příště víc snažit. Sedl jsem si v učebně matiky a prohlížel jsem si třídu. Všechny ty děcka tam vypadaly, jako by patřily k vyšší třídě. Tahle škole není vůbec jako Fairfieldská na předměstí Chicaga, kde jsem žil, než jsme se přestěhovali do Mexika. Na Fairfieldské střední byli bohatí i chudí. Flatironská střední je spíš jako jedna z těch drahých soukromých škol v Chicagu, kde má každej nálepku designér a řídí luxusní auto.

Dělávali jsme si z takových lidí srandu. Teď jsem jima obklopenej.

Hned po matice na mě Kiara čekala před třídou. Nemohl jsem tomu uvěřit.

"Tak jaké to bylo?" zeptala se mě přes hluk, jak každý spěchal na další hodinu.

"Nechceš, abych ti na to odpověděl, že ne?"

"Radši ne. Tak pojď, máme jenom pět minut." Propletla se mezi studenty. Šel jsem za ní a sledoval jsem, jak se jí při každém kroku houpe culík jako ocas koně. "Alex mě varoval, že jsi rebel."

To ještě ani nic neviděla. "Odkud znáš mýho bratra?"

"Je jedním ze studentů mého otce. A pomáhá mi s autem, které opravuju."

Tahle chica je neskutečná. Opravuje auto? "Kolik toho ty víš o autech?"

"Víc než ty," řekla přes rameno.

Zasmál jsem se. "Chceš se vsadit?"

"Možná." Zastavila před třídou. "Tady je učebna biologie."

Nějaká kočka prošla kolem nás a vešla do třídy. Měla na sobě těsné džíny a ještě těsnější tričko. "Wow, kdo to byl?"

"Madison Stoneová," zamumlala Kiara.

"Představ mi ji."

"Proč?"

Protože vím, že tě to strašně nasere. "Proč ne?"

Přitiskla si svoje knihy k hrudníku, jako kdyby byly štít brnění. "Můžu ti z fleku říct pět důvodů."

Pokrčil jsem rameny. "Fajn, tak mluv."

"Není na to čas, za chvíli zazvoní. Myslíš, že se můžeš paní Shevelenkové představit sám? Zrovna jsem si vzpomněla, že jsem si nechala ve skříňce úkol do francouzštiny."

"Tak to by sis měla pospíšit." Podíval jsem se na svoje zápěstí, na kterém jsem sice neměl hodinky, ale myslím, že si toho ani nevšimla. "Za chvíli zvoní."

"Potkáme se tady po hodině." Utekla pryč po chodbě.

Ve třídě jsem čekal, až paní Shevelenková vzhlédne od jejího stolu a všimne si mě. Ze svého laptopu posílala něco, co vypadalo jako osobní mail.

Odkašlal jsem si, abych upoutal její pozornost. Podívala se na mě, a potom otevřela na počítači jiný program.

"Sedni si někam. Docházku budu dělat za chvíli."

"Jsem nový," řekl jsem jí. Mohla na to přijít sama, vzhledem k tomu, že jsem poslední dva týdny v její třídě nebyl, ale co.

"Ty jsi ten výměnný student z Mexika?"

Ne tak úplně. Ve skutečnosti jsem student, který přestoupil, ale nemyslím si, že tahle ženská hledí na detaily. "Jo."

Nemohl jsem si nevšimnout, že má trochu knírek, na kterém jsou kapky potu. Jsem si jistej, že jsou lidi, kteří by se o to postarali. Moje teta Consuelo měla stejnej problém do tý doby, než ji máma vzala do jedný místnosti spolu s horkým voskem.

"Doma mluvíš anglicky nebo španělsky?" zeptala se Shevelenko.

Nebyl jsem si jistej, jestli je to legální otázka, ale co. "Oběma jazyky."

Natáhla krk a pozorně si prohlédla zbytek třídy. "Ramiro, pojď sem."

Nějaký latinský kluk přišel až k jejímu stolu. Byl taková vyšší verze Alexova nejlepšího kamaráda Paca. Když byli v posledním ročníku na střední, Alexe a Paca postřelili a celý náš život se obrátil vzhůru nohama. Paco umřel. Nevím, jestli se někdo z nás někdy přenese přes to, co se stalo. Hned potom, co se můj bratr dostal z nemocnice, jsme se odstěhovali do Mexika za rodinou. Od té přestřelky už nic nebylo stejné.

"Ramiro, tohle je…" Shevelenko se na mě podívala. "Jak se jmenuješ?"

"Carlos."

Obrátila se na Ramira. "On je Mexičan, ty jsi Mexičan. Tak spolu spolupracujte, když oba mluvíte španělsky."

Šel jsem za Ramirem k jednomu laboratornímu stolku. "To myslí vážně?" zeptal jsem se.

"To jo. Minulej rok Těžká Shevy říkala jednomu klukovi Ivan "Ten Rus" celých šest měsíců, než se naučila jeho jméno."

"Těžká Shevy?"

"Nedívej se na mě tak," řekl Ramiro. "Já jsem to nevymyslel. Má tu přezdívku už minimálně dvacet let."

Zazvonil zvonek, ale všichni pořád mluvili. Těžká Shevy zase něco dělala na počítači, nejspíš pořád zaměstnaná svým e-mailem."

"Mel llamo Ramiro, ale je to moc mexický, všichni mi říkají Ram."

Moje jméno je taky moc mexický, ale nepotřebuju zneucťovat svoje kořeny a změnit si jméno na Carla, jen abych zapadl. Z jednoho pohledu na mě každý pozná, že jsem z Mexika, tak proč bych měl předstírat něco jinýho? Vždycky jsem obviňoval Alexe, že chce být bílej, protože nechtěl, abychom mu říkali jeho pravým jménem Alejandro.

"Mel llamo Carlos. A můžeš mi říkat Carlosi."

Teď když jsem mu věnoval větší pozornost, všiml jsem si, že má Ram na sobě golfovou košili s loge návrháře. Možná má rodinu v Mexiku, ale vsadil bych se, že su familia nežije nikde blízko té mojí.

"Tak co se tu dá dělat zábavného?" zeptal jsem se ho.

"Otázka je spíš, co se tu dělat nedá," řekl Ram. "Můžeš jít do obchoďáku na Pearl Street, do kina, můžeš jít na túru, na snowboard, na rafty, šplhat na hory, chodit na párty s holkama z Niwotu a Longmontu."

Nic z těch věcí mi nepřipadalo jako zábava, kromě tý věci o párty.

Přes jednu lavici od nás byla tan sexy holka Madison. K tomu jejímu těsnému oblečení měla dlouhé blonďaté vlasy s melíry, velký úsměv a ještě větší chichis, kterýma by mohla konkurovat i Brittany. Ne že bych se díval na přítelkyni svýho bratra, ale něco takovýho je těžký přehlédnout.

Madison se naklonila přes stůl. "Slyšel jsem, že seš tady novej," řekla. "Jsem Madison. A ty jsi…"

"Carlos," vyhrkl Ram, ještě než jsem mohl něco říct.

"Jsem si jistá, že se umí představit sám, Rame," zasyčela, zastrčila si vlasy za ucho a odhalila tak své diamantové náušnice, který by mohly někoho oslepit, kdyby na ně zasvítilo slunce ze správnýho úhlu. "Jsi ten novej kluk z Meh-hee-ka?"

Vždycky je otravný, když se nějaký bílý děcko snaží znít jako Maxičan. Zajímalo by mě, co o mně ještě slyšela. "Sí," řekl jsem.

Střelila po mně sexy úsměvem a naklonila se blíž. "Estás muy caliente." Myslím, že mi právě řekla, že jsem hezkej. Sice to v Meh-hee-ku takhle neříkáme, ale pochopil jsem to. "Mohl bys být skvělej učitel španělštiny. Ten poslední by totální blbec."

Ram si odkašlal. "Qué tipa! Jestli jsi to ještě neuhodl, já jsem byl ten učitel."

Pořád jsem se díval na Madison. Má všechno v pořádku a nedělá jí žádnej problém pochlubit se svejma přednostma. I když mám obvykle radši exotické mexické holky s medovou kůží, mám pocit, že Madison nedokáže nikdo odolat. A ona to ví.

Když ji zavolala holka od vedlejšího stolu, otočil jsem se na Rama. "Byls její učitel, nebo jsi s ní chodil?" zeptal jsem se ho.

"Obojí. Někdy současně. Před měsícem jsme se rozešli. Dej na moji radu a drž se od ní dál. Kouše."

"Doslova?" zeptal jsem se s úsměvem.

"Upřímně, já se k ní nechci dostat tak blízko, abych to zjistil. Ke konci našeho vztahu jsem já byl student a ona učitelka. A teď nemluvím o španělštině."

"Está sabrosa. Myslím, že to zkusím."

"Tak jak chceš, chlape," řekl Ram a pokrčil rameny, zrovna ve chvíli kdy si Těžká Shvey stoupla, aby začala hodinu. "Ale neříkej, že jsem tě nevaroval."

Nemám v plánu být ničí přítel, ale nevadilo by mi vzít si pár holek z Flatironské střední k Alexovi do bytu, jen abych mu dokázal, že jsem úplně jiný než on. Podíval jsem se zpátky na Madison a ona se usmála, jako by mi slibovala něco víc. Jo, ona by byla skvělá k návštěvě Alexova domova. Je jako Brittany, jen bez svatozáře okolo hlavy.

Po tom, co jsem přetrpěl ranní vyučování, jsem byl připravenej jít na oběd. Když zazvonil zvonek, byl jsem rád, že na mě Kiara nečekala přede dveřma, jak slibovala. Zamířil jsem ke svojí skříňce, abych si vzal oběd, který jsem si udělal z obsahu Alexovy ledničky.

Možná, že to moje průvodkyně vzdala. Mně to nevadí, pokud mi ovšem nebude trvat deset minut najít jídelnu. Když jsem vešel do jídelny a už jsem byl připravenej si sednout k jednomu z kulatých stolů, zamával na mě Ram.

"Dík, že ses na mě vykašlal," ozval se za mnou hlas.

Podíval jsem se za sebe na svou průvodkyni. "Myslel jsem, žes skončila."

Zavrtěla hlavou, jako by to byla ta nejsměšnější věc, jakou kdy slyšela. "Samozřejmě, že jsem neskončila. Jen jsem nemohla odejít z hodiny dřív."

"To je blbý," řekl jsem s předstíraným soucitem. "Počkal bych, kdybych věděl…"

"Jo, jasně." Kývla k Ramovu stolu. "Běž si sednout s Ramem. Viděla jsem, jak na tebe mával."

Šokovaně jsem se na ni podíval. "Ty mi dáváš povolení sednout si s ním?"

"Můžeš si sednout se mnou," řekla, jako by to měla být možnost, po které skočím.

"Ne, dík."

"To jsem si myslela."

Zatímco Kiara čekala ve frontě na oběd, šel jsem k Ramovu stolu. Obkročmo jsem si sedl na židli, zatím co mě Ram představoval svým kámošům. Všichni to byli běloši, kteří vypadali úplně stejně. Mluvili o holkách a sportu a o jejich fotbalových týmech. Pochybuju, že by některý z nich přežil třeba jen jeden den v cukrovaru v Mexiku.

Někteří moji přátelé vydělávají míň než patnáct dolarů za den. Hodinky těchhle kluků nejspíš stály víc, než jeden roční plat mých přátel.

Madison se objevila u našeho stolu, když Ram odešel do fronty. "Ahoj, kluci," řekla. "Moji rodiče tento týden odjedou z města. V pátek budu pořádat párty, kdybyste chtěli přijít. Jen o tom neříkejte Ramovi."

Madison sáhla do své kabelky a vytáhla lahvičku lesku na rty. Několikrát do ní namočila hůlku, pak našpulila rty a přejela si tím po nich. Když jsem si myslel, že je po všem, její rty se vytvarovaly do perfektního O, a ona po nich točila tou hůlkou pořád dokola. Podíval jsem se, jestli ještě někdo sleduje její erotickou show s leskem na rty. Minimálně dva Ramovi kamarádi přestali mluvit a soustředili se na Madison a její výjimečný talent.

Ram se vrátil a soustředil se jen na kousek své salámové pizzy. Mlasknutí Madisoniných rtů přivedlo mou pozornost zpátky k ní. "Carlosi, napíšu ti svůj kontakt," řekla, pak vytáhla pero a popadla mou ruku. Začala psát svoje telefonní číslo a adresu na moje předloktí nad má tetování, jako by byla nějakej umělec. Když skončila, zamávala tak, že zakroutila prsty, a odešla si sednout za svými kamarádkami.

Ukousl jsem si sousto ze svého sendviče a přeletěl jsem pohledem celou jídelnu, hledal jsem Kiaru, anti-Madison. Seděla s nějakým klukem se střapatýma blond vlasama, které mu padaly do tváře. Byl asi tak vysoký jako já, měl stejnou postavu. Je to její kluk? Jestli jo, tak ho lituju.

Kiara je ten typ holky, která očekává od svýho přítele, že se jí podřídí a políbí jí prdel.

Moje tělo ani moje mysl nejsou k tomu, aby se někomu podřizovaly, a radši bych umřel, než líbal někomu zadek.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 terushka terushka | E-mail | 14. února 2012 v 22:23 | Reagovat

Tak jo! Tohle byla naprosto suprová kapitola, Carlos je nehorázně vtipnej a já se po celou dobu křenila jak idiot. :DDD Fakt bomba, na Alexe mít samozřejmě nikdy nebude, ale líbí se mi. :DDD Je šíleně vtipnej a jeho hlášky mě zabíjí... :D  :D  :D
Díky za super překlad!

2 Life's good Life's good | 14. února 2012 v 23:32 | Reagovat

Pro mě je to o hodně zajímavější, než první díl s Alexem a Brittany. Carlos je prostě wow. Rozhodně to budu číst, líbí se mi to. ;) A díky za překlad. :)

3 viki viki | 15. února 2012 v 11:03 | Reagovat

Děkuji za překlad !

4 Kathy Kathy | 15. února 2012 v 14:51 | Reagovat

díky za překlad. :-)

5 Táňa Táňa | E-mail | 15. února 2012 v 16:10 | Reagovat

Dobrá kapitola ... 8-) A Alex tu byl znovu, i když krátce. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama